Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 4. 3. 2013
První přípravná neděle
NEDĚLE O CELNÉM A FARISEOVI
Evangelium podle Lukáše
18,10 "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
18,11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
18,12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´
18,13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´
18,14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
Čtení před týdnem s podobenstvím o celníku a farizeovi je tématickou náplní první přípravné neděle před začátkem Velkého půstu. Do tohoto postního období, které je výjimečně důležité, jsme uváděni čtyřmi nedělemi, z nichž každá probírá některé z podstatných témat duchovního života. Máme si je připomenout, abychom velkopostní čas nepromrhali a vzácná příležitost pokročit na duchovní cestě nepřišla vniveč.
Vojáci, kteří se odebírají do války, se před bojem cvičí ve zbrani, učí se disciplíně a dalším stránkám bojové přípravy. A jak to souvisí s naší situací? O Velkém půstu se v posvátných hymnech praví, že je to válečné pole, "kolbiště", prostor a doba duchovního zápasu. A to hned ze dvou důvodů. Jednak proto, že se každému, kdo se pokusí postoupit v duchovním životě, postaví nepřátelské duchovní síly na odpor a zesílí boj proti němu, a zadruhé kvůli tomu, že velkopostní doba je "časem polnice", kdy jsme burcováni, abychom vytáhli do boje proti svým vášním a zaútočili na běsy, postavili se na rozhodný odpor pokušiteli. A tak se nás církevní tradice snaží vyzbrojit a vycvičit pro tento boj, abychom v něm mohli uspět.
Rok rychle uplyne a světské starosti nás pohlcují a matou, čili odvádějí od pozornosti na duchovní život. Velký půst je však církví ustanoven, abychom si řekli: "Kdy, když ne teď?" Toto je ta správná doba, abychom alespoň na těch pár týdnů odsunuli světské péče, zřekli se zábavy, vyhradili si čas na modlitbu, žili čistým životem, přesunuli těžiště své pozornosti od světského k nebeskému, od tělesného k duchovnímu, od dočasného k věčnému, a pokusili se získat duchovní zkušenost.
Toto vzácné údobí může však vyjít naprázdno a to dokonce i v tom případě, že se budeme upřímně snažit dodržet všechna postní pravidla. Veškeré asketické úsilí může být nejen zbytečné, nýbrž dokonce i duchovně škodlivé, když si neuvědomíme některé principy, na nichž spočívá smysluplnost askeze. Všechno tělesné cvičení, poklony, odpírání si pokrmů, ba dokonce i modlitba, - to vše se může stát jen prázdnou bublinou, vyprázdněnou formou, není-li to naplněno správným duchovním obsahem. A zbožnost, která se změní na bublinu, devastuje lidskou duši, - ba, dokonce se zdá, že ji může umrtvovat více nežli hřích! Taková "zbožnost" totiž uvrhne člověka do nejhorších duchovních stavů - především do pýchy. Pak se stane hrozná věc - místo toho, aby půst člověka přiblížil k Bohu, činí nás podobnými ďáblu. Ať se to nestane nikomu z nás!
A právě kvůli tomu, aby naše námaha vynaložená na zbožnost a naše postní úsilí mělo správný obsah, přivádí nás Církev k velkopostnímu boji skrze přípravné neděle a zároveň nás vede i nedělemi velkopostními, v nichž se probírají právě ta evangelijní témata, jež je nutno si osvojit, aby půst byl plodonosný. Všimněte si, že výše zmíněné vyzbrojování pro velkopostní zápas se neprovádí tím, že by nám v chrámu někdo předčítal seznamy jídel, které se v půstu jíst smějí, a další seznam toho, co se jíst nesmí, ani se neprobírá, kolik se má vykonat poklon a jak hlubokých. Tou výzbrojí, kterou nám Církev předává, jsou hluboká pravidla a zákonitosti duchovního života, jak je zvěstuje Pán Ježíš v Evangeliu. To jsou ty principy, které je nutno si osvojit, abychom správně bojovali. Bez této duchovní zbroje by byl zápas, do něhož se pouštíme, marný.
Farizej
První přípravná neděle ukazuje obraz dávného farizeje, jehož zbožnost neměla správný duchovní obsah, a proto byla nejen zbytečná ale i škodlivá. Z farizeje učinila jeho "zbožnost" duchovní obludu, strašidlo - výstavní exponát toho, co si z nás přeje učinit ďábel. Vidíme tu vykreslen obraz pýchy, nafoukanosti, povýšenosti, přezíravosti, pohrdání, falešného soucitu, spokojenosti se sebou samým... Hledíme na obraz lži, sebeklamu. Podstatou pýchy je totiž duchovní slepota - člověk nevidí svůj skutečný duchovní stav. Obelhává sebe a vlastně tím lže i Bohu. Dokonce i díkůvzdání, které taková nepravdivá duše přináší Hospodinu, je lží a vlastně rouháním.
O pýše víme z Evangelia i ze zkušenosti svatých Otců, že je to nejhorší vášeň, která naprosto zničí duchovní hodnotu všeho, co člověk činí dobrého. Je to navíc vášeň oslepující, protože pyšný nikdy nevidí svou pýchu. Je to vášeň uvádějící do duchovního klamu, neboť pyšný člověk sám sebe většinou vidí jako pokorného, svatého, zbožného, jako toho, kdo zasluhuje všechny Boží dary a přízeň. Především naplňuje pýcha člověka sebedůvěrou a vírou ve vlastní spravedlnost. Vrcholným stádiem pýchy je ztráta veškerých pochyb o tom, že cesta, kterou se ubírám, může být špatná a že se mohu ve svém úsudku mýlit. Takto rozrostlá duchovní nemoc je už prakticky neléčitelná. Veškerý duchovní život, víra a zbožnost takového člověka se mění na hru, kterou hraje jeho egoismus. Již tu není žádná upřímnost, vše jsou jen fantazie, klam, důvěra v sebe, a ve vlastní názor. Nic na tom nemění skutečnost, že takto oklamaný člověk dokládá své pokažené myšlení citacemi z Písma svatého nebo ze svatých Otců případně posvátných kánonů. Zneužít a vytrhnout z duchovního kontextu lze jakýkoliv biblický výrok. Někteří starci dokonce varují před tím, abychom se snažili pomoci takovým lidem, kteří došli až sem (používají v této souvislosti např. podobenství o "házení perel...")
Nesmíme zapomínat, že pýcha pokouší každého z nás a je nevyhnutelné neustále s ní bojovat, odhalovat ji a potírat. Jako univerzální lék doporučují otcové osvojit si správné duchovní uvažování, jemuž se naučíme ze svatootcovských modliteb. A na to navazuje další účinná zbraň spalující pýchu - ustanovit v sobě specifický druh smýšlení, jemuž se říká sebeodsuzování. Je to způsob uvažování, při němž člověk stále zamítá, hanobí, znevažuje, pošlapává, snižuje sám sebe, a zároveň si zcela zakazuje kritizovat či posuzovat druhé lidi. Z toho způsobu myšlení se stává prisma, jímž hledíme na sebe a na svět a hodnotíme sami sebe. Důležité je podotknout, že tento lék je tak účinný, že může být i nebezpečný pro toho, kdo by se jej pokoušel aplikovat mimo duchovní církevní praxi a bez provázanosti se svatými Tajinami. Člověk, který touto metodou vyhlazuje své ego, se musí často zpovídat (a správně zpovídat) a co nejčastěji přistupovat ke svatému přijímání. V opačném případě (zvláště není-li neustále dobře vyzpovídaný) mu tato duchovní praktika může psychicky ublížit. Určitou známkou správnosti provádění této duchovní praxe je vnitřní lehkost a zvláštní radost, která přichází, aniž by se o ni člověk snažil.
Pýchou pokouší ďábel každého z nás. Jistě mnozí zažili myšlenku, která se objevuje při modlitbě a kterou démon spouští do naší mysli jako udičku, čekaje, zdali "zabereme" na tuto návnadu a chytíme se. Ta myšlenka bývá přibližně tato: "Moje modlitba zaslouží odměnu."
* * *
Klam farizejů tkvěl ve úporné víře ve vnější zbožnost. Je to zúžené pojetí duchovního života. Uvěřili myšlence, že zalíbit se Bohu je možno skutky a úkony zbožnosti. Je pozoruhodné (a dodnes platné), že tento způsob myšlení vede lidi k touze - ba přímo nutkavé potřebě - oddělit se od "méně zbožných". Je to buď produkt sebedůvěry a spokojenosti se sebou samým, anebo naopak chce farizej demonstrovaným oddělením doplnit to, co mu schází k pocitu dokonalosti. Jsou to psychologicky vlastně dvě strany jedné mince. Buď jak buď si to většinou takto uvažující lidé dávají přímo do svého pojmenování či názvu své skupiny. Samotné slovo "farizej" totiž znamená oddělený, ve smyslu vydělený z prostředku ostatních. A skutečně se tak cítili. Dobře věděli, že pro naplnění Zákona Božího činí více než ostatní, více se snaží, a měli pocit, že si za to zaslouží nějakou odměnu. Bez uzardění zaujímali přední místa (s pocitem, že to tak má být, že je to přece přirozené a správné, že oni jakožto zbožní sedí v synagoze vpředu), přijímali chválu, úctu a pocty, demonstrovali svou zbožnost, když stávali na rozích, cinkajíce zvonečkem a velkolepě rozdávajíce almužny chudým, aby to všichni viděli. A aby bylo jasné, že jsou elita zbožnosti, a bylo to vždy všem zjevné, zvětšovali střapce na svých oděvech (židé měli povinnost nosit na oděvu střapce, které jim měly připomínat Boží zákony; farizeové měly ty střapce podstatně větší než ostatní židé, aby dali najevo, že si Božích ustanovení váží více).
Ani dnes to není o moc jiné. Zmiňme i situaci mezi pravoslavnými. Vnějškovost v duchovním životě, vedoucí k nutkavé touze po oddělení od méně pilných ve zbožnosti, trhá církev na kusy. Existují "horlivci" čili zélóti, kteří mají pocit, že naplňují kánony svatých Otců lépe než ti ostatní, - než ti, kteří činí nějaké kompromisy. A stejně jako tenkrát, cítí tito "jediní praví" nebo "skuteční pravoslavní" či "ostatek posledních věrných" neodolatelné nutkání se nějak oddělit, ohradit vůči všem těm celníkům. Je to stále ta samá historie od počátku křesťanství až po dnešek. Ne nadarmo varuje starokřesťanský spis Didaché (3. kap.): "Nebuď horlivcem (zélótes)."
Církev od samotného počátku dle příkladu Evangelia zdůrazňovala odmítnutí farizejského způsobu zbožnosti. V prvokřesťanském spisu Didaché (8. kap.) se odůvodňuje půst ve středu a v pátek poukázáním na farizeje, kteří se postí v pondělí a ve čtvrtek (tedy abychom nebyli jako pokrytci, tak se postíme v jiné dny). V komentáři jakýsi protestantský komentátor kritizuje takové odůvodnění postních dnů, neboť prý tu jde jen o odlišení se od židovstva. Jednak to není pravda, protože poukázání autora Didaché na farazeje mlčky předpokládá všeobecnou církevní znalost průběhu událostí pašiového týdne (tj. význam středy a pátku), a za druhé komentátorovy rozpaky prozrazují, jak je mu vzdálen onen autentický starokřesťanský duch rázně zavrhující vše, co byť jen letmo souvisí s farizejským pojetím zbožnosti. Je na tom patrné, jak dnešní protestantské teologii, která prakticky nezná půsty ani jiné skutky zbožnosti, uniká starokřesťanský důraz na správné chápání zbožných skutků ve smyslu - skutky jsou nutné, ale nesmí být prázdné, tj. jejich smysl není v nich samotných, ale v jejich duchovním obsahu.
I přes skutečnost nárůstu rozkolů si myslím, že jedině v Pravoslaví ještě plně žije syntéza dvou druhů apoštolských výroků: "Člověk se stává spravedlivým vírou bez skutků zákona." (Řím 3,28) "Člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista." (Gal 2,16) "Blahodatí (milostí) tedy jste spaseni skrze víru." (Ef 2,8) A druhý typ výroků: "Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad taková víra spasit?" (Jak 2,14) "Víra bez skutků jest mrtvá." (Jak 2,26) Víra a zbožné skutky jsou jako tělo a duše - zde na zemi nemůže být jedno bez druhého. Zbožné skutky bez víry jsou farizejským formalismem a mechanickým obřadnictvím (ex opere operato); víra bez skutků je protestantismem, který se přes opačný extrém přehoupnul prakticky do toho samého automatismu spásy jako římský katolicismus.
Aby církev podtrhla odstrašující příklad farizejského typu zbožnosti a připomenula, že samotné půsty prováděné bez pokání nic neznamenají, zrušila církevní tradice v týdnu po neděli celníka a farizeje půst ve středu a v pátek.
Celník
Naše podobenství však není jen o farizeji, ale je tu i druhá postava - celník čili publikán. Je ve všem opakem k farizeovi. Jestliže farizej měl mnoho zbožných skutků, celník nemá žádný. Zatímco první neměl zřejmě žádný hrozný hřích, který by se týkal jeho činů, celník měl takových bezpočet - ba dokonce na nich měl založeno své živobytí. Vždyť celníci byli kolaboranti s okupační mocí a své bohatství získávali krádeží, olupováním bližních. O to překvapivější musel pro Ježíšovy posluchače být závěr příběhu - zatímco zbožného farizeje Hospodin nepřijímá, toho darebáka celníka přijal a ospravedlnil.
Nebylo to poprvé ani naposled, co Spasitel uvedl své posluchače do rozpaků. Vždyť se tak často snažil vysvětlovat, že tento svět a Boží Království jsou vůči sobě jakoby zrcadlově obráceny. Co je tady cenné, tam nemá žádnou hodnotu; co je zde první, tam je poslední. A kdož se ponižuje, bude povýšen. Zatímco lidé tohoto světa si všímají především toho, co je vidět tělesnýma očima, z perspektivy Božího Království se hledí především na to, co je tady očím skryto.
Zbožnost farizeje ukazuje Pán Ježíš jako zbytečnou, prázdnou a hlavně nespojující s Bohem, ba naopak - protivící se Bohu. Hříchy celníka se kupodivu nestaví jako přehrada mezi něj a Boha, ale Hospodin tuto přehradu odstraňuje svým odpuštěním a celníka přijímá. Spasitel ukazuje, že to, co je pro Boha podstatné a co je určující pro vztah mezi člověkem a Bohem, není v prvé řadě to, co je vidět (tj. skutky a činy), ale stav srdce, tj. lidské nitro.
Vše, co kvůli Bohu činil farizej, znehodnotila jeho pýcha. Vše, co proti Bohu spáchal celník, Bůh odpustil kvůli jeho upřímnému pokání a potažmo pokoře. Toto vzácné duchovní poznání, které je v Evangeliu skryto, je první zbraní, kterou nám církev vkládá do rukou před vstupem do velkopostního boje. Všechny postní skutky a námaha odříkání nám nebudou k ničemu, když se nám stanou zdrojem pýchy nebo budou výrazem naší namyšlenosti. A čím přísnější a horlivější je takový nesprávný půst, tím více demoluje lidskou duši. Půst je duchovně užitečný jen v jediném případě - když je výrazem pokání a pokory. A je-li půst naplněn duchem pokory, pak je to mocný nástroj, který pomáhá posouvat člověka rychle vpřed na duchovní cestě. Na takový půst totiž Bůh člověku odpoví.
Dokončení zítra
Administrátor
--- 26. 2. 2013
Ze světa - Vatikán ve špatném světle
Římský papež odchází kvůli vatikánským gayům
Italské sdělovací prostředky: Benedikt XVI. se možná rozhodl vzdát se trůnu kvůli vydírání ze strany vatikánských homosexuálních duchovních. Tuto verzi přinášejí masmédia za základě závěrečné zprávy připravené kardinály v rámci vyšetřování skandálu "Vatileaks". Tiskový tajemník Vatikánu odmítl dohady tisku komentovat.
Odchod římského papeže Benedikta XVI. může být spojen s působením gay-lobby ve Vatikánu. Napovídá to výsledná zpráva kardinálů vyšetřující únik tajných dokumentů z vatikánské kanceláře. Podle novin La Reppubblica se představitel církve rozhodl opustit trůn už 17. prosince, v tentýž den, kdy mu byla doručena zpráva tří kardinálů vyšetřující kauzu Vatileaks.
V loňském květnu byl zadržen komorník papeže Paolo Gabriele a byl obviněn z krádeže a rozšiřování korespondence papeže, která ukázala Vatikán v nevýhodném světle. Mezi ukradenými dokumenty byly listiny označené jako "tajné" a "zničit". Nakonec se tato Benediktova korespondence stala předlohou pro knihu italského novináře G. Nucci "Jeho svatost: tajné dopisy Benedikta XVI."
Závěrečná zpráva komise tří kardinálů měla objem "dvou tří set stránkových dílů vázaných do rudé kůže". Nyní je chráněna v sejfu v osobních komnatách papeže a bude předána jeho nástupci. Ve dvou svazcích kardinálové popsali různé zájmové skupiny působící uvnitř Vatikánu, mj. skupinu některých vysoce postavených osob Vatikánu, jejíž členy "spojuje sexuální orientace".
Vyšetřovací komisi vedl španělský kardinál Julian Errans. Pomáhali mu: bývalý arcibiskup Palerma kardinál Salvatore di Georgi a kardinál ze Slovenska Josef Tomko. (Jména přepsána z fonetické podoby; pozn. překl.)
Podle informací italských masmédií Vatikánští gayové, o nichž se hovoří v závěrečné zprávě, byli "vystaveni vnějšímu tlaku" světských osob, které vydíráním nutily členy skupiny přijímat v různých otázkách rozhodnutí výhodné pro tyto osoby. Zdroj blízký kardinálské komisi okomentoval závěrečnou zprávu: "Vše se točí kolem nezachovávání šestého a sedmého přikázání." Sedmé přikázání zakazuje krást a šesté zakazuje smilstvo a defacto se u katolíků používá i jako zákaz homosexuálních aktů.
Kardinálové též poukázali na několik míst, kde se v Římě a okolí konaly schůzky. Mezi nimi je vila poblíž italského hlavního města, sauna na předměstí Říma, salón krásy v centru města a rezidence jednoho z provinciálních arcibiskupů.
Tiskový tajemník Vatikánu otec Federiko Lombardi tato fakta nehodnotil. "Ani kardinálská komise, ani já sám nemáme v úmyslu potvrzovat nebo vyvracet jakékoliv dohady ohledně této otázky. Každý má svou odpovědnost." Současný papež je prvním pontifikem za posledních sedm staletí, který předčasně opouští svůj úřad; oficiálně to odůvodnil úbytkem sil a pokročilým věkem (85), což mu brání nést břímě služby. Od chvíle, kdy oznámil svůj odchod, už dvakrát naznačil, že uvnitř Vatikánu se dějí machinace. Pravil, že různé zájmové skupiny "očerňují tvář církve" a předem upozornil na "skandály ve vedení (Vatikánu)".
Gazeta.ru
22. února 2013
P.S.
O den později vatikánský tiskový mluvčí všechny podobné úvahy rozhořčeně popřel. Označil je za "vyvolávání napětí ve společnosti, které je naprostým opakem stavu, který se nyní papež a církev před volbou papeže pokoušejí ve společnosti vytvořit". Lombardi to označil za "pomluvy a dezinformace".
Administrátor
--- 23. 2. 2013
Ze světa - Čeljabinsk
Metropolita čeljabinský Theofan navrhl postavit chrám na památku záchrany před meteoritem
 |
 |
"Jsem velice rád, že společnost začíná chápat, že bez svátostí a pomoci Boží je těžko. Když nad námi vybuchl bolid, ukázalo nám to, jak křehký je tento svět a jak zranitelný je člověk. Pro mnohé to byla těžká zkouška, nicméně vidíme, že jsme milostí Boží unikli daleko větší možné tragédii. Je to pro nás znamení, že máme vést své životy dle Božích ustanovení. Naprosto souhlasím s gubernátorem, že 15. února se Čeljabinsk "podruhé narodil". Zamyslíme se s duchovenstvem, jak zachovat památku této události. Možná bychom mohli vystavět nový chrám a zasvětit jej tomuto svátku," prohlásil metropolita.
Připomeňme, že ráno 15. února nad územím Čeljabiské oblasti explodoval na nebi meteorit. NASA ohodnotilo sílu exploze nad Jižním Uralem na ekvivalent 500 kilotun, to je větší síla exploze než dvaceti hirošimských bomb (u nás se psalo: třicetkrát více; pozn. překl.). Rozměr tělesa byl 17 metrů a jeho hmotnost se odhaduje na 10 tisíc tun.
Do obydlených míst úlomky nedoletěly, ale rázová vlna rozbila okna v domech. Mnoho lidí utrpělo trauma. Na lékařskou pomoc se obrátilo 1.552 lidí, z toho 319 dětí. Hospitalizován byl 61 člověk. Předpokládaná hmotná škoda způsobená pádem meteoritu je 1 miliarda rublů.
Rosbalt, Uralpress
Administrátor
--- 21. 2. 2013
Nová politická strana v Rusku
Strana Desatera přikázání
Ustavující sjezd Ruské strany Desatera přikázání se konal v Moskvě minulou neděli 17. února. Zúčastnilo se 134 delegátů ze 45 subjektů Ruské federace, byli to křesťané různých konfesí, muslimové i židé.
"Doufám, že vaše činnost pomůže vrátit morální rozměr a Desatero přikázání do každodenní politické praxe a života naší společnosti. Věřím, že zůstanete věrni Božím přikázáním a dokážete sjednotit významné množství lidí," prohlásil na sjezdu představitel oddělení Moskevského patriarchátu pro vztahy církve a společnosti Vsevolod Čaplin.
Potěšilo jej, že strana se zakládá na Desateru, které je sdíleno různými náboženstvími a částečně i lidmi nevěřícími. Zdůraznil, že mravní normy jsou nezměnitelné, "nejsou vymyšleny lidmi a nejsou předmětem společenské dohody - jsou ustanoveny jednou a navždy".
"Potřebujeme skutečnou morální revoluci nebo kontrarevoluci. Mravní normy se musejí vrátit do politického i ekonomického života a do mezilidských vztahů," prohlásil otec Vsevolod Čaplin, představitel MP.
Představitel Duchovní správy muslimů evropské části Ruska Achmad Makarov prohlásil, že "dnes probíhá degradace mravnosti", svědectvím čehož je podle jeho názoru akce punkerek skupiny P. R. v Chrámu Krista Spasitele, která urazila nejen pravoslavné, ale "nás všechny". "Bohužel mnozí občané chápou pod "světským státem" projevy militantního sekularismu, který je nutně spojen s ničením tradičních kultur národů naší země. Samotné jedno náboženství na to nemůže adekvátně odpovědět," konstatoval Achmad Makarov.
Představitel Kongresu evropských náboženských spolků a organizací v Rusku rabín Zinovij Kogan sdělil, že jeho organizace bude spolupracovat se stranou Desatera, která dle názoru rabína, "se musí stát platformou pro dialog náboženství a pro to, aby se světští i bohabojní občané mohli cítit bezpečně".
Program strany stanoví, že hledí na Boží přikázání jako na základ své činnosti. Účastníci této politické organizace mají za cíl uvádět do života náboženské sociální učení a humanistické společenské ideály, napomáhat vyzdvižení čestných lidí do orgánů státní moci a místních samospráv, rozvíjet instituty občanské společnosti, formovat sociální a právní stát, bránit národní zájmy, bojovat s korupcí, vytvářet příznivé investiční prostředí.
Zdroj: New ru.com
P.S.
Zprávu o vzniku nové strany přinesl i server "Christnet". V duchu "nejlepších" českých novinářských zvyklostí si však realitu upravil podle svých záměrů. Zde je pár citací z jeho zprávy o vzniku strany Desatera:
"Do stranických řad prý budou mít dveře otevřené nejen stoupenci většinového pravoslaví, ale i muslimové a židé." Proč "prý"? Vždyť tam už příslušníci jiných křesťanských konfesí, jiných náboženství jsou, a to přímo mezi zakladateli. To však Christnet zamlčuje, a tak jako by se snažil vyvolat dojem, že je to jen pravoslavná akce. Za tímto účelem cituje pouze z vystoupení zástupce Moskevského patriarchátu; o vystoupení zástupců jiných náboženství ani muk. Co tím místní křesťanští manipulátoři sledují, je zjevné následující citace:
"PDZ ještě žádost o oficiální registraci nepodala, s podporou mocné pravoslavné církve ji ale podle analytiků nepochybně dostane. A to i navzdory skutečnosti, že nábožensky orientované politické strany ruské zákony výslovně zakazují." Tady už Christnet rozjíždí svou propagandu naplno. Program strany přece není náboženský, ale morální. Nebo si opravdu myslí, že zakládat mravní a morální hodnotový žebříček na Desateru už znamená "náboženskou orientaci"? Jak program upřesňuje, jedná se o morálku a "náboženské sociální učení" (čili ne věrouku!), a tudíž nikoliv o politickou činnost ve prospěch konkrétního náboženského vyznání, a už vůbec ne k jeho prosazení či vnucování! Hovoří-li demagogové z Christnetu o "podpoře mocné pravoslavné církve", která má nové straně údajně zajistit registraci, i kdyby to mělo být v rozporu se zákonem, snaží se nejspíš vsugerovat svým čtenářům myšlenku, že tato strana je propojená s Moskevským patriarchátem, resp. je jakousi jeho prodlouženou rukou a že Ruská pravoslavná církev se zřejmě skrze ni bude snažit působit v politice tak, jak jsou to zvyklí dělat katolíci.
Můžete se podívat na celý jejich článek
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1439 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 884 do č. 887)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.