Ambon
Zobrazení příspěvku č. 564: #
Administrátor
--- 23. 9. 2009
Používejte při bohoslužbách jedině svíčky z pravého včelího vosku
Z tisku: Dlouhodobé používání parafínových svíček může vést k rakovině, varují vědci
Večeře při svíčkách mohou být sice romantické, nicméně vědci varují, že při nich může jít o zdraví. Experti z univerzity v Jižní Karolíně v USA v laboratoři analyzovali zplodiny uvolňované z hořících svící. Zjistili, že svíce z parafínového vosku vypouštějí kouř způsobující rakovinu plic a astma.
Vedoucí výzkumného týmu Amid Hamidi řekl, že mezi nejohroženějšími lidmi jsou osoby, které často zapalují svíčky v málo větraných prostorech. Jmenoval číšníky, kteří každý večer zapalují svíčky na stolech v restauraci, nebo pracovníky relaxačních center, kde se provádějí koupele při svíčkách.
„Příležitostné používání parafínových svíček vám pravděpodobně neublíží,“ řekl Hamidi. „Ovšem zapalování svíček každý den po několik let, nebo jejich časté zapalování v nevětraných místnostech, například koupelnách, může způsobit problémy,“ dodal.
Ke zjištění složení emisí vědci v laboratoři zapalovali různé druhy svící a měřili množství škodlivin obsažených v kouři. Svíčky na parafínové bázi produkovaly „maximální hodnoty“ mnoha chemikálií zejména proto, že plamen svíčky nedosáhne teploty dostatečné ke spálení molekul rizikových látek, jakými jsou toluen nebo benzen.
Vědci proto doporučili používání svíček vyrobených ze včelího vosku nebo sóji, které nevypouští tolik chemikálií.
(Novinky.cz)
-----------------------------
Teplota plamene svíčky nepostačuje na dokonalé spálení parafínu ani k úplnému spálení vznikajících rizikových látek jako je toluen nebo benzen. Dlouhodobé každodenní svícení parafínovými svícemi je (zejména v uzavřeném prostoru a při nedostatečném větrání) rizikovým faktorem z hlediska onemocnění rakovinou nebo astmatem. Používání ... včelího vosku je zdravotně mnohem příznivější.
(Citace z Wikipedie)
-----------------------------
I v naší pravoslavné církvi bohužel existuje nešvar používání parafínových svíček.
Na řadě farností se můžeme setkat s parafínovými obětními svíčkami, které se tam prodávají věřícím a následně jsou zapalovány a stavěny před ikonami. Důvodem bývá většinou neuvědomělost a neznalost. Na mnoha duchovních správách zřejmě nevědí, že je možné a snadné opatřit si levně obětní svíčky z pravého včelího vosku. Další důvod je nejspíš finanční. Ano, svíčka z parafínu bude vždy levnější než z pravého vosku. Zatímco výrobní cena parafínové "svíce" je pár desetihaléřů, tak výrobní cenu obětní svíčky z včelího vosku odhaduji asi 2 - 3 Kč (někdy možná ještě trochu více, je-li svíčka silnější nebo mimořádně dlouhá). I tak je však taková cena za svíci z pravého vosku, myslím, dostatečně nízká, aby byla dostupná pro každého.
Pojďme trochu pohovořit o problematice materiálu, z něhož se svíčky pro naše bohoslužby zhotovují. V prvé řadě je to problém duchovní a až poté i zdravotní.
Z duchovního hlediska hledíme na parafín jako na látku uměle získanou (tj. nepřírodní, nepřirozenou) a to navíc z takového podezřelého materiálu, jakým je ropa, tato černá, hustá a olejnatá látka, která v přírodě kam se dostane, tam ničí vše živé - na souši i na moři.
Mimochodem, slovo "ropa" je z polštiny a znamená "hnis" (je to zkrátka hnus). Ropa je - z biblického pohledu - pravděpodobně pozůstatek z celosvětové potopy, resp. z potopou zničené biosféry planety, která už byla natolik infikována zlem, že Bůh pokládal za nutné významnou část této biosféry zničit, pohřbít ji v hlubinách země a nahradit ji novou přírodou, na pozměněných principech založenou a odolnější vůči zlu; něco se o tom píše v češtině i u nás.
Lze se na to dívat i tak, že se těžením ropy a jejím následným spalováním vynáší z hlubin a uvolňuje i duchovní energie hříchu a zla, které se kdysi staly příčinou potopy. Vnášet tento neblahý a zkázonosný proces dokonce i do chrámů a včlenit jej přímo do bohoslužby a do modlitby není jistě šťastný nápad. A zvláště když víme, že parafínové svíce jsou vlastně pouhou napodobeninou, náhražkou (padělkem) za skutečné svíce z jediného pravého vosku, kterým je pouze vosk včelí.
Není jistě náhodné, že atmosféra Země je v posledním století znečišťována a otravována právě spalováním tzv. "fosilních paliv". Jedovaté látky, skleníkové plyny, kouř v ovzduší - to vše má společného jmenovatele: fosilní paliva. A není to jen ekologický problém. Za zmínku stojí i civilizační hledisko - vědecko-technická revoluce, která za posledních dvě stě let přivedla lidstvo a planetu do stavu, v jakém je dnes, a úplně změnila uvažování lidí, by nebyla možná bez fosilních paliv.
Včelí vosk produkují včely ke stavbě svých plástů. Vosk vylučují tito živočichové na svém těle v podobě jemných šupinek, které hnětou a staví z nich v úlu své dílo k vychovávání plodu a ukládání medu. Ve včelím těle vzniká vosk metabolickou přeměnou látek obsažených v pylu, který včely sbírají na květech a nosí jej do úlu k výživě včelstva (pylu se někdy říká "včelí chléb"). Původ materiálu, z něhož jsou vyrobeny pravé svíce, můžeme tedy spatřovat nejen u včely a v úlu, nýbrž hledat jej až v květech bylin a stromů. Již těchto pár údajů z tajů přírodozpytu zřetelně vypovídá o vznešené ušlechtilosti včelího vosku, který si na znamení tak krásného původu stále uchovává nádhernou nezaměnitelnou vůni.
O nesmyslnosti používání parafínových svící svědčí i modlitba ke svěcení svíček, ve které se kněz modlí k Bohu, aby posvětil toto "dílo včel" (tak to předepisuje text modlitby). Jak nesmyslné je číst tuto modlitbu nad parafínovými "svícemi"! (Nebo by kněz měl v případě svěcení parafínových svíček pozměnit modlitbu a říkat: "Bože, požehnej tento ropný produkt, je to dílo našeho průmyslu a plod dávného hříchu..."?) Je otázkou, zda není přílišnou opovážlivostí žádat Boha, aby posvětil materiál, který Bůh sám kdysi smyl z tváře země a pohřbil v hlubinách, a nyní jej vzpurný a svéhlavý člověk zase vycucává na povrch, ničí tím planetu a ještě to nosí Bohu k oltáři. Bylo by možná na místě tázat se, zda se Hospodin neodvrací s odporem od takovýchto "svící".
Nu a v nespolední řadě připomínáme odmítavé stanovisko k parafínu starce Paisije Svatohorce, který považoval parafín za tak nekvalitní věc, že se prostě nehodí přinášet ho Bohu, protože jako oběť Nejvyššímu máme vždy přinášet jen to nejlepší (slova starce Paisije si může přečíst: PDF). To je přece princip oběti - vyjádřit úctu k Bohu, kterou dáváme najevo tím, že Mu obětujeme to nejkvalitnější a nikoliv ten nejlevnější póvl, který tu máme.
A pak jsou tu výše upomenutá hlediska zdravotní (na něž, mimochodem, upozorňuje i starec Paisij). Parafín je v podstatě jedovatý - jeho spalováním se uvolňují do vzduchu vážně jedovaté látky. (Není to tak nepodobné spalovacímu motoru; spalování parafínu v chrámu by bylo lze připodobnit situaci, kdy se do chrámu umístí naftový motůrek a jeho zplodiny se nechají volně unikat z výfuku do vnitřního prostoru chrámu.)
Vzpomínám si na jednu návštěvu v Rumunsku. Šli jsme na bohoslužbu, kolem chrámu už všude bylo množství lidí. Bylo tam zřetelně (a vskutku nepříjemně) cítit výfukové plyny, ale nikde jsem neviděl žádný automobil ani jiný naftový či benzínový motor. Vzduch kolem chrámu byl však zřetelně zamořen motorovými zplodinami (bylo bezvětří). Protože jsme měli ještě nějaký čas, obcházel jsem chrám a hledal toho barbara, který uprostřed tolika lidí nechává běžet motor auta. Ale nikde nic takového. Až jsem si všiml, že na nádvoří před chrámem jsou veliká platba na zapalování svící (kvůli kouři ze svíček na některých místech ve světě nezapalují svíce uvnitř chrámu ale před ním; chrání tím fresky). Hořely tam už stovky svíček a z toho "ohniště" vystupoval černý sazovitý dým. Přiblížil jsem se, a hned bylo jasné, že "vůně" dieslového motoru vychází právě odsud. Nemusím jistě rozvádět, že svíčky byly parafínové (dodám však, že rumunský parafín byl podstatně nižší kvality než u nás; kdybychom něco takového spalovali uvnitř chrámu, asi by se všichni věřící během bohoslužby otrávili; tak či onak, byl to však parafín - i když má u nás lepší kvalitu a produkuje méně jedů, přesto je produkuje).
V zájmu duchovním i zdravotním by si měli věřící sami ohlídat, zda se u nich v chrámu používají obětní svíčky ze skutečného vosku (čili z pravého včelího vosku). Opatřit dnes takového voskové svíčky za přijatelnou cenu, není žádný problém (vyrábí je u nás např. Monastýr sv. Gorazda v Hrubé Vrbce). V případě, že se v chrámu prodávají "svíčky" z parafínu, pak je vhodné důrazně žádat - a případně ve správních orgánech farnosti prosazovat, aby byly Bohu přinášeny svíce z pravého vosku a vzduch při bohoslužbách nebyl zamořován jedy z parafínu. Do té doby, než se to prosadí, bude zřejmě lepší nekupovat si svíce v takovém chrámu, ale nosit si vlastní pravé svíčky (dýchání jedů se tím sice při bohoslužbě nevyhneme, leč uvidí-li Hospodin uvědomělou snahu přinést mu obětní dar v náležité kvalitě, může ochránit takového křesťana před účinkem jedů zázračně).
-------------------
 |
 |
Jak poznat svíci z pravého vosku? Především podle nezaměnitelné vůně. Včelí vosk vždy krásně voní. Parafín smrdí. (Dnes se však někde ten děsný ropný zápach parafínu přebíjejí různými parfémy, ale i tak je vždy cítit, že se nejedná o včelí vosk.)
Druhým (daleko méně spolehlivým) ukazatelem je barva. Je-li svíce úplně bílá, pak to v drtivé většině případů znamená, že se jedná o parafín. (Jen ve výjimečných případech se můžeme setkat s bílým včelím voskem; ale to je taková vzácnost, že ji prakticky nemusíme brát do úvahy a lze se řídit dle rovnice: "bílá barva = parafín"). Přirozená barva včelího vosku se pohybuje mezi žlutou či okrovou, přes světle hnědou až k tmavěji hnědé (tmavší svíce dnes jsou méně obvyklé). Pozor - dnes je možno parafín barvit. Samozřejmě o parafínu obarveném narůžovo či nazeleno nikdo nebude přepokládat, že by se mohlo jednat o včelí vosk. Ale někteří výrobci barví parafín nažluto či nahnědo - a to často právě za účelem, aby se parafínová "svíce" podobala včelímu vosku! Proto nelze na barvu spoléhat na sto procent.
Třetí poměrně spolehlivou zkouškou je ohyb při pokojové teplotě. Parafín praská (aby změknul a dal se tvarovat, musí být dlouho nahříván v rukách). Tenkou svíci z včelího vosku ohřátou na pokojovou teplotu je možno ohnout o hranu stolu pomalým tahem až do pravého úhlu, aniž by praskla. (Takhle zkoušejí vosk včelaři, je-li zcela čistý; pokud je v něm byť jen malá příměs parafínu, pak vosková destička, která bývá necelého půl centimetru silná, při ohýbání o hranu stolu praskne. Podmínkou regulérnosti zkoušky je však ohřátí vosku alespoň na 20 stupňů.) Pozor, zkoušíme-li svíce silnější než půl centimetru, ty musíme ohýbat opatrněji a s mírným nahřátím v rukách. I tak však při troše zkušenosti zřetelně rozlišíme snadno tvárný včelí vosk od parafínu, který musíme nahřívat dlouho a ohýbat pak velice opatrně. Toto je nespolehlivější "podomácku" proveditelná zkouška, která po troše zkušeností prozradí, zda se jedná o svíci z včelího vosku (nebo zda není do včelího vosku při výrobě svíček přidáván parafín - i to se někdy dělá).
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.