1414


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Zobrazení příspěvku č. 638: #

Administrátor --- 8. 4. 2010
Z díla svatých Otců - paschální poselství "srbského Zlatoústého"

Světlé Kristovo vzkříšení. Pascha. Evangelium o Vítězi nad smrtí

Zkřehlí lidé se shromažďují kolem ohně. Hladoví usedají kolem prostřeného stolu. Ztrápení vleklou noční temnotou se radují z rozbřesku. Kdo jsou vyčerpáni těžkým bojem, cítí nadšení z náhlého vítězství. Kriste Vzkříšený, ty ses všem stal vším!

Nejbohatší Králi, jediným svým darem jsi naplnil všechny prázdné ruce, které se vztahovaly k nebi. Raduje se nebe, raduje se též země. Nebe se raduje radostí matky sytící své hladové děti. Země se raduje radostí dítek přijímajících pokrm z matčiných rukou.

Vítězství Kristovo je jediným vítězstvím, z něhož se mohou radovat všechny lidské bytosti - od nejvznešenější až do poslední. Jakékoliv jiné pozemské vítězství rozdělovalo a rozděluje lidi. Když jeden pozemský král dosáhne vítězství nad jiným králem, pak první z těch dvou se raduje, kdežto ten druhý se trápí. Zvítězí-li člověk nad svým sousedem, pak pod jednou střechou zní písně, leč pod jinou střechou pláč. Není na zemi vítězné radosti, jež by se nekonala bez zlopřejnosti: obvykle se pozemský vítěz veselí nejen ze svého smíchu, ale stejně tak i ze slzí přemoženého protivníka. Sám si ani nevšimne, že jeho radost je z poloviny zlobou. ... Jedině Kristovo vítězství je plností radosti. Jen ono je vítězstvím, v němž není škodolibosti ani zloby.

Můžeme říci, že je to tajemné vítězství. Ano, ale není jen skryté a utajené. Je totiž současně zjeveno celému lidskému plemeni - živým i mrtvým.

Možno říci, že je to velkomyslné vítězství. Jistě, ale ještě něco více. Což matka není více než jen velkomyslná, když ne jen jedenkrát či dvakrát ochrání svá dítka před hadem, avšak - aby je navždy zachránila - statečně jde k samotnému hadímu doupěti a spálí je ohněm?

Lze říci, že je to uzdravující vítězství. Ano, léčivé a zachraňující na věky věkův. Toto vítězství, dosažené bez zloby, zachraňuje lidi od všeho zlého a činí je nesmrtelnými - nesmrtelnými a bezhříšnými. Vždyť nesmrtelnost bez bezhříšnosti znamenala by pouze poskytovat čas k působení zla, dávat prodlení škodolibosti a špatnostem. Jen nesmrtelnost spojená s bezhříšností rodí nezkalenou radost a činí lidi bratry zářících Božích andělů.

Jak se neradovat z vítězství Ježíše Krista? Hle, On zvítězil ne kvůli sobě, ale kvůli nám. Jeho vítězství Ho neučinilo větším ani plnějším života ani bohatším; učinilo však takovými nás. Jeho vítězství není sebeláskou ale láskou, není kořistí ale darem. Pozemští přemožitelé své vítězství uchvacují, dobývají. Kristus je však jediný, kdo vítězství dává. Ani jeden pozemský vítěz, král či vojevůdce si nepřeje, aby mu jeho vítězství někdo vzal či se o ně s někým dělil nebo si je kdosi jiný připsal. Pouze vzkříšený Kristus vztahuje obě ruce, aby nám každému nabídl své vítězství; a nehněvá se, ale raduje se, když nás jeho vítězství činí vítězi, což znamená většími, plnějšími života a bohatšími, než jsme byli doposavad.

Pozemská vítězství vypadají zdáli krásně, leč zblízka jsou spíše ohavná a nevábná. Jenže o vítězství Kristově nelze říci, kdy je krásnější: zdali na ně hledět z povzdálí nebo z bezprostřední blízkosti. Hledě na toto vítězství z dálky, jsme nadšeni nad jeho jedinečností ve skvostnosti, kráse, čistotě a spasitelnosti. Jestli je nazíráme podrobně, jsme jím uchváceni, neboť vidíme kolik hrozných nepřátel bylo pokořeno a jaké množství zotročených bylo osvobozeno.

Dnešní den je více nežli jiné dny v roce zasvěcen svátku a slavení tohoto vítězství Kristova, a proto by mělo být rozebíráno podrobně pro lepší poznání i pro více radosti.

Nuže, přibližme se ke vzkříšenému a vítěznému Pánu našemu a tažme se sami sebe: jednak - koho přemohl svým vzkříšením?, a dále - koho osvobodil svým vítězstvím?

1.


Zmrtvýchvstáním Pán přemohl dva nejhorší nepřátele lidského života a lidské důstojnosti: smrt a hřích. Tito dva nepřátele lidského rodu se zrodili, když se první člověk odcizil od Boha, překročil přikázání poslušnosti svému Stvořiteli. V ráji člověk neznal smrti ani hříchu, ani strachu ani studu. Když totiž lnul k Bohu živému, nemohl člověk znát smrt; a jsa živ v dokonalé poslušnosti Bohu, nemohl znát hřích. A kde není známost smrti, není znám ani strach; a kde neznají hřích, neznají ani stud za hřích. Jakmile člověk zhřešil, porušiv spasitelnou poslušnost Bohu, vstoupily do něj strach a stud. A proto pocítil, že je nekonečně vzdálen od Boha, a objevila se v něm předtucha kosy smrti. Když Bůh zavolal na Adama se slovy: "Adame, kde jsi?" on odvětil: "Hlas tvůj jsem uslyšel v ráji, a ulekl jsem se, protože jsem nahý, a skryl se" (Gen 3,9-10). Doposavad Adama hlas Boží posiloval, těšil a oživoval; kdežto teď, po spáchání hříchu, jej ten samý hlas ochromuje, děsí a umrtvuje. Do té chvíle viděl Adam sám sebe jako oděného v andělský šat nesmrtelnosti, nyní však spatřil, že jej hřích obnažil; vidí se oloupeným, poníženým mezi skot a zmenšeným jako trpaslík. Tak hrozný je nejmenší hřích neposlušnosti Bohu.

Ustrašený před Bohem skryl se Adam mezi stromy rajskými (Gen 3,8). Podobně jako domácí kočka, pokud zdivočí, uteče do lesa a začne se před svým hospodářem a živitelem skrývat. Pryč od Ochránce svého, u němé tváře, nad níž byl dříve všemohoucím pánem, začal Adam hledat ochranu. Za prvním hříchem s rychlostí blesku následuje druhý, třetí, stý, tisící..., až se člověk nakonec pozvířečtil a stal zemským tělem i duchem. Cesta hříchu, na niž se Adam vypravil, vedla ho k zemi a do země. To je smysl Božích slov: "V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš v zemi, z níž jsi byl vzat, neboť prach jsi a v prach se obrátíš" (Gen 3,19). Tato slova nevyjadřují jen Boží soud, ale již započavší a rychle se rozvíjející proces lidského pozemštění a rozkladu.

Adamovo potomstvo, generace za generací, se stále více pozemšťovalo a rozkládalo, hřešilo se studem a umíralo se strachem a hrůzou. Lidé se skrývali před Bohem mezi stromy, mezi kameny, mezi zlatem a prachem. Čím více se schovávali, tím více se vzdalovali od pravého Boha a na pravého Boha zapomínali. Příroda, která kdysi ležela člověku u nohou, se postupně povýšila nad jeho hlavu, takže před ním nakonec zakryla Boží tvář a stala se pro něho bohem, stanula na místě Božím. A člověk začal přírodu zbožšťovat, čili podřizovat se jí, podle ní se chovat, modlit se k ní a přinášet jí oběti. Jenže zbožštěná příroda nemohla zachránit ani sebe ani člověka před smrtí a tlením. Lidstvo nastoupilo strašnou cestu, byla to cesta hříchu; a tato bídná cesta ho neomylně vedla pouze do jediného města soužení a trápení, a to bylo město mrtvých. Lidští králové kralovali nad lidmi, zatímco hřích a smrt kralovaly nad lidmi i nad králi. Jak šel čas, více a více těžklo břemeno hříchu, jež bylo jako narůstající lavina valící se s hory. Lidské plemeno bylo již ve stavu naprosto zoufalém, když se zjevil nebeský Bohatýr, aby je zachránil.

Tímto bohatýrem byl Ježíš Kristus. Věčně bezhříšný a věčně nesmrtelný. Navštívil rozpadající se hřbitov lidského rodu, a všude rozséval květy nesmrtelnosti. Před vůní vycházející z jeho úst prchal zápach hříchu, a jeho slova oživovala mrtvé. Pro svou lidumilnost však na sebe vzal celou horu lidského hříchu, když se kvůli lásce k člověku oblékl do smrtelného lidského těla. Leč hřích lidí byl tak těžký a strašný, že pod jeho váhou i samotný Boží Syn padl do hrobu. Stokrát blahoslavený je ten hrob, z něhož vytryskla pro lidské plemeno řeka nesmrtelného života!

Skrze tento hrob sestoupil Bohatýr do podsvětí, kde roztříštil trůn satanův a zničil hnízdo všech zlých a lstivých pletich proti lidskému rodu. Z tohoto hrobu Bohatýr vystoupil do nejvyššího nebe, a tím pro lidi zbudoval novou cestu - do města živých. Svojí mocí rozvrátil podsvětí, svojí mocí oslavil své tělo a vstal z hrobu - svou vlastní mocí, neoddělitelnou od moci Otce a Ducha Svatého. Pokorně jako beránek kráčel Pán bez zloby vstříc utrpení a smrti. Pevně jako Bůh přestál mučení a přemohl smrt. Jeho vzkříšení je skutečnou událostí a současně i proroctvím a obrazem našeho vzkříšení - "neboť zazní trouba a zemřelí vstanou z mrtvých jako neporušení" (1. Kor 15,52).

Někdo se otáže: "Proč se říká, že vzkříšený Pán přemohl smrt, když všichni lidé stále umírají?" Každý, kdo přijde do života skrze mateřské lůno, odchází z tohoto života skrze smrt a hrob. Takové je pravidlo. Leč pro nás, kteří umíráme v Kristu, není smrt už temnou propastí, ale narozením do nového života a návratem do naší pravé domoviny. Hrob už pro nás není věčnou tmou, ale pouhou branou, v níž nás očekávají světlí Boží andělé. Pro všechny, kteří jsou naplněni láskou ke krásnému a lidumilnému Pánu, se hrob stal jen poslední přehradou, kterou přestoupivše, ocitnou se v Boží přítomnosti a blízkosti; a tato přehrada je tenká jako pavučina. Proto slavný apoštol Pavel zvolal: "Pro mne je život Kristus, a smrt je ziskem" (Filip 1,21). Na tom vidíme, že Pán přemohl smrt, - vždyť smrt vedle Něho nic neznamená.

Hrob už více není hlubokou propastí, neboť Pán ji sám sebou naplnil. Hrob už více není temnotou, protože Pán ho jej naplnil světlem. Hrob už více není strašlivý a děsný, jelikož není znamením konce života ale začátku. Hrob už více není naším věčným domovem, ale pouhou bránou do naší domoviny. Smrt před vzkříšením Kristovým se liší od smrti po Jeho vzkříšení podobně, jako se odlišuje hrozný požár od plamene svíce. Tak zásadní význam má vítězství Kristovo. Smrt byla pohlcena Jeho vítězstvím (1. Kor 15,54).

Někdo se může ještě tázat: "Proč se říká, že vzkříšený Pán zvítězil nad hříchem, když všichni lidé stále hřeší?" Opravdu Pán zvítězil nad hříchem. Přemohl jej svým bezhříšným početím a narozením; zvítězil nad ním svým čistým a bezhříšným životem na zemi; zvítězil nad ním jako Spravedlivec svým utrpením na kříži. Stal se lékem, spolehlivým a bezchybným lékem proti hříchu. Ten, kdo je nakažen hříchem, se může uzdravit jedině Kristem. Ten, kdo si nepřeje hřešit, může uskutečnit toto své přání pouze s pomocí Kristovou.

Když lidé nalezli lék proti neštovicím, pravili: "Zvítězili jsme nad touto nemocí!" Přesně to samé opakovali, když našli lék proti záškrtu a dalším nemocím: "Překonali jsme tyto nemoci! Přemohli jsme je!" Získat lék proti nějaké nemoci tedy znamená vítězství nad touto nemocí. Kristus je s nikým nesrovnatelný největší Lékař v historii lidstva, protože nám dal lék proti nemoci, která je horší než všechny jiné choroby, čili proti hříchu, z něhož pocházejí všechny ostatní nemoci a všechno další lidské utrpení - duševní i tělesné. Tímto lékem je On sám, vzkříšený a živý Pán. Je jedinečným prostředkem proti hříchu - jediným, ve který lze doufat.

To, že lidé až doposud hřeší a umírají ve svých hříších, neznamená, že by Kristus nezvítězil nad hříchem. Značí to pouze, že takoví lidé nepoužívají onen jediný Lék proti své smrtelné nemoci. Značí to, že o Kristu jako Léku ještě dosti nevědí, a pokud o Něm vědí, pak Ho z nějakých příčin nepřijímají. Dějiny však svědčí tisícerými tisíci hlasů: kdo vylije tento Lék na svou duši a kdo jej přijme do svého těla, vyléčí se a stane se zdravým.

Pán náš Ježíš Kristus znaje nemoc naší přirozenosti, dal pokyn věrným přijímat Ho jako pokrm a nápoj pod viditelnými způsobami chleba a vína. Lidumil takto učinil z nezměrné lásky k lidem, jen aby jim ulehčil přístup k životodárnému Léku proti hříchu a rozkladu, který hřích působí. "Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, ve mně přebývá a já v něm. Jako mne poslal živý Otec, a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo jí mne, žít bude skrze mne" (Jan 6,56-57).

Ti, kteří hřeší, živí se hříchem a kvůli hříchu z nich postupně mizí život. Kdo však jedí živého Pána, vpravdě se sytí životem, a život se v nich stále rozrůstá, kdežto smrt se zmenšuje. A čím více se rozrůstá život, tím odpornější se takovému člověku stává hřích. Nechutná a žalostná slast hříchu je v nich vystřídána životodárnou a radostnou rozkoší Krista Vítězného.

Blažení, kteří pocítili a okoušejí toto tajemství ve svém životě. Možno je nazvat syny světla a dětmi blahodati. Když opouštějí tento pozemský život, jakoby vyšli z léčebnice - leč už nikoliv jako nemocní.

2.


A nyní se otažme: "Koho vzkříšený Pán osvobodil svým vítězství nad hříchem a smrtí?" Lidi pouze jedné národnosti? Či jedné rasy? Jedné třídy? Jednoho společenského postavení? Nic takového. Podobná vítězství jsou vlastní škodolibým a zlobným vítězstvím pozemských králů. Pán není nazýván ani židomilným ani řekomilcem ani milujícím jen žebráky ani aristokracii. Je nazýván Lidumilem. A proto své vítězství určil člověku bez přihlížení ke všemu, čím se lidé od sebe dělí. Dosáhl vítězství pro dobro a užitek všech stvořených lidí a všem stvořeným lidem ho daroval. Těm, kdo přijmou a osvojí si toto vítězství, slíbil věčný život a spoludědictví nebeského Království. Nikomu toto své vítězství nevnucuje, ačkoliv je tak drahocenné; ponechává totiž lidem svobodu: přijmout je či nepřijmout. Jako v ráji člověk učinil svobodnou volbu a přijal z rukou satana záhubu, smrt a hřích, tak i nyní si musí svobodně vybrat, přijme-li pro sebe život a spásu z rukou Boha Vítěze či nikoliv.

Kristovo vítězství je balzámem, životodárným balzámem potřebným pro všechny lidi, protože všichni se stali malomocnými hříchem a smrtí.

Balzám učiní tyto churavějící zdravými, a zdravé ještě zdravějšími. Tento balzám oživí mrtvé, a v živých rozhojní život. Tento balzám činí člověka moudrým, zušlechťuje a zbožšťuje člověka, stonásobně a tisícinásobně rozmnožuje jeho síly a povyšuje jeho důstojnost vysoko nad veškerou stvořenou přírodu, až k výšinám a velikoleposti Božích andělů a archandělů.

Jak podivuhodný a životodárný je to balzám! Která ruka tě nepřijme? Jaké srdce tebou neskropí své rány? Čí ústa tě dokážou opěvovat, jak by se náleželo? Co je to za pero, které by dokázalo popsat tvou divotvornou moc? Kdo dokáže spočíst tebou dosud vyléčené nemocné a vzkříšené nebožtíky? Kde je ten, kdo by měl dosti slzí, aby dostatečně poděkoval tobě?

Tedy přijďte, vy všichni, bratři, bojící se smrti. Přistupte ke Kristu vzkříšenému, ke Kristu, který křísí z mrtvých, a On vás vysvobodí ze smrti a děsu smrtelného.

Přijďte, i vy všichni, žijící se studem kvůli svým zjevným či tajným hříchům, přistupte blíže k Prameni Života, který omývá a očišťuje, který může i nejčernější nádobu učinit bělejší než sníh.

Přijďte, vy všichni, hledající zdraví, síly, krásu a radost. Hle, vzkříšený Kristus je bohatým Zřídlem toho všeho. Čeká vás všechny se soucitem a touhou, nepřeje si, aby se kdokoliv minul a odešel s prázdnou.

Pokloňte se mu tělem i duší. Sjednoťte se s ním celou myslí svou a všemi svými myšlenkami. Obejměte ho celým svým srdcem. Klaňte se mu nikoliv jako svému otrokáři, ale jako svému Osvoboditeli. Sjednoťte se ne se záhubcem, ale se Zachráncem. Objímejte nikoliv cizího, ale toho nejbližšího Příbuzného a nejmilovanějšího Přítele.

Vzkříšený Kristus - toť zázrak zázraků. Avšak právě jako zázrak nad zázraky je zároveň vaší pravou přirozeností, pravou přirozeností člověka, prvostvořenou, rajskou přirozeností Adamovou. Pravá lidská přirozenost nesmí být v otroctví okolní němé přírody, vždyť je povolána vládnout nad ní mocně a všemohoucně. Stavem pravé lidské přirozenosti není potupa, nízkost, nemoc a smrtelnost ani hříšnost, ale jejím stavem je sláva a zdraví, nesmrtelnost a bezhříšnost.

Vzkříšený Kristus odhrnul závěs, abychom mohli spatřit pravého Boha i pravého člověka, a zjevil nám v sobě krásu a velikost jednoho i druhého. Nikdo nemůže poznat pravého Boha, než skrze vzkříšeného Pána Ježíše Krista, a nikdo nemůže poznat pravého člověka než skrze Jeho jediného.

Vstal z mrtvých Kristus, bratři!

Svým vzkříšením Kristus přemohl hřích a smrt, zničil temné království satanovo, vysvobodil zotročený lidský rod a rozlomil pečeť největších tajemství Boha a člověka. Jemu náleží čest i sláva, s Otcem i Svatým Duchem, Trojici jednobytné a nerozdílné, nyní i vždycky, a po všechny časy, až na věky věkův. Amen.

Světitel Nikolaj (Velimirovič)















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz