1190


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

 Zobrazení příspěvku č. 168:

Administrátor --- 29. 5. 2007
Svátek Padesátnice

Padesátnice - Svatodušní svátky - den Svaté Trojice

Církev světí tyto svátky na památku podivuhodné události, která je popsána v Bibli:

A když přišel den padesátý, byli všickni spolu na jednom místě.
I stal se rychle zvuk s nebe, jako přicházejícího větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.
I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýžto posadil se na každém z nich.
I naplněni jsou všickni Duchem Svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim promlouvati.
Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé, muži nábožní, ze všelikého národu, kterýž pod nebem jest.
A když se stal ten hlas, sešlo se množství a užasli nad tím, že je slyšel jeden každý, jak mluví přirozeným jazykem jeho.
I děsili se všickni a divili se, řkouce jedni k druhým: Aj, zdaliž nejsou tito všickni, kteříž mluví, Galilejští?
A jak to, že je slyšíme každý z nás mluviti jazykem naším rodným?
Partští, a Medští, a Elamitští, a kteříž přebýváme v Mezopotamii, v Židovstvu a v Kappadocii, v Pontu a v Azii,
V Frygii a v Pamfylii, v Egyptě a v krajinách Libye, kteráž jest vedle Cyrénu, a hosté Římané, Židé, i nově na víru obrácení,
Kretští i Arabští, slyšíme je, jak mluví jazyky našimi veliké věci Boží.
I děsili se všickni a divili se, jeden k druhému řkouce: I což toto bude? ...
A stoje Petr s jedenácti, pozdvihl hlasu svého: ... totoť jest, což jest předpověděno skrze proroka Joele:
A budeť v posledních dnech, (dí Bůh,) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budou synové vaši, i dcery vaše, a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou.
A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyliji z Ducha mého, a budou prorokovati. ...
Petr řekl k nim: Pokání čiňte, a dejte se každý pokřtít ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha Svatého. ...
a napomínal je, řka: Oddělte se od pokolení toho zlého.

(Skutky 2,1-40)

Trochu teologie:
Kristus svým dílem spásy člověka (narozením, ukřižováním, smrtí, vzkříšením, nanebevstoupením) ve své boholidské Osobě spojil lidství s Božstvím. Lidství, které bylo prvním Adamem Bohu odcizeno, druhý Adam - Kristus - s Bohem tímto opět spojil. K tomuto uzdravenému lidství se člověk připojuje křtem, když přestává být synem první Adama, ale je přijat za syna druhého Adama, je adoptován jako Boží syn. Zatímco lidství starozákonní (a nekřesťanské) nemůže přijmout Ducha Svatého, pak na uzdravené očištěné, Bohu navrácené lidství je 10 dnů po Nanebevstoupení Páně seslán Duch Svatý, třetí Osoba Boží Trojice. Křesťanský život je vlastně život v Duchu Svatém, který dává člověku své dary: dar nadpřirozené lásky, dar moudrosti a prohlédnutí klamu, dar poznání Boha a poznání svých hříchů a své nemoci, dar pravé modlitby.

Svědectví o činnosti Ducha Svatého v církvi lze nalézt v duchovním životě křesťanů. Zvláště na místech, kde je duchovní život zvláště intenzivní (monastýry) je působení a dílo Svatého Ducha zjevně patrné.

Dar Ducha Svatého je křesťanu udělován při svaté Tajině myropomazání (koná se bezprostředně po křtu) a udržuje se modlitbou. Z trojice „očištění, osvícení a zbožštění“, ze které je spředen duchovní život a budování spásy člověka, se tady hovoří o osvícení.

Sv. Siluan Athonský: jedna věc je v Boha věřit, jinou věcí je Boha znát.
Naznačuje tím, že nestačí v Boha slepě věřit, ale je potřeba Boha poznávat. Věřit v Boha lze i mimo Církev, ale poznávat ho je možno jenom v Církvi, jedině tady jsou blahodatné prostředky Ducha Svatého k poznání Boha. Máme na mysli poznání Boha - nikoliv jen knižní, ale především vlastní vnitřní zkušeností.

---------------

Ovoce Ducha Svatého vyčíslil ap. Pavel: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost (mírnost) a sebeovládání (střídmost). (Galat 5,22-23)

Vybereme sem ještě některé konkrétní projevy Ducha Svatého:

Touha po Bohu, po věčném životě a blaženosti. Kdykoliv se v tobě rozhoří touha po modlitbě, po čistotě a očištění od hříchů, není to z lidské přirozenosti, ale je to okamžik, kdy se Duch Svatý dotkl tvé duše.

Modlitba ve správném duchu - není to jen čtení něčeho, co sestavili jiní, nebo formální odříkávání otčenáše, ale navázání duchovního spojení (starec Paisij Athonský, který byl za války u armády spojařem a ve svých poučeních často používal obrazy z své spojařské praxe, by řekl, že je to navázání kontaktu, což znamená naladit svou duši jako vysílačku na správnou vlnu, aby spojení mohlo vzniknout a být udržováno). Pak vnímáš slova modliteb svatých otců jako svá vlastní slova, ztotožňuješ se s touto starobylou modlitbou, která se tím stává tvým rozhovorem s Bohem. V tomto duchovním rozpoložení vnímáš, že Bůh ji slyší. A dospěješ-li ještě dál, můžeš ve svém nitru slyšet i Boží odpověď.

Duch Svatý v nás hledá dobrou vůli. Je potřeba mu vyjít vstříc, proto se postíme a konáme všelikou askezi. Vykročujeme na setkání s Ním modlitbou. Pak vyjde naproti naší snaze a očišťuje naše srdce, aby vidělo Boha. A naučí nás pravé modlitbě, kterou pozdvihne a posvětí. Jestli se však člověk nesnaží a nemodlí se, pak mu nepomůže, ani kdyby se za něho modlili všichni svatí.

Nu, a na závěr si necháváme dar nejpodivuhodnější: Duch Svatý je dárcem svatosti, která je naplněním cíle člověka, dalo by se říci: plností lidství (chápeme-li lidství v tom smyslu, v jakém je Bůh na začátku stvořil). Svatost jako společenství a sjednocení s Bohem je účelem, pro který byl člověk přiveden z nebytí v bytí. Sv. Siluan Athonský rozvíjí velice hlubokou myšlenku: u svatých lidí poznáváme Ducha Svatého, na svatých lidech je patrno dílo Boží s člověkem; při společenství se svatými - v modlitbě ke svatým - začínáme chápat, jak velice Bůh miluje člověka, že mu dal Ducha Svatého.

Svátek Padesátnice, Sestoupení Svatého Ducha, jsou vlastně takové „narozeniny Církve“, říkáme s úsměvem. V den padesátý totiž vznikla Církev. Před sestoupením Svatého Ducha tu byl sbor svatých apoštolů a učedníků Kristových. Sestoupením Svatého Ducha na ně se z nich stala Církev. Duch Svatý sestoupil, aby už neodešel. Přebývá v Církvi neustále (je sice přítomen všude a ve všem, vane, kam chce, ale v Církvi je přítomen zvláštním způsobem, kterým jinde není, protože jenom na lidech očištěných křtem může v plnosti konat své dílo). To on koná vše posvátné, co se v Církvi děje. Proměňuje chléb a víno na Tělo a Krev Kristovy. V jeho síle uděluje kněz požehnání, jeho mocí koná všechny svaté Tajiny (křest, myropomazání, rozhřešení hříchů, sňatek, svěcení oleje...) V Duchu Svatém se v Církvi udržuje apoštolská posloupnost kněžská. Skrze Ducha Svatého jsme jedno Tělo s Kristem. Duch Svatý koná v Církvi to, co se jinde dít nemůže, - proměnu člověka, rodí v nás nového člověka, který bude žít věčně.
Když dnes vyznáváme svatou Trojici, říkáme: „Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu“. Kdysi se na některých místech říkalo: „Sláva Otci, skrze Syna v Duchu Svatém“. Taková je naše duchovní cesta: v Duchu Svatém uvidět a poznat Krista - tudy ke Kristu, a k Otci pak skrze Krista, který pravil: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (Jan 14,7-9; viz také: Jan 6,40)

Církev plná Ducha Svatého a pravdy byla zde na zemi vybudována, aby lidé měli kam přicházet a získávat spásu - poznání Boha. Je to místo, hora nad tímto světem, kde se sjednocujeme s Bohem. To je první a hlavní smysl existence Církve - spojovat lidi s Bohem. (Občas jako bychom na to zapomínali, majíce na paměti především charitativní sociální církevní činnost v současnosti, či kulturní a vzdělávací význam církve - to zvláště v minulosti.)

Už nezbývá prostor k rozvíjení toho, že díky Duchu Svatému máme Bibli - svatá Písma, i posvátnou Tradici. Pod jeho působením se utváří církevní praxe, byla dána pravidla svatých otců a sněmů. O tom více třeba někdy příště.

-------------------

Dávným liturgickým obyčejem pravoslavné církve je nečíst v době od Paschy do Padesátnice modlitbu k Duchu Svatému. Vyjadřuje se tím padesátidenní očekávání apoštolů na seslání Svatého Ducha, jak jim slíbil Pán Ježíš. Na svátky svatodušní se po této době poprvé říká modlitba oslovující Svatého Ducha, kterou se v ostatní době roku začínají všechny společné i soukromé modlitby a obřady pravoslavné církve. Modlitba zní:
Králi nebeský, Utěšiteli, Duchu pravdy,
jenž jsi všude přítomen a vše naplňuješ;
poklade blaha a dárce života, přijď a usídliž se v nás,
a očistiž nás ode veškeré skvrny
a spasiž, Blahý, duše naše.









Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz