1415

Ambon



Klíč:
Téma:
Příspěvek:

Zobrazení příspěvku č. 292: #

Administrátor --- 18. 1. 2008
Po svátcích Narození Páně

Mláďátka Betlémská

16 Herodes ... rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.
17  Tehdy se splnilo, co je řečeno ústy proroka Jeremiáše:
18  `Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.´
(Matouš 2. kap.)

14000 dětí z Betléma a širokého okolí bylo zabito, když se narodil Kristus - Mesiáš, prorokovaný král židů.

Sotva na svět přišel Kristus, hned ďábel přistavil jednoho ze svých lidí, aby se stal nástrojem jeho běsnění a vzteku, a tudíž ihned po narození Kristově na světě povstává i první předchůdce Antikrista. Takovým malým antikristem se stal král Herodes. Král nad kouskem země a z vůle Říma. Podle původu vůbec nemohl být uznáván Židy za krále. Budoval Jerusalem a chtěl se Židům zalíbit obnovením chrámu, ale zároveň jej poskvrnil pohanskými symboly, a tím urazil náboženské cítění Židů.
Jeho osobnost - to je karikatura - jako vše, co má ďábel ve své režii. A nelidskost. Herodes kvůli strachu, aby nepřišel o svůj vratký, nezákonný a poskvrněný trůn, nechal vyvraždit děti od dvouletých níže, i když musel vědět, že Kristu není ani rok. Nechal vraždit nejen v Betlémě, ale i širokém v okolí. Jen aby mu nový král neproklouznul. Tak byl závislý na svém postavení na své moci. Jako narkoman.

Herodes se přepočítal. Mezi zabitými dětmi nebylo Boží Dítě, jež považoval za svého soupeře. A správně! Jenže narozený Mesiáš nebyl jeho protivníkem na úrovni boje o pochybný Herodův trůn, ale na mnohem důležitější a vpravdě principiální rovině, tedy ve válce, která hýbe světem a celými jeho dějinami: v zápasu dobra a zla. Proto v Herodovi bojoval proti Božímu příchodu na svět sám ďábel (s Herodovým vědomým souhlasem se zlem). A bojuje svými obvyklými zbraněmi: vraždou, násilím a krutostí.

Hněvu Herodovu neunikl ani Simeon Bohopříjemce, který nedávno vzal v Jerusalemském chrámu Božské Dítě do náručí a zapěl při tom hymnus, který dodnes pravoslavná církev zpívá v závěru každé večerní bohoslužby: "Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého v pokoji, neboť viděly oči mé spasení tvé..." Simeon totiž poté neúnavně hlásal v Jerusalemě všem, že se narodil Mesiáš. Když svatý stařec zemřel, Herodes nedovolil, aby ho důstojně pohřbili. Dle povelu Heroda byl zabit sv. prorok a kněz Zachariáš; zabili ho přímo v Jerusalemském chrámu mezi žertveníkem a oltářem za to, že nechtěl prozradit, kde se skrývá další dítě, jež bylo řízením Božím uchráněno masakru neviňátek, tj. Zachariášův syn: Jan, budoucí Křtitel Páně.

Herodes byl člověk plný zloby a vzteku, takže byl mučením pro sebe samotného a hrůzou pro své okolí. Císař Oktavianus Augustus prohlásil, že by na dvoře Herodově dal přednost být spíše vepřem než královským synem. Měl tím na mysli skutečnost, že na židovském dvoře by se vepře, jako nečistého zvířete, ani nedotkli, kdežto ke svým synům byl Herodes nelítostný. Vraždil kvůli sebemenšímu podezření.
Zatímco postupně vyvraždil své syny, když se začal domnívat, že by mohli usilovat o jeho trůn, hýčkal své psy. V Římě prý o něm s úšklebkem říkali, že u Heroda je lépe být jeho psem nežli členem rodiny.

Mimochodem, nemocný vztah k okolním lidem kompenzovaný zvráceně přebujelou láskou k "domácím mazlíčkům", to je "herodovská nemoc" i naší doby (chování psů a koček v městských bytech kritizoval z těchto důvodů už sv. Jan Kronštadtský). A zřejmě nejen to. Patří do této diagnózy "herodiasmu" i zabíjení dětí při potratech?
Míra jeho zločinů byla příšerná. Zabil velekněze a zákoníky judejské, svého rodného bratra, sestru a jejího manžela, svou ženu a tři syny a dále i sedmdesát mudrců židovských, členů synedrionu.

Právě na pozadí neukojitelné žízně po slávě a po moci, která si vyžádala tolik zločinů, jichž se Herodes dopustil, spatřujeme vyvraždění děťátek Betlémských jako tu nejhanebnější obludnost spáchanou tímto předchůdcem apokalyptické šelmy. Jenže, kolik takových "herodů" znají lidské dějiny i naše současnost? Bohužel, mnoho... Takoví jsou vyškrtnuti z počtu lidí, nenaleznou-li pokání.

Brzy po té hrůze Herodes umírá. Stihla ho krutá choroba a hrůzná smrt. "Má je msta, já odplatím," praví Hospodin. Někdy se nám může stát, že Bůh prodlévá, nyní však trest přišel téměř vzápětí.

Nevinné zavražděné děti jsou vlastně prvními křesťanskými mučedníky. Vždyť trpěly kvůli Kristu. Jak neuvěřitelně krutý je tento svět, který "ve zlu leží" (svět je pod mocí Zlého; 1. Jan 5,19)...! Jaká zloba zachvátila ďábla nad tím, že Kristus přichází zachránit člověka! Jaké zrůdné krveprolití ve svém bezmocném vzteku padlý Lucifer rozpoutává. Tato démonická zloba vůči Kristu, a následně vůči jeho mystickému Tělu, kterým je Církev, bude trvat do konce věků.

Zní to sice hrozně, ale jest pravdou, že právě události vraždění nemluvňátek jsou velikým svědectvím o významu příchodu Pána Ježíše do našeho světa. Srdce člověka, který miluje Boha, odpoví radostí, nadějí a vděčností. Svět (v duchovním významu toho slova) na to odpověděl příšerným prolitím dětské krve - čili běsněním pomatence.

A současnost? Pohleďme na řeky krve prolité ve 20. století - ještě žijí pamětníci obou světových válek. Vzpomeňme na vyhlazení civilních obyvatel (včetně dětí) dvou japonských měst atomovou bombou (vojenští představitelé státu, který se dopustil této hrůzy, jež dokonce překonává Heroda, dodnes svržení jaderných pum obhajují a schvalují). Když dnes vidíme Rusko ze všech stran rychle obkličované americkými raketovými základnami, nebo (nedávno) stíhačky, naložené raketami a bombami, létající nad našimi hlavami zabíjet pravoslavné křesťany v Bělehradě (2000 civilních obětí), říkáme si: "Co se změnilo od dob Heroda?"












Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz