Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1464: #
Administrátor
--- 10. 4. 2026
O svátku Zvěstování přesv. Bohorodice
Den, kdy nebe sestoupilo na zemi
Evangelní čtení o tomto svátku podle Lukáše: 1. kapitola, 26. až 38. verš. Toto čtení začíná slovy: „V šestém měsíci pak poslán byl anděl Gabriel od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret“. Takže Boží anděl, archanděl Gabriel, je posílán k pokorné panně z Nazareta do galilejského města, které se jmenuje Nazaret.
A čteme dále: „K panně zasnoubené muži jménem Josef z domu Davidova; jméno té panny bylo Maria.“ Ihned vyvstává otázka, proč panna, ze které měl v úmyslu narodit se Syn Boží, byla již zasnoubená. Svatí otcové, odpovídajíce na tuto otázku, říkají, že to bylo učiněno proto, aby byla do času skryta před ďáblem právě ta panna, skrze kterou měl v úmyslu narodit se Syn Boží. Ďábel není všudypřítomný ani vševědoucí. Jako každé Boží stvoření má své postavení v čase a v prostoru a není nutné mu připisovat vlastnosti Boha, že údajně všechno ví a všechno může. Ve skutečnosti tomu tak není. Hospodin vždy klade silám zla hranici, kterou překročit nikterak nemohou.
Dále čteme: „Anděl k ní vešel a řekl: Raduj se, milostiplná, Pán s tebou.“ Slyšíme radostné archandělské pozdravení pokorné panně z Nazareta. Církevní tradice nás učí tomu, že panna byla zasnoubena Josefovi ještě z toho důvodu, aby Josef střežil její panenství, neboť ona dala slib Bohu zachovávat své panenství.
A hned se o tom přesvědčíme ze samotného tohoto textu. Boží anděl ji tedy zdraví slovy: „Raduj se, milostiplná, to znamená naplněná Boží blahodatí, Pán s tebou, požehnaná jsi ty mezi ženami.“ Je třeba poznamenat, že každá židovská panna snila o tom, že se stane matkou Mesiáše, Krista, Mašíacha. A židovské panny před sňatkem oplakávaly své panenství, chápajíce, že nebudou hodny stát se matkou Mašíacha. Snily o tom samozřejmě všechny tyto panny, ale jen ta panna, která s největší pravděpodobností ničem podobném pro sebe nesnila, stala se hodnou této nebeské blahodati.
Zdálo by se, že Panna Maria měla radostí žasnout a plesat radostí z tohoto archandělského zvěstování. Avšak když uslyšela slova: „Raduj se, blahodatiplná, Pán s tebou, požehnaná jsi ty mezi ženami,“ tedy vyvolená ze všech, její reakce byla jiná.
Ona se totiž, když to vyslechla, zalekla jeho slov a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Proč takto uvažuje? Když Boží archanděl říká, že je požehnaná mezi ženami, tedy upřednostněná přede všemi ženami, ona jsouc naprosto pokornou, cítí se jakoby nesvá, její srdce se rozrušilo.
Anděl jí uklidňuje: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha; a hle, počneš v lůně svém a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. On bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a dá mu Hospodin Bůh trůn Davida, jeho otce, a bude kralovat nad domem Jákobovým navěky a jeho království nebude mít konce.“ Zdálo by se, že pokud je nyní takovými slovy zasvěcena do tajemství, že se z ní má narodit Mesiáš - Kristus, Syn Boží, měla by prožívat nadšení, jenže ona přemýšlí, jak potom dodrží složený slib zachovat své panenství.
Maria pak řekla andělovi: „Jak se to stane, když muže nepoznávám?“ Střeží své panenství a nechce porušit svůj slib. Kdyby její zasnoubení s Josefem předpokládalo nějaké tělesné vztahy, pak by se nedivila a nekladla by takovou otázku. Ale ona ji klade, protože její poměr s Josefem nepředpokládal žádnou tělesnou blízkost; on měl střežit její panenství.
Marie se nevyvyšuje, ale především se obává o svůj slib. Má na mysli jen to, aby nezarmoutila Boha svým selháním. Aby nepokazila svou službu, kterou na sebe slibem panenství přijala. Taková je pokora této Panny! Opravdová pokora změní myšlení člověka, který pak nemyslí na sebe, ani na svůj zisk, ani na své přednosti, ani na cokoliv, co by mohl získat či jak se proslavit či co by mohl znamenat. Skutečná pokora zapomene na sebe. Jak říkají svatí Otcové pouště: „Pravá pokora neví o sobě.“ Tedy pokorný člověk nevidí, že je pokorný. Uvidí-li kdo svou pokoru, okamžitě ji tím ztratil (nebo ji nikdy neměl).Ozvěnu bdělosti, s níž chrání Maria celý život svůj slib panenství, slyšíme v bohoslužebných hymnech, zvláště v křížových bohorodičnech či ve velkopáteční službě. Když její syn kráčí křížovou cestou, Maria k němu volá, aby i po odchodu z tohoto světa chránil její panenství. Proto ji Pán na kříži svěřuje do péče ap. Jana.
Jak je známo z církevní tradice a zčásti i z Písma, Josef byl vdovec a měl už děti, které jsou v Evangeliích nazývány bratry a sestrami Ježíše Krista. Maria se tedy ptá: „Jak se to stane, když muže nepoznávám?“ Anděl jí v odpověď uklidňuje a vysvětluje, že její panenství nebude nijak porušeno: „Duch Svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i to, co se z tebe narodí, bude svaté, bude nazváno Synem Božím.“
Nyní je zasvěcena do tajemství neposkvrněného početí Krista Spasitele v ní, a aby ji utvrdil ve víře, anděl jí nabízí určité znamení a říká: „Hle, i Alžběta, tvá příbuzná, nazývaná neplodnou, i ona počala syna ve svém stáří a je již v šestém měsíci.“
To je to, o čem jsme mluvili výše. V šestém měsíci pak poslán byl k Marii archanděl Gabriel, tedy šestý měsíc od početí Jana Křtitele. Zde vidíme, že spravedlivá Alžběta byla nazývána neplodnou. Tehdy byla bezdětnost potupou a takoví lidé, kteří neměli děti, byli podezříváni z nějakých tajných hříchů. „Hle, i Alžběta, tvá příbuzná, nazývaná neplodnou, i ona počala syna ve svém stáří a je již v šestém měsíci, neboť u Boha nebude žádné slovo nemožné (bezmocné).“
Anděl posiluje srdce Mariino tímto znamením. Vysvětlil jí, že její panenství bude zachováno. A co na toto andělské zvěstování Maria odpoví? Ve skutečnosti odpověď Mariina není jen její odpovědí. Maria odpovídá jakoby za celé lidstvo, zda je lidstvo schopno spojit se se Synem Božím a stát se neoddělitelně, neměnně a nerozlučně s Ním sjednoceno.
Hovoří jako představitelka ženského pohlaví a my si pamatujeme, že skrze naši pramáti Evu, první ženu, lidstvo utrpělo velikou ránu - duchovní světlo v tomto světě pohaslo. Kdežto teď skrze Pannu Marii má Boží světlo v tomto světě zazářit. Pro lidstvo získala Marie nevýslovný dar. Eva přinesla lidstvu zkázu, Marie přináší povstání. Skrze Evu získali všichni lidé smrt, skrze Marii získávají věčný život. Eva byla zachvácena povýšeností, pýchou, sebedůvěrou a padla – a my všichni s ní. Marie se povznesla k přijetí Božího syna svou pokorou, čistotou a poslušností.
V Evě bylo přítomno celé lidstvo, všichni, kteří se teprve měli narodit. V Marii jsou přítomni všichni, kteří se znovuzrodí skrze víru v Jejího Syna, skrze křest a svaté Tajiny. Pán pravil: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, spasen bude.“ Tou vírou myslí pravou křesťanskou víru v Něho a v Jeho spásonosné dílo, tj. i v Jeho Matku. Tím křtem myslí křest vodou a Duchem a potažmo všechny svaté Tajiny Církve.
Tehdy Maria řekla: „Hle, služebnice Páně — ona se pokořuje — staň se mi podle slova tvého.“ Říká: „staň se mi,“ majíc na mysli i nás, všechny lidi žijící na zemi, protože poté, co v jejím požehnaném lůně dochází ke spojení Božského a lidského, pozemského a Nebeského, od tohoto okamžiku se my všichni stáváme podle definice Řehoře Nysského „spolutělesníky“ Boha. Neboť Syn Boží, jako Bůh jednobytný s Bohem Otcem, bude od tohoto okamžiku jako člověk jednobytný s námi, s každým člověkem žijícím na zemi.
Proto odpověď Mariina je odpovědí celého lidského rodu v osobě pokorné Panny z Nazareta. Odpovídá za nás i za sebe: „Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle slova tvého,“ – a anděl od ní odešel. To znamená, že se uskutečnilo tajemství setkání Boha s lidstvem – nejen setkání, ale spojení. Výsledkem je boholidství Krista Ježíše, které má původ v početí z Ducha Svatého přečistou Pannou Marií. Vskutku, tento svátek je svátkem spojení nebe se zemí, Boha s lidmi.
A toto veliké nesporné tajemství zbožnosti, jak ho nazývá apoštol Pavel, se uskutečňuje v srdci a v lůnu pokorné Panny Marie. Neboť ona tato andělova slova promísila s vírou ve svém srdci a přijala ve svém lůně Božství – následně pak boholidství Krista Ježíše.
Tímto způsobem je Panna Maria tou první, která prožila přijetí Ducha Svatého do sebe, to znamená, že její osobní Padesátnice (čili sestoupení Svatého Ducha) se odehrává v den Zvěstování, a proto je první účastnicí (přijímatelkou) boholidství Krista Ježíše. Boží Syn dává Pánu Ježíši jeho Božství, Panna Maria dává svému synu Ježíši své lidství. Božství a lidství se v Panně Marii spojily natrvalo, tento akt nelze vzít zpět. Je to počátek nového stvoření, nového světa, nového vesmíru, nového lidstva, nového nebe...
* * *
Tento svátek nám připomíná nejen dějinnou událost začátku naší spásy. Především nám zjevuje podivuhodný obraz Nejčistší, Nejblahoslavenější a slavné vždycky Panny Marie. Obraz, který křesťana inspiruje a dává impuls k následování. Kdo by nebyl v srdci zasažen, když vidí takovou čistotu, prostotu, krásu a pokoru!
Zároveň však vidíme tu hrůzu, když někdo, kdo všechny tyto věci přijal, ví o nich, vyznal je, ale pak odpadne. Ten, kdo byl nejen duchem a duší, ale tělem skrze Bohorodici spojen s bohočlověkem Kristem, toto všechno zavrhne nebo je k tomu lhostejný. Bůh se stal jedním tělem s každým z nás, a přesto někdo dokáže nedbat.
K důstojnému spasitelnému přijetí svatých Tajin potřebujeme: víru, pokání a pokoru. Všechny tři nám Marie ukazuje na sobě, a tím nám ukazuje cestu k posvěcení, očištění, osvícení a zbožštění. Všechny tři vlastnosti křesťana, tři ctnosti, máme dle vzoru přesv. Bohorodice dovést k dokonalosti jako ona (resp. se o to celý život snažit).
A tak v tento den společně s archandělem Gabrielem se synovskou oddaností zvoláme: Bohorodice, Panno, raduj se, blahodatiplná Maria, Pán s tebou!
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.