1414

Ambon



Klíč:
Téma:
Příspěvek:

Zobrazení příspěvku č. 162: #

jer. Jan z Jihlavy --- 15. 5. 2007
Včely teď potřebují zvětšit úly

Byl jsem dnes u včel, vlastně „ve včelách“, jak říkají lidé od fochu (tedy včelaři).

Úly v tuto dobu vydechují sytou vůni medu a včelí čeledi pracující „na plné obrátky“ vydávají monumentální hučení. Je to tak mohutný proces, že ta vůně je cítit ve vzduchu už několik metrů od úlů. Vůně je tak hutná, až mám pocit, že by se snad dala kousat a jíst.

Úly jsou plné jarního medu, musím je rozšiřovat, aby včely měly dost prostoru a nerojily se. Stejně se rojí. To letošní horké jaro dělá své. Bude letos spousta rojů. Jako před dvěma lety. To už je jasné. Dnešní metody včelaření rojení spíše potlačují. Vyrojené včelstvo totiž moc užitku nepřinese a chytat roje - to už není zrovna oblíbený sport.

Jednou jsem sundával roj usazený ve městě na vysokánském stromě mezi činžovními domy (samozřejmě, seděl si až úplně nahoře; přece si ty včely nevyberou místo někde dole, když se mohou usadit ve výši druhého či třetího patra). Přijeli hasiči, vytáhli vysouvací žebřík, a potom žebříku jsem lezl vzhůru a vzhůru. Teda, zážitek nic moc. Nahoře ten žebř rozhodně neoplývá žádnou velkou stabilitou, různě se kymácí do stran, ruce máte plné včelařského nádobíčka a ještě se držet... Už bych to nerad někdy absolvoval. Ale roj jsem chytil sklepnutím do bedýnky, a šťastně se vrátil na zemi (díky Bohu!).

Jsou-li včely mírné a počasí příznivé, tak je pohled do otevřeného úlu skutečně mystický. Uvnitř naplno pracujícího úlu je zvláštní silný vzduch (prý léčí astma), včely pracují, staví plásty, ukládají do nich med, jinde do nich královna klade vajíčka (v tuto dobu až 2000 denně - ano, ty nuly jsou tam správně), mladušky se pilně starají o plod, krmí mladé larvičky, které rostou a rostou. Po deseti dnech včely plástovou buňku s larvičkou uzavřou voskovým víčkem, a uvnitř se pak stane něco tajemného. Biologie tomu říká „proměna dokonalá“. V larvě se všechny její vnitřní orgány rozpustí až na buněčnou kaši, uprostřed níž se náhle vytvoří zárodečné terče a kolem nich se začnou sbírat buňky a postupně tak vzniknou úplně nové vnitřní orgány dospělce. V kritickou chvíli, kdy jsou staré orgány rozpuštěné a nové ještě nevznikly, zatřesete-li plástem, tak larvy nacházející se přesně v tomto stádiu zahynou.

Fascinující je pohled do úlu s tak vysoce organizovaným životem, kde každý přesně ví, co má dělat, a těch 40 - 60.000 včel (opět - ty nuly jsou správně), které jsou v každém včelstvu na vrcholu jeho rozvoje kolem letního slunovratu, jsou v dokonalém souladu. Celé to hemžící se včelí město, kypící životem a budováním, řídí královna svou vůní.
Kdo se jednou podívá do živého úlu, nediví se, že život včel vždy inspiroval filosofy i teology - viděli ve včelstvu obraz dokonalé harmonické společnosti nebo podobenství církve, příklad souladu, spolupráce, obětavosti, pracovitosti atd.

Všechny včely v jednom úle jsou dcerami jedné včelí královny, která je jedinou matkou celé té čeládky. Takže včelstvo má vlastnosti, které včely, dcery, zdědily po své matce - královně.

Jednou, před pár lety, jsem byl ve včelí stanici na jižní Moravě kupovat včelí královny (správně by se mělo říkat: včelí matky, ale nějak to není ono). (Prodávají se vyšlechtěné na sníženou bodavost, nerojivost, dobrý medný výnos apod. Když se to nedělá genetickou manipulací, ale více méně přirozenými metodami, tak proč ne?) Ve včelíně plném bzukotu seděl tamní včelmistr u stolu, chytal královny žijící v malinkých chovných úlcích, dával jim drobné barevné značky na záda a vpouštěl je do transportních klícek. Vypadal jako prototyp indického jogína: hubený, dlouhý, i ve tváři měl jakýsi indický výraz. Seděl tam jen v krátkých kalhotách, do půli těla nahý; připadal mi jako takový moravský Mahátma Gándhí. Přátelsky nás pozdravil a po chvíli mlčení se mě zvědavě otázal, jaké mám povolání. Řekl jsem, že jsem kněz (s očekáváním co asi bude dál). „Myslel jsem si to,“ zamumlal polohlasně mahátma, vlastně včelmistr. Na můj tázavý pohled, odvětil něco ve smyslu, že včelaření souvisí s duchovním povoláním. „Třeba je to náhoda,“ pokrčil jsem rameny. „Kdepak,“ odtušil s vědoucím úsměvem. Nevyzpytatelné jsou cesty Páně. Bylo to zajímavé setkání. Budu tam zase někdy muset zajet...

Mezi zdejšími duchovními znám ještě jednoho kolegu - včelaře. Když s ním o včelách hovoříš, vidíš, že je má rád. Takže je to jistě dobrý včelař. Když děláš něco s láskou, má taková práce vždycky smysl. Je to dílo tvoření. Je potřeba povzbuzovat lidi, aby dávali své srdce do toho, co dělají. V dnešní technické době to není tak samozřejmé.

Jeden náš kněz, který měl před tím, než se dal pravoslavně pokřtít, psychotronické schopnosti, mi vyprávěl, jak tenkrát navštívil jakési muzeum dávných zemědělských nástrojů. Vzal do rukou dřevěnou rukověť vystaveného starého pluhu či ruchadla, a pocítil zřetelně tu lásku, kterou měl kdysi ten oráč, který s tím nástrojem oral; hlubokou lásku k zemi, již obdělával, uspokojení z práce, kterou vykonával. Potraviny, vypěstované na takovém poli a s tak láskyplnou péčí, byly léčivé. Dnes zorá pole traktor. A je to.

Občas, když je příležitost, chodím k úlům v noci. Z úlů se line mnohohlasé bzučení, vrnění, nevyzpytatelné hučení. Když je bezvětří, můžeš cítit, jak z úlu vychází jemný proud teplého aromatického vzduchu. Skoro to vypadá, jako by v každé té dřevěné krabici byl schoulený nějaký zadumaný tvor, který tam přemýšlivě vrní a vydechuje teplou vlhkou vůni.

Dvě dnešní fotografie:
Nahoře: oule plné včel (není to sice vidět, ale snad mi věříte)
Dole: pohled zblízka přímo do česna úlu (nevčelařovi silně nedoporučuji, aby se o takové blízké setkání pokoušel na vlastní oči a kůži)








Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz