Ambon
Administrátor
--- 30. 3. 2026
Krása starobylých ikon 2026
Ikonografický kurz v Praze
Administrátor
--- 25. 3. 2026
Video pro Velký půst
Jak dávní křesťané bojovali s démony
V čem tkví smysl Velkého půstu? Není to hladovka ani zhubnutí ani hromadění chutných postních receptů, ale je to především boj s vášněmi. Na konci liturgie předem posvěcených Darů, kterou v době velkopostní sloužíme ve všední dny každého týdne, slyšíme na rozloučenou a před odchodem z chrámu tzv. zaambonovou modlitbu, kterou hlasitě čte kněz, když vyjde před ikonostas. V ní se praví:
Vládce všemohoucí, jenž veškeré stvoření moudře jsi učinil a nevýslovnou prozřetelností svou a velikou dobrotivostí uvedl jsi nás do převzácných těchto dnů kvůli očištění duší a těl, ke zkrocení vášní a posílení naděje na vzkříšení. Ty, jenž po čtyřiceti dnech odevzdal jsi služebníku svému Mojžíši desky Zákona, Bohem načrtnutá písmena, dopřej i nám, blahý, abychom dobrý boj bojovali, běh postu dokonali, víru nerozdílnou zachovali, hlavy neviditelných hadů rozdrtili, vítězi nad hříchem se ukázali a neodsouzeně dostihli cíle a poklonili svatému tvému vzkříšení. Aby blahosloveno a oslaveno bylo nejuctívanější a velikolepé jméno tvé, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky, až na věky věkův.
A nyní následuje video, pojednávající o tom, co se říkalo v oné modlitbě: o očištění duší a těl, zkrocení vášní a posílení naděje na vzkříšení.
Poznámka k videu:
Krátké uvedení do staré asketické tradice svatých Otců pravoslavné církve. Podstata asketického díla tkví ve vnitřním duchovním zápasu za očištění srdce od hříšných vášní. Dávní otcové poustevníci z prvního křesťanského tisíciletí, a pak i z pravoslavné oblasti v druhém tisíciletí, nám zanechali generacemi ověřený návod, jak můžeme očistit duchovní centrum své bytosti, abychom se mohli spojit s Bohem. Toto krátké video je nejstručnějším úvodem k poznání, o čem tato stará křesťanská tradice pojednává.
Jak bojovali dávní křesťané, tak bychom se měli snažit napodobit jejich boj i my. Každý dle svých možností a okolností.
Administrátor
--- 14. 3. 2026
Jak se dnes postit?
Půst očí (video)
Pastýři současné církve musí uvažovat, jak se dnes my pravoslavní křesťané máme postit, aby to odpovídalo tradičním cílům a smyslu půstu. Svatí otcové věnovali mnoho úsilí, aby vysvětlili věřícím své doby význam a smysl půstu. Už oni museli bojovat s tendencí zúžit půst jen na zdrženlivost ve stravě. Hlásali opakovaně nutnost smíření, odpuštění, boj s vášněmi - např. hněvem, závistí, tělesnými chtíči atd. Takový půst je pak skutečným úsilím o očištění srdce a nikoliv pouhou redukční dietou (jejíž pravidla jsme se ostatně naučili dobře obcházet pomocí různých náhražek masa, takže se podobáme židům, kteří si sepsali Talmud obsahující pokyny, jak aplikovat Mojžíšův zákon a zároveň z nich čerpají i návody, jak tyto pokyny obcházet).
Tělesný půst má svůj význam, který nesmíme podceňovat, - něčeho vzdáváme, způsobujeme si nějakou újmu, čili něco obětujeme a to nás učí milovat Boha. Jakýkoliv jiný důvod k omezení stravy už není půstem, ale dietou. Půst ve stravě se vyznačuje tím, že se koná z lásky. Láska je přece vždy spojena s obětí. Dnes už sice dávno nepraktikujeme původní postní pravidla, která jsou velice náročná. Avšak i malá zdrženlivost má svůj význam, když ji přinášíme s láskou Bohu.
Jenže podstata křesťanského půstu tkví především v očišťování srdce. V některých ohledech není stav současníků tak odlišný od dávno minulých generací. Člověk se v zásadě nemění. Stále musíme bojovat s hněvem, s pýchou, s odsuzováním, s touhami po slastech, majetku a slávě. Z jejich zajetí se potřebujeme osvobodit i my, stejně jako lidé před dvěma tisíciletími.
Dnes se však ke všem dosavadním vášním přibylo ještě jedno nebezpečí hrozící zkázou lidské duši. A toto nebezpečí je tak veliké, že zastínilo vše, co zde doposavad bylo a s čím nás svatí otcové naučili zápasit. Toto nebezpečí hrozí, že jako lepkavá pavučina omotá duši člověka a vysává ji jako pavouk svou kořist. Má obrovskou až magnetickou přitažlivost pro lidskou duši, koresponduje s jejími základními funkcemi a schopnosti i poklesky - pracuje s lidskou zvědavostí, s touhou poznávat a komunikovat. Našlo si ten nejprůchodnější kanál do nitra duše - a to je kanál vizuální. Zároveň využívá duchovní nezkušenosti dnešních lidí, kteří na tomto kanálu nemají zřízené zábrany a zdrženlivost; neumí třídit, vyhodnocovat a oddělovat, co vpustit dovnitř a co nikoliv.
Toto nebezpečí pracuje na digitálních a internetových platformách. Jsou to sociální sítě, všechna možná zpravodajství, kluby drbů, projevy všelijakých narušených duší, falešných či nedovzdělaných mudrců, kazatelny pseudoproroků, a politických či sociálních nebo náboženských vůdců, kteří svádějí zástupy do scestných učení, tajných informací či různých jakoby odhalujících zjevení a zaručených proroctví. Používají se informace vytržené z kontextu, deformované, neúplné, nepochopené či vymyšlené. Většina produkce těchto svůdců má formu videí, hemží se to obrazy, či pozměněnými fotografiemi, fejky, produkty umělé inteligence. Většinou nezatěžují posluchače žádnými hlubšími myšlenkami, nutností vstřebat nějaké složité informace, či nároky na získání seriosního vzdělání. Vše je tam jednoduché a příjemně lechtající touhu nemocných duší po tajnostech, spikleneckých teoriích a senzacích.
Na lidi, kteří to sledují s očima doširoka otevřenýma, to má hypnotizující účinek a postupně to ochromuje lidskou duši, krmí ji náhražkami, nechává ji to prázdnou, hladovějící a propadající se do smutku. Místo slibovaného zasvěcení do tajemství jsou tyto duše vlečeny do prázdnoty.
Postní doba je pro současné věřící výbornou příležitostí odstřihnout se od tohoto zdroje falešného pokrmu pro duši: od záplavy zbytečných informací a drbů a dezinformací, od výplodů lidské hlouposti nebo duchovní nemoci či zlé vůle; od manipulátorů a vymývačů mozků. Proto by se mělo v současných chrámech hlásat nejen, že nebudeme jíst maso a mléčné výrobky, ale především, že zredukujeme svůj přístup k internetu, konzumaci televizní zábavy, zanecháme hraní idiotských her, nebudeme půl dne viset na sociálních sítích, budeme telefon používat jen k telefonování. To je půst pro dnešní dobu. Tady dnes začíná očištění a oběť.
Co je platné nejíst maso pro člověka, který vysedává u počítače a hraje hry? Jak se může soustředit na pokání a modlitbu ten, kdo rozptyluje svého ducha neustálým sledováním Facebooku, Instagramu apod.? Zábava čili rozptýlení je opakem toho, co potřebuje lidská duše k tomu, aby sílila: soustředění, koncentraci, obrácení pozornosti do nitra (jak to zní v jedné modliteb liturgie předem posvěcených Darů). Je potřeba přivřít brány smyslů, aby skrze ně nemohl do nás proudit světský duch, který je opakem čistoty.
Přinášíme otitulkované pravoslavné video, které se tímto tématem krátce zabývá. Takový pořad lze, myslím, bez úhony shlédnout i v postní době.
PŮST OČÍ
Administrátor
--- 10. 3. 2026
Postní zamyšlení nad nedávným svátkem
Svátek Setkání Páně a Velký půst
Simeon Bohopříjemce se setkal s Kristem a toto setkání mu otevřelo cestu ven z tohoto pozemského života, do duchovního světa, věčnosti a nekonečností. Vzal do své náruče Spasitele a získal tím vysvobození z toho pozemského vězení a odchod tam, kde Spasitel vezme do náruče jeho, Simeona. (Viz Luk 2. kap.)
To samé platí pro nás. Setkání s Kristem vysvobozuje člověka z žaláře hříchu. Když zde člověk otevře svou náruč pro Krista, znamená to, že přijímá Krista do svého srdce. Kohokoliv přivinete na svou hruď, berete ho tím do svého srdce. A Kristus na to odpoví. Vede nás po cestě, která vede do jeho náruče, do jeho srdce. Kristova věčná náruč je cílem naší cesty.
Na této cestě k nám Pán promlouvá, jako hovořil skrze starce k Panně Marii, svá prorocká slova o kříži. O tom, co jeho příchod způsobí a o tom, co jej čeká podstoupit, a co čeká nás podstoupit pro něj. Jenže nejde jen o to slyšet jeho slova, ale především si je vpustit do srdce, dovolit jim, aby změnila náš život, obrátila jej vzhůru nohama, přesměrovala naše kroky ke kráčení po cestě života, cestou Ducha.
Co to znamená? V církvi je mnoho lidí, kteří poslouchají a čtou slova Boží. Jenže, aby tato slova měla sílu proměnit nás a měla moc být chlebem vycházejícím od Otce pro nasycení našich duší, je potřeba naslouchat jim v Duchu. Pak můžeme následovat Pána v jeho Duchu. Jinak to ani není možné. Bez Ducha můžeme sice naslouchat, ale neslyšíme. Hledíme, ale nevidíme.
To jsou slova, která nás usvědčují. Kolik lidí je pravoslavnými křesťany? A kolik z nich má Ducha? Naše Církev je plná věřících. Ale kolik z nich Bohu důvěřuje? Přijímá bez reptání jeho kříž? Věřících v Boha máme v církvi dost, ale málo máme důvěřujících Bohu.
Je tedy potřeba vyvinout jakési úsilí k získání Ducha. Blížící se půst nám napovídá, čím začíná toto úsilí. Ke snaze očistit své srdce je nutná nějaká askeze. Přinést Bohu oběť tím, že se něčeho vzdáme.
Od dávnověku se vztah lidí s Bohem utvářel při obětování, jak to vidíme ve starozákonních Mojžíšových ustanoveních. – Třeba při události obětování Páně, tj. tohoto svátku.
Bůh říká: Dej! A přijmi! Je to jakási výměna pozemského za duchovní. Sv. Basil říká: Za pozemské nebeské, za tělesné duchovní, za dočasné věčné (viz Kristovo podobenství o kupci a perle, či o poli Mat 13,44-46). Takto získáváme Ducha lásky k Bohu, kterého potřebujeme, abychom vůbec něco z Písma svatého a z křesťanské víry pochopili.
Ve Starém zákoně se přinášely Bohu oběti z toho nejlepšího, co lidé měli. Obětoval se nejlepší beránek, přinášely se nejlepší plody. Beránky a býky už sice nepřinášíme, ale princip zůstal. V půstu si to dobře uvědomujeme. Svou zdrženlivostí obětujeme nejchutnější jídla, pochoutky a pamlsky, slasti a zábavu. Obětuje dočasně část svých tělesných sil. To, co se nám v našich dnech zdá nejlíbivější, nejpřitažlivější a nejžádoucnější, toho se vzdáváme při půstu, abychom okusili blaženou prostotu a svobodu. Krásu jednoduché existence.
Půst sám však není cílem, je to prostředek – začátek cesty. Jsou to první kroky v úsilí za získávání ctností. Jenže ani ctnosti nejsou konečným cílem. Jsou nutným předpokladem. K čemu?
Odměna nebude za ctnosti ani ne za námahu vynaloženou na její získání, ale za pokoru, která se z nich rodí. (Sv. Izák Syrský) Pokoru získáváme, když nabídneme své srdce Kristu. To je ta největší oběť a cíl všech obětí - dát Pánu celé své srdce. A srdcem zkroušeným a pokorným Bůh nepohrdne. (Žalm 50/51)
Dáváme Bohu všechno a On nám chce dát všechno. Nespokojí se s půlkou či třetinou. Duch oběti a duch půstu v nás mají zrodit ducha lásky. A pravá láska neměří, co dávám.
Právě to je kritérium spásy na posledním soudu. Četli jsme o tom před začátkem půstu (Mat 25. kap.). Ti spasení mají něco společného, zbavili se egoismu a měli soucit s lidmi. To je projev lásky k bližnímu. Láska k bližnímu – to je přece trpělivost a soucit.
Životní příběh starce Simeona zvěstuje, že setkání se s Kristem otevírá Věčnost!
Sretěnije (Setkání) – to je příležitost zamyslet se nad tím, jak se v přirozeném, každodenním toku událostí náhle otevírá Věčnost a zní Boží hlas! Je to výzva chránit sebe i jeden druhého před veškerým vnitřním zlem, odsuzováním, netaktností, lhaním, pomluvami apod. Kéž Bůh chrání naše city, myšlenky a slova před neláskou. K svátku Pokorného, Pokorného, Bezbranného a Všemohoucího Dítěte Ježíše!
Simeon děkuje za možnost smrti. Konečně smí umřít, je mu otevřena cesta ven, dveře žaláře; je mu dovoleno odejít. Svět zkažený hříchem je vězení. Kletba pozemské nesmrtelnosti je asi nejkrutějším trestem v tomto světě. Sem přicházíme jen provést svou volbu. Zde není nic trvalého, pevného. „Všichni se vzdálili od Boží slávy není tu spravedlivý není ani jeden,“ volá apoštol Pavel v Písmu svatém. (Řím 3,10-12; Řím 3,23)
Kristus přichází aby vše obrátil naruby – je to kámen úrazu i kámen k povstání, jak pravil Simeon Bohopříjemce. Pro sebejisté pseudospravedlivce je usvědčením a zjeví jejich pád. Pro ty, od kterých bychom ze svého pozemského pohledu nic nečekali, je Kristus povýšením. Jak je psáno: Pyšným se Bůh protiví, ale pokorným dává blahodať. (Jak 4,6; 1. Petr 5,5)Jak názorně to dnes smutně sledujeme! Ruský samospasitelný národ, který se stále chlubil, že je oporou veškerého pravoslaví, padl - a pád z výše pýchy je vždy veliký. Dnes je Rusko ostudou pravoslavného světa. Upřímní věřící, kteří žijí kdesi na jiných kontinentech, o jejichž existenci jsme sotva věděli, jsou nyní budoucností světové pravoslavné církve.
Na závěr tohoto zamyšlení si připomeňme, jak bláznovská a hříšná a bezplodná je každá snaha dosáhnout zde v tomto světě, kde všechno pomíjí, jakékoliv postavení, slávu, úctu, bohatství a moc. Ať už jde o pachtění jednotlivců nebo politické ambice států či vášně celých národů. Myslím, že to chápe každý, kdo alespoň nepatrně postihl něco z obsahu křesťanské víry. Jenže je to stále se opakuje to, co Hospodin pravil o dávných židech: zaklínají se Abrahamem a vyvoleností, ale jejich nohy spěchají prolévat krev a jejich ústa lžou.
11 Není, kdo by rozuměl, není, kdo by hledal Boha.
12 Všichni se odchýlili, společně se stali neužitečnými; není, kdo by konal dobro, není ani jeden."
13 "Jejich hrdlo je otevřený hrob, na jazyku mají lest." "Pod jejich rty je hadí jed."
14 "Jejich ústa jsou plná zlořečení a hořkosti."
15 "Jejich nohy spěchají prolévat krev;
16 zkáza a bída je na jejich cestách
17 a cestu pokoje nepoznali."
18 "Před jejich očima není Boží bázně." (Římanům 3. kap.)
Kdysi dávní židé, poté saracéni, pak západ, dnes Rusové... Kéž by alespoň ti poslední pamatovali na slova sv. Jana Zlatoústého: „Kdybyste věděli, jak rychle na vás lidi zapomenou po vaší smrti, nesnažili byste se zalíbit se nikomu, než jen Bohu.“
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1467 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 1458 do č. 1461)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.