Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 1439: #
Administrátor
--- 9. 7. 2025
O svatém Janu Křtiteli
Narození Jana, Křtitele a Předchůdce Pána
Dnes vzpomínáme na Narození Jana, Křtitele Spasitele.
Byli lidé, kteří byli posvěceni Boží milostí ještě v lůně své vlastní matky. Zaprvé je to Boží prorok Jeremiáš. V Knize Jeremiáš, 1. kapitola, 5. verš, je řečeno: "Dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě." To svědčí o tom, že Bůh tohoto člověka posvětil, tedy očistil ho od hříchů.
Dále je to samotná Přesvatá Panna Maria. Ačkoli byla počata jako každý jiný člověk a pravoslavná církev učí, že i na ní ulpíval prvotní hřích, přesto je považována za vyšší než andělé, archandělé, cherubíni, serafíni a všichni lidé, a to znamená, že i ona prožila posvěcení v lůně své matky. Jinak bychom neslavili svátek Narození Panny Marie. Lze přece slavit jen události, které nejsou nijak spojeny s hříchem.
Když se archanděl Gabriel zjevil Panně Marii, v Evangeliu podle Lukáše 1,28, říká jí přímo: "Raduj se, milostiplná," správněji, "raduj se, plná blahodati, Pán s tebou." Vznikají otázky, kdy byla naplněna milostí, a protože slavíme její Narození, znamená to, že její posvěcení proběhlo v lůně její matky.
A druhé Narození, které slavíme, je Narození Jana Křtitele. A i toto souvisí s tím, že byl posvěcen v lůně své matky. O Janu Křtiteli je přímo řečeno v 1. kapitole, 15. verši Evangelia podle Lukáše, že bude naplněn Duchem Svatým ještě z lůna své matky. To bylo proroctví o něm.
Proto narození pouze těchto dvou lidí, přesvaté Panny Marie a Jana Křtitele, můžeme slavit jako skutečný církevní svátek. Čistě teoreticky lze předpokládat, že bychom mohli slavit i narození proroka Jeremiáše, o kterém je přímo řečeno, že byl posvěcen ještě před svým narozením. O Jeremiášovi je v křesťanském světě však málo známo.
Tímto způsobem zdůrazňujeme výjimečnost jen tří lidí. Je to Boží prorok Jeremiáš, který byl posvěcen a vyvolen Bohem z lůna své matky. Je to přesvatá Panna Maria, která byla posvěcena v lůně své matky, jinak bychom neslavili její Narození. A je to Jan Křtitel, o kterém bylo přímo řečeno, že bude posvěcen Duchem Svatým ještě před svým narozením. A protože se to stalo v životě těchto tří lidí, je to výjimečná okolnost, a tudíž slavíme jejich narození.
A samozřejmě slavíme Narození Krista, protože co se narodilo z Panny Marie, bude nazváno Svaté, a Kristus byl počat z nejen z Panny, ale i z Ducha Svatého, byl tedy samo sebou posvěcen od samotného početí.Byly pokusy slavit ještě Narození svatého Mikuláše, arcibiskupa myrského, ale v církvi se tato tradice neujala, protože nemáme spolehlivá svědectví o tom, že byl posvěcen ještě před svým narozením.
A nyní otevíráme evangelium podle Lukáše, kde se vypráví o zvěstování narození Jana Křtitele a o tom, jak se to všechno stalo. Evangelium podle Lukáše, první kapitola, od pátého verše níže. Za dnů judského krále Heroda žil kněz z Abiášovy třídy jménem Zachariáš a jeho žena byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. Oba byli spravedliví před Bohem, žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Neměli děti, protože Alžběta byla neplodná a oba byli již v pokročilém věku.
V tomto úryvku by se z pohledu Starého zákona mohlo zdát, je tam vnitřní rozpor. Na jedné straně je o těchto lidech řečeno, že oba byli spravedliví před Bohem, žili bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. A na druhé straně je řečeno, že neměli děti. V chápání starozákonních lidí jsou děti Božím požehnáním. A když Bůh říkal například Abrahamovi: "Požehnám ti," nebo když Bůh říkal Izákovi nebo Jákobovi: "Požehnám ti," myslelo se tím, že Bůh prohlašuje: "Budeš mít potomstvo."
A zde, zdálo by se, dva lidé vedou spravedlivý život. Je třeba říci, že v Bibli není o nikom řečeno, že by žil bezúhonně podle všech přikázání a nařízení Páně. Něco podobného je řečeno v 18. kapitole knihy Genesis o Abrahamovi, ale tam je to trochu jinak. Tam je řečeno, že Bůh si ho vyvolil, protože plnil přikázání, nařízení, ustanovení a že tomu všemu naučí své děti. To znamená, že Bůh si vyvolil Abrahama, protože Abraham se měl stát zakladatelem svaté a spravedlivé rodiny. Jen proto si ho Bůh vybral.
Avšak zde jsou lidé, kteří si takové požehnání jako mít děti více než jiní zasloužili, leč děti nemají. Proč? Blažený Theofylakt nabízí takové řešení tohoto problému: Mnoho svatých lidí se narodilo starším rodičům. A pro to existuje několik důvodů.
• Jeden důvod: Takové děti byly plodem mnohých modliteb. To znamená, že to byly děti vymodlené.
• Druhý důvod: Svatí se rodili starším rodičům. Myslí se tím, že kdyby byli svatí počati mladými rodiči, byla by jim skrze horkou krev předána vášnivost mládí. A protože byli počati staršími rodiči, vášnivost mládí se nepřenášela. Staří totiž věřili, že krev starších lidí je méně horká. A ti, kteří se z nich rodí, jsou méně náchylní k nějaké vášnivosti.
Tyto dva důvody mohou zcela objektivně vyřešit rozpor, proč takoví spravedliví lidé, kteří žili bezúhonně podle všech Božích přikázání, neměli děti. Dalším důvodem je zázrak. Narození některých lidí je očividným zázrakem. Bůh si přál, aby přítomní i budoucí lidé bez pochybností věděli, že narození takových osob, které měly významnou úlohu v Božím díle spásy, se stalo Božím zásahem. Z toho pak každý sám přijde k pochopení, že ve skutečnosti je chystání spásy dílem Boží péče o lidi, lásky k lidem a pracující Boží prozřetelnosti.
A čteme dál. Jednou, když on, tedy Zachariáš, konal ve svém pořadí službu před Bohem, losem, jak bylo u kněží zvykem, připadlo na něj, aby vstoupil do chrámu Hospodinova vykonat obětování kadidla, a celé množství lidu se modlilo venku v době zápalu kadidla. A tehdy se mu zjevil anděl Páně, stojící po pravé straně kadidlového oltáře. Zachariáš, když ho uviděl, polekal se a padl na něj strach. Anděl mu však řekl: "Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan, a budeš mít radost a veselí, a mnozí se z jeho narození budou radovat, neboť bude veliký před Pánem; nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým ještě z lůna své matky."
Toto je jediný důvod, proč slavíme Narození Jana Křtitele. Byl posvěcen před svým narozením. Bez toho by jeho narození bylo aktem, který je "kontaminován" hříchem; jak David volá (50./51. žalm): "V nepravosti jsem byl počat, v hříchu rodila mě matka moje," a nemohli bychom slavit jeho Narození. Ale zde se říká, že prožívá posvěcení od Ducha Svatého, Ducha Božího, ještě v lůně své matky. Nejen posvěcení, ale "bude naplněn Duchem Svatým ještě z lůna své matky."
Podobně jako Panna Maria, která je však výše než všichni proroci, apoštolové a svatí, tím spíše byla naplněna Duchem Svatým. Ačkoli v pravoslavné tradici trváme na tom, že samotné početí Panny Marie se stalo obvyklým způsobem a ona potřebovala posvěcení právě proto, aby se stala očištěnou už před svým narozením.Bohorodice byla čistá od hříchů, které se přenášejí od rodičů či od předchozích generací. Od takových případných hříchů či poskvrn byla očištěna. Byla tak čistá, jak jen člověk po pádu Adama a Evy mohl být. Nemohla očištěna od tzv. prvotního hříchu, který je spíše nemocí, či poškozením naší lidské přirozenosti, a doléhá na veškerý lidský rod, protože všichni sdílíme Adamovu padlou lidskou přirozenost. Uzdravit, očistit, napravit padlé Adamovo lidství mohl jen nový Adam, čili Kristus.
A dále anděl prorocky svědčí o Janovi: "A mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu, a půjde před ním, tedy před Kristem, v duchu a moci Eliášově, aby navrátil srdce otců k dětem a nepoddajným dal smýšlení spravedlivých, aby připravil Pánu dokonalý lid." Zde vidíme prorocký odkaz na knihu proroka Malachiáše, 4. kapitola, 6. verš, kde bylo předpovězeno, že právě takové činy vykoná předchůdce Páně, když přijde v duchu proroka Eliáše.
"A Zachariáš řekl andělovi: ‚Podle čeho to poznám, neboť jsem starý a má žena je v pokročilém věku.' Anděl mu odpověděl: ,Já jsem Gabriel, který stojím před Bohem, a byl jsem poslán, abych s tebou mluvil a zvěstoval ti tuto dobrou zprávu. A hle, budeš němý a nebudeš moci mluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se naplní ve svůj čas.'"
Zachariáš, tento ve všech ohledech bezúhonný člověk, jak jsme o něm četli na začátku Evangelia podle Lukáše, je potrestán němotou. Proč taková přísnost? Protože od svých vyvolených, tak spravedlivých a svatých, jako byl Zachariáš, jako Mojžíš, jako Abraham, Bůh vyžaduje mnohem přísněji víru a důvěru, než od obyčejných lidí. Víme, že bohavidec Mojžíš nevešel do zaslíbené země, protože se v jednom okamžiku nezachoval správně (u vod sváru - Meriba; Num 20,11-12).
A dále čteme. "Mezitím lid čekal na Zachariáše a divil se, že se zdržuje v chrámu." Proč lid čeká a podivuje se? Když někdo vcházel do svatyně svatých k oběti kadidla, připevňovaly se na oděv takových kněží speciální zvonečky, aby podle jejich zvonění bylo zřejmé, že člověk je živý, chodí, vykonává nějakou činnost. Existovalo totiž nebezpečí, že pokud se člověk zachová nesprávně, Hospodin jej usmrtí. Víme přece, jak zahynuly děti Árona, bratra Mojžíšova, které se dopustily vnější, zdánlivě nepatrné chyby při vykonávání služby, a tudíž že od těchto vyvolených Bůh žádá přesnost mnohem přísněji než od obyčejných lidí. A když čteme o smrti synů Áronových, chápeme, jak vysokou duchovní úroveň měli, protože pro sebemenší odchylku stranou jim Hospodin posílá smrt jako akt očištění, vykoupení; chce totiž, aby neměli poskvrnu vlastního hříchu.
Je pravděpodobné, že když Zachariáš rozmlouval s andělem, nehýbal se a nebylo slyšet zvuk těchto zvonečků. Mezitím lidé čekali na Zachariáše a divili se, že se zdržuje v chrámu tak dlouho. Poté, co vyšel ven, nemohl mluvit, a oni pochopili, že viděl vidění v chrámu. Dorozumíval se posunky a zůstal němý. To znamená, že dokázal nějak znameními ukázat, že viděl něco zázračného. A když skončily dny jeho služby, vrátil se do svého domu.
Po těchto dnech počala Alžběta, jeho žena, a skrývala se pět měsíců. Proč se skrývala pět měsíců? Nemohla snad uvěřit, že se něco takového může stát. A měla obavy, jak těhotenství v takovém věku dopadne. Ve starověku Židé věřili, že někdy, pokud hrozí potrat, je třeba skrývat těhotenství před zlými lidmi, kteří by mohli dítě nějak proklít, uřknout. A stará žena, která počala dítě ve svém stáří, ztuhlá léty, nemohla pochopit, že se to děje. Skrývala se pět měsíců a říkala: "Tak mi učinil Hospodin v těchto dnech, v nichž na mě shlédl, aby ze mě sňal pohanu mezi lidmi."
Myslí se pohana bezdětnosti, protože v židovském národě byla bezdětnost hanbou, důkazem Boží nepřízně. I když byli lidé spravedliví, ale neměli děti, věřilo se, že mají nějaké tajné hříchy, že jejich vnější spravedlnost je jen pokrytecká či předstíraná. To byla vážná pohana.
A když Alžběta rodí, a její syn se v jejím lůně naplnil Duchem Svatým, je to samozřejmě zázrak, a proto slavíme Narození Jana Křtitele, předchůdce Pána Ježíše Krista, jako zázračnou událost, která byla doprovázena zázraky a znameními.
A podívejme se, jaké jsou patristické pohledy na Jana Křtitele. Především si všimneme následujícího. Když Panna Maria přišla do domu Alžbětina a dítě se ještě nacházelo v lůně matky Jana Křtitele, tak on, již naplněn Duchem Svatým, poskočil radostí v Duchu Svatém. (Říká se, že se poklonil.)
Svatí otcové starověku tvrdili, že svatý Předchůdce Páně zazářil díky devíti zvláštním znamením. Ve všech předchází Kristu.
• První znamení. Anděl, který zvěstoval Panně Marii Narození Páně, zvěstoval i jeho narození. Gabriel zvěstoval obě svatá narození.
• Další. Poskočil v lůně matky.
• Matka Boží ho pozdvihla nad zemi. Zde neznáme detaily, podrobnosti, jak se to stalo.
• Narozený vrátil svým narozením řeč otci.
• Jan ustanovil křest pokání na omytí od hříchů. Hlásá pokání a přiblížení království nebeského. Urovnává cestu Spasiteli.
• Ukázal na Krista: Hle, Beránek Boží, jenž snímá hřích světa.
• Sám Krista pokřtil. Při tom se mu zjevila Svatá Trojice. Pán při tom očistil vodu.
• Kristus ho chválil nad všechny proroky.
• Pro pravdu je Jan nespravedlivě popraven hříšníky, sestupuje do podsvětí, a tam předpovídá příchod Kristův, hlásá uvězněným, že Kristus sestoupí do podsvětí ke starozákonním spravedlivým a vyvede je z tohoto místa.
Toto jsou hlavní přednosti, díky nimž sám Pán nazývá Jana prorokem a více než prorokem.
Jan Zlatoústý takto vysvětluje, proč byl Jan nazván více než prorokem. Zlatoústý píše ve svém komentáři k Evangeliu podle Matouše o prorockém daru, který měl od Boha Jan Křtitel. Ale copak prorok uděluje křest Bohu? ptá se Zlatoústý. Prorok prorokuje o Bohu, ale copak Bůh prorokuje o prorokovi? Bylo proroctví o tom, že se zjeví anděl Boží, hlas volajícího na poušti, který bude připravovat cestu Páně. Všichni proroci předzvěstovali Krista, ale nikdo nepředzvěstoval je, pokračuje Zlatoústý. Jan nejen prorokoval o Kristu, ale i jiní proroci předzvěstovali Jana.
Zlatoústý pokračuje. Všichni proroci byli nositeli slova, on však byl sám hlas, jak o něm bylo řečeno, hlas volajícího na poušti. A nakolik je hlas podobný slovu, ale není slovem, natolik je Jan blízký Kristu, ale není Kristem.
Svatý Ambrož Milánský uvádí pět důvodů k oslavě Jana Křtitele. Trvá na tom, že Jan Křtitel, předchůdce, je oslaven díky rodičům, mravům, zázrakům, daru a kázání. A skutečně, s kázáním, že se přiblížilo Království nebeské, začíná Jan Křtitel. A když on zmlkne, když ho odvedli do vězení a byl popraven, Kristus jakoby přebírá tuto štafetu a také káže o Království Božím. Navazuje na téma, které začal Jan Křtitel hlásat.
Ukazuje se, že ve všech způsobech byl Jan předchůdcem Krista. Předchází jej svým andělem zvěstovaným početím a narozením, jako první z těchto dvou vystoupil s kázáním, jako první začal kázat o Království Božím, tyto teokratické principy, jako první byl pronásledován, jako první zemřel za své vyznání, jako první sestoupil do podsvětí a tam kázal o Kristu. To znamená, že je skutečným předchůdcem.
A jak na břehu Jordánu kázal, že přijde ten, před nímž není hoden se sklonit a rozvázat řemínek jeho obuvi, tak kázal totéž, i když sestoupil do podsvětí. A když Kristus sestupuje do podsvětí, vyvádí z podsvětí duše, které se tam nacházely.
Samozřejmě může vzniknout scholastická otázka, proč se Jan ocitl v podsvětí, když o něm bylo řečeno archandělem Božím, že je posvěcen Duchem, naplněn Duchem Svatým? Zdá se, že hlavní důvod, proč sestupuje do podsvětí, je, aby tam kázal o blížícím se sestoupení Krista do podsvětí. I Kristus sestupuje do podsvětí bez osobního důvodu, protože náš Pán je bezhříšný, s jediným cílem - osvítit peklo září Božství a vyvést odtud duše, které se tam nacházely. Jan Křtitel je zvláštní Boží vyvolený.
A o něm anděl Boží, archanděl Gabriel, svědčil před svatou Pannou Marií. To je první kapitola Evangelia podle Lukáše, 36-37 verš: "Hle, i Alžběta, tvá příbuzná, nazývaná neplodnou, i ona počala syna ve svém stáří a je již v šestém měsíci, neboť u Boha není žádné slovo bez moci." A Jan se rodí na tento svět jako předchůdce Krista, jakoby vítající narození Krista Spasitele na tento svět.
Nyní se podívejme na to, jaká jsou pojmenování pro Jana Křtitele. Nazývá se Prorokem, v podobenstvích Ježíše Krista se nazývá přítelem Ženicha. Nazývá se Světlem, Andělem, Hlasem, Eliášem, protože přišel v duchu a moci proroka Eliáše, Křtitelem Spasitele, předzvěstí Božího soudu, neboť řekl, že Kristus oddělí jedny od druhých a bezbožné spálí ohněm neuhasitelným. A jednal jako předchůdce Krále, který trval na důstojnosti Krista jako krále králů slovy, že není hoden ani rozvázat řemínek jeho obuvi.
Vzpomínáme tedy každoroční oslavou na toto Narození, vždyť je to výjimečný případ lidského narození, stejně jako uctíváme Narození Panny Marie. Souvisí to s tím, že tito dva Boží služebníci byli hodni posvěcení od Ducha Svatého ještě před narozením.
Při liturgii sv. Jana Předchůdce vždy vzpomínáme a vzýváme. Na jeho památku a počest se při malém vchodu nese před evangeliem svíce, která jej představuje.
(Přeloženo u ruštiny, lehce upraveno)
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.