1215


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

Zobrazení příspěvku č. 315: #

jer. Antonij z Rumburku --- 7. 2. 2008
Ještě k povaze českého národa

Viděli jsm příklady zoufalé náboženské ignorance, slyšeli jsme drsnou, leč navýsost pravdivou diagnózu o.Jana, diagnózu, kterou vidí a kterou může vyřknout jedině Čech, který přijal Pravoslaví. To jsou ty plody "Pravdy, která vás osvobodí".

Deset let působím jako kněz v oblasti drsného severního pohraničí, kde tato diagnóza nabyla vskutku démonských podob. Kostely (stojí-li ještě) jsou prázdné nebo téměř prázdné. Kolem cest míjíme zmrzačená Boží muka. Co jsem zakusil jako správce naší církvní obce, při chrámu stojícím za městem, bych mohl dlouze vyprávět (je běžné jít se vymočit za zastavení křížové cesty; naposledy jsem takto neschopen slov pozoroval muže, který si o okraj terakotové plastiky Kristova zatčení otvíral pivo). Při nesčetných stkání s lidmi jsem u nich vypozoroval skutečně zvláštní vztah k (vážnému) náboženství. V okamžiku, kdy se zjistilo, že jsem křesťan, ba kněz, do té chvíle "normální" lidé začali být nervózně agresivní, primitivní, vulgární. Jako kdybych se jim přiznal k smrtelné chorobě, jako kdybych se v nich dotknul nějakého zakázaného bodu. Mnoho lidí je schopno mluvit o čemkoli, jenom ne o náboženství. Samozřejmě si nelze nepoložit otázku, v čem je příčina tohoto skutečně neobvyklého cynismu, cynismu, který není možný v katolickém Polsku, Bavorsku, Rakousku, na Slovensku a dokonce ani v protestantském Sasku? Atheistického fanatismu, který je - a řekněme to už konečně nahlas - v rámci sekulární (!) Evropy prostě a jednoduše extrémní. Často si říkám, že vztah českého národa ke křesťanské víře, a nebo přesněji k církvi (...) se podobá vztahu rozvedených manželů, člověka, který velmi miloval, avšak velmi se zklamal, a jehož láska se změnila v trpkou, krutou a výsměchuplnou nenávist.

Ano, náš národ má za sebou tragické dějiny, a to zvláště ve vztahu ke křesťanství -

1)krátce po skutečné christianisaci přišla mocenská likvidace prvotní, a jak ukázal následný vývoj, ještě ke všemu geniální a historicky možná vůbec nejúspěšnější misie v dějinách křesťanství. Tato událost již na začátku vážně poškodila duchovní integritu národa. Nebyla ale příčinou dnešního stavu. Samo pronásledování Církve ji přeci utužuje, nikoli hubí. Brány pekelné nemohou Pravdu přemoci. Však se tomu také u nás nestalo. Jinak by o několik století později nemohli povstat v našem národě osobnosti, které hýbaly celou křesťanskou Evropou, jinak by nemohl národ jako celek povstat ve věci náboženství.

2)Jan Hus, Jeroným Pražský, Jan Milíč, Tomáš Štítný - ti všichni zasvětili život Bohu. A s nimi mnoho bezejmenných. Husovo upálení a především skutečnost, že římská církev nikdy tento problém fundamentálně nevyřešila a dodnes se k řešení nechystá, způsobilo konečnou a naprostou roztržku národa a Říma. Tento vzájemný vztah už bude napříště vždy jen křečí, nesrovnalostí, jak to bylo kdysi řečeno větou, že po Husovi již nemůže být Čech katolíkem. Řím v Husovi spálil celý český národ. Od té doby je každý český katolík vnímán v národě zvláštně, s odstupem, a on sám tento odstup vnímá.

3)Tragédií následného hnutí nebyla bitva u Lipan ani oslepnutí Jana Žižky. Byla jím jeho odtrženost od východní církve jakožto alternativy k Římu, která způsobila, že hnutí chyběl jakýkoli vnější korektiv. Původní ideál obnovy církve na apoštolských základech vystřídaly v přirozeně hledajícím hnutí stále radikálnější sektářské požadavky jednotlivých skupin.

4)Víme, že po Husovi nelze být katolíkem. Proč by ale nemělo být možné být protestantem? Kdyby náš národ pevně stál za pravdou, nezničil by jeho víru ani Wiching, ani Zikmund, ani jesuité. Proč tedy onen problém s křesťanstvím jako takovým? Proč v našich očích nestojí proti zlým katolíkům dobří protestanté? V průběhu třicetileté války přišly české země o 40-60% obyvatelstva. Většinu těchto obětí nemají na svědomí katolíci, nýbrž "bratři Švédové" a sami čeští vangelíci, jejichž bezostyšné plenění zachvátilo takřka celé Čechy. A Vestfálský mír? To z třicetileé války si Čech definitivně odnesl nechuť k náboženské angažovanosti, to z ní si odnesl pachuť vědomí, že křesťanství u nás je jen otázkou moci, peněz a násilí. Teprve když se ukázalo, že evangelíci jsou schopni stejných zvěrstev jako katolíci, byly vytvořeny podmínky pro "rekatolizaci", to způsobilo, že národ, který fanaticky odporoval Římu během jedné dvou generací opět poslušně zasedl do škamen katolických kostelů. Jistě, zůstali i neoblomní. O ty se postarali jesuité. S každou českou Biblí opět hořel český národ.

5) Když pak přišlo národní obrození, čeští katolíci v něm hrají již podřadnou úlohu (výjimkou jsou třeba Dobrovský či Balbín). Narozdíl např. od Lužických Srbů, jejichž problematiku sleduji, český katolický živel naprosto není motorem národního obrození. A není jím ani křesťanství jako takové. Je oslavován pohanský kořen národa, píše se pravda občas o soluňských bratřích či o Husovi, o Václavovi, více ale o Libuši, Přemyslu Oráčovi, Krokovi a různých Perunech. Nechuť většiny obrozenců ke křesťanství je zřejmá. Hledání alternativy v pohanství neméně.

6) Úžasným obrazem do kořene vyvráceného vztahu ke křesťanství a zvlátě k institucionalisované Církvi je T.G.Masaryk. Během svého života stihl odejít od katolicismu k protestantismu, odtud k unitářům a odtud k myšlnce o založení vlastní církve (!). Pro pravoslavné až učebnicově průhledný příklad toho, co označujeme slovem apostase (odpadnutí). Z Masarykova křesťanství zbyla jen mravnost. Zbylo jen křesťanství renanovské.

7) V tomto světle vystoupí velikost heroické postavy sv. vladyky Gorazda, Masarykova krajana a člověka s úplně opačným vývojem, člověka, který šel proti proudu a před nímž jako národ můžeme učinit jediné - poklonit se až k zemi. To biskup Goorazd je duchovním završením národního obrození, protože až v přijetí Pravoslaví bylo naše národní obrození dokončeno. Bohužel, vedle něho stál člověk, který nepochopil vůbec nic, ani sám sebe, dr. Farský, který naděje, že Pravoslaví přijme velká část národa, pohřbil v synkretickém náboženském experimentu, který dnes nese jméno CČSH, experimentu, který je karikaturou světového křesťanstva. Karikaturou tak národní a specifickou, že korelace s čímkoli v rámci světového křesťanství je nemožná...

8) Komunisté se svým vědeckým materialismem byli jen třešničkou na dortu plném českého atheistického jedu. Cožpak ona Boží muka podél cest zuráželi jenom příslušníci KSČ? Nebo toto ničení nějak organisovali. Odpověď známe.

Ano, dějiny k nám byly kruté. Ale je naše duchovní zlomenost vinou dějin? Jistěže ne, věříme-li, že všechny zkoušky na nás složené jsou ku překonání. Nemůžeme být katolíky ani protestanty. Kým tedy? Buddhisty? Jehovisty? Zkusme se vzpamatovat, zkusme si ještě vzpomenout, kým jsme kdysi byli. Zkusme najít sami sebe ve světě, z něhož jde hrůza. Přečtěme si znovu pozorně Evangelium, přečtěme si něco o svatých Cyrilovi a Metodějovi, o Janu Husovi, o biskupu Gorazdovi a popřemýšlejme, proč jsme vlastně na světě. Máme být vnitřně sourodým slovanským národem, který pochopil sám sebe, nebo plebejským stádem, které je schopno uvěřit moci léčivých krystalů, amuletů, horoskopům, kartářkám, jogínům a všem těm "duchovním podnikatelům" s čakrami a mantrami, ale to, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, tomu uvěřit nemůže?








Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz