Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 8. 12. 2008
Loučení s patriarchou
Obřad loučení s patriarchovými ostatky probíhá v chrámu Krista Spasitele od sobotního večera. Konají se nad nimi zádušní bohoslužby a neustálé čtení evangelia.
Sobotní zasedání stálých členů posvátného synodu biskupů Ruské pravoslavné církve zvolilo jako prozatímního správce osiřelého patriaršího trůnu metropolitu kaliningradského Kyrilla (naroz. 1946; jeho děd byl vyznavačem - vystřídal 47 věznic a sedmkrát absolvoval vyhnanství, ve vězení prožil 37 let) (říká se, že ten, kdo je zvolen za správce patriarchátu, bude pravděpodobně zvolen i za patriarchu; pozn. admin. Ambonu).
Nad rakví Alexije II. vyzval metropolita Kyrill na památku zesnulého patriarchy zachovávat jednotu církve. Patriarchu nazval "symbolem naší jednoty". O patriarchovi řekl, že mu byla zcela vzdálena taková vlastnost, jakou je pokrytectví. "Jeho svatost byl uvnitř i navenek stejný, nikdy nebyl licoměrný, neublížil nikomu hrubými slovy ani ostrými skutky... Přirozeným způsobem dával všem příklad, jak má vnitřní život souhlasit s vnějším životem."
Pohřeb je stanoven na 9. prosince. V Moskvě jsou v době od 6.-9. prosince dopravní omezení.
V sobotu odpoledne stálo asi pět tisíc lidí frontu na rozloučení s ostatky zesnulého patriarchy. Pak se večer u chrámu sešlo 9000 lidí, většina nemá naději, že by se dnes mohla k patriarchovým ostatkům do chrámu dostat. Mnozí říkají, že přijeli zdaleka a jsou připraveni u chrámu strávit celou noc. U chrámu jsou k dispozici sanitky.
Za pokoj duše patriarchy Alexije se modlí i v ruských mešitách. Prezident Medvedev přerušil zahraniční cestu v Indii a vrátil se do Ruska.
Administrátor
--- 5. 12. 2008
Zemřel patriarcha Alexij Moskevský
5. prosince 2008 odešel k Hospodinu představitel Ruské pravoslavné církve, Jeho svatost Alexij II., patriarcha moskevský a celé Rusi
Dnes, v pátek ráno 5. prosince zesnul v Pánu Jeho svatost, patriarcha Alexij II., který stál 18 let v čele Ruské pravoslavné církve. Zemřel v nedožitých 80 letech ve své patriarší rezidenci poblíž Moskvy.
Podle ústavy Ruské pravoslavné církve se bude 6. prosince konat mimořádné zasedání posvátného synodu Ruské pravoslavné církve, aby zvolilo prozatímního správce patriaršího trůnu. Ten bude vést Ruskou církev v období do zvolení nového patriarchy.
Podle ústavy musí být nový patriarcha zvolen na místním sněmu v průběhu půl roku po zesnutí svého předchůdce (tj. nejpozději v květnu 2009).
---------------
Patriarcha Alexij se dlouhodobě léčil s těžkou nemocí srdce. Byly doby, kdy mizel z veřejného života téměř na rok. Přestál mnoho srdečních operací. Pak se zřejmě přidaly problémy s dýchacím ústrojím (bylo to znát na jeho hlasu). Poslední vážná zdravotní krize nastala v srpnu až září. Většinou je dávána do souvislostí s jeho účastí na kijevských oslavách pokřtění Rusi a s politickými i jurisdikčními komplikacemi s tím spojenými. V německých nemocnicích strávil patriarcha i část listopadu. Jeho poslední dny se však nevyznačovaly patrnými projevy jeho nemoci. Poslední neděli, 30. listopadu, vykonal patriarcha bohoslužbu v Mnichově, kde aktivně komunikoval s věřícími; pak sloužil na svátek Uvedení přesvaté Bohorodice, 4. prosince, v Uspenském chrámu moskevského Kremlu a naposledy ještě v Donském monastýru u ostatků svt. Tichona. Podle svědectví očividců ještě včera nic na jeho vzhledu či v jeho slovech nebo na jeho chování nesvědčilo, že by cítil svou brzkou smrt.
-------------------
Hlavní ruské televizní stanice změnily svůj program a vysílají dnes pořady o zesnulém patriarchovi. Parlament (duma) uctil památku patriarchy minutou ticha. V. Putin označil Alexije II. za nejvýznamnější postavu Ruské pravoslavné církve.
Z ruských komentářů:
Většina příslušníků ruské společnosti, kteří se stali lidmi církevními právě za éry 18letého patriarchátu Alexiova, přijala jeho smrt jako svou osobní tragédii.
Alexij II. byl zvolen ještě v době Sovětského svazu. Byl volen tajným hlasování na relativně svobodném sněmu v r. 1990. Byl obdařen jakýmsi diplomatickým taktem a schopností držet střední cestu a sjednocovat krajnosti.
Epochu Alexije II. budou historikové spojovat především s bouřlivým početním růstem Ruské pravoslavné církve(počet farností se zečtyřnásobil a počet monastýrů vzrostl třicetkrát). Dále bude spojován s utvořením nového modelu soužití státu a církve (dosud nikoliv bezproblematického).
Jako hlavní události spojené se jménem právě zesnulého patriarchy budou historikové jistě připomínat tyto: dosti odvážné svatořečení ruských novomučedníků v čele s carem Nikolajem a jeho rodinou; dále sjednocení Ruské zahraniční pravoslavné církve s Moskevským patriarchátem, a také zachování kanonické jednoty Moskevského patriarchátu, který si udržel převážnou část svých ukrajinských farností. Nu, a zmínit je v těchto souvislostech možno i zachování jednoty světového pravoslaví (včetně překonání všelijakých komplikací ve vztazích s konstantinopolským patriarchátem)
Hlas patriarchy Alexije II. byl slyšet po celém světě. A to nejen kvůli tomu, že se jednalo o představitele největší národní pravoslavné církve, tedy o hlavu nejpočetnějšího pravoslavného společenství. Domnívám se, že jeho hlas nebylo lze přeslechnout hlavně kvůli tomu, že patriarcha byl výraznou osobností. Z hlediska osobního charakteru a temperamentu byl vůdčím typem; nebál se ani konfrontace s jinými názory, ani se světskou mocí (např. prezidentem) a s jinými patriarchy (včetně sporu s konstantinopolským patriarchou, jehož v jedné době dokonce vymazal z diptychů ruské pravoslavné církve - tedy přerušil s ním církevní společenství kvůli jurisdikčním sporům). Z hlediska názorového byl zastáncem posvátných tradic (což, bohužel, dnes už ani v pravoslaví není tak samozřejmé).
Měl-li bych dodat něco osobního, pak připojím krátké vyznání, že jsem byl v uplynulých letech Bohu vskutku vděčen, že patriarchou moskevským je právě osobnost formátu a profilu Alexije II.
Vladykovi Alexiovi věčná paměť!
Administrátor
--- 4. 12. 2008
Stav lidského srdce
21. neděle po 50nici; o rozsévači a rozličné půdě
Za onoho času pravil Pán toto podobenství:
5 Vyšel rozsévač, aby rozsíval semena svá. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno bylo, a ptáci nebeští sezobali je.
6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.
7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.
8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stonásobný. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.
9 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Co je to za podobenství?
10 A on řekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, neviděli, a slyšíce, nerozuměli.
11 Znamená pak podobenství toto: Setba jest slovo Boží.
12 A (semeno) kteréž padlo vedle cesty, jsou ti, kteříž slyší, a potom přichází ďábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevěříce, spaseni nebyli.
13 Ale kteříž na skálu, ti když slyší, s radostí přijímají slovo, ale kořenů nemají; ti na čas věří, a v čas pokušení odstupují.
14 Kteréž pak mezi trní padlo, tiť jsou, kteříž slyšíce, a po pečování a zboží a rozkoších života jdouce, bývají udušeni, a nepřinášejí užitku.
15 Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteřížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek přinášejí v trpělivosti.
(Lukáš 8. kap.)
Základní výklad podobenství podává sám jeho autor, Pán Ježíš. Setba, která je základním prvkem podobenství, je slovo Boží. Tato setba je zasévána do půdy. A tou půdou je lidské srdce. Leč ne každé lidské srdce je ve stejném stavu - ve třech přepadech ze čtyř vyjde setba nazmar. Prvoplánové poselství tohoto podobenství tedy můžeme shrnout do věty: Věnujte pozornost tomu, jak nasloucháte. Jestli přijímáte to, co do vás Bůh chce zasít.
Hned za tím však klepají na naši mysl další znepokojivé otázky: Nasloucháme Božímu slovu srdcem? Víme vůbec, co to znamená? Známe své srdce? Staráme se, v jakém je stavu? Vstupujeme do něj?
Jedním ze sedmera klíčů k duchovnímu životu je - probudit své srdce. Jen bdělé srdce je schopno duchovního života. Citované podobenství opisuje tři základní důvody, proč není lidské srdce způsobilé pro duchovní život:
1.) Lidé mají srdce umrtvené - kamenné, bez vnitřního života. Takoví bývají rozumáři a častým příznakem této nemoci je přímo ohromující sebedůvěra (tak typická pro naši světskou současnost). Jako udusaná hlína nemůže dát život setbě, tak i takové srdce nemůže dát člověku duchovní život. To, co Bůh chce zasít do člověka, se do takového vůbec nedostane, zůstává na povrchu, a démoni ihned berou, co bylo zaseto, a odnášejí pryč. Tam není víra a potažmo ani spása. V naší civilizaci převládající stav lidských srdcí. (Rada do začátku: Nevěř si tolik... Ignatij Brjančaninov někde píše: "Stále si říkej: Třeba se mýlím." Jen o třech věcech křesťan nesmí pochybovat: O Bohu, o Písmu svatém a o pravoslavné víře; jinak má pochybovat o všem.)
2.) Či je srdce mělké. Nemá hloubku. Není stálé. Nevydrží u ničeho delší čas. Je jako tenká vrstva hlíny půda, pod níž je skála, která brání spodní vodě, aby vzlínala ke kořínkům rostlin. Semínko duchovního života sice vzroste, ale rychle uvadne. (Rada: Přinuť se držet se toho, s čím sis něco začal... Paterik praví: "Kamkoliv přijdeš, nepospíchej odtud.")
3.) Nebo je jejich srdce zmatené. Jestli v prvním případě skomírající srdce nežije, tak v tomto případě toho v něm žije až příliš mnoho; přímo tam bují mnoho věcí, roste v něm trnité houští vášní, roští spletených emocí. Kvůli světským starostem, majetku a slastem vezdejším odpadají tito věřící. Jejich srdce je neschopné duchovního života, podobně jako nemůže dlouho růst semínko padlé mezi bující plevel. (Rada: Vyber si, nemůžeš mít všechno... Musíš volit: země nebo nebe?, časnost či věčnost?, tělesné i duševní vášně hříchu nebo blaženost nebeského království?, peklo nebo ráj? Musíš si vybrat - proto jsi v tomto životě.)
Všechny tři nemoci lidského srdce jsou důsledkem hříchu a jsou stavem hříšným. A jako takový brání spáse.
Získej srdce měkké, hluboké a prosté - to je srdce čisté. To je však těžké v dnešní době, která adoruje komplikovanost, sofistikovanost a "vymakanost". K tomu, aby dnes člověk získal prosté srdce, musí se stát někým, kdo do této civilizace vědy a technologií vlastně ani nepatří.
Abychom mohli naslouchat evangeliu srdcem, musíme mu nejdříve naslouchat životem. Způsob života křesťana je nasloucháním evangeliu a posloucháním evangelia. Dokud neočistíme své skutky, nemůžeme očistit srdce.
Setkání s Pánem se nevyhnutelně blíží. Je potřeba se připravovat. Jací budeme při tomto setkání? Budeme v tom stavu, do jakého jsme za svého života vezdejšího uvedli své srdce. Co Pánu ukážeme? Jaké srdce v nás uvidí? Tvrdé jako mlat?, vyschlé jako poušť?, či zarostlé roštím a houštím jako džungle plevele? Anebo bude jako rajská zahrada, libosad osazený ušlechtilým stromovím obaleným vonnými květy a nesoucím sladké ovoce? Každý si sám odpověz.
A jaký bude soud? Srdce - čili duše - půjde tam, kam svým stavem patří. Své půjde k svému. Co je tvrdé, půjde ke kamení. Co je vyschlé jako poušť, půjde tam, kde je bezvodá výheň. Co je zarostlé, půjde do labyrintu bloudění. A co se stalo rájem, půjde do ráje...
--------------------
Co se stane, když přijmeme do srdce Boží setbu? A když bude v srdci růst? Jak se to projeví? Kromě jiného: získáním ctnosti, které se říká "pamatování na Boha". Kvůli takovým trvá dosud svět. Pravě oni, ač světskými praktiky často znectíváni, přinášejí Bohu stonásobnou úrodu. Jeden takový možná zachraňuje svět pro 99 dalších.
"Pamatovat na Boha - to je mít bolest v srdci, kterou dokážeme snést díky duchu zbožnosti. Ten, kdo však zapomíná na Boha, stává se sebeoblažujícím a necitlivým vůči všemu." (Marek asketa, Dobrotoljubije)
Administrátor
--- 2. 12. 2008
Na čem si pochutnával Luther
Archeologové vyvrátili mýtus o chudobě zakladatele protestantismu
Němečtí historikové rekonstruovali obraz domácího života Martina Luthera (1483-1546). Pracovali na tom více než pět let.
Zvláštní pozornost věnovali archeologové domovnímu odpadu, který byl objeven u domů, v nichž žil lídr německé reformace. Mezi nálezy jsou pivní džbánky, předměty domácího vybavení, zlaté ozdoby jeho ženy, 250 stříbrných mincí a dokonce Lutherova toaleta.
Některé nálezy objevené ve Vittenbergu, kde žil Luther se svou ženou a šesti dětmi, mohou přívržence protestantismu rozčarovat. Představitelé německého protestantismu už pro každý případ prohlásili, že výsledky bádání "není možno dávat do souvislosti s náboženstvím".
Zajímavé je, že vědci nalezli v domovním odpadu Luthera veliké množství kočičích koster. Zatím není jasná příčina.
Němečtí historikové také rozmetali mýtus, že Luther měl prý žít v chudobě. Podle dokumentů vážil reformátor na konci života 150 kg, čili byl (dle listu Guardian) "velice vykrmeným člověkem". Kuchyňský odpad od Lutherů ukazuje, že rodina netrpěla chudobou dokonce ani tehdy, když bylo v Německu období hladu. Dosti často pojídali koroptve, křepelky, husy, prasata, sledě, tresky a platýse.
Dále byly objevena řada historických dokumentů, které ukazují, že otec Lutherův byl boháčem: vlastnil mlýn, polnosti a zabýval se lichvou. Lutherova matka byla dle německých badatelů představitelkou vrchní části tehdejší střední třídy. Rozšířené vyprávění o tom, že Lutherovo mládí se odehrávalo v těžkých a stísněných podmínkách, se tedy nepodařilo potvrdit.
Plánuje se otevření výstavy s nejzajímavějšími nálezy archeologů.
(Lenta. ru dle britského vydání The Guardian)
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1468 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 453 do č. 456)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.