1414


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Zobrazení příspěvku č. 747: #

Administrátor --- 1. 12. 2011
Ze světa - ukončení putování athonské bohorodičné svátosti po Rusi

Pás přesvaté Bohorodice opustil v pondělí Rusko


Starec Efrém z Vatopedu přináší relikvii do Moskvy
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení)

 

I v takovém počasí stáli lidé frontu, aby mohli uctít svátost
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení)

 

V noci. Počasí bylo někdy bez sněhu, jenže to zase mrzlo.
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení)

 




A takto to vypadalo v chrámu Krista Spasitele
(Kliknutím si obrázky zobrazíte ve větším rozlišení)








Poslední den už zase bylo možno schránku políbit.
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení)

 

Rozloučení s relikvií
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení)

 


27. listopadu 2011 po božské liturgii přijal patriarcha Kyrill archimandritu Efréma a další mnichy z vatopedského monastýru, kteří přivezli do Ruska velikou svátost, uctívaný pás přesv. Bohorodice. "Líbajíce tento pás, modlíme se vroucně, aby nám Bůh daroval síly duševní i tělesné. Modlíme se též, aby tento pás, jenž byl poprvé vynesen z monastýru, aby navštívil Rusko v rozhodující chvíli jeho historie, přivedl ochranu přečisté Královny nebeské nad celou svatou Rus," pravil představitel Ruské církve.

"To, co se stalo v souvislosti s návštěvou této relikvie v naší zemi, ukazuje sílu Boží blahodati našemu národu, který do značné míry ještě zůstává v nevěře a stojí, ač je formálně pokřtěn, daleko od Církve. Ale když miliony lidí přišly za touto svátostí, vystály čtyřiadvacetihodinovou frontu na mraze a v dešti, pak se tím zjevuje síla svaté Rusi, kterou mnozí považovali za mrtvou a nenávratně ztracenou," zdůraznil vladyka.

"Těžké zkoušky 20. století nás připravily o mnohé z toho, co bylo sílou a slávou našeho národa. Ochabnul duch, degradovaly mnohé stánky našeho společenského života, už se jen matně projevuje talent ruského člověka a mnohým se zdálo, že z této oprátky, kterou nás hrozné tragédie 20. století upletly, se už nedostaneme. Avšak přinesení pásu přesv. Bohorodice náhle umožnilo uvidět to, co je možná v národním životě tím největším a nejdůležitějším. Mocnou, žhavou a upřímnou víru lidí. A dokud je živa tato víra, brány pekelné nás nepřemohou," vyjádřil své přesvědčení patriarcha Kyrill.

"Znovuzrozená duše, naplněná Božskou mocí je připravena k jakémukoliv zápasu. Bylo pro nás životně důležité, abychom spatřili to, nač jsme hleděli. Děkujeme Bohu za všechny ty lidi, jejichž víra a trpělivost byla korunována zázrakem dotyku svátosti. Věříme, že na upřímné a srdečné modlitby, vycházející z víry těch, kteří relikvii uctili, daruje Královna Nebeská to, oč je prošena. Prosíme, aby se dotykem přesvaté Bohorodice v zemi ruské ještě posílila pravoslavná víra, aby se stala hlavním motivem našich nejdůležitějších činů v osobním, rodinném a společenském životě. Uprosme přesvatou Bohorodici, aby sklonila svou milost k celé naší historické otčině a darovala nám všem, co je potřebné ke spáse a pro život věčný," uzavřel patriarcha moskevský a celé Rusi.

Mnozí lidé čekali ve frontě před pásem přesv. Bohorodice, aby pocítili jednotu.

V pondělí v 6,50 ráno 28. listopadu byla na letišti sloužena pobožnost před pásem přesv. Bohorodice (poslední na ruské zemi). Patnácti minutovou bohoslužbu vykonal patriarcha Kyrill. Představený vatopedského monastýru na Svaté Hoře Athon, kde je relikvie opatrována, poté prohlásil: "Stali jsme se svědky veliké víry ruského pravoslavného lidu."

Kromě Moskvy pobývala svátost v St. Peterburgu, Jekaterinburgu, Norilsku, Vladivostoku, Krasnojarsku, Tjumeni, Nižněm Novgorodu, Divějevu, Saransku, Samaře, Volgogradu, Rostově na Donu, Stavropoli a Kaliningradu. Čtyřicátý den svého putování po Rusi opouští drahocenný pás přesv. Bohorodice Rusko a vrací na Svatou Horu Athos.

V Moskvě relikvii uctilo více než 800 tisíc lidí a v celém Rusku to byly tři miliony věřících. Fronta lidí stojících před pásem přesv. Bohorodice se od začátku podobala obrovskému pásu. V neděli, poslední to den, kdy svátost pobývala v Moskvě, fronta začala opět narůstat. Co přimělo tisíce studentů, důchodců a množství další lidí nejrůznějšího stáří a povolání přijet sem z celého Ruska?

Na seznamu různých přání, které lidé přijížděli přednést přesv. Bohorodici u její svátosti, je na prvním místě zdraví blízkých. Uzdravení je pro poutníky stojící ve frontě "tématem dne". Přibližně každý třetí se modlí obecně za plnost zdraví a za duchovní očištění pro sebe a své nejbližší. Přibližně každý druhý bude u relikvie prosit za uzdravení konkrétní nemoci.

Unavení poutníci si ve frontě vyprávějí pověsti o zázracích. Támhle jedna babička zde hovoří o své známé, která byla uzdravena v okamžiku, kdy na uctívaný pás jenom pohlédla. Mladík v rybářském obleku vypráví, že jeho přítel, který svátost bohorodičného pásu uviděl, už pak nepotřeboval operaci. "Nejsou potřeba historky, já jsem živým příkladem skutečného uzdravení," tvrdí jeden duchovní z archandělské oblasti. "Přijel jsem, abych se zbavil bolestí v břichu. Před třemi dny jsem uctil svátost, a od té chvíle nic - žádná bolest."

Lidé se v průběhu čekání vzájemně seznamují. -- "Někteří jsou dnes v životě osamoceni, a tak jedou právě sem, aby prožili jednotu," tře si červené dlaně Naděžda z Brjansku. -- "A proč jste sem přijela vy?" -- "Poprosit Bohorodici za nás všechny. A aby přinesla všem mír..."

Mír v celém světě - to je druhá položka na "seznamu" toho, oč lidé chtějí požádat přesv. Bohorodici u jejího uctívaného pásu.

-- "Už jsem tu byl v úterý. Odstál jsem šest hodin, nevydržel jsem a odešel. Včera jsem odešel za dvě hodiny. Dnes jsem přišel znovu. Můj kmotr prosil, abych se pomodlil za jeho zdraví; už nevstane z lože. Vydržím až do konce!"

Když se tážu lidí, oč chtějí prosit, až na ně přijde řada, setkávám se i s těmi, kdo nevědí, proč tu vůbec jsou. Studentka Jevgenije praví, že slyšela, že mladí lidé mají uctít tuto svátost, ale sama neví proč. Nacházím i další, kteří na moji otázku krčí rameny. V mém průzkumu bylo, těch kteří podlehli společenské "horečce" a přijeli jen z pouhého zájmu, asi dvě procenta. Kolik z nich vydrží stát tolik hodin na mrazu jen kvůli prosté zvědavosti?

-- "Všichni mají něco, kvůli čemu sem přijeli, co je přimělo se sem vypravit, i kdyby to mělo být pouhopouhé přání dotknout se něčeho světlého," míní duchovní otec z tisíc kilometrů vzdáleného monastýru, který sem za touto relikvií přijel.

Ke svátosti vedou dvě fronty. Kromě té hlavní je tu ještě další - "dětská". Zde stojí ženy těhotné nebo s dětmi, invalidé a vážně nemocní. Za půl hodiny je každý, kdo čeká v "dětské frontě", v chrámu (jak vyzkoušeli novináři, kteří se do ní dostali, když se prokázali novinářským průkazem).

V samotném chrámu to pak jde velice rychle. U schránky s relikvií stojí chrámové služebnictvo a doslova tlačí věřící dopředu. Na dotknutí se svátosti je méně než vteřina - mnozí se však přesto pokoušejí políbit alespoň sloupy, na nichž schránka spočívá.

-- "Když jsem slyšela, že je možno se dostat k uctívanému pásu za hodinu, všeho jsem nechala a jela sem prosit za svou snachu. Už měla tři operace a lékaři nemohou pomoci..." vypráví žena, jak se z rozhlasu dozvěděla, že se jeden den na chvíli fronta výrazně zkrátila.
Návštěva relikvie v Moskvě v číslech:
V chrámu Krista Spasitele byla vatopedská svátost 10 dní.
Za tuto dobu jí sem přišlo uctít více než 800.000 lidí.
Ve frontách trávili lidé průměrně 23 hodin.
Poutníci z dalších měst sem přijeli 890ti autobusy .
Přistaveno sem po celé délce fronty bylo 580 toalet, 202 vyhřáté autobusy, 22 mobilní elektrogenerátory.
Dále: 132 stánky s pirohy, 17 polních kuchyní, 24 výdejní místa, kde zadarmo rozlévali horký čaj.
Zdarmo bylo poutníkům vydáno 101.000 porcí čaje a 88.000 porcí kaše.
Službu drželo 1120 strážníků a vojáků vnitřního vojska.
Službu zde držely 23 sanitky s lékařským osazenstvem, 4 dodatečné lékařské skupiny v autobusech a 3 skupiny psychologické pomoci sloužily u chrámu.
O lékařskou pomoc požádalo 1507 lidí a 105 z nich bylo hospitalizováno. Omrzlých ani zemřelých není.
Průměrná rychlost pohybu fronty byla 77 lidí za minutu.
(Údaje k 28. listopadu, 2 hod. ráno)

V celém Rusku přišlo uctít relikvii tři miliony lidí.

Dle agentury KP
Slova patriarchy Kyrilla:

"Žádnými lidskými argumenty, zvláště pokud vycházejí z potemnělého rozumu a z naší mravně pokažené přirozenosti, nelze objasnit to, co lidi tak silně přitahuje ke svátosti. Lze to objasnit jen poukazem na hlas lidského srdce. Srdce cítí, že tam, kde je svatost, je i Bůh."

"Kolik lidí obdrželo uzdravení! Neustále mi přicházejí zprávy o zázracích a podivuhodných úkazech, které se staly v době, kdy byl pás přesv. Bohorodice v naší zemi," uvedl patriarcha a hned připojil příklad: "Sloužil jsem v monastýru Početí přesv. Bohorodice a mátuška igumenie mi sdělila, že ráno přišla nějaká žena s žádostí, aby byla pokřtěna. Když jsem se otázal, proč tak naléhá, prostá odpověď zněla: »Postavila jsem do fronty k pásu přesv. Bohorodice a byla jsem těžce nemocná; dala jsem slib, že jestli pocítím uzdravení, dám se pokřtít. Nemoc zmizela.« Podobných případů je nesmírné množství! "

Když relikvii vyprovázel, poznamenal patriarcha, že svátost nás opouští "fyzicky", ale její příchod zůstane v srdci Rusů navěky. Není to náhoda, že tato svátost přišla do Ruska právě v této době - je to doba neklidu, doba, kdy ďábel zvláště pokouší lidi, kdy se stírají hranice mezi dobrem a zlem, kdy je snadné uvést lidi do masového zatemnění mysli. Právě v tento čas navštívila Nebeská Královna skrze svůj uctívaný pás zemi ruskou.

* * *

Moskvou putovaly zvěsti, že relikvie bude ve vrtulníku létat nad Moskvou. Ale to se neuskutečnilo.

Závěr pobytu a uctívání relikvie proběhl pokojně. Na katastrofické scénáře nedošlo. V neděli večer začalo věřících ubývat, horečka sama od sebe opadla. V jednu hodinu v noci začali za ubývajícími věřícími uzavírat zátarasy. Protože už večer začal proud věřících slábnout, rozhodli se duchovní v chrámu vrátit se k původní praxi a na poslední noc sundali schránku z "můstku"; přistupujícím věřícím bylo opět dovoleno svátost políbit.
Situace se v průběhu týdne v Moskvě vyvinula tak, že po počátečním obvyklém uctívání relikvie políbením bylo věřícím už umožňováno jen se svátosti dotknout na okamžik prsty, a protože bylo i poté potřeba co nejvíce urychlit průchod věřících chrámem, byla svátost vyzdvižena a uctívala se procházením pod ní.
O druhé hodině noční začali uzavírat přístup ke chrámu a po chvíli začali ruští duchovní spolu s Řeky sloužit slavnostní pobožnost, které se zúčastnilo několik stovek lidí. Na závěr pobožnosti vynesli schránku před chrám a v průvodu duchovenstva ji nesli do autobusu.

Relikvie měla být v chrámu přístupná podle původních plánů jen do nedělní večera, pak však bylo uzavření chrámu posunuto do nočních hodin a nakonec bylo uctívání svátosti v chrámu Krista Spasitele definitivně ukončeno až ve 4 hodiny ráno, kdy byl uctívaný pás přesv. Bohorodice přenesen do připraveného autobusu a na rozloučenou mu věřící, kteří zůstali v chrámu na pobožnost, mávali.

Na závěr pobytu svátosti v Rusku sloužil poslední pobožnost před pásem přesv. Bohorodice patriarcha Kyrill v pondělí ráno na letišti.

* * *

Ruské blogy se plní svědectvími lidí čekajících ve frontě. Popisují zajímavé události - těžko říci, co z toho je zázrak a co je prostě důsledek tak výjimečných okolností. Zajímavé je vyprávění o tom, jak lidem v zástupu zvonily telefony - jednomu za druhým - a ozývali se lidé, s nimiž už dávno nebylo žádného kontaktu. Blogger např. píše, o jednom muži, co stál poblíž, jemuž volal do fronty jeho nadřízený z práce a sdělil mu, že bylo rozhodnuto o jeho přeřazení na lepší práci. Řada lidí vypráví, jak s podivem konstatovali, že nejsou stáním ve frontě unaveni a cítí stále zvláštní radost a dojetí.

Každý to prožíval zřejmě podle naladění svého srdce. Někteří bloggeři zase mluví jen kriticky - o nedostatcích v organizaci, o počasí, o předbíhajících VIP osobách, které přijížděly ke chrámu v autech s "kmotrovskými" čísly na značkách. Pokušení byla veliká a podmínky tvrdé. Kdo chtěl Bohu děkovat, měl za co děkovat. Kdo chtěl kritizovat, měl námětů pro reptání a terčů, na něž se dala zacílit nespokojenost, také dost.
Někteří kritikové se neomezili jen na hudrování, že se prý svátost měla vystavit někde na okraji Moskvy, aby čekající věřící nepřekáželi v centru a nezpůsobovali dopravní zácpy. Padla obvinění z církevní podpory magie, pověr a středověkého tmářství. Nejkurióznějším z útočných novinových článků bylo obvinění zacílené na svatohorský monastýr Vatoped, který prý sleduje nějaké nekalé cíle, a dosti složitou úvahou se autor dobral k naprosto vážně míněnému "zjištění", že vatopedský monastýr vlastně prý způsobil ekonomický krach Řecka a může za evropskou krizi. Nakonec jsem se tam dočetl, že vatopedský útok na Euro prý může rozbít eurozónu. Inu.

Jiní zase hledají spojitost návštěvy relikvie v Rusku s blížícími se volbami. Jejich argumenty tak trochu vypadají, jako by si mysleli, že si přinesení svátosti z Vatopedu na Rus objednal Putin. Nicméně nedoložili žádné případy spojení jakékoliv politické agitace s uctíváním relikvie. Jméno současného premiéra nikdo neuvedl jako inciátora události ani ho nikterak jinak nepřipomenul.
Celá akce tedy měla i své kritiky. Ti, kteří se drželi racionálních argumentů, většinou poukazovali na to, že někteří přátelé a kmotři mocných vstupovali ke svátosti bez čekání - bočním vchodem do chrámu, který je určen pro VIP. Není to tedy žádný "tajný vchod" do chrámu nějakou utajenou podzemní chodbou, jak si představují někteří zahraniční novináři, ale vchod, který se u hlavního katedrálního chrámu Moskvy běžně používá např. pro prezidenta, členy vlády apod. Tentokrát však tímto vchodem zřejmě proudilo daleko více lidu, než bývá obvyklé. Na čekající lidi to nutně muselo působit deprimujícím dojmem, nicméně bude asi dosti těžké najít na světě zemi, kde bude prezident, vláda a celá "věrchuška" i jejich přátelé stát v podobné frontě s prostým lidem. Na druhé straně nutno připomenout, že stejně tak bez čekání měli vstup invalidé, nemocní, těhotné ženy a matky s maličkými dětmi.
Co se týče té věrchušky u relikvie. Prostá řečnická otázka: komu asi nadělila přesv. Bohorodice hojnější dary? VIPkám, kteří si sem odskočili od nějakého routu, nebo těm, kteří přinesli oběť namáhavého čekání? Ať si každý odpoví sám.
Kritikové vcelku shodně na jedné straně naříkají nad náročností "martyria" celodenního a celonočního čekání ve frontě, a na straně druhé nelibě poukazují na skutečnost, že po vystání této fronty na ně čekal jen rychlý průvod kolem relikvie (či pod ní), kde se nesměli zastavit, ani se nemohli v chrámu zúčastnit nějaké bohoslužby, a už byli tlačeni z chrámu zase ven. Jistě toto roztrpčení lze pochopit, stejně jako lze ale pochopit, že jakýmkoliv zdržováním věřících u relikvie, by se "průtok" chrámem zpomalil, což by ve výsledku znamenalo, že čekání ve frontě se protáhne z 24 hodin na 48 a množství čekajících lidí se vyhoupne ze 100 tisíců na 200 tisíc. Počet kolabujících lidí stoupne pětinásobně a situace v Moskvě překročí i to, co už bylo označeno za dopravní kolaps.

I přesto jsou tu však mnohá svědectví o silných vnitřních zážitcích, které měli lidé, když se dostali ke svátosti. Zdá se, že délka času stráveného u relikvie není podstatná. Člověk, který má srdce otevřené, může duchovní odpověď na uctění svátosti obdržet ihned; jiný se jí nedočká, ani kdyby tam čekal třeba půl dne. Uvědomme si, že uctívání relikvie není magie, jejíž "úspěšnost" závisí na řádném vykonání nějakého rituálu. Před drahocenným pásem přesv. Bohorodice lidé čekají, kvůli svému vztahu k Bohu a k Panně Marii, a ta hledí na stav srdce člověka, na jeho vnitřní očištění pokáním. A Bůh na její přímluvy uzdravuje dle své prozřetelnosti a s ohledem na to, co každému konkrétnímu člověku duchovně prospívá na jeho cestě ke spáse.
Česká media reagovala na to, že se v Rusku daly z náboženských důvodů do pohybu tři milióny lidí, tradičně - tj. téměř vůbec. To vcelku odpovídá pokračujícímu ateizačnímu programu, v němž byli bývalí komunističtí novináři vyškoleni a mnozí v něm pokračují i poté, co se z nich stali "kapitalističtí novináři". Pokud se v této době u nás o Rusku psalo, tak se donekonečna pitvalo, že někde prý na Putina někdo zapískal, zatímco jiní tvrdili, že pískal na někoho jiného. Inu, Češi... A jinak se v našich médiích únavně řeší skoro pořád jen domácí politika (což v praxi znamená: korupce, a pak ještě korupce, a nakonec - kdo by to řekl? - korupce). Opravdu dusná materialistická atmosféra naší země. Když jsme jako skot, který hledí jen k zemi (na materiální) a skoro nikdy nevzhlédne vzhůru (k duchovnímu), lze se pak divit, že naše společnost připomíná chlév? Současný inverzní smrad nad českou kotlinou není jen občasným meteorologickým úkazem. Poklička dusivého smradu konzumismu, který by potřeboval provětrat nějakým duchovním vichrem, je bohužel v našich hlavách i duších celoročně.

Česká televize přinesla nakonec jednu krátkou reportáž, která konec konců nebyla špatná (samozřejmě nebyla to ani ve stručnosti žádná hlubší sonda do celé události, to by asi cenzura či dramaturgie, nebo jak se tomu teď říká, u nich nespolkla, ale lze s povděkem kvitovat, že promluvili alespoň o tom povrchu). Nakonec položili obvyklou trochu hloupou ufonsky-novinářskou otázku (zda to všechno znamená, že se Rusové začali houfně vracet ke svým pravoslavným tradicím), na níž tam odpověděly dvě osoby, které Čecha uklidnily, že se není třeba bát, že by tato událost znamenala nějaké skutečné náboženského obrození. Leč i tak lze televizi poděkovat za jinak vcelku milé dvě minuty. Čestnou výjimkou v českém zpravodajském spektru byl server Christnet.cz, kde se objevily dva nebo tři články, které psal někdo, kdo už alespoň z části nahlédl obrovský rozsah a duchovní sílu toho, co se poslední týdny v Rusku dělo. Díky.
Obecně vzato, byla ve většině různých světských novinových komentářů tendence zploštit celou masovou událost jen na honbu lidí za senzací, resp. za zázrakem. Většinou takto soudili zřejmě lidé, kteří sami tu čtyřiadvacetihodinovou frontu nevystáli, a tudíž si nebyli schopni uvědomit, jak náročná cesta vede k této "senzaci". Fronta je sítem, které proseje lidi - ať už dopředu nebo při vlastním čekání. A obstojí především ti, kteří mají nějakou náboženskou víru a touhu, která míří výše, než jen k senzačnímu zážitku. Myslím, že bez víry a lásky se těch 24 hodin na mrazu, v dešti, ve větru prostě zvládnout nedalo. Když přemýšlím, jestli já sám bych byl schopen to vydržet, nejsem si jist.

Jeden televizní fejetonista přešel tyto úvahy prostým konstatováním: "Jestli lidé stojí v této frontě, tak to znamená, že od toho setkání něco očekávají. A jestli něco očekávají, tak je pro ně toto setkání životně nutné. Tečka."

* * *

A nakonec várka několika video reportáží:

Proslov archimandrity Efréma, igumena svatohorského monastýru Vatoped,
když byl uctívaný pás přesv. Bohorodice po putování Ruskem přivezen do Moskvy. (Řecko-rusky)




Mnoho zázraků se stalo před našimi zraky a uzdraveno bylo mnoho nemocí. Paní Natálie, která už neviděla na jedno oko, uvedla, že může poté, co uctila drahocenný pás, dokonce i číst. Metropolita Vladimir vyprávěl o divu, který se ukázal na fotografii. Vyfotografovali monastýr (v němž byl uctívaný pás) a na nebi se objevil světelný pás mezi oblaky podobný pásu přesv. Bohorodice. Jedna mátuška si stěžovala na bolesti v břichu a v zádech. Dali jí stužku posvěcenou na svátosti bohorodičného pásu. Poté - jak řekla - veškeré bolesti přestaly. Modlím se, aby Bohorodice poskytla všem toto duchovní navštívení, a posíleni tímto, abychom lépe dodržovali přikázání jejího Syna.
(FLV soubor uložený na našem serveru)


Fronta lidí čekajících, aby se mohli poklonit svátosti. (Reportáž)



(FLV soubor uložený na našem serveru)

Fejeton na okraj události (rusky)



Jestli lidé stojí ve frontě, tak to znamená, že od tohoto setkání něco očekávají. A jestli něco očekávají, tak je pro ně toto setkání životně nutné. Tečka. ... V současné Rusi je mnoho Rusí: bohatá, chudá, městská a venkovská, centrální i periferní, toužící po Evropě i snící o silném vůdci asijského typu... Tyto Rusi se vzájemně nesetkávají ani se vzájemně nevidí. Možná někteří moderní bohatí Rusové poprvé uviděli druhé Rusko, pravoslavné, připravené neúnavně stát ve frontě vedoucí ke chrámu, čekající nikoliv na poslední film či výstavu umění nebo předvádění čehosi nejnovějšího, ale na "jakousi relikvii". A nebyl to obraz žádné "temné Rusi", žádná exaltovanost, žádný průvod babek zamotaných do šátků, - lidé jako ostatní, jenom věřící. Takže ti, kteří akorát nadávají na ucpané ulice, se mohli setkat s něčím neznámým, s druhou částí Ruska.
(FLV soubor uložený na našem serveru)


Zpravodajská úvaha o frontě a o lidech, kteří se touží poklonit svátosti (rusky)



(FLV soubor uložený na našem serveru)

Poslední den uctívání svátosti v chrámu Krista Spasitele.
Lidí ubylo, schránku lze opět políbit. (Rusky)




(FLV soubor uložený na našem serveru)

Relikvie opouští Rusko a vrací se na Athon (rusky)



Ranní pobožnost na letišti na rozloučenou se svátostí pásu přesvaté Bohorodice (slouží patriarcha Kyrill). Ruské televizní zpravodajství.
(FLV soubor uložený na našem serveru)


Předchozí příspěvky věnované tomuto tématu: 746 a 744



















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz