Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 412: #
Administrátor
--- 29. 8. 2008
Česká ekumena se vyjádřila
Na okraj války v Gruzii
Myslel jsem, že se ve věci války v Gruzii raději zdržím komentářů. Přečkal bych v mlčení i prohlášení biskupa Malého za katolickou církev. Právo na mlčení mi však vzala synodní rada Církve evangelické svým prohlášením, k němuž nemohu mlčet, chci-li si zachovat kouska cti v těle.
Jádrem tohoto prohlášení je přirovnání ruské invaze do Gruzie k přepadení a "okupaci" naší republiky sovětskými vojsky (resp. skoro celé Varšavské smlouvy; Rumuni se nepřidali) v roce osmašedesátém (prohlášení bylo ostatně vydáno k srpnovému výročí této smutné události).
Snažím se evangelíky (zvláště ty starší) chápat. Osmašedesátý je jejich neuralgickým bodem. Nejsem si však jist, zda se jejich interpretace těchto událostí úplně kryje s realitou. (Idylická sebereflexe nás, jako malého leč statečného nárůdku, který se směle chtěl vymanit ze spárů stalinské apokalyptické obludy a hleděl vstříc svobodě a demokracii; nu, hezky se to poslouchá, leč realita je taková, že Dubček byl kovaný komunista a celý ten projekt "socialismu s lidskou tváří" byl politováníhodnou komunistickou utopií; realita je i taková, že pravdu o údajné touze úžasné Čechů po svobodě následně zjevila tzv. normalizace, která probíhala i bez velkého komandování z Moskvy velice úspěšně a plnou národní "svépomocí"). Hledět tak černobíle na osmašedesátý, jako tito staří evangeličtí pamětníci, není pravdivé, a přirovnávat jej k současné situaci v Gruzii je synodní lež jako věž.
V roce 68 sem vpadl nikoliv ruský národ ale sovětský bolševický režim, a nikoliv proto, aby zde chránil nějakou národnostní skupinu. Byla studená válka, a karty, s nimiž se tato špinavá studená hra celoevropsky hrála, byly rozdány už daleko dříve, na samotném jejím počátku, a míchaly se za účasti všech vítězných mocností druhé světové války (viz např. Jaltskou konferenci atd.). Bolševická sovětská diktatura u nás v osmašedesátém hájila své životní zájmy. To chápal dobře i Západ, a proto nehnul ani prstem, aby nám pomohl - prostě nás opět hodil přes palubu jako smetí (po kolikáté už ve 20. století? Nejméně potřetí). A nečiňme si žádné iluze o tom, že by Spojeným státům stalinismus v Rusku nevyhovoval - "rudé nebezpečí", to byl báječný důvod ke zbrojení; na ničem jiném se tak pohodlně nevydělávají astronomické peníze jako na lidském strachu, který dává zelenou výdajům státu na zbrojení, takže pak šly peníze z kapes vystrašených občanů přes státní kasu rovnou na bankovní účty zbrojařů, pro něž byl Stalin, Chruščov i Brežněv darem "s nebes". (Americké enormní zbrojení neskončilo; podívejte se na tabulku, kdo kolik vydává peněz na zbrojení dnes.)
Daleko horší než sentimentálně zabarvená (a ignorující nadšení švejkujících Čechů pro normalizaci) "potěmkinovská vesnice" vystavěná z iluzí o osmašedesátém, které jsou nám znovu a znovu servírované jako stále přihřívaná stará polévka, je však soudobé církevně oficiální pokrytectví předváděné synodní radou v případě Gruzie. Evangelíci opět zcela ignorují fakta - nejdříve byl (očividně pečlivě předem naplánovaný a perfektně načasovaný) masakr, který spáchala Gruzie v Jižní Osetii na ruských občanech, a pak teprve následovala ruská invaze.
Bude snad pochybovat někdo o oprávněnosti invaze spojenců na německé území za druhé světové války (ač byly spáchány i takové hrozné krutosti proti Němcům jako bylo bombardování Drážďan)? I mě bolí ztráty na životech Gruzínců a nelíbí se mi materiální škody v Gruzii. Nejsem vojenský expert, abych mohl posoudit, zdali byl tento rozsah obrany opravdu nutný. Jsem dalek toho, abych bez rozmýšlení obhajoval vše, čeho se dopustí ruská armáda. Ale vidím posloupnost událostí; a tato válka prostě nezačala nějakou svévolnou invazí Rusů do Gruzie. To je nepochybné faktum a synodní rada evangelíků i biskup Malý, kteří ho ve svých oficiálních prohlášeních zamlčují, tím klamou své věřící a manipulují veřejnost.
Ani katolíci (viz vyjádření biskupa Malého) ani evangelíci, jednostranně odsuzující Rusko ve svých publikovaných postojích ke Gruzínské válce, neřeší posloupnost událostí této války, vůbec si nevšímají toho, kdo tuto válku rozpoutal, prostě si nad útokem Gruzie a masakrem na ruských občanech zakryjí oči a zacpou uši. A zase otázka: v jakém duchovním stavu je vlastně vedení těchto církví, když jejich nejvyšším představitelům je zabíjení ruských občanů zcela lhostejné a vůbec necítí potřebu tento strašný incident ani slůvkem zmínit?
----------------
Než, zpět k prohlášení synodní rady. Pár citací s nějakým komentářem.
"Napadení Gruzínské republiky armádou Ruské federace považujeme za hrubé porušení mezinárodního práva, obdobné přepadení Československa státy Varšavské smlouvy před 40 lety." Jak poukázal i prezident Václav Klaus, nepřepadl nás ruský národ ale sovětský režim. Jenže rozdíl mezi Rusem a Sovětem zřejmě evangelík ze synodní rady nikdy neuzná prostě proto, že to nezapadá do jeho vidění světa. Synodní rada ke své hanbě předvedla, že myšlení jejích členů ustrnulo kdesi v kulisách studené války.
Hra studené války a realita dnešní Gruzie... Je skutečně možné, že rozdíl mezi nimi evangelická synodní rada není schopna pochopit? Nevím, jestli může být zachraňování životů ruských občanů v Gruzii před genocidou porušením mezinárodního práva. Vím však, že v případě nedávného evidentním porušení mezinárodního práva a rezoluce RB OSN při odtržení Kosova a nerespektování územní celistvosti Srbska (stejně jako nedávné vypalování a boření pravoslavných chrámů nebo vyhánění a vraždění Srbů kosovskými Albánci) synodního evangelíka vůbec nevzrušovalo. A na to, že by šel evangelík ze synodní rady nějak demonstrovat proti tomuto porušení hned několika konvencí a principů mezinárodní práva, nejspíše nemůžeme ani pomyslet.
"...nechováme pražádnou nenávist k ruskému lidu..." Komu to chtějí nabulíkovat, když upírají Ruské federaci právo bránit životy svých masakrovaných občanů?
"Máme však obavy z imperiálních zájmů Ruska..." Obavy a strach z Ruska. Svým způsobem to lze pochopit, protože po dvaceti letech masivní protiruské propagandy u nás musejí být patrné její výsledky (spíše se někdy divím, že jsou ty výsledky ještě tak slabé). Já mám zase obavy z imperiálních zájmů USA. Které obavy jsou oprávněnější? Kterým imperiálním zájmům padlo už za oběť více životů? Víte, kolik válek vedly USA po celém světě? (Seznam amerických vojenských intervencí po roce 1945)
A zase citát z prohlášení synodní rady ČCE:
"Lekají nás silácká a výhružná slova i skutky ruských vojenských a politických představitelů (např. nedávné obnovení stálé přítomnosti strategických bombardérů s jadernými náložemi ve vzduchu), jimiž nepokrytě vyhrožují nezávislým státům, včetně České republiky." Jestli synodní radu lekají ruská letadla nad Ruskem, který evangelický kněz se nebude bát sloužit v evangelickém sboru v Brdech? A co asi prostí evangelíci, kteří tam žijí? Kdo jim vysvětlí, že jim za potlesku jejich církevních stařešinů jim Američané budují za humny provokační cíl pro ruské rakety? Většina našeho obyvatelstva (prokazují to průzkumy veřejného mínění) je schopna pochopit, že americká vojenská základna na našem a polském území se asi těžko bude Rusům zamlouvat a že se tím logicky cítí být ohroženi. Jenže do této většiny asi synodní rada nepatří...
Proč asi tolik vyváděl prezident Kenedy, když se Sovětský svaz chystal vybudovat svou základnu s raketami na Kubě, Američanům přímo pod nosem? Jak by se líbilo vládě USA, kdyby Rusko začalo budovat svůj "obranný" raketový systém např. v Mexiku? Kdo tady dnes komu vyhrožuje? Amerika, která proti všem svým chlácholivým slibům ze začátku 90. let obkličuje Rusko novými vojenskými základnami (a v některých případech jsou to obrovské základny), nebo Rusko, které v reakci na rostoucí agresivitu USA a porušování mezinárodního práva (např. Kosovo) obnovilo obranné lety? Ani mně se tyto lety nelíbí, stejně jako se mi nebude vůbec líbit, až na naše území budou po vybudování americké vojenské základny zaměřeny ruské rakety s atomovými hlavicemi. Jenže při hledání viníka zodpovědného za tuto situaci je potřeba si všímat, jaká je posloupnost událostí. Co bylo dříve a co následovalo. Že nejdříve byly americké zbraně přisunovány k Rusku, a pak byla ruská obranná opatření. I ze Západu zaznívá od střízlivě uvažujících lidí, že stavba těchto základen kolem Ruska je vlastně cosi jako tiché vyhlášení války.
Kolikrát slavná evangelická synodní rada či biskup Malý protestovali proti tomu, když Američané nedodrželi své sliby a uzavřené dohody, masakrovali civilní obyvatelstvo, porušovali mezinárodní právo, vojenské konvence atd. atd.? Odpovím si sám: Ani jednou. A nyní jdou, poplakávajíce nad osmašedesátým, demonstrovat před ruskou ambasádu proti tomu, že si Rusko dovolilo tu neslýchanou drzost bránit životy svých občanů v Gruzii. Najdeme křiklavější současný příklad evangeliem odsuzovaného pokrytectví, než tyto církevníky? Pak se nedivme, že běžný občan České republiky má zato, že církev to jen bohapusté pokrytectví. Tohle je jedna z klíčových příčin, proč u nás církve nyní vytrvale ztrácejí přízeň obyvatelstva (jak alibistické jsou výmluvy licoměrných církevníků, že je to přetrvávající dědictví komunistické totality!)
Kdo z těchto církevních představitelů, jimž by měl být drahý každý lidský život, se připojil ke každoročním memoriálním aktům připomínajícím svržení atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki? (Mimochodem, neexistuje na Zemi žádný druhý národ, na němž by lpěla tak strašná skvrna, jako je dvojnásobné - a neodůvodněné - použití atomové zbraně a ještě k tomu na civilní cíle! A navíc proti maličkému ostrovnímu nárůdku, který se navíc zrovna chystal ke kapitulaci. A dodnes se od tohoto státního zvěrstva Spojené státy oficiálně nedistancovaly. Tedy, koho se spíše obávat?)
----------------
Ano, rozčarovala mne hlavně ta svorně západokřesťanská neúcta k životům ruských občanů, jimž představitelé evangelické církve (a v náznaku i biskup Malý) upírají právo být bráněni.----------------------
Posílilo to ve mně přesvědčení, že už jedině pravoslavná církev pěstuje úctu k lidskému životu. Bohužel, v křesťanstvu zjevně pouze Pravoslaví ctí každý lidský život. Podobná prohlášení, jako výše vzpomínaná stanoviska západních křesťanů k válce v Gruzii, jsou pro mne dokladem toho, že se západní křesťanství stále nedokázalo duchovně plně odříznout od své krvelačné minulosti (inkvizice, misie "mečem a křížem", křižácké války, krveprolévání mezi katolíky a protestanty - jsou toho plné západní dějiny druhého tisíciletí po Kristu, a připomeňme, že protestanti nebyli o nic mírumilovnější než jejich nechtěná římsko-katolická matka).
Vídeňský biskup Moskevského patriarchátu Hilarion před časem prohlásil, že pravoslavní a západní křesťané nemají stejnou morálku. Je tak žalostné přesvědčovat se, jak pravdivý a hluboký je to postřeh, a že se netýká jen mravnosti (např. homosexuality), ale samotného vztahu církví k lidskému životu.
Západní křesťanství opět vyvolalo dojem, že stále rozlišuje "naše lidi" a "cizí lidi" - čili lidi "první kategorie", které je záhodno chránit a mají plná práva, a lidi "druhé kategorie", jejichž život nemá takovou hodnotu, jako život lidí "první kategorie". Lidi "druhé kategorie" jsou pro Západ objektem (či terčem) západní mise (ať už mise křížem nebo mečem - dnes tedy spíše raketami). To vidíme na vztahu Západu k islámu, k černochům (rasismus a americké otrokářství byly duchovním plodem západního křesťanství; a nezapomínejme, že rasová segregace byla praktikována v USA ještě v 60. letech 20. století), nebo k Srbům či (v tomto případě) k Rusům atd.
Skutečnost, že nejen Západ obecně, ale ani západokřesťanské církve se nedokáží vymanit z tohoto středověce inkvizičního myšlenkového schématu, je strašidelná - zvláště dnes: v době zbraní a globalizace. Pravoslavná církev může jen vytrvale vyzývat západní křesťany - katolíky i evangelíky, aby se vrátili k evangeliu, k původnímu křesťanství a do původní křesťanské Církve, neboť jedině evangelium a svaté Tajiny mohou uzdravit duši člověka, uvést ho do lásky a dát mu bohomyslnost.
Zvláště "pikantní" je závěr evangelického oficiální prohlášení. Představitelé evangelíků píší: "jako svobodní občané svobodného státu vyjadřujeme vděčnost za to, že vláda našich věcí se k nám navrátila a my smíme žít bez nezvaných cizích vojsk na svém území. Buď Bohu z toho díky..." A není jim hloupé napsat to zrovna v době, kdy proti vůli většiny obyvatel tohoto státu je u nás budována americká vojenská základna, která je součástí sytému, který je tak průhledně namířen proti Rusku. Jaká "vláda našich věcí" se k nám navrátila, když je přezírána vůle většiny občanů, která tady žádnou základnu cizích vojsk nechce? Wellcome to Kocourkov.
Tito lidé mají odvahu (či spíše drzost) připomínat dnes osmašedesátý, když tleskali přepadení svrchované Jugoslávie a bombardování Bělehradu, nijak neprotestovali (ba, tiše schvalovali) odtržení Kosova od Srbska a pošlapání územní celistvosti Srbska. Připomínám jen, že těmi pokrytci stále oplakávaný osmašedesátý nebyl o osvobození Československa od socialismu, ale spíše byl jen bojem dvou bolševických frakcí a koncepcí. Při této okupaci nikdo od našeho státu neodtrhával historické území našeho národa a celá následující normalizace byla více dílem přesnaživých čecháčků, kteří si na servilní snaze zalíbit se Brežněnovi budovali osobní kariéru, než diktátem z Moskvy.
Možná si katolíci a evangelíci vůbec nedali tu práci zjistit si něco o tom, co se tam vlastně děje, a automaticky či instinktivně se přidali na protiruskou stranu (to je dosti pravděpodobné; nikomu nevnucuji svůj názor, ale osobně jsem přesvědčen, že představitelé katolíků či evangelické synodní rady bez dlouhých úvah podpoří kohokoliv, kdo se postaví proti Rusku). Rád bych věřil, že stanovisko biskupa Malého či synodní rady je jen plodem ignorance a nikoliv zlé vůle. Jediná další varianta už je totiž je taková, že i přes správné informace o vzniku této války, jsou tyto nepravoslavné církve již natolik prorostlé lží, že jim lež už přestala vadit. Potom by bylo lze stanovisko synodní rady přetlumočit: "Jestli někdo zabíjí ruské občany, není třeba se tím vzrušovat a rozhodně to nedává Rusku právo bránit je."
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.