1190


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

 Zobrazení příspěvku č. 676:

Administrátor --- 4. 8. 2010
O suchu a požárech v Rusku. Jaká je příčina a řešení živelných katastrof?

V Rusku řádí živel ohně. Doufejme, že plameny nepřinesou další renesanci pohanství

V Rusku jsou již týdny vysoké teploty - přes 30 stupňů a dále stoupají. Již před týdnem psaly noviny: " V Moskvě včera vystoupala rtuť teploměru až na 39 stupňů, což město nezažilo přes 150 let. Netypické teploty daleko přes 30 stupňů zasáhly také Sibiř." Nejteplejší a nejsušší léto za posledních 130 let proměnilo Rusko v pomyslný stoh slámy. Letos je Rusko nejteplejší zemí Evropy. V okolí Moskvy už nebyla pět týdnů teplota nižší než třicet stupňů. Vznikají požáry apokalyptických rozměrů. Ohni dává sílu ostrý vítr. Celé vesnice už lehly popelem (na ruských vesnicích jsou domy většinou celodřevěné). Voroněž je prakticky obklíčena ohněm. Hlášeny jsou desítky mrtvých. Tisíce lidí byly evakuovány. Hoří půl miliónu kilometrů čtverečních. K nejpostiženějším patří ruští zemědělci, kteří přišli o podstatnou část letošní úrody. S plameny bojuje na 180 tisíc hasičů a záchranářů vyzbrojených pozemní i leteckou technikou.

Pár titulků z ruských novin: "Obyvatelé vesnice u Moskvy: oheň za 12 minut strávil vše, co jsme nashromáždili za celý život" ... "Oheň už 10 km od hlavního města" ... "Požár v Rjazanské oblasti: ohnivý vichr ničil domy za 11 vteřin" ... "Dobrovolníci hasí požáry" ...

V chrámech se při bohoslužbách konají modlitby za déšť. Patriarcha moskevský Kyrill konal pobožnost za seslání deště a vyzval církev ke konání sbírek pro bližní postižené ohněm. Řecký biskup Nikolaos Mesogijský a Lavreotikijský, vedoucí delegaci řeckých poutníků na svátek sv. Serafíma Sarovského, předal moskevskému patriarchovi ze svých osobních prostředků 200 tisíc rublů s žádostí, aby byly tyto prostředky dány na pomoc obětím lesních požárů (Řecko samo má krutou zkušenost s rozsáhlými požáry: v srpnu 2009 a zvláště ničivé byly v r. 2007). Řecký biskup doufá, že jeho symbolická pomoc je jen začátkem skutečně účinné finanční pomoci všem postiženým.

V pondělí byl den sv. Eliáše - to je nebeský patron, k němuž se modlitby za déšť zvláště obracejí. Na výzvu patriarchy Kyrilla kněží ve všech chrámech shromáždili své věřící, aby se pomodlili za záchranu od výhně a za seslání deště.

Jak připomenul patriarcha, odpověď na otázku: proč přišlo takové neštěstí?, zač je to trest?, je prostá: za lidské hříchy. To je příčina všech pozemských neštěstí. Za celou dobu existence církve, byla každá podobná pohroma chápána a vykládána tímto způsobem.

Takovýto výklad běd a neštěstí udržuje pravoslavná církev dodnes. V západní církvi už dnes mají jiné chápání katastrof. Vzpomínám si, když byly před lety v naší vlasti katastrofální povodně, katoličtí biskupové v tisku ujišťovali národ, že se rozhodně nejedná o nějaký Boží trest.
Z toho plyne, že jediným lékem, který jde ke kořeni a léčí samotnou příčinu pohromy, je pokání. Osobní pokání každého člověka, který zpytuje své vlastní svědomí a lituje svých vlastních hříchů.

Kousek od Kyjeva začala začátkem léta myrotočit ikona sv. Sergeje Radoněžského, jednoho z hlavních patronů Ruska. Byla to předzvěst pohromy? Či pláč nad duchovním stavem Ruska?

Pochopí to dnešní lidé? Celá zeměkoule je ve stavu, který je jedním velkým trestem a napomenutím Božím. Jen v letošním roce, který je sotva za polovinou, už došlo ke dvěma strašlivým a v historii katastrofálně bezprecedentním únikům ropy do oceánu (skutečný objem uniklé ropy stále není znám a odhad je každých 14 dní zvyšován - jednou stonásobně, pak desetinásobně atd.). V Jižní Americe lidé právě umírají na nebývalé mrazy. V Číně záplavy. V Rusku požáry, jaké nikdo nepamatuje a s jakými není srovnatelný žádný záznam v letopisech a kronikách.

Vyslyší Bůh prosby za déšť? Bude se přimlouvat prorok Eliáš? Najdou dnes lidé - jako celek - ještě cestu k pokání? Odpověď budeme znát brzy. (A nebo se naplňuje proroctví jednoho ruského starce o "desátém roku"?)

----------------------

Jen se bojím, aby se lidé místo na nesnadnou cestu pokání nedali na vábivou cestu "služby bohům cizím". Pokání je těžké, magie je snadná. Pro našince to může znít nepochopitelně (starý pohanský "bůh" Radegast je pro většinu lidí pouho-pouhou značkou piva), leč lidé na východě mají jakési povědomí o starobylém pohanském čarování, zaklínání a magii. Ukrajina je toho plná. V Ruské federaci existují národy s relativně nedávnou pohanskou minulostí. Někde (především Sibiř) dokonce masově obnovují čarování a pohanské rituály jako svůj národní folklór a hledají v tom cestu k vlastní národní a kulturní svébytnosti (kterou stavějí proti "carské pravoslavné rusifikaci").

Konec konců ateismus a agnosticismus jsou jen přestupní stanicí od křesťanství k pohanství či jiné formě magie.

Pro ateistického resp. nábožensky netečného Čecha (ba i Moravana :-) mohou obavy z návratu k pohanství vypadat přehnaně. Leč magie "funguje" a nábožensky jen trochu citlivý člověk to snadno zjistí a nerozumně vztáhne ruku k této Bohem zapovězené možnosti jak dosáhnout svého. Zatímco osou křesťanského myšlení jsou slova Otčenáše: "Buď vůle tvá," tak podstatu magického uvažování lze shrnout do slov: "Buď vůle má." A k tomu klesnout je tak snadné. V pohanství po tobě nikdo nechce ani pokání ani pokoru. Magie je nesena "mentalitou kreditní karty": přej si a vezmi si to (zaplatíš později a neptej se kolik). Jan Werich už za první republiky hovořil o obchodním domu značky: »Ber si a dej si« (divím se, že to nějaký obchodní řetězec ještě nepoužil jako svůj slogan čili logo). K tomu doba lidi vychovává, viz jasné poselství reklam: ty si to zasloužíš, ty za to stojíš, pro vás jen to nejlepší, nevaž se - odvaž se... Nemáš na to peníze?, my ti půjčíme - je to tak snadné (později sice kvůli malé půjčce přijdeš možná o střechu nad hlavou, ale kdo by se o to teď staral, když ti nějaká záložna sype penízky do kapsy).

Avšak zpět k tomu jak to pohanské kouzlení opravdu pěkně funguje. A to i co se dnes tak potřebného deště týče. Tváří v tvář výhni, suchu a ohni, proti němuž jsou všechny naše materiální možnosti a síly slabé, dolehne na člověka volba: buď se spolehneme na Boha, nebo si také můžeme pomoci sami čárami a magií, a vzkázat tím Pánu Bohu: "My tě nepotřebujeme." Nevěříte, že to může být tak snadné? Zde je zajímavý úryvek z jednoho článku:
Nyní už zesnulý umělec a badatel lidové hudby Dmitrij Pokrovskij byl vedoucím slavného folklórního souboru. Jednou vyprávěl takovou věc. Kdysi, bylo to v létě někdy začátkem 80. let, jeho soubor hostoval po různých městech Ruska. Měli tenkrát v repertoáru mj. velice starobylou píseň, která byla vlastně čarováním za příchod deště a za plodnost. Nalezl to zapsané v nějaké vesničce v Belgorodské oblasti, a tak to nastudoval. Dávná pohanská záležitost.

Tento kus na tehdejším turné zpívali při každém vystoupení. "A věř tomu či nevěř," vyprávěl Pokrovskij, "ale v každém městě, kde jsme měli tenkrát koncert, začalo příští den pršet a lilo vždy několik dnů. A to ještě není vše. V souboru jsme měli tři manželské páry. V době, kdy jsme cestovali s tímto repertoárem, všechny tři páry počaly děti." (Ze vzpomínek Lva Rubinšteina)
Česká televize dávala před pár lety pořad o Sibiři (již jsem se toho dotkl výše), kde v rámci obnovy svébytné a původní národní kultury obrátili pozornost k šamanům a jejich čarování a zaklínání. I tam je něco o pohanském vlivu na počasí. Je to dosti výmluvné samo o sobě. Uvedu sem prostě pár poznámek ze zvukové stopy filmového dokumentu a tomu, kdo si umí dát dvě a dvě dohromady, bude hnedle všecko jasné. Ve filmu jsou nejzajímavější vyprávění pracovníků muzeí. Nejsou to tedy žádné zkazky místních bardů či alkoholiků, ale svědectví vědeckých pracovníků.
Vypráví ředitelka jednoho místního muzea: "... Učitel založil muzeum a ze všech starých domů děti sesbíraly vše starobylé: nádobí a bytové zařízení, ale také dřevěné modly a přinášely je do muzea. Po pádu komunistické moci začalo národní obrození a to včetně starodávných pohanských tradic, kultů. A pak jsme pochopili, jak špatné bylo, že nás všechny ty staré zvyky odnaučili. Všechny ty staré šamanské modly jsou živé. Mnozí z těch, kteří chodili na ty výlety sbírat staré předměty, utrpěli nějaké neštěstí, mnozí umřeli, ani svatby se nedožili, mají nějaké běsy. A do toho muzea po soumraku nikdo nevkročí a cítíme se stísněně, když jenom jdeme kolem. Zdá se nám, že tam pořád jakoby někdo chodí a rámusí, a sobí zvonky tam jakoby zvoní. Staří i mladí se tam bojí chodit, když je tma."

"Jeden náš vědec pravil: Když kultura dosáhne nejvyššího bodu svého vývoje, nazývá se civilizací. A civilizace to je smrt kultury. Protože od toho momentu začíná úpadek kultury a stává se muzejní. Zde se v 90. letech objevil muzeální boom."

V muzeu ukazují dva mlýnské kameny, které spolu srostly. K tomu ředitelka muzea vypráví: "Když je chtěli odvést do muzea, vzali kameny, položili na sáně, ale nemohli se odtamtud dostat - stále jezdili v kruhu a vraceli se na stejné místo. Pak si uvědomili, že je potřeba vyprosit si požehnání od ducha toho místa - k tomu je potřeba naučit se nějaké zaklínání a obdarovat oheň kouskem loje. Když ten obřad vykonali, pak mohli odjet."

Jiný badatel říká: "Před 15 lety tu pracoval mladý vědec, který se zabýval zkoumáním šamanismu. Po celé zemi sháněl šamanské oděvy. Dva se mu podařilo sehnat, přivezl je sem do muzea a tady je studoval, jeden z nich patřil silnému šamanovi. Za dva roky těžce onemocněl, objevila se Bechtěrova nemoc, a nakonec to s ním dopadlo velice špatně - zabil ho na lovu jeho vlastní otec. Jiný vědec si pak ten šamanský kostým zkoušel obléknout a následně zešílel a zastřelil se. Poté byl kostým odeslán do jiného muzea na výstavu. Vedoucí toho muzea se přihodilo také něco velice nepěkného. Pak s tímto kostýmem pracoval hlavní výtvarník našeho muzea a také se dostal do neštěstí. Někdo ho praštil po hlavě. Zemřel nepřirozenou smrtí. Proto mají k tomu kostýmu naši pracovníci nedobrý vztah, všichni se ho bojí. Mají za to, že lepší je na něj vůbec nesahat."

Pracovnice z jiného muzea prohlašuje, že ve svém muzeu nemá žádnou pravou věc, protože se skutečně bojí mít tam něco z hrobky. Vše tam jsou kopie, vyrobené umělci podle obrázků. A s těmi pak mohou v klidu pracovat.

Po sběratelské činnosti začalo obnovování národních tradic. Existoval jakýsi veliký svátek, při němž se šaman klaněl slunci a lidé tančili a klaněli se horním božstvům. Vědci našli dávné zápisy tohoto národního svátku, rekonstruovali jeho průběh, způsoby provádění a tanců. A pak se to rozhodli v rámci národního obrození zavést znovu do praxe. K tomu se vztahuje následující vyprávění:


"Řeknu vám příhodu, kterou jsem viděla na vlastní oči. V r. 1991 se ve vesnici Botuli rozhodli provést také obřad. Asi v 10 hod. ráno přišel mladý zpěvák, který uměl naučená slova blahoslovení zpaměti a začal je zpívat. Žehnal přírodě a dobrořečil horním božstvům a pak měl rozlévat kumys. Nebyl to však pravý kumys. Používá se dnes vyrobený z kondenzovaného mléka. Pak sklenku od kumysu postavil na stůl jako sklenici od piva - dnem vzhůru. Nikdo si toho nevšiml. Bylo 10 hod. ráno. Počasí bylo velice krásné, na nebi ani mráčku. A najednou v poledne udeřil hrom. Všichni se divili, kde se vzal. A potom ze západu přiletěla černá mračna a strhl se uragán. Doposavad jsem něco takového viděla jen ve filmu, jak zuří na moři. Trval celou noc. Ohýbalo to stromy, v parku nikdo nezůstal. Všichni se vyděsili. Elektřina byla vypnuta. Všichni seděli po tmě a bylo jim hrozně, protože ta bouře řádila dva dny. Třetího dne, když doba svátku skončila, vše přešlo a příroda se tvářila jakoby nic. A to se opakovalo tři roky po sobě. Místní úředníci se tedy rozhodli posunout datum svátku: Když jsou 24. pokaždé takové uragány, bude to až 28. Jenže celá historie se opakovala..."

A jiná svědectví z filmu: Lidé si vyprávějí, že v řece Leně se utopilo několik mladých lidí, protože se na jejím břehu konaly nějaké hlučné oslavy a řece (zvané "babička Lena") se to nelíbilo. Další Sibiřan vykládá, jak nějací komunisté střelili větev z posvátného modřínu a jednomu z nich umřela mladá dcera a druhý soudruh umřel sám.

Je tam také pravoslavný chrám a kněz misionář. V závěru filmu jsou jeho slova: "Bohužel v době sovětského panování ateistická propaganda z lidí úplně vykořenila ponětí o křesťanství. Lidé neznají evangelium, modlitby, skoro nic. Staré pohanství někteří přijímají lehčeji, snáze ho chápou. Lidská přirozenost snadno upadá do hříchu - včetně hříchu uctívání pohanských model (dosl.: falešných svátostí). Není moc příjemné být toho svědkem. Lidé berou pohanské obřady často jen jako kulturní záležitost a nechápou duchovní podstatu takového počínání."
Podobná svědectví je potřeba uvádět, aby si lidé uvědomili, že pohanství v celé jeho síle není jen věcí minulosti a zápisů v dávných letopisech, ale může vycenit své zuby i na dnešní lidi, když mu začnou sloužit. Právě na takovýchto současných příhodách je nejlépe vidět, od čeho nás Kristus přišel osvobodit, od čeho byly celé národy osvobozeny christianizací.

Jak krutí jsou pohanští "bohové" a duchové řek, stromů a "posvátných míst", kteří jsou ve skutečnosti démoni toužící zotročit a vysávat člověka a dokážou s člověkem pěkně zatočit! Jak milostivý je k člověku Kristus Bůh, jenž si přeje člověka důstojného a svobodného! To je dávná zvěst svatých apoštolů, s níž chodili po světě, a to je zvěst, kterou je potřeba zdvihnout a připomenout i dnešním národům, které svou christianizaci prohlašují namnoze téměř za zlo a sílí v nich velebení starodávných kultů pěstujících "sepětí člověka s přírodou" (na současném značném rozšíření tohoto myšlení je založen úspěch takových kultovních filmů jako je např. Pán prstenů /ač jej Tolkien původně napsal jako zašifrovanou křesťanskou zvěst/ nebo třeba Avatar). Za současný ekologický pochmurný stav mnoha zemí nemůže příchod křesťanství, ale lidské hříchy, jež kazí člověka. Pokud by lidé chtěli provést nápravu ekosféry této planety pohanskou cestou a restaurováním starých démonických kultů, pak to jistě bude ta poslední kapka do poháru zkázy a přivolaní démoni, jimž lidé dají svou naivní vírou a pohanským zaklínáním a oběťmi sílu, zacloumají se světem tak jako s těmi Sibiřany, jenže ve velkém... Vždyť všechno příšerné řádění přírodních živlů je vlastně svého druhu příchodem pekla na zemi.















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz