1189


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

 Zobrazení příspěvku č. 295:

Administrátor --- 23. 1. 2008
Svěcení vody

Svátek Bohozjevení, Křtu Pána Ježíše Krista v Jordánu

Za onoho času...

13  ... přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít.
14  Ale on mu bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?"
15  Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil.
16  Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho.
17  A z nebe promluvil hlas: "Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil."
(Matouš 3. kapitola)

Tento svátek je památkou události, kdy Pán Ježíš přichází za Janem Křtitelem, sestupuje do vod Jordánu, aby byl od něho pokřtěn. A hned úvodem řekněme, že tento svátek není jen památkou, ale i zpřítomněním duchovní síly této události, takže ti, kteří jsou dnes při svěcení vody, jsou skrze to v síle Ducha Svatého přítomni u samotného křtu Ježíše Krista v Jordáně (snad právě proto se tradičně říká průvodu, kterým dnes vycházejí pravoslavní křesťané z každého pravoslavného chrámu do přírody k řece, jezeru nebo prameni posvětit vodu, "pouť na Jordán").

Obsahem tohoto svátku je jednak křest Páně, a zároveň ukázání se Ježíše Nazaretského jako Boha, jedné Osoby z Boží Trojice. Především však je obsahem svátku zjevení samotné Trojice, které se při křtu Ježíšově událo.

Otec, jehož nelze spatřit, se zjevil v hlasu, který zazněl nad vodami, Syn Boží, k němuž se Otec přihlásil, stál v jordánských proudech, Duch Svatý se zjevil v podobě holubice, jak o tom svědčí zápis svatého evangelisty. Právě zjevení Otce a Ducha zjevilo Ježíše jako osobu Božího Syna. Proto tedy Zjevení celé přesvaté Trojice.

Z toho všeho můžeme dobře vyvodit, že se při Kristově sestoupení do vod Jordánu událo něco úplně jiného, než se dělo v jiných případech, kdy se Ježíš dotkl vody, nebo se umýval apod. Nikoliv, posvátná chvíle židovské rituální koupele, vykonávaná Božím prorokem (o němž praví Pán, že je největší z lidí; Mat 11,11; Luk 7,28), byla Boží prozřetelností vybrána k něčemu tajemnému. Kristus očistil vody.

K vysvětlení použijeme běžnou logiku, jak ji známe a uplatňujeme v každodenním životě. Při vzájemném dotyku dvou materií, čistší očišťuje tu méně čistou. Čistou vodu užíváme pro omývání špinavých rukou. Co se však stane, když se čistá voda setká s něčím, co je ještě čistší? Pak - logicky - voda nikoliv očisťuje, nýbrž je očisťována. To je v principu to, co se stalo, když do vody sestoupil Ježíš a projevil se v ní nejen jako člověk, leč jako Bůh. Stvořitel vody. Tehdy se voda při dotyku jeho boholidské Osoby očisťuje od poskvrny hříchem, jímž člověk duchovně znečistil všechno materiální stvoření.

Nikoliv nadarmo se čtou v předvečer svátku paremije z knihy Stvoření na první stránce, kde se popisuje stvoření světa. Voda se při kontaktu s Pánem Ježíšem stává takovou, jakou byla před pádem světa. (Ba ještě dále - někteří říkají, že se duchovně stává tou "prvotní materií", která byla na samém počátku, kdy "Duch Boží se vznášel nad vodami"; Gen 1,2). Skrze ni se můžeme dotknout nejstaršího světa, světa před pádem. Stává se původně čistou, duchovně jakoby právě stvořenou. (To je zřejmě důvod, proč se svěcená voda nekazí, i když je skladována v běžné sklenici za pokojové teploty po celý rok.) Tato voda má i další vlastnosti, jaké měla voda při stvoření světa: je léčivou, smývá nejen tělesnou nečistotu ale i duchovní poskvrnu, je to voda živá, má duchovní sílu stvoření, odpuzuje zlo, není uzavřena v tomto světě smrti, ale plyne z toho času a světa do života věčného (jak se to praví v modlitbách svěcení vody). Svou duchovní čistotou - tedy tím, že není vnitřně infikována zlem - má moc zlo zahánět; je to ostrá zbraň v duchovním boji a má sílu působit k navracení našeho poskvrněného světa do stavu neposkvrněnosti.

Z toho vše je zřejmé, že voda svěcená na svátek Bohozjevení je nejen vodou prvotního světa, materií přicházející k nám z nejstarší minulosti světa, ale zároveň něčím, co je nám podáváno z budoucnosti, navštívením Božího království. Je to dar přenášený do našeho času z dob, které v našem čase teprve přijdou, ale ve věčnosti je vše přítomné. Je to kousek příštího světa, o němž se praví, že po zničení tohoto našeho hříchem tlejícího světa Bůh "stvoří nové nebe a novou zemi" (Zjev 21,1 a 5), "kam nevejde už nic nečistého" (Zjev 21,27). Je to "voda živá", která v nebeském Jerusalemě bude téci z trůnu Božího a Beránkova (Zjev 22,1). Jak je to možné? Což nevíme, že Církev nepatří tomuto světu? Že je duchovní přítomností příštího Království v našem světě?
----------------------------

Při tomto svátku má Církev pradávný obyčej světit vodu.

Duchovní síla svátku a moc Církve se projevují tím, že při svěcení vody se voda pod rukama kněze mění na vodu duchovně identickou s tou vodou, která se dotýkala Ježíše Krista, když stál v Jordánu, a shůry zněl Otcův hlas a snášel Duch Svatý. Je to voda, které se právě stvořitelsky dotkla celá přesvatá Trojice Boží.

-----------------------------

Při křtu Páně zjeveno bylo lidem pravé náboženství, čili zjevena byla trojičnost Boží, která byla do těch dob lidem neznámá; zjevilo se tajemství o Bohu jediném ve třech Osobách, ukázáno bylo uctívání přesvaté Trojice (jak se to praví v troparu svátku).

Při křtu tvém v Jordáně, ó Pane,
zjevila se Trojice, které se klaníme,
neb Otcův hlas svědectví vydal o tobě,
nazývaje tě milovaným Synem,
a Duch v podobě holubice
potvrdil pravdu tohoto slova.
Ó Kriste, jenž jsi se zjevil a svět osvítil,
sláva tobě!
(Tropar svátku)
Posvátné bohoslužebné hymny praví o tomto svátku:

Při pohroužení do vody Pán "posvětil podstatu vody" (viz stichiry na stichovně na 2.1.) a celou zemi (viz povečeří 5.1. nebo kánon na jitřní 2.1.)

Přítomností Božské síly v materii vody je (při křtu) naše rozložená a smrtelná přirozenost proměněna na nesmrtelnou. Křest skýtá blahodatné působení na celou dvojitou lidskou přirozenost: na duši i na tělo.

"Duchem nově tvoříš naše duše, vodou posvěcuješ tělo, ... abychom v sobě měli život věčný" (viz povečeří).

Podobně jako svěcením získáváme znovustvořenou vodu, tak je při křtu člověka v posvěcené vodě znovustvořena lidská duše (tak dle výkladu svátku v kalendáři Moskevského patriarchátu). Ano, tím jsme se plynule přesunuli k dalšímu tématu, jehož podstatou je událost svátku Bohozjevení: svatá Tajina křtu. Tajemství, jímž se věřící člověk stává křesťanem - člověkem Kristovým, občanem Božího království.

Křest Spasitele byl de-facto předobrazem a základem blahodatné Tajiny znovuzrození vodou a Duchem při křtu každého věřícího. Tady vidíme Pána jako Zakladatele nového, blahodatného Království, do něhož nelze vstoupit bez křtu, jak nás učí v evangeliu (Jan 3,5).

"Jestli kdo sestoupí se mnou a spolupohřben bude křtem, dostane se mu sladkosti slávy a vzkříšení - praví nyní Kristus" (viz povečeří v den 4.1.)

"Trojí ponoření do vody, jímž prochází každý věřící při křtu, zobrazuje Kristovu smrt, trojité vynoření se z vody zobrazuje účast na jeho třetího dne vzkříšení" (viz povečeří 5.1.)

------------------------------

V posvátných hymnech ke svátku Bohozjevení se často cituje proroctví žalmisty Davida, že Jordán zastaví svůj tok před tváří Páně. Jinde se praví, že při křtu Páně Jordán s leknutím "ucuknul" před Ježíšem, jeho proud se vrátil nazpět. "Jordán, když spatřil Vládce při křtu, rozdělil se a zastavil svůj proud," praví se ve stichirách při posvěcení vody.
A skutečně, víme z tradice i ze současnosti, že čas od času se opakuje tato podivuhodná věc jako při samotném křtu Pána Ježíše: při svěcení vody v Jordánu, řeka zastaví svoje přirozené proudění, by začne se vracet nazpět (naposledy se to stalo předloni, pokud vím; když jerusalemský patriarcha vhodil do vod Jordánu svatý kříž, řeka proudila nějakou dobu obráceně, jak viděli přítomní lidé a popisovaly sdělovací prostředky).
-----------------------------

Ještě pár slov k historii tohoto svátku.
Začátek oslavy tohoto svátku se vztahuje k dobám apoštolským. Je vzpomínán už v "Apoštolských ustanoveních". Již ve druhém století je pak doložená oslava tohoto svátku spojená s celonočním bohoslužebným bděním (Kliment Alexandrijský). Ve třetím století sepisovali svatí Otcové k tomuto svátku své besedy. Na západě i východě se tento svátek slavil 6. ledna.

Spolu s událostí Ježíšova křtu se při svátku Zjevení Páně vzpomínaly i jiné události, při nichž se projevovalo Božství Ježíše Krista, zvláště:
1.) poklonění mágů narozenému Ježíšovi jako svědectví zjevení Krista pohanskému světu prostřednictvím hvězdy na východě (kvůli tomu se pak tento svátek začal na západě nazývat "svátek tří králů");
2.) projevení Božské moci Kristovy při jeho prvním zázraku při svatbě v Káně Galilejské;
3.) podobně (v africké církvi) zázrak, při němž Pán Ježíš nasytil 5000 lidí pěti chleby.












Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz