1211


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna pro zveřejňování úvah, oznámení a zpráv
Určeno pro osvětu a misii

 Zobrazení příspěvku č. 682:

Administrátor --- 15. 8. 2010
Kázání o spravedlnosti

11. NEDĚLE PO 50nici; o nemilosrdném služebníku

Evangelium podle Matouše (18. kap.)

18,23 Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty.
18,24 A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven.
18,25 Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh.
18,26 Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: `Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!´
18,27 Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít.
18,28 Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, popadl ho a začal ho škrtit se slovy: `Zaplať, co dlužíš!´
18,29 Ten padl na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení a zaplatím ti!´
18,30 On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží.
18,31 Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo.
18,32 Jeho pán ho tedy zavolal. `Ty zlý služebníku!´ řekl mu. `Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil.
18,33 Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!´
18,34 Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
18,35 Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru."

Království nebeské je podobno králi - to znamená, že tajemství odpuštění je skryto v Boží blahodati, v tajemství nebeského Království.

Král žádá od svých služebníků vyúčtování a mezi nimi je jeden, který mu byl dlužen 10.000 talantů. Je to tak obrovská částka, že ji nemůže vyrovnat. Představte si, že by k vám přišli a oznámili vám, že musíte okamžitě zaplatit deset milionů dolarů (a to stále není tolik, kolik bylo tenkrát 10.000 talantů). Kristus chce ukázat, že náš dluh před Bohem naprosto převyšuje naše schopnosti vyrovnat jej. Král se rozhodl prodat služebníka i jeho rodinu do otroctví, dokud nezaplatí vše. On však padl na tvář a prosil o posečkání a ponechání jej na svobodě; slibuje, že vše zaplatí. Když král viděl, že služebník se odhodlal vykonat něco nemožného, smiloval se nad ním a odpustil mu dluh. Odpuštění bylo uděleno kvůli tomu, jak se ke svému dluhu postavil -- tj. za to, že uznal oprávněnost vymáhat dluh, a za rozhodnost služebníka učinit spravedlnosti zadost -- nikoliv kvůli neschopnosti vyrovnat dluh.

Vidíme, že provinilec byl osvobozen, kdežto nevinný člověk (král) splatil dluh. Vždyť vymazal deset tisíc talantů z toho, co mu patřilo. Tento příklad nám poodhaluje tajemství Kristova odpuštění. Odpouštění tkví v nezaslouženém utrpení za viníka. Jenže člověk dle své současné přirozenosti má sklon spíše nechat někoho zakovat do řetězů než ho propustit, dožadovat se svého než odpustit.

Pán Ježíš pokračuje v podobenství. Služebník pln radosti vychází ven a nachází člověka, jenž mu byl dlužen nevelkou částku - sto denárů. Někdo spočítal, že je to pět set tisíckrát méně než dluh, který mu byl právě prominut. Přesto však požadoval jeho úhradu. Chytil ho za krk, rdousil ho a žádal po něm ihned vyrovnat dluh. Chudý dlužník mu padl k nohám a začal prosit toho, kdo před chvílí stejně tak prosil, se slibem všechno uhradit. Obracel se k němu těmi samými slovy, jimiž získal odpuštění první služebník. Ten však nechtěl posečkat. Nechal ho uvrhnout do žaláře, dokud nesplatí svůj dluh.

Bylo to tak pobuřující jednání, že přátelé toho chudáka, otřeseni tou nespravedlností, zpravili o všem krále. A ten tomu původně omilostněnému zlému služebníku následně měřil stejnou mírou, jakou on měřil svému dlužníku, - nechal ho mučit vězením, dokud nebude jeho dluh zaplacen. A na závěr slyšíme: "Tak i Otec můj nebeský bude postupovat s vámi, jestli neodpustíte každý z celého svého srdce bratru svému jeho prohřešení."

Snažme se z této hádanky pochopit tajemství odpuštění. Ve světě existuje spravedlnost. Král vyžaduje vyúčtování našich dluhů. Jeho spravedlnost je však vyšší než (světská) spravedlnost, a proto se dlužníkovi dostává prominutí. Pokud se však ten, jemuž bylo odpuštěno, nic nenaučí a nepochopí, že (skutečná) spravedlnost může být jen tehdy, když stojí nad spravedlností, a dožaduje se toho, co mu dle spravedlnosti patří, páchá tím křiklavou nespravedlnost. A pak mu král připomene, že ve světě existuje spravedlnost.

Právě proto, že svět usiluje uskutečnit spravedlnost bez Boha, bez vyšší spravedlnosti, je na světě tolik nespravedlnosti a krutosti, kdy se lidé všude vzájemně obviňují, odsuzují a trestají.

Žalář - to v biblickém jazyce znamená peklo (podsvětí). Za mříže tohoto pekla, v němž žijeme uprostřed hříchu, nás dostává neodpouštění. Musíme se vystříhat toho, co se nazývá juridismus, tj. toho, na čem většinou stojí obvyklá spravedlnost. Usilujme o to, co je vyšší než světská spravedlnost. Falešné odpuštění však není odpuštěním.

Musíme se snažit mít vyšší spravedlnost, abychom si proroctví (o spravedlnosti Božího Království) nespletli s utopiemi (o spravedlivém společenském řádu či státním zřízení na zemi). Abychom si uprostřed reality současného zla, jež už překonává nejzazší meze, zachovali úsilí o nejvyšší a absolutní dobro. Aby apokalypsa a strašný soud nebyly krutou karikaturou lidského života, jemuž je předurčena historie se šťastným koncem, kde je všem všechno odpuštěno bez jakékoliv zásluhy člověka.

Odpuštění není jako dostat měšec s penězi, s nímž radostně odcházíme, protože dluhy jsou prominuty. Přijmout odpuštění znamená, že chci existovat dokonale lidským způsobem - být člověkem, který odlišuje dobro od zla, vidí zlo ve světě a nenávidí je. Odpuštění je totiž nejvyšší formou boje proti zlu a nikoliv smír se zlem. Jen když nedávám prostor ďáblu, mohu se přibližovat k Bohu. Vždyť přece, jak bych mohl odpustit a vzít tím na sebe následky hříchu druhého člověka, když jsem smrtelně raněn svým vlastním hříchem (a neléčím se)? Čím bych mohl zaplatit za druhého člověka, když jsem sám žebrákem a patřím do vězení?

Kde však mám vzít srdce, jež by bylo schopno promíjet, čili upřímně milovat a dosahovat vyššího dobra? Vždyť Bůh tak vysoko hodnotí odpuštění, že nejen sám odpouští, ale všem ukládá povinnost odpouštět. Jelikož ví, že nejsme schopni dát Mu to, co po nás žádá, bere na sebe vše, co se námi děje. Nepřítomnost našeho odpuštění vyplnil svým odpuštěním a dává nám je. A nepřijímáme-li tento dar, nepřijímáme nejen své bližní ale ani Boha, a není pro nás žádného odpuštění.

Podobenství obsahuje tajemství, které může být rozhodující pro každého jednotlivého člověka i pro celé lidstvo. Odpuštění, jehož se nám od Boha dostává, nám odhaluje strašnou cenu hříchu. Nikdo nemůže úplně pochopit, jak se uděluje odpuštění, které překonává všechnu spravedlnost, když neuzří Syna Božího, který se stal člověkem. Odpuštění, které se nám nabízí, bylo draze zaplaceno - krví Kristovou. Řeč se tu vede nejen o moudrosti, ale i "bláznovství" Kristově. Skrze odpuštění k nám přichází nejhlubší pochopení obludnosti hříchu. Tak přichází i pokání otvírající nebeské Království a soucit s každým hříchem raněným člověkem.

"Blažen je ten, jemuž je odpuštěno provinění a jeho hříchy jsou přikryty. Blažený je muž, jemuž Hospodin nepočítá hřích jeho." (Řím 4,7-8; Ž 32,1-2) Naše radost z tohoto blahodatného daru nám nedovoluje držet si jej pouze pro sebe. Víme-li, za jakou cenu jsme obdrželi své prominutí, pak se přece vyvarujeme takové smělosti, ba, drzosti, abychom neodpustili tomu, komu máme odpustit my.

Žijeme uprostřed pekla na zemi. Nejsme andělé. Jsme slabí lidé. Bojujeme s hříchem, leč dopustili jsme mnoha hříchů a křivd. Neodpustíme-li si vzájemně, zlo zůstane ve světě a bude se hromadit. Pak bude vstupovat i do církve a naše společenství by tím přestalo být Církví Kristovou. Křesťanský lid není lidem se světskou mocí, je to lid víry v Ježíše Krista, který přišel získat a zachránit hynoucí. Je to lid, jemuž bylo odpuštěno. A protože došel odpuštění, je povolán, aby nesl evangelium Božího odpuštění všem lidem. Můžeme o tom mocně vyprávět a svědčit před všemi lidmi.

Ve světě existuje spravedlnost, bez níž nemůže být to, co je nad spravedlností. Avšak nejvyšší nespravedlnost spočívá v zavržení toho, co stojí nad spravedlností. V současné poslední etapě lidské historie naplníme své křesťanské předurčení v té míře, v jaké budeme věrni tomuto tajemství. Pouze spolu s Kristem, v opozici vůči "spravedlnosti" každého hříchu, který panuje ve světě, můžeme se opravdově modlit. Spolu s Kristem řekneme těm, kteří nás křižují: "Bože odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Přepis audiozáznamu kázání prot. Alexandra Šargunova















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz