Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1429: #
Administrátor
--- 29. 12. 2024
Rozhovor se starcem na Svaté Hoře Athos
Jak často je potřeba se zpovídat?
Moderátor: Jeden z našich diváků se ptá: „Každou neděli přistupuji ke svatému Přijímání, ale nedokážu pochopit, jak často je potřeba se zpovídat. Zároveň nemám ani svého zpovědníka.“
Odpověď starce Nikona:
Pokud nemáš zpovědníka, jak se budeš zpovídat? V první řadě je třeba najít si zpovědníka (duchovního otce) a jednou se u něj důkladně vyzpovídat, aby poznal celý tvůj duchovní život podobně, jako lékař musí vědět všechno o zdravotním stavu a nemocích pacienta, který k němu přišel. Po takové zpovědi je důležité se zpovídat co nejčastěji, samozřejmě po dohodě se zpovědníkem, a ke svaté Eucharistii přistupovat na každé svaté liturgii. Liturgie se koná právě proto, abychom přistoupili ke svatému Přijímání. Není to jen nějaké divadelní představení, během kterého se díváme, jak kněz čte modlitby, jak pěkně zvedá ruce, krásně okuřuje kadidlem, nebo jen nasloucháme, jak zpívají chrámoví zpěváci. Chrám není koncertní sál. Svatá liturgie se koná proto, abychom přistoupili ke svatému Přijímání, to je hlavní cíl liturgie.
Bohužel už nedodržujeme některá církevní pravidla (tj. posvátné kánony). Například existuje pravidlo, které hovoří o tom, že pokud křesťan nepřistoupí ke svaté Eucharistii tři neděle následující za sebou, podléhá vyloučení z církve. Ještěže toto ustanovení nedodržujeme! (Jinak bychom museli vyloučit většinu Rusů z církve; pozn. edit.) Toto pravidlo však dodnes ukazuje, jak důležitá je svatá liturgie. První křesťané, a nejen oni, ale i v pozdějších dobách, si neuměli ani představit čekat celý týden, od jedné neděle do druhé, a nepřistoupit mezi tím ke svatému Přijímání. Svaté eucharistické Dary přijímali i v průběhu týdne!
Jelikož se ve Velkém postu svatá liturgie slouží pouze v sobotu a neděli, vytvořili si dávní křesťané jakousi náhradní liturgii - tzv. liturgii předem posvěcených Darů. Tato liturgie není (slavnostní) liturgií, při které se proměňují přinášené dary chleba a vína, protože svaté Dary už byly posvěceny na plné liturgii v neděli a zůstávají odloženy v darochranitelnici (nádoba pro uchovávání svatých Darů na svatém prestolu; pozn. edit.). V průběhu týdne se spolu s večerní bohoslužbou slouží tato (kající) liturgie předem posvěcených Darů právě proto, abychom měli možnost i ve všední postní dny přijmout Tělo a Krev Ježíše Krista.
Už samotná existence liturgie předem posvěcených Darů jasně svědčí o tom, jak velkým hříchem je pouhé sporadické přijímání svatých Tajin Těla a Krve Ježíše Krista. Podle původní křesťanské tradice přistupovat ke svatému Přijímání pouze v sobotu a neděli nestačí. Svaté Tajiny bychom správně měli přijímat i během týdne. Jak říká svatý Paisij Svatohorec, tradice se začala považovat za nesprávnou praxi, kdežto nesprávná praxe naopak za tradici. Tímto způsobem se porušení duchovního i kanonického pravidla, kdy lidé začali přijímat svatou eucharistii jen v neděli (a později ani ne každou neděli, a nakonec jen několikrát do roka; pozn. edit.), začalo nesprávně považovat za posvátnou tradici. To je však ve skutečnosti porušení pravoslavné tradice, a nikoliv naše posvátná tradice! Vždyť původní tradice spočívala právě v tom, abychom ke svatému Přijímání přistupovali i během týdne.
Častá účast na svaté Eucharistii je pochopitelně možná vždy, když neexistuje překážka, která by nám bránila přijmout svaté Dary. Na takovou překážku nás upozorní náš zpovědník. Právě duchovní život pod vedením zpovědníka je tím důvodem, proč se nezpovídáme před každou svatou liturgií. Zpovědník nám například může říci, abychom přistupovali ke svatému Přijímání každou neděli, nebo každou druhou neděli, nebo při každé liturgii, kromě případů, kdy upadneme do těžkého hříchu, jako je například odsouzení člověka (tj. hněv, zloba apod.), cizoložství, nevyplacení mzdy zaměstnanci a další těžké hříchy a duchovní pády. V takovém případě má člověk jít ke zpovědi, než přistoupí ke svatému Přijímání. Nekonáme-li takové hříchy, můžeme přistupovat ke svaté Eucharistii vždy (v souladu s požehnáním zpovědníka).
Moderátor: Otče, v Řecku je velmi dobrá tradice, podle níž se nepřistupuje ke svatému Přijímání jen tehdy, když člověk zhřešil nějakým konkrétním hříchem. V Rusku však existuje poněkud divná praxe a ze svaté zpovědi se stala „propustka“ ke svatému Přijímání. Člověk, který nevykonal vážný hřích, pociťuje psychologický nátlak, protože se stejně musí zpovídat. V takových případech člověk při zpovědi nemluví ve skutečnosti o svých hříších, ale o různých obavách, starostech, vedlejších problémech a pod. Přestože nemá co říct, protože se zpovídal před týdnem, musí absolvovat zpověď za týden znovu (touží-li každou neděli přijímat svaté Dary; pozn. edit.).
Starec Nikon: To je velká chyba. Když lidé v chrámu jdou k svatému Přijímání a vedle nich čekají jiní lidé na zpověď, může snad někomu kněz před všemi zúčastněnými říci: „Ty nechoď k svatému Přijímání, postav se dozadu?“ Pokud to udělá, zahanbí dotyčného člověka a před všemi ho poníží. Může se stát, že tento člověk potom už ani nepřijde do chrámu. Dá se snad přede všemi říci: „Ne, ty nechoď na svaté Přijímání?“
Moderátor: Není pravidlem, že zpověď probíhá přede všemi.
Starec Nikon: Lidé se často zpovídají tehdy, když už začalo v chrámu podávání svatého Přijímání. Sám jsem viděl, jak kněží v Rusku stáli v epitrachilech a zpovídali přímo před zahájením svatého Přijímání, aby lidé pak mohli přistoupit ke kalichu.
Uveďme si příklad: Žena spáchala hřích, kvůli kterému nemůže přistoupit ke svatému Přijímání, a kněz jí řekne: „Nemůžeš jít k Přijímání!“ Její muž to uvidí a začne uvažovat: „Co asi udělala moje manželka, když ji kněz nepustil ke svatému Přijímání? Možná zhřešila s jiným mužem.“
Není snad (v církevním životě) nic horšího, než takové spojení zpovědi a svaté Eucharistie. Mějte se před tím na pozoru! Jsou to dvě různé Tajiny. Je to podobné, jako byste řekl dospělému člověku, který se rozhodl přijmout svatý křest: „Když jsi přijal svatý křest, musíš přijmout i svatou Tajinu kněžství!“ Jak to vzájemně souvisí? Svatá Tajina zpovědi je jedno a svatá Tajina Eucharistie je druhé, proto se zpovídáme nezávisle na svatém Přijímání. Příčinou odlišné praxe v Rusku může být cizí, například římskokatolický vliv.
„Tradice“ zpovídání před svatým Přijímáním je velmi nerozumná. Pokud nemáš co říct, je nesmyslné přijít a vymýšlet si něco, jen aby ti pak kněz řekl: „Jdi a přistup ke svaté Eucharistii,“ nebo, pokud jsi opravdu spáchal velký hřích, aby ti řekl: „Odejdi!“ Což se ten kněz nestydí dělat takové věci? Co když po takové události vzniknou v rodině problémy? Toto pak není od ďábla, protože tyto problémy způsobí kněz, který ti před všemi lidmi zakáže přistoupit ke svaté Eucharistii.
V jednom ruském chrámu jsem viděl, jak lidé přistupovali ke svatému Přijímání a z obou stran stáli dva kněží v epitrachilech a zpovídali lidi přímo před svatou Eucharistií. To je nemyslitelné, nepochopitelné a nepřípustné! Ke svaté Eucharistii samozřejmě nemůžeme přistupovat bez zpovědi, ale pokud jsme se předtím vyzpovídali a zpovědník nám řekl, abychom přistupovali ke svatému Přijímání, pak chodíme ke svatému Přijímání, pokud jsme nespáchali konkrétní vážný hřích. Když chtějí ke kalichu přistoupit stovky lidí a v chrámu je jen jeden kněz, který by je mohl vyzpovídat (ale nemůže to stihnout), lidé zůstanou bez svatého Přijímání, protože není v jeho silách je všechny vyzpovídat. To je nepřípustné! V naší řecké církvi taková situace naštěstí není. Reformy, které zavedl Petr I. v ruské církvi, vnesly do života církve mnoho různých prvků ze západu. Není to jen architektura, hudba či západní malby (místo kanonických ikon). Peter I. otevřel dveře, skrze které do ruské pravoslavné tradice vešlo mnoho nesprávných věcí a cizích zvyklostí. Ano, na jedné straně se během vlády Petra I. Rusko obrátilo k západnímu světu, ale na druhé straně si zničilo svou duchovní tradici. Bylo by dobré se tiše vrátit k autentickým kořenům. Vrátit se tak, aby se prostí a možná méně vzdělaní lidé nepohoršili. Vraťme se zpět ke starým duchovním tradicím!
Rozhovor s otcem Nikonem na Svaté Hoře Athos přeložil pravoslavný poutník (poznámky editora - redakce Ambonu)
Zdroj: Pravoslávne kresťanstvo a videozáznam rozhovoru
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.