1229


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

Zobrazení příspěvku č. 668: #

Administrátor --- 15. 7. 2010
O vývoji v Kosovu a o kauze biskupa Artemije

Srbská církev je zděšena chystaným předáním ochrany srbských svatyň v Kosovu albánské policii

Srbská pravoslavná církev protestuje proti předání funkce ochrany srbských monastýru v Kosovu a Metechii kosovské policii. "Srbská pravoslavná církev nemůže dopustit, aby její svatyně ochraňovala kosovská policie," prohlásil biskup liplanský Theodosij, když komentoval zprávy, že brzy budou redukovány síly KFOR v Kosovu a Metochii a ochrana pravoslavných svatyň bude předána velení policie v Kosovu (říká se, že tato police je převážně složena s bývalých příslušníků tzv. "Kosovské osvobozenecké armády", nechvalně známé pod zkratkou UCK; jinak viděno: kosovská police je jen metamorfózou UCK).

Nyní se pod ochranou KFOR nacházejí monastýry v Pečském patriarchátu, Vysoké Dečany, Gračanica, Devič, Zočište, Svatých archandělů v Prizrenu, Gorioč a Budisavci. Vedení KFOR oznámilo, že předání kompetencí musí proběhnout do konce srpna t.r.

Podle slov biskupa Theodosia, se to stane zřejmě bez ohledu na názor Srbské pravoslavné církve i na to, že politická situace v kraji stále není stabilní a pravoslavných chrámům hrozí nebezpečí. Připomenul také, že v době březnového pogromu roku 2004 proti pravoslavných chrámům, kdy bylo vypáleno 35 chrámů (mezi nimi dva monastýry), kosovská policie neučinila vůbec nic pro to, aby odvrátila násilí, omezila zvůli pachatelů a ochránila Srby. Biskup srovnal oznámení vedení mírotvorců KFOR a jejich tvrzení, že kosovská polici je dnes už schopna zabezpečit nutnou bezpečnost, s Pilátovým umýváním rukou.

Biskup Theodosij vyzval mezinárodní představitele, misi OSN a EU i srbskou vládu, aby učinila vše, co je možné, k zastavení realizace podobných plánů a nebo urychleně nalezli alternativní řešení pro zajištění bezpečnosti Srbů a pravoslavných svatyň v Kosovu a Metochii. Podle jeho slov není ochrana pravoslavných srbských svatyň jen profesionální ale i morální povinností mezinárodního společenství.

Sedmica ru

--------------------

Poznámka redakce Ambonu (úvaha a koláž ze zpráv)

Zajímavé je zasadit tuto událost do kontextu čerstvých církevních událostí

Někoho by mohlo napadnout, zdali bude někde brán hlas Srbské církve vážně, když sama církev (rozhodnutím posvátného synodu z 13. února t.r.) zbavila eparchiálního vedení a odvolala z Kosova bývalého kosovského biskupa Artemije, který byl sice formálně obviněn ze zpronevěry nějakých dotací, ale od začátku tomu zřejmě dosti lidí příliš nevěřilo. Nepopiratelným faktem je, že právě odvolaný biskup byl hlavním bojovníkem za pravoslaví v Kosovu.

Nad potvrzením této zpronevěry ještě visí otazník - zatím je vše jen ve stavu podání trestního oznámení na pomocníka biskupa protosyngela Simeona (Dejana Bilovského), který bude souzen srbskou justicí (zatím byl 11. června odsouzen církevním soudem, zbaven hodnosti, vyvržen z mnišství a na tři roky odloučen od církve). Nad případnou reálnou odpovědností biskupa Artemije za údajnou zpronevěru protosyngela Simeona se prý vznáší mnoho otazníků. Faktem zůstává, že prakticky všichni mniši se tam postavili za vladyku Artemije a bojkotovali synodem ustanoveného nástupce, jenž se poslušnosti musel domáhat dokonce vyhlášením jakéhosi interdiktu nad jedním monastýrem; i kosovští věřící prý prosili bělehradský synod, aby jim Artemije, který působil v Kosovu 33 let, ponechali, čemuž bělehradský synod nevyhověl.

Na archijerejském sněmu 21 episkopů hlasovalo za odstranění Artemije z katedry se zákazem přebývání v Kosovu. Proti bylo 9 episkopů, 4 se zdrželi a dva hlasovací lístky byly neplatné. (Nejedná se tedy o žádné jednomyslné rozhodnutí nebo o rozhodnutí drtivé většiny; např. podle české a slovenské církevní ústavy, kde je stanoveno rozhodování dvoutřetinovou většinou, by návrh na svržení Artemije nebyl přijat.) Sněm při řešení "kauzy Artemij" vytvořil jeden závažný precedent - biskup může být odstraněn z katedry bez církevního soudu prostým hlasováním ostatních archijerejů (což je samozřejmě hrozbou pro všechny biskupy, kteří zastávají nějaký nepohodlný názor, s nímž jsou v biskupském sboru v menšině, nebo jsou tradicionalistického zaměření mezi převážně liberálně orientovanými kolegy). Srbské sdělovací prostředky poznamenávají, že tento model může být brzy aplikován na celou řadu dalších biskupů - zvláště na tak zjevné konzervativce jako je banátský Nikanor, zvornicko-tuzlanský Vasilij a dal. Došlo tedy právě k významnému zvýšení vliv synodu, který tak dostává do rukou nástroj k tlaku na biskupy, jimž je od nynějška jejich autonomie podstatně omezena. (Ze zpráv NG Religia)

To je situace v Srbské církvi před plánovaným pozváním papeže na 1700. výročí milánského ediktu. Oslava se má konat v r. 2013 ve městě Niš, kde se narodil císař Konstantin Veliký. Pozváni budou představitelé všech světových pravoslavných církví, kteří se tam budou moci setkat s papežem (dojde-li k jeho pozvání). Je jasné, že "kauzou Artemij" byla silně podlomena pozice, odvaha i možnosti všech biskupů, kteří s návštěvou papeže na srbské půdě nesouhlasí. Nebude teď problém je odstranit a nahradit liberálněji smýšlejícími hierarchy.
Administrativní vítězství však v církvi není nikdy absolutní. Rázné zakročení sněmu proti oblíbenému biskupu Artemiovi, a pak i kroky a prohlášení dočasného administrátora, který byl dosazen na uvolněnou rašsko-prizrenskou katedru, vyvolaly nespokojenost mezi mnichy i mezi aktivními věřícími. Protesty se staly pro synod vážným problémem. Patriarchát Srbské pravoslavné církve odmítl přijmout 15.000 podpisů shromážděných pod petici na podporu biskupa Artemije. Polemika s "artemiovci" proniká v posledních měsících do synodních dokumentů a dokonce i do závěrečného slova sněmu. (NG Religia)

Dokonce z Ruska zaslal synodu do Bělehradu petici Svaz pravoslavných bratrstev, kde se psalo, že členové "Svazu" "cítí nesmírnou lítost nad svržením z katedry biskupa Artemije, nejkonzervativnějšího a skutečného bojovníka za čistotu pravoslaví". "Biskup Artemij je známý nositel pravdy o utrpení srbského národa a jeho svatyň v Kosovu a Metochii. Vladyka Artemij byl rychle a bezdůvodně odstraněn rozhodnutím posvátného synodu SPC. ... Byl pro srbský lid vyhnaný z Kosova jeho poslední nadějí na návrat do rodné země. Je patrné, že státní instituce podporují odstranění biskupa z katedry. Naléhavě prosíme, aby byla na příštím sněmu zkoumána otázka biskupa Artemije a zrušeno rozhodnutí synodu o jeho odstranění z katedry..." (Z dopisu Svazu pravoslavných bratrstev)

Zpravodajství agentury NG Religia poznamenává, že "zatímco dříve byl patriarcha Pavle současně jak oficiální hlavou církve tak i duchovní autoritou pro Srby, nyní je duchovním i politickým vůdcem značné části duchovenstva i věřících pronásledovaný biskup a nikoliv současný patriarcha".

"V historii Srbské pravoslavné církve 20. století byli dva takoví hierarchové: sv. Nikolaj (Velimirovič) a ctihodný Justin (Popovič). Kanonizace sv. Justina proběhla na tomto archijerejském sněmu - den před odstraněním jeho učedníka, biskupa Artemije. (Zajímavé je, že Artemij je rodákem z vesnice Lelič, odkud pochází jak sv. Nikolaj tak i sv. Justin.)" (NG Religia)

Podle informací ruského serveru Sedmica ru (dle zpráv srbského tisku) začátkem června opustili mniši monastýr Crna Reka na protest proti odstranění biskupa Artemije. Představený monastýru i devět jeho dalších obyvatelů se rozhodli opustit monastýr i Kosovo bez ohledu na přesvědčování hierarchů Srbské pravoslavné církve. Mniši tím demonstrují svoje odmítnutí podřizovat se rozhodnutím synodu i archijerejského sněmu SPC o odstranění biskupa Artemije. Mniši nejprve požádali biskupa Amfilochije o vydání kanonického propuštění a souhlasu, aby se mohli usadit v jiné srbské eparchii. Metropolita Amfilochij to odmítl s odůvodněním, že mniši nemají vážné příčiny pro opuštění monastýru. V průběhu tříhodinového rozhovoru je přesvědčoval, aby upustili od svého rozhodnutí, a pohrozil jim církevním soudem. Bratrstvo však následně o své vůli opustilo monastýr.

Stejná situace je v monastýru Svatých archandělů poblíž Prizrenu, jehož představený a několik dalších obyvatel také odmítají přijmout rozhodnutí synodu a hrozí opuštěním monastýru. V březnu na ně byl dokonce uvalen trest zákazu služby Božské liturgie (čili vlastně cosi na způsob "interdiktu" - jako nad Prahou za doby Jana Husa) za odmítání podřídit se rozhodnutí synodu v kauze biskupa Artemije. Vedení eparchie upozornilo všechny mnichy nesouhlasící se synodálním rozhodnutím, že "církev nemůže tolerovat pseudozelotské skupinkování, které podrývá církevní jednotu a protiřečí mnohavěkému sněmovnímu zřízení církve." (Sedmica ru)

Další mniši z různých kosovských monastýru si podle těchto informací požádali u dočasného administrátora Rašsko-prizrenské eparchie o vydání propustných listin na odchod z eparchie, aby mohli následovat svého duchovní otce (tj. Artemije), jinak prý v případě odmítnutí mohou odejít o své vůli.

Při loučení s duchovenstvem a mnichy (8. června v monastýru Gračanica) biskup prohlásil, že do konce svého života bude v modlitbách zůstávat v Kosovu a s těmi, kdo zde zůstávají, aby ochraňovali "naše Kosovo a naše svatyně". "Myslel jsem, že náš lid se jednou shromáždí v Gračanici, aby mne vyprovodili do penze tady, na monastýrském hřbitově. Bylo by to pro mne lehčí, než takto, ale nechť se děje vůle Boží. Odjíždím tam, kam musím, vy zůstávejte tam, kde musíte. Opatrujte naše svatyně a naše Kosovo. Když začalo utrpení roku 1999 (tj. bombardování silami NATO), vydrželi jsme, zůstali jsme a přežili. Nikdy jsem si nepomyslel, že budu nucen odtud odejít a opustit svaté Kosovo."

Zpráva z tisku: "Horlivý obránce vladyky Artemije byl zbaven duchovenské hodnosti, vyvržen z mnišství a na dva roky odloučen od církve." Jednalo jednoho z nejaktivnějších obránců vladyky Artemije. Žil v monastýru Crna Reka v Kosovu. Obviněn byl z neposlušnosti církevní vládě, šíření pomluv a nekřesťanského jednání. Za vinu mu kladli zorganizování demonstrace před budovou Srbského patriarchátu v Bělehradě proti rozhodnutí synodu odstranit z katedry vl. Artemije. Dále organizace kampaně na obranu odstraněného biskupa a šíření klevet. (Pozoruhodné je udělování skutečně exemplárně tvrdých trestů; pozn. překl.) (Ze Sedmica ru)

------------------

Artemij tedy musel opustit Kosovo, je pensionován a umístěn do monastýru Šišatovac na Fruška Gore ve Sremské eparchii. Byl udatným bojovníkem za pravoslavné Srby v Kosovu (a prakticky jediným tohoto formátu a postavení), neúnavným kritikem Západu, který kosovskou katastrofu zrežíroval, ekumenismu, jehož ideologii i praxi považoval tento biskup za neslučitelnou s pravoslavným učením a tradicí (jeho eparchie o tom vydala knihu), a konečně i Bělehradu, který se dle jeho názoru o Kosovo málo zajímal (slavný byl jeho mediální výrok: "Kosovo je na kříži a Bělehrad přežvykuje žvýkačku"). Někteří mají zato, že za obviněním ze zpronevěry je ve skutečnosti nepohodlnost tohoto nezkrotného kosovského bojovníka. Není to prostě žádný diplomat a jeho způsoby z něho učinily osobu problematickou pro vedení Srbské církve i pro vládu Srbska. Na jeho syrové a nekompromisní vystupování totiž mohli uhlazení státní i církevní diplomati lehce poukazovat a odůvodnit jimi, proč Artemij nemůže zůstat na svém místě. Jenže je otázkou, jestli ve skutečnosti někomu spíše než způsoby nevadily jeho konzervativní církevní názory, jeho boj za srbské Kosovo a za pravoslaví v Kosovu i obecně. Někdo by si třeba mohl položit otázku, zda Artemij svým bojem nezahanboval ty, od nichž se čekalo, že učiní pro Kosovo i pro pravoslaví více, čili zdali se Artemij nestal špatným svědomím některým svým kolegům v církvi i státním činitelům, které v podstatě obviňoval, že Kosovo i pravoslaví prodávají za mísu čočovice... Otázkou zůstává, proč Artemij neměl problémy, dokud byl patriarchou Pavle, a jak to, že se stal nepohodlným a nepřijatelným, když Pavle odešel. I když nějaké náznaky budoucího vývoje tu už byly před pár lety.

Není tajemstvím, že v době, kdy ještě žil už těžce nemocný patriarcha Pavle a synod jej chtěl uvolnit z patriarší funkce a zvolit nového patriarchu, znemožnil tento postup právě Artemij, který nakonec odešel ze zasedání a vyšel do bělehradských ulic, kde začal svolávat kolemjdoucí k demonstraci se slovy: "Chtějí nám svrhnout patriarchu Pavleho" (Artemij považoval podpis Pavleho pod žádostí o uvolnění za zmanipulovaný). Po takové události se dalo tušit, že Artemij bude na své Rašsko-prizrenské katedře už jen tak dlouho, dokud bude ještě žít Pavle. A je také jasné, že se toho obával i sám Artemij už léta před odchodem Pavleho.

Na jedné straně bylo by lze pochopit, kdyby větší část synodu považovala po zvolení nového patriarchy za prioritní zbavit se nepohodlného agilního biskupa (pokoušíme-li se na celou kauzu hledět očima liberálního křídla synodu), na straně druhé možná mohla tato část synodu svou nelibost potlačit s ohledem na to, že není dobrou strategií dávat takový signál nepřátelům Srbů a pravoslaví. Jak si asi mohou vyložit skutečnost, že tohoto bojovníka nezlikvidovali ti, proti nimž za Kosovo bojoval, ale odvolali ho jeho vlastní lidé? Může jim to připadat tak, že mu jeho zápase podrazili nohy ti, od nichž by se dalo čekat, že ho budou alespoň tiše podporovat. Není to pro Albánce i pro Západ zřetelným ústupkem bělehradské církve jejich zájmům či alespoň důkazem nejednosti Srbské církve v otázce hájení Kosova, resp. oficiálním distancováním se od Artemiovy "tvrdě neústupné linie"? Co nyní ještě těmto temným silám svazuje ruce?

V tomto světle již asi nevypadá prohlášení západního vedení KFOR o předání ochrany pravoslavných do rukou Albáncům, zas tak překvapivě. Vždyť přišlo prakticky v návaznosti na odstranění Artemije z Kosova. Spíše je překvapivý vyděšený nesouhlas srbských biskupů (pokud je však zděšený tón toho prohlášení upřímný a není to jen formalita). Nedivil bych se, kdyby jim někdo na nějaké západní konferenci o budoucnosti Kosova v kuloárech mezi čtyřma očima řekl: "A co jste čekali, když jste sami odvolali Artemije?" Rád bych se mýlil, leč zatím mi to připadá tak, že po bombardování roku 1999, po březnovém pogromu roku 2004 a po vyhlášení samostatnosti Kosova je nucený odchod vladyky Artemije a jeho ne příliš věrohodné obvinění další katastrofou pro budoucnost pravoslaví v Kosovu.
















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz