Ambon
Administrátor
--- 4. 9. 2012
Poslední křížové tažení na Východ?
Kulturní válka Západu proti Východu
Zdá se mi, že je skoro namístě tázat se, zda už nejsme v kulturní válce. Není to však zápolení jedné kultury s jinou. Je to válka, kterou vyhlásilo barbarství proti vyšší kultuře křesťanství. Útok hnusu na krásu. Morálního rozkladu na poslední hodnoty. Obluda, vynořivší se z močálu, se sápe na vše vznešené a nadpozemské. Od barbarství už nemůžeme očekávat, že bude mít pochopení pro vytříbenou kulturu, která je pozemským odrazem nebeského.
To vše je možno vidět za podporou, jíž se ze Západu dostává punkové skupině sprostého jména. Své ke svému, podobné k podobnému, vrána k vráně apod. Barbaři Západu dobře cítí tu duchovní spřízněnost s temným zjevem, který hrozí pohltit poslední hodnoty, jež tu ještě zůstaly. Útoku na duchovní kulturu, která je posvátným dědictvím starých dob, se dostalo od naší umírající západní civilizace hlasitého potlesku.
* * *
Křesťanské náboženství a kultura jsou spolu neodlučně spojeny. To, co dnes nazýváme kulturou, je bez křesťanství nemyslitelné v té podobě a v tom rozsahu, jaký z naší historie známe. Vím, že i některá z ostatních náboženství vytvářela a vytvářejí svou pozoruhodnou kulturu a pěstují vědy, jenže nic z toho nelze klást naroveň křesťanství a jeho kultuře. Ať jde o rozsah, hloubku, průnik do všech sfér života společnosti, sílu formovat lidské myšlení a cítění, a hlavně o plodnost lidského ducha pod vlivem křesťanské víry. I nekřesťanské národy mají impozantní kulturu a množství vynikajících uměleckých děl, ale zkuste srovnat jakoukoliv nekřesťanskou kulturu s křesťanskou sférou např. na poli literatury a ihned uzříte tu plodnost křesťanské civilizace, která přímo chrlila nejrůznější díla na všechna témata. Z východních monastýrů i západních klášterů vycházel veletok křesťanské písemnosti už před vznikem knihtisku (to zdaleka není jen opisování Bible a svatootcovských spisů, ale i nová tvorba - životy svatých, teologická díla, duchovní poezie atd.). Konec konců pojem "klášterní knihovny" je příslovečný pro sbírky tak obsáhlé, že dosud mnohé z nich není probádáno. Podobně bychom mohli hovořit o ostatních uměních a vědách. Je to obrovská síla křesťanské kultury, která pozdvihuje lidského ducha nad živočišnou sféru a činí ho účastným vyšší krásy a chápání vznešených předmětů. (Jak dobře vědí misionáři působící mezi pohany, některé naše pojmy, jež běžně používáme v myšlení i v obvyklé mluvě, vznikly působením křesťanství; mezi pohany se takové pojmy nevyskytují a jejich obsah není součástí myšlení tamních lidí.)
V archeologických vrstvách, které zafixovaly dávnou minulost, většinou snadno odlišíme příchod křesťanství na dané území a tím rozpoznáme dobu, kdy se tak stalo. Pozná se to mj. dle kulturní exploze, kterou sem křesťanství přineslo. Proč je křesťanství nositelem rozmachu kultury? Důvody bychom mohli uvést tři. Jednak je to blahodatného působení Svatého Ducha na duši člověka. Taková duše jako by rozkvetla, objevuje se v ní smysl pro krásu a vědy v daleko větší míře, než když se nalézala mimo křesťanský duchovní vliv. Druhým důvodem je nasměrování lidského myšlení od pozemského k nebeskému, což je pro křesťanství typické v míře s ostatními náboženstvími nesrovnatelné. A třetím prvkem, který hraje svou roli, je umravnění lidí, krocení vášní, které zotročují lidského ducha. Tedy křesťanské zkrocení toho, co připoutává duši k marnosti, k pozemskému a tělesnému. Tím se v lidském nitru uvolňují obrovské síly, které byly dříve poutány jen k naplnění tělesných choutek a dosažení duševního rozptýlení. Pak jsou tyto síly k dispozici a projevují se mj. právě pěstováním a zjemňováním kultury (není náhodné, že kultura a vzdělanost kvetly především v mnišském prostředí).
Dnes při definitivním odpadání Západu od křesťanství je lidský duch odtrháván od duchovního zdroje kultury a od její křesťanské inspirace, a zároveň se vnitřní síly Zápaďana opět stávají čím dále tím více spoutány tělesnými a psychickými vášněmi; takový člověk vynakládá své síly duševní i tělesné především na tělesné slasti a psychickou zábavu. Tím se vnitřně zatemňuje a vyšší kultura mizí z jeho duševního horizontu - takový člověk už ji prostě nevnímá, stává se k ní slepým. To poslední, co mu zůstalo v jeho zorném poli, jsou jen vnější obrysy dřívější vysoké kultury a na těch nevidí už nic přitažlivého; relativní úctyhodnost kulturní minulosti pasivně přiznává jen z civilizační setrvačnosti (pokud vůbec).
Letmým důkazem tohoto procesu úpadku kultury a glorifikace vášní či dokonce pudů budiž např. současné tažení proti monogamii. V novinách jsou současníci bombardováni články ospravedlňující lidské poklesky, pudy a skoro jakoukoliv nečistotu. Poslední z řady takových dekadentních výzev najdete v dnešním novinovém článku: "Podvádění je legitimní, skoncujme s monogamií, vyzývá sociolog", kde se dozvíte, že "monogamie je umělá sociální instituce, která chce omezit sexuální potěšení mužů i žen," a že zachovávání věrnosti jednomu partnerovi "nemá nic společného s biologickým nastavením lidí, je vymyšleným sociálním ideálem". Navíc je prý mýtický ideál věrnosti "zcela neracionální, protože se kvůli němu připravujeme o plnohodnotný a dlouhotrvající sexuální život;" autor vyjadřuje naději, že "lidstvo okovy jím tak nenáviděné monogamie rozbije". Je to ovšem jen jeden z dlouhé řady novinových článků současné doby. Proti monogamii samozřejmě bojují feministky. O novinářské propagaci homosexuality nyní raději ani nemluvit. To je nejen mravní, ale i kulturní pád do smradlavé bažiny biologické čili živočišné zvířeckosti. Bývá to - mimochodem - i konec civilizace, jak to známe z historie. Civilizace totiž potřebuje ke svému přežití schopnost morální tenze svých příslušníků.
Paradoxem je, že se na křesťanské dědictví vztekle vrhají nikoliv nějaké hordy ze stepí a pustin, ale právě Západ, který se jedině díky křesťanství stal tím, čím ještě donedávna byl - kulturní civilizací.
Západ jako celek už je ztracen, o jeho osudu je nejspíš rozhodnuto, ale na podobných případech, jako je punkerský skandál v Moskvě, se ukazuje, že i zde ještě zůstávají jednotlivci, kterým dá taková událost příležitost se projevit a zařadit na stranu kultury a křesťanství. V Rusku se vede zápas o národ. A na této události se tříbí společnost. Ukazuje se, že zdaleka ne každý je tam schopen stát za víru - velká část společnosti už má duši infikovanou tzv. "evropským duchem" (jak to nazývá starec Paisij Svatohorec), a nelze s ní zřejmě počítat. Na druhé straně ti, kteří jsou schopni "se obléci do zbroje víry" (přečtěte si Efez 6,11-17) a zmužile bránit své duchovní dědictví, budou tím dozajista duchovně posíleni a upevněni. A mnozí doposavad nerozhodní si budou muset vybrat, jaký postoj zaujmou. To je proces bezesporu důležitý pro budoucnost.
* * *
Snad i mnozí Rusové teď pochopí, co je to za "hodnoty", které jim Zapad tak agresivně vnucuje. Snad pochopí, že adorovaná svoboda všemu se vysmívat, cokoliv hanobit a poplivat, vychází přímo od běsů. Ne nadarmo obsahuje pravoslavná tradice jeden takový zvláštní pojem: "všemu se smějící peklo".
Je tohle opravdu svoboda? Spolu s Dostojevským se ptejme: "Je skutečnou svobodou rozmnožování lidských potřeb a vášní? Není to svoboda, ale nejhlubší otroctví." A právě to by si západní burani přáli zavést v Rusku, aby se jim konečně líbilo.
* * *
To, co tvrdím o válce proti kultuře, resp. o naprostém nechápání vyšší kultury, jež se typickému Zápaďanovi již vzdálila z jeho dohledu, je potvrzeno i hysterií, kterou barbaři na Západě rozpoutali kvůli soudu nad punkerkami. V principu je tato kampaň bezesporu odněkud vybuzená a řízená; nejspíš stejně jako celá ta akce punkerské skupiny, jak o tom svědčí spousta náznaků. Je jasné, že tyto zákulisní síly si sledují své vlastní cíle a k jejich dosažení jen cynicky používají zbarbarizované západní lidi i jejich pseudovůdce; ti všichni jim nevědomky slouží jako tzv. "užiteční idioti" křičící: "Svobodu pro punkerky!" (Což je za daných okolností téměř to samé jako římské: "Pryč s křesťanstvím! Chléb a hry!")
Ta hysterie lidí, kteří nic nechtějí vědět o souvislostech, je vskutku hloupá. Tak hloupá, že je to až zarážející. I to bude možná jeden z důvodů, proč Bůh dopouští takové události, - abychom si názorně uvědomili, kam už klesla taková masivní část západního lidu, k jaké slepotě, jak primitivní emoce ji řídí, a jak snadno ji lze v dnešním mediálním věku ohlupit a ovládat. Z toho bychom měli realisticky něco pochopit o stavu našeho světa.
* * *
Níže uvedu malý přehled zajímavých událostí a kauz. Boží prozřetelnost nechala totiž v nedávné době či dokonce v souběhu se soudem nad punkerkami proběhnout i některé jiné pozoruhodné soudní procesy a události, které jsou dosti podivné či významné pro porovnání. Kdokoliv si je může srovnat s kauzou punkerek. Někdo z toho může vydedukovat, že poprask kolem moskevského soudu je umělý, a tudíž je někým vyvolán a řízen. Většina našich spoluobčanů však asi nevidí nic, ač mají možnost srovnání přímo před očima. Proto je reakce mas na jiné - níže uvedené - skandální kauzy minimální nebo žádná (narozdíl od jejich rozhořčení nad Moskvou). Důvod je prostý - v ostatních případech totiž davy nejsou nikým excitovány. Zároveň se nám na té krátké řadě zcela aktuálních případů vyjevuje, že stav výkonu práva a spravedlnosti v Rusku nikterak nevybočuje z normy, v níž žijeme my. Proč tedy tolik povyku kvůli hanebným pukerkám? Odpověď jsme nabídli výše.
Takže nyní pár zajímavých aktualit ze světa výkonu práva a spravedlnosti.
1.) Nejdříve z našich "luhů a hájů". Soud a odsouzení Romana Smetany, který kreslil na předvolební plakáty politických stran zobrazeným politikům tykadla. K projevení politického názoru není v tomto případě (narozdíl od výtržnosti ruských punkerek) žádná svoboda dovolena. Pikantní na této kauze je, že soudkyně, která ho za to odsoudila, je nejbližší rodinnou příslušnicí vysokého činovníka údajně "poškozené" politické strany. Právě v těchto dnech soud zamítl stížnost a Smetana se musí vrátit do vězení odsedět si trest.
2.) Příkladů americké "demokracie" bychom mohli jmenovat spoustu. Věznění osob byť jen podezřelých z terorismu bez soudu v Guantánamu (toto nechvalně proslulé vězení vláda USA stále údajně ruší, ale pořád nějak není zrušeno), týrání, mučení a ponižování vězňů, tajné věznice a mučírny provozované americkou vládou po celém světě atd. atd. Špehování lidí, kontrola komunikace atd. Hon na Assangeho (zakladatele Wikileaks) za to, že zveřejnil fakta o popravách civilistů v Afghánstánu a Iráku armádou USA (byl vznesen politický požadavek odsoudit jej do doživotního vězení). Jsou USA tou pravou zemí, která by měla morální mandát někoho poučovat o nedotknutelnosti lidských práv?
Nyní však vyberu příklad z úplně jiné (a podstatně méně drastické oblasti). Americký soud za stažení 30 písniček z internetu odsoudil muže k zaplacení 13,4 miliónu korun (maximální pokuta mohla činit až 90 miliónů korun; přepočítáno z dolarů na naši měnu) (zdroj). Možná by tento odsouzenec s radostí vzal raději dva roky v nějaké ruské pracovní kolonii, než platit takovou pokutu. Třeba si teď říká: "Zlaté Rusko, kde pachatele veřejně páchaných obscéních zvěrstev nechávají bez trestu, a pak jim za znesvěcení hlavního chrámu dají jen dva roky někde ve vesnické kolonii."
3.) A opět od nás - provokatér Roman Týc šel na měsíc do vězení za to, že vyměnil sklíčka v semaforech. Bylo to sice prezentováno jako umění, ale soud tento výklad nepřesvědčil ani asi příliš nezaujal. Myslím, že se Týc pro příště poučí a až zase provede nějakou rošťárnu, bude to u soudu vydávat za politický protest, což mu v demokratické ČR bez pochyb zajistí beztrestnost. Nebo ne?
4.) Zhruba před třemi týdny umístil někdo do vchodu mešity ve francouzském Montaubanu dvě prasečí hlavy. Starosta města a téměř celý francouzský tisk tento incident odsoudili jako blasfemický a žádají jeho přísné potrestání. Proč titíž lidé a jejich tamtamy volají po osvobození násilně jednajících anarcho-feministek, ale protiislamistického „umělce“ nechávají na holičkách?
5.) »Spojené státy věznily sedm let kameramana televize Al Džazíra Sami al-Haje v táboře Guantánamo. Z ničeho ho neobvinily a vyslýchaly ho nikoliv o al Kajdě, ale o televizi Al Džazíra. Skoro žádné americké médium nenapsalo o tom, že jejich vláda vězní tohoto novináře. Totéž mlčení se v USA rozhostilo nad vězněním dalších muslimských novinářů v Americe za posledních deset let.« (Britské listy)
6.) Že i na jiných místech světa je relativně drobná urážka náboženského cítění "zcela nedemokraticky" považována za trestný čin, aniž by se nad tím Západ pohoršoval, je zřejmé i z této zprávy: »Kolombo - Soud na Srí Lance v úterý odsoudil tři francouzské turisty k šesti měsícům vězení s pětiletou podmínkou za urážku náboženského cítění buddhistů. Podnět ke stíhání muže a dvou žen zavdala fotografie jedné z obviněných, na které podle všeho líbala sochu Buddhy na rty. Muž, který obě Francouzky doprovázel, navíc napodobil pozici Buddhovy sochy, což buddhističtí věřící považují za urážlivé gesto. Úřady na podezřelé snímky upozornilo fotografické studio, kde si turisté nechali fotky vytisknout.« (Aktuálně)
7.) Opět si ze světa odskočíme domů a podíváme se na naše místní zákony. »Je politováníhodné, že lidé, kteří protestují proti odsouzení skupiny Pussy Riot na dva roky do vězení, nenahlédnou do Trestního zákoníku České republiky na § 358 a §356. Posuzovala by se snad činnost této skupiny u nás jinak? Nebo máme dvojí metr uplatňování zákona?
§358
8.) Na Slovensku by podle tamního expremiéra punkerky dostaly za takové chuligánství čtyřletý trest. "Punkerky z Pussy Riot mají štěstí, že nevystupovaly na Slovensku," píše Ján Čarnogurský na svém blogu. Podle něj by se ženy soudu za vystoupení v moskevském chrámu nevyhnuly, ani kdyby se scéna odehrála na Slovensku. Slovenský právník navíc upozorňuje na to, že na Slovensku by je stihl trest i za jejich účast na skupinovém sexu v moskevském biologickém muzeu. V Rusku tenhle prohřešek neřešili. Za hanobení víry by jim na Slovensku podle Čarnogurského hrozil trest dvou až pěti let vězení. "V praxi by dostaly asi tři roky," odhadoval verdikt soudu Čarnogurský na svém blogu. K trestu by ale ještě připočítal trest za orgie v muzeu, celkově by podle něj měly ve vězení strávit čtyři roky. (Zdroj)
(1) Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu nebo průběh organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) opětovně, nebo
b) jako člen organizované skupiny.
§356
(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo
b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.
Názor, ať si každý již učiní sám.« (Britské listy)
9.) »Tři maskovaní sympatizanti ruské punkové skupiny Pussy Riot narušili v neděli dopoledne v Kolíně nad Rýnem v tamějším dómu bohoslužby. Světící biskup Heiner Koch zůstal při narušení bohoslužby stát u oltáře. Dva muži a žena v pestrých kostýmech byli za několik minut z katedrály vytlačeni. Kolínská policie uvedla, že proti demonstrantům bylo zahájeno trestní stíhání. Mohou být odsouzeni až na tři roky do vězení anebo dostat pokutu.« (Britské listy)
10.) V Rusku samotném se někteří diví nad nízkým trestem pro punkerky a porovnávají ho s nedávným případem, kdy mladíci pomalovali synagogu v Orenburgské oblasti svastikami a dostali za to 6 let v kolonii. Tentokrát však "liberální klika" prý dotlačila soud k příliš měkkému rozsudku (prohlášení vydavatele Lifenews a Izvestija ve vysílání MinaevLive). Kupodivu, západní demokracie nepřišly v případě zmíněného poskvrnění synanogy s žádným protestem proti tak přísnému trestu. Účastníci obvyklého talk show na MinaevLive se shodli, že punkerská skupina si na znesvěcení hlavní ruské katedrály buduje kariéru; manžel vůdkyně skupiny se teď stal v Rusku hudebním producentem č. 1.
11.) Z komentáře pod jedním novinovým článkem: "Kdyby tato "neviňátka" v jiném státě (v ČR, Británii, USA apod.) předvedla jen desetinu toho, čeho se dopustila doposud v Rusku, už by pravděpodobně nějaký ten pátek na svobodě vůbec nebyla."
"Kolik stoupenců Pussy Riot bylo nadšeno veřejnou sexuální orgií v moskevském muzeu r. 2008, které se účastnila silně těhotná Naděžda Tolokonniková v rámci skupiny Voina? Mělo to ilustrovat, jak jsou Rusové zneužíváni svou vládou. Voina předtím podpálila policejní auto (i s policistou, pozn. red.) a nakreslila obscénní obrázky na zvedací most v Petrohradě. Takové akce by vedly k zatčení všude..." (Britské listy)
12.) »Jak by asi reagovala Británie, kdyby Moskva, Singapur nebo Teherán protestovaly proti uvěznění demonstrantů od londýnského Cenotaphu?
... Postoj (zastrašit potenciální pachatele) motivoval před rokem britské soudce, aby odsoudili do vězení 1292 mladých lidí za to, že ukradli během srpnových nepokojů v anglických městech ze supermarketu láhev s vodou, tenisky anebo posílali po internetu idiotská povzbuzování k nepokojům. Soudci zničili život stovkám mladých lidí, stálo to obrovské peníze z kapes daňových poplatníků a obětem to nic nepřineslo. Nemám žádné sympatie ani pro tyto lidi, avšak, zase, zpolitizovaná reakce soudů na trestné činy byla zcela nepřiměřená.
O měsíc předtím odsoudil do vězení soud v Londýně mladého Charlieho Gilmoura, za to, že se pod vlivem drog pověsil na britskou vlajku vyvěšenou na londýnském Cenotaphu a hodil popelnicí na policejní auto. Soudce ho poslal za to na půldruhého roku do vězení, a tak pečlivě zlikvidoval jeho univerzitní kariéru. Zase, nemusíme mít pro Gilmoura žádné sympatie, víme ale, že to není mírný trest. Soudci dobře vědí, že sebekratší odsouzení do vězení je trest na doživotí.
Minulý týden se vyjádřilo britské ministerstvo zahraničí, že je "silně znepokojeno" osudem ruské trojice Pussy Riot, která uspořádala a natočila obscénní PR akci.
Kázání, které dělají Británie a Amerika v této věci Rusku, je pokrytecké. Amerika a Británie odsoudily "nepřiměřené" ruské tresty pro Pussy Riot. Americká kritika přišla ze státu, který pravidelně odsuzuje občany za trestné činy spojené s drogami na 20, 30 či 40 let do vězení, vězní osoby podezřívané z terorismu v izolaci na dobu neurčitou a na doživotí odsuzuje i pachatele triviálních trestných činů, když se jich dopustili třikrát. Minulý týden oznámil americký vojenský soud, že zpravodajství ze soudu v zálivu Guantánamo s Khalidem Sheikem Mohammedem bude cenzurováno. Bylo zakázáno, aby se kdokoliv u soudu zmínil o tom, že byl Khalid ve vězení mučen, "protože by to ohrozilo bezpečnost státu". Zjevně to nemá nic společného s přiměřeným trestem ani se svobodou projevu.
Britský bezpečnostní establishment za vlády Tonyho Blaira a Gordona Browna se snažil cenzurovat učebnice historie, v nichž hledal "navádění k terorismu". Zavedl soudní příkazy, uzavřené soudy a věznění na dlouhou dobu bez soudu. Učinil veřejné demonstrace bez povolení trestným činem a pronásleduje osoby, kteří vydají něco "nepřípustného" na Facebooku či Twitteru.
Kdyby nějaká rocková skupina napadla Westminsterské opatství v Londýně a před oltářem tam hrubě urazila nějakou náboženskou nebo etnickou menšinu, všichni víme, že by ministři důrazně požadovali její "exemplární potrestání" a soudci by je poslechli.« (Britské listy)
13.) »To, že my v Británii jsme "šokováni a zděšeni", že tyto tři ženy byly shledány vinnými "autoritativním režimem", je směšné.
Zrovna včera byl protivládní demonstrant v Bahrainu, víte, v té oáze demokracie na Blízkém východě, s níž se Británie bratří, protože Spojené státy to nařizují, odsouzen na tři roky do vězení za zorganizování protivládního protestu. Všiml si toho vůbec někdo v Británii?
V Americe byl odsouzen muž k více než deseti letům do vězení, protože podpálil automobil v prodejně automobilů, na protest proti pokračujícím ekologickým škodám, které ta vozidla způsobují. Hovoříme o tom? Vůbec ne. Ale kdyby se to stalo v Rusku!!Je to odporné! Pošlete Pussy Riot do Saúdské Arábie, země přátelské Británii, ať tam udělají totéž v mešitě, anebo do Izraele, ať si tam zkusí na obranu občanských práv štěstí v synagoze a uvidíte, co se stane. Proč by měly mít feministky právo uřezat velký dřevěný kříž na Ukrajině, aniž by při tom projevovaly respekt náboženské víře (dovedete si představit, co by to vyvolalo v Británii, s její posedlostí s "předpisy ochraňujícími zdraví a bezpečnost občanů na veřejnosti"?) A taky poškodily strom! V Británii by byly zatčeny a odsouzeny za celou řadu trestných činů.
Pussy Riot dostaly polovinu trestu, jaký dostali Britové za to, že vytvořili internetové stránky, které parodovaly anglické nepokoje v ulicích loni v srpnu. Ti muži v Británii byli odsouzeni na ČTYŘI roky do vězení. Není pochyb, že kdyby někdo provedl něco podobného na oltáři ve Westminsterském opatství by vyvolal stejné rozhořčení a byl by potrestán ještě přísněji. Britský establishment nemůže kázat z morálních výšin. Státem podporovaná represe je tu stejně silná jako v Rusku či v Číně.
Nejsem nábožensky založený, ale takhle nenávistná kampaň proti náboženství, kterou Guardian hájí, je k zblití. Pussy riot v důsledku této kampaně, vytvořené médii a CIA, zbohatnou. Boj za podvracení prostřednictvím vulgarit není vždycky bojem za svobodu.Podporuji právo lidí vyjadřovat své názory a pořádat politické protesty. Nemyslím si ale, že by mělo být lidem dovoleno znásilňovat druhé lidi anebo cynicky zneužívat pocitů druhých jako nástroj k vytváření publicity.
Ty ženy věděly přesně, co v tom kostele dělají a jak to bude přijato. Věděly, že lidé budou hluboce zraněni, šokováni ...« (Britské listy)
Informace v západních médiích o Pussy Riot byly velmi mlhavé a selektivní. Informace o tom, jak se Pussy Riot vysmívaly "plížení se a klanění" ortodoxních křesťanů byly jasně vynechány.
Také jsme se nedověděli nic o historii Pussy Riot, historii vypočítavých provokativních akcí, záměrně vymyšlených tak, aby byly co nejurážlivější. Například uspořádala Pussy Riot nahou orgii s těhotnými ženami ve veřejném muzeu. Nebo si žena sundala kalhotky a (něco veřejně prováděla mezi nohama) s mrtvolou kuřete v supermarketu. Při tomto nekrofilně bestiálním aktu měly ty ženy s sebou vlastní děti.
Museum a supermarket byly také natočeny a je to na internetu, pokud o tom někdo pochybuje.
Jsem si jist, že by se na internetu dalo sesbírat ještě daleko více příkladů pro srovnání s kauzou ruských punkerek, ale snad to stačilo...
* * *
Soud na punkerkami se odehrával téměř souběžně se soudem s Breivikem. Západu by právě při pohledu na strůjce tohoto masakru mohlo být jasné, jak nebezpečné mohou být pro společnost projevy krajního egoismu, zuřivosti, narcismu, vzpoury, bez ohledů na tradiční obecně lidské hodnoty. Bohužel udička s návnadou sladce vonící rusofobnímu Západu a dráždícího ho k posílení antiruské hysterie byla příliš lákavá, než aby po ní neskočil bez ohledu na jakékoliv souvislosti.
Pochybujete, že by mohl být Breivikův tak hrůzný čin duchovně nějak spřízněný s kauzou punkerek?
30.8.2012 - Moskva »Ruští kriminalisté pátrají po pachateli vraždy dvou žen, zřejmě matky a dcery, spáchané v Kazani. Vrah na místě činu zanechal krví psaný nápis: "Svobodu Pussy Riot!" Těla obou žen narozených v roce 1936 a 1974 byla pokryta bodnými a řeznými ranami a byla silně zmrzačena.« (Novinky)
18. června 2012 - Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg vzkázal zadrženým punkerkám, že je obdivuje.
Předchozí příspěvek na toto téma: 823.
Administrátor
--- 29. 8. 2012
Krize v Řecku
Pomoc hladovějícím
Ruská pravoslavná církev provedla sbírku prostředků určených na pomoc hladovějícím v Řecku. Na účet Řeckého arcibiskupství převedla půl miliónu Euro. Zasláno bylo celkem 517.628 Euro. Tyto prostředky byly vybrány v Rusku dle požehnání patriarchy Kyrilla, aby pomohly nasytit ty, kteří ztratili práci a zůstali bez prostředků k existenci.
Připomeňme, že v Řecku pokračuje netěžší krize za poslední dobu. Podle posledních údajů řeckého státního statistického úřadu dosahuje míra nezaměstnanosti 26%. Mezi mládeží do 24 let je 50,8% nezaměstnaných. V rámci drastických úsporných opatření se řecký stát začal zříkat svých sociálních povinností, mj. zavírá domovy důchodců, snižuje penze a sociální dávky a zavádí nové daně. V červenci byla např. zavedena daň z nezaměstnanosti. Nyní je nezaměstnaný člověk povinen platit státu každoročně 300 Euro, a pokud vlastní příbytek, pak musí platit 620 Euro.
V takových podmínkách provádí Řecké arcibiskupství pravoslavné církve celostátní kampaň na sbírku prostředků a potravin pro chudé. Každý den rozdá jen Athénské arcibiskupství cca deset tisíc porcí jídla zdarma a k přípravě jedné porce je potřeba 0,95 Euro. Před krizí přicházeli pro bezplatné jídlo především utečenci z Afriky, Asie a zemí Blízkého Východu, dnes však podíl místních obyvatel, rodilých Řeků, dosáhl 60%. Většinou jsou to osamocení lidé důchodového věku. Pomoc hladovým je organizována i v ostatních eparchiích Řecké pravoslavné církve.
Diakonia.ru
Situace v Řecku (komentovaná fotogalerie)
 Ještě před pár lety bylo těžké si představit, že byste uviděli žebrajícího Řeka. Dnes je to realita. Armáda hladových Řeků připravených o výdělek roste každým dnem. Situaci zostřuje stále početnější zástup nelegálních migrantů, běženců (např. z Iránu). |  V Řecku se poprvé objevili lidé spící na ulicích - bezdomovci. |
 Před třiceti lety nikdo v Athénách nezamykal své domovní dveře. Dnes je situace úplně jiná. V zemi, jež se vždy vyznačovala svou pohostinností, se zdvihá vlna nevraživosti vůči cizincům, lidé jsou podrážděni. |  Sociální napětí narůstá. Lidé protestují proti záměru ministerstva zkrátit pracovní dobu na pět hodin denně. Logika vlády je prostá - zkrácením pracovní doby zajistíme snížení mezd. |
 Pro mnohé lidi zůstává církev jedinou nadějí. Nedávno byl zavřen jeden z největších státních domovů důchodců. 800 starých lidí bylo ponecháno samo sobě. Část z nich vzala církev do svého chudobince. |  Narozdíl od státu, který likviduje své sociální programy, církevní pomoc potřebným v Řecku nekončí. "Starost o bezdomovce, přestárlé, migranty a nejchudší lidi přehodil stát de facto na církev," říká Konstantin Dimtas, hlavní ředitel organizace Misie, která má na starost sociální službu Řecké pravoslavné církve. |
 Nejnaléhavějším úkolem, který dnes před Řeky stojí, je nasycení hladových. S tím má církev praktické zkušenosti. (Fotografie z jedné z farností, kde funguje dobročinná kuchyně.) |  Jen v Athénách je více než 70 farností, kde každodenně bezplatně rozdávají teplé jídlo chudým. Hlavně se jedná o osamocené důchodce nebo Řeky v předpenzijním věku. |
 Rodinám s dětmi církev adresně zasílá potravinové balíčky. Rodiče nechtějí, aby se jejich děti dozvěděly, že přišli o práci. |  Samostatnou kategorií jsou migranti z Afriky, asijských zemí a Blízkého Východu. Foto: hlavní výdejna jídla, kde 12 dobrovolníků stihne za dvě hodiny rozdělit 1,5 - 2 tisíce dvojitých porcí teplého jídla. |
 V Athénách církev rozdělí každodenně přibližně 12 tisíc porcí jídla. Po celé zemi církev rozdá asi 100 tisíc porcí. |  "Každý týden zvyšujeme o stovku počet porcí vydávaných lidem," praví hlavní tajemník posvátného synodu Řecké pravoslavné církve, diavlijský biskup Gabriel. "Nevíme však, o kolik budeme muset navýšit množství porcí už v nejbližší době." |
 Každý dostává dvojitou porci - oběd a večeři. |  Před krizí si pro bezplatné jídlo přicházeli hlavně migranti. Nyní tvoří 60% příchozích Řekové. Při tom však jen v průběhu roku 2011 přijelo do Řecka cca 1,3 miliónu migrantů. |
 Nelegální běženci z Afriky, Iránu, Iráku, Afghanistánu mají možnost přijít si sem pro pokrm. Je to pro ně otázka přežití. |  |
 Kvůli krizi přerušili téměř všichni stálí dárci a dobrodinci sponzorování církve. Přirozeně, snížily se i obvyklé příspěvky věřících. Řecká církev se však nevzdává. |  Před několika týdny otevřelo Athénské pravoslavné arcibiskupství zvláštní obchod s potravinami - je to samoobsluha, kde si každý může vzít zcela bezplatně, co potřebuje. |
 Arcibiskup athénský a celého Řecka Jeroným posvěcuje dobročinnou samoobsluhu. |  Všude (v chrámech, v obchodech i na athénských ulicích) se konají sbírky potravin pro hladovějící. |
 Na výzvu církve k pomoci odpověděli obyčejní obyvatelé Athén. Pro chudé shromáždili 35 tun potravin. Jak dlouho to však bude stačit? |
miloserdie.ru/
Zpráva z tisku:
Merkelová tvrdí, že hodlá udržet Řecko v eurozóně, ačkoli v Německu roste netrpělivost kvůli neschopnosti Atén dodržet podmínky finanční pomoci, píše agentura Reuters. Volker Kauder, šéf frakce CDU/CSU kancléřky Merkelové Řekům vzkázal, že není možné znovu jednat o obsahu ani časovém harmonogramu řeckého plánu úspor. Taková byla jejich odpověď na žádost Řecka získat více času na zavedení dohodnutých reforem.
Novinky.cz
P.S.
O řecké krizi - jejích příčinách a okolnostech jsme psali v příspěvku č. 810.
Administrátor
--- 27. 8. 2012
Opět ty ruské punkerky :-(
Tentokrát kritika na adresu našich masmédií
Už jsme o nešťastných punkerkách psali dříve (příspěvky 814, 791 či 778), ale v této kauze se odkrývá tolik jevů, důležitých pro chápání světa, v němž dnes žijeme, že má zřejmě smysl se k tématu vracet a nahlížet ho v různých souvislostech.
Vytrvale je nám vtloukáno do hlavy, že média jsou v demokratickém systému čímsi posvátným, že jsou "hlídacím psem demokracie", že nás prostě chrání před zvůlí státní moci. Myslím, že už hezky dlouhou dobu je namístě tázat se: "A kdo nás ochrání před zvůlí médií? Kdo je hlídá?" Jsou to právě média, která dnes slouží jakési moci, která stojí kdesi v pozadí. Novináři jsou vyškoleni, aby pracovali v rámci někým stanoveného způsobu interpretace reality či diskursu, a tento princip jejich práce je jim různými školeními a duchem profesního konsensu dnes tak hluboce vštípen, že je většinou ani nenapadne pokusit se z toho myšlenkového rámce nějak vymanit nebo se alespoň tázat, jak tento diskurs vlastně vzniká, kdo je jeho autorem, a jestli odpovídá realitě a mravnosti. Novináři naprogramovaní na tento způsob činnosti už pak sami aktivně generují jakousi virtuální realitu a spíše než demokracii vytvářejí a udržují zlou a prolhanou "démonokracii". V kauze ruských punkerek to vše vidíme fungovat v praxi.
A tak bohužel musíme stále poslouchat tyto novináře, jak národ ohlupují informací, že členky punkové skupiny byly uvězněny za happening, při němž dívenky zapěly v pravoslavném chrámu "punkovou modlitbu". Běžně se popisuje "prohřešek děvčat" např. takto: "... V únoru zazpívaly v chrámu Krista Spasitele píseň ´Bohorodičko, vyžeň Putina´." Server "Aktualne.cz" píše např.: "(Punkerky) moskevský soud poslal na dva roky do vězení za uměleckou performanci v pravoslavném chrámu, byly odsouzeny za "výtržnictví", jehož se měly dopustit svým tančením a politicky motivovaným zpěvem před oltářem." Nenazývat za žádnou cenu věci pravými jmény - na to snad mají novináři nějaké zvláštní kursy nebo jim do redakcí dochází nějaký novodobý politruk dělat o tom školení.
Nechal bych každého takového novináře, aby v tom svém příspěvku, co na dané téma zplodil, povinně ocitoval text té "modlitby", o níž média tvrdí, že zazněla v chrámu. Nevím sice, jestli by se podařilo v češtině vytvořit překlad znějící českému uchu s adekvátní vulgární brutalitou, myslím však, že kdyby tuto povinnost podávat plnou informaci čeští hlasatelé měli, pak by se ve svém zpravodajství raději tématu "punkové modlitby" obloukem vyhnuli.
Jenže pokud by to zdejší lidé mohli slyšet, hned by si jednak udělali obrázek o duševní úrovni těch děvčátek a zároveň by jim bylo jasné, že se text písně netýkal ani zdaleka jen Putina, a to by uškodilo záměru médií zmanipulovat konzumenta zpráv. Dokonce i český ateista by okamžitě pochopil, co se před ním fikaný novinář pokouší skrýt, - že to byl především útok na křesťanství, na církev a na věřící - a to útoky promyšleně provedený tak, aby byl co nejhulvátštější a nejurážlivější - a aby zasáhl co možná nejvíce lidí. Pro projev v katedrále byla předem zvolena taková slova, která se neříkají ani na ulici ani ve společnosti, natož v chrámu, kde i nevěřící návštěvník z úcty k místu ztiší hlas. Když bude dovoleno toto svobodně páchat v chrámech, bude v takové společnosti časem dovoleno cokoliv. (To věděli už bolševici.)
Leč zpátky k našemu tématu o západních představách, jak může také vypadat "umělecká performance" a co vše je - dle našich politiků, umělců, novinářů a známých osobností - možné páchat v chrámech (hulákat, "tančit" pohoršlivým křepčením, sprostě křičet, rouhat se). V pořadu Českého rozhlasu 6 (bývalá Svobodná Evropa) dokonce nějaká dobře naprogramovaná novinářka bez špetky pochybností či studu prohlásila, že moskevský chrám Krista Spasitele není žádným svatostánkem, protože tam chodí na bohoslužby i politici, o jejichž víře ona novinářka pochybuje, a chrám je tudíž prý symbolem falešnosti establishmentu. Tím asi chtěla doložit, že k žádnému znesvěcení nemohlo dojít, protože se nejedná o svatostánek. S tak ubohým názorem snad ani nemá smysl šířeji polemizovat, že? Do tohoto chrámu se chodí modlit tisíce obyčejných Rusů a je to pro ně posvátné místo drahé jejich srdcím. Jenže novinářka je naprogramována nevidět - vytěsnit to, co není v souladu s předepsaným diskursem, i kdyby se jí to dělo přímo před očima.
Mimochodem, téma naprogramovaného myšlení se objevuje i v jedné příhodě v evangeliu, kde se hovoří o uzdravení slepého a zároveň se odhaluje slepota těch, kteří o sobě tvrdí, že vidí. Jednalo se tenkrát o farizeje a židovské představitele, kteří byli duchovně slepí do té míry, že nechápali význam toho, co jim odehrálo přímo před očima, a tak prohlásili, že se to vůbec nestalo. (Jan 9,1-38)
Důležité také je důrazně usvědčit mediální falsifikaci reality. Snad všechna naše média replikovala zprávu: "Třem dopadeným členkám kapely, které v únoru před prezidentskými volbami u oltáře zpívaly "Bohorodičko, vyžeň Putina", hrozí až sedm let vězení." Samotná osa, kolem níž se točí veškeré masmediální zpravodajství o skandálu spáchaném punkerkami, je očividnou smyšlenkou. Hlavní tvrzení médií, že punkerky v chrámu zpívaly o politice, je totiž lež.
Všichni svědkové smutné události před soudem shodně potvrdili, že v průběhu celé doby svého vystoupení punkerky v chrámu hulákaly jen sprostá slova, rouhání a výzvu Panně Marii, aby se stala feministkou. Nikdo tam od nich nezaslechl nic politického. Křičely tam totiž jen tu část své skladby, kde jsou vulgarity a rouhání. O politice tam neřekly ni slova, a proto jejich vystoupení nemohlo mít žádný politický význam. Politický projev byl k tomuto chrámovému skandálu připojen až dodatečně a to v sestříhaném videoklipu, k němuž byla přimixována studiově natočená celá "píseň" obsahující i jakýsi politický názor. (Píseň tam už byla kompletní a nazpívaná podstatně kultivovanějším a klidnějším způsobem, než byl ten řev v chrámu, aby klip působil dojmem alespoň částečně zastírajícím pohoršlivost a skandálnost jejich chování, a zároveň udělil celé události onen kýžený politický kontext.) Tento videoklip byl vzápětí rozšířen po internetu a v něm použitá "protiputinovská píseň" je médii nepravdivě vydávána za obsah toho, co se dělo v katedrále. V chrámu to však ve skutečnosti nezaznělo. Se svobodou politického projevu tedy zákrok proti těm ženám nemá nic společného. To se však z médií nesmíte dozvědět.
Co z toho všeho vyvodit? Že mikrofony našich médií drží v rukách lidé s morálkou naprogramovaných robotů, bez vlastního svobodného myšlení, bez schopnosti sehnat si informace, udělat si vlastní názor a vidět realitu kolem sebe, a majitelé (či ředitelé a správci) médií je právě za takový způsob "informovaní" veřejnosti platí, a nic s tím nenaděláš. Nedovoláš se ani morálky ani žádné hlubší nezaujaté analýzy ani profesionální etiky. Základem etiky novinářské práce je přece dát slovo i druhé straně. Jak je tedy možné, že profesionálně připravovaný analytický pořad veřejnoprávního média nesplňuje toto hlavní kritérium objektivního informování i obyčejné slušnosti? Když se Český rozhlas hodlá věnovat analýze této události, mělo by přece být samozřejmé, že si pozve i někoho z pravoslavné církve; vždyť tam ti "analytici" stále mluvili o tom, co pravoslavná církev dělá, jaká je či není, co žádá, oč jí jde atd. Jenže správně naprogramovaný rozhlasový "analytik" necítí sebemenší potřebu kontaktovat subjekt, o němž veřejnost poučuje, ba ani o tomto subjektu něco nastudovat, nebo předtočit s ním nějaký vstup. Přemýšlivý konzument zpráv si podle toho může udělat obrázek o jakosti takového zpravodajství, o úrovni novinářů, které zrovna poslouchá nebo čte jejich článek. Zatím to vypadá tak, že etická úroveň našich masmédií je na úrovni chléva - a to ve všech jeho kanálech. A jaká pak může být kvalita informací a analýz, které k nám z takového redakčního chléva všemi těmi kanály tekou do našich domovů a do našich hlav? Místo odpovědi stačí jen poukázat na to, co většinou plave v kanálech...
Kéž by Bůh někam vyhnal takové novináře a zbavil nás takových médií. Třeba by pak bylo na světě o něco lépe.
Administrátor
--- 23. 8. 2012
Ještě k církevním restitucím
Proč by se mělo s řešením otázky financování církví čekat ještě dvacet let - právě dvacet let?
Jeden důvod jsem uvedl už ve svém návrhu ohledně této otázky (viz příspěvek č. 817). Doba uplynulých dvaceti let nebyla dobře využita, nevedla se veřejná diskuse, církve se chovaly k okolní společnosti nerozvážně (a zhusta i tak, že na nějaké veřejné mínění prostě "zvysoka kašlaly"). Vlastně nikdo nečekal, že by otázka finančního vyrovnání s církvemi by mohla takto otřást společností. Těch druhých dvacet let by církve mohly reflektovat zjevenou skutečnost, najít si ke společnosti lepší cestu a otázky finančního zajištění církví by se měly řešit jednak v rámci církví - celocírkevně, a v rámci společnosti - celospolečensky. Zatím se nedělo ani první ani druhé, "upeklo" to kabinetně pár lidí.
Ale je tu i další důvod pro dvacetiletý odklad. Letmo jsem minule zmínil, že církve nejsou na restituce morálně připraveny. Ony vlastně zatím nejsou vnitřně připraveny vůbec řešit otázku svého financování. Tato bolest vnitrocírkevního stavu je dána generačně. (Zdůrazňuji, že to podle mých informací platí pro všechny etablované církve bez výjimky.) Dokud budou v církvích uplatňovat svůj vliv generace, které vyrostly v komunismu, církve se nepohnou v řešení otázek své existence z místa. (Vím, že ve starších generacích existují jednotlivci, vzácné osobnosti - výjimky, o nichž tohle neplatí.)
Proč musel Mojžíš vodit Izraelity 40 let po poušti? Aby vymřela generace, která vyrostla a dospěla v egyptském otroctví a osvojila si už život pod faraónem. Tito lidé - jak se ukázalo při pochodu pouští - nebyli vnitřně způsobilí vstoupit do svobodné země, žít novým životem v Bohem zaslíbené zemi. Proč? Protože by si z ní udělali druhý Egypt. Někoho by si dosadili místo faraóna a zavedli by si tam podobný otrocký řád, jaký si osvojili v Egyptě. Ani morálně ani duchovně neznali nic než otročení. Jiný způsob života společnosti si neuměli ani představit a "starého psa novým kouskům nenaučíš", jak by se lidově dalo o těchto stárnoucích židech říci. Kosti všech těchto starších generací musely zůstat na poušti.
S církvemi je to podobné. Nejprve musí odejít naše generace, která vyrostla v bolševismu a má duši pokřivenou tímto režimem. Jestli člověk kolaboroval či odporoval, nemusí mít kupodivu vždy zásadní význam, protože lidskou duši deformuje jak zbabělost kolaborace, tak i hněv vzdoru; morální flexibilita může vyrůstat ze stejného egoismu jako agresivita vzpoury. A až bude církev přirozeným způsobem od nás očištěna, mohou další generace zařídit fungování církve v budoucnosti bez uvažování zatíženého zkušeností s totalitou.
A právě k tomu je žádoucích dalších dvaceti let, aby při řešení církevní otázky v tomto státu už uplynulo od pádu totality oněch potřebných čtyřicet let nutných ke generační obměně. Netvrdím samozřejmě, že každý mladý člověk je automaticky zdravou osobností, které je cizí ziskuchtivost, panovačnost, závist, bezohlednost, egoismus, patolízalství atd. Nicméně z nových generací bude možné morálně a duchovně zdravé osoby spíše vybrat, než z pokoleních nemocných infekcí totalitního morálního rozkladu.
* * *
Ta deformace myšlení, kterou způsobuje trauma minulosti, byla dobře vidět v těchto dnech při výročí invaze osmašedesátého roku. Lidé, kteří to prožili a jejich životy tím byly dramaticky zasaženy, naděje zhrzeny, očekávání pošlapána, utrpěli takové duševní trauma, že si to ten, kdo tyto události neprožil, vůbec nedokáže představit. A je vcelku přirozené, že pokud člověk neměl nějaký duchovní život, který byl pro něj důležitější než vše pozemské, či nějaký "náhradní život", kam by mohl uniknout od společenské reality ke svým zájmům, práci či umění, tak u něj toto trauma zůstalo neléčené a normalizačním režimem stále jitřené, a tudíž vlastně trpí jakýmsi posttraumatickým syndromem po celý zbytek života.
* * *
Četl jsem řadu článků a osobních výpovědí k tomuto výročí. Pro ty, kteří to prožili a zasáhlo je to naplno, je typické, že tento problém řeší dodnes. Neustále naříkají, co nám to tenkrát "ti rusáci provedli", stále to rozebírají ze všech stran, zkoumají, jestli se nám Rusko už dostatečně omluvilo a jestli se to Putin náhodou nechystá udělat letos na podzim či nejpozději příští jaro znovu. Bývá to čtení smutné. Je vidět, že ani po tolika desetiletích se s tím nedokázali vyrovnat a nesou si tu bolavějící hnisavou ránu na svých duších do dnešních dnů; zřejmě až do smrti. Naproti tomu mládež vyrostlá ve svobodě vůbec nechápe, proč se má stále připomínat taková smutná ale nikterak drasticky tragická událost, jako tato "sametová okupace" či následná "komfortní totalita" ledniček plných masa, doba celonárodního chataření a chalupaření, levného benzínu, plného sociálního zabezpečení a mírných pracovních výkonů v zaměstnání... (Musím říci, že je mi z některých příslušníků obou skupin trochu úzko.)
I církve jsou postiženy traumaty a boulemi na duších. Řeší se, co kdo podepsal či nepodepsal, s kým spolupracoval a na koho kde co řekl, jsou tahanice kolem podzemní církve, tajných svěceních, o nichž slíbili rozhodnout do vánoc (bohužel neřekli, kterého roku), a k tomu to "pacem in terris", a pak tu jsou všelijaké seznamy a nějaké vágní omluvy a hlavně jsou zde tím vším deformované lidské duše, které se do toho kalu někdy nějak namočily. Skrze nemocné lidské osobnosti žije totalita v církvi i ve společnosti dál, a ještě dvacet let tomu tak bude. Od toho se v církvích odvíjí ta stále kvetoucí řevnivost, závist, nepřejícnost, podezřívavost či podlézavost, občas zatrpklost, podivínství nebo dosebezahleděná uzavřenost na farnosti a nezájem o církevní společenství, a jindy až téměř materialistická zištnost, prospěchářství a mocichtivost atd. To jsou běžné projevy nevyléčených osobností ve všech církvích.
Do tohoto kontextu je potřeba zasadit onu okřídlenou frázi "co bylo ukradeno, musí se vrátit". Je to výkřik komunismem pokřivených lidských duší, které se nedokážou vyrovnat s traumaty nedávné minulosti a narovnat vztahy s těmi, kteří ještě žijí, a tím vstoupit do svobody. Honba za jakousi vnější spravedlností skrze restituce tu může docela dobře být jen náhražkou vnitřní spravedlnosti vnitrocírkevního usmíření. Je totiž snazší vybojovat restituce než dosáhnout nastolení upřímných otevřených mezilidských vztahů v církvích. Cokoliv vnějšího je snazší než uvést pokání do lidských srdcí, a uzdravit tím ty nemocné osobnosti starých generací.
Jedním ze symptomů této nemoci bývá slepota. Člověk tehdy říká: "Vidím," leč ve skutečnosti je slepý. (Viz o tom Jan 9,39-41.) Představitelé katolíků a ekumeny hodlají zajistit budoucnost církví majetkem; myslí si, jak jsou prozíraví, ale nevidí, jak svou slepotou církvím ubližují.
Teprve až tu budou jen ti, kteří nad slovem "komunisti" akorát pokrčí rameny, bude možno smysluplně řešit církevní budoucnost. Oni ať se pak vyjádří na téma restitucí. Je dosti pravděpodobné, že ti, co přijdou po nás, budou krčit rameny nejen nad komunisty, ale stejně tak i nad možností nějakých restitucí. Nějaký kdysi ukradený majetek jim třeba bude zcela ukradený stejně jako celá bolševická totalita. Tak proč máme tyto příští generace zatížit tak strašným morálním dědictvím, jakým je současná podoba restitucí?
Víme přece všichni, že vydá-li stát církvím v restituci ty majetky, o nichž se hovoří, zůstane v národě pocit křivdy, znechucení a vzteku (ne nepodobný traumatu některých lidí z roku 68), a tito lidé budou žít do konce života s pocitem, že národ byl církvemi okraden. Odepře-li definitivně dnes stát církvím restituce, bude přežívat pocit křivdy v církvích, bude se tradovat, jak "nás" stát dvakrát okradl - nejprve při nástupu komunistů, pak při jejich odchodu. Bude tím postižena nová církevní generace a na uzdravení církví se bude muset čekat o to déle. Odloží-li se řešení této otázky, pak za dvacet let mohou noví lidé v církvích sami svobodně říci: My ty majetky nepotřebujeme. Církev pečuje o lidské duše - to je její bohatství. Proto se nemůže věnovat pozemskému hromadění jmění - nepodniká, neinvestuje. Církev nemůže být pozemským podnikem, protože je v samotné své podstatě alternativou k pozemskému.
* * *
Zatím však hrozí, že na nás církevní stařešinové naloží egyptské jho, které sami vlečou z komunismu. Na nás to naloží v podobě restituovaného majetku, kvůli němuž se církve uvnitř spolehlivě rozhádají a lidé v církvi se budou ještě celých příštích čtyřicet let vzájemně obviňovat, kdo co kam zašantročil, kolik se toho ztratilo, vytunelovalo a promrhalo.
Může se někdo hodnověrný zaručit, že všechno nedopadne, jak to hrozí? Mám obavy, že restitucemi právě chystáme tuto budoucnost církve: Společnost nás bude nenávidět, protože jsme si nahrabali majetek, který je sporný (a to je fakt); církve o velkou část z něj stejně přijdou, protože jsou personálně zablokované a ekonomicky neschopné; a uvnitř budou kvůli penězům rozhádané jako ještě nikdy před tím.
Vidím v tomto národě proti sobě postaveny dvě síly: církve a zbytek společnosti. A obě strany jsou zabarikádované na svých pozicích a chtějí prosadit své požadavky silou. To je tak špatná situace, že odklad se zdá být jediným řešením. Jestli tohle není velký argument pro odročení pokračování sporu v restituční kauze "církve versus zbytek národa", tak už nevím, oč církvím i státu vlastně jde.
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1444 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 822 do č. 825)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.