1237


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

Zobrazení příspěvku č. 117: #

Administrátor --- 19. 3. 2007
K Velkému půstu

4. neděle velkopostní je zasvěcena sv. Janu Sinajskému


Sv. Jan žil v 6. - 7. století. Od svých 17 let jako mnich. Po dlouhém přebývání v pustině se stal igumenem Sinajského monastýru. Je o něm známo, že byl uměřeným v askezi, nesmiřitelný vůči vášním a veliký v pokání provázeném hlubokou zkroušeností a slzami. Často je nazýván podle svého díla pojednávající o duchovním výstupu člověka: "Žebř do ráje" - proto mu dáváme někdy příjmí "Žebríkovec" čili staroslověnsky "Lestvičnik" nebo řecky "Klimakos". Zemřel někdy kolem roku 606 ve věku 80 let.

V posvátných hymnech je sv. Jan nazýván „andělem v těle“.

Ilustrace: ikona ke knize „Žebř do ráje“

Postní zamyšlení

Člověk je bytost spojující svět duchovní se světem hmotným - je zároveň tělesný i duchovní. Přičemž tělesná složka má být podřízena duchovní a nikoliv duchovní složka být pod nadvládou tělesné. Úkolem člověka je totiž přivádět hmotný svět k Bohu, tělesné povznášet a pozdvihovat, hmatatelné produchovňovat. To se může dít pouze za předpokladu, že duchovní princip v člověku není zotročen tělesnými vášněmi. Celé poslání člověka je však zmařeno a uspořádání lidské bytosti je rozvráceno, není-li člověk svobodný, není-li pánem nad svým tělem - čili je-li vnitřní člověk spoután a zkroucen vášněmi. Takový zotročený tělesný člověk nemůže být šťastným, protože neplní úkol, pro který byl člověk stvořen.

Lidskou bytost Bůh při stvoření spojil z duchovní složky a tělesné. Tím se lišíme od andělů, kteří jsou bytostmi výhradně duchovními; tím se zároveň odlišujeme i od zvířat, která jsou stvořeními pouze tělesnými. Duchovní princip v člověku se projevuje mj. svědomím, schopností zvolit dobro a zavrhnout zlo a rozeznat je na morální úrovni (tj. nejen dle sobeckého prospěchu), nu a především schopností nadpřirozené víry - poznávat svého Stvořitele a sloužit mu. A projevuje se ještě něčím, co nezná žádné zvíře, touhou po andělském životě, zálibou ve vznešených věcech, potřebou povznášet se... (Např. vznik veškeré kultury je důsledkem duchovních projevů v člověku.)

Všimněte si, jak dnešní svět urputně útočí na naše smýšlení - všemožnými vědeckými filmy, slovy učenců, lékařů a badatelů, snaží se vnutit nám přesvědčení, že jsme jen jakýmisi vyvinutějšími zvířaty - a to se všemi důsledky. Je to kampaň řízená z nečistých duchovních sfér, která má v lidech potlačit vědomí lidské důstojnosti a jejich vznešeného povolání. Nepoužívá většinou vyložené lži, ale polopravdy (je to vlastně cosi jako hereze). Je to duchovní palba zacílená do nitra člověka, která svými otrávenými šípy umrtvuje lidské duše. Tato kampaň ospravedlňuje téměř veškerý tělesný poklesek, vyhledává a akcentuje vše, co spojuje lidskou tělesnost se zvířecím světem, a přehlíží duchovní princip v člověku nebo jej dezinterpretuje. A lidé odtržení od duchovního života tomu věří, věří všemu. Stačí, aby byl nějaký názor prohlášen z katedry za "vědecký" a tudíž vlastně pravdivý (nevadí, že tato hypotéza nesplňuje základní vědecká kritéria, mezi něž patří např. ověřitelný a zopakovatelný experiment), a naši inteligentní a vysoce vzdělaní současníci důvěřivě kývají hlavami. Věří, že život vznikl náhodnou chemickou reakcí, že se samovolně vyvíjí od jednoduchého ke složitému, že myšlenka vzniká v mozku člověka jako produkt chemického a elektrického procesu... Jen zkuste najít něco, čemu by dnešní člověk, v němž se snoubí naivita s pýchou, nebyl schopen uvěřit! Věří se v ufony a v co jen je libo.

Svatí otcové tomu říkají "tělesné uvažování". To je myšlení, které má člověk zotročený tělesnými vášněmi, s nimiž už nebojuje, ale akceptuje je. Z pohledu duchovního člověka je "tělesné myšlení" nahlíženo jako pomatenost. Bloudění myšlenek v duchovní tmě. Platí to i naopak - jak už psal apoštol Pavel - z pohledu tělesného uvažování je duchovní myšlení nepochopitelným... Zkuste slepému vysvětlit barvy - nepochopí to. Stačí však, je-li mu uzdraven zrak, a hned vidí sám, co je to zelená, modrá, červená..., a nepotřebuje už žádné výklady.

V člověku, jehož vnitřní uspořádání je porušeno a tělesné se vymklo kontrole a rozvířily se vášně, probíhá zápas mezi rozdrážděným sklonem k tělesnému (zvířecímu) a nevykořenitelnou touhou po duchovním (andělském); místo harmonického souladu máme v sobě vnitřní spor. Pak nás trápí neklid a vnitřní nespokojenost. Mnozí lidé se nechají snadno ovlivnit vnější světským propagandistickým tlakem a sladce se odevzdají tělesným vášním, což je dnes halasně ospravedlňováno jako "přirozené" a "neškodné". Je to příjemná cesta dolů. Nalézt dokonalé uspokojení v tělesné sféře je však nemožné. Naplnění a trvalé štěstí lze najít jen v uskutečnění smyslu lidské existence, tedy v konání toho, k čemu jsme byli stvořeni.

Křesťanství léčí člověka, obnovuje v něm původní duchovně-tělesné uspořádání. Jen, touží-li kdo ještě po duchovním uzdravení! Dnes to znamená postavit se téměř proti všemu, co zní kolem nás, co je uznáváno a co je už všeobecně přijímáno jako normální. Jenže jenom vnitřně duchovně uzdravený člověk může vykonávat poslání, které je mu Bohem určeno: spojovat tělesné s duchovním, přivádět sám sebe i celý hmotný svět k Bohu. V tom spočívá štěstí a radost člověka tady na zemi i jeho věčná spása.

Půst je jedním léků, které nám církev podává. Ve spojení s modlitbou půst léčí lidskou bytost tím, že za spolupůsobení vůle podřizuje její tělesnou sféru duchovnímu principu a pomáhá při obnovení původního vnitřního uspořádání člověka.








Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz