1471


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Zobrazení příspěvku č. 1471: #

Administrátor --- 5. 8. 2026
Jsou potřeba modlitby za trpící v žaláři a za naše zabité

Naši bratři a sestry těžce trpící v zajetí

Ukrajinští andělé - lidé zavraždění Rusy s církevním schválením
Modlitba je osou, kolem které se otáčí veškerý život církve. Věříme, že modlitba je nejvyšší ze všech lidských činností. Modlitbou Boha chválíme (tzv. andělská modlitba), Bohu děkujeme (projevujeme vděčnost a lásku) a Boha prosíme o vše, co potřebujeme, neboť jen na Něm jsme závislí.

Modlitbou se vzájemně podpíráme a také tím plníme biblický příkaz: „Jedni druhých břemena neste a tak naplňujte zákon Kristův.“ (Galat 6,2) „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jak 5,16) „Bratří, modlete se i vy za nás!“ (1 Tes 5,25) „Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení...“ (Kolos 4,3)

Nejlepší modlitba je taková, při které zapomeneme sami na sebe a myslíme jen na pomoc bližním. Podle svatých starců nám v takovém případě dá Bůh ve své dobrotě a prozřetelnosti i to, co potřebujeme sami pro sebe.

Církev od nejstarších dob kladla důraz na modlitbu za trpící bratry a sestry. A protože byla církev hned od svého počátku pronásledovaná, modlila se neustále za bratry a sestry trpící v zajetí, vězněné, mučené či jinak těžce pronásledované.

Dodnes máme v hlavní ektenii našich bohoslužeb jednu z proseb: „Za cestující po zemi, vodě i vzduchem, za nemocné, trpící, zajaté a za spásu jejich k Hospodinu modleme se.“

V liturgii sv. Basila, která obsahuje některé starší součásti, než liturgie sv. Jana Zlatoústého, je památka na doby pronásledování ještě zřetelnější v této modlitbě: „Rozpomeň se, Bože, na ty, kteří jsou v obžalobě, v dolech, ve vyhnanství a těžkých pracích a ve všelikém soužení, nouzi a neštěstí.“ Právě modlitba za ty, kteří jsou v dolech, byla modlitbou za zajaté = vězněné bratry, protože právě do dolů na olovo nebo na měď uvrhávali nepřátelé církve křesťanské zajatce, aby tam v těžkých pracích postupně v trýzních umírali.
V prvních třech stoletích našeho letopočtu byla práce v římských dolech považována za nejhorší možný osud. Úmrtnost byla extrémní a podmínky v podzemí brutální. Trest damnatio ad metalla (odsouzení do dolů) byl v římském právu považován za druhý nejpřísnější trest - hned po okamžité popravě. Odsouzenci legálně ztratili status svobodného člověka i svůj majetek a stali se z nich „otroci trestu“ (servi poenae). K tomu byli odsuzováni: Těžcí zločinci, političtí vězni, váleční zajatci a od konce 1. století také křesťané, kteří odmítali uctívat císaře jako boha. Pracovali v okovech, v naprosté tmě, v prachu a jedovatých výparech (zejména v dolech na olovo a rtuť). Životnost těchto lidí se v dolech počítala na měsíce, maximálně několik let.

Práce v rtuťových dolech byla v Římské říši faktickým rozsudkem smrti. Kvůli jedovatým rtuťovým výparům docházelo u horníků k těžké chronické otravě (hydrargyrii), která se projevovala třesem, vypadáváním zubů, psychózami a rychlou smrtí. Do těchto dolů proto římské úřady posílaly výhradně odsouzence na smrt, státní vězně a křesťany.
Možná si dnes čtenář nad těmito řádky oddychne, že v dnešní době se takové věci už nedějí. Máme přece lidská práva, humanismus, dohody a další prvky ochrany lidské osoby, které zrodila křesťanská civilizace. Bohužel to není pravda. Nedaleko od nás nevýslovně trpí a na kruté zacházení umírají lidé. V ruských vězeních jsou těžce mučeni a zabíjeni zajatí ukrajinští vojáci, jejichž jediným proviněním je, že podle božského i lidského práva bránili svou zemi před agresorem, který chce zničit jejich národ, vymazat jejich stát z mapy a vytáhnul do boje i proti jejich víře, aby na dobyté půdě zasadil to, čemu někteří říkají „moskevské křivoslaví“.

Zde si můžete přečíst o ruském zacházení se zajatými Ukrajinci: „Hořel a oni se smáli. Ukrajinci popsali brutalitu ruského zajetí.“

Žádné humanitární válečné úmluvy Rusové neuznávají (ostatně humanismus je jedna ze „západních hodnot“, které se vysmívají a kterou pohrdají), žádné konvence o zacházení se zajatci či o ochraně a vztahu k civilistům pro Rusko neplatí. V Rusku dnes vidíme obnovu dávné pohanské krutosti, proti níž se křesťanství svou mravností vymezilo. Tady máme přímo před očima současné ruské „doly na měď, olovo a rtuť“.
Osobně si myslím, že stejně jako před dvěma tisíciletími, i dnes stojí v pozadí veškeré ruské agrese útok na pravoslaví. Ruské pravoslaví tím samo sebe usvědčuje z hereze. Ten, kdo odpadne nebo pokřiví víru, není často schopen nechat na pokoji ty, kteří se víry stále ještě drží. To je psychologická záležitost, ale především jev duchovní. Démonické síly budou neustále popouzet všechny ty odpadlíky k nenávisti vůči pravoslaví. To platí už doby Ježíše Krista.

Dávné pohanské pronásledování prvních křesťanů mělo i někdy své racionální důvody, ale jimi nelze vysvětlit celou tu nenávistnou úpornost likvidovat, vyhladit a vyvraždit křesťany; ani krutost a šílený vztek, kterými se vyznačovalo chování pohanských vládců a dalších pronásledovatelů, kteří zaslepeni zlobou vyhlazovali obyčejné, pokojné a ctnostné křesťany po celých desetitisících.
K těmto zajatým bratrům, v Rusku trpícím, mučeným, hynoucím v bolestech v mučírnách, by se dnes měly upínat naše myšlenky při modlitbách za zajaté, trpící a pronásledované bratry a sestry. Na ně pamatujme, až v chrámu uslyšíme modlitbu velké ektenie: „Za cestující po zemi, vodě i vzduchem, za nemocné, trpící, zajaté a za spásu jejich k Hospodinu modleme se.“

P.S.

Často používám sousloví „zajatí bratři a sestry“. Ano, nejedná se jen o muže. Protibožský ruský režim pronásleduje i ženy. A nejde tu jen o politiku. Tyto ženy byly uvězněny na strašlivě dlouhé doby (třeba 20 let ve vězení) za to, že se v Rusku zachovaly jako křesťanky. Neschovávaly se bezpečně v anonymním davu, ale rozhodly se někomu pomoci či podvihnout svůj hlas a říci pravdu. A za skutečné křesťanství dnes posílá křivoslavný ruský režim ženy na desetiletí za mříže – to v Rusku znamená nejen vězení, ale i mučení.

Prohlédněte si zde na videu ty tváře. Možná i vy uvidíte to, co spatřilo pohanské publikum kdysi v římské aréně. Když tam byli křesťané předhazováni k sežrání lvům, pohané v překvapení hleděli do tváří popravovaných a jasně viděli, že takto nevypadají nepřátelé státu, buřiči hrozící svrhnout vládu a nastolit chaos, že toto nejsou žádní vrahové dětí, traviči studní, nebo kazatelé nemravnosti a nepřátelé života i samotné lidské přirozenosti.

Pohlédněte na ty ženské obličeje a pomodlete se za tyto naše sestry trpící pod bezbožným tyranem a pod jeho antikristovskou pseudokřesťanskou synagogou. Chraň nás Bůh před takovým „pravoslavím“.



Sledujte ta čísla - počet let, k nimiž jsou tyto ženy odsouzeny: 5,5 - 12 - 5,5 několikrát; 3 - 7 - 5,5 - 6 - 6 - 12 - 20 - 6 - 5,5 - 8 - 5 - 6 - 3,5 - 5 - 6 - 15 - 6,5 - 14 - 7 - 22 - 9 - 7 - 8 - 12 ...

Jak vypadá zacházení s lidskými osobami ve vězení v „nejkřesťanštější“ zemi světa?

Z pořadu o ruských věznicích: Asi nejhorší je ženská věznice v Mordovii, která je zároveň šicí dílnou, kde se pracuje až 17 hod. denně (od 7,30 do 0,30 hod. v noci). Denně tu musí vězenkyně ušít v průměru 150 uniforem. Za nedodání v termínu jsou fyzické tresty nebo tresty, během kterých vězenkyně nedostanou napít, najíst, popřípadě jim seberou teplé oblečení. V některých případech musí šít celý den nahé. Den volna se koná jednou za měsíc a půl. Běžným jídlem je okoralý chléb, zředěné mléko a shnilé brambory. Koupelnu s kapacitou pěti osob využívá celá kolonie - 800 osob.

To jsou „něžné“ poměry v ruské ženské věznici. Zacházení s vězni v ruských mužských věznicích je pochopitelně daleko tvrdší a ostudnější.

A čím se zabývá duchovenstvo Ruské pravoslavné církve?



A další video - jak Rusové provádějí hony na lidi

Video zachycuje 52letého trhovce jménem Jurij na uličním farmářském trhu v Chersonu. Dron naložený výbušninami muže pronásleduje a krouží kolem něj zhruba minutu, zatímco se prodejce zoufale snaží schovat kolem své dodávky. Jurij se podle svého pozdějšího vyjádření snažil operátorovi dronu ukazovat, že prodává pouze zeleninu a není voják. Dron nakonec narazil do vozidla a explodoval v těsné blízkosti trhovce. Muž útok jako zázrakem přežil, z nemocničního lůžka však potvrdil, že utrpěl šrapnelová zranění po celém těle a otřes mozku.

Jedná se o ukázkový příklad takzvaného „human safari“ (lidského safari). Jde o taktiku, kdy operátoři dronů v blízkosti frontové linie záměrně vyhledávají, pronásledují a pro zábavu či zastrašení útočí na neozbrojené civilisty vykonávající běžné denní činnosti. OSN již dříve potvrdila, že tyto systematické útoky bezpilotních letounů na civilní obyvatelstvo mohou naplňovat podstatu zločinů proti lidskosti.

Někteří ruští pravoslavní duchovní takovým zločinům tleskají a vybízejí k tomu, aby Rusko učinilo Ukrajincům život nesnesitelný. Bída ruské církve tkví v tom, že takoví duchovní, kteří se veřejně nejen zřekli, ale útočí na základní principy Kristova učení, si mohou být jisti podporou ze strany vedení církve.








Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz