1237


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

Zobrazení příspěvku č. 180: #

Administrátor --- 19. 6. 2007
3. neděle po Padesátnici

3. neděle po Padesátnici: netrapte se světskými věcmi

Ze čtení evangelia:

22  Svíce těla jest oko; jestliže oko tvé prosté bude, všecko tělo tvé světlé bude.
23  Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Proto jestliže světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, co pak sama tma, jaká bude?
24  Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho se bude držet, a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti i mamonu.
25  Protož pravím vám: Nepečujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tělo vaše, čím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv?
26  Hleďte na ptactvo nebeské, že nesejí ani nežnou, ani neshromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete?
...
31  Nepečujte tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati?
32  Nebo toho všeho pohané hledají. Ví zajisté Otec váš nebeský, že to vše potřebujete.
33  Ale hledejte vy nejprve království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.


(Matoušovo evangelium, 6. kapitola)
(Celé nedělní čtení v kralickém překladu)

Evangelium čtené v pravoslavných chrámech o této neděli by bylo lze stručně charakterizovat jako výzvu k duchovnímu životu a duchovnímu smýšlení. Celá 6. kapitola Matoušova evangelia hovoří o osvobození srdce člověka, což je nezbytnou a základní podmínkou pro reálný duchovní život. Jenom člověk svobodného srdce může sloužit Bohu. Kdo je otrokem tohoto světa, slouží „mamonu“ (to je zde zástupný pojem pro vše světské, pomíjivé, k čemu se upíná nezdravá lidská žádostivost) a nikoliv Bohu. „Duchovní život“ otroků světa je pouhým zdáním, iluzí.

Tvrdá je tato pravda, kterou Ježíš říká bez podobenství, bez obalu a bez jakéhokoliv změkčení: nelze dvěma pánům sloužit. Nemůžeš sloužit zároveň Bohu i mamonu.

Pro dnešní západní lidi je tato pravda těžko snesitelná. Stává se, že když o tomto principu křesťanství vyprávíme běžnému člověku z našeho světa, tak se otočí a jde pryč. Vždyť současný svět nám toho tolik nabízí: pohodlí, luxus, stále komfortnější bydlení, krásné oblečení, lákavé pokrmy a cizokrajné nápoje, mnoho žádoucího zboží, stále dokonalejší automobily, exotické dovolené, vydělávat více a více peněz, výdělek výhodně investovat a rozmnožovat, postupovat po kariérním a společenském žebříku; mít více všeho, užít si nejlepší zábavu... (Znáte to z reklam - to je samé: „více“ a „déle“, a „vy za to stojíte“, „dopřejte si“, nebo „pro bohatší život“, „dejte si to nejlepší“, a „ještě svěžejší“ a „nová chuť“, ale „původní receptura“, a při tom se to už vůbec nedá jíst, jak uměle to chutná; vše musí být čistoskvoucí a dezinfikované, jinak to není doopravdy čisté, takže jsou pak lidé kvůli té sterilní čistotě stále nemocní a z těch hromad jídla navíc ještě tlustí, a tak jsou pro ně tady všelijaké předražené lékárenské preparáty a tělocvičné náčiní, na němž si mohou vychutnat ten úžasný zážitek, dřít se a při tom nepracovat, šlapat a nikam při tom nejet; a pro seniory máme tak silné vitamíny, že se smrti už nemusíte bát; „užij si“, „dej si“, „kup a vyhraj“, „to musíte mít“ „neváhejte“, jinak už nikdy v životě nebudete šťastní... A jestli vaší kočce nedopřejete naše drahé žrádlo umleté z nejlepších australských myší, tak vám vypelichá a pojde, a sousedovi ne. Blázinec.) Tohle je jedna z tváří našeho dnešního světa. A jestli přece jen někdy zemřete, což je však nepravděpodobné, poslouží vaše orgány dalším, aby si to tu užívali ještě o trochu déle. „Krásné je žít“, jenže co když se nějak vytratí celkový smysl toho všeho...?
Ve světle křesťanství vidíme teď naši skutečnou pozici - stojíme před volbou. Použijeme svou svobodu, kterou Bůh každému člověku dává a o kterou nás žádná doba, žádné místo, žádná situace nemohou připravit, - a uskutečníme svůj výběr, zvolíme si. Takovýchto voleb vykonáme ve svém životě bezpočet. Někdy jsou to drobnosti, jindy jsou to zásadní rozhodnutí. Všechny tyto volby, které jsme již uskutečnili, které právě konáme i ty které ještě provedeme, mají svůj význam. Z nich se totiž skládá jedna veliká volba, kterou každý člověk celým svým životem provede, - je to volba jeho věčného údělu.

Svobodu, kterou nám Bůh dal, používáme celý život. Každý může ve všech situacích lidského života uskutečňovat základní výběr: zvolit dobro a zavrhnout zlo. V tom je lidská velikost. Tuto svobodu nám dal Bůh a nikdo nás o ni nemůže připravit. Bůh stvořil člověka jako svobodnou bytost, a svoboda by přece neměla smysl, kdyby ji nebylo možno realizovat, čili kdyby člověk neměl možnost volby. Proto již od samotného začátku existence člověka na zemi, byl Adam postaven před volbu: Bůh anebo něco jiného...? Dobro nebo zlo?
Jeden typ volby, který opakujeme v mnoha různých okolnostech a životních pozicích, je volba: sloužit Bohu či mamonu? Udržet srdce svobodné pro službu Bohu, nebo je nechat uvíznout v pastích světa a ve všech těch propletencích nekončící žádostivosti a zauzlinách nikdy neukojitelného chtíče?

Pouhá formální příslušnost k Církvi není nic platná pro spásu, jelikož ta přichází skrze duchovní život. Spása - to je poznat Boha, s Bohem sám sebe spojit. A to není možné pro člověka, který je srdce spoutaného světskostí.

Co je to vlastně duchovní život? Pro jedny odříkávání modliteb, pro druhé výšiny hesychasmu. Ti první často nepostihují to, co je pro duchovní život zásadní - jeho niternost a zároveň jeho „bojovost“ (je to zápas - žádné sladké rozjímání a už vůbec ne pouhé drmolení svatých textů). Ti druzí zase často ani nevědí, o čem vlastně mluví (to dnes platí pro většinu případů, kdy můžete někde slyšet někoho „zasvěceného“, jak „vysvětluje“ hesychasmus).
Zeptáme-li se těch, kdo jsou povoláni a opravdu kvalifikováni podat smysluplnou odpověď, starců, pak většinou řeknou, že základem duchovního života je zápas s myšlenkami. To je klíč k nefantazijnímu a realistickému duchovnímu životu. Vyhánět ze své mysli všechny zlé, pyšné, chtivé, závistivé a jiné myšlenky. Neustále. Čistit svou mysl a potažmo své srdce.
Je to neviditelné. Nikdo vám nevidí do hlavy, takže nikdo neví, jestli to děláte, nebo jestli si povolujete mučivě, dráždivě či slastně rozvíjet myšlenky, jaké vám jsou do mysli zasévány. Nikdo o tom neví. Nikdo vás nepochválí. Avšak budete-li to činit, časem vás začne navštěvovat pokoj, který není z toho světa, a který tento svět dát nemůže.

Starec Paisij Athonský říkal: Dnešní lidé mohou mít vše, - kromě dobrých myšlenek. A jindy radil: Učiňte ze svých hlav továrnu na dobré myšlenky. V praxi však jsme my, světští neduchovní lidé, nemocní duší i tělem od špatných myšlenek. (Ze světských lidí to skoro nikdo neprozradí, ale ve skutečnosti je právě vnitřní pokoj to, po čem lidé prahnou nejvíce, ale čeho mají nejméně a nikde to není k mání /ani v Americe/.)

Vnějšími předpoklady tohoto vnitřního duchovního života je život podle Božích přikázání a další náležitosti křesťanského života, které jsou všeobecně známé.
Slova Kristova o „prostém“, resp. čistém, oku vykládá sv. Theofan Zatvornik jako slova o čisté mysli. A tělem se tu podle sv. Theofana míní celý obsah lidské duše, vše, z čeho se duše skládá. Tudíž - je-li mysl čistá, prostá, pak je v duši světlo. Pokud je mysl zlá, špatná, je následně duše potemněná, tmavá.
A dále vysvětluje svatý zatvornik: Prostá mysl je taková, která přijímá vše, co je napsáno v Písmu svatém, a tak, jak je to tam napsáno, a je bez pochybování přesvědčena, že vše je vskutku tak, jak je to v Písmu zapsáno. Nemá v sobě žádné důvtipné výmysly, chytračení, kolísání, váhání. Zlá mysl je taková, která přistupuje k Písmu svatému se lstí, chytráckým zkoumáním s cílem usvědčit je. Taková mysl nemůže věřit upřímně, ale podrobuje Boží slovo svému uvažování. Přistupuje k němu ne jako učedník, ale jako soudce a kritik, který se chce dozvědět, co Bible praví, aby se jí pak mohl vysmát anebo povýšeně pronést: „Ano, tohle není špatné.“ ... Z toho pak je jen kolísání, nepochopení, otázky bez odpovědí; nic pro něho není na svém místě, chodí ve tmě, jen po hmatu. Čistá mysl vidí vše jasně, každá věc má pro ni svůj určitý charakter, určený Božím slovem, vše je u takového člověka na svém místě a on přesně ví, jaký má k čemu udržovat vztah, kráčí po zjevných stezkách...

Tolik sv. Theofan. Současnému myšlení naší civilizace, které - co se týče podobných otázek - už přijalo jako hotovou věc, že nikdy nic není jasné, a jestli je něco jasné, tak je to podezřelé (a vypadá to na fundamentalismus), bude asi dnešní úvaha Thefana Zatvornika znít nelibě. Dopišme tedy ještě připomenutí, že i on chápe výše citované evangelium v souvislosti s vnitřním duchovním životem člověka a s vírou, která začíná důvěrou. Ano, křesťanská víra v Boha pochází od důvěry v Boží slovo - Bibli. A plná víra stojí na plné důvěře...









Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz