Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 11. 5. 2008
Z došlé pošty - oslava sv. Cyrila a Metoděje
Pozvánka do Mikulčic na archijerejskou bohoslužbu
Cyrile a Metoději, v Bohu moudří, Vládce všech proste,
aby všechny národy slovanské utvrdil v pravoslaví a jednomyslnosti,
světu pokoj daroval a spasil duše naše.
S požehnáním Jeho Vysokopřeosvícenosti Simeona, arcibiskupa olomoucko - brněnského, si Vás dovolujeme pozvat na každoroční sváteční bohoslužebné setkání do Mikulčic, které se uskuteční v sobotu 24. května 2008. Archijerejská Liturgie na památku příchodu svatých věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu začíná v 10 hodin.
Zpívá sbor olomouckého katedrálního chrámu pod vedením mitr. prot. Pavla Aleše. Duchovní otce prosíme, aby si s sebou přivezli bohoslužebná roucha zlaté, případně bílé barvy.
Po skončení svaté Liturgie srdečně zveme na tradiční návštěvu nedalekého Monastýru sv. muč. biskupa Gorazda v Hrubé Vrbce, kde bude pro poutníky zajištěno pohoštění.
Na setkání se těší jerej Serafím,
duchovní správce hodonínské církevní obce
Administrátor
--- 7. 5. 2008
Tomášova neděle
2. NEDĚLE PASCHÁLNÍ; tzv. „Popaschální“ (Antipascha)
Dnes se v chrámu čte o nevěřícím Tomášovi.
"Pán můj a Bůh můj!" zvolal ap. Tomáš, když na vlastní oči spatřil vzkříšeného Spasitele. Sv. Theofan Zatvornik si všímá, s jakou silou se Tomáš chytil Pána a jak pevně se Ho drží. Podobně jako se topící námořník chytí dřevěného prkna či trámu, když ztroskotala jeho loď a hrozí mu smrt v mořské hlubině. Podotýkáme, že kdo nemá takový vztah k Bohu, ten ještě nemá náležitou víru v Pána.
Říkáme: "Pán je Spasitel," a máme na mysli, že je Spasitelem všech. Než, apoštol Tomáš dí: "Pán je můj Spasitel (tj. Zachránce)." Když vyznávám: "Můj Spasitel," pociťuji, jak přichází od Pána právě moje spása.
Vnímání záchrany je spojeno s vnímáním záhuby, ze které Zachránce vytrhl zachráněného. Cítí-li blízkost záhuby lidská bytost, které je už dle její přirozenosti vlastní toužit po životě, a chápe-li, že sama se zachránit nemůže, je nucena hledat Zachránce. Když ho nalezne, okusí moc jeho záchrany, kterou přináší, a tudíž se ho pevně drží a nechce se od něho oddělit ani pod hrozbou ztráty života.
Tento druh událostí v duchovním životě křesťana není pouhou záležitostí rozumu, ale jsou prožívány skrze skutky. A potom, stejně tak jeho víra, tak i jeho spojení s Kristem, stávají se pevnými jako život či smrt. A takový teprv může upřímně prohlásit: "Kdo mne může oddělit od Něho!"
Tolik sv. Theofan. Stejně jako topící se námořník velice dobře chápe, jaká smrt mu hrozí, a všemi silami se chytne lodního stěžně, který plove kolem, tak i my dobře chápejme, co nám hrozí, nechytneme-li se Krista. Každá vlažnost ve víře, každé kolísání, každá mělkost či kompromisy ve víře, pocházejí z toho, že si neuvědomujeme, proč Kristus přišel, před čím nás zachraňuje, a že bez Krista jsme ztraceni.
Jak píše sv. Theofan, takové poznání není jen na úrovni rozumu, ale proniká do všech lidských skutků. A tu je potřeba nejen náboženské přesvědčení, nebo cit, ale hlavně rozhodnost. Skutky jsou projevem vůle. Není-li liská vůle zasažena vírou, nemá víra sílu. Leč pevné odhodlání a vůle řízená pravdivou vírou způsobují, že se člověk stává křesťanem - v plném smyslu toho slova. A křesťanu Bůh spěchá vždy na pomoc.
Tady leží odpověď na otázku některých lidí, proč jim Bůh nepomáhá.
Uvedu zde na ilustraci jeden příklad.
Starec Paisij Svatohorec vypráví o tom, co mu vyprávěl jeho přítel, ruský starec. Když byl otec Antonij ještě poslušníkem (novicem) vstoupil do jednoho ruského monastýru, kde byli téměř všichni mniši v pokročilém stáří. Poslali ho pomáhat při rybolovu monastýrskému rybáři. Monastýr totiž žil z rybolovu. Jednou přišla na břeh řeky, kde pracovali, dcera rybáře a řekla otci, aby šel rychle domů kvůli jakési naléhavé záležitosti. Sama tam zůstala, a že bude pomáhat poslušníkovi. Jenže náhle tuto nešťastnici ovládlo ďábelské pokušení a ona - aniž by věděla, co činí, - vrhla se na poslušníka s hříšnými úmysly. Nejdříve byl otec Antonij zmaten, nevěda, co dělat. Potom však, pokřižovav se, vykřiknul: "Lepší je pro mě utopit se než zhřešit." A vrhnul se do hluboké řeky. Viděv dobrotivý Bůh horlivost čistého mladíka, který se snažil zachovat si čistotu, podržel ho na hladině vody, takže se ani nenamočil. "Skočil jsem se do vody po hlavě," vyprávěl později starec, "avšak bez ohledu na to, náhle vidím - ani jsem si nevšiml, jak se to stalo, - že stojím celou svou postavou na hladině. Dokonce ani oděv jsem neměl mokrý." V tu chvíli pocítil vnitřní ticho a nevyjádřitelnou sladkost, které zcela zničily všechny hříšné myšlenky a tělesné vzrušení, které v něm nepřístojné chování dívky zpočátku vyvolalo. Antonij, stojící na hladině vody, byl ohromen tím velikým zázrakem. A dívka, která na to všechno hleděla, se rozplakala, kajíc se za svůj hřích.
Otec Antonij vlastně zopakoval Kristův zázrak chození po vodě. Ani kousek jeho oděvu nebyl mokrý. Proč se to stalo? Protože měl rozhodnost. Následoval Krista až do konce. U ctihodného Serafima Sarovského je v jeho životě taková zajímavá příhoda, jak za ním přišel poslušník a nechápavě se tázal: "Proč v naší době není takových velikých asketů, kteří žili kdysi, jak o nich čteme v egyptských patericích?" On odpovídá: "Problém je v tom, že dnešní lidé nemají odhodlání, rozhodnost následovat Krista. V tom je vše. Proto nedostávají takovou blahodať, jakou dostávali od Boha dávní starci."
Takže nyní už chápeme, že jednou věcí je víra, a druhou věcí je odhodlání. Víra bez odhodlání je bezmocná. Musíme mít obojí: víru i odhodlání.
Administrátor
--- 6. 5. 2008
Zajímavá fotografie
Po vyvolání filmu se na snímku ukázala bílá holubice
Náhodně pořízený snímek v jednom ukrajinském pravoslavném monastýru. Zde je fotografie ve větším rozlišení.
Administrátor
--- 1. 5. 2008
Pascha
Vzkříšení Kristovo spatřivše, pokloňme se Pánu Ježíši...
Za onoho času...
62 ... po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta
63 a řekli: "Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: `Po třech dnech budu vzkříšen.´
64 Dej proto rozkaz, ať je po tři dny hlídán jeho hrob,aby nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu, že byl vzkříšen z mrtvých; to by pak byl poslední podvod horší než první."
65 Pilát jim odpověděl: "Zde máte stráž, dejte hrob hlídat, jak uznáte za dobré."
66 Oni odešli, zapečetili kámen a postavili k hrobu stráž.
1 Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu.
2 A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil s nebe, odvalil kámen (od dveří hrobových) a usedl na něm.
3 Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh.
4 Strážci byli strachem bez sebe a strnuli jako mrtví.
5 Anděl řekl ženám: "Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován.
6 Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.
7 Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to."
8 Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům.
9 A hle, Ježíš je potkal a řekl: "Buďte pozdraveny." Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu.
10 Tu jim Ježíš řekl: "Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí."
11 Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo.
12 Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze
13 s pokynem: "Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali.
14 A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti."
15 Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.
(Matouš 27. a 28. kap.)
Kdybychom chtěli z Piláta udělat jakéhosi sympatizanta křesťanství (konec konců, monofyzitské dochalcedonské církve uctívají Piláta Pontského jako svého svatého), mohli bychom jeho odpověď židům, kteří chtěli stráž na hlídání hrobu, trochu modifikovat a vložit mu do úst cosi jako: "Dělejte, co umíte, abyste udrželi Krista v hrobě. Jestli si myslíte, že to dokážete."
A tak činili vše, nač se zmohli. Pečetili hrob, stavěli stráž. Vchod hrobový byl zavalen obrovským kamenem. Nepočítali však s tím, že není na světě takový obrněný a pancéřovaný hrob, který by dokázal v sobě zadržet vzkříšeného Krista.
Není takový sanhedrin takových nejzchytralejších mudrců na světě, kteří by vymysleli, jak to zařídit, aby vzkříšenému Božskému Mesiáši zabránili vyjít z hrobu. (Toť rébus pro židy: Jak udržet mrtvého „podvodníka“ v zavřeném a hlídaném hrobě?) Není taková moc, ani takové propagandy, i kdyby používali tu nejlstivější lež, aby se dalo zatajit Boží dílo Vzkříšení. Není tolik zlata na světě, kterým - jak se jim zdá - nechali by se koupit všichni lidé, kteří jsou připraveni svědčit o Vzkříšení Mesiáše.
Když se ďáblu a jeho smrti nepodařilo zadržet Krista v hrobě, pokouší se ďábel udržet alespoň v myslích lidí Krista v hrobě. Všechny útoky na křesťanství, jichž jsou plné dějiny, jsou vlastně takovým pokusem dostat Krista zpátky do hrobu. Pohanští císařové prolévající řeky křesťanské krve, Peršané, pohané ze všech koutů světa, Turci i arabští mohamedáni, bolševici i to, co teprve přijde, jsou jen marnými vzteklými pokusy vrátit Krista do hrobu - když ne fakticky a fyzicky, tak alespoň v lidských představách a myšlení.
Ač svět používá vše, co může, sliby i hrozby, slasti i muka, přece nemá dosti síly, která by mohla udržet vzkříšeného Krista ve hrobě. Kníže tohoto světa nám vzkazuje: "Nechte si Krista jako proroka, ctěte si ho jako mudrce, věřte si v něho jako ve slavného léčitele; jen už přestaňte s tím nesnesitelným hlásáním, že vstal z mrtvých!" Nepřátelům křesťanství jde tudíž jen o jedno, aby lidé prohlásili: "Kristus je mrtev."
A právě proti této ďábelské propagandistické linii lži o Bohu je postaven pradávný pravoslavný pozdrav, paschální zvolání: „Kristus vstal z mrtvých!“ na který se odpovídá: „Vpravdě vstal z mrtvých!“
------------------------
Svou smrtí odebral Kristus smrti sílu a vzal moc tomu, kdo vládne državou smrti, čili ďáblu. „Dnes skučí hradby pekla.“ Kristus sestoupil do podsvětí, kovovou bránu rozlámal a radostný hlahol tohoto vítězství se blíží k nám. Tato radost, která naplňuje nebe i zemi, o kterou nás ani smrt nemůže připravit, je nám Bohem dána na věky.
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1468 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 366 do č. 369)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.