1414


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Vlastní příspěvky, jakékoliv dotazy a náměty může kdokoliv zaslat na adresu .

Tematický přehled příspěvků Ambonu #

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě



Ikona dne

Dnes je , ( juliánského církevního kalendáře)


Kalendář


Příspěvky na Ambonu:
(nejnovější jsou hned zde nahoře)

Zobrazit příspěvek č. 121 jednotlivě

Administrátor --- 22. 3. 2007
Z výroků svatých otců

Kdo nezná Boha, nic nevidí jasně.

(Sv. Basil Veliký)



Zobrazit příspěvek č. 120 jednotlivě

Administrátor --- 21. 3. 2007
K velikému půstu

Z díla sv. Jana Sinajského

O hříchu pamatování na zlo

(Pamatování na zlo se myslí vzpomínání na zlo, které proti nám kdo kdy učinil; je to stálé oživování této vzpomínky v mysli.)

Svaté ctnosti jsou podobny Jákobovu žebříku; ale vášně jsou zbytečné a podobné okovům, které spadly z apoštola Petra. Ctnosti, které jsou spojeny jedna s druhou, vyvádějí do nebe toho, kdo si je zvolil. Avšak vášně - jedna rodí druhou, jedna se druhou posiluje, srážejí nás do propasti. ... Nerozumný hněv porodí vlastního syna - vášeň pamatování na zlo.

Pamatování na zlo je naplněno hněvem, opatrování hříchů, nenávist ke spravedlnosti, zhouba ctností, rez na duši, červ v mysli, zostuzení modlitby, přerušení mlčenlivosti, odcizení se lásce, hřeb zabitý do duše, nepříjemný pocit, bolest snoubící se s rozkoší, neustávající hřích, neusínající zločin, zloba nepřestávající.

Pamatování na zlo je temná a hnusná vášeň...
Jestli chceš vzpomínat na zlo, které ti někdo učinil, pamatuj na démony - chovej nepřátelství k nim a ke svému tělu neustále. Toto tělo je přítel nevděčný a lstivý - čím více mu sloužíme, tím více nám škodí.

Pamatování zlého je zlým vykladatelem Písma - výroky Ducha Svatého vysvětluje podle svého rozumu. Ať je zahanbeno modlitbou, darovanou Ježíšem, kterou se nemůžeme modlit spolu s Ním, když vzpomínáme na zlo.

Zdali ses dokonale zbavil od této hniloby, nepoznáš podle toho, že se pomodlíš za člověka, který tě urazil, anebo že se mu za jeho zlo odplatíš dárky či ho pozveš na jídlo. Poznáš to takto: doslechneš-li se, že upadl do nějakého poklesku duševního či tělesného, budeš se pro to soužit jako sám na sebou, a zapláčeš na ním.

Poustevník pamatující na zlo je jako zmije, která se skrývá v díře a v sobě nosí smrtonosný jed.

Vzpomínání na utrpení Kristovo léčí vášeň pamatování zlého, která je zahanbena Kristovou nehněvností. Do stromu, který je uvnitř shnilý, se dá červ; a v těch, kteří jsou navenek mírní a tiší, ale nejsou takoví ve skutečnosti, skrývá se vytrvalý hněv. Kdo ze sebe vyžene hněv, získá odpuštění hříchů, avšak kdo přilne k hněvu, připraví se o Boží milosrdenství.

Někteří na sebe vzali námahu a askezi, aby dosáhli odpuštění, ale člověk, který nevzpomíná na zlo, je předhoní. Odpusťte málo, a odpustí se vám mnohé (Luk 6,37).

Nevzpomínat na zlo (které mu někdo provedl) je znakem pravého pokání. Kdo v srdci udržuje pamatování zlého a myslí si, že se kaje, takový je podoben člověku, jemuž se ve spánku zdá, že běží.

Nikdo si nemysli, že tato vášeň není důležitá, neboť vkrádá se i do lidí duchovních.

(Z knihy „Žebř do ráje“)



Zobrazit příspěvek č. 119 jednotlivě

Administrátor --- 20. 3. 2007
Z tisku

Pláč svatých
- před tragédií na Kuzbasu začaly myrotočit v hornickém chrámu všechny ikony


Silný výbuch, který otřásl v pondělí ráno uhelným dolem na západě Sibiře nedaleko Novokuzněcka v Kemerovské oblasti, zabil podle posledních zpráv nejméně 97 horníků. V největším dole v oblasti bylo v době výbuchu přítomno 186 havířů.

Ve žhavém podzemí zůstaly na noc ještě desítky nezvěstných horníků. Modlila se za ně celá země.

Ve farním chrámu havířského městečka Novokuzněcko nedávno začaly náhle myrotočit všechny ikony. Z 16ti hlavních ikon byla nejvíce ze všech zalita krůpějemi myra stará ikona Zesnutí Matky Boží.

"Tato ikona začala myrotočit jako první," vypráví otec Viktor, představený chrámu. "Po ní ikona Serafíma Sarovského a další. Ikona Zesnutí myrotočila opravdu hojně."

Farníci chrámu byli zarmouceni - bylo jasné, že svatí oplakávají budoucí oběti. V tyto dny přicházeli mnozí havíři modlit se do chrámu i s celými rodinami...

Šachta "Uljanovská" byla uvedena do provozu v říjnu 2002 a pyšnila se současnými bezpečnostními technologiemi, jimiž byla vybavena.

V 10,19 hod. moskevského času nastal výbuch. Zřejmě explodovala směs metanu a uhelného prachu. Horníci, které se podařilo zachránit, byli strašně ohořelí - někteří měli kůži na obličeji zuhelnatělou.

V den výbuchu měli hlavní inženýr spolu se zástupci anglické firmy spouštět nové zařízení pro měření plynu. Sestoupili do šachty a prováděli měření. Pak nastal výbuch. Tisková služba však tvrdí, že to s tragédií nemůže mít nic společného.

Obsah plynu byl podle dispečerských záznamů v normě. Proč k explozi došlo, si zatím nikdo netroufá říci.

(Credo.ru)

P.S.
Podobně začaly náhle myrotočit ikony před havárií ponorky Kursk.

Myrotočení je zázračný jev, kdy z ikony (nebo např. z ostatků svatých) začne vytékat myro (vonný olej).



Zobrazit příspěvek č. 118 jednotlivě

Administrátor --- 19. 3. 2007
K velkému půstu

...Půst, tak jak se tradičně v církvi praktikoval, byl vždy obtížný, vždy obsahoval strázně. Mnoho z našich současníků si přeje postit se pro zdraví nebo krásu, aby ztratili váhu; nemohli bychom to my, křesťané, činit pro nebeské království? Proč je sebeodříkání s radostí přijímané předchozími generacemi pravoslavných dnes hodnoceno jejich potomky jako nesnesitelné břemeno? Svatý Serafim Sarovský byl jednou dotázán: proč se dnes, v minulosti tak hojné zázraky milosti, už nezjevují? Odpověděl na to: "Pouze jedna věc schází - pevné odhodlání."

Primárním cílem postu je učinit nás vnímavými k naší závislosti na Bohu. Jestliže se seriózně postíme od stravy - zvláště v počátečních dnech - znamená to jistou míru skutečného hladu, pociťování únavy a fyzického vyčerpání. Smysl toho je přivést nás, obrátit nás k pociťování vnitřní zlomenosti a kajícnosti, to jest přivádí nás to do stavu, kdy v plné síle zakusíme Kristovo ujištění: "Beze Mne nemůžete nic učiniti" (Jn 15, 5). Kdybychom si vždy dopřávali hojnost jídla a pití, snadněji by rostla přehnaná důvěra v naše vlastní schopnosti, nabývali bychom falešného pocitu autonomie a sebedostačitelnosti. Zachováváním fyzického postu krotíme toto hříšné sebeuspokojení. Zbavme se zdánlivého uspokojení farizeje, který se postil, to je pravda, ale ne v pravém duchu. Velkopostní zdrženlivost nám dává spásonosnou nespokojenost hříšného celníka (Lk 18, 10-13). Výsledkem hladu a únavy má být: učinit nás "chudým duchem", upozorňují nás totiž na naši bezmocnost a naši závislost na Boží pomoci.
(Kallistos Ware: O významu Velkého postu)



Zobrazit příspěvek č. 117 jednotlivě

Administrátor --- 19. 3. 2007
K Velkému půstu

4. neděle velkopostní je zasvěcena sv. Janu Sinajskému


Sv. Jan žil v 6. - 7. století. Od svých 17 let jako mnich. Po dlouhém přebývání v pustině se stal igumenem Sinajského monastýru. Je o něm známo, že byl uměřeným v askezi, nesmiřitelný vůči vášním a veliký v pokání provázeném hlubokou zkroušeností a slzami. Často je nazýván podle svého díla pojednávající o duchovním výstupu člověka: "Žebř do ráje" - proto mu dáváme někdy příjmí "Žebríkovec" čili staroslověnsky "Lestvičnik" nebo řecky "Klimakos". Zemřel někdy kolem roku 606 ve věku 80 let.

V posvátných hymnech je sv. Jan nazýván „andělem v těle“.

Ilustrace: ikona ke knize „Žebř do ráje“

Postní zamyšlení

Člověk je bytost spojující svět duchovní se světem hmotným - je zároveň tělesný i duchovní. Přičemž tělesná složka má být podřízena duchovní a nikoliv duchovní složka být pod nadvládou tělesné. Úkolem člověka je totiž přivádět hmotný svět k Bohu, tělesné povznášet a pozdvihovat, hmatatelné produchovňovat. To se může dít pouze za předpokladu, že duchovní princip v člověku není zotročen tělesnými vášněmi. Celé poslání člověka je však zmařeno a uspořádání lidské bytosti je rozvráceno, není-li člověk svobodný, není-li pánem nad svým tělem - čili je-li vnitřní člověk spoután a zkroucen vášněmi. Takový zotročený tělesný člověk nemůže být šťastným, protože neplní úkol, pro který byl člověk stvořen.

Lidskou bytost Bůh při stvoření spojil z duchovní složky a tělesné. Tím se lišíme od andělů, kteří jsou bytostmi výhradně duchovními; tím se zároveň odlišujeme i od zvířat, která jsou stvořeními pouze tělesnými. Duchovní princip v člověku se projevuje mj. svědomím, schopností zvolit dobro a zavrhnout zlo a rozeznat je na morální úrovni (tj. nejen dle sobeckého prospěchu), nu a především schopností nadpřirozené víry - poznávat svého Stvořitele a sloužit mu. A projevuje se ještě něčím, co nezná žádné zvíře, touhou po andělském životě, zálibou ve vznešených věcech, potřebou povznášet se... (Např. vznik veškeré kultury je důsledkem duchovních projevů v člověku.)

Všimněte si, jak dnešní svět urputně útočí na naše smýšlení - všemožnými vědeckými filmy, slovy učenců, lékařů a badatelů, snaží se vnutit nám přesvědčení, že jsme jen jakýmisi vyvinutějšími zvířaty - a to se všemi důsledky. Je to kampaň řízená z nečistých duchovních sfér, která má v lidech potlačit vědomí lidské důstojnosti a jejich vznešeného povolání. Nepoužívá většinou vyložené lži, ale polopravdy (je to vlastně cosi jako hereze). Je to duchovní palba zacílená do nitra člověka, která svými otrávenými šípy umrtvuje lidské duše. Tato kampaň ospravedlňuje téměř veškerý tělesný poklesek, vyhledává a akcentuje vše, co spojuje lidskou tělesnost se zvířecím světem, a přehlíží duchovní princip v člověku nebo jej dezinterpretuje. A lidé odtržení od duchovního života tomu věří, věří všemu. Stačí, aby byl nějaký názor prohlášen z katedry za "vědecký" a tudíž vlastně pravdivý (nevadí, že tato hypotéza nesplňuje základní vědecká kritéria, mezi něž patří např. ověřitelný a zopakovatelný experiment), a naši inteligentní a vysoce vzdělaní současníci důvěřivě kývají hlavami. Věří, že život vznikl náhodnou chemickou reakcí, že se samovolně vyvíjí od jednoduchého ke složitému, že myšlenka vzniká v mozku člověka jako produkt chemického a elektrického procesu... Jen zkuste najít něco, čemu by dnešní člověk, v němž se snoubí naivita s pýchou, nebyl schopen uvěřit! Věří se v ufony a v co jen je libo.

Svatí otcové tomu říkají "tělesné uvažování". To je myšlení, které má člověk zotročený tělesnými vášněmi, s nimiž už nebojuje, ale akceptuje je. Z pohledu duchovního člověka je "tělesné myšlení" nahlíženo jako pomatenost. Bloudění myšlenek v duchovní tmě. Platí to i naopak - jak už psal apoštol Pavel - z pohledu tělesného uvažování je duchovní myšlení nepochopitelným... Zkuste slepému vysvětlit barvy - nepochopí to. Stačí však, je-li mu uzdraven zrak, a hned vidí sám, co je to zelená, modrá, červená..., a nepotřebuje už žádné výklady.

V člověku, jehož vnitřní uspořádání je porušeno a tělesné se vymklo kontrole a rozvířily se vášně, probíhá zápas mezi rozdrážděným sklonem k tělesnému (zvířecímu) a nevykořenitelnou touhou po duchovním (andělském); místo harmonického souladu máme v sobě vnitřní spor. Pak nás trápí neklid a vnitřní nespokojenost. Mnozí lidé se nechají snadno ovlivnit vnější světským propagandistickým tlakem a sladce se odevzdají tělesným vášním, což je dnes halasně ospravedlňováno jako "přirozené" a "neškodné". Je to příjemná cesta dolů. Nalézt dokonalé uspokojení v tělesné sféře je však nemožné. Naplnění a trvalé štěstí lze najít jen v uskutečnění smyslu lidské existence, tedy v konání toho, k čemu jsme byli stvořeni.

Křesťanství léčí člověka, obnovuje v něm původní duchovně-tělesné uspořádání. Jen, touží-li kdo ještě po duchovním uzdravení! Dnes to znamená postavit se téměř proti všemu, co zní kolem nás, co je uznáváno a co je už všeobecně přijímáno jako normální. Jenže jenom vnitřně duchovně uzdravený člověk může vykonávat poslání, které je mu Bohem určeno: spojovat tělesné s duchovním, přivádět sám sebe i celý hmotný svět k Bohu. V tom spočívá štěstí a radost člověka tady na zemi i jeho věčná spása.

Půst je jedním léků, které nám církev podává. Ve spojení s modlitbou půst léčí lidskou bytost tím, že za spolupůsobení vůle podřizuje její tělesnou sféru duchovnímu principu a pomáhá při obnovení původního vnitřního uspořádání člověka.



Zobrazit příspěvek č. 116 jednotlivě

Administrátor --- 17. 3. 2007
Z výroků svatých Otců

Církevní tradice o znamení kříže

Zobrazuješ-li na sobě Kříž s velkou vírou, nedokáže se k tobě přiblížit ani jeden z nečistých duchů, protože vidí ten meč, který jim zasadil smrtelnou ránu.
sv. Jan Zlatoústý (V. stol.)

Když na sobě činíš znamení kříže, vzpomeň na veškerou moc kříže, na celé dílo naší spásy, a uhasíš tím svůj hněv a všechny ostatní vášně.
sv. Řehoř Teolog

Sv. Juliána chtěli nepřátelé zabít. Podplatili tedy jeho sluhu, aby mu přidal do nápoje jed. Sv. Julián se díky Božímu zjevení o jejich zlém úmyslu dozvěděl, pozval je k sobě a vzav kalich s otráveným nápojem, řekl: "Chcete zabít jedem poníženého Juliána; tak tedy já před vámi tento kalich vypiji." Třikrát požehnal kalich znamením kříže a vypil jej - zůstal bez úhony. Spiklenci litovali svého činu a prosili svatého muže o odpuštění; on jim odpustil.

Když sv. mučedník Hermus vyšel z rozpálené pece, do které ho mučitelé hodili, nezraněn, nechal místovládce zavolat kouzelníka a přikázal mu, aby Herma otrávil jedem. Hermus spolkl jed, když se před tím pomodlil a požehnal číši s jedem znamením kříže. Zůstal naživu.

Církev je rájem, neboť má uprostřed strom života - svatý kříž.
ct. Theodor Studita

Vše, co se nás týká, vykonává se skrze kříž. Ať už při našem znovuzrození (křest), nebo při nasycení tajemným pokrmem (svaté přijímání), či při kněžském svěcení, nebo při čemkoliv jiném - všude se setkáváme s tímto znamením vítězství.
sv. Jan Zlatoústý



Zobrazit příspěvek č. 115 jednotlivě

jer. David D. --- 17. 3. 2007
Pravoslavné bohoslužby v Kladně !

Dovoluji si oznámit , že z iniciativy blaženého vladyky metropolity Kryštofa se připravují pravidelné pravoslavné bohoslužby v Kladně .
Přípravy jsou ve fázi organizování věřících a vyjednávání bohoslužebných prostor .Obracíme se tedy na naše duchovní děti všech národností v Kladně a okolí s touto radostnou zprávou a ujištěním , že Svatá Matka Církev na ně nazapomíná .
V případě zájmu kontaktujte o.D.Dudáše e-mail : ortodox.rokycany/zavinac/seznam.cz mob.777 223 812 nebo ústředí naší církve



Zobrazit příspěvek č. 114 jednotlivě

archimandrita Joakim --- 16. 3. 2007
doplnění k poutím

Chybí mi v tom seznamu každoroční moravské poutě, tradičně s účastí vladyky Metropolity, proto si je dovolím doplnit, snad se BPM nebude hněvat:

- 26.5.2007 (so) pouť do Mikulčic, svátek sv.Cyrila a Metoděje, v 11 hod Božská Liturgie

- 1.9.2007 (so) pouť do Monastýru sv.Gorazda v Hrubé Vrbce, svátek sv.Gorazda, v 10 hod Božská Liturgie, v předvečer svátku celonoční bdění



Zobrazit příspěvek č. 113 jednotlivě

Administrátor --- 16. 3. 2007
Z došlé pošty

Seznam poutí BPM na rok 2007

23. 4./6.5. - sv. Jiří Vítězný       -- 5.5. - sobota (Říp)
24.6./7.7. - sv. Ivan Český -- 30. 6. - sobota (Svatý Jan pod Skalou)
sv. Prokop Sázavský -- 11. 8. - sobota (Sázava)
13.8. - 19.8. - pouť na sv. horu Grabarku (Polsko)
16.9./29.9. - sv. Ludmila       29.9. - sobota (Tetín)
28.9./11.10. - sv. Václav -- 13.10. - sobota (Stará Boleslav)



Zobrazit příspěvek č. 112 jednotlivě

Administrátor --- 16. 3. 2007
Z tisku

"Latina v církvi umírá, protože tento dávný jazyk už neznají ani mladí kněží ani biskupové," prohlašuje 68-letý římsko-katolický mnich R. Foster, který je hlavním latiníkem římských papežů už 38 let.

Podle jeho slov - jelikož budoucí kněze nevyučují v seminářích latině, nemohou si přečíst díla velkých západních teologů v originále. "Nemůžete pochopit sv. Augustina, čtete-li ho v angličtině. On totiž uvažoval latinsky. To je to samé, jako byste chtěli poslouchat Mozarta hraného hudebním automatem. "U nás v klášteře hovoříme mezi sebou latinsky jako před 45 lety. To že studenti dnes nerozumí latině však není jejich vina. ... Dnes se dokonce stává, že pošle-li papež latinský pozdrav nějakému kardinálovi, obrátí se na nás adresát s prosbou o překlad; tomu samozřejmě nevyhovíme."

Dokonce i bankomat, umístěný poblíž vchodu do kabinetu R. Fostera, je přeprogramován, takže může s klientem "hovořit" latinsky: "Inserito scidulam quaeso ut faciundum cognoscas rationem" (Vložte svou kartu pro ověření vašeho účtu).

(Daily Telegraph. Credo.ru)



Zobrazit příspěvek č. 111 jednotlivě

Administrátor --- 16. 3. 2007
K liturgii předem posvěcených Darů

V prvokřesťanské církvi se půst označoval slovním termínem z vojenského slovníku, které znamenalo "držet plnou pohotovost", "připravenost bojovat".

Při půstu se často střetáváme tváří v tvář se zlem v celé jeho síle. Podobně jako Kristus se při čtyřicetidenním půstu utkal s ďáblem.

Lidem je tedy při půstu potřeba pomoci. Proto ta stará tradice posilňovat se svatými Dary v těch dnech, kdy je půst nejpřísnější - ve středu v pátek velkopostních týdnů. To je důvod vzniku liturgie předem posvěcených Darů.

Při této starobylé liturgii, která dýše prvokřesťanskou atmosférou, se koná tento hluboký obřad:
v průběhu čtení starého zákona postaví kněz zažehnutou svíci na oltář na evangeliář, aby se tím znázornilo, že celý starý Zákon nachází své naplnění v Kristově evangeliu.
Mezi oběma starozákonními čteními kněz žehná touto hořící svící věřící. Vezme svícen z evangeliáře, obrací se k západu a činí jím znamení kříže nad lidmi, kteří jsou při tom na kolenou a s hlavou skloněnou až k zemi. (Je to památka na doby, kdy se v tuto dobu připravovali katechumeni ke křtu a kněz je touto svící žehnal a duchovně osvěcoval.) Praví při tom: „Světlo Kristovo osvěcuje všechny!“

Na plné liturgii je „velký vchod“, kde se přenáší chléb a víno na svatý prestol, obětí - celý svět je obětován Bohu. Symbolicky zobrazuje tento liturgický úkon Kristovu křížovou cestu na Golgotu, jeho ukřižování a smrt na kříži.
Na liturgii předem posvěcených Darů je však přenášeno už Tělo a Krev Kristovy - „velký vchod“ zde má tedy zcela jiný význam - není to oběť, je to tajemství přítomnosti Krista mezi jeho lidem, v Církvi. Přenášení předem posvěcených Darů se děje v hlubokém mlčení, věřící klečí v hluboké pokloně s hlavou u země.

Pro službu liturgie předem posvěcených Darů obléká kněz černá postní bohoslužebná roucha. I ostatní povlečení v chrámu je černé.



Zobrazit příspěvek č. 110 jednotlivě

Administrátor --- 15. 3. 2007
Z tisku

Florida: aktivisté z hnutí za občanské svobody žádají odstranění symbolu Desatera Božích přikázání, protože jim vnucuje Boha.

Monument z černého kamene, který váží 6 tun a zobrazuje desky zákona (s vysekanými deseti Bohem danými přikázáními, byl umístěn vedle oblastního soudu ve státě Florida (USA). Kvůli tomu podal žalobu Americký svaz ochrany občanských práv. Svaz má zato, že památník porušuje ústavu Spojených států. Tímto způsobem prý stát vnucuje Američanům Boha, jehož mají uctívat.

Bude-li tato žaloba shledána opodstatněnou, budou se muset ze všech amerických soudů po celé zemi odstranit zobrazení symbolických desek Desatera, které doposavad byly považovány za symbol soudnictví.

Podobný proces byl už nedávnou kvůli obdobnému případu ve státě Texas. Vrchní soud však žalobu zamítl "ve prospěch Desatera".

(Credo.ru)



Zobrazit příspěvek č. 109 jednotlivě

Administrátor --- 15. 3. 2007
Zajímavý článek

Západ a jeho role při rozbití jugoslávské federace

http://www.blisty.cz/2007/3/15/art33343.html



Zobrazit příspěvek č. 108 jednotlivě

Administrátor --- 14. 3. 2007
Kosovo

Pravoslavný biskup Kosova varuje před udělením nezávislosti této srbské provincii

"V průběhu několika minulých let postavili v tomto kraji představitelé radikálního islámu přibližně 400 mešit, a jejich ideologie se v ničem neodlišuje od ideologie Al-Kaidy," prohlásil biskup Artemije Raško-prizrenský ve Vídni, kde se v uplynulých dnech vedly rozhovory o nezávislosti Kosova.

(Credo.ru)



Zobrazit příspěvek č. 107 jednotlivě

Administrátor --- 14. 3. 2007
Diskuze v ruské církvi

Rozruch v Rusku

Vzrušenou diskusi v Ruské pravoslavné církvi a v celé ruské společnosti (na stránkách hlavních novin apod.) vyvolal apel biskupa Diomida, který se (spolu s kleriky a věřícími) obrátil k ruskému národu se svým provoláním. Vladyka Diomid v něm kritizuje ekumenismus, společné modlitby a budování nového společného náboženství, dále i duchovní kompromis církve se státní mocí, církevní schvalování personálních identifikačních kódů, spolupráce a uznávání globálních politických a mocenských struktur, uznávání společných duchovních a mravních hodnot, které by mělo Pravoslaví sdílet s ostatními náboženstvími atd.

Tento apel vladyky Diomida je v rámci zpravodajství k nahlédnutí i zde (v českém překladu).

V Rusku se církev i společnost rozděluje v názorech na tento apel.

Mluvčí Moskevského patriarchátu zatím jen kritizoval, že se vladyka Diomid se svým protestem obrátil k celému národu a nikoliv jen k biskupskému sboru, a dodal, že se apelem vladyky Diomida bude zabývat nejbližší zasedání synodu.

Liberální duchovenstvo (v čele např. s diákonem Kurajevem) projev kritizují a jeho argumentaci odmítají.
Jiní mají obavu, že biskup Diomid svým apelem může ohrozit blížící se konečné sjednocení Ruské zahraniční církve s Moskevským patriarchátem.

Řada dalších duchovních (včetně některých občanských sdružení a iniciativ pravoslavných věřících, např. "křesťanské obrození") s vl. Diomidem souhlasí a podporují je. (Např. představený známého moskevského chrámu na Bersenevke, igumen Kyril Sacharov, prohlásil: "Episkop Diomid řekl jen to, o čem mnozí mluví už dávno," a dále poradil lidem, aby si přečetli knížku učitele na Moskevském duchovním semináři J. Maximova: "Mohou křesťané i muslimové uctívat jednoho společného Boha?")

I odpůrci názorů biskupa Diomida však potvrzují, že se nejedná o rozkol, ale vyjádření přání sněmovně probírat problémy.

Apel vladyky Diomida byl přijat a chválen na shromáždění 1. března t.r., jehož se účastnili členové takových organizací jako Svato-sergijevský svaz ruského národa, Ruský všeobecně národní svaz, Svaz pravoslavných bratrstev, Svaz pravoslavných nositelů korouhví, Narodnostně-patriotská fronta "Paměť".

V Moskvě v Mezinárodním fondu slovanského písemnictví a kultury se konalo shromáždění svazu "Křesťanská obroda". Jak oznámila tisková služba svazu, nějvětší pozornost účastníci udělili apelu biskupa Diomida, které bylo jednomyslně podpořeno s menšími poznámkami ohledně státní moci (je potřeba podpořit vše pozitivní, co od vlády přijde).

Představitel Svazu ruského národa, generál Leonid Ivanov, sdílí postoj vladyky Diomida a prohlásil, že provokatéři jsou sami ti, kteří apel biskupa čukotského označují za provokaci. Za záruku přicházejícího obrození ruského národa považuje generál obrodu církevní: "Pravoslavná církev stejně jako celá naše společnosti prožívá těžké doby. Neosvobodila se ještě plně od tíživého protibožského dědictví minulé epochy..." V narážce na některé ruské biskupy generál hovoří o vyprazdňování smyslu pravoslavné věrouky, která podle něj "spočívá v povinnosti každého křesťana vést nesmiřitelnou válku proti zlu ve všech jeho podobách a profilech" (inu, generál se nezapře; pozn. red.). Generál Leonid Ivanov "naprosto a ve všem" podporuje vladyku Diomida, když hovoří a nedovolenosti "duchovního konsensu" s nepřátelskými ruskému duchu západními věroukami. Spolu s tím představitel Svazu ruského národa zdůrazňuje, že podpora široké církevní a národní veřejnosti, které se apelu vladyky Diomida dostalo, nesmí vést k církevnímu rozkolu.

Apelu vladyky Diomida si (v souvislosti s návštěvou V. Putina u papeže) všiml i český zpravodajský server Christnet.cz: "...Napětí mezi oběma větvemi křesťanství ale přesto trvá - ruský ortodoxní biskup vyvolal minulý měsíc vlnu kritiky, když obvinil církevní autority z hříchu kvůli tomu, že prohlubují vazby s katolíky." (To je až příliš zjednodušená charakteristika Diomidova apelu...)


Poznámka na závěr
Myslím, že výše uvedené je dostatečně přesvědčivým materiálem k vyvrácení výtek těch, kteří tvrdí, že v Ruské pravoslavné církvi neexistuje vnitřní dialog nebo že je to církev mrtvá zaměřená jen na "vykonávání obřadů". Jiní zase říkají, že pravoslavná církev je uzavřená do sebe a izolovaná od společnosti. Z výše uvedeného je snad dostatečně zřejmé, že církevní otázky jsou probírány na celospolečenské platformě, nejsou jen věcí duchovenstva, ale ujaly se jejich i různé občanské aktivity, píše se o nich v běžném celospolečenském tisku.



Zobrazit příspěvek č. 106 jednotlivě

Administrátor --- 13. 3. 2007
K Velikému půstu

V půstu by se měl křesťan více než kdy jindy snažit, aby žil jako člověk. Jako člověk, který byl stvořen podle Božího obrazu.

Proto se snažíme nezávidět, nehněvat se, být soucitný, krotit vášně, být pánem svého těla. Jíst jen kolik člověk potřebuje k životu.

Pravoslavná asketika to je učení o správném lidském životě.

(Z myšlenek A. Osipova)



Zobrazit příspěvek č. 105 jednotlivě

Administrátor --- 13. 3. 2007
Jak se postit

Ve všedních dnech prvního týdne je půst obzvláště přísný. Podle strohých pravidel se v prvních pěti dnech postu jí jenom dvě jídla, jedno ve středu a druhé v pátek, v obou případech po liturgii předem posvěcených darů. Ve zbývajících třech dnech jsou tělesně silní vyzýváni k držení úplného postu, ti, kdož jej nemohou praktikovat, mohou jíst v úterý a ve čtvrtek (je-li to možné, nikoli v pondělí) a to večer po večerní, kdy si mohou vzít chleba a vodu, nebo snad čaj či ovocnou šťávu, nikoli však vařené jídlo. Musíme však zároveň dodat, že v dnešní praxi se obecně tato pravidla zmírňují.

Středeční a páteční jídlo je předepsáno jako xerofagie. Doslovně to znamená "suché jídlo". Ve striktním výkladu to znamená, že můžeme jíst pouze zeleninu vařenou ve vodě se solí a takové věci jako jsou ovoce, ořechy, chléb a med. V praxi se připouští ve dnech xerofagie i chobotnice a měkkýši, stejně jako margarin, řepkový nebo jiný rostlinný olej, nikoli však olivový. Následující druhy jídel jsou však vyloučeny:
(i) maso
(ii) živočišné produkty (sýr, mléko, máslo, vejce, sádlo, vypečený tuk)
(iii) ryby (tj. obratlovci)
(iv) olej (tj. olivový olej) a víno (tj. alkoholické nápoje)

Ve všedních dnech (pondělky až pátky) prvního, druhého, třetího, čtvrtého, pátého a šestého týdne se povoluje jíst jedenkrát denně a to odpoledne po večerní a pro toto jedno jídlo platí zachování xerofagie.

Pravidlo xerofágie se zmírňuje v následujících dnech:
(1) O sobotách a nedělích Velkého postu, s výjimkou Velké soboty. Mohou být podávána dvě jídla denně jako obyčejně, kolem poledne a večer. Může být víno a olivový olej, avšak maso, živočišné produkty a ryby jsou vyloučeny.
(2) Na svátek Zvěstování (25. března) a na Květnou neděli jsou povoleny ryby spolu s vínem a olejem, avšak maso a živočišné produkty povoleny nejsou. Jestliže svátek Zvěstování padne na jeden ze čtyř úvodních dnů Velkého postu, jsou povoleny víno a olej, ne však ryby.
(3) Víno a olej jsou povoleny v následujících dnech, padnou-li tyto na všední dny druhého, třetího, čtvrtého, pátého nebo šestého týdne:
První a Druhé nalezení hlavy sv. Jana Křtitele (24. února)
Svatých 40 mučedníků sebastijských (9. března)
Předsvátek Zvěstování (24. března)
Sbor sv. archanděla Gabriela (26. března)
Svátek místního chrámu nebo monastýru

(4) Víno a olej se rovněž připouští ve středu a čtvrtek pátého týdne, protože se koná bdění Velkého kánonu. Víno je dovoleno, podle některých autorit spolu s olejem, rovněž v pátek téhož týdne, protože se koná bdění se zpěvem Akafistu Přesvaté Bohorodice.

Vždy se mělo za to, že uvedená pravidla postění musí být zmírňována pro ty, kdož jsou staří nebo chatrného zdraví. V současné praxi je striktní přísnost zmírňována i pro zcela zdravé. ... Je třeba brát zřetel i na osobní podmínky, například na situaci pravoslavných izolovaně žijících spolu s nepravoslavnými, nebo na nutnost stravovat se v závodních nebo školních stravovnách. V případě nejistoty by každý měl hledat radu u svého duchovního otce. Vždy je důležité mít na paměti, že "nejsme pod zákonem, ale pod milostí" (Řím 6, 14), a že "litera zabíjí, ale Duch dává život" (2 Kor 3, 6). I když je třeba brát postní pravidla seriózně, nemají být vykládána s pedantickým legalismem, "neboť království Boží není v jídle a pití, ale ve spravedlnosti, míru a radosti v Duchu svatém" (Řím 14, 17).

(Kallistos Ware: O významu Velkého postu)



Zobrazit příspěvek č. 104 jednotlivě

Administrátor --- 12. 3. 2007
Zprávy z tisku

Z hrobu bývalého jugoslávského prezidenta vyhnali zlé duchy
Nad hrobem bývalého prezidenta Slobodana Miloševiče byl vykonán obřad vyhánění zlých duchů. Bývalý aktivista opozičního hnutí Odpor a příbuzný ex-prezidenta, fotograf Miroslav Miloševič, přeskočil ohrádku kolem hrobu a zarazil do hlíny nad rakví hlohový kůl, jak to ve středověku činili nad hroby upírů. Původně měl v záměru provést tuto akci v den prvního výročí smrti exprezidenta, ale pak ji posunul kvůli jeho příznivcům, kteří se v tento den u hrobu scházeli.
(Lenta.ru AFP)

-----------

Májští kněží budou vyhánět zlé duchy ze starobylé svatyně Išimče poté, co ji navštíví G. Bush.
Kněží znovu vysvětí dávné obětiště v bývalém májském hlavním městě na západ od Guatemaly, když ji navštíví prezident USA George Bush v rámci svého latinskoamerického turné. "Když tento typ (člověka) ... provokující války bude chodit po našich posvátných místech, uráží májské lidi a jejich kulturu," prohlásil ředitel nevládní májské organizace.

Podle jeho slov "duchovní vůdcové májské komunity" rozhodli, že posvátné místo je nutno po návštěvě amerického prezidenta očistit, aby předkové mohli odpočívat v pokoji.

Išimče je první bodem návštěvy prezidenta USA na jeho cestě po zemích latinské Ameriky.

Cesta G. Bushe vyvolala protesty místního obyvatelstva. Prezident Venezuely Ugo Chaves nedávno prohlásil Bushe za "ďábla" a za "největšího vraha v historii".
(Intexfax religia)

-------------

Vláda Kosova povolila stavbu chrámu, který bude zasvěcen matce Tereze.
Prizrenský katolický biskup sdělil, že stavba bude započata díky organizaci "Církev v nouzi", která už 17 let podporuje katolíky v Kosovu a Albánii. Stavba má začít hned po velikonocích. Dále uvedl, že mnozí muslimové se tady dnes vracejí ke svým křesťanským kořenům. Z vesnic prý přijíždějí celé delegace s žádostí o křest.
Agentura Zenit



Zobrazit příspěvek č. 103 jednotlivě

Administrátor --- 11. 3. 2007
K Velkému půstu

3. neděle velkopostní – uctívání svatého Kříže
"Slovo o kříži je bláznovstvím pro ty, kteří jdou k záhubě, kdežto pro nás, spásu získávající, mocí Boží jest" (1Kor 1,18)

„Bez kříže nelze jít za Kristem, který sám nesl kříž. Všichni, kteří za ním kráčejí, bezpodmínečně nesou kříž. Kříž je srostlý s křesťanem. Kde je křesťan, tam je kříž. Kde není kříž, není křesťan. Raduj se, ty, na něhož doléhá kříž, protože to je znamení, že kráčíš za Kristem cestou spásy - do ráje. Trochu vytrp, a už už je konec - a odměna!“ (Z díla sv. Theofana Zatvornika)

Aby církev připomněla, že Pán přišel pozvat nikoliv spravedlivé, ale hříšníky k pokání, vynáší se dnes na střed chrámu svatý kříž. Dvakrát do roka se koná slavnostní vynášení svatého kříže z oltáře doprostřed chrámu: ve svátek Povýšení svatého Kříže (14. září) a pak dnes, v tuto velkopostní neděli.

Životodárný kříž je vynášen na jitřní bohoslužbě, klade se uprostřed chrámu, aby se mu věřící mohli poklonit. Podobně jako poutník unavený dlouhou cestou odpočívá pod rozložitým stromem, tak i my, uprostřed duchovní cesty k Pasše, ke Vzkříšení, nacházíme uprostřed tohoto putování do nebeského Jerusalema dřevo Kříže, abychom při něm načerpali posilu k další cestě.

Při klanění kříži zní hymnus: "Kříži tvému klaníme se, Vládce, svaté Vzkříšení tvoje slavíme."

"Třtinou kříže, kterou jsi jako do rudého inkoustu namočil do vlastní krve, Pane, podepsal jsi po způsobu králů opuštění hříchů našich," praví jeden z hymnů svátku.

Z kříže duchovně zní jako z neshořívajícího keře: "Kdo chceš jíti za mnou, zavrhni sám sebe, vezmi kříž svůj a následuj mne." Co znamená zavrhnout sebe? Zavrhnout na sobě nejen to špatné, ale i to, co se nám zdá dobré. Jak svoje hříchy, tak i své spravedlnosti, své vášně i své zásluhy. Marnotratný nevěrný syn v Ježíšově podobenství, položil při svém návratu otci k nohám nejen své hříchy, ale i svou pýchu. Lituje své nevěry a zároveň se zříká i svého synovského postavení v domě otcově. Láska otcova mu dávno odpustila, ale aby se odpuštění mohlo dokonat, musel syn přijít s pokáním.

Návrat k otci - to znamená ukřižovat sám sebe (duchovně). Ukřižovány ať jsou naše hříchy i naše chlouba. Kříž ležící uprostřed chrámu nám to připomíná. Každý, kdo na něj při bohoslužbách hledí, ať chápe, že tento kříž je určen přímo jemu a nikomu jinému.

Dle pravoslavie.ru



Zobrazit příspěvek č. 102 jednotlivě

Administrátor --- 8. 3. 2007


Římsko-katolická diecéze v Edmontu vypracovala pro své farnosti speciální instrukce, jak si počínat v případě epidemie ptačí chřipky. Mj. věří budou dostávat svaté přijímání výhradně způsobem kladení na ruce a nikoliv přímo do úst, jak je to tradiční. Zpovědnice (tj. zpovědní kabinky) musejí být po dobu epidemie mimo provoz a zpověď se bude konat tak, že zpovědník bude od kajícníka vzdálen nejméně 1 metr a oba musejí mít na tvářích masky - respirátory. V případě, že epidemie dosáhne hrozivých rozměrů, mohou být katolické chrámy uzavřeny z karanténních důvodů.

V instrukcích se dále uvádí spousta doporučení k boji proti šíření infekce v chrámech. Např. by neměly být používány talířky na dary věřících, ale speciální schránky s uzávěrem, které se budou otevírat až tři dny poté, co do nich byly vloženy peníze. Kněží, kteří budou sloužit mši, budou smět brát do rukou posvátné nádoby (např. kalich) pouze v chirurgických rukavicích (na jedno použití).

-----------

(Pravoslavná církev udržuje tradiční starokřesťanskou víru, že v chrámu a při svatém přijímání nebo při líbání ikon či kříže se žádná infekce nešíří. Tato křesťanská víra se zakládá na prostém faktu, že přečistými Tajinami Kristovými, tj. např. Tělem a Krví Páně, se nemůže přenášet žádná nečistota; vždyť svaté Tajiny to je oheň, který vše nečisté spaluje. Oprávněnost takové víry se již nesčetněkrát potvrdila mj. v dobách moru čili infekčních epidemií.)



Zobrazit příspěvek č. 101 jednotlivě

Administrátor --- 7. 3. 2007
K Velikému půstu

V době Velikého půstu se mění veškeré uspořádání všednodenního života pravoslavného křesťana. Duch pokání, zpytování toho, co se děje uvnitř duše, vylučuje mnohé z toho, co neodpovídá světlému zármutku velkopostní doby.

Dříve se v pravoslavných zemích po celý Velký půst nekonaly žádné radovánky, bály, zábavy, setkání v salónech, byla zavřena divadla; na první týden velkého půstu i na strastný (pašiový) týden byla přerušena výuka na školách, byly uzavřeny všechny státní i církevní instituce (samozřejmě kromě chrámů). V průběhu celé doby velkopostní se nekonají svatby. Pro děti, které už byly ve věku, kdy začínají mít rozum, byly omezeny některé hry, což jim umožňovalo proniknout do atmosféry, která byla nepodobná jakékoliv jiné době církevního roku.

Podstatné změny nastávají v domácí i chrámové modlitbě. V chrámě je méně zpěvu, který ustupuje dlouhému čtení, všechno chrámové oblečení se vyměňuje za černé, v době bohoslužeb je příšeří, modlitby jsou provázeny zemními poklonami. Často zní zvláštní postní modlitba sv. Efréma Syrského.

V čistém týdnu v pondělí, úterý, středu a čtvrtek večer se koná předčítání Velikého kajícího kánonu sv. Andreje Krétského, ve kterém je celá lidská historie nahlížena prismatem hříchu, vášní a pokání lidské duše. Všechny postavy a události posvátné starozákonní i novozákonní historie symbolicky představují celou mnohotvárnost duchovního života člověka - od otročení hnusným vášním a porobení těla až po krásu pokání a královské svobody ducha, kterou mu Bůh daruje.

Ve všední dny Velkého půstu se nekoná svatá liturgie, hlavní křesťanská bohoslužba, při níž se chléb a víno působením blahodati Svatého Ducha proměňují na Tělo a Krev Kristovy. Ve středu a pátek se však koná "liturgie Předem posvěcených Darů" - zvláštní bohoslužba, při které věřící dostávají svaté přijímání z Darů, které byly posvěceny o předcházející neděli a uchovány jsou na svatém prestolu (oltáři).

Každou sobotu kromě první se konají zádušní bohoslužby. A každá neděle velkopostní má své zvláštní zasvěcení.



Zobrazit příspěvek č. 100 jednotlivě

Administrátor --- 7. 3. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Na www.pravoslavi.cz/filmy
Jsem umístil krátkou filmovou reportáž o exorcismu v Rusku (přiloženy jsou české titulky).



Zobrazit příspěvek č. 99 jednotlivě

Administrátor --- 7. 3. 2007
Z internetu

Milý článek v Literárních novinách Nasvětlování kostelů považuji za vítězství antikristovo.



Zobrazit příspěvek č. 98 jednotlivě

Administrátor --- 6. 3. 2007
K liturgii Velikého půstu

O LITURGII PŘEDEM POSVĚCENÝCH DARŮ

(Zvláštní velkopostní bohoslužba se svatým přijímáním)

Takto se jmenuje bohoslužba, při které se věřícím předkládají ke zbožnému poklonění a přijímání svaté Dary, které byly posvěceny dříve (většinou o předchozí neděli), na plné liturgii Basila Velikého nebo Jana Zlatoústého.

Konání plné liturgie, v rámci níž jsou posvěcovány Dary, bylo v dávné církvi provázeno společným stolováním, jemuž se říkalo "večeře lásky", což bylo pro křesťany slavnostním svátkem. Liturgii, při níž se konalo posvěcení Darů, nazývali dávní křesťané Paschou, protože se této bohoslužby účastnili s týmiž radostnými a vznešenými pocity jako při oslavě Paschy. Takovou slavnost považovala Církev za neodpovídající dnům pokání a přísného půstu Svaté čtyřicátnice, a proto stanovila (49. pravidlem Laodicejského sněmu, r. 343) nekonat plnou liturgii ve dny Čtyřicátnice, s výjimkou sobot a nedělí, kdy půst polevuje a křesťané mohou trávit tyto dny s větší slavnostností než všední dny velkopostní. Na druhé straně však měla církev na paměti zvyk dávných křesťanů přijímat co možná nejčastěji, a proto nechtěla křesťany zbavit Těla a Krve Kristových byť jen na průběh týdne, aby se tím neoslaboval duch věřících, kteří při umrtvování těla potřebovali posilovat se nebeským pokrmem. A proto stanovila, že se v průběhu postního týdne budou věřícím udělovat Dary dříve posvěcené. Rozdělování těchto Darů bylo samozřejmě spojeno s vhodnými modlitbami. V tomto obyčeji spočívá počátek liturgie předem posvěcených Darů. Nejdříve se konala jen podle ústního podání a ne všude stejně. Tak to bylo do časů sv. Řehoře Dvojeslova (tj. Dialoga), biskupa římského (+ 604), který shromáždil a sestavil písemně obřad této liturgie, a proto se stála známou pod jeho jménem. Definitivně ji schválil VI. všeobecný sněm kánonem 52. (r. 680) a stanovil konat ji ve všední dny čtyřicátnice.

(Kněz K. Subbotin, Rukověť k výuce Ústavy bohoslužeb pravoslavné církve)

Některé zvláštnosti této bohoslužby

Při liturgii předem posvěcených Darů čte žalmista ve středu chrámu dvě paremie (starozákonní čtení): jednu z knihy Stvoření (vypráví o stvoření světa, pádu Adama a Evy a nešťastných následcích) a druhou z přísloví Šalomounových.

Po první paremii kněz před prestolem drží v ruce kadidlo a svíci (stojící jinak před svatými Dary), obrací se k západu, žehná svící na způsob kříže lid a praví: "Světlo Kristovo osvěcuje všechny!"
Při tomto požehnání se všichni přítomní klaní až k zemi, čímž projevují svoji zbožnou úctu k předvěčnému Světlu (duchovnímu, nestvořenému), osvěcujícímu všechny končiny země.

Po ektenii se otevírá královská brána a místo Cherubínské písně se zpívá: "Nyní mocnosti nebeské neviditelně s námi konají službu. Neboť, vchází Král slávy; hle, tajemná žertva, vykonaná, nesena jest ve slávě. S vírou a láskou přistupme, abychom se stali účastníky života věčného. Allelujah."

Při zpěvu této písně jsou svaté Dary přenášeny z žertveníku na prestol, při čemž se všichni věřící skloní až k zemi a tím prokazují náležitou úctu Tělu a Krvi Kristovým. Toto přenášení se koná v mlčení - v chrámu je ticho, nikdo nic nezpívá (podle řecké tradice má při tom kněz přikrytou hlavu). Vzpomínání biskupů apod., které se koná při velkém vchodu na plné liturgii, se neděje, protože vše se už učinilo tenkrát.
Na konci liturgie mohou věřící přijímat svaté Kristovy Tajiny. Podle zvyku při této liturgii nepřijímají malé děti.

(Dle pravoslavie.ru)

(Tato liturgie je sestavena jako večerní bohoslužba; předpokládá se, že věřící se budou celý den postit, aby mohli odpoledne přijímat nalačno. Tam, kde to není možné, je dnes přijato, že se liturgie může konat i dopoledne; ještě v 19. století však nebylo dovoleno sloužit ji před polednem.)



Zobrazit příspěvek č. 97 jednotlivě

Administrátor --- 5. 3. 2007
Neděle Velikého půstu

Bůh je světlo

O druhé neděli velkopostní konáme památku sv. Řehoře Palamy, archiepiskopa thessalonického. Církev k nám u příležitosti této památky promlouvá o tajemství světla, na němž musíme mít účast, chceme-li spatřit Vzkříšení Kristovo.
Sv. Řehoř Soluňský a teologické spory ve XIV. století, které jsou s jeho jménem spojeny, učí, že světlo Proměnění Kristova je světlo nestvořené, nikým neučiněné. Takto byla zavržena hereze západních teologů: pravoslavné učení upozorňuje na slovo Písma, že Bůh je světlo (Jan 1. kap.) (tedy světlo nestvořené stejně jako Bůh není stvořený). A když vyznáváme Boha Otce a Boha Syna, Světlo ze Světla, Boha pravého z Boha pravého, věříme, že Bohem-Světlem bylo stvořeno jiné - stvořené - světlo, to o němž se vypráví v knize Genesis: "Pravil Bůh, nechť je světlo."

Tyto dogmatické otázky nebyly ve vztahu k životu církve čímsi odtažitým a neměly by být něčím odtažitým ani pro nás. Běda, jestli je bereme jako obyčejné teologické či vědecké názory, které nemají žádný vztah k našemu vlastnímu životu. To by znamenalo jen jedno - že světlo, jež nám Bůh zvěstuje, světlo, v něm není žádné tmy, zůstává pro nás neviditelné a my nad tím ani nenaříkáme s pokáním, že přebýváme ve tmě. Všechna neštěstí církve jsou nějak spojena s tím, že nějaká tajemství víry se stala pro křesťany odtažitými, přestala být živými aktuálními otázkami, v nichž se řeší náš osud; a křesťané tím ztratili hloubku víry, plnost křesťanského povolání, které máme v Církvi realizovat.

(Prot. Alexandr Šargunov, "Veliký půst")
Z pravoslavie.ru



Zobrazit příspěvek č. 96 jednotlivě

jer. Antonij z Rumburku --- 4. 3. 2007
Monastýr sv. Jiří Vítězného

Příslušné orgány Ruské pravoslavné církve a její berlínské eparchie zveřejnily záměr ruské církve vybudovat s Boží pomocí mužský monastýr sv.Georgije nedaleko města Templin severně od Berlína, který by se měl stát střediskem církevního života nejen Německa, ale celé střední Evropy. V současné době probíhají opravy obytných budov a řádné bohoslužby by měly být zahájeny "v nejbližší době". Podrobněji o tom a též o možnosti podpory tohoto díla na www.rokmp.de.



Zobrazit příspěvek č. 95 jednotlivě

Administrátor --- 4. 3. 2007
Neděle Velikého půstu


Druhá neděle Velkého půstu je podle pravoslavné tradice zasvěcena památce sv. Řehoře Palamy, arcibiskupa soluňského, který žil ve 14. století. V souladu s pravoslavnou vírou učil, že duchovní zápas v postu a modlitbě Hospodin dává věřícím blahodatné světlo, jakým zářil Pán při proměnění na hoře Tábor. Protože sv. Řehoř rozkryl učení síle půstu a modlitby, bylo ustanoveno konat jeho památku druhou neděli velkopostní.

Pravoslavné učení o nestvořených energiích a vysvětlení pojmu blahodať viz v našem slovníčku.

Jako každou velkopostní neděli slouží se dnes liturgie sv. Basila Velikého, která je starobylejší (a delší) než liturgie sv. Jana Zlatoústného, která se slouží ve všech případech, kdy není určeno konat liturgii Basilovu (liturgie sv. Basila se koná pouze ve stanovené dny a těch je v průběhu roku deset).



Zobrazit příspěvek č. 94 jednotlivě

Administrátor --- 2. 3. 2007
Z tisku


Papežský kazatel se vyjádřil o příchodu antikrista

Kazatel papeže, kardinál boloňský Jakomo Biffi, který v tomto roce káže římskému papeži Benediktu XVI. v době tradičních duchovních cvičení, prohlásil, že antikrist se objeví ve světě v podobě "pacifisty, ekologa a ekumenisty", sděluje Lenta.ru s odvoláním na noviny Times.

Tento prelát by byl podle některých zdrojů kandidátem na nového papeže nebýt jeho příliš vysokého věku (78 let). Byl totiž považován za hlavního dědice Jana Pavla II.

Kardinál se mnoho let zajímal o dílo ruského náboženského filosofa a mystika Vladimíra Solovjeva. S odvoláním na něho tvrdí papežův kazatel, že satan "sezve celosvětovou radu a bude žádat souhlas mezi představiteli všech náboženství".

Podle jeho slov "většina lidových mas půjde za antikristem s výjimkou malých skupinek katolíků, pravoslavných a protestantů, které budou bojovat proti narušování víry".

Kardinál má zato, že antikrist nemusí nutně přijít v podobě člověka - může se projevit tím, že "křesťanství se změní v pouhý soubor ideologických norem".



Zobrazit příspěvek č. 93 jednotlivě

Administrátor --- 2. 3. 2007

V nastupující dny svatého půstu dej do pořádku své záležitosti, smiř se s lidmi i s Bohem. Buď zkroušený a plač nad svou nehodností a svou záhubou. Tím si získáš odpuštění a získáš naději na spásu. „Srdcem zkroušeným a pokorným Bůh nepohrdne“, ale bez něho ti nepomohou žádné oběti a almužny.
Z dopisů Nikona (Voroběva)

Postíš se? Nasyť tedy hladové, napoj žíznící, navštiv nemocné a nezapomeň na vězněné. Utěšuj trápené a plačící; budiž milosrdný, mírný, dobrý, tichý, trpělivý, nevzpomínej na zlo, buď zbožný, pravdivý, velkomyslný, aby Bůh přijal i tvůj půst a daroval ti hojnost plodů pokání.
(Sv. Jan Zlatoústý)

Pravý půst je vzdálení se od zlých činů. Odpusť bližnímu urážky, promiň mu dluhy. „Neposťte se v soudech a hádkách.“ Nejíš maso, ale požíráš bratra. Zdržuješ se vína, ale nezdržíš se křivd. S jídlem čekáš až přijde večer, ale den trávíš na soudním dvoře...
(Sv. Basil Veliký)

Čím více je bohatství bez Boha, tím více je chudoby. Čím více je poznání bez Boha, tím větší je prázdnota v člověku. Jen Bůh činí člověka bohatým a moudrým, svět bez Boha však rodí chudáky a hlupáky.
Jsi-li bohatý, mysli na to, jak bys s důstojností mohl snášet chudobu. Zažíváš-li štěstí, mysli na to, jak bys s důstojností přečkal neštěstí. Když tě lidé chválí, mysli na to, jak bys s důstojností mohl strpět jejich pomluvy. A celý život mysli na to, abys s důstojností mohl přijmout smrt.
(svt. Nikolaj Velimirovič)



Zobrazit příspěvek č. 92 jednotlivě

Administrátor --- 1. 3. 2007
K velikému půstu

"Není potřeba obávat se půstu," říká uralský starověrec Theodor. Přísné dny přicházejí, jistě. Leč právě v této době můžeme očistit své duše, dokázat svou lásku k Bohu. Nyní je půst zvláště přísný. Jen o víkendech je možno jíst olej a rybu budeme letos jíst jen jednou."

(Svátek Zvěstování přesv. Bohorodice, což je jeden ze dvou dní, o nichž je možno ve Velkém půstu jíst rybu - jenže jedině, když není zrovna Velký týden - letos vyšel právě na Velkou sobotu, takže - žádná ryba nebude... :-)

V postních dnech hoří na Theodorově božišti bezpřestání lampáda a neustále osvěcuje stezku pro naše duše ke Světlému Vzkříšení Kristovu.

V domě starověrce panuje duchovní atmosféra... Jaké těžkosti museli za Uralem překonávat v předválečných letech, aby se alespoň jednou v roce dostali na bohoslužby...

(Výběr z článku z ruských novin: Samarské starověří)



Zobrazit příspěvek č. 91 jednotlivě

jer. D. Dudáš --- 28. 2. 2007
ještě k událostem v Rumunsku

Myslím , že k tomuto tématu lze říci ještě mnoho podstatného . Dovolím si tedy taky ještě něco doplnit .
V zásadě je třeba si uvědomit , že pravoslaví zná dva druhy posedlosti , ale jen jednu posedlost léčí .
Jde o dobrovolnou posedlost démonem a posedlost nedobrovolnou , proti své vůli .
Naše diagnóza této duchovní nemoci probíhá jen ve vztahu k člověku nedobrovolně posedlému .
Dále obecně existují různé projevy , druhy a stádia posedlosti .Okolnosti jsou různé , i démoni mají svoji hierarchii , člověk může být ovládán různými druhy a počtem běsů .
K projevům a stádiu se nebudu vyjadřovat , neboť je toho opravdu mnoho .
Dále je důležité uvést , že člověk nedobrovolně ovládaný démonem , jím nikdy a to zdůrazňuji , nikdy není ovládnut zcela .
Hospodin Bůh vždy takovému úplnému ovládnutí zabrání , člověk takto zasažený zlem s tím tedy může s Boží pomocí z vlastní vůle bojovat .
Posedlost se neprojevuje vždy a ve chvílích , kdy je člověk schopen normálně uvažovat , tak zatouží po chrámu . Proto je církev schopná určit , jestli onen postižený chce být léčen . Neděje se tak proti vůli pacienta , protože v momentech kdy není démonem ovládan , sám o pomoc prosí .
Sám jsem byl při mém studiu v Rumunsku přítomný několika podobných událostí . Tito lidé přichází do chrámu ,při počátečních stádiech posedlosti lidé vykřikují ohavnosti např. při čtení evengelia , žehnání křížem nebo znamením kříže rukou kněze , při příblížení ke svatým ostatkům . Při Svaté Tajině Proměňování omdlévají .
Viděl jsem jak jsou vedeni do chrámu , k divotvorným ikonám ... a při horkých srpnových teplotách z jejich úst vycházela bílá hustá pára a oni se dusili ....
Toto jsou ovšem projevy počáteční posedlosti .Neléčená posedlost je mnohem horší , raději se o tomto nebudu rozepisovat .
Dále je třeba si položit otázku , proč jsou projevy posedlosti tak časté v silně pravoslavných a katolických oblastech , zatímco nevěřící západ toto vlastně zná jen z hororových filmů .
Odpověď je následující , ďabel pracuje jen tam , kde ještě nejsou jeho lidé .Běsy nenávidí modlitby a věřící lid.Na západě církve už nejsou schopni rozpoznat co je psychická nemoc a co nemoc duchovní - posedlost . Takový to lidé jsou démonem ovládáni z vlastní vůle . Jsou i posedlí , kteří normálně v naší konzumní společnosti fungují a jsou jí považování za její běžný jev a součást .
Vždyť zatímco čarodějnictví v pravoslavných zemích stále nahání strach a jeho většinou primitivní projevy jsou zde stále aktuální .
Jako např. různé očarované předměty ,ve kterých se může ukrývat démon .( Víme , že když kněz světí dům , má se vše doma otevřít ...okna , skříňky atd . , právě kvůli ukrytí démona )
Různé kletby na domácích zvířatech ( kráva začne dávat např.modré mléko ), prokletí místa , svazování a dušení ve snech atd ..
Takové ženy většinou stojí u chrámových dveřích a proklínají každého člověka , který do chrámu vejde .
A jak je tomu u nás ? Čarodějnice jsou zde celebritami ,mají vlastní mediální show v televizi či rádiu . Očarované a démonické předměty si zde lidé sami kupují a doma vystavují .... Myslím , že to dává jasnou odpověď , jak se věci mají . Skutečnost je mnohem horší než si myslíme .Chtělo by se dokonce říci , že naopak vybočují ze společnosti ti , keří zůstávají věrní Kristu a posedlosti se brání ..........



Zobrazit příspěvek č. 90 jednotlivě

Administrátor --- 28. 2. 2007
K velikému půstu

Kdo uhasil oheň? Kdo zacpal tlamy divokých šelem? Půst, který vysvobodil mládence před spálením v peci, a proroka Daniele před sežráním lvy. Líbejme, bratří, tento půst.
(Z bohoslužby na čisté úterý)

Ubohý půst! Kolik musí snášet výčitek, hany, utrhání a pronásledování! A přesto z Boží milosti tu stále je. Jistě, a jak jinak? Má mocnou oporu. Pán Ježíš se postil. Apoštolé se postili - a to ne málo, ale jak praví o sobě ap. Pavel: "v půstech velikých" (2.Kor 11,27). Všichni svatí drželi přísné půsty. Kdybychom mohli prohlédnout příbytky ráje, nenalezli bychom tam snad nikoho, komu by byl půst cizí. Porušením půstu ztratili (naši prarodiče) ráj, a proto držení přísného půstu musí patřit mezi prostředky k navrácení ztraceného ráje. Naši Matku, Církev, bolí za nás srdce, cožpak je to macecha? Nakládala by na nás takové těžké břemeno, kdyby bylo zbytečné? Nelze jinak. Pokořme se. Všichni, kteří chtějí být spaseni, ať se pokoří... Kdo se vymlouvá z půstu, tomu není drahé spasení.
(Svt. Theofan Zatvornik)

Ti, kteří zavrhují půst a honí se za rozkošemi jako za blažeností, táhnou za sebou celý veliký roj rozličného zla, a navíc škodí svým vlastním tělům.
(Sv. Basil Veliký)

Kdo se upřímně a nepokrytecky postí, slouží tím Kristu. Již na zemi se připodobňuje andělům, líbí se prorokům, vstupuje do společenství s apoštoly. Prostřednictvím půstu, když dosáhne přerodu své přirozenosti, stává se z nespravedlivého spravedlivým, ze zlého dobrým, z nečistého zbožným. Takovým způsobem si osvojuje Krista, poklad života.
(Sv. Jan Zlatoústý)



Zobrazit příspěvek č. 89 jednotlivě

Administrátor --- 28. 2. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Zrovna v této době byl v jednom pravoslavném časopisu uveřejněn článek zabývající se těmito smutnými problémy. Tento článek je psán mnichem, který žije v monastýru, kde se exorcismy zabývají. Autor v něm sděluje jejich poznatky a zkušenosti. Předkládám sem pár výňatků z tohoto článku:

V naší době epidemie posedlosti, jako i jiných nemocí, zaplavuje svět. Zdá se nám, že je to podobné jako před příchodem Spasitele do Israele před dvěma tisíci lety. ... Noviny i elektronické sdělovací prostředky ukazují na blízký příchod antikrista, a podle proroctví tedy i na blížící se druhý příchod Pána Ježíše Krista. Antikristovou gardou se nejspíš stanou legie posedlých lidí, většina z nichž ani netuší, že jsou nemocní. Zlá moc, která se v lidech skrývá, se už nedokáže tajit; z televizoru i rozhlasu démoni vyučují nepřístojnostem... V poslední době k nám do monastýru stále častěji přijíždějí křesťané zúčastnit se bohoslužby s vymítáním (běsů).

Exorcismus (vymítání démonů) je zvláštní bohoslužba, do níž jsou začleněny zvláštní modlitby proti zlým duchům. Tyto modlitby byly Bohem zjeveny v průběhu věků, sestavili je svatí otcové, asketové. Tyto modlitby jsou určeny pro lidi, v nichž se nachází a sídlí zlý duch, nebo démon. Těmito modlitbami jsou posedlí lidé osvobozováni od násilí, které na nich běsové páchají.

Člověk potřebuje exorcismus jedině tehdy, když z té či oné příčiny trpí - tělesně či duševně (např. nemocemi, duševními poruchami, viděními, přízraky apod.). Určit, jestli je potřeba exorcismus, může zkušený duchovní.

Zde jsou některé příklady případů posedlosti, jak je vyprávěli duchovní z Ukrajiny.

"Moje tělesná teplota byla stále velice nízká. Měla jsem podivná vidění. V očích se všechno zvětšovalo. Chodila jsem po lékařích. Jenže tomografy nevidí to, co je uvnitř mně ve skutečnosti. Pomohlo mi pouze vymítání. Jednou před zpovědí běs vyšel - ihned jsem pocítila úlevu."

"Nejdříve jsem si myslela, že je to běžná nemoc - případ pro medicínu. Až v církvi určili diagnózu. Hlas uvnitř mě začíná křičet, chci jej zadržet, ale nemohu. Je to cizí, zlá síla. Brání mi chodit do chrámu, zvláště k přijímání. Jakmile se začnu vypravovat, že půjdu na bohoslužbu, vždy pravidelně přijde sousedka nebo zazvoní telefon - v všechen čas je promarněn prázdnými rozhovory. Je mi 44 let; běs do mě vstoupil, když jsem byla dvouletá holčička. Musím se posílit ve víře, pak se uzdravím..."

"Jednou byl horký letní den; přišel za mnou kolega a rychle se napil ze sklenice, která stála na stole. Co to s ním udělalo! Okamžitě běžel k výlevce, vyplivnul vodu a mumlal: "To je ale hnus! Co to bylo?" Byla to svěcená voda."

Mimochodem ještě před revolucí (1917) na Ukrajině prováděli na psychiatrických klinikách neoklamatelný test. Před nemocného postavili deset sklenic s vodou - v devíti byla svěcená voda a v jedné voda obyčejná. Pacient o tom nevěděl. Když si nemocný člověk bral stále znovu a znovu jen tu obyčejnou vodu (jakoby mu to někdo oznámil), posílali jej ne k lékaři ale ke knězi na exorcismus.

"Při exorcismu se kněz přibližoval k sympatické plavovlasé dívce. Usmívala se. Jenže čím blíže k ní byl kříž, tím rychleji opadával úsměv. Tvář jí zrudla a začala na ní být patrná bolest. Zasténala a sesula se na podlahu." (Když kněz přichází, zdá se, že od něho vane nesnesitelný žár. Tak vysvětlují svůj stav nemocní.) Na tuto dívku přišel démon od předků. "Moje babička byla čarodějka, od ní to mám," říká. ... V této rodině pak pochopili, že hříchy rodičů se projevují na dětech (viz Exodus 20,5).

Hřích byť i jen jednoho z rodičů (zvláště smrtelný hřích) nutně snižuje společný pro celou rodinu potenciál nestvořené Božské energie (blahodati), zbavuje všechny ostatní členy rodiny blahodatné Boží ochrany před negativním působením démonických sil, což se v největší míře projevuje na dětech, protože jsou to nejslabší údové jednoho společného těla domácí církve - čili rodiny.

(Podobně to platí i v širším společenském měřítku. Rozmáhající se hřích, homosexualita apod. ovlivňuje nejen osoby, které se takovým hříchům oddávají, ale potažmo celou společnost; pozn. překl.)

Posedlost téměř vždy začíná obyčejnou nedbalostí, lhostejností. Lidé se nemodlí před jídlem, nečiní na sobě znamení kříže, nemodlí se ráno a večer... A běsové vstupují. Nejčastější příčinou posedlosti však bývá smrtelný hřích - v prvé řadě nevíra, rouhání, zabití (sem patří i potraty), nedbalost o spásu, zanedbávání účasti na bohoslužbách...

Je potřeba plnohodnotný pravoslavný život, v neděli a ve svátcích být na bohoslužbách, zachovávat půsty, modlitby ráno i večer, modlit se ke svatým ochráncům a andělům. Když naši rodní nechodí do chrámu a nevěří, musíme se modlit "za dva". Protože oni trpí kvůli své nevíře, ale neuvědomují si, proč trpí.

Lidé se utíkají k psychotronikům a léčitelům. Běsové někdy jakoby na čas poslechnou léčitele, aby tím u lidí vzbudili důvěru v něho. Stejně tak se běsové snaží vnukávat lidem víru v medicínu, v materialistickou vědu. Končí to však špatně. ...
Démon, to není pohádka. Je to temná inteligentní síla, která působí nakolik jí to Bůh dovolí. Dříve, v dávnověku démoni mluvili ze soch a model, nyní v souladu s dobou přijímají formy, které jsou blízké světonázoru současného člověka (např. se zjevují jako mimozemšťané - návštěvníci z vědecky pokročilých civilizací odněkud z vesmíru, kteří se rádi nechávají vidět, jak někde v parku v noci sbírají klacíčky apod.; pozn. překl.)

Exorcismus je potřeba dělat velice opatrně, po delším sledování nemocného a přesně podle modlitebního postupu sv. Basila Velikého.

Jeromonach Evtichij (Jordanville) (Pravoslavná Rus; USA)

----------------

P.S.
Exorcismus je vidět i v závěru nového ruského filmu z pravoslavného monastýru (viz zde).



Zobrazit příspěvek č. 88 jednotlivě

Administrátor --- 26. 2. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Děkuji otci Davidovi za jeho doplnění.

Snad bych jen poznamenal, že jsem rozhodně nechtěl činit ze zmíněného tragického případu něco, co by mělo být pro Rumunskou pravoslavnou církev typické nebo v Rumunsku běžné. Proto jsem také uvedl, že Rumunská pravoslavná církev onoho kněze po té tragické události suspendovala.

Díky otci Davidovi za podtržení skutečnosti, že posedlost je duchovní nemoc, kterou lze léčit, a tak zbavit nemocného jeho utrpení.
Díky také za podotknutí, že posedlí touží po chrámu. To je důležité uvést. Oni tam sami přicházejí, protože cítí, že modlitba a bohoslužby, je to jediné, co jim může pomoci.

O žádném případu pedofilie v naší církvi nevím, a tak se k závěru příspěvku nemohu vyjádřit.



Zobrazit příspěvek č. 87 jednotlivě

jer. D. Dudáš --- 26. 2. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Předem se velmi omlouvám otci duchovnímu , ale musím reagovat na některé poznámky ohledně způsobu vymýtání v Rumunské církvi .Vše co o.Jan popsal ohledně této tragédie týkající se usmrcení mladé monašky zřejmě psychicky narušeným duchovním ... bych určitě podepsal .Dále bych se také podepsal pod další poznámky popisující exorcismus jako takový .Oč mi tedy jde ? Jen bych si dovolil některé náležitosti týkající se rumunské církve více osvětlit a pár vlastních slov doplnit.
Tak tedy skutečně jde o mimořádnou záležitost . Rumunské pravoslaví má několik monastýrských center , které se na tuto - zdůrazňuji duchovní nemoc - čím posedlost je a její léčbu ( tak jak o.Jan již popsal )specializují .
Tak tedy žádné vlivy západní církve a to absolutně žádné .Co se týká zmíněných detailů ze západu , nejvíce takto ovlivněnou církví je ruská pravoslavná církev .Římskokatolické praktiky prostě souvisejí s jinou věroukou ohledně posedlosti .Pokud by někdo tvrdil , že Rumunská církev převzala v této věci od západu jeho praktiky , tvrdil by zároveň , že byla přijata i teologie na které tyto praktiky stojí .V Pravoslaví to byla vždy nemoc , takto nemocní lidé jsou normálně do chrámu přivádění .Důležité je také zdůraznit, že po chrámu sami oni vždy touží .
Celou tagickou událost bych přiřadil ke stejné nechutnosti jako je třeba pedofilie apod. I tato se v církvi občas objevuje . Usmrcení člověka při exorcismu sice není tak časté , jako pedofilní chování duchovních , ale je tady .
Nelze z toho vyvozovat myšlenky o podobném chování v celé církvi .
Máme i my v našich eparchiích pražské a olomoucko-brněnské psychicky nerušené kněze , a cožpak jsme tedy všichni blázni ?





Zobrazit příspěvek č. 86 jednotlivě

Administrátor --- 26. 2. 2007
K první neděli velkopostní

První neděle Velikého půstu je každoročně zasvěcena "Oslavě Pravoslaví" (nebo "Vítězství Pravoslaví"). Myslí se tím vítězství pravoslavné víry na všemi herezemi (bludy). Tento svátek byl původně oslavou vítězství pravoslavného křesťanství nad herezí ikonoborectví (právě v první neděli Velikého půstu r. 843 byly slavnostním průvodem vneseny ikony zpět do chrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli).

Dnes se čtou z Evangelia slova Ježíše Krista o Nathanaelovi: "Hle, pravý Israelita, v němž není lsti." (Jan 1,47)

Tím se chce vyjádřit, že podstata církve je taková, že nesnese žádnou lest a klam. Proto se Církev sama ze své vlastní podstaty očišťuje od všech klamných lstivých učení - tj. herezí. Tento sebeočistný proces probíhá po celé dvě tisíciletí historie Církve, není řízen žádným člověkem ani žádným pozemským úřadem, ale děje se jaksi samovolně, je vyjádřením života Církve. Dalo by se říci, že je to jedna ze "životních funkcí" živého církevního organismu. Tento proces je důsledkem přebývání Ducha Svatého, který je Duchem Pravdy, v Církvi.

Této neděli se také říká "Neděle anathemy", protože v pravoslavné církvi se po celém světě koná zvláštní obřad, při kterém se usvědčují všelijaké hereze a vyslovuje se nad nimi anathema. Obřad se v plnosti koná v katedrálních chrámech (ve zkrácené podobě se může konat i v chrámech farních). Text přednáší protodiákon, "anathema" říkají (či opakují) přítomní pravoslavní biskupové. (Viz zde, jak se konal obřad anathemy v Rusku, kde mu byl přítomen a nadšeně jej zapsal Karel Havlíček Borovský).

"Anathema" znamená postavit něco (někoho) mimo Církev Kristovu. Ohlašuje se tím bez jakéhokoliv klamu a lsti, že dané učení či názor nemá nic společného s Církví a že Církev se od těch, kdo takovéto názory učí, distancuje a odděluje je od sebe.
Výklad slova anathema - viz náš slovníček.


Nyní zde ocitujeme současný seznam anathem, jak se čte v současnosti v tuto neděli v Moskvě.

Pravoslavná církev dnes, jako každoročně v tuto neděli, oznamuje před celým světem:

"Ty, kteří svůj rozum dali do služeb poslušnosti Božímu zjevení a kteří se pro ně v sebezapření namáhají, velebíme a chválíme. Ty, kteří se protiví pravdě a nekají se z toho před Hospodinem, jenž očekává jejich obrácení a lítost, ale nechtějí následovat svaté Písmo a Tradici prvotní Církve, - takové odlučujeme a vyslovujeme jim: anathema.

Těm, kteří odmítají existenci Boží a tvrdí, že tento svět vznikl sám od sebe a že se v něm všechno děje bez Boží prozřetelnosti a náhodně, - budiž jim anathema.

Těm, kteří říkají, že Bůh není Duch, ale hmota, anebo ho neuznávají za spravedlivého, milosrdného, moudrého, vševědoucího či říkají tomu podobná rouhání, - budiž jim anathema.

Osmělujícím se tvrdit, že Syn Boží není jednobytný s Otcem a není stejné cti jako Otec, a stejně tak i Duch Svatý; těm, kteří nevyznávají, že Otec, Syn i Duch Svatý jsou jeden Bůh, - budiž jim anathema.

Těm, kteří si dovolují říkat, že k našemu spasení a očištění od hříchů není nutný příchod Syna Božího v těle na svět, jeho dobrovolné utrpení, smrt a vzkříšení, - budiž jim anathema.

Těm, kteří neuznávají blahodať vykoupení, jež je hlásána v Evangeliu, jako jediný prostředek k našemu ospravedlnění před Bohem, - budiž jim anathema.

Osmělujícím se říkat, že Přečistá Panna Maria nebyla před porodem, při porodu i po porodu pannou, - budiž jim anathema.

Nevěřícím, že Svatý Duch dal moudrost prorokům a apoštolům, skrze ně nám zvěstoval pravou cestu ke spáse, dosvědčil ji zázraky, že (tentýž Duch Svatý) přebývá v srdcích věrných a pravých křesťanů a uvádí je do všeliké pravdy, - budiž anathema.

Těm, kteří odmítají nesmrtelnost duše, konec světa, budoucí soud a věčnou odplatu za ctnosti na nebesích, ale za hříchy odsouzení, - budiž anathema.

Těm, kteří zavrhují Tajiny (svátosti) svaté Církve Kristovy, - budiž anathema.

Těm, kteří odmítají sněmy svatých otců a jejich tradice, souhlasné s Božím zjevením, zbožně opatrované Pravoslavně-katolickou Církví, - budiž anathema."

Ze současného obřadu neděle Pravoslaví
Přeloženo z webu Moskevského patriarchátu pravoslavie.ru


P.S.
Pro současného člověka za západě je potřeba dodat, že anathema neznamená upalovat na hranici. Je to oddělování pravdy od nepravdy. Má-li být Církev příbytkem pravdy, pak musí dokázat označit, co pravda není. Je to nekončící usvědčování všech lstí a klamů, který se děl už ve starozákonní Církvi, pak jej v mnoha svých kázáních konal Ježíš Kristus (a to nezřídka dosti drsnými slovy, viz např.: "Běda vám..."), anathemu nadále vyslovovali ve své době svatí apoštolé (Galat 1,8-9) a následně i církevní otcové. Bez anathemy by se zatemnila pravda a bez pravdy není možná opravdová láska, jen lež a pokrytectví, nebo mělkost. Životem Církve však nejsou mělké kalné vody, ale slyší Kristovo: "Zajeď na hlubinu."

"Dnes často slýcháváme, že každou vírou je možno správně sloužit Bohu. Jako by pravda či lež byly Bohu stejně milé. Podle naší víry však nemůže žádná jiná víra než pravoslavná přivést člověka k dokonalosti" (z kázání na ruském pravoslavném rozhlasu Radoněž v tento den).

Jsou-li Češi ještě potomky Mistra Jana Husa, který dal vlastní život, aby se pravda nerozmělnila v kalnosti kompromisů, potom by právě neděle anathemy jim měla být někde v hloubi srdce blízká. Myslím, není bez významu, že sv. mučedník biskup Gorazd (veliký pravoslavný misionář, obnovitel české pravoslavné církve u nás, + 1942) obřad anathemy přeložil (obsahoval i zkrácené vyslovení anathemy) a učinil z něj zvláštní bohoslužbu pro památný den 6. července; takže pravoslavní Češi ji za první republiky konali na svátek Mistra Jana Husa. (Ve 2. vydání českého pravoslavného bohoslužebného sborníku z r. 1951 však nástupci biskupa Gorazda i takto zkrácenou anathemu z této bohoslužby vypustili.)

Náboženský magazín České televize byl tuto neděli zasvěcen ekumenismu a míru ve světě. O dosažení dohody, hledání kompromisu či nějakého amorfního slepence všech "duchovních nauk" se toho tam namluvilo mnoho. O hledání pravdy a usvědčení lži tam nebylo nic.
Zdalipak fasáda zdvořilých úsměvů náboženských představitelů či vyhledávání povrchních podobností mezi náboženstvími přinese bloudícímu světu mír? Asi těžko. Trvalý mír jistě není není dosažitelný tak mělkými metodami...



Zobrazit příspěvek č. 85 jednotlivě

Administrátor --- 24. 2. 2007
Kalendář Velkého půstu

Aktualizovaný schematický kalendářní přehled letošního Velkého půstu:

Kalendář Velkého půstu (aktualizováno pro rok 2007)





Zobrazit příspěvek č. 84 jednotlivě

Administrátor --- 24. 2. 2007
Film




Tento film vyprávějící o pravoslavném monastýru vyvolal vroucí reakci u italských diváků na festivalu v Benátkách.

Jak vyprávěl herec Viktor Suchorukov (hrál roli představeného monastýru), Italové - katolíci plakali a po konci představení dlouho drželi Petra Mamonova, který hrál ve filmu hlavního hrdinu (starec Anatolij). Jedna dáma před ním dokonce padla na kolena...
Tento film zakončoval filmový festival, což zatím nebylo žádnému ruskému filmu dopřáno.
(Interfax)



Zobrazit příspěvek č. 83 jednotlivě

Administrátor --- 23. 2. 2007
K Velikému půstu

Půst posílá modlitbu na nebe, dává jí jakoby křídla
(Sv. Basil Veliký)

"Půstem pokořuji duši svou," praví žalmista David. Cílem každého křesťana je připravit svou duši pro věčnost, pro život s Hospodinem, proto se musíme snažit, abychom svoji duši učinili pokornou, utišili vášně - a ty je možno uhasit jen půstem a modlitbou. Pokora - to je to nejdůležitější pro spásu lidské duše, vše ostatní - askeze, půsty, modlitby, poklony - jsou prostředky, cesta, kterou se duše ubírá k pokoře.

Jsou takoví "asketové", kteří na sebe nakládají přísný půst, ale sami hoří vášněmi - hněvem a nenávistí k bližnímu. Takový půst není Bohu příjemný. Při půstu musí být zdrženlivost ve všem: jídle, činech, slovech, přáních... Co je to zdrženlivost v přáních? Člověk má rád maso, ale kvůli Pánu je vůbec nejí jako mniši. Jiný se rozhodne nikdy se nedívat na televizi... To všechno jsou asketické činy. V boji s vášněmi člověk se člověk stává trpělivým, získává silnou vůli a hlavně - pokoru.

Kvůli Bohu je možno konat jakoukoliv askezi: přestat kouřit, pít, přestat se rozčilovat. Hospodin za tuto askezi sešle člověku blahodať, naplní duši radostí a pokojem, odhaluje smysl života. Někteří mají zato, že takové skutky sebezapření je možno konat i bez Boha. To člověku říká jeho pýcha. Život však ukazuje něco jiného. Je známo mnoho případů, kdy člověk nemohl přestat pít, kouřit, klít, ač proti tomu dělal, co mohl. Spoléhal se na svou vůli, pomáhali mu přátelé a blízcí... Vše marno. Až poté, co se tento člověk obrátil k Bohu, Matce Boží, kál se, prosil o pomoc shůry, slíbil, že se napraví, Hospodin mu dal síly k zápasu a život člověka se změnil.

Půst léčí duši i tělo. Půst - to je stát na stráži, válka se zlými duchy, vášněmi. A když duši napadají démoni lenosti, zoufalství, stesku, hněvu, žárlivosti - chop se modlitby k Bohu, pros za síly k boji a své tělo připravuj půstem k bitvě. Obtížený voják nepřítele nepřemůže. Ke zdrženlivosti nás volá Církev, ke zdrženlivosti nás vybízí Hospodin.

(Z knihy "Do půstu")



Zobrazit příspěvek č. 82 jednotlivě

Administrátor --- 22. 2. 2007
K Velikému půstu

Patriarcha Alexij II. - k začátku Velikého půstu



(Výběr z rozhovoru s moskevským patriarchou v "Ruských novinách")


Čtyřicetidenní půst a za ním následující strastný týden jsou ustanoveny svatou Církví k tomu, aby se každý křesťan očistil zdrženlivostí, modlitbou a pokáním, a získal možnost intenzivněji než obvykle vést zápas se svými hříšnými návyky a sklony k hříchu. Jedním z hlavních cílů Velkého půstu je pomoci nám dosáhnout duchovní střízlivosti.

("Střízlivost" je zde teologický svatootcovský termín. Nemá nic společného s alkoholem. Je to stav pravdivosti, zklidnění, očištění, soustředění; je to nepřítomnost klamu; viz dále slova patriarchy; pozn. překl.)

Střízlivost je ctnost pozorného vztahu k vlastnímu duchovnímu životu, opak rozptýlenosti (roztržitosti). Tato ctnost je nám zvláště nutně potřebná dnes, kdy naše společnost ztrácí mnohé ze své tradiční duchovní orientace, a to je zvláště nebezpečné, protože si toho často není vědoma. Každého z nás obklopuje mnoho nebezpečí, vnějších i vnitřních. Živelné katastrofy, terorismus, narkomanie, alkoholismus, a další druhy hříšné závislosti, které jsou nebezpečné jako pro člověka samotného tak i pro jeho okolí. Za těchto okolností je zvláště potřebné být pozorným ke svému duchovnímu životu.

... I pouhé dočasné sebeomezení, jak svědčí zkušenost Pravoslaví, působí na člověka blahodárným vlivem. ... Půst umožňuje soustředit se na modlitbu, prohloubit promýšlení duchovních věcí. Podle mého názoru nám právě toto soustředění schází a proto se nám nedaří zbavovat se hříšných návyků... Všude panuje duch rozptýlení, zábavy, pěstuje se úmyslná lehkomyslnost a povrchní přístup ke všemu - počínaje rodinou a výchovou dětí a konče náboženstvím...

... Bohužel té rozptýlenosti je kolem nás velice mnoho. V televizi i v rozhlase převládají zábavní pořady. A v oblasti tisku převládají otevřeně pohoršlivé. Neobvyklý je růst zábavního průmyslu, šíření kasin, zábavních klubů a podobných podniků. To vše působí na člověka a jeho duši rozkladným způsobem a umrtvuje ho duchovně.

... Za příčinu toho či onoho neštěstí (např. automobilových nehod) se označuje "lidský faktor". Takové jevy, jako opovrhování předpisy bezpečnosti silničního provozu, bezpečnostními předpisy v zaměstnání, nedbalost, ledabylost, lajdáctví apod. jsou z církevního pohledu dozajista hříchem. Vždyť přinášejí vážné nebezpečí nejenom těm, kdo jsou ovládáni těmito hříšnými vášněmi, ale též nevinným lidem včetně dětí. I to je jeden z tragických projevů duchovní rozptýlenosti (nepozornosti) a ochromení.

... Svatá Církev nám dává blahodatné duchovní prostředky jak pro diagnostiku svých duchovních nemocí, tak i pro jejich léčbu. Abychom se učili rozpoznávat své hříšné nemoci, měli bychom se všichni co nejčastěji obracet k Hospodinu slovy modlitby sv. Efréma Syrského (viz níže). Je jasné, že po rozpoznání svých hříšných vášní každý odpovědný křesťan musí vyvinout úsilí k jejich vykořenění.

Ve spásonosných dnech svaté Čtyřicátnice vám z celého srdce modlitebně přeji, abychom všichni hluboce přijali pozvání svaté Církve k nápravě života, důstojně a s duchovním užitkem prošli postním bojem a s radostí uvítali svatou Paschu, Světlé Vzkříšení Kristovo.

(Výběr z delšího článku)





Modlitba sv. Efréma Syrského - hlavní modlitba Velkého půstu

Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti.

Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému.

Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahoslaven na věky věkův. Amen.


(Skládá se ze tří proseb. Po pronesení každé z nich se koná hluboká (zemní) poklona.)





Zobrazit příspěvek č. 81 jednotlivě

Administrátor --- 21. 2. 2007
K rumunskému exorcismu

Rumunsko:
kněz exorcista,
jehož konání vedlo ke smrti mladé mnišky,
byl odsouzen na 14 let


Pravoslavný kněz, který zavinil smrt monašky v ženském monastýru na severu Rumunska, byl odsouzen ke 14 letům vězení. 23-letá Maričika Irina Korniči, kterou kněz Daniil Korožanu považoval za posedlou, zemřela na dehydrataci, vyčerpání a udušení v monastýru svaté Trojice ve vesnici Tanaču v červnu 2005. Mnišky ji podle instrukcí kněze mučily - držely ji přivázanou ke kříži v zavřené cele bez jídla a bez vody a do úst dívce vrazily roubík. Obyvatelky monastýru ji pak opustily na tři dny, a po té době ji našly mrtvou.

Vedle (bývalého) kněze Daniila soud uznal vinnými i čtyři monachyně, které na pokyn kněze dívku mučily. Jedna byla odsouzena k osmi a tři další k pěti letům vězení.

Kněz svoji vinu neuznal - má zato, že opravdu vyháněl z dívky démona. Při soudu bylo v sále i několik desítek přívrženců exorcisty, jehož Rumunská pravoslavná církev brzy po události zbavila kněžství.

(Blagovest info)

-------------------

Několik slov na okraj události, kterou tady v ČR nikdo raději nechce komentovat. Mimocírkevní veřejnost má tendenci považovat sám fakt konání exorcismu za skandální a středověký jev. A naše církevní veřejnost je - zdá se mi - také trochu zmatena tím, co se v Rumunsku v pravoslavném monastýru stalo. Proto tento příspěvek. Zvolil jsem formu nikoliv uceleného článku, ale spíše poznámek a zamyšlení připisovaných na okraj zprávy o té smutné události. Mám-li se pokusit o nějakou úvahu nad touto tragédií, pokusím se trochu osvětlit, co se vlastně stalo, a zařadit to do kontextu, ve kterém se to stalo.

V první řadě musíme uvést, že smrt mladé mnišky je hroznou událostí, k níž nemuselo dojít. Postup kněze (exorcisty) a dalších zúčastněných mnišek byl evidentně nezodpovědný, chybný a trestuhodný. Jejich zodpovědnost za smrt dívky je zřejmá.

Na druhé straně je potřeba uvést, že exorcismus (vymýtání démonů) je v pravoslavné církvi běžným jevem. Koná se za nejrůznějších situací, jeho zjednodušenou formu vykonává každý kněz, protože je např. standardní součástí každého pravoslavného křtu. Nicméně vymýtání démonů z dospělých pokřtěných lidí patří do rukou soudnému, zkušenému, k tomu povolanému knězi (bývá to pravidelně mnich) a řídí se jistými postupy.

Musíme tady rozhodně odmítnout názor, že exorcismus je fenoménem řadícím se někam do kategorie "středověkého tmářství"; právě v dnešní době je veliké množství posedlých lidí, kterým démoni způsobují nepředstavitelné utrpení, a jedině exorcismus (je-li správně prováděn) jim může opravdu účinně pomoci (posedlostí trpí často lidé, kteří přišli do kontaktu s drogami, magií, okultismem, věštěním, astrologií, psychotronikou, ženy po úmyslných potratech, sodomisté a další lidé, kteří se dopustili vážného hříchu).

Mějme na paměti, že posedlí lidé bez exorcismu v nejhorších případech mohou skončit na uzavřených odděleních psychiatrických ústavů, kde jsou dlouhodobě (často i doživotně) "léčeni" chemickým utlumením - nežijí, ale přežívají. V "lepších případech" může být jejich perspektivou: labilní osobnost, duševní poruchy, užívání antidepresiv nebo psychofarmak s nepříjemnými vedlejšími účinky, stálé vnitřní utrpení (a jsou případy, kdy to bohužel končí sebevraždou). A to nehovoříme o duchovních následcích neléčené posedlosti...

Podotkněme, že základní výbavou exorcisty musí být schopnost rozeznat psychickou nemoc od posedlosti. Duševně nemocné posíláme k odborným lékařům. Z povšechného popisu celé události, jak se v Rumunsku stala, se nemohu ubránit jistým pochybnostem, zdali byl onen kněz pro toto náročné duchovní dílo vybaven náležitými vědomostmi a schopnostmi.


Podle dostupných zpráv byla mniška mučena. Mučení rozhodně není v pravoslavné praxi součástí exorcismu. Používalo se jako součást pokání a vyhánění ďábla ve středověku na Západě. Není zcela jasné, čeho všeho se rumunské mnišky při "exorcismu" vlastně dopouštěly, ale nabízí se jako vysvětlení skutečnost, že Rumunsko bylo v minulých staletích pod silným vlivem západní církve (dodnes jsou na rumunském pravoslaví patrné různé cizorodé detaily, které sem pronikly ze západního křesťanství). Možná zde v nějakých odlehlých koutech země přežívají i některé prvky západní středověké exorcistní praxe. Těžko říci. Ta představa je však strašidelná...

Další absurdní krutostí byl roubík. Domnívám se, že každý, kdo někdy viděl, jak se projevuje posedlý člověk při exorcismu, chápe, že ústa musejí zůstat volná...

Mniška byla donucena, aby se podrobila exorcismu, tedy bylo od začátku použito násilí. Jakkoliv je určitá forma(!) násilí většinou v průběhu exorcismu potřebná (např. aby si člověk, z něhož vychází zlý duch, neublížil), je nepřípustné někoho, o kom se domnívám, že je posedlý, chytit, svázat a podrobovat nějakým obřadům.

S tím souvisí i další otřesný detail celé události: žena byla přivázána ke kříži a držena bez jídla a pití tři dny - v uzamčené cele - a to bez dohledu! To je zřejmě nejtěžší pochybení účastníků exorcismu. Nutno však opět osvětlit. Třídenní půst bez jídla i bez vody (tzv. "trimero") sám o sobě je v pravoslavné církvi běžnou záležitostí. Zrovna v tyto dny, na začátku velikého půstu, je zvykem první tři dny nic nejíst a nepít (není to povinnost, vykonává to každý dle svých možností), a proto se právě tento týden po celém světě zřejmě tisíce a tisíce pravoslavných křesťanů (zvláště mnichů) postily přesně tímto způsobem. Jenže k tomuto půstu nemůže být nikdo nucen a jsou k němu potřebné jisté psychické i tělesné předpoklady. Takový půst musí být spojen s modlitbou (čili člověk musí být ve stavu, kdy je schopen se modlit) a s duchovním vedením, jinak by mohl postníkovi ublížit (a to nejen tělesně nýbrž i duchovně). Nechat někde někoho zavřeného a svázaného, a držet ho tak tři dny bez jídla a pití není půstem ani duchovním očištěním, ale skutečnou vraždou.

Co je však to nejhorší - žena byla ponechána bez dohledu. Konání exorcismu vyžaduje neustálý dohled a případné poskytnutí pomoci. Toho si přece ten, kdo exorcismus řídí, musí být vědom.

Celé to neblahé provádění exorcismu v severním Rumunsku těžko dopodrobna rozebírat, protože nemáme detailní informace. Působí však dojmem odsouzeníhodného diletantismu a surovosti. Nebývá totiž vůbec zvykem vymýtat démony takto rychle a riskantně (i evangelium před tím varuje). Většinou se volí pomalejší proces, který trvá týdny, měsíce a déle, není tak nebezpečný a náročný, a hlavně skýtá záruky trvalého výsledku. V průběhu této doby je posedlý vyučován, je v rozhovoru se zkušeným zpovědníkem veden k tomu, aby sám našel příčiny své nemoci a dospěl k pokání; při tom je na posedlé působeno bohoslužbami, modlitbami, žehnáním, svatou vodou, svatými ostatky, čtením evangelia apod.

Vedle toho však musíme také zmínit odlišnou mentalitu Rumunů a jiné kulturní prostředí Rumunska, kde - zvláště na venkově či v horách - se žije způsobem, který je v některých ohledech pro Středoevropana těžko pochopitelný.





Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz


Celkem v je v Ambonu již 1414 příspěvků (zde zobrazeno 40 příspěvků, od č. 81 do č. 121)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu. Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno, které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely (pro začátek kliknětě na "nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější", čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 40 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).


Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší







Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Klikněte sem pro nápovědu a pravidla Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz