1218


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

Zobrazení příspěvku č. 673: #

Administrátor --- 26. 7. 2010
Znamení naší doby: vytlačování křesťanství, odstraňování křížů a události v Assisi

USA - Soud prohlásil „Národní den modlitby“ za neústavní (zpráva z tisku)

Federální soud státu Wisconsin považuje tzv. "Národní den modlitby" za neústavní, protože vybízí lidi k náboženskému činu.

Národní den modlitby byl oficiálně zaveden jako každoroční událost v r. 1952, kdy kongres USA přijal akt, který byl prezidentem Truemanem vyhlášen jako zákon. V r. 1988 provedl prezident Raegan úpravy zákona a vyhlásil první květnový čtvrtek každého roku za Národní den modlitby. V tento den má prezident USA právo obrátit se k národu s žádostí o modlitbu za zemi.

V r. 2008 skupina ateistů a agnostiků z Maedisonu zahájila soudní proces proti federální vládě s tvrzením, že Národní den modlitby narušuje princip oddělení církve od státu. Obamova vláda to odmítla s tím, že ustanovení tohoto dne prostě jen uznává roli náboženství v USA.

Soudkyně Barbara Krebb, které připadla tato kauza, nakonec prohlásila, že ačkoliv stát už nemá právo vydávat další zákony ve prospěch Národního dne modlitby, ona zatím nebude vydávat zákaz konání Národního dne modlitby, a že věc ještě není uzavřena. Dále uvedla, že nemůže být ústavní, když stát vyzývá k náboženským skutkům, což je podle jejího názoru právě případ Národního dne modlitby, protože jedná o principiálně náboženskou věc, která neslouží světské funkci. Za ústavní mohou být považovány vládní akce jenom tehdy, když se týkají čistě světských záležitostí.

Ministerstvo spravedlnosti, které hájilo právo státu na konání Národního dne modlitby, se zatím zdrželo jakýchkoliv komentářů.

Bogoslov ru

Povšimněte si, prosím, jistého vývoje, který právě probíhá. Někde na jeho počátku stál požadavek oddělení církve od státu - tj. náboženské organizace od výkonné i zákonodárné moci nad společností. Postupně tento trend přerůstá na požadavek seškrcení vlivu náboženství na společnost. Máme zde dnes model rozšířený už nejen na všechny konkrétní náboženské organizace a jejich společenský vliv, ale i na náboženské projevy - církví i jednotlivců. Tedy nemáme už jen oddělení církve od státu, ale oddělení náboženství (resp. náboženského života a jeho projevů) od státu - a to nejen ve smyslu státní moci, ale i od oficiální společnosti. Přičemž pod tím "oddělením" je nutno chápat aktivní proces státního vytlačování náboženství z veřejného života kamsi do kouta naprostého soukromí. Je to militantně ateistická eliminace náboženského života z veřejného života společnosti, tlak vystrkující nejen církve ale vlastně celé náboženství samotné na periférii společnosti, potažmo do podzemí. Tou soukromou sférou se čím dále tím více rozumí něco, co nemá být vidět, zač se má člověk jaksi stydět, něco intimního - a to nejen ve smyslu důvěrného, týkajícího se lidského nitra, ale i ve smyslu skrývaného za zavřenými dveřmi. Lidem "postiženým náboženskou vírou" je sice ještě dovoleno se scházet ve svých klubech pro stejně postižené, ale neočekává se od nich, že své náboženské projevy budou odhalovat na veřejnosti a uvádět tím do rozpaků své nevěřící spoluobčany...

Rychle se blíží doba, kdy bude možno veřejně a hrdostí prohlásit: "Jsem homosexuál" (a klidně to na sebe "práskne" třeba celebrita či státník před televizní kamerou). Zároveň v té samé době to už bude chtít dosti odvahy a odhodlání říci o sobě: "Jsem křesťan."
Dnes je oddělováno od státu náboženství. Není zase tak nemyslitelné, že brzy by mohla být na stole idea oddělení lidství od státu. Jestliže jakékoliv náboženské projevy lidské duše jsou oddělovány od správy společnosti jen kvůli tomu, že ne všichni občané tyto bytostné lidské projevy uznávají, pak proč by ostatní lidské projevy duše měly zůstat stranou? Pro případ každého lidského projevu se najde někdo, kdo tento projev nesdílí, a přesto je státem nucen uznávat jej (alespoň formálně) jako hodnotu, kterou nutno ctít. Např. touha lidské duše po svobodě, po lásce, po milosrdenství (a vlastně každý ušlechtilý projev lidství) je možno relativizovat a žádat společnost (resp. stát), aby nebyl nikomu vnucován a po nikom nebyly takové projevy požadovány. A co se stane s takovou společností, která na státní úrovni distancuje od lidství? Jaké právo bude ještě platit? Jedině právo silnějšího. To bude jediným zákonem. Společnost se tak promění zcela dle darwinisty navrhovaného obrazu: vše, čím je člověk obdařen (inteligence, city, smysly, schopnosti atd.), bude dáno do služeb zápasu mezi lidmi, ve kterém budou vítězit silnější nad slabšími - ti nejsilnější a nejschopnější budou mít všechna práva (čili moc), ti, co v tomto boji přírodního výběru zcela propadnou, nebudou mít žádná práva. To je darwinisticko-ateistická vize budoucnosti lidstva.

Další zpráva z tisku do tohoto kontextu:

Třináctiletého školáka ve státě New York nevpustili do školy s růžencem

Bill Donachio z Americké katolické ligy a Barri V. Linn z organizace "Američané za oddělení církve a státu" brání třináctiletého školáka ze státu New York, jehož nevpustili do školy, protože si do školy nesl růženec (římsko-katolické čotky). Škola má zato, že růženec je náboženským symbolem.

Nakonec bylo školákovi dovoleno nosit růženec jen pod oblečením. Školák se však ohradil a prohlásil, že má právo veřejně vyznávat svou víru.

Americké centrum práva a spravedlnosti podalo na školu žalobu s tím, že škola porušila právo na svobodu slova a svobodu věrovyznání.

Regions na Credo ru

Poznámka:
Dnes otřásá západní "křesťanskou" Evropou křížové tažení proti křížům (např. umístěným ve školách či jiných veřejných, neřku-li dokonce státních, prostorách). Do problémů se však dostala např. letuška, která měla ve službě na krku jako přívěsek maličký křížek (bránila svůj křížek nakonec i soudní cestou - neuspěla). Všechny viditelné náboženské symboly jsou vytlačovány ze společnosti tak, aby nikde na veřejných místech nebyly k vidění - ať už zavěšené na stěnách nebo u člověka na krku.

V USA začaly být někdy před deseti lety na základě žalob ateistů odstraňovány kříže z budov všech státních institucí (dokonce i symbol Mojžíšova Desatera musel pryč ze soudní budovy). Státní pozemky, na nichž jsou vztyčeny kříže, začaly vlády amerických států prodávat soukromníkům, aby kříže nemusely být káceny.

Koho to vlastně napadlo sundávat ze stěn kříže? Je to neuvěřitelné, ale tato současná antikrucifixová idea nepochází z nějakých náboženských válek před mnoha staletími. Přišla s tím římsko-katolická církev v posledních desetiletích (před pouhým čtvrtstoletím). Šílený nápad odstraňovat kříže totiž vyšel z hlavy papeže Jana Pavla II. a to u příležitosti ekumenického shromáždění v Assisi v r. 1986, které tam tento papež uspořádal. Přímo ve svém katolickém klášteře sami katolíci odstraňovali krucifixy ze stěn, aby pohled na ukřižovaného Krista neurážel představitele ostatních náboženství, kteří se v Assisi na papežovo pozvání sešli. Asi nejznámější a nejvíce diskutovanou epizodou z průběhu těchto modliteb je odstranění krucifixu a jeho nahrazení soškou Buddhy před svatostánkem na oltáři v kostele sv. Františka.
Nedávno zemřelý kardinál Oddi na tuto událost vzpomíná těmito slovy: „Toho dne, když jsem procházel ulicemi Assisi, jsem byl svědkem skutečných znesvěcení řady posvátných míst. Spatřil jsem, jak buddhisté tančí okolo oltáře, na který umístili sochu Buddhy, okuřovali ji a uctívali. Nějaký benediktin hlasitě protestoval, policie jej však odvedla. Viděl jsem na tvářích katolických účastníků tohoto obřadu zřejmé rozpaky a zmatek“ (z rozhovoru v 30 Giorni, 1990, č. 11).

Pár záběrů jsem našel např. v katolickém antiekumenickém dokumentu na You Tube (od 50. vteřiny do 2. minuty). A dá se toho porůznu najít spousta.
To se opakovalo i při dalším všenáboženském shromáždění v Assisi (r. 2001-2):

»Tak například muslimové se sešli v podzemní kapli bratra Eliáše, jinak též místnosti A (celkem bylo místností A až I) a to proto, že je tato kaple orientována ve směru Mekky. Stejně jako z ostatních místností, i odsud se odstranily všechny kříže, aby nedošlo k urážce „náboženských citů“ přítomných imámů a muftí.«

Tyto a další podrobnosti jsou v našem článku, kde jsme shromáždili svědectví a diskusní příspěvky katolíků o těchto ekumenických akcích: zde.
Zpráva ze starých "Aktualit":
Po uplynutí deseti let od 1. mezináboženského setkání v Assisi, při kterém byly z areálu odstraňovány kříže (aby nepohoršovaly příslušníky nekřesťanských náboženství) a tibetští buddhisté za přítomnosti představitelů křesťanských církví položili na oltář chrámu sochu Buddhy a konali před ní svůj pohanský obřad, následovala přírodní katastrofa, která měla tragické následky a poničila celý historický areál. Při tom se stalo, že oltář, na němž byla položena buddhistická modla, byl vlivem otřesů půdy rozpůlen... (Také nastal sesuv půdy a celé místo bylo zaneseno bahnem.)
Videozáběry zřícení basiliky na You tube nebo zde s fotografiemi. Dokumentární film o této události.
Je to tedy Vatikán, kdo militantním ateistům vnukl celý tento nápad a kdo jim zároveň vyslal signál, že doba k odstraňování křížů už dozrává.

















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz