Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1444: #
Administrátor
--- 29. 8. 2025
Zesnutí Panny Marie
Ke svátku Zesnutí přesvaté Bohorodice
Zesnutí Matky Boží není smutnou událostí, je to den triumfu Panny Marie. V pravoslavné bohoslužbě jsou na tento svátek obsažena slova, která vyprávějí o hlavním smyslu této události: "Panna vystupuje ze země na nebe." Proto se v Zesnutí Panny Marie zjevuje její sláva. A takový její konec pozemské životní pouti je obrazem zbožného konce pro každého věřícího člověka. Taková končina jejích pozemských dnů je obrazem Paschy, tedy Vzkříšení, které čeká každého, kdo věří v Ježíše Krista.
Po Nanebevstoupení žila Maria podle Epifania Moudrého ještě 24 let. Epifanios píše, že Panně Marii bylo 14 let, když počala z Ducha Svatého Krista Spasitele a v 15 letech ho porodila. Po Kristově Vzkříšení podle Epifania žila ještě 24 let. Tudíž zemřela, když jí bylo 72 let. Existuje však i jiný názor, který se uvádí v církevních dějinách, že po Kristově smrti žila ještě 12 let a zesnula v 60 letech. Neboť apoštolové, jak se praví v církevních dějinách, právě v tu dobu už 12 let po Nanebevstoupení Krista kázali svaté evangelium.
Když mluvíme o zesnutí Panny Marie, vyhýbáme se slovu "smrt", protože takový blahoslavený konec, kterého se dostalo Panně Marii, nelze nazvat smrtí v žádném smyslu a v žádném významu tohoto slova.
Je známo, že po Nanebevstoupení Krista na nebe přesvatá Panna Maria velmi ráda navštěvovala místa, kde byl Pán pokřtěn, kde se 40 dní postil na hoře pokušení, kde se odehrávaly významné události z Jeho života. A prožívajíc stále tyto události, cítila touhu setkat se s Kristem, svým milovaným Synem a Pánem. Modlila se a prosila, aby jí Pán dal možnost opustit tento svět a těšit se ze společenství s Ním, svým Synem a svým Pánem.
A tehdy se jí zjevuje anděl, který, když vstoupil do jejího příbytku, řekl: "Raduj se, milostiplná Maria, která jsi přijala požehnání Toho, kdo dal spásu Jákobovi," myslí se patriarcha Jákob. "Hle, Paní, přinesl jsem ti palmovou ratolest z rajské zahrady. Přikaž, aby ji nesli před pohřebním průvodem, vždyť za tři dny budeš vzata z těla, neboť tebe, ctihodnou Matku, očekává tvůj Syn." Panna Maria odpovídá na tento pozdrav anděla slovy: "Jestliže jsem vpravdě nalezla milost v tvých očích, prosím, zjev mi své jméno, ale ještě více prosím, aby se moji synové a bratři, apoštolové, shromáždili ke mně, abych je mohla ještě jednou uvidět tělesnýma očima, být jimi pohřbena a odevzdat duši Bohu před jejich zraky. A ještě o jedno prosím a zapřísahám, ať se má duše, až bude opouštět tělo, nesetká s žádným děsivým duchem, a satan ať nade mnou nemá žádnou moc."
Zde vidíme pokoru Panny Marie; není v ní žádná samolibost, a napodobujíc Davida, prosí Pána, aby v den zlých duchů neobklopili její blaženou duši v okamžiku, kdy se odloučí od těla. Anděl jí odpověděl: "Proč, Paní, ptáš se na mé jméno? Je podivuhodné a plné velikosti. Uvidíš, jak již dnes přijdou k tobě a shromáždí se apoštolové, kteří pak vykonají důstojný pohřeb, a v jejich přítomnosti odevzdáš Bohu duši. Cožpak Ten, kdo kdysi za vlasy přenesl proroka z Judeje do Babylonu, nemůže v mžiku přivést k tobě apoštoly? Proč se bojíš setkání se zlým duchem, kterého jsi již rozdrtila? Zbavila jsi ho veškeré moci, ale budiž vůle tvá, nesetkáš se s ním." A když anděl pronáší tato slova, začíná v nevýslovném světle stoupat do nebes. Přesvatá Panna pak zůstává ve svém příbytku, v záři té palmové ratolesti, která jí byla přinesena z ráje jako záruka blaha, které ji očekává v nebesích.
V té době byl apoštol a evangelista Jan Theolog v Efezu. A náhle uprostřed jasného nebe zazní hrom, sestupuje obrovský oblak, který zastínil a pozvedl evangelistu Jana Theologa a přenáší ho z jednoho místa na jiné, tedy z Efezu do Svaté Země.
Sotva jej Marie uviděla, užasla, protože vztah Panny Marie s Janem Theologem byl zvláštní. Vždyť Kristus na golgotském kříži, v agónii a těsně před smrtí, učinil Jana Theologa svým bratrem a Pannu Marii jeho matkou. To znamená, že i na golgotském kříži plnil Pán Božské přikázání, micvot, ctít otce a matku, a tudíž se postaral o Pannu Marii, aby nezůstala bezdětná. Kdo by ji jinak chránil po jeho smrti a Nanebevstoupení? Jan se tedy stal opravdovým synem Panny Marie adoptovaným samotným Kristem, a v osobě Jana my všichni křesťané ji považujeme za svou Matku, protože jsme jí adoptováni. Ona je původcem naší spásy.
Poté, co apoštola Jana Theologa Marie spatřila, zvolala: "Ó, synu můj Jene, vzpomeň si na slova svého učitele, kterými nás svěřil jeden druhému jako matku a syna. A nyní mě Pán volá a já splácím dluh lidské přirozenosti a svěřuji své tělo tvé pečlivé péči." Když Panna Maria říká, že splácí dluh lidské přirozenosti, myslí se tím, že všem lidem je souzeno zemřít. Víme, že když král David umíral, říkal něco podobného, jeho slova zněla takto: "Odcházím cestou, po které musí kráčet všichni pozemšťané." A dále svatá Panna Marie prosí Jana Teologa, aby se postaral o její řádný pohřeb, protože se dozvěděla, že židé po její smrti plánují zmocnit se jejího těla, ukrást je a spálit, aby nezůstaly žádné stopy po té, skrze kterou na tento svět přišel Kristus Spasitel.
Po chvili se ozval jakýsi zvuk před příbytkem, apod. Jan vyšel ven a viděl, jak na oblacích sestupují apoštolové. Nevěděli, proč je Pán shromáždil, navíc takto zázračným způsobem, zdravili se navzájem, protože se dlouho neviděli. Jan Theolog je však zasvětil do tajemství blízkého zesnutí Panny Marie. Přitom pronáší tato slova: "Hleďte, bratři, aby nikdo z vás nenaříkal, až uvidíte její zesnutí, jinak budou lidé zmateni a řeknou: Podívejte se, jak se bojí smrti ti, kteří jiným káží o vzkříšení."
Nyní vidíme, jak se zázračně shromáždění apoštolé stali svědky zesnutí Panny Marie, při kterém sám Syn její, Pán náš Ježíš Kristus v nevypravitelném světle, obklopen patriarchy, proroky, anděly, sestoupil pro její blaženou duši, čistou a panenskou. Tehdy vzal její blaženou duši do svého náručí, což vidíme na pravoslavné ikoně Zesnutí přesvaté Panny Marie.
Pohřeb vlastně začíná zvoláním samotného Krista: "Pojď, má vyvolená, a já tě pozvednu ke svému trůnu, neboť jsem si zamiloval tvou krásu." Ona odvětila: "Připraveno je srdce mé, Bože, připraveno je srdce mé." Jak slyšíme, proběhl rozhovor mezi Kristem a přečistou Pannou Marií. Vtom začali všichni, kdo přišli s Ježíšem, tj. patriarchové, proroci, zpívat: "Ta, která nepoznala nezákonné lože, obdrží plod své čistoty při odplatě svatým duším." Je to jakási variace na knihu Moudrosti (3, 13). V ten samý okamžik začala zpívat i sama Maria: "Od nynějška mě budou blahoslaviti všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný, a svaté je jméno Jeho." To je citát z evangelia podle Lukáše. (1,48-49)
Samotný pohřeb přesvaté Panny Marie se začal konat, když bylo její tělo po nějaké době po Zesnutí přenášeno na místo pohřbu. A tehdy židé začali hledat tento průvod, který se ubíral úzkými uličkami města. Židé slyší zpěv lidí, kteří doprovázejí tělo přesvaté Bohorodice, ale nikoho nevidí. Jakýsi namodralý, majestátní oblak totiž sestoupil na celý tento průvod, a nikdo nemohl nic vidět. Venku lidé slyšeli pouze zpěv apoštolů a jiných křesťanů, kteří zpěvem žalmů doprovázeli přesvatou Pannu Marii.
Řízením Božím jeden z židovských kněží tento průvod přesto uviděl, a v zuřivé zlobě se vrhnul na posmrtné lože Panny, aby převrátil její máry a její blažené tělo tím svrhl na zem. Jenže když se svýma rukama dotkl neseného lože a pevně je uchopil, zjevil se Boží anděl a mečem mu uťal ruce. Useknuté dlaně a zápěstí se dál pevně držely lože a tyto pahýly rukou tam zůstaly viset. Žid bez rukou padl na zem. Viděl anděla, pochopil, že to je Boží hněv. V ten okamžik se průvod samozřejmě zastavil. Apoštolové se tohoto člověka ptají, co chtěl udělat. Vysvětlují mu, že anděl by se Panny Marie takto nezastal, kdyby nebyla vyvolenkyní Boží. Existuje takové podání, že tento žid se stal prvním člověkem na Zemi, který začal volat: "Přesvatá Bohorodice, spasiž nás!" Pak zázračným způsobem připojil své useknuté ruce k tomu, co viselo na márách, a jeho ruce se opět staly celými. Zůstala mu však jizva na místě, kde se spodní části rukou oddělily od jejich zbytku. Načež už i on kráčí s tímto průvodem spolu s křesťany, již jako věřící křesťanskou vírou, kvůli zázraku, který se při pohřbu Přesvaté Panny Marie projevil.
Staré podání hlásá, že Pannu Marii pohřbívají v jeskyni, jak to bylo v té době zvykem, a vchod do jeskyně zavřeli. Avšak po nějaké době dorazil na místo apoštol Tomáš, který se vždy opožďuje, a ostatní apoštolé mu vyprávěli, jak se konal pohřeb Panny Marie. Tomáš zatoužil ji spatřit, aby se s ní mohl rozloučit a naposledy na ni pohledět. A když přesvědčil apoštoly, aby souhlasili, přivedli jej na místo, kde byla pohřbena. Pravda, existují různá podání, někdy se jmenuje jiný apoštol, ne Tomáš, ale když přijdou na to místo, kde byla pochována Panna Marie, odvalili kámen před vchodem do jeskyně a otevřeli místo pohřbu. Tam však nikdo nebyl. Když vycházeli z jeskyně, naplnilo ji celou nepopsatelné světlo a především prostor před jeskyní. Všichni viděli ve vzduchu svatou Pannu Marii, obklopenou anděly, archanděly, cherubíny, serafíny. A ona, jako nebeská královna, sedí na svém trůnu. Všichni apoštolové začínají volat s ostatními věřícími: "Přesvatá Bohorodice, spasiž nás!"
V pravoslavné církevní tradici přesvatá Panna Maria, stojí výše než andělé, výše než archandělé, výše než cherubíni, výše než serafíni, a je po Svaté Boží Trojici a Spasiteli Ježíši Kristu naše první naděje. Někdo se zeptá, proč je pokorná Panna z Nazareta výše než andělé, archandělé, cherubíni, serafíni? Položme si tedy otázku: Kdo z andělů, archandělů, cherubínů, serafínů, obraceje se ke druhé Božské Osobě Svaté Trojice, k Synu Božímu, může při tom použít slova: "Synu můj milovaný"? Nikdo! Jen Bůh Otec a přesvatá Panna Maria. A další otázka: Kdo z andělů, archandělů, cherubínů, serafínů, může milovat druhou Osobu Svaté Trojice rodičovskou láskou? Nikdo! Jen Bůh Otec a Přesvatá Panna Maria. Proto byla v Panně Marii obnovena Boží podoba (kterou byl člověk obdařen při stvoření světa) nejúplnějším způsobem.
Ona je pravou vyvolenkyní Boží. A vzpomeňme si, jak kdysi anděl, když k ní přistoupil, řekl: "Raduj se, milostiplná, Pán s tebou, požehnaná jsi mezi ženami." (Luk 1,28) Anděl ji zdraví, jako plnou milosti - jako naplněnou Boží blahodatí - mezi všemi ženami. A anděl jí tenkrát při události Zvěstování sdělil tajemství, že skrze ni se na tento svět narodí Kristus Spasitel. Ale ona se ptá: Jak se to stane, když muže nezná? Ale proč se na to ptá? Vždyť je již zasnoubena. Anděl se zjevuje zasnoubené panně, a zdálo by se, že narození dítěte je plně logické. Leč církev činí takový závěr: ano, byla zasnoubena, ale složila slib panenství, a její starší snoubenec Josef složil slib, že bude toto její panenství chránit. A anděl Boží, odhaliv toto tajemství, se jí jakoby ptá: "Jsi připravena na setkání?" Co je to za setkání? V lůně Panny Marie má dojít k setkání mezi Božským a lidským, kdy se Bůh k nám tak přiblížil, že se stal jedním z nás, pro nás lidi a pro naši spásu. Ale tomuto setkání musel předcházet souhlas Panny Marie. A je svět lidí připraven dát souhlas k tomu, aby Bůh vstoupil do našeho života a žil mezi námi jako člověk, jak píše apoštol Pavel, podobný nám ve všem kromě hříchu. Přesvatá Panna Maria odpovídá souhlasem. A tento souhlas nedává jen za sebe, ale za celý lidský rod. Ona vyslovuje souhlas s tímto setkáním. A od toho okamžiku se v jedné Osobě Kristově spojuje Božské a lidské: nerozlučně, nerozdělitelně, nezměnitelně, nesmíšeně (neslitě, bez splynutí), jak to formulovali svatí Otcové na IV. všeobecném sněmu v Chalcedonu.
Tehdy Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle tvého slova." (Luk 1,38) Ona za sebe i za každého z nás projevila souhlas, aby Kristus vstoupil do našeho lidského života. Víme, že v Novém zákoně je někdy nazývána "Matkou Ježíšovou". Tak to vidíme v knize "Skutky apoštolů" v první kapitole. Ale v evangeliu podle Lukáše je nazývána i "Matkou Páně". Podívejte se. V evangeliu podle Lukáše (1,43) jsou to slova spravedlivé Alžběty, která volá při příchodu Panny Marie do jejího domu. Jak to, že přišla Matka mého Pána ke mně? Skutečně, Panna Maria je Matkou Ježíšovou, tedy Jeho pravého lidství, a Matkou Páně - toho spojení lidského a Božského, které se děje v jejím lůně, což nám umožňuje nazývat ji Bohorodicí na základě toho, že ji Alžběta nazývá Matkou Páně.
Někteří pochybují o tom, že potom zachovávala panenství, tak si to myslí někteří heretici. Ale podívejme se do knihy proroka Ezechiela, kde nacházíme taková slova: "A řekl mi Hospodin, tato brána bude zavřená, neotevře se, a žádný člověk jí nevejde, neboť Hospodin, Bůh Izraele, jí vešel, a bude zavřená." Toto je prorocké svědectví o tom, že do Panny Marie vstupuje sám Pán, a tato brána, skrze kterou vchází a potom vychází při zázračném narození Krista, zůstává neporušená. Neboť Kristus - podobně jako kdysi zavřenými dveřmi vstoupil do sionské horní místnosti - vyšel z Panny Marie, aniž by poškodil její panenství, zavřenými dveřmi ženského lůna.
A podívejme se na tento text, je to kniha Skutky, zde se píše o tom, díky jaké jednomyslnosti apoštolové přijali Ducha Svatého. To je pro nás svědectvím toho, že díky naší jednomyslnosti se i my podílíme na blahodati Ducha Svatého. "Všichni tito jednomyslně setrvávali v modlitbě a prosbách s některými ženami a s Marií, Matkou Ježíšovou." Tato jednomyslnost Božího lidu s Marií, Matkou Ježíšovou a Matkou Páně zajišťuje pro nás seslání blahodati Ducha Svatého. Vždyť je to Slovo Boží, a jakýkoli detail, jakýkoli obraz, který nám nabízí, má mít pro nás nějaký význam.
Nyní se podíváme na Žalm 44, 10. Zde se mluví o tom, jaké slávy se dostane Panně, přesněji již se dostalo, když vstoupila do Božího království. Žalm 44, 10: "… mezi tvými ctěnými (před Hospodinem) stála královna po tvé pravici, skvoucí se v zlatě." Pamatujete, kdysi se apoštolové ptali, kdo bude vpravo, kdo vlevo, u Ježíše Krista v Božím království. A zde se s naprostou zřejmostí říká to, co o přesv. Bohorodici říká kněz při každé liturgii: "Stanula královna po tvé pravici, oděna jsouc v překrásný zlatý šat." To je přesvatá Panna Maria, která díky své neposkvrněnosti a čistotě dosáhla veliké milosti. Přitom projevovala krajní pokoru podle Slova Božího, které praví: Bůh se pyšným protiví, ale pokorným dává blahodať.
Nyní otevřeme knihu Píseň písní (4,7): "Celá jsi krásná, má milovaná, a není na tobě poskvrny." Přesvatá Panna Maria, podle učení Pravoslavné církve, ačkoliv i ona nesla na sobě prvotní hřích, neměla osobního hříchu. "Celá jsi krásná, má milovaná, a není na tobě poskvrny." Skutečně, něco takového lze říci jen o zvláštní vyvolenkyni Boží. A v té samé knize se o přesvaté Panně Marii se říká: "Holubice má, čistá má," právě pro svou čistotu, svou pokoru, kvůli tomu, že na ní nebyla žádná poskvrna hříchu, neboť byla předem vyvolena a byl na ní Duch Svatý už při jejím narození. Pravoslavná církev učí, že ačkoliv Panna Maria byla počata, jako každý z nás, jak je řečeno: "v nepravosti jsem byl počat," ale narodila se již v posvěcení. Jak to víme? Jinak by Církev neslavila její Narození. Říká se v žalmu: "V nepravostech jsem byl počat, v hříchu mě rodila matka má." Tudíž slavit něčí narození jako hříšný akt by v Církvi nebylo vhodné. Víme přece, že i Jan Křtitel byl naplněn Duchem Svatým ještě v lůně své matky, jak řekl archanděl Gabriel jeho otci Zachariášovi. Víme, že prorok Jeremiáš byl předem vyvolen Bohem, očištěn a posvěcen v lůně své matky (1. kapitola knihy Jerem.). A samozřejmě je to Panna Maria, která je předem vyvolenou Boží Pannou.
A čemu se divit, když o všech věřících křesťanech je řečeno, že nás Bůh vyvolil ještě před stvořením, tedy stvořením světa, tím spíše přesvatou Pannu Marii. A vzpomeňme si, přátelé, že v Bibli jsou různé předobrazy přesvaté Panny Marie. Je to i vidění patriarchy Jákoba, žebřík ze země do nebe, který spojil nebeské a pozemské, Božské a lidské. Je to chrám Boží v okamžiku posvěcení, kdy přítomnost Ducha Svatého tak naplnila chrám, že nějakou dobu nikdo nemohl vejít. Je to předobraz toho, co bylo i Panně Marii řečeno: "Moc Nejvyššího tě zastíní, a to, co se z tebe narodí, bude nazváno svatým." Je to i archa úmluvy. Když se zvedala, říkalo se: Hospodin se zvedl. Když archu nesli, říkalo se: Hospodin jde. Když se archa zastavila, říkalo se: Hospodin se zastavil. Přesvatá Panna Maria do sebe pojala Nepojmutelného, a Církev ji ctí slovy, že její lůno je prostornější než nebesa. Ona je zárukou naší spásy. A Panna, která dnes vystupuje ze země do nebe, je obrazem Církve v jejím nanebevstoupení, v setkání s Kristem - ženichem.
Jak víme z Nového zákona, setkání Církve s Kristem při Jeho druhém příchodu bude tělesné, protože první vstanou z mrtvých věřící v Ježíše Krista, a budou povzneseni vzhůru k setkání s Kristem, a ti, kteří se dožijí druhého příchodu Krista, již nezemřou, ale budou proměněni a také budou tělesně povzneseni. A Panna, která dnes vystupuje ze země na nebe, je nám obrazem tohoto setkání Krista-ženicha s Církví-nevěstou. Ona je zárukou čistoty Církve. Ona je slávou Církve. Ona je po Svaté Trojici naší první nadějí.
V jedné staré modlitbě nacházíme tato slova: "Nikdy nebylo a nikdy nebude člověka, který by se obrátil na Pannu Marii, nebyl by vyslyšen." A skutečně, přátelé, vzpomeňte si na okamžiky, kdy nám bylo obzvláště těžko, kdy celý svět jako by se na nás hroutil, převládly síly zla, skřípění pekelných bran. A zdálo se nám, že teď za naše hříchy a pády nás Boží spravedlnost zničí, rozdrtí, a ďáblové a démoni se nám vysmějí. A náhle místo trestu - požehnání, místo nemocí - uzdravení, místo hromu a osobního Armagedonu - neočekávaná radost. Co jiného to může znamenat než, že se přesvatá Panna Maria znovu přimluvila u svého Syna za nás? A milosrdenství Boží se vylilo na život každého z nás.
V dávných dobách byl takový případ, kdy jeden asketa byl uchvácen do Božího království, jako kdysi apoštol Pavel byl uchvácen do třetího nebe. Tomuto asketovi byly ukázány krásy ráje a viděl tam patriarchy, viděl tam apoštoly, viděl tam svaté mučedníky, ale nikde neviděl Pannu Marii. A tehdy se tento asketa pomodlil a požádal anděla, který ho doprovázel, aby mu řekl, kde je Panna Maria. Anděl odpověděl: "Ona je tam, kde je váš žal, ona je tam, kde jsou vaše nemoci, ona je tam, kde jsou vaše choroby, ona je neočekávaná radost, ona je radost všech zarmoucených." Dnes Panna vystupuje ze země na nebe a zve nás na cestu, kterou její syn pro nás otevřel. Je to cesta povznášející naši lidskou přirozenost do společenství s věčným Bohem, Otcem, v Jeho Synu, Bohu a člověku, Kristu Ježíši.
(Přepis z ruského)
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.