1468


Archiv Ambonu

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Standartní zobrazení
(okno s nejnovějšími příspěvky)

Toto je speciální okno pro bádání v archivu Ambonu. Jsou tady zobrazeny starší příspěvky, které se zde zobrazují tak, že starší jsou nahoře a novější dole. Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely (pro začátek můžete kliknout na "nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější", čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 80 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu /kde jsou starší/ a postupovat směrem dolu /kde jsou novější/).

Zde je zobrazeno 80 starších příspěvků: od č. 50 do č. 130

Pohyb ve frontě příspěvků: Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší

Příspěvky na Ambonu:

Zobrazit příspěvek č. 50 jednotlivě

Administrátor --- 15. 1. 2007
Z ruského tisku

Athonští mniši odsuzují setkání Benedikta XVI. s pravoslavnými hierarchy

Obyvatelé Svaté Hory Athos, pravoslavné republiky na severu Řecka, vyjádřili politování nad nedávným setkáním římského papeže Benedikta s pravoslavnými hierarchy. Koncem listopadu minulého roku papež navštívil Istanbul, kde se setkal s patriarchou konstantinopolským Bartolomějem, a v prosinci přijal hlavu Řecké pravoslavné církve, arcibiskupa Christodula.

"Takovéto počiny nejsou slučitelné s principy pravoslavného učení o Církvi," praví se v prohlášení athonských mnichů, které cituje agentura RIA Novosti s odvoláním na zprávy publikované v řeckých médiích.

Mniši jsou zvláště nespokojeni s tím, že papeže v Istanbulu uvítali jako zákonného římského biskupa a že Benedikt XVI. byl přítomen na pravoslavné liturgii nikoliv jako pouhý pozorovatel, nýbrž v posvátných (bohoslužebných) rouchách, a tímto způsobem přijímal bezprostřední účast na chrámové bohoslužbě. Dále papež spolu s pravoslavným klérem nahlas při liturgii recitoval modlitbu "Otče náš" a vyměnil si konstantinopolským patriarchou tzv. "políbení pokoje", což je tradiční obřad, vykonávaný kněžími při konání Tajiny eucharistie (přijímání).

"Toto vše má ještě větší význam než obyčejná společná modlitba, kterou - mimochodem - posvátná pravidla také zakazují. A to vše se děje i přes to, že papismus v ničem neodstoupil od svých heretických učení a politiky," prohlašují athonští mniši.

Athonské bratrstvo obrátilo svou kritiku i proti arcibiskupu Christodulovi. "Bránit křesťanské kořeny Evropy společně s papežem se může zdát bezbolestnou a pozitivní praxí, jelikož je zacílena na vytváření pokojných a humanistických svazků. Jenže současně s tím vzniká celá řada rozumných pochybností," praví se v prohlášení.

Athonští mniši tvrdí, že demonstrace "zdánlivé jednoty" pravoslavných s katolíky rozmazává obraz pravoslavné církve jako jediné pravé a vytváří předpoklady pro další rozkoly a rozdělení mezi věřícími.

Nehledě na tak ostrou kritiku svých vrchních hierarchů, mniši zdůrazňují svoji loajálnost konstantinopolskému patriarchovi, jemuž Athos přímo podléhá, i představiteli Řecké církve.

Tisíciletý rozkol pravoslavného a katolického křesťanství měl na začátku svůj původ v řadě rozporů ve věrouce (dogmatice), které se v průběhu času prohloubily množstvím kulturních a historických rozdílností. Pravoslavní a katolíci se navzájem považovali za heretiky a rozkolníky (schismatiky).

Kroky ke sblížení obou církví začaly být podnikány v uplynulých desetiletích. Několikrát byly součástí setkání i společné modlitby patriarchů konstantinopolských s římskými papeži. ... Na "mezikřesťanských konferencích" se posuzují cesty ke sblížení onou církví v otázkách věrouky.

Podobné kroky se setkávají s vážnou opozicí od konservativních věřících, zvláště od athonských mnichů, kteří jsou mezi pravoslavnými považováni za jednu ze základních autorit v duchovních otázkách. Jeden z dvaceti athonských monastýrů, Esfygmen, se vzbouřil proti konstantinopolskému patriarchovi a již několik desetiletí je ve stavu obléhání. Ostatní svatohorské monastýry jsou k patriarchovi loajální, ale periodicky mu vyjadřují svůj nesouhlas.

(Poznámka překladatele: výše zmiňované "prohlášení athonských mnichů" nepochází z monastýru Esfygmen, ale je vyjádřením zástupců všech monastýrů Svaté Hory Athos; pozn. překladatele)

RIA Novosti


Zobrazit příspěvek č. 51 jednotlivě

jer. Antonij z Rumburku --- 17. 1. 2007
Dokument o Volyňských Češích

Dnes od 20.25 hod. na ČT 1 dokument "Cesta srdce" o Volyňských Češích, kteří zůstali na Volyni.


Zobrazit příspěvek č. 52 jednotlivě

Administrátor --- 19. 1. 2007
Z tisku

Velká Británie - téměř polovina nově vysvěcených anglikánských kněží jsou ženy

Kněžky si však stěžují, že jsou často považovány za "druhořadé kněze" a jsou ustanovovány většinou na menší farnosti. První kněžky se objevily v této církvi v r. 1994. Dnes je jich už 2000.

The Guardian


Zobrazit příspěvek č. 53 jednotlivě

otec Jan Týmal --- 22. 1. 2007
vítr

Sláva Ježíši Kristu! Jak jste, přátelé, přežili vítr? Nebude někdo potřebovat pomoc? Neměli bychom pro někoho dát dohromady nějaké peníze?


Zobrazit příspěvek č. 54 jednotlivě

Administrátor --- 23. 1. 2007
Z došlé pošty

Odpověď Rady pro rozhlasové a televizní vysílání na zaslanou stížnost (pozn. Admin.).

č. j. nej/...
Vyřizuje: oddělení televize/314/2007/P

Věc: odpověď na dopis

Vážený pane,

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání projednala na svém 1. zasedání ve dnech 9. – 10. ledna 2007 Váš dopis, v němž poukazujete na pořad televize Nova Mejdan roku z Václaváku, v němž bylo nevkusně využito prostranství kolem sochy sv. Václava.
Lze konstatovat, že způsob, jakým tato televize spojila bulvární zábavu s prostorem, který je tradičně symbolickým místem českých dějin, je možno skutečně označit za nevhodný, a v tomto směru plně chápu vaše rozhořčení nad podobně zarážejícím nedostatkem vkusu.
Bohužel, nahlédnuto čistě z hlediska zákona č. 231/2001 Sb., na jehož základě Rada vyhodnocuje vysílání jednotlivých provozovatelů, nebyl pořad takového charakteru, aby bylo možno prokázat porušení některého z ustanovení tohoto zákona v případném správním řízení.
Děkuji Vám za Váš zájem a za Váš podnět. Závěrem Vás chci ujistit, že Rada průběžně monitoruje vysílání všech provozovatelů a vyhodnocuje, zda jsou v souladu se zněním zákona č. 231/2001 Sb., a pokud dojde k závěru, že došlo k porušení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, uplatní vůči provozovateli příslušné postupy v souladu se svými pravomocemi.

S pozdravem

V Praze dne 17. ledna 2007
Ing. Petr Bartoš, v. r.
vedoucí Úřadu
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání


Zobrazit příspěvek č. 55 jednotlivě

otec Jan Týmal --- 24. 1. 2007
Charta Oecumenica

Ekumenická charta.
Pochází ze Strassburgu, ale nedavno došlo i u nás k jejímu podpisu. Dostupná je na www. christnet.cz. Určitě by to stálo za hlubší rozbor, mne k tomu po přečtení napadlo jen pár věcí:
1.Starý problém – opět na prvním místě se hovoří o vzájemném uznání křtu a eucharistie, což je jako stavět dům od střechy. Ale dejme tomu - určitě by to bylo krásné, kdyby všichni křesťané na světě měli jednu Církev, jeden křest, jednu Eucharistii. V prvním tisíciletí to tak bylo. Čím se stalo, že to tak není, je věc theologického dialogu a ten by měl být jako bod č. 1. (Je to bod č. 6).
2.Společné hlásání Evangelia. Nedovedu si to představit bez předcházejícího společného konsenzu o tom, jak Evagelium chápat a vykládat. Tedy opět bod č. 6. Nevím, kam pořád spěchají.
3.Oceňuji, že se hovoří o nebezpečí konkurenčního boje mezi křesťany a o tom, že nikdo nesmí být nucen ke konverzi morálním nátlakem nebo materiálními podněty. Stejně je třeba ocenit i zmínku o častém zneužívání víry pro politické účely.
4.Horší je to s rozpoznáváním duchovních darů rozličných křesťanských tradic a s necháváním se jimi obdarovávat. Chápu, že některá křesťanská společenství se cítí duchovně vyprahlá a ráda by importovala něco duchonosnějšího od někud, kde něco duchovního cítí. Sám jsem to jako ještě nepravoslavný zažil a nadšeně dělal. Také chápu, že se chtějí někteří trochu blýsknout před jinými, že také mají svoje něco, co by ten druhý při troše slušnosti mohl ocenit a respektovat. Ale nezapopmněli jsme trochu na otázku pravdivosti? Já vím že se teď asi rouhám vůču Ekuméně, ale kde mám jistotu, že všechno, co považujeme za rozličná duchovní obdarování v různých společenstvích je skutečně automaticky od Boha? Jistě, že se mne Ekumenik může zeptat na totéž v mé Církvi. Ale to já beru. Pokud si není jist, asi by měl být opatrný. A to přirozeně platí i naopak. Je tu ještě další problém. Mnozí dnes vidí ekumenu jako duchovní supermarket, kde si v různých odděleních vloží do košíku své duše to, co se jim zrovna líbí. (Někdy to pak vyměňují za jiné zboží a tak dále a tak dále). Ale Církev přece není market s duchovními pocity. Církev je terapeutické společenství zachraňující od zavržení a budující Boží obraz v člověku. Za pomocí Božských energií. To budiž kritériem. Ale na druhou stranu – právě to, že jsem poznal mhohá křesťanská (i nekřesťanská) společenství, jejich tradice a duchovní dary, mne nakonec přivedlo k Pravoslaví. Pokud by to tak fungovalo u všech – pravím nepokrytě (byť asi málo ekumenicky, omlouvám se), chutě do toho.
5.„Zavazujeme se, že budeme překonávat vlastní soběstačnost „– nevím, jak to chápat. Ke spáse mi nestačí být pravoslavným? Musím být i trochu katolíkem, luteránem a husitou?
6.Oceňuji, že je třeba řešit konflikty mezi církvemi, „odbourávat nedorozumění a předsudky mezi většinovými a menšinovými církvemi v našich zemích“. To se mi samozřejmě líbí, coby příslušníkovi církevní menšiny.
7.Společná modlitba. Je možná bez společné víry? Můžu se modlit s horlivým evangelíkem k Přesvaté Bohorodici, když pro něj je to znevažování Boha (ne-li přímo rouhání)? A naopak, proč bych neměl ctít Boží Matku jen proto, že někdo o tom uvažuje jinak?
8.V bodě o spoluvytváření Evropy se hovoří o humanismu, lidských právech apod. Z praktického hlediska je to dobře. Ale z teoretického – pozor na to. Není to křesťanská terminologie, nýbrž humanistická. Humanismus vyznává krédo sofisty (tedy manipulátora) Protagora (protivníka Sokratova), že člověk je mírou všech věcí. Nikoli Bůh. Pouze člověk.
Pak se ovšem také zodpovídá pouze sám sobě. A kdo vlastně určuje tuto míru? Který člověk? Asi ten, kdo na to má dost peněz, zbraní a vlivu, aby byl mírou všech věcí... Myslím, že je velmi nedobře, pokud křesťané používají humanistickou terminologii. Spolu s ní nenápadně příjímají i její obsah. To není nic o věčné spáse ani o člověku coby obrazu Boha. Možná tak o člověku na místě Boha. Ale to je trochu z opačného konce.
9.Podobné je to se slovy demokratizace nebo s rovnoprávností mužů a žen v církvi. Přistoupíme na svěcení žen? Na operace mužů aby mohli rodit? Přistoupíme na popření bio-psycho-socio-spirituální odlišnosti mužů a žen (aby se mohli vzájemně doplňovat a tak vytvářet lidství) a na model jejich naprosté stejnosti? K čemu se pak budou potřebovat?
10.Prohloubení společenství s židovstvím. Naprosto souhlasím se závazkem postavit se všem projemům antisemitismu a antijudaismu. Z theologického hlediska je ovšem otázka prohloubení společenství velký problém. Pokud se pokudím vžít do postoje upřímě a horlivě věřícího žida, mohl bych říci křesťanovi pouze jediné: „Odvrhni falešného Mesiáše a pojď, chceš-li, s námi čekat na příchod toho pravého.“ Ve vztahu křesťanství a židovství je otázka Mesiáše kamenem úhelným a kemenem úrazu. Buď a nebo. Nějaké přibližování, prohlubování, to jsou manévry v prázdném prostoru.
11.Podobné je to s islámem. Zase jsme u bodu č. 6. Napřed dialog. Bez toho se nehneme. Už první řádek Charty Oecumenicy (trojiční formule) je přece (bohužel) pro upřímného žida i muslima urážkou.
Tento text jsem psal trochu narychlo a proto jsem si asi někde nebral servítky. Pokud jsem se někoho dotkl, omlouvám se mu. Je však určitě potřebné otázkou ekumenismu se v dnešní době více společně zaobírat a dobře ji theologicky zpracovat. Osobně si myslím, že vrcholem ekumenických snah může být, když se jako lidé různých vyznání a náboženství dokážeme mít rádi. Prostě jako lidé. Když na sebe nebudeme nevrlí, nebudem si dělat naschvály, osobně ani v politice, či kdekoli jinde, dokážeme spolu mluvit bez postranních úmyslů a emocí. A třeba i respektovat navzájem olišné přesvědčení. Každý člověk má svobodu od Boha rozhodnout se pro svou cestu. O tom to přece je. Pokud dosáhneme této ekumeny, pak už jsme dosáhli hodně. Někomu to může připadat jako skeptický minimalismus, ale realita je taková, že pokud se to podaří všude, bude to zázrak.
kněz Jan Týmal.


Zobrazit příspěvek č. 56 jednotlivě

Administrátor --- 27. 1. 2007

Charles Darwin: "Nakonec jsem stal zcela nevěřícím."


Zobrazit příspěvek č. 57 jednotlivě

jer. Jan z Jihlavy --- 1. 2. 2007
Charta Oecumenica

Ekumenická charta je z hlediska pravoslavného křesťana, myslím, dosti smutným dokumentem. Jakoby se v ní zviditelňovalo, jak dalece se západní křesťanství vzdálilo od víry prvotních křesťanů.

Zvláště, když čteme hned první článek, v jehož pozadí zřetelně vidíme novodobé učení o "neviditelné církvi", nemůžeme necítit hluboký smutek. Původně typicky protestantský názor, kterým evangelíci odmítli tradiční pojetí církve (jejich motivem byla opozice vůči římsko-katolické církvi), dnes už pomalu prosakuje i do učení Vatikánu.

Křesťané prvních staletí zřetelně vyjadřovali svou víru v Církev, která je Tělem Kristovým, je viditelná, zřetelně ohraničená; a viditelná jednota je přece základním projevem této Církve. Jednota daná jednotou episkopátu, jednotou svatých Tajin (svátostí), a hlavně společně sdílenou, stejnou křesťanskou vírou.

"...krédem vyznáváme „jednu svatou, všeobecnou, apoštolskou církev“ a naše ekumenická úloha tedy spočívá v tom, abychom tuto jednotu, která je vždy Božím darem, učinili viditelnou..." (Citace z první článku Charty)

Podle této charty tedy musí až teprve novodobý ekumenismus jakýmsi způsobem vylepšit církev, dodělat ji. Zviditelnit "neviditelnou jednotu". Prostý selský rozum může namítnout: buď tady jednota je, a pak je vidět a projevuje se, nebo není vidět, neprojevuje se, a tudíž žádná není.

Mohli bychom uvádět citace církevní otců z prvních staletí po Kristu, citace, jež v sobě odrážejí původní prvokřesťanskou víru v Církev, jenže kdo to dnes na Západě chce slyšet?

Zviditelnit "neviditelnou jednotu" se nikdy nemůže podařit, protože ta stále vzývaná "neviditelná jednota" neexistuje. Jak by mohla existovat jednota ve víře, když každá církev učí (a potažmo věří) úplně jinak? Podle mých zkušeností neexistuje jediný článek víry, na kterém by se všechny církve skutečně shodovaly. Nenechme se mýlit proklamacemi, že se všechny církve shodnou např. na víře v Boží Trojici - stačí jen jít maličko pod povrch a začít diskutovat o tom, co si kdo pod Trojicí představuje, a hned zjistíme, že ve skutečnosti pod tímto povrchem žádná jednota víry není... (Vzpomínám si na evangelické absolventy bohosloví, kteří vysvětlovali svou víru v Trojici - a byla to dávná hereze modalismu.)

----------------

Již otec Serafím Rose před dvaceti pěti lety v Americe hovořil o "zesvětštěném křesťanství", které si v této době lidé vytvářejí, aby jim sloužilo. "Zesvětštěné křesťanství" tu není proto, aby zjevovalo lidem Pravdu a aby jim připomínalo, že "křesťané nejsou z tohoto světa". "Zesvětštěné křesťanství" lidi nevyvádí z tohoto světa, protože samo je produktem světských lidí.

To je to, co je na Chartě nejhorší, - ten duch "zesvětštěného křesťanství", který z ní vane a kterým je celá prodchnuta. V tom cítím něco zlověstného...

Západní křesťané, jak se mi zdá, už nechtějí nic slyšet o původním křesťanství. Chtějí si vytvořit nové křesťanství, své "křesťanství", které bude vyhovovat lidským sklonům, stavu lidského úpadku a civilizačním plánům. Je toto cesta ke Kristu?


Zobrazit příspěvek č. 58 jednotlivě

Administrátor --- 2. 2. 2007
Film o pravoslaví





Nový ruský film. České titulky k němu jsou na této stránkce


CD si filmem už koluje po církvi. Anebo si film můžete stáhnout z internetu...


Zobrazit příspěvek č. 59 jednotlivě

Administrátor --- 2. 2. 2007
Z došlé pošty

Prosba o pomoc:

http://www.pomogitemalishke.narod.ru/suggests.html


Zobrazit příspěvek č. 60 jednotlivě

jer. Antonij z Rumburku --- 2. 2. 2007
27.výročí zesnutí archim. Andreje (Kolomackého)

Pravoslavná církevní obec v Rumburku srdečně zve všechny duchovní a věřící na archijerejskou svatou liturgii u příležitosti 27.výročí zesnutí archim. Andreje (Kolomackého), která se s Boží pomocí bude konat v sobotu 17.února 2007 v 9.30 v chrámu sv. Jana Křtitele v Rumburku. Zaupokojnou bohoslužbu povede Jeho Blaženstvo + Kryštof, archiepiskop pražský a metropolita českých zemí a Slovenska.
Pokud nám svou účast oznámíte předem na tel. 603963371 nebo e-mail straznyvrchzavináčinterdata.cz, napomůžete tím zdárnému průběhu pouti.
Za rumburskou farnost jer.Antonij Drda


Zobrazit příspěvek č. 61 jednotlivě

Administrátor --- 5. 2. 2007
Z tisku (islám)

Počet lidí, kteří v Německu přestoupili na islám, vzrostl v posledním roce čtyřnásobně.

Od července 2005 a do července 2006 se přibližně 4000 německých občanů sjednotilo s muslimskou obcí. To je čtyřikrát více než v předchozím ročním období.

Změnily se i příčiny přestupu na islám. Zatímco dříve to byly většinou ženy, které se vdaly za muslima, nyní Němci konvertují k islámu "dle svého vlastního přání" a ponejvíce z ideologických důvodů. Mnozí byli dříve křesťany ale začali pochybovat o pravdách své víry.

(Dle vyjádření berlínského imáma Mohameda Hercoga a Salima Abdula, představitele Centra muslimských archivů, Spiegel. Blagovest-info)

P.S.
Nemusíme vůbec pochybovat o tom, že tento trend přijde i k nám.


Zobrazit příspěvek č. 62 jednotlivě

jer. Jan z Jihlavy --- 6. 2. 2007
Charta Oecumenica

Vypadá to, že v podstatě hlavním motorem ekumenismu je dnes panika. Panický děs z kolapsu západního křesťanství, které trpí "komplexem nepotřebnosti a překonanosti" (jak to někdo trefně formuloval). Ilustrují to slova, která níže ocitujeme z jednoho z publikovaných článků o "Ekumenické chartě":

... Žijeme v sekulární a pluralitní Evropě, kde jsou počty křesťanů na velmi nízkém stupni a dále jich ubývá. I Římskokatolická církev je dnes ve srovnání s počtem „sekulárních ateistů“ v naší společnosti církví menšinovou, dále se zmenšuje a nepatří u nás k vládním strukturám. ... (Publikováno na serveru Christnet.cz - diskuse kolem Ekumenické charty)

Jinými slovy: ubývá nás, a tak se musíme tvářit, že jsme jednotni, aby se zdálo, že křesťanů není zas tak málo. Ekumenismus se tedy stává rezignací na vlastní duchovní sílu křesťanství, místo na Krista křesťané dnes spíše skládají své naděje na jakési politické mezicírkevní společenství, o němž doufají, že zachrání křesťanství pro budoucnost.

Možná, že lépe pochopíme hrůzu evangelíků či katolíků ze zániku křesťanství, když si uvědomíme, že žádná z těchto církví nemá za sebou historii plnou pronásledování, které Kristus učinil znamením označujícím pravé učedníky ("Mne pronásledovali, i vás pronásledovati budou" /Jan 15,20/ a nebo: "všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování" /2Tim 3,12/).

Pravoslavní znají pronásledování prvokřesťanské, pak pamatují na pronásledování ze strany heretiků (ariánů, monofyzitů a nakonec ikonoborců), v živé paměti mají půl tisícileté pronásledování ze strany muslimů a nakonec i nedávné pronásledování od bolševických komunistů.

Římští katolíci po tisíci letech více či méně realizované papežské světovlády dávno zapomněli na zkušenost prvokřesťanů v římských katakombách. A evangelíci existují několik staletí (některé z protestantských církví ani to ne), takže vlastně nemohou mít jakoukoliv delší vlastní historickou zkušenost.

To je asi důvod proč je tolika pravoslavným křesťanům úplně cizí pocit ohrožení existence křesťanství. Vždyť pravoslavní již dva tisíce let zakoušejí péči Krista o svou Církev, kterou ani brány pekelné nemohou přemoci...


Zobrazit příspěvek č. 63 jednotlivě

Administrátor --- 7. 2. 2007
Z tisku

Cenzura vystřihla slovo Bůh z filmu. V kopiích amerického filmu "Královna" (The Queen) cenzura vystřihla na sedmi místech slovo "Bůh", a to např. i na místě, kde byla pronášena fráze: "Bože, chraň královnu."

Kopie s takto vystříhanou verzí filmu se objevily u leteckých společností Delta a novozélandských aerolinkách od distribuční společnosti Jaguar Distribution.

Film "Královna" nominovaný na Oskara vypráví o reakci královny Elizabety II. a premiéra Blaira na smrt princezny Daiany při automobilové havárii.

EAI


Zobrazit příspěvek č. 64 jednotlivě

archimandrita Marek --- 8. 2. 2007
abp. Simeon


       
       
Фотоальбомы

       Патриаршее посещение ЦКБ МП святителя Алексия
7 февраля 2007 г. 21:37

Москва, 7 февраля. Святейший Патриарх Московский и всея Руси Алексий II посетил пациентов Центральной клинической больницы святителя Алексия Московского Патриархата, среди которых находится архиепископ Оломоуцко-Брненский Симеон.
подробнее        
              
       Патриаршее посещение ЦКБ МП святителя Алексия        
              
       
       


Zobrazit příspěvek č. 65 jednotlivě

archimandrita Marek --- 8. 2. 2007
Charta oecumenica

Po dlouhé době jsem zavítal na Ambon.
Moc se mi líbí rozbor Charty od o. Jana Týmala. Vidím ale jednu zásadní chybu v 10. odstavci.
Je tam vedle antisemitismu odmítnut i antijudaismus. Základním kamenem judaismu je odmítnutí Ježíše jako Spasitele, Krista. Je proto každý křesťan z důvodu svého vyznání "Kristus je Pán" vázán být antijudaistou. Kdo by nechtěl být antijudaistou, zároveň by zlehčoval Krista.
Politická korektnost nemá v teologii co pohledávat.


Zobrazit příspěvek č. 66 jednotlivě

Administrátor --- 8. 2. 2007
Judaismus

Ano, s tím judaismem je to důležitá poznámka archim. Marka. Tomuto tématu máme tendenci se vyhýbat - a to pohříchu z politických důvodů.

Dobře tuto problematiku vysvětluje A. Osipov, profesor Moskevské duchovní akademie. Ten jasně říká, že považovat judaismus za "starozákonní náboženství", jak je to v ekumeně dnes běžné, je zásadní omyl. Celý Starý zákon ukazuje na příchod Mesiáše a navíc zřetelně označuje Ježíše z Nazareta jako tohoto Mesiáše. Kdo odmítá Ježíše Krista, odcizuje se tím tedy zároveň i Starému zákonu.

Dále Osipov uvádí, že to, čemu se dnes říká judaismus, je náboženství založené nikoliv na Starém zákoně, ale na Talmudu (a někdy i na Kabale). A to, čemu se v naší éře říká Talmud, již odmítal a odsuzoval ve své době Ježíš Kristus, když káral farizeje za to že si vymýšlejí nová a nová břemena a jejich pravidla jsou v rozporu s Božím Zákonem. (Viz např. 23. kapitolu Matoušova evangelia)

Judaismus, jakožto uvědomělé odmítnutí Starým zákonem prorokovaného Mesiáše, má antikřesťanství za svůj základní kámen. To se zřetelně projevilo hned v době prvokřesťanské, kdy právě židé patřili k nejlítějším a nejaktivnějším pronásledovatelům křesťanství.

Profesor Osipov se mj. pozastavuje nad tím, že Vatikán zahrnul dialog se židy do agendy "Rady pro jednotu křesťanů"...


Zobrazit příspěvek č. 67 jednotlivě

Administrátor --- 9. 2. 2007
Judaismus

Shodou okolností přinesly televizní noviny včera názornou ilustraci toho, co zde bylo napsáno. Jedná se o hebrejský nápis na kříži s ukřižovaným Kristem na Karlově mostě v Praze.

Hebrejskými písmeny zde byl napsán citát z proroctví Starého zákona: "Svatý, svatý, svatý jest Hospodin zástupů," (Isaiáš 6,3) což je vzývání Boha a ve spojení s ukřižovaným Kristem se tím hlásá Božství Ježíše Krista - čili princip křesťanské víry, kterým se vyznává, že Ježíš Nazaretský je Bůh. To je samotné jádro křesťanství, a tím starozákonním citátem (a navíc psaným hebrejsky) se podtrhuje, že Pán Ježíš je zaslíbeným Mesiášem, o němž svědčil Starý zákon i proroci. (Mimochodem, přesně tato slova zpíváme při každé svaté liturgii při eucharistii.)

Nedávno tento hebrejský nápis někdo poničil a shodil z mostu do řeky. Potápěči pátrají po dně Vltavy a loví zbytky nápisu. Policie to vyšetřuje jako poničení historické památku a domnívá se, že motivy tohoto útoku jsou náboženské. Lze se domnívat, že útok provedl nějaký žid.

V televizních novinách v rámci reportáže o této události hovořil telefonicky nějaký žid (snad ze židovské obce), který uvedl tato slova: "Pro věřícího žida je tento nápis skutečnou urážkou."

Když si uvědomíme, že tento nápis nehlásal nic antisemitského, nic se v něm nepravilo o židech, ale byl to prostý citát ze starozákonního proroctví psaný v jazyce originálu (tj. v hebrejštině), spatříme onu nesmiřitelnost mezi tzv. "judaismem" a křesťanstvím. Jestli pro současného žida je urážkou samotné vyznání Krista jako Boha a jako Starým zákonem slíbeného Mesiáše, pak tedy pro judaismus je křesťanství ve svém nejzákladnějším kořeni rouháním a pohoršením.


Zobrazit příspěvek č. 68 jednotlivě

Administrátor --- 10. 2. 2007
Z tisku (výběr za dva měsíce)

Jaký byl začátek roku 2007



Toto jsou výpisky z běžných novinových zpráv publikovaných v českých médiích na přelomu roku a v průběhu měsíce ledna a začátku února 2007.

První den roku 2007 padl v hlavním městě teplotní rekord pro toto datum. Teplota v Klementinu dosáhla 12,5 stupně.

Ve druhé polovině ledna je takové teplo, že rekordy nepadají jen odpoledne, ale už i ráno.

Nejteplejší "zima" z dob, kdy se vedou záznamy...

Vědci očekávají, že začínající rok bude nejteplejším rokem ze všech horkých let, jaké jsme kdy zažili.

13. ledna vyhlásili na horách letní provoz.



Skupina polských poslanců chce, aby parlament prohlásil Ježíše Krista polským králem. Návrh usnesení už zamířil do úřadu maršálka Sejmu Marka Jurka. Autoři návrhu jsou podle něj z konzervativní vládní strany Právo a spravedlnost (PiS), ultrakatolické Ligy polských rodin, jež je součástí vlády a z Polské lidové strany (PSL).



Polský katolický biskup byl krátce před intronizací usvědčen ze spolupráce s komunistickými tajnými službami a z udávání. Biskup obvinění dlouho odmítal. Pak to vzdal. Polskou veřejnost šokovalo, že biskup o své minulosti několikrát lhal. Než komise doložila fakta, říkal, že tajné policii nikdy nic nepodepsal.
To samé v bledě modré se odehrálo i u nás s jedním českým katolickým biskupem, který udával státní bezpečnosti. I proti předloženým dokumentům o jeho spolupráci s StB tvrdí, že je nevinným a o své minulosti mlží. Odhady o spolupracovnících StB v řadách katolického kléru hovoří o 150 až o mnoha stovkách lidí. Přesná čísla neexistují.

V Polsku podle odhadů byl každý desátý polský kněz spolupracovníkem tajné komunistické policie.

Biskup Československé církve husitské, ač ženatý, zahořel nečistou vášní a zatoužil po homosexuálním styku se svým mladým věřícím. Jeho husitská Eminence poslala mladíkovi roztouženou SMS zprávu znějící: "Chci se s tebou vyspat, vole." Poté co se celá věc provalila, biskup zatloukal, zaklínaje se svou zbožností. I když byl nakonec usvědčen, odstoupit nehodlá.

Slovenský metropolita Ján Sokol v televizním vysílání řekl, že "za druhé světové války byla na Slovensku blahobyt", a že "si velice váží prezidenta Jozefa Tisa". Slovensko v té době dobrovolně posílalo své židovské občany na smrt a ještě za to fašistickému Německu platilo. Jeho slova pobouřila Rómy i Židy.



V měsíčníku "OPEC Bulletin" vydávaném stejnojmennou kartelovou organizací producentů ropy, uvedl dr. Shokri M. Ghamen, výkonný předseda výboru řídící libyjskou národní těžební společnost, že většinový konsensus potvrzuje konec éry levné ropy a blízké dosáhnutí tzv. ropného zlomu (Peak Oil).




Virus chřipky neustále mutuje. Pandemie chřipky, která se očekává každým rokem, může usmrtit až 62 miliónů lidí. V roce 1918 pandemii podlehlo 50 miliónů a experti předpovídají, že obětí by dnes mohlo být mnohem více než tehdy a to i navzdory dnešním medicínským možnostem.

Nejsilněji pandemie udeří v nejchudších zemích světa. Jedním z mnoha důvodů, proč tomu tak bude, je obrovské množství lidí nakažených virem HIV, který ničí obraný systém lidského těla a malárie. Bohužel i přes vědomí této skutečnosti se rozvojové země nemohou více na hrozící nebezpečí připravit.

Někteří vědci předpokládají, že bezprostředně hrozící nebezpečí představuje právě ptačí chřipka. Ta prozatím čítá jen 258 případů přenesení viru H5N1 na lidi, ale strach z rychlé mutace a spuštění smrtelné pandemie je obrovský. Pokud tato situace nastane, počet obětí se bude pohybovat mezi 50 až 70 milióny.



Občanské sdružení Gay iniciativa ukončilo ke 31. prosinci 2006 svoji činnost v Česku. Důvodem rozpuštění je fakt, že se sdružení podařilo prosadit skoro všechny záměry, které si stanovilo.




Do republiky se přihnal orkán. Meteorologové uvedli, že takovou rychlost větru u nás nepamatují.

Vichřice a orkán v západní Evropě v i ČR - v noci z 18. na 19. ledna.
Zde vítr na některých místech přesahoval 200 km/hod. Střední Čechy 140-150 km/hod. Třetina obyvatel ČR bez el. proudu. Polomy v lesech ve stejném objemu jako běžná celoroční těžba dřeva. 4 mrtví lidé. V Evropě zabil orkán už 30 lidí.

Poté co lidem odnesl střechy, prudce klesla teplota a začalo do okrytých domů sněžit.

Asi čtvrt miliardy korun představuje škoda, kterou způsobila větrná smršť zákazníkům dvou největších domácích pojišťoven.

Pak se krátce po sobě přihnaly ještě dvě další vichřice.



Podepisovala se Charta Oecumenica.



Británie: Průzkum veřejného mínění: "Náboženství je škodlivé"
82 procent Britů zastává názor, že náboženství vytváří ve společnosti napětí. Šedesát procent Britů jsou ateisty.
Většina lidí v Británii si myslí, že náboženství páchá víc škody než užitku.



Skandál se zneužíváním nezletilých vojáky OSN se dále rozrůstá. Po Kongu, Haiti a Libérii jsou další případy hlášeny i ze Súdánu, kde měly podle internetového vydání britského deníku Daily Telegraph příslušníci mírových sil OSN v misi UNMIS zneužívat desítky dětí. Některým bylo jen dvanáct let.




NASA varuje: Globální oteplování už nelze zvrátit
Budoucnost obyvatel Země je při stávajícím oteplování nejistá.

Podle vědců z agentury NASA nelze globální oteplování zvrátit. Jen velmi drastické změny v příštích letech by mohly katastrofální dopady skleníkového efektu zvrátit. Jenže vůle k nim není, a tak v roce 2015 bude o 35 procent více oxidu uhličitého v atmosféře a nastane doba velkého tání ledovců, na jejímž konci nebude led ani na pólech.

Jim Hansen z Goddardova institutu pro vesmírné studie při NASA je velmi skeptický. Podle něj již lidé nedokáží zvrátit účinky skleníkového efektu. Obává se, že ač nerad, dožije se okamžiku, kdy na severním pólu nebude kousek ledu a jeho domovský New York bude pod hladinou moře. Voda zaplaví velkou část pevniny a vyžene z domovů až polovinu všech lidí na světě.

"Polovina lidí na světě žije v patnáctimílovém pásu na pobřeží. Velké aglomerace největších měst světa jsou právě na pobřeží. Jakmile jednou proces začne a rozjede se, už ho nebudeme moci zvrátit.



Američané přišli na to, že "válku v Iráku nevyhrávají". V důsledku americké invaze do Iráku již přišlo o život milión Iráčanů (přesným počítáním zmařených životů obyvatel Iráku se nikdo v USA nezabývá).

Američané jsou v Iráku od 20. března 2003 od čtvrt na dvě po poledni. Tedy zhruba 3 roky bez tří měsíců, což je cca 1000 dní. Jeden den (v průměru) stojí USA 300 milionů dolarů, což je 1000 dní x 300.000.000 USD = 300 miliard dolarů prošustrovaných doposud na ztracené vartě v poušti.

Většina Američanů, plných 70 procent, nesouhlasí s vysláním vojenských posil do Iráku.



Loni výrazně přibylo případů klíšťové encefalitidy, v porovnání s předchozím rokem počet stoupl o 60 procent.
Lékaři v loňském roce zaznamenali celkem 1028 těchto onemocnění - nejvíce za posledních více než 20 let.




V naší republice chtějí Američani mít svou protiraketovou základnu.

Washinton Post: Proti americkým raketám ve východní Evropě protestují místní lidi i Rusko
Plány Bushovy vlády vybudovat ve východní Evropě raketový obranný štít vyvolává protesty z Ruska i od místních lidí, kteří jsou proti zahraničním vojenským základnám a obávají se, že se v důsledku těchto vojenských zařízení jejich země stanou terčem útoků.

Rusko se cítí být plány USA na militarizaci střední Evropy ohroženo.



V Americe se střídají větrné bouře, sněhové vánice s kalamitami, led a nakonec pak mrazy (až k minus 40 stupňům C). Prezident vyhlašuje v řadě oblastí výjimečný stav. O život přišly desítky lidí. Milióny lidí bez elektřiny.

Duchovní centrum v New Yorku vydalo eroticky laděný kalendář nahých mužů ...
Všichni nazí modelové se však hlásí k tomu, že pravidelně chodí do kostela. Duchovní centrum SCNY je středisko pro všechny věřící a spirituální osoby bez rozdílu vyznání. Provozovatelé SCNY hovoří o vedení života duchovní cestou, hovoří o člověku a božské jednotě mysli, těla i duše. Co je lidštější, božštější a svatější než nahá postava?, odpovídá reverendka centra.




Izrael si vypracoval tajné plány, jejichž cílem je zničit íránské zařízení na obohacování uranu, a to taktickými jadernými zbraněmi. Tvrdí to britský týdeník Sunday Times na základě informací z izraelských vojenských kruhů.



WASHINGTON - FBI oznámilo, že americké bezpečnostní složky zaznamenaly nárůst počtu loupeží o 9,7 procenta; vražd bylo o 1,4 procenta víc a nebezpečných násilných činů o 1,2 procenta. Počet vražd však roste už od roku 1999, kdy jich bylo spácháno 15 500. V roce 2003 to už bylo o tisíc více.



Kromě toho, že AIDS zrychlilo své šíření, přišla na toto téma další zpráva:
Zdravotníci ze Spojených států amerických objevili u čtyř mužů nový typ viru HIV. Je velmi nebezpečný, protože dosud vyvinuté léky, které zpomalovaly rozvoj nemoci AIDS jsou proti němu bezmocné. Pokud se začne tento kmen šířit, patrně bude mít smrtelné následky a vědce postaví opět na začátek problému, jak zastavit zabijáka jménem HIV. V Seattlu už při léčbě tohoto nově zmutovaného kmene selhaly dva jinak velmi účinné medikamenty.




Svět se přiblížil k nukleární či ekologické apokalypse. To bylo hlavní sdělení skupiny prominentních vědců. Podle známého astrofyzika a člena rady BAS Stephen Hawkinga, jsou nyní klimatické změny pro lidstvo "nebezpečnější než terorismus".



Vědecká zpráva vypracovaná pro OSN, konstatuje, že nejpravděpodobnější příčinou klimatických změn, které jsou nezastavitelné, je lidská činnost. Zpráva hovoří o zvýšených hladinách moří, které potrvají dlouhá staletí, a o vzrůstu teploty, který by způsobil, že bude většina jižní Evropy neobyvatelná.

Nejpřesnější odhad klimatických změn je nyní ve výši 3 stupňů Celsia. To, jak uvádějí odborníci, by samo o sobě mohlo mít dramatický dopad na počasí a na flóru a faunu na celém světě. Svět by mohl trpět extremnějšími dešti a suchy. Oblasti, které už v současnosti trpí suchem, by se mohly stát obětí mnoha let sucha. Oblasti s většími srážkami by mohly trpět pravidelnými povodněmi. Výkonný ředitel ekologického programu OSN Achim Steiner konstatuje, že ho z těchto důkazů mrazí a že ti, kdo je chtějí ignorovat, budou zřejmě v budoucnosti považováni za neodpovědné.

Globální oteplování "velmi pravděpodobně" způsobil člověk
Klimatické změny, jichž jsme svědky po celém světě, byly "velmi pravděpodobně" způsobeny člověkem, konstatuje Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC).
Výrazem "velmi pravděpodobné" míní panel větší než devadesátiprocentní pravděpodobnost.
Zřejmě budou předpovídat průměrný vzrůst teploty o 2 – 4,5 stupňů Celsia do konce století, ale nevyloučí ještě větší oteplení.

...zpráva Mezinárodního panelu pro podnebné změny je založená na výzkumu dvou a půl tisíce vědců. IPCC konstatuje, že je velmi pravděpodobné, že většina vzrůstu teploty během dvacátého století je důsledkem lidské činnosti. Zdá se to být opatrná formulace, která odráží intenzivní handrkování, které předcházelo zveřejnění této zprávy.
...Měli jsme více než 600 odborných recenzentů. Ke zprávě jsme přijali více než 30 000 připomínek. Bylo to neuvěřitelné úsilí, po celou řadu let, jehož účelem bylo vytvořit vědeckou analýzu nejvyšší kvality.

...většina politické skepse ohledně globálního oteplování pocházela dosud ze Spojených států, včetně prezidenta Bushe.

...údaje o tom, že člověk způsobuje globální oteplování jsou známy už od počátku devadesátých let a důvodem, proč se proti nim nezačalo jednat už dávno, je to, že Spojené státy v této věci neprokázaly vůdcovství, které od nich svět očekával. Poukázal na to, že za to může jediný člověk, dlouholetý generální ředitel americké ropné společnosti Exxon Mobile, a zdůraznil, že v důsledku obrovské lobbistické moci jediné instituce, American Enterprise Institute je pozoruhodné, že jediný člověk může ohrozit budoucnost planety.

Vědci mimo jiné varovali, že pokud svět nezačne provádět razantní opatření proti globálnímu oteplování, do konce století se jižní Evropa a Středozemí stane neobyvatelným.




Zpřesňuje se odhad oteplení do konce století na 2 až 4,5 stupně Celsia vůči preindustriální době (před koncem 18. století), s nejpravděpodobnější hodnotou 3 stupně. Minulá zpráva očekávala oteplení jen o 1,3 stupně, i to by však znamenalo nejteplejší století za 10 tisíc let. Poslední dobou stále častěji padají teplotní rekordy, ať už pro konkrétní den, pro celý rok či desetiletí. I pro právě začínající rok 2007 MetOff soudí, že bude nejteplejším v historii měření.

Spustí se podle vědců řada vzájemně se umocňujících jevů, jež neodvratně povedou k zásadním změnám podnebí na Zemi. Ty se projeví tropickým podnebím ve střední Evropě, zaplavením pobřežních oblastí, rozšířením pouští na západě a ve středu USA, vysušením pralesů Amazonie, Afriky a Indonésie, zánikem Velkého bariérového útesu, roztáním oblastí věčně zmrzlé půdy, jež uvolní obrovské množství metanu, a dalšími změnami. Průvodním jevem bude pád zemědělské produkce a novodobé stěhování národů do vyspělých zemí s přijatelným podnebím.



Co bude znamenat oteplování?
Podle páteční analýzy OSN bude do roku 2100 na světě daleko tepleji. Co to bude znamenat? zeptal se v sobotu deník Independent:

+2.4 C: Korálové útesy téměř úplně zahynou.
V severní Americe vzniknou prachové pouště ve státech na vysokých planinách, kolem Nebrasky. Zlikviduje to také chovatelství dobytka na rančích. V pěti státech USA, od Texasu na jihu až po Montanu na severu, vzniknou písečné duny.
Zrychlí se stoupání hladin moří, vzhledem k tomu, že ledová vrstva v Grónsku začne nezadržitelně tát. Bude to znamenat, že národy, žijící na atolech zmizí pod hladinou, stejně jako oblasti v deltě velkých toků. V Peru roztají v Andách ledovce a 10 milionů lidí bude trpět nedostatkem vody. Oteplující se moře zlikviduje Velkou korálovou bariéru. Korálové útesy budou v tropických mořích téměř všude zlikvidovány. Po celém světě bude čelit zkáze třetina všech přírodních a rostlinných druhů.

+3.4 C: Dešťové pralesy se promění v poušť.
Amazonský dešťový prales shoří v ohnivé bouři katastrofální síly, Jižní Ameriku to pokryje popílkem a kouřem. Jakmile se kouř rozptýlí, vnitřní území v Brazílii se stane pouští. Do atmosféry se dostane spálením pralesů obrovské další množství uhlíku, což dále posílí globální oteplování. V létě zmizí z Arktidy veškerý led, takže severní pól bude poprvé za tři miliony let zcela bez ledu. Polární medvědi, mroži a tuleni vyhynou. Kalifornie bude trpět nedostatkem vody, protože roztají sněhy v Sieře Nevadě. Desítky milionů lidí budou muset hledat útočiště jinde, vzhledem k tomu že se poušť Kalahari rozšíří po jihu Afriky.

+4.4 C: Tající ledy na pólech donutí miliony lidí k útěku.
Rychle stoupající teplota v Arktidě způsobí, že začne tát sibiřský permafrost. Tím se uvolní do atmosféry obrovské množství metanu a C02. V důsledku toho budou dál rychle stoupat globální teploty. Tající led na pólech a stoupající hladiny moří donutí k útěku ze svého bydliště více než 100 milionů lidí, zejména v Bangladéši, v deltě Nilu a v Šanghaji. Horko a sucho způsobí, že většina subtropického pásma se stane neobyvatelným: Evropa bude postižena obrovským přesunem obyvatelstva. V jižním Španělsku, v Itálii a Řecku se rozšíří pouště. Více než polovina divokých přírodních druhů bude zlikvidována, bude to největší katastrofa od vyhynutí dinosaurů. V Austrálii už nebude možná zemědělská výroba.

+5.4 C: Hladiny moří stoupnou o pět metrů.
Ledový povrch v západní Antarktidě roztaje, což nakonec způsobí další zvýšení hladin moří o pět metrů. Pokud budou tyto teploty trvalé, na planetě všude roztaje veškerý led a hladiny moří budou o 70 metrů výše než dnes. Společnost v jižní Asii se rozloží v důsledku zmizení ledovců v Himalájích, v důsledku toho, že vyschne řeka Indus a ve východní Indii a v Bangladéši budou monzúnové povodně ohrožovat miliony lidí. Super El Nino bude vyvolávat globální chaos. Většina lidstva se bude snažit zachránit před vyššími teplotami přesunem blíž k pólům. Desítky milionů uprchlíků si vynutí vstup do Skandinávie a na britské ostrovy. Na světě dojde k vyčerpání zásob potravin.

+6.4 C: Většina života na této planetě bude vyhlazena.
Oteplující se moře povedou k možnému uvolnění hydrátů metanu, uložených na dnech moří. Po obloze budou létat metanové ohnivé koule, což vyvolá další globální oteplování. Oceány přijdou o svůj kyslík a promění se v stagnantní vody. Začnou uvolňovat sirovodík a zlikvidují ozónovou vrstvu. Pouště se rozšíří skoro až do Arktidy. Po světě bude docházet k obrovským hurikánům, které budou způsobovat přívalové povodně, které splaví z území půdu. Z lidstva zůstane na světě jen malé množství lidí, kteří se budou snažit přežít jako polární uprchlíci. Většina života na planetě Zemi bude zlikvidována, neboť teploty stoupnou výše než za stamiliony let.


Na otázku: "Jaké počasí bude řekněme za 10 000let v Evropě? Doba ledová nebo tropická?" Odpověděla česká meteoroložka: "Myslím, že bude počasí velmi podobné tomu dnešnímu, jen průměrné teploty by mohly být o něco vyšší."



Čtvrt miliónu dětí sloužilo ve světě v roce 2006 jako vojáci.

Po celém světě klesá hladina spodních vod. Průměrně o jeden metr za rok.



Církve v Česku dlouhodobě zápasí s nedostatkem věřících. Situace se zřejmě ještě zhorší. I přes pestrou nabídku výuky náboženství totiž duchovní často nemají koho učit, uvádí dnešní Olomoucký deník.

"Ze strany rodičů nebyl o výuku náboženství zájem, proto se u nás nevyučuje," uvedl Zbyněk Kundrum, ředitel Základní školy v Olomouci, ředitelka další základní školy v Olomouci Radka Hladíková uvádí, že výuka je záležitostí pouze několika jednotlivců. Počty dětí na náboženství dlouhodobě klesají.

PF 2007


Zobrazit příspěvek č. 69 jednotlivě

Pavel P. Haná --- 11. 2. 2007
Bagr na Chrámové hoře

Izrael dál staví cestu na Chrámovou horu

Bagr na Chrámové hoře


Při sobotnímu svátku šábes byly přerušeny práce na nové přístupové rampě na úpatí Chrámové hory v Jeruzalémě. S nedělí ale opět pokračují. Stavební práce v blízkosti mešity Al-Aksá však vyvolávají protesty muslimského světa.

11.2. 2007 10:05
JERUZALÉM - V pátek a v sobotu proti stavbě v Jeruzalémě demonstrovali muslimští věřící. Při násilnostech bylo zraněno nejméně 20 lidí.

Obnovené stavební práce se prý prozatím obešly bez násilných incidentů. Přísná bezpečnostní opatření však stále nebyla odvolána: okolí Chrámové hory hlídá na 2000 policistů a přístup na ni mají pouze muslimové starší 45 let, ženy a držitelé izraelských dokladů totožnosti.

Při pátečních násilnostech házeli muslimští demonstranti kameny na policii; ta proti nim použila slzný plyn. V sobotu palestinští mladíci zasypali kameny autobus s kanadskými turisty. Při incidentech bylo zraněno nejméně dvacet lidí a policie zatkla 17 osob.

Izraelské stavební práce mají umožnit vybudování nové rampy vedoucí na Chrámovou horu. Část té původní se zřítila při sněhové bouři před třemi lety. Na Chrámové hoře se však mimo jiné nachází mešita Al-Aksá - po Mekce a Medíně třetí nejposvátnější místo islámu - a muslimové nevěří, že ji izraelští dělníci nepoškodí.


Zobrazit příspěvek č. 70 jednotlivě

Administrátor --- 13. 2. 2007
Knížka s postními recepty

Knížka s postními recepty

V roce 2003 vyšla knížka Postní pokrmy, kterou sestavily mátušky Anna Podracká a Jana Baudišová. Je v ní mnoho praktických rad a receptů na přípravu postních jídel. Tato knížka je ještě k dostání. Má 253 stran a její cena je jen 160 Kč + poštovné. Zájemci si o ní mohou psát mát. Baudišové na na internetovou adresu jana.baudisova/zavinac/pravoslavi.cz


Zobrazit příspěvek č. 71 jednotlivě

Administrátor --- 14. 2. 2007
K liturgickému období

Právě byla masopustní neděle, která je v pravoslavné církvi zasvěcena tématu strašného soudu.

Biblické čtení masopustní neděle z Matoušova evangelia:

31  A když přijde Syn člověka v slávě své, a všichni svatí andělé s ním, tedy se posadí na trůnu velebnosti své,
32  A shromážděni budou před něj všickni národové. I rozdělí je na různo, jedny od druhých, tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů.
33  A postavíť ovce zajisté na pravici své, kozly pak na levici.
34  Tedy dí Král těm, kteříž na pravici jeho budou: Pojďte požehnaní Otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa.
35  Nebo jsem lačněl, a dali jste mi jísti; žíznil jsem, a dali jste mi píti; hostem jsem býval, a přijali jste mne;
36  Nahý jsem byl, a přioděli jste mne; nemocen jsem byl, a navštívili jste mne; v žaláři jsem seděl, a přicházeli jste ke mně.
37  Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali lačného, a krmili jsme tebe, žíznivého, a dávaliť jsme nápoj?
38  Aneb kdy jsme tě viděli hostě, a přijali jsme tebe, anebo nahého, a přioděli jsme tebe?
39  Aneb kdy jsme tě viděli nemocného, aneb v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
40  A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.
41  Potom dí i těm, kteříž na levici budou: Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného, kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho.
42  Neboť jsem lačněl, a nedali jste mi jísti; žíznil jsem, a nedali jste mi píti;
43  Hostem jsem byl, a nepřijali jste mne; nah, a neodívali jste mne; nemocen a v žaláři jsem byl, a nenavštívili jste mne.
44  Tedy odpovědí jemu i oni, řkouce: Pane, kdy jsme tebe vídali lačného, neb žíznivého, aneb hostě, nebo nahého, neb nemocného, aneb v žaláři, a neposloužili jsme tobě?
45  Tedy odpoví jim, řka: Amen pravím vám: Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto, mně jste nečinili.
46  I půjdou tito do trápení věčného, ale spravedliví do života věčného.


---------------

Strašný soud, popisovaný v Evangeliu, nastane na konci lidské historie, až "Syn člověka přijde ve slávě své a všichni svatí andělé s ním". Tehdy Pán usedne na trůn své slávy a shromáždí se před ním všechny národy, všichni do jednoho jsou potomci Adamovi. Všechny je Pán náhle rozdělí do dvou skupin. I bez žalobců a svědků Pán vidí, kdo kam míří, kdo si co zamiloval, kdo čemu odevzdal svou duši. Avšak aby ho nikdo nemohl obvinit ze zaujatosti a z předurčení někoho, kdo jde k záhubě nebo ke spáse, nechá Pán jistě každému říci poslední, svobodné slovo. Ať celý svět vidí to, co vždy viděl Pán.

Pán se nejprve obrátí k těm, kteří jsou po jeho pravici: "Pojďte, požehnaní Otce mého, abyste zdědili království, připravené vám od založení světa. Neboť jsem lačněl a dali jste mi najíst... Spravedlivci mu však odvětí..." Pán s jistotou říká, co mu spravedlivci odvětí. Je si jist, že mu nechápavě odpovědí: "Pane, kdy jsme tě takto viděli a posloužili jsme tobě?" Proč se zrovna takto ptají? Vždyť četli Evangelium a tudíž mj. i to, co čteme tuto neděli. Výborně znají slova, která Pán pronese dále: "Jak jste učinili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste to učinili." Spravedlivci dobře znali, že konat dobro bližnímu znamená konat je samotnému Pánu. Leč Pán ví, že mu spravedlivci neodvětí souhlasně ve smyslu: "Ano, Pane, my to známe, je to napsáno v 25. kapitole Matoušova evangelia." Pán ví, že bez ohledu na všechno, spravedlivci určitě odvětí tou svou nechápavou otázkou. Jelikož spravedlivý, i když se namáhá a snaží se splnit vše, co Pán ukládá, má před očima (místo svých skutků) vždy především Kříž Pána - toto hlavní, s ničím nesrovnatelné znamení Jeho lásky. Spravedlivý není schopen ani pomyslet na to, že by mohl něco dát Tomu, kdo sám dal všem všechno. A dokonce spravedlivý ani nepomyslí na to, že by byl schopen dát něco druhým lidem.

Poté se Pán obrátí k těm, co stanuli po jeho levici: "Jděte ode mne, prokletí, do ohně věčného, připraveného ďáblu a andělům jeho; neboť jsem lačněl a nedali jste mi jísti..." Avšak i těmto dává právo posledního slova. A navíc - tito jsou ve výhodnější situaci než spravedliví. I kdyby nečetli Evangelium, tak hle - právě mohli slyšet, jak odpověděli spravedliví, jak odmítali svoji spravedlivost a namítali dokonce i samotnému Bohu. A slyšeli, co řekl Pán spravedlivcům. Jenže tito druzí se přesto úporně obhajují, ospravedlňují se, jak se ospravedňoval boháč z podobenství o chudém Lazaru. Oni se prý ničím neprovinili. Podle jejich slov by z celé své duše sloužili Pánu, kdyby se jim zjevil. A zároveň po celý svůj život od sebe odstrkovali nabízenou ruku. A tak proběhl celý jejich život. Pán jim však poskytuje ještě poslední možnost. Proč by nemohli říci: "Ano, Pane, nic dobrého jsme neudělali ani tobě ani pro bližní, ale smiluj se nad námi podle velikého svého milosrdenství"...?

Někteří, kteří přemýšlejí nad tímto evangelijním čtením, vyvozují, že ke spáse je potřeba toto: pomáhej bližním, konej dobré skutky. A věrouka či bohoslužby - to vše je jen lidský výmysl. Jenže ve skutečnosti - bez pravé víry a bez přijímání svatých Tajin v chrámu - je prostě nemožné odpovědět tak, jak odpověděli spravedliví, čili takto ohodnotit svá díla! Je možné si myslet, že kdyby spravedliví souhlasili s tím, jak je Pán ohodnotil, a hříšníci by zaprosili o Jeho milost - úděl těch i oněch by byl opačný. Pán však ihned postavil jedny na pravou a druhé na levou stranu; věděl totiž, jak kdo odpoví. Svou láskou učinil vše pro to, aby všichni lidé odpověděli tak, jak odvětili ti první. Není jeho vina, že si někteří zakrývají oči a ucpávají uši.

"A půjdou tito do mučení věčného..." Poznamenejme jen: sami "půjdou" a nikoliv "budou odvlečeni". Půjdou kvůli svému vpravdě démonickému odporu vůči Bohu a jeho spravedlnosti.

(Přeloženo z "days.ru")


Zobrazit příspěvek č. 72 jednotlivě

archimandrita Marek --- 14. 2. 2007
Slovo pravoslavného křesťana:

SMUTEČNÍ ŘEČ PETRA MUKA

Já jsem hodně přemýšlel o tom, jak vás všechny oslovím a pozdravím. A hlavně Karla. Ale jeho duše už je v metafyzickém světě, v astrálním světě. Už nikdy neprožije dopoledne, ráno, odpoledne, večer, ani den, ani noc. Já si myslím, že člověk neprochází očistcem v nebi, ale už tady na zemi. A že Karel tímto očistcem prošel čistý. Chtěl bych mu za sebe popřát pokoj. Pokoj v požehnání od nejvyššího, čili jako rabi Löw v roli Golema: Šalom alejcha, šalom uracha.


Zobrazit příspěvek č. 73 jednotlivě

Administrátor --- 15. 2. 2007
K liturgickému období

Svátek "Obětování Páně". Setkání Pána se starcem Simeonem Bohopříjemcem.

Událost, která je připomínána tímto svátkem, je popsána v Lukášově evangeliu (2,22-40).
Podle ustanovení Mojžíšova zákona (Levit 12,1-8) přicházejí Josef Pěstoun a Panna Marie do Jerusalemského chrámu, kam s sebou přinášejí Dítě Ježíše čtyřicátý den po jeho narození. Podle vnuknutí Ducha Svatého přichází v tuto chvíli do chrámu spravedlivý starec Simeon a prorockým zrakem uzří v malém Ježíšovi zaslíbeného Mesiáše Izraele. Bere ho do náručí a pronese slova, která se v pravoslavné církvi zpívají každodenně v závěru večerní bohoslužby: "Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého, podle slova svého v pokoji, neboť viděly oči mé spasení tvé, které jsi připravil před obličejem všech lidí, světlo ke zjevení pohanům, a slávu lidu tvého israelského."

K obsahu svátku dodejme, že podle dávné tradice žil Simeon velice dlouho, téměř tři století. Ve své době byl jedním ze sedmdesáti překladatelů Bible z židovského do řeckého jazyka (3. století před Kristem). Když překládal proroka Isaiáše a došel až k místu: "Hle, panna v lůně svém počala a rodí syna," tak nejdříve hebrejské slovo alma, které značí jak "panna" tak i "mladá žena", převedl řeckým slovem parthenos, což je řecky výhradně "panna". V tu chvíli si však uvědomil - jak by mohla panna rodit? A tak chtěl škrtnout slovo "parthenos", ale zastavil ho anděl a bylo mu zvěstováno, že na vlastní oči uvidí tuto Pannu i její Dítě. Míjela léta, desetiletí. Odešli jeho současníci, přicházela nová, cizí pokolení. Jen slib anděla dával Simeonovi sílu nést břímě dlouhého života. A náhle mu Duch velí: "Jdi, nastal ten čas." Simeon spěšně přichází do chrámu, vidí a bere na ruce Dítě, dobrořečí a praví: Nyní propouštíš, Pane, služebníka svého..." Raduje se z propuštění z tíže pozemského života i ze strachu před smrtí.

Simeonovi bylo dáno vidět v tomto Dítěti "spásu ... všech národů" a přicházející "osvícení pohanů" i slávu pravého Izraele. Prorockým zrakem vidí přicházející otřesy světa, nečekaný pád jedněch a povstání jiných a to, že toto dítě bude "kamenem úrazu" pro některé.

Spolu se Simeonem prorokovala v chrámu i Anna, stará vdova, která žila při chrámu a sloužila Bohu půstem a modlitbou dnem i nocí. Podobně jako při narození Kristově se mu poklonili učení mágové z Persie i prostí pastýři, nyní se mu klanějí a žehnají - vzdělaný Simeon i prostá chrámová vdova. Nikdo z nich není vyvýšen nad druhé... Učení i prostí jsou si před Kristem rovni.

(Přeloženo z "days.ru")


Zobrazit příspěvek č. 74 jednotlivě

Administrátor --- 16. 2. 2007
Otec Serafím Rose

Jestliže chceš opravdu sloužit Bohu, jsi najednou nezvykle sám. Velice brzy vzniká tolik překážek na cestě a cítíš neustálou opozici proti sobě. Atmosféra je naplněna nečistými duchy, kteří brání svatým růst a upevňovat se na zemi. Bojují s nimi ne na život, ale na smrt. Jakmile totiž bude svatých větší počet než démonů, přijde Strašný (poslední) soud, a bude nová země a nové nebe. Svatí věnují své síly na dobro a na získání nebeského Království, a na své cestě se ihned srazí s odporem těch, které ap. Pavel nazývá "duchové zloby pod nebem" (Efez 6,12). I samotný vzduch naplňují (tito běsové) nepřátelstvím.

Ve městě se ďábel již netají, vládne nad davy, pronikl všude.

Z knihy "Ne z tohoto světa" (život a dílo otce Serafíma Rose)


Zobrazit příspěvek č. 75 jednotlivě

Administrátor --- 18. 2. 2007
K Velikému půstu

19. února - čisté pondělí - začíná Velký půst

Pravidlo 69. (apoštolské):
Nepostí-li se některý biskup, nebo kněz, nebo diákon, nebo hypodiákon, nebo žalmista, nebo kantor, nebo zpěvák ve svatý (čtyřicetidenní) půst před paschou nebo ve středu nebo v pátek, mimo případ tělesné nemoci, budiž duchovní zbaven hodnosti. Bude-li to laik, budiž odloučen ze svatého přijímání.

---------------

Kdo "nejí" (tj. kdo se postí), ať "neodsuzuje toho, kdo jí" (tj. nepostí se), aby nepřišel o všechnu svou námahu. A tím spíše - ten, "kdo jí" a kdo se ještě nerozhodl uvést půst do svého života, ať nesnižuje toho, kdo se postí. Ať si nevymýšlí žádné "vědecké" výmluvy, nepovyšuje se nad přikázání o jídle. Pak bude mít naději na nějaký postup vpřed.

Půst, jako každé křesťanské dílo, vyžaduje svobodný a tvůrčí přístup v duchu lásky k Bohu a k bližnímu.

Slyšeli jsme, bez čeho se nepodaří žádná askeze, ba dokonce ani modlitba bez něj nebude vyslyšena. "Jestli budete odpouštět lidem prohřešení jejich, pak odpustí vám i Otec váš nebeský. Nebudete-li odpouštět lidem jejich prohřešení, pak ani Otec váš neodpustí vám prohřešení vaše." Proto je zvykem v pravoslavné církvi začínat Velký půst všeobecným odpuštěním, které se koná při zvláštním obřadu v chrámu v neděli syropustní večer. Neodpustíme-li však jedinému člověku, pak spasitelný čas Velkého půstu začínáme lží.

Evangelium nás nabádá, abychom neshromažďovali poklady na zemi. K takovým zemským cennostem však patří i chvála, pocty a uznání lidí, kterých je tak příjemné požívat. O nahromaděné peníze a majetek můžeme připraveni v jediném okamžiku. Podobně i lidskou slávu můžeme naráz přijít. Stačí maličko a všechna ta vaše veliká lidská sláva se zhroutí... Vždyť lidé tak milují vidět lidský pád a zvláště pád zbožného člověka, protože to z nich snímá morální povinnost namáhat se a podobat se mu.

Z knihy archiepiskopa Nathanaele (Lvova): "Klíč k pokladnici"


Zobrazit příspěvek č. 76 jednotlivě

Administrátor --- 19. 2. 2007
K Velikému půstu

Svatá pravoslavná církev již od dob apoštolských přesně a jasně ukládá věřícím, aby se postili. A místo toho? Kdo nyní zachovává půst? Dokonce i v některých náboženských rodinách zapomněli na toto základní křesťanské přikázání. První, proti čemu se obracejí lidé svedení novými proudy, je církevní přikázání o půstu. Již sv. Serafím Sarovský (18. stol.) říkal: "Rusko hyne, protože ruští lidé přestali dodržovat půst."

Zamysleme se nad smyslem života. Oprosťme se od navyklého pozemského tělesného pohledu. Pohlédněme z Boží perspektivy věčnosti. Proč žijeme? Abychom dosáhli věčnosti, abychom dozráli ke schopnosti ji získat.

Kvůli tomu je naše duše oblečena do těla a tělu se pro jeho život dává jídlo. To všechno se dle Božího plánu podřizuje jedinému cíli - sloužit velkému procesu, kvůli němuž byl stvořen a existuje svět. Pokrm slouží tělu, tělo slouží duši, duše se podřizuje Bohu, Církvi - a tím v ní roste bohupodobnost, stává se dědicem nebeského království, spolukralování s Bohem.

A celý tento Boží plán, celý kosmický proces, je narušen, změní-li se výše uvedené hierarchické uspořádání. Jestli duše začne sloužit tělu, tělo pak začne pracovat jen pro pokrm a učiní z něj modlu, jejíž vláda není ničím omezena.

Půst zachová nastíněnou hierarchii vztahů. Dokonce i ten hrubý, primitivní půst, ve kterém se dosyta najíme postních potravin. Protože tělo, když se nasytí jednoho pokrmu, začne si žádat jiný. A tady se já nepodřídím této tělesné žádosti a vykazuji svému tělu jemu náležející podřízené místo. Ne z důvodů zdravotních či ekonomických, ale z čistě duchovních důvodů a z poslušnosti Bohu a Církvi se zříkám toho či jiného druhu jídla v dobách určených Církví.

Půst má mnoho významů. Je to i jakýsi dar, který Bohu přinášíme z toho, co nám dává.

Ne nadarmo Kristus hovoří o temné satanské síle, kterou "lze vyhnat jen modlitbou a půstem" (Matouš 17,21; Marek 9,29). Proto v naší době vládnou démonické síly v takové míře a tak neomezeně světem, protože lidstvo zapomnělo na půst.

Když lidé slouží svému břichu a nechtějí Bohu nic obětovat jako dar z Jeho darů, pak jako trest přichází hlad. Není náhodou, že nikdy v dějinách netrpělo tolik lidí na planetě hladem, nikdy tolik lidí neumíralo na nedostatek potravy.

V minulosti se lidé postili, a ačkoliv neměli mechanizaci a vědecko-technické vymoženosti, potravy měli dostatek.

Hladování není půst. Je to trest. Základní vlastností půstu je jeho dobrovolnost, svobodné přání lidského ducha vyplnit Boží přikázání a přinést mu dar. Nedobrovolný půst nemá žádnou morální hodnotu.

Stojí za připomenutí, že podle učení Bible veškeré zlo, které ve světě je, přišlo sem kvůli tomu, že prarodičové lidstva, Adam a Eva, nedodrželi jednoduchý půst. Všechny druhy zla, které se v lidstvu šířily v celých dějinách, jsou následkem nedodržení prvního přikázání, které Bůh dal lidem: "Ze všech stromů můžeš jíst, ale z tohoto jednoho stromu nejez..."

Z knihy archiepiskopa Nathanaele (Lvova): "Klíč k pokladnici"


Zobrazit příspěvek č. 77 jednotlivě

jer. Antonij z Rumburku --- 19. 2. 2007
archimandrita Andrej (Kolomacký)

V sobotu 17.února sloužil Jeho Blaženost + Kryštof, archiepiskop pražský a metropolita českých zemí a Slovenska na pozvání církevní obce v Rumburku v chrámu na Strážném vrchu již tradiční zaupokojnou svatou liturgii u příležitosti výročí zesnutí archimandrity Andreje (Kolomackého).
Spolu s vladykou metropolitou sloužili za účasti několika desítek poutníků a místních věřících archimandrita Silvestr (Valjo) z Prahy, mitr. prot. Nikolaj Ončulenko z České Lípy a představený chrámu jer. Antonij Drda.
Po Božské liturgii následovala panychida nad hrobem archimandrity Andreje a společný oběd.
Jak na konci liturgie, tak také u trapezy byly objasněny otázky stavu rekonstrukce chrámu na Strážném vrchu, zřízení pohřebiště při chrámu a zamýšleného přenesení ostatků otce Andreje.

Klíčovou je pro přenesení ostatků otázka zřízení pohřebiště. V tomto směru se podařilo v uplynulém roce vyřešit základní těžkosti ve věci vlastnických poměrů a v současnosti probíhá složitý proces, který by měl být završen územním rozhodnutím příslušného stavebního úřadu. Lze předpokládat, že v tomto kalendářním roce by mohlo být pohřebiště úředně zřízeno, celá záležitost je však nesmírně složitá a náročná jak po stránce byrokratické, tak po stránce finanční.
Pokud jde o opravy chrámu, probíhají tyto postupně již devátým rokem. Celkové investice přesáhly již výrazně 2 mil. Kč, přičemž prostředky zatěžující naši církev resp. pražskou eparchii nebo její složky nepřesahují 4% (dotace MK činí zhruba 22%). Před námi je v podstatě poslední etapa oprav týkající se interiéru chrámu (historicky cenná vitráž, oprava ornamentální výzdoby) a prostranství před chrámem (vztyčení poklonného kříže apod.). Částka na opravu interiéru chrámu je vyčíslena na 250 000 Kč. Náklady na přenesení ostatků zatím nebyly specifikovány, ale budou jistě značné.

S Boží pomocí je vzhledem k nastíněným okolnostem možné uvažovat o termínu přenesení ostatků na podzim r. 2008 popř. v průběhu r. 2009.

Protože příprava chrámu a hřbitova na Strážném vrchu spěje ke svému završení, pravoslavná církevní obec s požehnáním Jeho Blaženosti + Kryštofa, archiepiskopa pražského a metropolity českých zemí a Slovenska se obrací i touto cestou na všechny, jimž je drahá památka stavitele chrámů otce archimandrity Andreje (Kolomackého) s prosbou o peněžitou podporu, která by umožnila dokončení oprav chrámu a přípravu slavnostního přenesení ostatků archimandrity Andreje. Své milodary můžete posílat na účet naší církevní obce 4018090217/0100, KB Rumburk příp. nás můžete uvědomit o svém daru libovolným vhodným způsobem (viz schematismus). Transparentnost využití Vašich darů je zcela samozřejmá a všem dobrodincům umožníme v případě zájmu kontrolu hospodárného a cíleného využití jimi darovaných částek.
Naše církevní obec též připravila s pomocí Bohu známých dobrodinců stručné materiály o archimandritovi Andreji v českém, ruském a řeckém jazyce tak, aby se o světlé památce našeho otce dozvěděli také naši pravoslavní bratří v zahraničí. Vydání materiálů a jejich distribuci opět brání jediné - nedostatek finančních prostředků. I zde prosíme a hledáme zbožné dobrodince.
Modlíme se v našem chrámu za všechny dárce milodarů a dobrodince našeho chrámu a ctitele památky archimandrity Andreje. Kéž Vás spasí Hospodin a odmění Vás svým požehnáním a milostí za Vaše milosrdenství a pomoc.


Zobrazit příspěvek č. 78 jednotlivě

jer. Antonij z Rumburku --- 19. 2. 2007
Vyšla kniha o otci Kolomackém

Ve středu 14.února byla v prostorách kathedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze představena veřejnosti kniha Kateřiny Iberlové "Kněz a stavitel otec Kolomacký". Kniha tematicky navazuje na dříve vydané publikace o vladykovi Sergijovi Pražském a o. Ryžkovovi, je v ruštině a kromě základních životopisných informací přináší také cenný fotografický materiál. Zájemci z řad církve, kteří si nemohou knihu zakoupit v pražských chrámech a vybraných knihkupectvích, si ji mohou objednat u pana Fozikose na adrese fozikoszavináčideg.cz.


Zobrazit příspěvek č. 79 jednotlivě

archimandrita Marek --- 20. 2. 2007
jak svět přichází o svobody...

Komentáře


Ocelová pěst sionistů dopadla aneb "Holocaust si rozvracet nedáme!"
Vladimír Stwora( více o autorovi > )
15.2.2007

„Bojoval jsem a to je hodně. Věřil jsem, že mohu vyhrát... ale příroda a štěstěna se ode mě odvrátila. Ale i tak je důležité, že jsem ten boj vedl, neboť věřím, že o vítězství rozhoduje Osud. Bylo ve mně to nejlepší, co bylo možné, a co mi ani příští století neodepřou: něco, co by mohl vítěz sám darovat dalším z mé krve: že jsem se nebál smrti, nepodřídil se, má tvář zůstala pevná; že jsem raději volil smrt před životem na kolenou“. Giordano Bruno, upálen 17. února 1600 za následující zločiny:

- Měl názor, který byl v rozporu s katolickou vírou, hovořil proti ní a jejím služebníkům,
- měl mylný názor na Nejsvětější trojici, na Kristův božský původ a na inkarnaci,
- měl mylný názor na Ježíše Krista,
- měl mylný názor na přepodstatnění (transubstanciaci) a na hmotu,
- tvrdil, že existuje pluralita světů a jejich nekonečno,
- věřil v metafyziku a možnost převtělení lidské duše do hovada,
- zahrával si s magií a proroctvími,
- popíral neposkvrněnost Panenky Marie.

Téměř na den přesně o 407 let později byl jiný odpadlík od nového náboženství (ano, holocaust je náboženství, má všechny jeho prvky, včetně toho nejhlavnějšího: musí se přijímat bez přemýšlení a pochybností) shledán vinným a odsouzen za podobné zločiny.

Německý soud odsoudil Ernesta Zündela k nejvyššímu možnému trestu pěti let tvrdého vězení. Byl uznán vinen v plném rozsahu, žaloba jej viní ze zločinu popírání placatosti země. Vlastně co to povídám, ze zločinu popírání holocaustu. Ale je to ze stejného soudku. Zündel má štěstí, dříve se za podobné zločiny upalovalo.

Do výkonu trestu se mu samozřejmě nezapočítává dva a půl roku strávených v kanadské samotce bez obvinění jen na základě podpisu dvou ministrů, kteří jej označili za nebezpečí pro národní bezpečnost Kanady. Zündel byl později deportován do Německa, neboť kanadská vláda nebyla schopná sestavit smysluplné obvinění, ač na to vynaložila stovky tisíc dolarů. Deportační proces byl rovněž fraškou, obvinění, kvůli kterému mělo dojít k deportaci, bylo rozděleno na dvě složky. Na veřejnou, v té nebylo nic, co by stálo za psí štěk, a na tajnou, která byla tak tajná, že je nesměl znát ani Zündel sám, ani jeho obhájce.

Vládním speciálem byl dopraven do Německa na náklady daňových poplatníků (cca 60 tisíc dolarů) a od té doby byl držen ve vězení v Mannheimu. Německý banánový soud navázal na slavnou tradicí nacistických, stalinských a dalších Mickey Mouse soudů a udělil rozvraceči nejpřísnější možný trest.

Sionisté věří, že důsledným zavíráním každého, kdo zpochybňuje jejich pravdu, se jim podaří tu pravdu posílit. Neškodilo by, kdyby si zaplatili pár hodin doučování nějakého středoškolského učitele dějepisu. Doporučil bych zejména probrat látku kolem Giordana Bruna, Galilea Galileho, Edmunda Campiona, Michaela Servetuse, Jana Husa, Johanky z Arku a dalších heretiků.

Jinak už nemám co dodat.

Vlastně ano. Citaci z Orwella, jak jsem ji právě zachytil v diskuzi v iDnes (honem se tam podívejte, než ji zruší) za článkem Popírač holocaustu dostal v Německu nejpřísnější trest:

„To se ví, že jsem vinen!“ vykřikl Parsons a servilně pohlédl na obrazovku. „Snad si nemyslíš, že by Strana zavřela nevinného člověka?“ Jeho žabí obličej se uklidnil a dokonce dostal poněkud svatouškovský výraz. „Ideozločin je příšerná věc, člověče,“ řekl pompézně. „Je zákeřný. Zmocní se tě, ani nevíš jak. Víš jak se zmocnil mně? Ve spánku! Ano, je to tak. A já tak pracoval, snažil se hledět si svýho, vůbec jsem nevěděl, že mám v hlavě něco špatnýho. A potom jsem začal mluvit ze spaní. A víš, co mě slyšeli říkat?“

Ztišil hlas jako někdo, kdo musí pronést před lékařem neslušné slovo.

„Pryč s Velkým bratrem! – Ano, to jsem řekl! A zřejmě jsem to opakoval znovu a znovu. Mezi námi, kamaráde, jsem rád, že mě dostali dřív, než to došlo dál. Víš, co jim řeknu, až přijdu před tribunál? ,Děkuju vám,‘ řeknu, ,děkuju vám, že jste mě zachránili dřív, než bylo pozdě.‘“

diskuze


Zobrazit příspěvek č. 80 jednotlivě

Administrátor --- 20. 2. 2007
K Velikému půstu

První velkopostní týden (tzv. "čistý týden") je nepřísnější. Podle pravidel se poprvé dovoluje jíst až ve středu večer po liturgii Předem posvěcených darů. Pochopitelně, že nemocní či staří lidé, těhotné a kojící ženy nemusejí po požehnání duchovního otce splnit takovou náročnost tohoto požadavku.

Bez modlitby však půst žádnou úrodu nepřinese.

V době Velikého půstu se při bohoslužbách připomíná historie lidského pádu a spásy. Před zraky lidí jsou předkládány obrazy "lidského putování cizinou" po "cestách záhuby". Věřící mohou vidět, jak hořké jsou plody hříchu. První čtyři dny se v chrámu večer čte kánon sv. Andreje Krétského - inspirující dílo, slova vylévající se z hloubi zkroušeného srdce svatého člověka. Při naslouchání těmto slovům, křesťan jakoby znovu prožívá život celého světa a vnímá souvislost s jeho vlastním životem. Z hloubi duše, z hlubin pádu se nese kající naříkající hlas: "Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se nade mnou!" Pravoslavní lidé se vždy snaží, aby nevynechali tyto bohoslužby, které ohromují svou silou působení na lidské duše.

(Pravoslavie.ru)


Zobrazit příspěvek č. 81 jednotlivě

Administrátor --- 21. 2. 2007
K rumunskému exorcismu

Rumunsko:
kněz exorcista,
jehož konání vedlo ke smrti mladé mnišky,
byl odsouzen na 14 let

Pravoslavný kněz, který zavinil smrt monašky v ženském monastýru na severu Rumunska, byl odsouzen ke 14 letům vězení. 23-letá Maričika Irina Korniči, kterou kněz Daniil Korožanu považoval za posedlou, zemřela na dehydrataci, vyčerpání a udušení v monastýru svaté Trojice ve vesnici Tanaču v červnu 2005. Mnišky ji podle instrukcí kněze mučily - držely ji přivázanou ke kříži v zavřené cele bez jídla a bez vody a do úst dívce vrazily roubík. Obyvatelky monastýru ji pak opustily na tři dny, a po té době ji našly mrtvou.

Vedle (bývalého) kněze Daniila soud uznal vinnými i čtyři monachyně, které na pokyn kněze dívku mučily. Jedna byla odsouzena k osmi a tři další k pěti letům vězení.

Kněz svoji vinu neuznal - má zato, že opravdu vyháněl z dívky démona. Při soudu bylo v sále i několik desítek přívrženců exorcisty, jehož Rumunská pravoslavná církev brzy po události zbavila kněžství.

(Blagovest info)

-------------------

Několik slov na okraj události, kterou tady v ČR nikdo raději nechce komentovat. Mimocírkevní veřejnost má tendenci považovat sám fakt konání exorcismu za skandální a středověký jev. A naše církevní veřejnost je - zdá se mi - také trochu zmatena tím, co se v Rumunsku v pravoslavném monastýru stalo. Proto tento příspěvek. Zvolil jsem formu nikoliv uceleného článku, ale spíše poznámek a zamyšlení připisovaných na okraj zprávy o té smutné události. Mám-li se pokusit o nějakou úvahu nad touto tragédií, pokusím se trochu osvětlit, co se vlastně stalo, a zařadit to do kontextu, ve kterém se to stalo.

V první řadě musíme uvést, že smrt mladé mnišky je hroznou událostí, k níž nemuselo dojít. Postup kněze (exorcisty) a dalších zúčastněných mnišek byl evidentně nezodpovědný, chybný a trestuhodný. Jejich zodpovědnost za smrt dívky je zřejmá.

Na druhé straně je potřeba uvést, že exorcismus (vymýtání démonů) je v pravoslavné církvi běžným jevem. Koná se za nejrůznějších situací, jeho zjednodušenou formu vykonává každý kněz, protože je např. standardní součástí každého pravoslavného křtu. Nicméně vymýtání démonů z dospělých pokřtěných lidí patří do rukou soudnému, zkušenému, k tomu povolanému knězi (bývá to pravidelně mnich) a řídí se jistými postupy.

Musíme tady rozhodně odmítnout názor, že exorcismus je fenoménem řadícím se někam do kategorie "středověkého tmářství"; právě v dnešní době je veliké množství posedlých lidí, kterým démoni způsobují nepředstavitelné utrpení, a jedině exorcismus (je-li správně prováděn) jim může opravdu účinně pomoci (posedlostí trpí často lidé, kteří přišli do kontaktu s drogami, magií, okultismem, věštěním, astrologií, psychotronikou, ženy po úmyslných potratech, sodomisté a další lidé, kteří se dopustili vážného hříchu).

Mějme na paměti, že posedlí lidé bez exorcismu v nejhorších případech mohou skončit na uzavřených odděleních psychiatrických ústavů, kde jsou dlouhodobě (často i doživotně) "léčeni" chemickým utlumením - nežijí, ale přežívají. V "lepších případech" může být jejich perspektivou: labilní osobnost, duševní poruchy, užívání antidepresiv nebo psychofarmak s nepříjemnými vedlejšími účinky, stálé vnitřní utrpení (a jsou případy, kdy to bohužel končí sebevraždou). A to nehovoříme o duchovních následcích neléčené posedlosti...

Podotkněme, že základní výbavou exorcisty musí být schopnost rozeznat psychickou nemoc od posedlosti. Duševně nemocné posíláme k odborným lékařům. Z povšechného popisu celé události, jak se v Rumunsku stala, se nemohu ubránit jistým pochybnostem, zdali byl onen kněz pro toto náročné duchovní dílo vybaven náležitými vědomostmi a schopnostmi.


Podle dostupných zpráv byla mniška mučena. Mučení rozhodně není v pravoslavné praxi součástí exorcismu. Používalo se jako součást pokání a vyhánění ďábla ve středověku na Západě. Není zcela jasné, čeho všeho se rumunské mnišky při "exorcismu" vlastně dopouštěly, ale nabízí se jako vysvětlení skutečnost, že Rumunsko bylo v minulých staletích pod silným vlivem západní církve (dodnes jsou na rumunském pravoslaví patrné různé cizorodé detaily, které sem pronikly ze západního křesťanství). Možná zde v nějakých odlehlých koutech země přežívají i některé prvky západní středověké exorcistní praxe. Těžko říci. Ta představa je však strašidelná...

Další absurdní krutostí byl roubík. Domnívám se, že každý, kdo někdy viděl, jak se projevuje posedlý člověk při exorcismu, chápe, že ústa musejí zůstat volná...

Mniška byla donucena, aby se podrobila exorcismu, tedy bylo od začátku použito násilí. Jakkoliv je určitá forma(!) násilí většinou v průběhu exorcismu potřebná (např. aby si člověk, z něhož vychází zlý duch, neublížil), je nepřípustné někoho, o kom se domnívám, že je posedlý, chytit, svázat a podrobovat nějakým obřadům.

S tím souvisí i další otřesný detail celé události: žena byla přivázána ke kříži a držena bez jídla a pití tři dny - v uzamčené cele - a to bez dohledu! To je zřejmě nejtěžší pochybení účastníků exorcismu. Nutno však opět osvětlit. Třídenní půst bez jídla i bez vody (tzv. "trimero") sám o sobě je v pravoslavné církvi běžnou záležitostí. Zrovna v tyto dny, na začátku velikého půstu, je zvykem první tři dny nic nejíst a nepít (není to povinnost, vykonává to každý dle svých možností), a proto se právě tento týden po celém světě zřejmě tisíce a tisíce pravoslavných křesťanů (zvláště mnichů) postily přesně tímto způsobem. Jenže k tomuto půstu nemůže být nikdo nucen a jsou k němu potřebné jisté psychické i tělesné předpoklady. Takový půst musí být spojen s modlitbou (čili člověk musí být ve stavu, kdy je schopen se modlit) a s duchovním vedením, jinak by mohl postníkovi ublížit (a to nejen tělesně nýbrž i duchovně). Nechat někde někoho zavřeného a svázaného, a držet ho tak tři dny bez jídla a pití není půstem ani duchovním očištěním, ale skutečnou vraždou.

Co je však to nejhorší - žena byla ponechána bez dohledu. Konání exorcismu vyžaduje neustálý dohled a případné poskytnutí pomoci. Toho si přece ten, kdo exorcismus řídí, musí být vědom.

Celé to neblahé provádění exorcismu v severním Rumunsku těžko dopodrobna rozebírat, protože nemáme detailní informace. Působí však dojmem odsouzeníhodného diletantismu a surovosti. Nebývá totiž vůbec zvykem vymýtat démony takto rychle a riskantně (i evangelium před tím varuje). Většinou se volí pomalejší proces, který trvá týdny, měsíce a déle, není tak nebezpečný a náročný, a hlavně skýtá záruky trvalého výsledku. V průběhu této doby je posedlý vyučován, je v rozhovoru se zkušeným zpovědníkem veden k tomu, aby sám našel příčiny své nemoci a dospěl k pokání; při tom je na posedlé působeno bohoslužbami, modlitbami, žehnáním, svatou vodou, svatými ostatky, čtením evangelia apod.

Vedle toho však musíme také zmínit odlišnou mentalitu Rumunů a jiné kulturní prostředí Rumunska, kde - zvláště na venkově či v horách - se žije způsobem, který je v některých ohledech pro Středoevropana těžko pochopitelný.


Zobrazit příspěvek č. 82 jednotlivě

Administrátor --- 22. 2. 2007
K Velikému půstu

Patriarcha Alexij II. - k začátku Velikého půstu



(Výběr z rozhovoru s moskevským patriarchou v "Ruských novinách")


Čtyřicetidenní půst a za ním následující strastný týden jsou ustanoveny svatou Církví k tomu, aby se každý křesťan očistil zdrženlivostí, modlitbou a pokáním, a získal možnost intenzivněji než obvykle vést zápas se svými hříšnými návyky a sklony k hříchu. Jedním z hlavních cílů Velkého půstu je pomoci nám dosáhnout duchovní střízlivosti.

("Střízlivost" je zde teologický svatootcovský termín. Nemá nic společného s alkoholem. Je to stav pravdivosti, zklidnění, očištění, soustředění; je to nepřítomnost klamu; viz dále slova patriarchy; pozn. překl.)

Střízlivost je ctnost pozorného vztahu k vlastnímu duchovnímu životu, opak rozptýlenosti (roztržitosti). Tato ctnost je nám zvláště nutně potřebná dnes, kdy naše společnost ztrácí mnohé ze své tradiční duchovní orientace, a to je zvláště nebezpečné, protože si toho často není vědoma. Každého z nás obklopuje mnoho nebezpečí, vnějších i vnitřních. Živelné katastrofy, terorismus, narkomanie, alkoholismus, a další druhy hříšné závislosti, které jsou nebezpečné jako pro člověka samotného tak i pro jeho okolí. Za těchto okolností je zvláště potřebné být pozorným ke svému duchovnímu životu.

... I pouhé dočasné sebeomezení, jak svědčí zkušenost Pravoslaví, působí na člověka blahodárným vlivem. ... Půst umožňuje soustředit se na modlitbu, prohloubit promýšlení duchovních věcí. Podle mého názoru nám právě toto soustředění schází a proto se nám nedaří zbavovat se hříšných návyků... Všude panuje duch rozptýlení, zábavy, pěstuje se úmyslná lehkomyslnost a povrchní přístup ke všemu - počínaje rodinou a výchovou dětí a konče náboženstvím...

... Bohužel té rozptýlenosti je kolem nás velice mnoho. V televizi i v rozhlase převládají zábavní pořady. A v oblasti tisku převládají otevřeně pohoršlivé. Neobvyklý je růst zábavního průmyslu, šíření kasin, zábavních klubů a podobných podniků. To vše působí na člověka a jeho duši rozkladným způsobem a umrtvuje ho duchovně.

... Za příčinu toho či onoho neštěstí (např. automobilových nehod) se označuje "lidský faktor". Takové jevy, jako opovrhování předpisy bezpečnosti silničního provozu, bezpečnostními předpisy v zaměstnání, nedbalost, ledabylost, lajdáctví apod. jsou z církevního pohledu dozajista hříchem. Vždyť přinášejí vážné nebezpečí nejenom těm, kdo jsou ovládáni těmito hříšnými vášněmi, ale též nevinným lidem včetně dětí. I to je jeden z tragických projevů duchovní rozptýlenosti (nepozornosti) a ochromení.

... Svatá Církev nám dává blahodatné duchovní prostředky jak pro diagnostiku svých duchovních nemocí, tak i pro jejich léčbu. Abychom se učili rozpoznávat své hříšné nemoci, měli bychom se všichni co nejčastěji obracet k Hospodinu slovy modlitby sv. Efréma Syrského (viz níže). Je jasné, že po rozpoznání svých hříšných vášní každý odpovědný křesťan musí vyvinout úsilí k jejich vykořenění.

Ve spásonosných dnech svaté Čtyřicátnice vám z celého srdce modlitebně přeji, abychom všichni hluboce přijali pozvání svaté Církve k nápravě života, důstojně a s duchovním užitkem prošli postním bojem a s radostí uvítali svatou Paschu, Světlé Vzkříšení Kristovo.

(Výběr z delšího článku)




Modlitba sv. Efréma Syrského - hlavní modlitba Velkého půstu

Pane a Vládce života mého, chraň mne od ducha lenosti, sklíčenosti, panovačnosti a prázdnomluvnosti.

Ducha pak čistoty, pokory, trpělivosti a lásky uděl mi, služebníku svému.

Ó Pane a Králi, dejž, abych viděl provinění svá a neodsuzoval bratra svého, neboť tys blahoslaven na věky věkův. Amen.

(Skládá se ze tří proseb. Po pronesení každé z nich se koná hluboká (zemní) poklona.)




Zobrazit příspěvek č. 83 jednotlivě

Administrátor --- 23. 2. 2007
K Velikému půstu

Půst posílá modlitbu na nebe, dává jí jakoby křídla
(Sv. Basil Veliký)

"Půstem pokořuji duši svou," praví žalmista David. Cílem každého křesťana je připravit svou duši pro věčnost, pro život s Hospodinem, proto se musíme snažit, abychom svoji duši učinili pokornou, utišili vášně - a ty je možno uhasit jen půstem a modlitbou. Pokora - to je to nejdůležitější pro spásu lidské duše, vše ostatní - askeze, půsty, modlitby, poklony - jsou prostředky, cesta, kterou se duše ubírá k pokoře.

Jsou takoví "asketové", kteří na sebe nakládají přísný půst, ale sami hoří vášněmi - hněvem a nenávistí k bližnímu. Takový půst není Bohu příjemný. Při půstu musí být zdrženlivost ve všem: jídle, činech, slovech, přáních... Co je to zdrženlivost v přáních? Člověk má rád maso, ale kvůli Pánu je vůbec nejí jako mniši. Jiný se rozhodne nikdy se nedívat na televizi... To všechno jsou asketické činy. V boji s vášněmi člověk se člověk stává trpělivým, získává silnou vůli a hlavně - pokoru.

Kvůli Bohu je možno konat jakoukoliv askezi: přestat kouřit, pít, přestat se rozčilovat. Hospodin za tuto askezi sešle člověku blahodať, naplní duši radostí a pokojem, odhaluje smysl života. Někteří mají zato, že takové skutky sebezapření je možno konat i bez Boha. To člověku říká jeho pýcha. Život však ukazuje něco jiného. Je známo mnoho případů, kdy člověk nemohl přestat pít, kouřit, klít, ač proti tomu dělal, co mohl. Spoléhal se na svou vůli, pomáhali mu přátelé a blízcí... Vše marno. Až poté, co se tento člověk obrátil k Bohu, Matce Boží, kál se, prosil o pomoc shůry, slíbil, že se napraví, Hospodin mu dal síly k zápasu a život člověka se změnil.

Půst léčí duši i tělo. Půst - to je stát na stráži, válka se zlými duchy, vášněmi. A když duši napadají démoni lenosti, zoufalství, stesku, hněvu, žárlivosti - chop se modlitby k Bohu, pros za síly k boji a své tělo připravuj půstem k bitvě. Obtížený voják nepřítele nepřemůže. Ke zdrženlivosti nás volá Církev, ke zdrženlivosti nás vybízí Hospodin.

(Z knihy "Do půstu")


Zobrazit příspěvek č. 84 jednotlivě

Administrátor --- 24. 2. 2007
Film




Tento film vyprávějící o pravoslavném monastýru vyvolal vroucí reakci u italských diváků na festivalu v Benátkách.

Jak vyprávěl herec Viktor Suchorukov (hrál roli představeného monastýru), Italové - katolíci plakali a po konci představení dlouho drželi Petra Mamonova, který hrál ve filmu hlavního hrdinu (starec Anatolij). Jedna dáma před ním dokonce padla na kolena...
Tento film zakončoval filmový festival, což zatím nebylo žádnému ruskému filmu dopřáno.
(Interfax)


Zobrazit příspěvek č. 85 jednotlivě

Administrátor --- 24. 2. 2007
Kalendář Velkého půstu

Aktualizovaný schematický kalendářní přehled letošního Velkého půstu:

Kalendář Velkého půstu (aktualizováno pro rok 2007)




Zobrazit příspěvek č. 86 jednotlivě

Administrátor --- 26. 2. 2007
K první neděli velkopostní

První neděle Velikého půstu je každoročně zasvěcena "Oslavě Pravoslaví" (nebo "Vítězství Pravoslaví"). Myslí se tím vítězství pravoslavné víry na všemi herezemi (bludy). Tento svátek byl původně oslavou vítězství pravoslavného křesťanství nad herezí ikonoborectví (právě v první neděli Velikého půstu r. 843 byly slavnostním průvodem vneseny ikony zpět do chrámu Boží Moudrosti v Konstantinopoli).

Dnes se čtou z Evangelia slova Ježíše Krista o Nathanaelovi: "Hle, pravý Israelita, v němž není lsti." (Jan 1,47)

Tím se chce vyjádřit, že podstata církve je taková, že nesnese žádnou lest a klam. Proto se Církev sama ze své vlastní podstaty očišťuje od všech klamných lstivých učení - tj. herezí. Tento sebeočistný proces probíhá po celé dvě tisíciletí historie Církve, není řízen žádným člověkem ani žádným pozemským úřadem, ale děje se jaksi samovolně, je vyjádřením života Církve. Dalo by se říci, že je to jedna ze "životních funkcí" živého církevního organismu. Tento proces je důsledkem přebývání Ducha Svatého, který je Duchem Pravdy, v Církvi.

Této neděli se také říká "Neděle anathemy", protože v pravoslavné církvi se po celém světě koná zvláštní obřad, při kterém se usvědčují všelijaké hereze a vyslovuje se nad nimi anathema. Obřad se v plnosti koná v katedrálních chrámech (ve zkrácené podobě se může konat i v chrámech farních). Text přednáší protodiákon, "anathema" říkají (či opakují) přítomní pravoslavní biskupové. (Viz zde, jak se konal obřad anathemy v Rusku, kde mu byl přítomen a nadšeně jej zapsal Karel Havlíček Borovský).

"Anathema" znamená postavit něco (někoho) mimo Církev Kristovu. Ohlašuje se tím bez jakéhokoliv klamu a lsti, že dané učení či názor nemá nic společného s Církví a že Církev se od těch, kdo takovéto názory učí, distancuje a odděluje je od sebe.
Výklad slova anathema - viz náš slovníček.


Nyní zde ocitujeme současný seznam anathem, jak se čte v současnosti v tuto neděli v Moskvě.

Pravoslavná církev dnes, jako každoročně v tuto neděli, oznamuje před celým světem:

"Ty, kteří svůj rozum dali do služeb poslušnosti Božímu zjevení a kteří se pro ně v sebezapření namáhají, velebíme a chválíme. Ty, kteří se protiví pravdě a nekají se z toho před Hospodinem, jenž očekává jejich obrácení a lítost, ale nechtějí následovat svaté Písmo a Tradici prvotní Církve, - takové odlučujeme a vyslovujeme jim: anathema.

Těm, kteří odmítají existenci Boží a tvrdí, že tento svět vznikl sám od sebe a že se v něm všechno děje bez Boží prozřetelnosti a náhodně, - budiž jim anathema.

Těm, kteří říkají, že Bůh není Duch, ale hmota, anebo ho neuznávají za spravedlivého, milosrdného, moudrého, vševědoucího či říkají tomu podobná rouhání, - budiž jim anathema.

Osmělujícím se tvrdit, že Syn Boží není jednobytný s Otcem a není stejné cti jako Otec, a stejně tak i Duch Svatý; těm, kteří nevyznávají, že Otec, Syn i Duch Svatý jsou jeden Bůh, - budiž jim anathema.

Těm, kteří si dovolují říkat, že k našemu spasení a očištění od hříchů není nutný příchod Syna Božího v těle na svět, jeho dobrovolné utrpení, smrt a vzkříšení, - budiž jim anathema.

Těm, kteří neuznávají blahodať vykoupení, jež je hlásána v Evangeliu, jako jediný prostředek k našemu ospravedlnění před Bohem, - budiž jim anathema.

Osmělujícím se říkat, že Přečistá Panna Maria nebyla před porodem, při porodu i po porodu pannou, - budiž jim anathema.

Nevěřícím, že Svatý Duch dal moudrost prorokům a apoštolům, skrze ně nám zvěstoval pravou cestu ke spáse, dosvědčil ji zázraky, že (tentýž Duch Svatý) přebývá v srdcích věrných a pravých křesťanů a uvádí je do všeliké pravdy, - budiž anathema.

Těm, kteří odmítají nesmrtelnost duše, konec světa, budoucí soud a věčnou odplatu za ctnosti na nebesích, ale za hříchy odsouzení, - budiž anathema.

Těm, kteří zavrhují Tajiny (svátosti) svaté Církve Kristovy, - budiž anathema.

Těm, kteří odmítají sněmy svatých otců a jejich tradice, souhlasné s Božím zjevením, zbožně opatrované Pravoslavně-katolickou Církví, - budiž anathema."

Ze současného obřadu neděle Pravoslaví
Přeloženo z webu Moskevského patriarchátu pravoslavie.ru

P.S.
Pro současného člověka za západě je potřeba dodat, že anathema neznamená upalovat na hranici. Je to oddělování pravdy od nepravdy. Má-li být Církev příbytkem pravdy, pak musí dokázat označit, co pravda není. Je to nekončící usvědčování všech lstí a klamů, který se děl už ve starozákonní Církvi, pak jej v mnoha svých kázáních konal Ježíš Kristus (a to nezřídka dosti drsnými slovy, viz např.: "Běda vám..."), anathemu nadále vyslovovali ve své době svatí apoštolé (Galat 1,8-9) a následně i církevní otcové. Bez anathemy by se zatemnila pravda a bez pravdy není možná opravdová láska, jen lež a pokrytectví, nebo mělkost. Životem Církve však nejsou mělké kalné vody, ale slyší Kristovo: "Zajeď na hlubinu."

"Dnes často slýcháváme, že každou vírou je možno správně sloužit Bohu. Jako by pravda či lež byly Bohu stejně milé. Podle naší víry však nemůže žádná jiná víra než pravoslavná přivést člověka k dokonalosti" (z kázání na ruském pravoslavném rozhlasu Radoněž v tento den).

Jsou-li Češi ještě potomky Mistra Jana Husa, který dal vlastní život, aby se pravda nerozmělnila v kalnosti kompromisů, potom by právě neděle anathemy jim měla být někde v hloubi srdce blízká. Myslím, není bez významu, že sv. mučedník biskup Gorazd (veliký pravoslavný misionář, obnovitel české pravoslavné církve u nás, + 1942) obřad anathemy přeložil (obsahoval i zkrácené vyslovení anathemy) a učinil z něj zvláštní bohoslužbu pro památný den 6. července; takže pravoslavní Češi ji za první republiky konali na svátek Mistra Jana Husa. (Ve 2. vydání českého pravoslavného bohoslužebného sborníku z r. 1951 však nástupci biskupa Gorazda i takto zkrácenou anathemu z této bohoslužby vypustili.)

Náboženský magazín České televize byl tuto neděli zasvěcen ekumenismu a míru ve světě. O dosažení dohody, hledání kompromisu či nějakého amorfního slepence všech "duchovních nauk" se toho tam namluvilo mnoho. O hledání pravdy a usvědčení lži tam nebylo nic.
Zdalipak fasáda zdvořilých úsměvů náboženských představitelů či vyhledávání povrchních podobností mezi náboženstvími přinese bloudícímu světu mír? Asi těžko. Trvalý mír jistě není není dosažitelný tak mělkými metodami...


Zobrazit příspěvek č. 87 jednotlivě

jer. D. Dudáš --- 26. 2. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Předem se velmi omlouvám otci duchovnímu , ale musím reagovat na některé poznámky ohledně způsobu vymýtání v Rumunské církvi .Vše co o.Jan popsal ohledně této tragédie týkající se usmrcení mladé monašky zřejmě psychicky narušeným duchovním ... bych určitě podepsal .Dále bych se také podepsal pod další poznámky popisující exorcismus jako takový .Oč mi tedy jde ? Jen bych si dovolil některé náležitosti týkající se rumunské církve více osvětlit a pár vlastních slov doplnit.
Tak tedy skutečně jde o mimořádnou záležitost . Rumunské pravoslaví má několik monastýrských center , které se na tuto - zdůrazňuji duchovní nemoc - čím posedlost je a její léčbu ( tak jak o.Jan již popsal )specializují .
Tak tedy žádné vlivy západní církve a to absolutně žádné .Co se týká zmíněných detailů ze západu , nejvíce takto ovlivněnou církví je ruská pravoslavná církev .Římskokatolické praktiky prostě souvisejí s jinou věroukou ohledně posedlosti .Pokud by někdo tvrdil , že Rumunská církev převzala v této věci od západu jeho praktiky , tvrdil by zároveň , že byla přijata i teologie na které tyto praktiky stojí .V Pravoslaví to byla vždy nemoc , takto nemocní lidé jsou normálně do chrámu přivádění .Důležité je také zdůraznit, že po chrámu sami oni vždy touží .
Celou tagickou událost bych přiřadil ke stejné nechutnosti jako je třeba pedofilie apod. I tato se v církvi občas objevuje . Usmrcení člověka při exorcismu sice není tak časté , jako pedofilní chování duchovních , ale je tady .
Nelze z toho vyvozovat myšlenky o podobném chování v celé církvi .
Máme i my v našich eparchiích pražské a olomoucko-brněnské psychicky nerušené kněze , a cožpak jsme tedy všichni blázni ?




Zobrazit příspěvek č. 88 jednotlivě

Administrátor --- 26. 2. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Děkuji otci Davidovi za jeho doplnění.

Snad bych jen poznamenal, že jsem rozhodně nechtěl činit ze zmíněného tragického případu něco, co by mělo být pro Rumunskou pravoslavnou církev typické nebo v Rumunsku běžné. Proto jsem také uvedl, že Rumunská pravoslavná církev onoho kněze po té tragické události suspendovala.

Díky otci Davidovi za podtržení skutečnosti, že posedlost je duchovní nemoc, kterou lze léčit, a tak zbavit nemocného jeho utrpení.
Díky také za podotknutí, že posedlí touží po chrámu. To je důležité uvést. Oni tam sami přicházejí, protože cítí, že modlitba a bohoslužby, je to jediné, co jim může pomoci.

O žádném případu pedofilie v naší církvi nevím, a tak se k závěru příspěvku nemohu vyjádřit.


Zobrazit příspěvek č. 89 jednotlivě

Administrátor --- 28. 2. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Zrovna v této době byl v jednom pravoslavném časopisu uveřejněn článek zabývající se těmito smutnými problémy. Tento článek je psán mnichem, který žije v monastýru, kde se exorcismy zabývají. Autor v něm sděluje jejich poznatky a zkušenosti. Předkládám sem pár výňatků z tohoto článku:

V naší době epidemie posedlosti, jako i jiných nemocí, zaplavuje svět. Zdá se nám, že je to podobné jako před příchodem Spasitele do Israele před dvěma tisíci lety. ... Noviny i elektronické sdělovací prostředky ukazují na blízký příchod antikrista, a podle proroctví tedy i na blížící se druhý příchod Pána Ježíše Krista. Antikristovou gardou se nejspíš stanou legie posedlých lidí, většina z nichž ani netuší, že jsou nemocní. Zlá moc, která se v lidech skrývá, se už nedokáže tajit; z televizoru i rozhlasu démoni vyučují nepřístojnostem... V poslední době k nám do monastýru stále častěji přijíždějí křesťané zúčastnit se bohoslužby s vymítáním (běsů).

Exorcismus (vymítání démonů) je zvláštní bohoslužba, do níž jsou začleněny zvláštní modlitby proti zlým duchům. Tyto modlitby byly Bohem zjeveny v průběhu věků, sestavili je svatí otcové, asketové. Tyto modlitby jsou určeny pro lidi, v nichž se nachází a sídlí zlý duch, nebo démon. Těmito modlitbami jsou posedlí lidé osvobozováni od násilí, které na nich běsové páchají.

Člověk potřebuje exorcismus jedině tehdy, když z té či oné příčiny trpí - tělesně či duševně (např. nemocemi, duševními poruchami, viděními, přízraky apod.). Určit, jestli je potřeba exorcismus, může zkušený duchovní.

Zde jsou některé příklady případů posedlosti, jak je vyprávěli duchovní z Ukrajiny.

"Moje tělesná teplota byla stále velice nízká. Měla jsem podivná vidění. V očích se všechno zvětšovalo. Chodila jsem po lékařích. Jenže tomografy nevidí to, co je uvnitř mně ve skutečnosti. Pomohlo mi pouze vymítání. Jednou před zpovědí běs vyšel - ihned jsem pocítila úlevu."

"Nejdříve jsem si myslela, že je to běžná nemoc - případ pro medicínu. Až v církvi určili diagnózu. Hlas uvnitř mě začíná křičet, chci jej zadržet, ale nemohu. Je to cizí, zlá síla. Brání mi chodit do chrámu, zvláště k přijímání. Jakmile se začnu vypravovat, že půjdu na bohoslužbu, vždy pravidelně přijde sousedka nebo zazvoní telefon - v všechen čas je promarněn prázdnými rozhovory. Je mi 44 let; běs do mě vstoupil, když jsem byla dvouletá holčička. Musím se posílit ve víře, pak se uzdravím..."

"Jednou byl horký letní den; přišel za mnou kolega a rychle se napil ze sklenice, která stála na stole. Co to s ním udělalo! Okamžitě běžel k výlevce, vyplivnul vodu a mumlal: "To je ale hnus! Co to bylo?" Byla to svěcená voda."

Mimochodem ještě před revolucí (1917) na Ukrajině prováděli na psychiatrických klinikách neoklamatelný test. Před nemocného postavili deset sklenic s vodou - v devíti byla svěcená voda a v jedné voda obyčejná. Pacient o tom nevěděl. Když si nemocný člověk bral stále znovu a znovu jen tu obyčejnou vodu (jakoby mu to někdo oznámil), posílali jej ne k lékaři ale ke knězi na exorcismus.

"Při exorcismu se kněz přibližoval k sympatické plavovlasé dívce. Usmívala se. Jenže čím blíže k ní byl kříž, tím rychleji opadával úsměv. Tvář jí zrudla a začala na ní být patrná bolest. Zasténala a sesula se na podlahu." (Když kněz přichází, zdá se, že od něho vane nesnesitelný žár. Tak vysvětlují svůj stav nemocní.) Na tuto dívku přišel démon od předků. "Moje babička byla čarodějka, od ní to mám," říká. ... V této rodině pak pochopili, že hříchy rodičů se projevují na dětech (viz Exodus 20,5).

Hřích byť i jen jednoho z rodičů (zvláště smrtelný hřích) nutně snižuje společný pro celou rodinu potenciál nestvořené Božské energie (blahodati), zbavuje všechny ostatní členy rodiny blahodatné Boží ochrany před negativním působením démonických sil, což se v největší míře projevuje na dětech, protože jsou to nejslabší údové jednoho společného těla domácí církve - čili rodiny.

(Podobně to platí i v širším společenském měřítku. Rozmáhající se hřích, homosexualita apod. ovlivňuje nejen osoby, které se takovým hříchům oddávají, ale potažmo celou společnost; pozn. překl.)

Posedlost téměř vždy začíná obyčejnou nedbalostí, lhostejností. Lidé se nemodlí před jídlem, nečiní na sobě znamení kříže, nemodlí se ráno a večer... A běsové vstupují. Nejčastější příčinou posedlosti však bývá smrtelný hřích - v prvé řadě nevíra, rouhání, zabití (sem patří i potraty), nedbalost o spásu, zanedbávání účasti na bohoslužbách...

Je potřeba plnohodnotný pravoslavný život, v neděli a ve svátcích být na bohoslužbách, zachovávat půsty, modlitby ráno i večer, modlit se ke svatým ochráncům a andělům. Když naši rodní nechodí do chrámu a nevěří, musíme se modlit "za dva". Protože oni trpí kvůli své nevíře, ale neuvědomují si, proč trpí.

Lidé se utíkají k psychotronikům a léčitelům. Běsové někdy jakoby na čas poslechnou léčitele, aby tím u lidí vzbudili důvěru v něho. Stejně tak se běsové snaží vnukávat lidem víru v medicínu, v materialistickou vědu. Končí to však špatně. ...
Démon, to není pohádka. Je to temná inteligentní síla, která působí nakolik jí to Bůh dovolí. Dříve, v dávnověku démoni mluvili ze soch a model, nyní v souladu s dobou přijímají formy, které jsou blízké světonázoru současného člověka (např. se zjevují jako mimozemšťané - návštěvníci z vědecky pokročilých civilizací odněkud z vesmíru, kteří se rádi nechávají vidět, jak někde v parku v noci sbírají klacíčky apod.; pozn. překl.)

Exorcismus je potřeba dělat velice opatrně, po delším sledování nemocného a přesně podle modlitebního postupu sv. Basila Velikého.

Jeromonach Evtichij (Jordanville) (Pravoslavná Rus; USA)

----------------

P.S.
Exorcismus je vidět i v závěru nového ruského filmu z pravoslavného monastýru (viz zde).


Zobrazit příspěvek č. 90 jednotlivě

Administrátor --- 28. 2. 2007
K velikému půstu

Kdo uhasil oheň? Kdo zacpal tlamy divokých šelem? Půst, který vysvobodil mládence před spálením v peci, a proroka Daniele před sežráním lvy. Líbejme, bratří, tento půst.
(Z bohoslužby na čisté úterý)

Ubohý půst! Kolik musí snášet výčitek, hany, utrhání a pronásledování! A přesto z Boží milosti tu stále je. Jistě, a jak jinak? Má mocnou oporu. Pán Ježíš se postil. Apoštolé se postili - a to ne málo, ale jak praví o sobě ap. Pavel: "v půstech velikých" (2.Kor 11,27). Všichni svatí drželi přísné půsty. Kdybychom mohli prohlédnout příbytky ráje, nenalezli bychom tam snad nikoho, komu by byl půst cizí. Porušením půstu ztratili (naši prarodiče) ráj, a proto držení přísného půstu musí patřit mezi prostředky k navrácení ztraceného ráje. Naši Matku, Církev, bolí za nás srdce, cožpak je to macecha? Nakládala by na nás takové těžké břemeno, kdyby bylo zbytečné? Nelze jinak. Pokořme se. Všichni, kteří chtějí být spaseni, ať se pokoří... Kdo se vymlouvá z půstu, tomu není drahé spasení.
(Svt. Theofan Zatvornik)

Ti, kteří zavrhují půst a honí se za rozkošemi jako za blažeností, táhnou za sebou celý veliký roj rozličného zla, a navíc škodí svým vlastním tělům.
(Sv. Basil Veliký)

Kdo se upřímně a nepokrytecky postí, slouží tím Kristu. Již na zemi se připodobňuje andělům, líbí se prorokům, vstupuje do společenství s apoštoly. Prostřednictvím půstu, když dosáhne přerodu své přirozenosti, stává se z nespravedlivého spravedlivým, ze zlého dobrým, z nečistého zbožným. Takovým způsobem si osvojuje Krista, poklad života.
(Sv. Jan Zlatoústý)


Zobrazit příspěvek č. 91 jednotlivě

jer. D. Dudáš --- 28. 2. 2007
ještě k událostem v Rumunsku

Myslím , že k tomuto tématu lze říci ještě mnoho podstatného . Dovolím si tedy taky ještě něco doplnit .
V zásadě je třeba si uvědomit , že pravoslaví zná dva druhy posedlosti , ale jen jednu posedlost léčí .
Jde o dobrovolnou posedlost démonem a posedlost nedobrovolnou , proti své vůli .
Naše diagnóza této duchovní nemoci probíhá jen ve vztahu k člověku nedobrovolně posedlému .
Dále obecně existují různé projevy , druhy a stádia posedlosti .Okolnosti jsou různé , i démoni mají svoji hierarchii , člověk může být ovládán různými druhy a počtem běsů .
K projevům a stádiu se nebudu vyjadřovat , neboť je toho opravdu mnoho .
Dále je důležité uvést , že člověk nedobrovolně ovládaný démonem , jím nikdy a to zdůrazňuji , nikdy není ovládnut zcela .
Hospodin Bůh vždy takovému úplnému ovládnutí zabrání , člověk takto zasažený zlem s tím tedy může s Boží pomocí z vlastní vůle bojovat .
Posedlost se neprojevuje vždy a ve chvílích , kdy je člověk schopen normálně uvažovat , tak zatouží po chrámu . Proto je církev schopná určit , jestli onen postižený chce být léčen . Neděje se tak proti vůli pacienta , protože v momentech kdy není démonem ovládan , sám o pomoc prosí .
Sám jsem byl při mém studiu v Rumunsku přítomný několika podobných událostí . Tito lidé přichází do chrámu ,při počátečních stádiech posedlosti lidé vykřikují ohavnosti např. při čtení evengelia , žehnání křížem nebo znamením kříže rukou kněze , při příblížení ke svatým ostatkům . Při Svaté Tajině Proměňování omdlévají .
Viděl jsem jak jsou vedeni do chrámu , k divotvorným ikonám ... a při horkých srpnových teplotách z jejich úst vycházela bílá hustá pára a oni se dusili ....
Toto jsou ovšem projevy počáteční posedlosti .Neléčená posedlost je mnohem horší , raději se o tomto nebudu rozepisovat .
Dále je třeba si položit otázku , proč jsou projevy posedlosti tak časté v silně pravoslavných a katolických oblastech , zatímco nevěřící západ toto vlastně zná jen z hororových filmů .
Odpověď je následující , ďabel pracuje jen tam , kde ještě nejsou jeho lidé .Běsy nenávidí modlitby a věřící lid.Na západě církve už nejsou schopni rozpoznat co je psychická nemoc a co nemoc duchovní - posedlost . Takový to lidé jsou démonem ovládáni z vlastní vůle . Jsou i posedlí , kteří normálně v naší konzumní společnosti fungují a jsou jí považování za její běžný jev a součást .
Vždyť zatímco čarodějnictví v pravoslavných zemích stále nahání strach a jeho většinou primitivní projevy jsou zde stále aktuální .
Jako např. různé očarované předměty ,ve kterých se může ukrývat démon .( Víme , že když kněz světí dům , má se vše doma otevřít ...okna , skříňky atd . , právě kvůli ukrytí démona )
Různé kletby na domácích zvířatech ( kráva začne dávat např.modré mléko ), prokletí místa , svazování a dušení ve snech atd ..
Takové ženy většinou stojí u chrámových dveřích a proklínají každého člověka , který do chrámu vejde .
A jak je tomu u nás ? Čarodějnice jsou zde celebritami ,mají vlastní mediální show v televizi či rádiu . Očarované a démonické předměty si zde lidé sami kupují a doma vystavují .... Myslím , že to dává jasnou odpověď , jak se věci mají . Skutečnost je mnohem horší než si myslíme .Chtělo by se dokonce říci , že naopak vybočují ze společnosti ti , keří zůstávají věrní Kristu a posedlosti se brání ..........


Zobrazit příspěvek č. 92 jednotlivě

Administrátor --- 1. 3. 2007
K velikému půstu

"Není potřeba obávat se půstu," říká uralský starověrec Theodor. Přísné dny přicházejí, jistě. Leč právě v této době můžeme očistit své duše, dokázat svou lásku k Bohu. Nyní je půst zvláště přísný. Jen o víkendech je možno jíst olej a rybu budeme letos jíst jen jednou."

(Svátek Zvěstování přesv. Bohorodice, což je jeden ze dvou dní, o nichž je možno ve Velkém půstu jíst rybu - jenže jedině, když není zrovna Velký týden - letos vyšel právě na Velkou sobotu, takže - žádná ryba nebude... :-)

V postních dnech hoří na Theodorově božišti bezpřestání lampáda a neustále osvěcuje stezku pro naše duše ke Světlému Vzkříšení Kristovu.

V domě starověrce panuje duchovní atmosféra... Jaké těžkosti museli za Uralem překonávat v předválečných letech, aby se alespoň jednou v roce dostali na bohoslužby...

(Výběr z článku z ruských novin: Samarské starověří)


Zobrazit příspěvek č. 93 jednotlivě

Administrátor --- 2. 3. 2007

V nastupující dny svatého půstu dej do pořádku své záležitosti, smiř se s lidmi i s Bohem. Buď zkroušený a plač nad svou nehodností a svou záhubou. Tím si získáš odpuštění a získáš naději na spásu. „Srdcem zkroušeným a pokorným Bůh nepohrdne“, ale bez něho ti nepomohou žádné oběti a almužny.
Z dopisů Nikona (Voroběva)

Postíš se? Nasyť tedy hladové, napoj žíznící, navštiv nemocné a nezapomeň na vězněné. Utěšuj trápené a plačící; budiž milosrdný, mírný, dobrý, tichý, trpělivý, nevzpomínej na zlo, buď zbožný, pravdivý, velkomyslný, aby Bůh přijal i tvůj půst a daroval ti hojnost plodů pokání.
(Sv. Jan Zlatoústý)

Pravý půst je vzdálení se od zlých činů. Odpusť bližnímu urážky, promiň mu dluhy. „Neposťte se v soudech a hádkách.“ Nejíš maso, ale požíráš bratra. Zdržuješ se vína, ale nezdržíš se křivd. S jídlem čekáš až přijde večer, ale den trávíš na soudním dvoře...
(Sv. Basil Veliký)

Čím více je bohatství bez Boha, tím více je chudoby. Čím více je poznání bez Boha, tím větší je prázdnota v člověku. Jen Bůh činí člověka bohatým a moudrým, svět bez Boha však rodí chudáky a hlupáky.
Jsi-li bohatý, mysli na to, jak bys s důstojností mohl snášet chudobu. Zažíváš-li štěstí, mysli na to, jak bys s důstojností přečkal neštěstí. Když tě lidé chválí, mysli na to, jak bys s důstojností mohl strpět jejich pomluvy. A celý život mysli na to, abys s důstojností mohl přijmout smrt.
(svt. Nikolaj Velimirovič)


Zobrazit příspěvek č. 94 jednotlivě

Administrátor --- 2. 3. 2007
Z tisku


Papežský kazatel se vyjádřil o příchodu antikrista

Kazatel papeže, kardinál boloňský Jakomo Biffi, který v tomto roce káže římskému papeži Benediktu XVI. v době tradičních duchovních cvičení, prohlásil, že antikrist se objeví ve světě v podobě "pacifisty, ekologa a ekumenisty", sděluje Lenta.ru s odvoláním na noviny Times.

Tento prelát by byl podle některých zdrojů kandidátem na nového papeže nebýt jeho příliš vysokého věku (78 let). Byl totiž považován za hlavního dědice Jana Pavla II.

Kardinál se mnoho let zajímal o dílo ruského náboženského filosofa a mystika Vladimíra Solovjeva. S odvoláním na něho tvrdí papežův kazatel, že satan "sezve celosvětovou radu a bude žádat souhlas mezi představiteli všech náboženství".

Podle jeho slov "většina lidových mas půjde za antikristem s výjimkou malých skupinek katolíků, pravoslavných a protestantů, které budou bojovat proti narušování víry".

Kardinál má zato, že antikrist nemusí nutně přijít v podobě člověka - může se projevit tím, že "křesťanství se změní v pouhý soubor ideologických norem".


Zobrazit příspěvek č. 95 jednotlivě

Administrátor --- 4. 3. 2007
Neděle Velikého půstu


Druhá neděle Velkého půstu je podle pravoslavné tradice zasvěcena památce sv. Řehoře Palamy, arcibiskupa soluňského, který žil ve 14. století. V souladu s pravoslavnou vírou učil, že duchovní zápas v postu a modlitbě Hospodin dává věřícím blahodatné světlo, jakým zářil Pán při proměnění na hoře Tábor. Protože sv. Řehoř rozkryl učení síle půstu a modlitby, bylo ustanoveno konat jeho památku druhou neděli velkopostní.

Pravoslavné učení o nestvořených energiích a vysvětlení pojmu blahodať viz v našem slovníčku.

Jako každou velkopostní neděli slouží se dnes liturgie sv. Basila Velikého, která je starobylejší (a delší) než liturgie sv. Jana Zlatoústného, která se slouží ve všech případech, kdy není určeno konat liturgii Basilovu (liturgie sv. Basila se koná pouze ve stanovené dny a těch je v průběhu roku deset).


Zobrazit příspěvek č. 96 jednotlivě

jer. Antonij z Rumburku --- 4. 3. 2007
Monastýr sv. Jiří Vítězného

Příslušné orgány Ruské pravoslavné církve a její berlínské eparchie zveřejnily záměr ruské církve vybudovat s Boží pomocí mužský monastýr sv.Georgije nedaleko města Templin severně od Berlína, který by se měl stát střediskem církevního života nejen Německa, ale celé střední Evropy. V současné době probíhají opravy obytných budov a řádné bohoslužby by měly být zahájeny "v nejbližší době". Podrobněji o tom a též o možnosti podpory tohoto díla na www.rokmp.de.


Zobrazit příspěvek č. 97 jednotlivě

Administrátor --- 5. 3. 2007
Neděle Velikého půstu

Bůh je světlo

O druhé neděli velkopostní konáme památku sv. Řehoře Palamy, archiepiskopa thessalonického. Církev k nám u příležitosti této památky promlouvá o tajemství světla, na němž musíme mít účast, chceme-li spatřit Vzkříšení Kristovo.
Sv. Řehoř Soluňský a teologické spory ve XIV. století, které jsou s jeho jménem spojeny, učí, že světlo Proměnění Kristova je světlo nestvořené, nikým neučiněné. Takto byla zavržena hereze západních teologů: pravoslavné učení upozorňuje na slovo Písma, že Bůh je světlo (Jan 1. kap.) (tedy světlo nestvořené stejně jako Bůh není stvořený). A když vyznáváme Boha Otce a Boha Syna, Světlo ze Světla, Boha pravého z Boha pravého, věříme, že Bohem-Světlem bylo stvořeno jiné - stvořené - světlo, to o němž se vypráví v knize Genesis: "Pravil Bůh, nechť je světlo."

Tyto dogmatické otázky nebyly ve vztahu k životu církve čímsi odtažitým a neměly by být něčím odtažitým ani pro nás. Běda, jestli je bereme jako obyčejné teologické či vědecké názory, které nemají žádný vztah k našemu vlastnímu životu. To by znamenalo jen jedno - že světlo, jež nám Bůh zvěstuje, světlo, v něm není žádné tmy, zůstává pro nás neviditelné a my nad tím ani nenaříkáme s pokáním, že přebýváme ve tmě. Všechna neštěstí církve jsou nějak spojena s tím, že nějaká tajemství víry se stala pro křesťany odtažitými, přestala být živými aktuálními otázkami, v nichž se řeší náš osud; a křesťané tím ztratili hloubku víry, plnost křesťanského povolání, které máme v Církvi realizovat.

(Prot. Alexandr Šargunov, "Veliký půst")
Z pravoslavie.ru


Zobrazit příspěvek č. 98 jednotlivě

Administrátor --- 6. 3. 2007
K liturgii Velikého půstu

O LITURGII PŘEDEM POSVĚCENÝCH DARŮ

(Zvláštní velkopostní bohoslužba se svatým přijímáním)

Takto se jmenuje bohoslužba, při které se věřícím předkládají ke zbožnému poklonění a přijímání svaté Dary, které byly posvěceny dříve (většinou o předchozí neděli), na plné liturgii Basila Velikého nebo Jana Zlatoústého.

Konání plné liturgie, v rámci níž jsou posvěcovány Dary, bylo v dávné církvi provázeno společným stolováním, jemuž se říkalo "večeře lásky", což bylo pro křesťany slavnostním svátkem. Liturgii, při níž se konalo posvěcení Darů, nazývali dávní křesťané Paschou, protože se této bohoslužby účastnili s týmiž radostnými a vznešenými pocity jako při oslavě Paschy. Takovou slavnost považovala Církev za neodpovídající dnům pokání a přísného půstu Svaté čtyřicátnice, a proto stanovila (49. pravidlem Laodicejského sněmu, r. 343) nekonat plnou liturgii ve dny Čtyřicátnice, s výjimkou sobot a nedělí, kdy půst polevuje a křesťané mohou trávit tyto dny s větší slavnostností než všední dny velkopostní. Na druhé straně však měla církev na paměti zvyk dávných křesťanů přijímat co možná nejčastěji, a proto nechtěla křesťany zbavit Těla a Krve Kristových byť jen na průběh týdne, aby se tím neoslaboval duch věřících, kteří při umrtvování těla potřebovali posilovat se nebeským pokrmem. A proto stanovila, že se v průběhu postního týdne budou věřícím udělovat Dary dříve posvěcené. Rozdělování těchto Darů bylo samozřejmě spojeno s vhodnými modlitbami. V tomto obyčeji spočívá počátek liturgie předem posvěcených Darů. Nejdříve se konala jen podle ústního podání a ne všude stejně. Tak to bylo do časů sv. Řehoře Dvojeslova (tj. Dialoga), biskupa římského (+ 604), který shromáždil a sestavil písemně obřad této liturgie, a proto se stála známou pod jeho jménem. Definitivně ji schválil VI. všeobecný sněm kánonem 52. (r. 680) a stanovil konat ji ve všední dny čtyřicátnice.

(Kněz K. Subbotin, Rukověť k výuce Ústavy bohoslužeb pravoslavné církve)

Některé zvláštnosti této bohoslužby

Při liturgii předem posvěcených Darů čte žalmista ve středu chrámu dvě paremie (starozákonní čtení): jednu z knihy Stvoření (vypráví o stvoření světa, pádu Adama a Evy a nešťastných následcích) a druhou z přísloví Šalomounových.

Po první paremii kněz před prestolem drží v ruce kadidlo a svíci (stojící jinak před svatými Dary), obrací se k západu, žehná svící na způsob kříže lid a praví: "Světlo Kristovo osvěcuje všechny!"
Při tomto požehnání se všichni přítomní klaní až k zemi, čímž projevují svoji zbožnou úctu k předvěčnému Světlu (duchovnímu, nestvořenému), osvěcujícímu všechny končiny země.

Po ektenii se otevírá královská brána a místo Cherubínské písně se zpívá: "Nyní mocnosti nebeské neviditelně s námi konají službu. Neboť, vchází Král slávy; hle, tajemná žertva, vykonaná, nesena jest ve slávě. S vírou a láskou přistupme, abychom se stali účastníky života věčného. Allelujah."

Při zpěvu této písně jsou svaté Dary přenášeny z žertveníku na prestol, při čemž se všichni věřící skloní až k zemi a tím prokazují náležitou úctu Tělu a Krvi Kristovým. Toto přenášení se koná v mlčení - v chrámu je ticho, nikdo nic nezpívá (podle řecké tradice má při tom kněz přikrytou hlavu). Vzpomínání biskupů apod., které se koná při velkém vchodu na plné liturgii, se neděje, protože vše se už učinilo tenkrát.
Na konci liturgie mohou věřící přijímat svaté Kristovy Tajiny. Podle zvyku při této liturgii nepřijímají malé děti.

(Dle pravoslavie.ru)

(Tato liturgie je sestavena jako večerní bohoslužba; předpokládá se, že věřící se budou celý den postit, aby mohli odpoledne přijímat nalačno. Tam, kde to není možné, je dnes přijato, že se liturgie může konat i dopoledne; ještě v 19. století však nebylo dovoleno sloužit ji před polednem.)


Zobrazit příspěvek č. 99 jednotlivě

Administrátor --- 7. 3. 2007
Z internetu

Milý článek v Literárních novinách Nasvětlování kostelů považuji za vítězství antikristovo.


Zobrazit příspěvek č. 100 jednotlivě

Administrátor --- 7. 3. 2007
ještě ke smutné události v Rumunsku

Na www.pravoslavi.cz/filmy
Jsem umístil krátkou filmovou reportáž o exorcismu v Rusku (přiloženy jsou české titulky).


Zobrazit příspěvek č. 101 jednotlivě

Administrátor --- 7. 3. 2007
K Velikému půstu

V době Velikého půstu se mění veškeré uspořádání všednodenního života pravoslavného křesťana. Duch pokání, zpytování toho, co se děje uvnitř duše, vylučuje mnohé z toho, co neodpovídá světlému zármutku velkopostní doby.

Dříve se v pravoslavných zemích po celý Velký půst nekonaly žádné radovánky, bály, zábavy, setkání v salónech, byla zavřena divadla; na první týden velkého půstu i na strastný (pašiový) týden byla přerušena výuka na školách, byly uzavřeny všechny státní i církevní instituce (samozřejmě kromě chrámů). V průběhu celé doby velkopostní se nekonají svatby. Pro děti, které už byly ve věku, kdy začínají mít rozum, byly omezeny některé hry, což jim umožňovalo proniknout do atmosféry, která byla nepodobná jakékoliv jiné době církevního roku.

Podstatné změny nastávají v domácí i chrámové modlitbě. V chrámě je méně zpěvu, který ustupuje dlouhému čtení, všechno chrámové oblečení se vyměňuje za černé, v době bohoslužeb je příšeří, modlitby jsou provázeny zemními poklonami. Často zní zvláštní postní modlitba sv. Efréma Syrského.

V čistém týdnu v pondělí, úterý, středu a čtvrtek večer se koná předčítání Velikého kajícího kánonu sv. Andreje Krétského, ve kterém je celá lidská historie nahlížena prismatem hříchu, vášní a pokání lidské duše. Všechny postavy a události posvátné starozákonní i novozákonní historie symbolicky představují celou mnohotvárnost duchovního života člověka - od otročení hnusným vášním a porobení těla až po krásu pokání a královské svobody ducha, kterou mu Bůh daruje.

Ve všední dny Velkého půstu se nekoná svatá liturgie, hlavní křesťanská bohoslužba, při níž se chléb a víno působením blahodati Svatého Ducha proměňují na Tělo a Krev Kristovy. Ve středu a pátek se však koná "liturgie Předem posvěcených Darů" - zvláštní bohoslužba, při které věřící dostávají svaté přijímání z Darů, které byly posvěceny o předcházející neděli a uchovány jsou na svatém prestolu (oltáři).

Každou sobotu kromě první se konají zádušní bohoslužby. A každá neděle velkopostní má své zvláštní zasvěcení.


Zobrazit příspěvek č. 102 jednotlivě

Administrátor --- 8. 3. 2007


Římsko-katolická diecéze v Edmontu vypracovala pro své farnosti speciální instrukce, jak si počínat v případě epidemie ptačí chřipky. Mj. věří budou dostávat svaté přijímání výhradně způsobem kladení na ruce a nikoliv přímo do úst, jak je to tradiční. Zpovědnice (tj. zpovědní kabinky) musejí být po dobu epidemie mimo provoz a zpověď se bude konat tak, že zpovědník bude od kajícníka vzdálen nejméně 1 metr a oba musejí mít na tvářích masky - respirátory. V případě, že epidemie dosáhne hrozivých rozměrů, mohou být katolické chrámy uzavřeny z karanténních důvodů.

V instrukcích se dále uvádí spousta doporučení k boji proti šíření infekce v chrámech. Např. by neměly být používány talířky na dary věřících, ale speciální schránky s uzávěrem, které se budou otevírat až tři dny poté, co do nich byly vloženy peníze. Kněží, kteří budou sloužit mši, budou smět brát do rukou posvátné nádoby (např. kalich) pouze v chirurgických rukavicích (na jedno použití).

-----------

(Pravoslavná církev udržuje tradiční starokřesťanskou víru, že v chrámu a při svatém přijímání nebo při líbání ikon či kříže se žádná infekce nešíří. Tato křesťanská víra se zakládá na prostém faktu, že přečistými Tajinami Kristovými, tj. např. Tělem a Krví Páně, se nemůže přenášet žádná nečistota; vždyť svaté Tajiny to je oheň, který vše nečisté spaluje. Oprávněnost takové víry se již nesčetněkrát potvrdila mj. v dobách moru čili infekčních epidemií.)


Zobrazit příspěvek č. 103 jednotlivě

Administrátor --- 11. 3. 2007
K Velkému půstu

3. neděle velkopostní – uctívání svatého Kříže
"Slovo o kříži je bláznovstvím pro ty, kteří jdou k záhubě, kdežto pro nás, spásu získávající, mocí Boží jest" (1Kor 1,18)

„Bez kříže nelze jít za Kristem, který sám nesl kříž. Všichni, kteří za ním kráčejí, bezpodmínečně nesou kříž. Kříž je srostlý s křesťanem. Kde je křesťan, tam je kříž. Kde není kříž, není křesťan. Raduj se, ty, na něhož doléhá kříž, protože to je znamení, že kráčíš za Kristem cestou spásy - do ráje. Trochu vytrp, a už už je konec - a odměna!“ (Z díla sv. Theofana Zatvornika)

Aby církev připomněla, že Pán přišel pozvat nikoliv spravedlivé, ale hříšníky k pokání, vynáší se dnes na střed chrámu svatý kříž. Dvakrát do roka se koná slavnostní vynášení svatého kříže z oltáře doprostřed chrámu: ve svátek Povýšení svatého Kříže (14. září) a pak dnes, v tuto velkopostní neděli.

Životodárný kříž je vynášen na jitřní bohoslužbě, klade se uprostřed chrámu, aby se mu věřící mohli poklonit. Podobně jako poutník unavený dlouhou cestou odpočívá pod rozložitým stromem, tak i my, uprostřed duchovní cesty k Pasše, ke Vzkříšení, nacházíme uprostřed tohoto putování do nebeského Jerusalema dřevo Kříže, abychom při něm načerpali posilu k další cestě.

Při klanění kříži zní hymnus: "Kříži tvému klaníme se, Vládce, svaté Vzkříšení tvoje slavíme."

"Třtinou kříže, kterou jsi jako do rudého inkoustu namočil do vlastní krve, Pane, podepsal jsi po způsobu králů opuštění hříchů našich," praví jeden z hymnů svátku.

Z kříže duchovně zní jako z neshořívajícího keře: "Kdo chceš jíti za mnou, zavrhni sám sebe, vezmi kříž svůj a následuj mne." Co znamená zavrhnout sebe? Zavrhnout na sobě nejen to špatné, ale i to, co se nám zdá dobré. Jak svoje hříchy, tak i své spravedlnosti, své vášně i své zásluhy. Marnotratný nevěrný syn v Ježíšově podobenství, položil při svém návratu otci k nohám nejen své hříchy, ale i svou pýchu. Lituje své nevěry a zároveň se zříká i svého synovského postavení v domě otcově. Láska otcova mu dávno odpustila, ale aby se odpuštění mohlo dokonat, musel syn přijít s pokáním.

Návrat k otci - to znamená ukřižovat sám sebe (duchovně). Ukřižovány ať jsou naše hříchy i naše chlouba. Kříž ležící uprostřed chrámu nám to připomíná. Každý, kdo na něj při bohoslužbách hledí, ať chápe, že tento kříž je určen přímo jemu a nikomu jinému.

Dle pravoslavie.ru


Zobrazit příspěvek č. 104 jednotlivě

Administrátor --- 12. 3. 2007
Zprávy z tisku

Z hrobu bývalého jugoslávského prezidenta vyhnali zlé duchy
Nad hrobem bývalého prezidenta Slobodana Miloševiče byl vykonán obřad vyhánění zlých duchů. Bývalý aktivista opozičního hnutí Odpor a příbuzný ex-prezidenta, fotograf Miroslav Miloševič, přeskočil ohrádku kolem hrobu a zarazil do hlíny nad rakví hlohový kůl, jak to ve středověku činili nad hroby upírů. Původně měl v záměru provést tuto akci v den prvního výročí smrti exprezidenta, ale pak ji posunul kvůli jeho příznivcům, kteří se v tento den u hrobu scházeli.
(Lenta.ru AFP)

-----------

Májští kněží budou vyhánět zlé duchy ze starobylé svatyně Išimče poté, co ji navštíví G. Bush.
Kněží znovu vysvětí dávné obětiště v bývalém májském hlavním městě na západ od Guatemaly, když ji navštíví prezident USA George Bush v rámci svého latinskoamerického turné. "Když tento typ (člověka) ... provokující války bude chodit po našich posvátných místech, uráží májské lidi a jejich kulturu," prohlásil ředitel nevládní májské organizace.

Podle jeho slov "duchovní vůdcové májské komunity" rozhodli, že posvátné místo je nutno po návštěvě amerického prezidenta očistit, aby předkové mohli odpočívat v pokoji.

Išimče je první bodem návštěvy prezidenta USA na jeho cestě po zemích latinské Ameriky.

Cesta G. Bushe vyvolala protesty místního obyvatelstva. Prezident Venezuely Ugo Chaves nedávno prohlásil Bushe za "ďábla" a za "největšího vraha v historii".
(Intexfax religia)

-------------

Vláda Kosova povolila stavbu chrámu, který bude zasvěcen matce Tereze.
Prizrenský katolický biskup sdělil, že stavba bude započata díky organizaci "Církev v nouzi", která už 17 let podporuje katolíky v Kosovu a Albánii. Stavba má začít hned po velikonocích. Dále uvedl, že mnozí muslimové se tady dnes vracejí ke svým křesťanským kořenům. Z vesnic prý přijíždějí celé delegace s žádostí o křest.
Agentura Zenit


Zobrazit příspěvek č. 105 jednotlivě

Administrátor --- 13. 3. 2007
Jak se postit

Ve všedních dnech prvního týdne je půst obzvláště přísný. Podle strohých pravidel se v prvních pěti dnech postu jí jenom dvě jídla, jedno ve středu a druhé v pátek, v obou případech po liturgii předem posvěcených darů. Ve zbývajících třech dnech jsou tělesně silní vyzýváni k držení úplného postu, ti, kdož jej nemohou praktikovat, mohou jíst v úterý a ve čtvrtek (je-li to možné, nikoli v pondělí) a to večer po večerní, kdy si mohou vzít chleba a vodu, nebo snad čaj či ovocnou šťávu, nikoli však vařené jídlo. Musíme však zároveň dodat, že v dnešní praxi se obecně tato pravidla zmírňují.

Středeční a páteční jídlo je předepsáno jako xerofagie. Doslovně to znamená "suché jídlo". Ve striktním výkladu to znamená, že můžeme jíst pouze zeleninu vařenou ve vodě se solí a takové věci jako jsou ovoce, ořechy, chléb a med. V praxi se připouští ve dnech xerofagie i chobotnice a měkkýši, stejně jako margarin, řepkový nebo jiný rostlinný olej, nikoli však olivový. Následující druhy jídel jsou však vyloučeny:
(i) maso
(ii) živočišné produkty (sýr, mléko, máslo, vejce, sádlo, vypečený tuk)
(iii) ryby (tj. obratlovci)
(iv) olej (tj. olivový olej) a víno (tj. alkoholické nápoje)

Ve všedních dnech (pondělky až pátky) prvního, druhého, třetího, čtvrtého, pátého a šestého týdne se povoluje jíst jedenkrát denně a to odpoledne po večerní a pro toto jedno jídlo platí zachování xerofagie.

Pravidlo xerofágie se zmírňuje v následujících dnech:
(1) O sobotách a nedělích Velkého postu, s výjimkou Velké soboty. Mohou být podávána dvě jídla denně jako obyčejně, kolem poledne a večer. Může být víno a olivový olej, avšak maso, živočišné produkty a ryby jsou vyloučeny.
(2) Na svátek Zvěstování (25. března) a na Květnou neděli jsou povoleny ryby spolu s vínem a olejem, avšak maso a živočišné produkty povoleny nejsou. Jestliže svátek Zvěstování padne na jeden ze čtyř úvodních dnů Velkého postu, jsou povoleny víno a olej, ne však ryby.
(3) Víno a olej jsou povoleny v následujících dnech, padnou-li tyto na všední dny druhého, třetího, čtvrtého, pátého nebo šestého týdne:
První a Druhé nalezení hlavy sv. Jana Křtitele (24. února)
Svatých 40 mučedníků sebastijských (9. března)
Předsvátek Zvěstování (24. března)
Sbor sv. archanděla Gabriela (26. března)
Svátek místního chrámu nebo monastýru

(4) Víno a olej se rovněž připouští ve středu a čtvrtek pátého týdne, protože se koná bdění Velkého kánonu. Víno je dovoleno, podle některých autorit spolu s olejem, rovněž v pátek téhož týdne, protože se koná bdění se zpěvem Akafistu Přesvaté Bohorodice.

Vždy se mělo za to, že uvedená pravidla postění musí být zmírňována pro ty, kdož jsou staří nebo chatrného zdraví. V současné praxi je striktní přísnost zmírňována i pro zcela zdravé. ... Je třeba brát zřetel i na osobní podmínky, například na situaci pravoslavných izolovaně žijících spolu s nepravoslavnými, nebo na nutnost stravovat se v závodních nebo školních stravovnách. V případě nejistoty by každý měl hledat radu u svého duchovního otce. Vždy je důležité mít na paměti, že "nejsme pod zákonem, ale pod milostí" (Řím 6, 14), a že "litera zabíjí, ale Duch dává život" (2 Kor 3, 6). I když je třeba brát postní pravidla seriózně, nemají být vykládána s pedantickým legalismem, "neboť království Boží není v jídle a pití, ale ve spravedlnosti, míru a radosti v Duchu svatém" (Řím 14, 17).

(Kallistos Ware: O významu Velkého postu)


Zobrazit příspěvek č. 106 jednotlivě

Administrátor --- 13. 3. 2007
K Velikému půstu

V půstu by se měl křesťan více než kdy jindy snažit, aby žil jako člověk. Jako člověk, který byl stvořen podle Božího obrazu.

Proto se snažíme nezávidět, nehněvat se, být soucitný, krotit vášně, být pánem svého těla. Jíst jen kolik člověk potřebuje k životu.

Pravoslavná asketika to je učení o správném lidském životě.

(Z myšlenek A. Osipova)


Zobrazit příspěvek č. 107 jednotlivě

Administrátor --- 14. 3. 2007
Diskuze v ruské církvi

Rozruch v Rusku

Vzrušenou diskusi v Ruské pravoslavné církvi a v celé ruské společnosti (na stránkách hlavních novin apod.) vyvolal apel biskupa Diomida, který se (spolu s kleriky a věřícími) obrátil k ruskému národu se svým provoláním. Vladyka Diomid v něm kritizuje ekumenismus, společné modlitby a budování nového společného náboženství, dále i duchovní kompromis církve se státní mocí, církevní schvalování personálních identifikačních kódů, spolupráce a uznávání globálních politických a mocenských struktur, uznávání společných duchovních a mravních hodnot, které by mělo Pravoslaví sdílet s ostatními náboženstvími atd.

Tento apel vladyky Diomida je v rámci zpravodajství k nahlédnutí i zde (v českém překladu).

V Rusku se církev i společnost rozděluje v názorech na tento apel.

Mluvčí Moskevského patriarchátu zatím jen kritizoval, že se vladyka Diomid se svým protestem obrátil k celému národu a nikoliv jen k biskupskému sboru, a dodal, že se apelem vladyky Diomida bude zabývat nejbližší zasedání synodu.

Liberální duchovenstvo (v čele např. s diákonem Kurajevem) projev kritizují a jeho argumentaci odmítají.
Jiní mají obavu, že biskup Diomid svým apelem může ohrozit blížící se konečné sjednocení Ruské zahraniční církve s Moskevským patriarchátem.

Řada dalších duchovních (včetně některých občanských sdružení a iniciativ pravoslavných věřících, např. "křesťanské obrození") s vl. Diomidem souhlasí a podporují je. (Např. představený známého moskevského chrámu na Bersenevke, igumen Kyril Sacharov, prohlásil: "Episkop Diomid řekl jen to, o čem mnozí mluví už dávno," a dále poradil lidem, aby si přečetli knížku učitele na Moskevském duchovním semináři J. Maximova: "Mohou křesťané i muslimové uctívat jednoho společného Boha?")

I odpůrci názorů biskupa Diomida však potvrzují, že se nejedná o rozkol, ale vyjádření přání sněmovně probírat problémy.

Apel vladyky Diomida byl přijat a chválen na shromáždění 1. března t.r., jehož se účastnili členové takových organizací jako Svato-sergijevský svaz ruského národa, Ruský všeobecně národní svaz, Svaz pravoslavných bratrstev, Svaz pravoslavných nositelů korouhví, Narodnostně-patriotská fronta "Paměť".

V Moskvě v Mezinárodním fondu slovanského písemnictví a kultury se konalo shromáždění svazu "Křesťanská obroda". Jak oznámila tisková služba svazu, nějvětší pozornost účastníci udělili apelu biskupa Diomida, které bylo jednomyslně podpořeno s menšími poznámkami ohledně státní moci (je potřeba podpořit vše pozitivní, co od vlády přijde).

Představitel Svazu ruského národa, generál Leonid Ivanov, sdílí postoj vladyky Diomida a prohlásil, že provokatéři jsou sami ti, kteří apel biskupa čukotského označují za provokaci. Za záruku přicházejícího obrození ruského národa považuje generál obrodu církevní: "Pravoslavná církev stejně jako celá naše společnosti prožívá těžké doby. Neosvobodila se ještě plně od tíživého protibožského dědictví minulé epochy..." V narážce na některé ruské biskupy generál hovoří o vyprazdňování smyslu pravoslavné věrouky, která podle něj "spočívá v povinnosti každého křesťana vést nesmiřitelnou válku proti zlu ve všech jeho podobách a profilech" (inu, generál se nezapře; pozn. red.). Generál Leonid Ivanov "naprosto a ve všem" podporuje vladyku Diomida, když hovoří a nedovolenosti "duchovního konsensu" s nepřátelskými ruskému duchu západními věroukami. Spolu s tím představitel Svazu ruského národa zdůrazňuje, že podpora široké církevní a národní veřejnosti, které se apelu vladyky Diomida dostalo, nesmí vést k církevnímu rozkolu.

Apelu vladyky Diomida si (v souvislosti s návštěvou V. Putina u papeže) všiml i český zpravodajský server Christnet.cz: "...Napětí mezi oběma větvemi křesťanství ale přesto trvá - ruský ortodoxní biskup vyvolal minulý měsíc vlnu kritiky, když obvinil církevní autority z hříchu kvůli tomu, že prohlubují vazby s katolíky." (To je až příliš zjednodušená charakteristika Diomidova apelu...)


Poznámka na závěr
Myslím, že výše uvedené je dostatečně přesvědčivým materiálem k vyvrácení výtek těch, kteří tvrdí, že v Ruské pravoslavné církvi neexistuje vnitřní dialog nebo že je to církev mrtvá zaměřená jen na "vykonávání obřadů". Jiní zase říkají, že pravoslavná církev je uzavřená do sebe a izolovaná od společnosti. Z výše uvedeného je snad dostatečně zřejmé, že církevní otázky jsou probírány na celospolečenské platformě, nejsou jen věcí duchovenstva, ale ujaly se jejich i různé občanské aktivity, píše se o nich v běžném celospolečenském tisku.


Zobrazit příspěvek č. 108 jednotlivě

Administrátor --- 14. 3. 2007
Kosovo

Pravoslavný biskup Kosova varuje před udělením nezávislosti této srbské provincii

"V průběhu několika minulých let postavili v tomto kraji představitelé radikálního islámu přibližně 400 mešit, a jejich ideologie se v ničem neodlišuje od ideologie Al-Kaidy," prohlásil biskup Artemije Raško-prizrenský ve Vídni, kde se v uplynulých dnech vedly rozhovory o nezávislosti Kosova.

(Credo.ru)


Zobrazit příspěvek č. 109 jednotlivě

Administrátor --- 15. 3. 2007
Zajímavý článek

Západ a jeho role při rozbití jugoslávské federace

http://www.blisty.cz/2007/3/15/art33343.html


Zobrazit příspěvek č. 110 jednotlivě

Administrátor --- 15. 3. 2007
Z tisku

Florida: aktivisté z hnutí za občanské svobody žádají odstranění symbolu Desatera Božích přikázání, protože jim vnucuje Boha.

Monument z černého kamene, který váží 6 tun a zobrazuje desky zákona (s vysekanými deseti Bohem danými přikázáními, byl umístěn vedle oblastního soudu ve státě Florida (USA). Kvůli tomu podal žalobu Americký svaz ochrany občanských práv. Svaz má zato, že památník porušuje ústavu Spojených států. Tímto způsobem prý stát vnucuje Američanům Boha, jehož mají uctívat.

Bude-li tato žaloba shledána opodstatněnou, budou se muset ze všech amerických soudů po celé zemi odstranit zobrazení symbolických desek Desatera, které doposavad byly považovány za symbol soudnictví.

Podobný proces byl už nedávnou kvůli obdobnému případu ve státě Texas. Vrchní soud však žalobu zamítl "ve prospěch Desatera".

(Credo.ru)


Zobrazit příspěvek č. 111 jednotlivě

Administrátor --- 16. 3. 2007
K liturgii předem posvěcených Darů

V prvokřesťanské církvi se půst označoval slovním termínem z vojenského slovníku, které znamenalo "držet plnou pohotovost", "připravenost bojovat".

Při půstu se často střetáváme tváří v tvář se zlem v celé jeho síle. Podobně jako Kristus se při čtyřicetidenním půstu utkal s ďáblem.

Lidem je tedy při půstu potřeba pomoci. Proto ta stará tradice posilňovat se svatými Dary v těch dnech, kdy je půst nejpřísnější - ve středu v pátek velkopostních týdnů. To je důvod vzniku liturgie předem posvěcených Darů.

Při této starobylé liturgii, která dýše prvokřesťanskou atmosférou, se koná tento hluboký obřad:
v průběhu čtení starého zákona postaví kněz zažehnutou svíci na oltář na evangeliář, aby se tím znázornilo, že celý starý Zákon nachází své naplnění v Kristově evangeliu.
Mezi oběma starozákonními čteními kněz žehná touto hořící svící věřící. Vezme svícen z evangeliáře, obrací se k západu a činí jím znamení kříže nad lidmi, kteří jsou při tom na kolenou a s hlavou skloněnou až k zemi. (Je to památka na doby, kdy se v tuto dobu připravovali katechumeni ke křtu a kněz je touto svící žehnal a duchovně osvěcoval.) Praví při tom: „Světlo Kristovo osvěcuje všechny!“

Na plné liturgii je „velký vchod“, kde se přenáší chléb a víno na svatý prestol, obětí - celý svět je obětován Bohu. Symbolicky zobrazuje tento liturgický úkon Kristovu křížovou cestu na Golgotu, jeho ukřižování a smrt na kříži.
Na liturgii předem posvěcených Darů je však přenášeno už Tělo a Krev Kristovy - „velký vchod“ zde má tedy zcela jiný význam - není to oběť, je to tajemství přítomnosti Krista mezi jeho lidem, v Církvi. Přenášení předem posvěcených Darů se děje v hlubokém mlčení, věřící klečí v hluboké pokloně s hlavou u země.

Pro službu liturgie předem posvěcených Darů obléká kněz černá postní bohoslužebná roucha. I ostatní povlečení v chrámu je černé.


Zobrazit příspěvek č. 112 jednotlivě

Administrátor --- 16. 3. 2007
Z tisku

"Latina v církvi umírá, protože tento dávný jazyk už neznají ani mladí kněží ani biskupové," prohlašuje 68-letý římsko-katolický mnich R. Foster, který je hlavním latiníkem římských papežů už 38 let.

Podle jeho slov - jelikož budoucí kněze nevyučují v seminářích latině, nemohou si přečíst díla velkých západních teologů v originále. "Nemůžete pochopit sv. Augustina, čtete-li ho v angličtině. On totiž uvažoval latinsky. To je to samé, jako byste chtěli poslouchat Mozarta hraného hudebním automatem. "U nás v klášteře hovoříme mezi sebou latinsky jako před 45 lety. To že studenti dnes nerozumí latině však není jejich vina. ... Dnes se dokonce stává, že pošle-li papež latinský pozdrav nějakému kardinálovi, obrátí se na nás adresát s prosbou o překlad; tomu samozřejmě nevyhovíme."

Dokonce i bankomat, umístěný poblíž vchodu do kabinetu R. Fostera, je přeprogramován, takže může s klientem "hovořit" latinsky: "Inserito scidulam quaeso ut faciundum cognoscas rationem" (Vložte svou kartu pro ověření vašeho účtu).

(Daily Telegraph. Credo.ru)


Zobrazit příspěvek č. 113 jednotlivě

Administrátor --- 16. 3. 2007
Z došlé pošty

Seznam poutí BPM na rok 2007

23. 4./6.5. - sv. Jiří Vítězný       -- 5.5. - sobota (Říp)
24.6./7.7. - sv. Ivan Český -- 30. 6. - sobota (Svatý Jan pod Skalou)
sv. Prokop Sázavský -- 11. 8. - sobota (Sázava)
13.8. - 19.8. - pouť na sv. horu Grabarku (Polsko)
16.9./29.9. - sv. Ludmila       29.9. - sobota (Tetín)
28.9./11.10. - sv. Václav -- 13.10. - sobota (Stará Boleslav)


Zobrazit příspěvek č. 114 jednotlivě

archimandrita Joakim --- 16. 3. 2007
doplnění k poutím

Chybí mi v tom seznamu každoroční moravské poutě, tradičně s účastí vladyky Metropolity, proto si je dovolím doplnit, snad se BPM nebude hněvat:

- 26.5.2007 (so) pouť do Mikulčic, svátek sv.Cyrila a Metoděje, v 11 hod Božská Liturgie

- 1.9.2007 (so) pouť do Monastýru sv.Gorazda v Hrubé Vrbce, svátek sv.Gorazda, v 10 hod Božská Liturgie, v předvečer svátku celonoční bdění


Zobrazit příspěvek č. 115 jednotlivě

jer. David D. --- 17. 3. 2007
Pravoslavné bohoslužby v Kladně !

Dovoluji si oznámit , že z iniciativy blaženého vladyky metropolity Kryštofa se připravují pravidelné pravoslavné bohoslužby v Kladně .
Přípravy jsou ve fázi organizování věřících a vyjednávání bohoslužebných prostor .Obracíme se tedy na naše duchovní děti všech národností v Kladně a okolí s touto radostnou zprávou a ujištěním , že Svatá Matka Církev na ně nazapomíná .
V případě zájmu kontaktujte o.D.Dudáše e-mail : ortodox.rokycany/zavinac/seznam.cz mob.777 223 812 nebo ústředí naší církve


Zobrazit příspěvek č. 116 jednotlivě

Administrátor --- 17. 3. 2007
Z výroků svatých Otců

Církevní tradice o znamení kříže

Zobrazuješ-li na sobě Kříž s velkou vírou, nedokáže se k tobě přiblížit ani jeden z nečistých duchů, protože vidí ten meč, který jim zasadil smrtelnou ránu.
sv. Jan Zlatoústý (V. stol.)

Když na sobě činíš znamení kříže, vzpomeň na veškerou moc kříže, na celé dílo naší spásy, a uhasíš tím svůj hněv a všechny ostatní vášně.
sv. Řehoř Teolog

Sv. Juliána chtěli nepřátelé zabít. Podplatili tedy jeho sluhu, aby mu přidal do nápoje jed. Sv. Julián se díky Božímu zjevení o jejich zlém úmyslu dozvěděl, pozval je k sobě a vzav kalich s otráveným nápojem, řekl: "Chcete zabít jedem poníženého Juliána; tak tedy já před vámi tento kalich vypiji." Třikrát požehnal kalich znamením kříže a vypil jej - zůstal bez úhony. Spiklenci litovali svého činu a prosili svatého muže o odpuštění; on jim odpustil.

Když sv. mučedník Hermus vyšel z rozpálené pece, do které ho mučitelé hodili, nezraněn, nechal místovládce zavolat kouzelníka a přikázal mu, aby Herma otrávil jedem. Hermus spolkl jed, když se před tím pomodlil a požehnal číši s jedem znamením kříže. Zůstal naživu.

Církev je rájem, neboť má uprostřed strom života - svatý kříž.
ct. Theodor Studita

Vše, co se nás týká, vykonává se skrze kříž. Ať už při našem znovuzrození (křest), nebo při nasycení tajemným pokrmem (svaté přijímání), či při kněžském svěcení, nebo při čemkoliv jiném - všude se setkáváme s tímto znamením vítězství.
sv. Jan Zlatoústý


Zobrazit příspěvek č. 117 jednotlivě

Administrátor --- 19. 3. 2007
K Velkému půstu

4. neděle velkopostní je zasvěcena sv. Janu Sinajskému


Sv. Jan žil v 6. - 7. století. Od svých 17 let jako mnich. Po dlouhém přebývání v pustině se stal igumenem Sinajského monastýru. Je o něm známo, že byl uměřeným v askezi, nesmiřitelný vůči vášním a veliký v pokání provázeném hlubokou zkroušeností a slzami. Často je nazýván podle svého díla pojednávající o duchovním výstupu člověka: "Žebř do ráje" - proto mu dáváme někdy příjmí "Žebríkovec" čili staroslověnsky "Lestvičnik" nebo řecky "Klimakos". Zemřel někdy kolem roku 606 ve věku 80 let.

V posvátných hymnech je sv. Jan nazýván „andělem v těle“.

Ilustrace: ikona ke knize „Žebř do ráje“

Postní zamyšlení

Člověk je bytost spojující svět duchovní se světem hmotným - je zároveň tělesný i duchovní. Přičemž tělesná složka má být podřízena duchovní a nikoliv duchovní složka být pod nadvládou tělesné. Úkolem člověka je totiž přivádět hmotný svět k Bohu, tělesné povznášet a pozdvihovat, hmatatelné produchovňovat. To se může dít pouze za předpokladu, že duchovní princip v člověku není zotročen tělesnými vášněmi. Celé poslání člověka je však zmařeno a uspořádání lidské bytosti je rozvráceno, není-li člověk svobodný, není-li pánem nad svým tělem - čili je-li vnitřní člověk spoután a zkroucen vášněmi. Takový zotročený tělesný člověk nemůže být šťastným, protože neplní úkol, pro který byl člověk stvořen.

Lidskou bytost Bůh při stvoření spojil z duchovní složky a tělesné. Tím se lišíme od andělů, kteří jsou bytostmi výhradně duchovními; tím se zároveň odlišujeme i od zvířat, která jsou stvořeními pouze tělesnými. Duchovní princip v člověku se projevuje mj. svědomím, schopností zvolit dobro a zavrhnout zlo a rozeznat je na morální úrovni (tj. nejen dle sobeckého prospěchu), nu a především schopností nadpřirozené víry - poznávat svého Stvořitele a sloužit mu. A projevuje se ještě něčím, co nezná žádné zvíře, touhou po andělském životě, zálibou ve vznešených věcech, potřebou povznášet se... (Např. vznik veškeré kultury je důsledkem duchovních projevů v člověku.)

Všimněte si, jak dnešní svět urputně útočí na naše smýšlení - všemožnými vědeckými filmy, slovy učenců, lékařů a badatelů, snaží se vnutit nám přesvědčení, že jsme jen jakýmisi vyvinutějšími zvířaty - a to se všemi důsledky. Je to kampaň řízená z nečistých duchovních sfér, která má v lidech potlačit vědomí lidské důstojnosti a jejich vznešeného povolání. Nepoužívá většinou vyložené lži, ale polopravdy (je to vlastně cosi jako hereze). Je to duchovní palba zacílená do nitra člověka, která svými otrávenými šípy umrtvuje lidské duše. Tato kampaň ospravedlňuje téměř veškerý tělesný poklesek, vyhledává a akcentuje vše, co spojuje lidskou tělesnost se zvířecím světem, a přehlíží duchovní princip v člověku nebo jej dezinterpretuje. A lidé odtržení od duchovního života tomu věří, věří všemu. Stačí, aby byl nějaký názor prohlášen z katedry za "vědecký" a tudíž vlastně pravdivý (nevadí, že tato hypotéza nesplňuje základní vědecká kritéria, mezi něž patří např. ověřitelný a zopakovatelný experiment), a naši inteligentní a vysoce vzdělaní současníci důvěřivě kývají hlavami. Věří, že život vznikl náhodnou chemickou reakcí, že se samovolně vyvíjí od jednoduchého ke složitému, že myšlenka vzniká v mozku člověka jako produkt chemického a elektrického procesu... Jen zkuste najít něco, čemu by dnešní člověk, v němž se snoubí naivita s pýchou, nebyl schopen uvěřit! Věří se v ufony a v co jen je libo.

Svatí otcové tomu říkají "tělesné uvažování". To je myšlení, které má člověk zotročený tělesnými vášněmi, s nimiž už nebojuje, ale akceptuje je. Z pohledu duchovního člověka je "tělesné myšlení" nahlíženo jako pomatenost. Bloudění myšlenek v duchovní tmě. Platí to i naopak - jak už psal apoštol Pavel - z pohledu tělesného uvažování je duchovní myšlení nepochopitelným... Zkuste slepému vysvětlit barvy - nepochopí to. Stačí však, je-li mu uzdraven zrak, a hned vidí sám, co je to zelená, modrá, červená..., a nepotřebuje už žádné výklady.

V člověku, jehož vnitřní uspořádání je porušeno a tělesné se vymklo kontrole a rozvířily se vášně, probíhá zápas mezi rozdrážděným sklonem k tělesnému (zvířecímu) a nevykořenitelnou touhou po duchovním (andělském); místo harmonického souladu máme v sobě vnitřní spor. Pak nás trápí neklid a vnitřní nespokojenost. Mnozí lidé se nechají snadno ovlivnit vnější světským propagandistickým tlakem a sladce se odevzdají tělesným vášním, což je dnes halasně ospravedlňováno jako "přirozené" a "neškodné". Je to příjemná cesta dolů. Nalézt dokonalé uspokojení v tělesné sféře je však nemožné. Naplnění a trvalé štěstí lze najít jen v uskutečnění smyslu lidské existence, tedy v konání toho, k čemu jsme byli stvořeni.

Křesťanství léčí člověka, obnovuje v něm původní duchovně-tělesné uspořádání. Jen, touží-li kdo ještě po duchovním uzdravení! Dnes to znamená postavit se téměř proti všemu, co zní kolem nás, co je uznáváno a co je už všeobecně přijímáno jako normální. Jenže jenom vnitřně duchovně uzdravený člověk může vykonávat poslání, které je mu Bohem určeno: spojovat tělesné s duchovním, přivádět sám sebe i celý hmotný svět k Bohu. V tom spočívá štěstí a radost člověka tady na zemi i jeho věčná spása.

Půst je jedním léků, které nám církev podává. Ve spojení s modlitbou půst léčí lidskou bytost tím, že za spolupůsobení vůle podřizuje její tělesnou sféru duchovnímu principu a pomáhá při obnovení původního vnitřního uspořádání člověka.


Zobrazit příspěvek č. 118 jednotlivě

Administrátor --- 19. 3. 2007
K velkému půstu

...Půst, tak jak se tradičně v církvi praktikoval, byl vždy obtížný, vždy obsahoval strázně. Mnoho z našich současníků si přeje postit se pro zdraví nebo krásu, aby ztratili váhu; nemohli bychom to my, křesťané, činit pro nebeské království? Proč je sebeodříkání s radostí přijímané předchozími generacemi pravoslavných dnes hodnoceno jejich potomky jako nesnesitelné břemeno? Svatý Serafim Sarovský byl jednou dotázán: proč se dnes, v minulosti tak hojné zázraky milosti, už nezjevují? Odpověděl na to: "Pouze jedna věc schází - pevné odhodlání."

Primárním cílem postu je učinit nás vnímavými k naší závislosti na Bohu. Jestliže se seriózně postíme od stravy - zvláště v počátečních dnech - znamená to jistou míru skutečného hladu, pociťování únavy a fyzického vyčerpání. Smysl toho je přivést nás, obrátit nás k pociťování vnitřní zlomenosti a kajícnosti, to jest přivádí nás to do stavu, kdy v plné síle zakusíme Kristovo ujištění: "Beze Mne nemůžete nic učiniti" (Jn 15, 5). Kdybychom si vždy dopřávali hojnost jídla a pití, snadněji by rostla přehnaná důvěra v naše vlastní schopnosti, nabývali bychom falešného pocitu autonomie a sebedostačitelnosti. Zachováváním fyzického postu krotíme toto hříšné sebeuspokojení. Zbavme se zdánlivého uspokojení farizeje, který se postil, to je pravda, ale ne v pravém duchu. Velkopostní zdrženlivost nám dává spásonosnou nespokojenost hříšného celníka (Lk 18, 10-13). Výsledkem hladu a únavy má být: učinit nás "chudým duchem", upozorňují nás totiž na naši bezmocnost a naši závislost na Boží pomoci.
(Kallistos Ware: O významu Velkého postu)


Zobrazit příspěvek č. 119 jednotlivě

Administrátor --- 20. 3. 2007
Z tisku

Pláč svatých
- před tragédií na Kuzbasu začaly myrotočit v hornickém chrámu všechny ikony

Silný výbuch, který otřásl v pondělí ráno uhelným dolem na západě Sibiře nedaleko Novokuzněcka v Kemerovské oblasti, zabil podle posledních zpráv nejméně 97 horníků. V největším dole v oblasti bylo v době výbuchu přítomno 186 havířů.

Ve žhavém podzemí zůstaly na noc ještě desítky nezvěstných horníků. Modlila se za ně celá země.

Ve farním chrámu havířského městečka Novokuzněcko nedávno začaly náhle myrotočit všechny ikony. Z 16ti hlavních ikon byla nejvíce ze všech zalita krůpějemi myra stará ikona Zesnutí Matky Boží.

"Tato ikona začala myrotočit jako první," vypráví otec Viktor, představený chrámu. "Po ní ikona Serafíma Sarovského a další. Ikona Zesnutí myrotočila opravdu hojně."

Farníci chrámu byli zarmouceni - bylo jasné, že svatí oplakávají budoucí oběti. V tyto dny přicházeli mnozí havíři modlit se do chrámu i s celými rodinami...

Šachta "Uljanovská" byla uvedena do provozu v říjnu 2002 a pyšnila se současnými bezpečnostními technologiemi, jimiž byla vybavena.

V 10,19 hod. moskevského času nastal výbuch. Zřejmě explodovala směs metanu a uhelného prachu. Horníci, které se podařilo zachránit, byli strašně ohořelí - někteří měli kůži na obličeji zuhelnatělou.

V den výbuchu měli hlavní inženýr spolu se zástupci anglické firmy spouštět nové zařízení pro měření plynu. Sestoupili do šachty a prováděli měření. Pak nastal výbuch. Tisková služba však tvrdí, že to s tragédií nemůže mít nic společného.

Obsah plynu byl podle dispečerských záznamů v normě. Proč k explozi došlo, si zatím nikdo netroufá říci.

(Credo.ru)

P.S.
Podobně začaly náhle myrotočit ikony před havárií ponorky Kursk.

Myrotočení je zázračný jev, kdy z ikony (nebo např. z ostatků svatých) začne vytékat myro (vonný olej).


Zobrazit příspěvek č. 120 jednotlivě

Administrátor --- 21. 3. 2007
K velikému půstu

Z díla sv. Jana Sinajského

O hříchu pamatování na zlo

(Pamatování na zlo se myslí vzpomínání na zlo, které proti nám kdo kdy učinil; je to stálé oživování této vzpomínky v mysli.)

Svaté ctnosti jsou podobny Jákobovu žebříku; ale vášně jsou zbytečné a podobné okovům, které spadly z apoštola Petra. Ctnosti, které jsou spojeny jedna s druhou, vyvádějí do nebe toho, kdo si je zvolil. Avšak vášně - jedna rodí druhou, jedna se druhou posiluje, srážejí nás do propasti. ... Nerozumný hněv porodí vlastního syna - vášeň pamatování na zlo.

Pamatování na zlo je naplněno hněvem, opatrování hříchů, nenávist ke spravedlnosti, zhouba ctností, rez na duši, červ v mysli, zostuzení modlitby, přerušení mlčenlivosti, odcizení se lásce, hřeb zabitý do duše, nepříjemný pocit, bolest snoubící se s rozkoší, neustávající hřích, neusínající zločin, zloba nepřestávající.

Pamatování na zlo je temná a hnusná vášeň...
Jestli chceš vzpomínat na zlo, které ti někdo učinil, pamatuj na démony - chovej nepřátelství k nim a ke svému tělu neustále. Toto tělo je přítel nevděčný a lstivý - čím více mu sloužíme, tím více nám škodí.

Pamatování zlého je zlým vykladatelem Písma - výroky Ducha Svatého vysvětluje podle svého rozumu. Ať je zahanbeno modlitbou, darovanou Ježíšem, kterou se nemůžeme modlit spolu s Ním, když vzpomínáme na zlo.

Zdali ses dokonale zbavil od této hniloby, nepoznáš podle toho, že se pomodlíš za člověka, který tě urazil, anebo že se mu za jeho zlo odplatíš dárky či ho pozveš na jídlo. Poznáš to takto: doslechneš-li se, že upadl do nějakého poklesku duševního či tělesného, budeš se pro to soužit jako sám na sebou, a zapláčeš na ním.

Poustevník pamatující na zlo je jako zmije, která se skrývá v díře a v sobě nosí smrtonosný jed.

Vzpomínání na utrpení Kristovo léčí vášeň pamatování zlého, která je zahanbena Kristovou nehněvností. Do stromu, který je uvnitř shnilý, se dá červ; a v těch, kteří jsou navenek mírní a tiší, ale nejsou takoví ve skutečnosti, skrývá se vytrvalý hněv. Kdo ze sebe vyžene hněv, získá odpuštění hříchů, avšak kdo přilne k hněvu, připraví se o Boží milosrdenství.

Někteří na sebe vzali námahu a askezi, aby dosáhli odpuštění, ale člověk, který nevzpomíná na zlo, je předhoní. Odpusťte málo, a odpustí se vám mnohé (Luk 6,37).

Nevzpomínat na zlo (které mu někdo provedl) je znakem pravého pokání. Kdo v srdci udržuje pamatování zlého a myslí si, že se kaje, takový je podoben člověku, jemuž se ve spánku zdá, že běží.

Nikdo si nemysli, že tato vášeň není důležitá, neboť vkrádá se i do lidí duchovních.

(Z knihy „Žebř do ráje“)


Zobrazit příspěvek č. 121 jednotlivě

Administrátor --- 22. 3. 2007
Z výroků svatých otců

Kdo nezná Boha, nic nevidí jasně.

(Sv. Basil Veliký)


Zobrazit příspěvek č. 122 jednotlivě

Administrátor --- 26. 3. 2007
Pravoslavná spiritualita

O svatosti a o zázracích

Není svatosti, kde není pokory. To je zákon. Člověk nemůže mít žádnou skutečnou ctnost, jestli nemá křesťanskou pokoru. Ve skutečnosti však bývá všechno v nás otráveno ctižádostivostí, domýšlivostí...

Svatost se zakládá ze dvou stránek:
1.) vykořenění vášní, vítězství nad hříchem, kdy člověk panuje nad svými smysly, přáními a žádostmi - a nikoliv ony nad ním. To je první stupeň - vládnout nad vášněmi. Druhým stupněm je, když jsou vášně úplně vykořeněny. Mnozí svatí však napsali: O bezvášnivosti hovoří mnozí, ale dosahují toho jen jednotlivci. Snažme se alespoň, abychom s vášněmi vedli zápas.

2.) Druhou stránkou svatosti, bez níž ta první ztrácí veškerý svůj smysl (mylně se někteří domnívají, že bezvášnivost už je svatostí) - je sestoupení Ducha Svatého, který se usídlí v člověku. Jak pravil sv. Serafím Sarovský - získání Ducha Božího.
Ne každá bezvášnivost k sobě přitahuje Ducha Božího. Svatí píší dokonce o tom, že předčasná bezvášnivost je nebezpečná. Je totiž možné zvítězit nad všemi vášněmi - s výjimkou jediné: pýchy. Pýcha totiž může pohltit všechny ostatní vášně. Lze být bezvášnivým a lhostejným ke všemu, co s lidmi obvykle hýbe. Toho dosahovali nekřesťanští asketové - viz např. osm stupňů buddhistické cesty, na níž se dosahuje vysokého stupně bezvášnivosti, jenže zde jsou všechny vášně pohlceny namyšleností; takovéto bezvášnivosti dosáhli i někteří z těch (křesťanů), kteří se nacházeli v klamu (prelesti). Proto svatost není jenom bezvášnivostí, ale je to ta bezvášnivost, která je dosažena na základě poníženosti, pokory. A pokora k sobě přivábí Ducha Božího.

Co to znamená přebývání Ducha Božího v člověku, o tom je zbytečné hovořit. To lze postihnout pouze vlastní zkušeností. Něco o tom vyprávějí pateriky, životy svatých. Všechny vnější projevy jsou však nedostatečné k tomu, abychom mohli někoho považovat za svatého. Dnes nesmíme podle zázraků vyvozovat, že člověk, který zázrak vykonal, je svatý. Naopak - podle svatosti člověka posuzujeme, jestli je zázrak Božím dílem nebo ďábelským. V evangeliu Pán upozorňuje, že v posledních časech povstanou mnozí falešní kristové, lži-proroci (čili falešní svatí), budou dělat tolik zázraků, že by oklamali i vyvolené, kdyby to bylo možné. To je doba, ve které žijeme. Již dávní svatí upozorňovali, že mnozí, jejichž mysl je zatemněna, lidé nemorálního rozumu (vnitřně rozložení, nemravní) - jak píše ct. Kassian Říman - a dokonce ti, kteří se rouhají Kristu, při tom však vyhánějí démony a konají veliká znamení a zázraky. To je důležité vědět! Lidé si říkají: „Tady je zázrak, vše je tedy v pořádku, je to svatý člověk.“ Evangelium však varuje, svatí upozorňují: Buďte opatrní (a zvláště v naší době)!

Např. myrotočení. Ještě před naším letopočtem socha Apollona po celém povrchu ronila to, co by se dalo nazvat „myrem“ (umíme si představit, co to bylo za myro). Dnes mnohé katolické sochy těch světců, které naši pravoslavní svatí prohlašují za oklamané (tj. za lidi v démonickém klamu), vydávají např. myro. A my řekneme: „Ach, myro!“ A klaníme se před nimi. Jak jsme lehkověrní! Za čím se to ženeme? V naší době je potřeba vědět - ne podle takových jevů, které jsou nepochopitelné a nazýváme je zázraky, se má usuzovat o svatosti, ale přesně naopak - nutno zkoumat odkud zázraky přicházejí.

Svatost tedy poznáváme především podle pokory, ponížení, vědomí své bezmocnosti, hříšnosti. Bez poníženosti není žádná svatost. Svatí psali zajímavě o některých, kteří konali zázraky: „Protože tito neprošli cestou zápasu s hříchem, nemohou se ani nazývat svatými, i když činí zázraky.“

Nehoňme se za zázračnými muži! Je potřeba být opatrnými. Dej, Bože, abychom potkali ne svatého, ale prostě rozumného křesťana, který opravdu vidí svou nemoc, rozpoznává svůj hřích, pokořuje se, zná díla svatých otců, a může dát dobrou radu. Kdybychom takového člověka našli, to by v naší době bylo už velikou věcí.

(Poznámky z přednášky A. Osipova, profesora Moskevské duchovní akademie)


Zobrazit příspěvek č. 123 jednotlivě

Administrátor --- 26. 3. 2007
K Velikému půstu

5. neděle velkopostní - sv. Marie Egyptské


Neděle o síle pokání

Sv. Marie Egyptská žila v mládí velice prostopášným životem, dalo by se říci: v krajních formách nemravnosti. V takovém životě nalezla zalíbení a oddávala se mu bez zábran. Stala se však v jejím životě zvláštní událost. Jednou se ocitla v davu lidí, kteří se ubírali do chrámu na svátek. Marie si řekla, že se tam tedy také podívá. Jenže před chrámem ji nějaká síla vystrčila mimo hlavní proud lidí, takže zatímco ostatní vcházeli dovnitř, ona zůstala venku. Mnohokrát se pokoušela zařadit se mezi vcházející lidi, vždy nakonec zůstala před chrámem. Ač se opakovaně snažila vmísit se mezi vstupující věřící, znovu a znovu ji neviditelná síla vytlačila z průvodu, a do chrámu se jí nepodařilo se dostat. Pochopila Marie, co to znamená - Bůh ji ve svém chrámu nechce, je Bohu odporná kvůli způsobu života, v jakém si libovala. Uvědomila si, že když se tady na zemi nemůže přiblížit k Božímu oltáři, jak by se mohla její duše po smrti přiblížit k Božímu trůnu? Jaký bude věčný úděl její duše, která je tak poskvrněna nemravností, že se Bohu hnusí?

Na tom místě a v ten den se Marie začala kát, začala litovat svého způsobu života a slíbila přesvaté Bohorodici svou nápravu. Nakonec se opět pokusila vstoupit do chrámu. Zařadila se do proudu věřících vstupujících dovnitř, a proud ji tam snadno a lehce vnesl. Poklonila se svátostem v chrámu a domů se již nikdy nevrátila. Vykonala, co slíbila. Odebrala se do pouště a ta se za ní zavřela. Desítky let tam žila v naprosté samotě a slzách kajícníka. Svedla tam nevylíčitelný zápas s démony, kteří nad ní měli kvůli jejím hříšným skutkům velkou moc. Odevzdala se však duchovnímu životu a askezi se stejnou horlivostí, s jakou se dříve oddávala hříchu a vášním.

O jejím osudu bychom nic nevěděli, kdyby ji Božím řízením v poušti na sklonku jejího pozemského života neobjevil mnich Zosima. Ten zapsal o ct. Marii své svědectví. Marie, která nakonec pochopila, že si Bůh přeje, aby památka na její životní příběh byla zde na zemi zachována k inspiraci a poučení dalších lidí, vypověděla Zosimovi celý svůj život. Zosima kromě toho vydal svědectví o tom, že Marie ho při jejich setkání v hloubi pouště oslovila jménem (ač se nikdy předtím neviděli), že se při modlitbě její chodidla vznesla nad zemský povrch, že kráčela suchou nohou po hladině řeky, že znala blízkou i vzdálenou budoucnost, že dosáhla duchovního stavu, kdy lidské tělo nepotřebuje pokrm a kdy příroda začne člověku sloužit jako kdysi v ráji. Jediným, co po něm sv. Marie žádala, byly svaté Tajiny - krátce po přijetí svatých Těla a Krve Kristových zemřela.

Život sv. Marie Egyptské je svědectvím o divotvorné síle pokání; o tom, že pokání má moc změnit člověka - a to hned na dvou rovinách. Jednak pokání může změnit úděl člověka (ať už na zemi nebo ve věčnosti), čili změnit už hotový Boží rozsudek (jak to víme z biblické knihy proroka Jonáše: město Ninive a jeho obyvatele už Bůh odsoudil za jejich špatnosti ke zkáze, ale oni - když se to od Jonáše dozvěděli - vykonali všichni takové pokání, že Bůh svůj rozsudek nad nimi zrušil; čteme o tom v paremiích při liturgii na Velkou sobotu). Člověk, který se pro hloubku svého pádu do nemravnosti učinil hodným Božího odsouzení, může až do poslední chvíle všechno změnit pokáním a odvrátit Boží trest, který má na něj dopadnout tady na zemi, ale hlavně až do poslední hodiny svého života může ještě změnit svůj věčný úděl. A na té druhé rovině vidíme, jak už zde na zemi pokání mění lidi padlé na samé dno hříchu v největší světce, kteří jsou od Boha obdařeni mimořádnými dary a mohou konat zázraky. Není takové nemoci a takového pádu, které by pokání nemohlo uzdravit a napravit.

Řekl bych, že poselství této velkopostní neděle by pro dnešní lidi mohlo být mimořádně inspirující.


Zobrazit příspěvek č. 124 jednotlivě

Administrátor --- 26. 3. 2007
K liturgickému období

Jak dlouhý je vlastně Velký půst?

V Konstantinopoli a na Východě obecně nebyly soboty, s výjimkou jediné Velké soboty, považovány za postní dny. Avšak při vypočítávání počtu čtyřiceti dnů bylo zvykem počítat kontinuálně a zahrnovat do počtu soboty a neděle. Čtyřicet dní tak začínalo prvním pondělím Velkého postu a končilo pátkem šestého týdne. Potom přicházela Lazarova sobota, Květná neděle a Strastný (pašijový) týden, který - ačkoli odlišen od čtyřiceti dní - byl považován za součást Velkého postu v širším slova smyslu. Tímto způsobem zahrnulo čtyřicet dní spolu s Velkým týdnem sedmitýdenní půst (resp. 48 dnů).

Na Západě začíná půst až ve středu čistého týdne (popeleční středa), takže od této středy ke Květné neděli je to přesně 40 dnů.

Křesťané na řeckém Východě počítali zpravidla čtyřicet dní kontinuálně, někdy se však přikláněli k tomu, že vynechávali ze součtu velkopostní soboty a neděle. Jestliže byl zahrnut i Velký týden, dávalo to dohromady sedm týdnů o pěti postních dnech počet třiceti pěti dní. Protože však je Velká sobota rovněž postním dnem, byla rovněž započítávána a tak činil celkový počet dní třicet šest.
... Západ před tím, než byly přidány čtyři dodatečné postní dny, měl rovněž třiceti šesti denní půst, i když se k tomuto počtu dospělo poněkud jiným způsobem výpočtu. Jak na Východě, tak na Západě byl tomuto počtu přisuzován symbolický smysl. Právě tak jako Izraelité odevzdávali Bohu desátek čili desetinu své úrody, křesťané věnují období postu Bohu jako desátek, desetinu roku. Část je obětována za celek: vracíme-li Bohu desetinu toho, co On daroval nám, svoláváme Jeho požehnání na zbývající a uznáváme tím, že všechna hmotná dobra a všechen čas jsou darem z Jeho rukou. Tento význam Velkého postu jako desátku či prvotiny roční úrody není v současném textu Triodu příliš zdůrazňován, je však zmíněn v synaxáři neděle Odpuštění.

(Kallistos Ware: O významu Velkého postu)


Zobrazit příspěvek č. 125 jednotlivě

Administrátor --- 27. 3. 2007
Z tisku

Filipínská katolická jeptiška zkouší zastavit globální potopu silou modlitby
"Globální potopo, přikazuji ti jménem Ježíšovým, zastav se!" s těmito slovy vystoupila ve filipínské televizi katolická jeptiška Rachel Reodika. Podle CathNews se také pomodlila, aby planetu "opustily" všechny přírodní katastrofy.
(Credo.ru)

Muslimští školáci v jedné ze škol na severovýchodě Nigérie 21. března ubili na smrt svou učitelku s obviněním, že "zneuctila Korán". Podle svědků učitelka, křesťanka, dohlížela na průběh zkoušek na střední škole, žáci ji napadli po zkoušce, když si na ní počíhali za školou, a tam ji zabili. Vraždu potvrdila místní policie.
V únoru r. 2006 bylo v sousedním státu zabito nejméně pět lidí a několik chrámů zapáleno muslimy, kteří byli rozhněváni na křesťanského učitele za to, že se pokoušel vzít jednomu školákovi Korán, protože jej četl ve vyučovací době. I toto bylo prohlášeno za "zneuctění Koránu".
(Blagovest info, Reuters)

Vladimír Putin navštívil v Římě papeže Benedikta. Při 40 min. dlouhém setkání hovořili německy a probírali mezinárodní situaci. Putin daroval papeži ikonu sv. Mikuláše a dvousvazkovou katolickou encyklopedii v ruštině. Dále předal papeži pozdravná slova od patriarchy Alexije. Papež daroval Putinovi obraz německého mistra z r. 1663: pohled na chrám sv. Pavla ve Vatikánu, jak nikdy nebyl dostavěn (kvůli nedostatku financí). Poté ruský prezident navštívil italského premiéra Romano Prodi.
(Credo.ru)


Zobrazit příspěvek č. 126 jednotlivě

Administrátor --- 29. 3. 2007
Liturgika

Pro ty, kteří zajímají o liturgiku

Některé rozdíly mezi ruskou a řeckou bohoslužebnou praxí


Současný řecký typikon
Farní typikon neobsahuje monastýrskou praxi.
Nemá bdění.
Nedělní služba: čtení evangelia po 8. písni, a vypuštění hodinek.
Zpěv v chrámu se dovoluje pouze klerikům.
Narození ani Theofanie nemají Velké povečeří (jitřní s litijí na začátku).
Připadne-li svátek Zvěstování přesv. Bohorodice na Velký pátek nebo Velkou sobotu, přenáší na Paschu.
Není kolivo (na sobotu sv. Theodora).
Velká sobota - jitřní - po velkém slavosloví se odnáší pláštěnice do oltáře, kde už zůstane.
Na paschální jitřní: po "Vzkříšení tvoje, Kriste Spasiteli" se čte evangelium 28. kap. Mat.; slovo Jana Zlatoústého se čte po zaambonové modlitbě po liturgii; evangelium paschální liturgie (obyčejně ve více jazycích) se čte až na večerní (na paschální neděli večer).
(Skaballanovič)

---------------

Praxe konání služby v neděli či ve svátek:
u Řeků je večerní bohoslužba v předvečer neděle či svátku, ráno se koná jitřní bohoslužba a po velkém slavosloví bez hodinek začíná liturgie.
Rusové - večer mají tzv. „všenoční bdění“ (večerní s jitřní dohromady; trvá jen 3 až 4 hodiny a nikoliv celou noc), následující den se čtou hodinky a pak je liturgie.

Obě praxe mají své pro i proti. Řecká je přirozenější - večerní bohoslužby se konají skutečně večer a jitřní se slouží ráno (to má něco do sebe, že?, pozn. překl.) Jenže na bohoslužby konané dle ruské praxe chodí více lidí - kvůli pravoslavné psychologii: nestojí za to chodit do chrámu na krátkou bohoslužbu - čím delší je bohoslužba tím více důvodů na ni jít (proto Řekové často nechodí na večerní, a proto Rusové chodí na všenoční více než na liturgii - navíc se jim líbí modlit se „na všenočním“ v šeru za svitu lampád a svící).
Nyní se to však otočilo u Rusů na západě - kvůli nepravoslavnému prostředí, ve kterém žijí, a pod vlivem falešné moderní duchovnosti, která soustřeďuje všechnu zbožnost jen k eucharistii. A tak už méně přicházejí na bdění a připravují se tím o veliké bohatství pravoslavné hymnografie, která je tak užitečná a prospěšná duši člověka!
U Řeků se bohužel málo čte žaltář (to se pochopitelně netýká Athosu). „Blažený muž“ (1. žalm), který je pro Rusy jedním ze slavnostních vrcholů všenočního bdění, úplně vypadl z bohoslužby - bez ohledu na předpisy všech dávných typikonů. Hodinky se (vyjma Velkého půstu) také nečtou.

Veliký půst samozřejmě zaujímá centrální místo v liturgickém roce jak u Řeků tak i u Rusů.

Modlitba „Pane a Vládce života mého...“, která je pro Rusy hlavním znakem Velkého půstu a vyjádřením velkopostní duchovnosti, je v Řecku téměř neznámá (duchovní ji tam čtou v souladu s dávným typikem tiše). Ruská praxe číst ji nahlas je novotou z 15. - 16. století.
Každý věřící Rus (i kdyby do chrámu chodil jen málo) zná tuto modlitbu - započetí a ukončení jejího čítávání mu ohraničuje velkopostní dobu. Rus stěží uvěří, že tato modlitba je většině řeckých věřících prakticky neznáma a že ji v řeckých chrámech v době velkopostní není slyšet. Zná ji tam pouze duchovenstvo, věřící vykonávají jen velké poklony, které ji doprovázejí a jsou pro ně charakteristickým rysem Velkého půstu.
Řecká praxe je správná a starobylá, avšak ruská praxe je vhodnější. Tiché čtení některých modliteb při liturgii může být užitečné v monastýrech, kde mniši znají obsah bohoslužeb, ale na farnostech vede k tomu, že tyto modlitby s jejich hlubokým obsahem upadají mezi veřícími do zapomenutí a lidé jsou tím duchovně ochuzeni.

Podobné lze říci o Velkém kánonu sv. Ondřeje Krétského. Je známý u Rusů, kteří hojně navštěvují jeho hlasité čtení v chrámu. Je pro ně jedním z ohnisek velkopostního kajícího stavu duše. U Řeků projde téměř nepozorovaně.
U Řeků je naopak nejoblíbenější a nejhojněji navštěvovaný Akathist: čtou jej nejen na jitřní 5. soboty, jak to předepisuje typik, ale ještě navíc - rozdělen na 4 části - je čten první 4 pátky na povečeří.
Paradoxně jsou zde symbolem Velkého půstu modlitby za katechumeny (Řekové je totiž v současnosti mají pouze na liturgii předem posvěcených Darů).

Liturgie předem posvěcených Darů má, jak se rozumí samo sebou, tentýž nenahraditelný význam pro prožívání Velkého půstu jak pro Řeky tak pro Rusy. Věřící tuto bohoslužbu milují a přicházejí na ni ve velkém množství - zvláště koná-li se večer. V Řecku slouží většinou večer (v Rusku se může konat i ráno; ještě v 19. století se však nesměla ani tady konat před polednem).
Ve vnějším provedením bohoslužby není významnějších odlišností. Rozdíly však panují v otázce - proměňuje se víno při liturgii předem posvěcených Darů v kalichu na krev Kristovu poté, co je do něho vložen proměněný svatý Beránek? Rusové (od dob Petra Mogily) striktně trvají na záporné odpovědi. Byzantští liturgisté od XI. století: při vložení části Těla Kristova do kalicha se víno mění na Krev Kristovu a to skrze dotyk s Kristovým Tělem. Oba názory mají svá zdůvodnění. Sněmovní rozhodnutí neexistuje. (Způsob odpovědi na tuto otázku má v některých ohledech své praktické důsledky pro sloužícího kněze i pro věřící.)

Ep. Vasilij Krivošein (výpisky a poznámky z delší stati, s nepatrnými doplňky)


Zobrazit příspěvek č. 127 jednotlivě

Administrátor --- 30. 3. 2007
K Velikému půstu

Blíží se konec Velkého půstu

Témata velkopostních nedělí - shrnutí

Dnes již tradiční a dlouho neměnné zasvěcení jednotlivých velkopostních nedělí nebylo v Církvi zavedeno najednou, ale vznikalo kdysi postupně pod inspirací Svatého Ducha. Zajímavá a nápadná je hluboká pedagogika, kterou můžeme pozorovat v návaznosti témat a památek, které se k jednotlivým nedělím Velkého půstu pojí.

Proto je vhodné s blížícím se závěrem letošního Velkého půstu zrekapitulovat tuto duchovní cestu, po které nás pravoslavné kalendárium každoročně ve svaté čtyřicátnici vede.

1. neděle Velkého půstu - vítězství Pravoslaví, nepřemožitelnost křesťanské orthodoxie, která svou vnitřní duchovní silou přemáhá všechny hereze a omyly. Na začátku velkopostní doby, která má pro nás být obdobím prohloubeného duchovního života, nám církev připomíná, že východiskem pro křesťanskou duchovnost je pravoslavná víra. Spiritualita to jsou žijící dogmata, žitá věrouka. Podle učení svatých otců - mimo správnou víru nemůže být správný duchovní život.

2. neděle Velkého půstu - sv. Řehoře Palamy. Tato neděle má vlastně dvě stránky. První navazuje na tématiku předchozí neděle, když je připomínán věroučný zápas sv. Řehoře Soluňského proti učení západního mnicha Varlaama. Tento zápas byl završen tím, že pravoslavná východní církev na sněmu zavrhla římskokatolické učení o stvořených energiích jako herezi. Druhá stránka tématu této neděle je popsána Řehořovým svědectvím o autentické duchovní zkušenosti Církve - o zření nestvořených duchovních energií, o blahodati, která očišťuje, osvěcuje, posvěcuje a zbožšťuje člověka, obnovuje v něm ztracenou Boží podobu, činí ho podobným Kristu. Touto stránkou přechází zasvěcení jednotlivých velkopostních nedělí k hlubokým duchovním tématům.

3. neděle Velkého půstu - svatého Kříže. Kříž je znamením naší spásy. V kontextu témat dvou předchozích nedělí, které se zabývaly autenticitou víry Církve čili pravostí věrouky, se tu naznačuje souvislost spásy člověka s pravostí jeho víry. Zároveň připomínka kříže poukazuje na spojitost posvěcujících blahodatných energií a duchovního života s nesením kříže. Není vzkříšení bez kříže. Není zbožštění bez ukřižování starého Adama, který hyne pro žádostivost klamných rozkoší tohoto světa. Centrem křesťanského náboženství je Kristova oběť. Kristus pro nás není jen učitel nebo prorok, ale především je Spasitel, který svým křížem a vzkříšením uzdravuje nemocného člověka, jehož přijal na sebe při svém vtělení a narození. Léčí naše lidství, které je nemocné tou nejhorší chorobou - smrtí.

4. neděle Velkého půstu - sv. Jana Sinajského. Sv. Jan, poustevník, asketa, učitel stezky duchovního vzestupu člověka, učitel vykořeňování vášní a vyhlazování hříchu. Téma už zcela zaměřené na niterný duchovní život, k němuž se od vyznávání pravoslavné víry přes nesení svého kříže musíme dobrat, aby naše víra přinesla duchovní plody. Křesťanství není ideologie ani pouhá filosofie - je to víra žitá praxí. Víra bez skutků je mrtvá, praví Písmo. Veškerá askeze však není cílem ale prostředkem k dosažení křesťanské dokonalosti v plnění přikázání, ve ctnostech, jejichž vrcholem je pokora dávající bohopoznání.

5. neděle Velkého půstu - sv. Marie Egyptské. O síle pokání, které proměňuje člověka pozemského na nebeského. Pokání je základem pravdivého duchovního života. Je to cíl, němuž nás vede pedagogika velkopostních nedělí: od pravoslavné víry, přes sebezapření a půst, k pokání. Pravoslavná věrouka bez pokání je farizejstvím. Půst bez pokání je jen tělesným cvičením. Sebezapření bez pokání je ďábelským skutkem (ani ďábel nic nejí a nepije) a pýchou, která požírá ostatní vášně, třeba až ke stavu zdánlivé svatosti. Jestli nás Velký půst nedovedl k pokání, nepřinesl nám žádný užitek.

6. neděle - Květná. Patří už ke strastnému týdnu, který je pokračováním půstu a vede už bezprostředně k Pasše - Vzkříšení Kristovu.

(Sestaveno dle zdrojů Ruské pravoslavné církve)


Zobrazit příspěvek č. 128 jednotlivě

Administrátor --- 1. 4. 2007
K Velkému půstu

Květná neděle



Antonij Surožský napsal, že je to neděle, jejímž tématem je nedorozumění. Židé vítali Ježíše Krista vjíždějícího na oslátku do Jerusalema. O pár dní později křičeli židé před Pilátem: „Ukřižuj ho, ukřižuj ho!“ Proč takový obrat? Co se změnilo?

Když v den dnešního svátku židé vítají Ježíše Nazaretského s palmovými ratolestmi, oslavují jej jako Bohem slíbeného Mesiáše. Zpráva o vzkříšení Lazara se včera rozlétla jako blesk. Spolu s dalšími zázraky, které Ježíše vykonal dříve a pověsti o nich kolovaly po Izraeli, bylo vzkříšení čtyři dny mrtvého Lazara jasným důkazem, že zázračný muž z Nazareta je od dávna zaslíbený Mesiáš.

Jak uvítali židé svého Mesiáše? Tím, že ho provolávají za svého krále. A co od něho očekávají? Zaprvé - že vyžene Římany a zbaví židy jařma okupace. Zadruhé - že židy za pomoci Boží moci ustanoví za vládce nad světem a z Jerusalema budou kralovat celému lidstvu. Jinými slovy - od Mesiáše očekávali, že se svou Božskou mocí vstoupí do politiky - a to ve prospěch svého vyvoleného židovského národa.

A čeho se dočkali? Mesiáš nechce vstoupit do světské moci, naopak přichází, aby svůj lid z pod světského jha vyvedl: „Moje království není z tohoto světa.“

Židé jsou rozladěni, mnozí se cítí být zrazeni. Mesiáš, do něhož vkládali své tajné naděje, zklamal.

Hledíme-li sami na sebe -- nakolik je pro nás žádoucnější to, co je tělesné, než to, co je duchovní; nakolik dáváme své srdce do věcí světských ochotněji než do věcí nebeských; jak ochotně milujeme, co je dočasné, a málo milujeme, co je věčné; -- máme nějaké oprávnění k domněnce, že kdybychom byli na místě těch židů, o nichž vypráví evangelium, my bychom se zachovali jinak?


Zobrazit příspěvek č. 129 jednotlivě

Administrátor --- 3. 4. 2007
O Božích zjeveních

Sv. Grigorij Sinajský o zjeveních:
Lidé dostávají osm druhů zjevení, která jsou asketům dávána nepochybně od Boha:

- zbožná zjevení o Bohu Trojici
- o andělském světě
- o Boží moudrosti ve stvořeném světě
- o vtělení Boha a
- o všeobecném vzkříšení
- o strašném soudu a
- o věčných mukách
- o Božím Království

To jsou typy Božího zjevení. Jestli je nějakého zjevení tohoto typu, pak je to nejspíše zjevení od Boha. Tato zjevení totiž pozdvihují lidskou duši, pomáhají duši uskutečnit svůj úkol - věčný život s Bohem.

Ostatní druhy zjevení jsou nejisté - je potřeba zkoumat, jestli jsou od Boha.


Zobrazit příspěvek č. 130 jednotlivě

Administrátor --- 4. 4. 2007
Liturgika

Pro ty, kteří zajímají o liturgiku

Některé rozdíly mezi ruskou a řeckou bohoslužebnou praxí

Strastný týden je spolu s Paschou vrcholem liturgického roku.

U Řeků je hlavní událostí - zpěv Kassianovy stichiry „Žena do množství hříchů upadlá“ - je to všem známý hymnus (lidé si jej rádi zpívají sami, zmiňují jej noviny, když píší o strastných bohoslužbách); a dále průvod s pláštěnicí na Velký pátek večer (nejen kolem chrámu ale celé kilometry za doprovodu tisícovek věřících se svícemi; zpívají se pohřební písně).
(Vysvětlení: „pláštěnice“ - ikona mrtvého těla Páně, někdy skoro v životní velikosti, na plátně bez rámu - koná se s ní obřad Kristova snímání s kříže a pohřbu; v paschálním období je pak na prestolu (oltáři) a vykonává se na ní eucharistie.)

U Rusů Kassianova stichira, která je pro Řeky centrem strastného týdne, projde bez zvláštní pozornosti - jen jako jedna mnoha písní strastného týdne. Hlavní strastnou bohoslužbou je v Rusku velkopáteční jitřní se čtením 12 evangelií (trochu nelogicky se zde koná už na Velký čtvrtek večer, kdy by se měla spíše sloužit večerní liturgie sv. Basila na památku poslední večeře Páně, jenže tu Rusové konají už na Velký čtvrtek ráno). Dvanáctero strastných (pašijových) evagelijních čtení je v ruské zbožnosti jedna z nejmilovanějších a nejhojněji navštěvovaných bohoslužeb Velkého týdne.
Pro Řeky je centrem této bohoslužby, na který je soustředěna zbožnost věřících, vynášení kříže - kněz vynáší z oltáře na střed chrámu veliký kříž za zpěvu „Dnes zavěšen jest na dřevě...“; u Rusů vynášení kříže není - je to pozdější zavedení). Vrcholem pro Rusy pak je zpěv exapostilaria „Rozumného lotra...“ - chrámové sbory to zapějí na různé úchvatné nápěvy.
Hlavní událostí Velkého pátku je pro Rusy nikoliv pohřeb Kristův (večer), ale vynášení pláštěnice odpoledne (a Rusové s ní jen obcházejí chrám). Na tuto bohoslužbu přichází největší počet věřících a zanechává nejsilnější dojem z celého Strastného týdne.

Liturgie sv. Basila na Velkou sobotu: Řekové (mimo Athos) čtou místo 15 paremijí jen tři (dle typiku z r. 1838) (paremije - starozákonní biblické čtení).
Rusové zavedli geniální novotu (v 15. nebo 16. stol.): převlékání chrámu - uprostřed bohoslužby se mění barva všeho chrámového povlečení i bohoslužebných rouch sloužících kněží z černé na bílou, což dodává bohoslužbě na dramatičnosti; Řekové to neznají - od začátku liturgie jsou v bílém; bílá barva pro tuto bohoslužbu je dávným ustanovením, neboť na této bohoslužbě se kdysi hromadně křtilo (křty se konaly při čtení paremijí). Teologický význam převlékání chrámu z černé barvy na bílou je symbol Kristova sestoupení do pekla, předobraz vzkříšení a náznak kosmického vzkříšení. U Rusů se obyčej natolik vžil a působí tak samozřejmě, že by se Rus značně podivil, kdyby viděl, že u Řeků je to zcela neznámé.

Pascha - čtení Evangelia v několika jazycích (prolog Janova evangelia): u Rusů na paschální bohoslužbě, u Řeků až v neděli večer.
Ep. Vasilij Krivošein (výpisky a poznámky z delší stati, s nepatrnými doplňky)

--------------------------

Texty posvátných hymnů, o nichž je výše řeč:

Žena do množství hříchů upadlá, vycítila božství tvé a vzavši na sebe úkol myronosice, ó Pane, s pláčem tobě myro před pohřbením přináší.
„Běda mně,“ pravila, „neboť noc je pro mne ostnem nezřízené žádosti, a vášeň hříchu mračná jest a bez světla.
Přijmi prameny slz mých, ty, jenž v mračna přetvořuješ vodu moří.
Ke vzdechům srdce mého přikloň se, ty, jenž přiklonil jsi nebesa svým nevýslovných ponížením, abych zlíbala přečisté nohy tvé a otřela je vlasy svými.
Množství hříchů mých a propasti rozsudků tvých kdo vypoví, lékaři duší, Spasiteli můj?
Nezavrhuj služebnici svou, neboť u tebe jest milost nezměrná.“
(Zpívá se na Velkou středu na liturgii předem posvěcených Darů)

Dnes zavěšen jest na dřevě Ten, který na vodách zemi zavěsil.
Korunou z trní je korunován Ten, který je králem andělů.
Do falešného purpuru je oblékán Ten, který odívá nebe oblaky.
Údery přijímá Ten, který v Jordánu osvobodil Adama.
Hřeby je přibíjen ženich Církve. Kopím je probodnut Syn Panny.
Klaníme se utrpení tvému, Kriste. Zjev nám i slavné své vzkříšení.
(Antifona 15. velkopáteční jitřní)

Rozumného lotra v jediné hodině učinil jsi hodným království svého,
i mne dřevem Kříže osvěť, Pane, a spasiž mne.
(Exapostilarij velkopáteční jitřní)

Obřad celé velkopáteční jitřní a večerní s vynášením pláštěnice - v českém překladu: v-patek-w.pdf




Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz

Celkem v je v Ambonu již 1468 příspěvků (zde zobrazeno 80 příspěvků, od č. 50 do č. 130)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu. Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno, které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely (pro začátek kliknětě na "nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější", čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 80 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).

Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší






Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Klikněte sem pro nápovědu a pravidla Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz