Ambon
Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.
Zobrazení příspěvku č. 704: #
Administrátor
--- 28. 3. 2011
Zamyšlení nad možnými (nebo třeba: nemožnými) aspekty probíhající akce
Sčítání lidu - aktivní zapojení se do budování nového světového uspořádání?
Krátký předslov: v této úvaze se mi rozhodně nejedná o polemiku v otázce, zda se při sčítání lidu přihlásit k víře. Spíše se pokouším "nakousnout" jiný problém: zda se sčítání vůbec účastnit. Snad v rámci zatím ústavně proklamované svobody svědomí a glasnosti (čili svobody projevu) je možno něco takového předhodit do internetového pléna k diskusi.
Dlouhodobě mne znepokojuje (a občas sem na podobná témata píši) ta zvláštní stádnost, lhostejnost a defétismus převládající masy křesťanů ve vztahu ke světu, ke státu a celé té duchovní obludě, pro níž používáme jednoduché označení "svět" či "světský duch", o němž víme, že je ve vzpouře proti Bohu a že je to duch antikristovský. Vždyť ne nadarmo píše apoštol, že přátelství se světem je nepřátelstvím vůči Bohu (Jakub 4,4).
V době, kdy není mučednictví, tkví křesťanské svědectví v upřímné lásce k bližnímu (jak to pěkně formuloval japonský biskup Serafim). Myslím, že v tomhle nelidském společenském systému, který právě vzchází nad Evropou, je nejlepším projevem takové lásky trochu riskovat a pozdvihnout hlas s upozorněním na to, co možná přichází a s čím si raději nic nezačínat. Není však vyloučeno, že se mýlím a že to všechno jsou jen plané obavy, a nás čekají jen samé zářné zítřky svobodné, mírové a šťastné budoucnosti lidstva.
Křesťané by přece měli mít v Kristu sílu vzorovat tomuto zhoubnému duchu světa, postavit se mu a vítězit nad ním! A to vítězství se projevuje tím, že člověk zůstane v co nejvíce ohledech oddělen od světa, nedotčen lepkavou pavučinou, kterou se pavouk tohoto světa snaží chytit křesťany, kteří jako motýli vzlétají ze země k nebi. Tedy - jedním ze základních rysů křesťana je osvobození se, získání svobody; především od hříchu a od vášní, což však potažmo znamená i od světa.
Tento křesťanský duch by se, myslím, měl projevit i vůči tak vyloženě světské ("svět" máme zde na mysli v duchovním rozměru tohoto slova) akci, jakou je sčítání lidu. Co máme společného s tímto sčítáním my, kteří nepatříme tomuto světu, ale jsme občany nebeského království? Dáváme sice "císaři", co je císařovo, jenže komu patří naše osobní data? Císaři (resp. vládě)? Domnívám se, že nikoliv. A ještě k tomu - domnívat se jistě lze, že do nich nikomu nic není. Tyto osobní údaje jsou do značné míry naší zcela intimní záležitostí a je zcela rozumné a oprávněné bránit si tuto sféru "zuby nehty".
Církev měla v minulosti pro ochranu soukromí velké pochopení a podílela se na zajištění důvěrných informací před prozrazením. Proto byl vždy tak ctěn institut zpovědního tajemství, který byl zaštítěn hrozbou nejpřísnějších trestů pro toho, kdo by se odvážil toto posvátné zřízení znectít a prozradil, co se při zpovědi dozvěděl. Osoba kněze - faráře - bývala často vnímána (zvláště na vesnicích) i v rozměru tajemníka, důvěrníka, notáře (někdy mu lidé svěřovali závěti, či důvěrná akta, komunikovali jeho prostřednictvím s vyššími úřady). Tato dávná úcta k posvátnosti soukromí vstoupila i do občanského práva např. v podobě tzv. "lékařského tajemství" nebo tzv. "domovní svobody", jejichž narušení se stále zatím ještě trestá. U soudu má obviněný právo nevypovídat a chránit si důvěrné informace, které by mu mohly při projednávání jeho případu uškodit. A tak bychom mohli ještě pokračovat.
Na naše sčítání lidu lze docela dobře pohlédnout i v kontextu současné všeobecné snahy znesvětit posvátnou půdu lidské intimity. Ať už je to vystavování nahoty či všechny ty "reality show", a nebo jsou to novináři slídící v soukromí celebrit, či špehování každého občana všudypřítomnými kamerami, odposloucháváním komunikace, až ke snahám o prolomení lékařského tajemství, sbíráním otisků prstů pro nové průkazy totožnosti... Kam to vede, si může každý odhadnout sám.
-------------------------
Položme si nyní teologicky dosti významnou otázku, zda dobrovolná účast na ateistickém sčítání lidu duchovně nepoškozuje lidskou osobu, kterou si Bůh přeje mít svobodnou pro své Království.
Pár slov tedy k ideovému rozměru této akce. Sčítání je akt majitele vůči svému majetku. Majitel stáda si počítá své kusy dobytka, otrokář své otroky, král své poddané. I Hospodin Bůh dává Izraelitům po odchodu z Egypta na srozuměnou, že už nejsou otroky faraona, že již tento lid nepatří žádnému pozemskému majiteli, ale stává se "majetkem" svého Boha, tudíž nepodléhá nikomu tady na zemi. Tato změna "majitele" se projevuje právě aktem sčítání lidu - Hospodin nařídil Izraelitům, aby se po vyjití z Egypta spočítali. Sečtený lid je na morální úrovni vnímán jako majetek toho, na jehož příkaz bylo sčítání provedeno. Proto Bůh slibuje, že zachovají-li mu Izraelité věrnost, sám si bude svůj lid chránit a nedopustí, aby nad nimi vládl jakýkoliv cizí pozemský vladař.
Zdá se, že toto chápání sčítání lidu se lidem již ztrácí z jejich myšlenkového horizontu, což však neznamená, že tento význam sčítání už nemá, a následně, že by tímto způsobem již duchovně nepůsobilo na lidské duše. Když se člověk upíše někomu, má úpis svou sílu a působení, ať už člověk chápe, co činí, či nikoliv. Tento skrytý rozměr sčítání lidu tu objektivně je, ať už to chceme vidět nebo ne. Ty seznamy přece jsou pořizovány za účelem provozování vlády nad lidmi, proto o nich chce stát znát podrobnosti. Není to v důsledku nic jiného než soupis těch, kteří mají být ovládáni.
To však ještě není to nejhorší. Je tu otázka, proč vláda (zvláště v době údajné finanční krize, kdy občanům hodlá krutě zdvihat daně) provádí tak nesmírně nákladnou akci, aby získala údaje, které z části už ví a z části si je může získat jinak - a podstatně levněji. Sčítání lidu je bezkonkurenčně nejdražším způsobem, jak si tyto informace opatřit. V materiální sféře lze toto počínání smysluplně vysvětlovat jen dosti nepřesvědčivě. Jediné vysvětlení, které by bylo adekvátní obludné finanční nákladnosti této akce, lze najít na úrovni duchovní a úrovni morální. Z morálního hlediska jde tomu, kdo stojí za touto akcí, o to, aby občané projevili jednak spoluúčast a z druhé strany učinili úkon pokoření se před světskou vládou. Aby majetnictví lidských osob nemělo jen sílu materiální (ve smyslu: patří mi tvé tělo, ale s duší si dělej, co chceš), ale i sílu duchovní (tj. patříš mi celý, s tělem i duší), pak se nemůže jednat o pouhé jednostranné násilí nad člověkem, ale je od zotročovaného potřebná nějaká forma jeho souhlasu, spolupráce. Tělo si můžeš vzít násilím, ale duši ti člověk musí dát dobrovolně. Zdá se mi, že na morální úrovni účast na sčítání vyjadřuje tvůj souhlas se světským a hlavně duchovním systémem, který nad tebou panuje a který chce postupně asimilovat nejen tělo, ale i tvou duši, abys mu nakonec patřil celý. Myslím, že důsledky toho požírání lidských duší bestiálním mašinérií civilizace jsou už na řadě bližních patrné - stačí si všimnou otrockého způsobu jejich myšlení.
To je jediný aspekt prováděného sčítání, který nelze nahradit žádným jiným druhem sběru dat o lidech a o společnosti. Zmíněné morální hledisko se posléze samo překlápí do duchovního. Při poskytnutí své spoluúčasti a potažmo souhlasu, vydáváme jaksi část své duše - čili upisujeme se nejen tělesně, ale i duchovně někomu... Komu? Kdo může mít zájem na lidských duších? Komu nestačí údaje o lidech (jakkoliv mohou být podrobné), když jsou opatřeny bez osobní spoluúčasti všech občanů? A nejde tu jen o holou spoluúčast, ta by mohla být pro získání nějakých údajů poskytnuta i anonymně! Člověk svým podpisem na plně identifikovatelném sčítacím archu stvrzuje, že garantuje plnou angažovanost své osoby na tomto aktu (připomínám zde teologický význam pojmu osoba, nejedná se jen o pouhého jedince; osoba je Boží dar člověku, je to součást Božího obrazu v člověku). Je po nás požadováno, abychom podpisem garantovali správnost vyplněných dat, tedy ručíme - dáváme někomu za sebe záruku. Komu?
Možná je ta nedbalost, s jakou lidé dávají svůj podpis na sčítací arch, způsobena z části tím, že dnes stále podepisují tolik lejster, žádostí, hlášení, stvrzenek (i k účtu v bance přistupují přes podpisový vzor), takže už ztrácejí schopnost vnímat plný morální význam svého podpisu. (Vidíme to i na příkladech, kdy lidé s lehkostí podepisují značně nevýhodné úvěrové smlouvy, aniž by si je pořádně přečetli, a končí to exekucí majetku.) Asi se na tom podílí i ta zdánlivá svoboda současné doby. Lidé nejsou ostražití, otupěla jejich pozornost. Vzpomínám si, že v dobách totalitního režimu byli lidé podstatně opatrnější na to, kam a komu udělují svůj autogram.
Kdo může potřebovat tuto celospolečenskou autogramiádu? Komu nestačí stávající databáze osobních údajů o lidech, ale kdo potřebuje mít databázi souhlasících a rozkazu podřídivších se osob? (Zní to skoro už jako z Bible: Socha vydala rozkaz všem obyvatelům země poklonit se... /Zjev 13,15/) Je to naše vláda? To je samozřejmě směšná řečnická otázka. Je nabíledni, že takové databáze potřebuje někdo jiný. Někdo, kdo chce vládnout nejen nad těly, ale i nad dušemi, kdo chce, aby mu lidé patřili - a to nejen příslušníci nějakého národa, ale vposledku celého světa. A je vysoce pravděpodobné, že právě pro toto individuum se tyto databáze pořizují (ať už to naše vláda ví či nikoliv) a právě tomuto individuu budou - jak lze tušit - tyto databáze předány, i když se vláda dnes zaklíná všemožnými sliby a zárukami, že získané osobní údaje nebudou nikomu poskytnuty a že budou po zpracování vymazány a kdesicosi.
-------------------------
Tím se dostáváme k dalšímu neblahému možnému rozměru celé této podezřelé akce. Vláda i statistický úřad nás horem dolem ujišťují, že na základě odevzdaných formulářů nedojde k sestavení databází, obsahujících společně se základními osobními identifikačními údaji i všechno to ostatní, co občané na sebe ve formulářích prozradí. Jenže - ruku na srdce - dá se takovým slibům důvěřovat? Nebo jinak: proč bychom jim měli důvěřovat? A jaká je nám dána možnost kontroly nad zpracováním našich osobních dat?
Vždyť už jen tak - od pohledu - když vidíte naše politiky v televizi, chtěli byste taková "kvítka" mít za sousedy? Dokonce i někteří novináři, kteří se s vrcholnými politiky dlouhodobě stýkají, po letech uznávají, že je téměř nemožné najít mezi nimi solidního člověka, který by skutečně měl na srdci blaho lidu. Takový totiž neprojde ostnatým houštím těch stranických aparátů, aby se dostal do pozice adepta na poslance nebo člena vlády; nemá šanci obstát v té poslanecké džungli a rvačce o koryta. Slušný člověk na to nemá žaludek, schopnosti ani výdrž. A jestli je mezi našimi politiky nějaká čestná výjimka, tak jen potvrzuje obecné pravidlo, a navíc tam mezi nimi asi dlouho nevydrží. (Vím, že je to širší téma, ale není hlavním tématem naší úvahy.)
Ať si každý věří čemu (a komu) chce. Já osobně proklamacím o tom, že údaje ze sčítacích formulářů nebudou znežity, nevěřím. Mít formuláře vyplněné většinou národa - to je až příliš lákavé sousto, takové pokušení, že by politikové a všichni, kteří mají sčítání pod palcem, museli být nadmíru charakterní a mravní lidé, aby pokušení nepodlehli.
Kdo bude tak naivní, aby dnes ještě věřil té většině našich politiků, která je zkorumpovaná od hlavy až po paty, prolhaná (viz všechny ty prokazatelné lži o radaru v Brdech, o válce v Jugoslávii adal.)? Kdo jen trochu soudný má solidní důvod důvěřovat, že nejsou vydány nějaké utajené instrukce pro provádění statistického zpracování formulářů a získaných dat...? A jakmile by přes všechna dušování odpovědných činitelů vznikla jakoukoliv cestou kompletní databáze, pak už nikdo přece nemůže předem vyloučit, že nějaká další "demokraticky zvolená vláda" odhlasuje, že na základě "nové direktivy z Bruselu" budou databáze "bezpečně přemístěny" či "soustředěny v jednom evropském nejlépe zabezpečeném počítači", a tím ochráněny před zneužitím, protože národní státy přece nemají dosti peněz na zajištění takové bezpečnosti, jakou si databáze ze sčítání lidu bezesporu zaslouží. Po dvou desetiletích vlád, které rozkradly či nechaly rozkrást v tomto státě vše, co bylo možné, budete věřit, že všechny příští vlády zachovají něco tak cenného, jako je databáze podrobných osobních občanů, v bezpečí někde v paneláku statistického úřadu v Praze 8 Na invalidovně?
Směšnost takové ideje (o neprůstřelném zabezpečení databáze na věky věkův) je konec konců zřejmá i na čistě světské úrovni. Kdo má jakousi představu o hodnotě takové databáze v dnešní informační době, ví, že neexistuje na zemi takový trezor, takový firewall, a tak zabezpečené a ostrahou hlídané místo, kde by bylo v bezpečí něco tak cenného, jako je takováto databáze celého národa se všemi osobními důvěrnými informacemi. Pokud taková databáze vznikne, bude podle mého názoru ukradena a zneužita mnohokrát. A pokud nevznikne hned, může "kouzlením" z daty vzniknout později.
To vše ale není tak důležité, jako je znepokojivé duchovní klima, které vůbec připouští sbírání takových dat a možnost vzniku takových databází. Není to snad už působení ducha někoho, kdo takovou databázi potřebuje a kdo si ji snad i objednal? Pak by jeho působení už zjevně nebylo jen ve sféře duchovní a na úrovni vnukávání myšlenek, ale i ve sféře výkonné politické moci.
Mimochodem, i kdyby bylo náhodou pravda, že jméno a základní identifikační údaje nebudou z formulářů načteny, pak podle adresy, která načtena bude (a tím se statistici netají), a dalších osobních údajů, je možno kdykoliv osobní údaje z patřičnou osobou opět spojit. Databáze obsahující jména a hlavní identifikační data už je hotova, o čemž svědčí předvyplněné formuláře. Konec konců, proč není sčítání plně anonymní, jak to např. bude za dva měsíce na Slovensku? Nebo nejsou sbírány údaje jen u reprezentativního vzorku společnosti, jako např. v Německu? (Nelze vyloučit, že se na Češích testuje něco, co proběhne v budoucnosti všude. Češi se svou specifikou zlomenou národní povahou k tomu nejspíš byli vybráni po zralé úvaze. Anebo byli zvoleni, protože jsou nejateističtějším národem široko daleko?)
Podle Murphyho zákonů: co lze zneužít, bude jistě zneužito. Pokud je tu nějaká - sebemenší - možnost, aby sčítání lidu vedlo k sestavení jmenné a adresné databáze obsahující nejen soupis jmen, ale i majetku a dalších osobních údajů, pak tato databáze nejspíš vznikne. Takže podle této logiky věci můžeme předpokládat, že cílem sčítání je zaevidovat všechny lidské osoby v ČR, a to nikoliv jen podle jmen a dalších základních osobních údajů, ale i s mnoha dalšími podrobnostmi o nich. Takže ať se každý svobodně rozhodne, zdali chce v takové databázi figurovat.
--------------------------------
Nu, zbývá nám zmínit ještě jeden úhel pohledu, z něhož možno na sčítání upřít zkoumavé zraky.
I kdyby nebylo nic z výše uvažovaného pravda, kdyby se žádná z právě zmíněných předtuch nenaplnila, pak tu zůstává to nejjednodušší morální hledisko, které by mělo křesťana poněkud znepokojovat. A tím je narůstání otupělosti vůči státnímu dozoru a upevňující se zvyk podřizovat se světu. Pravidelná účast na takových - mírně řečeno - podezřelých a z hlediska křesťanského svědomí nejednoznačných akcích, prostě otupuje vnímavost člověka, jeho cit pro svobodu a nepolapenost světskými sítěmi.
Každých deset let se lidé aktivně zúčastní sčítání. Což zde není nebezpečí, že tím potvrzují svou ochotu patřit tělem i duší tomuto světu "cizoložnému a hříšnému" a potažmo jeho vládci a pánu, čili "knížeti tohoto světa", jak o něm hovořil Pán Ježíš? Každých deset let vlastně probíhá veliký celonárodní test připravenosti společnosti k poslední velké totalitě. Za tato tři desetiletí se provádějí tři soupisy těch, kteří se podřídili rozkazu a lze tedy o nich předpokládat, že se podřídí i na dalším stupni zavádění nového světového řádu, celosvětově centralizované totality. Není na místě alespoň jakási obava, zda tyto tři pořizované databáze nebudou klíčové pro pořízení seznamu "poddaných" nového svrchovaného císaře, pána a boha? (Těmi třemi se rozumí sčítání z r. 2001, pak 2011 a nakonec 2021.) Není možná jedním z důležitých ukazatelů, zda je společnost už dost vykrmena k porážce, právě účast křesťanů?
Je tu jistá analogie. Mojžíš nechal na pokyn Boží sečíst ty, kteří byli vyváděni z otroctví do svobody, od egyptských hrnců plných masa na poušť, kde svůj lid Bůh živil manou. A dnes někdo nechává sečíst ty, kteří jsou vedeni ze svobody - do zajetí, od duchovního života - do egyptského otroctví, od Božího pokrmu nebeským chlebem - k plným hrncům masa a plnému břichu. (Paradoxní je, že se sčítání lidu koná zrovna v době Velkého půstu, kdy by křesťané měli být co nejvíce vzdáleni všemu světskému :-)
Často slýchávám, že sčítání lidu se provádělo vždy - od nepaměti. A proto na tom nemůže být nic špatného. Nevím, zdali je adekvátní schvalovat dnešní sčítání lidu poukázáním na jakékoliv soupisy obyvatelstva prováděné v minulém století či dokonce minulých tisíciletích. Nikdy totiž nebyly k dispozici stroje, umožňující dostatečně efektivní správu shromážděných dat. Dříve mohla být sebraná data díky tomu použita opravdu jen a jen k získání statistických údajů. V dnešní době výkonných počítačů (tj. u nás od sčítání v r. 2001) dostává práce se sebranými údaji úplně novou podobu. Dnes stroje umožňují elitě využít shromážděných informací k posílení výkonu moci nad každou jednotlivou osobou. A především - nikdy v dějinách nebyla antikristovská světovláda tak blízko reálnému uskutečnění, jako s nástupem éry počítačů a mikročipů. Vždyť infrastruktura pro reálný výkon světové vlády se už buduje před našima očima. Proto ještě nikdy v dějinách neměla účast na sběru osobních dat takový morální význam! Ještě nikdy nemohlo mít tak masový dopad aktivní oficiální poskytování informací o sobě a jejich odesílání k nějakému dalšímu zpracování, které je zcela mimo naši kontrolu. Neměli bychom skutečně říci, že svou účastí se každý člověk aktivně podílí na budování Nového Světového Řádu? Neměli bychom k tomu zároveň dodat, že něco takového jistě není možné bez nějaké duchovní škody na lidské duši? Pokud to tak je, pak tím křesťan něco duchovně ztrácí, přichází o nějakou část blahodati či o kousek své duše (neteologicky řečeno).
Zajímavá je reakce křesťanů, kteří by přece měli mít jakýsi zdravý instinkt v těchto duchovně ožehavých otázkách. Avšak většině křesťanů nejenže nevadí sběr osobních dat o jejich osobách, ale ještě k tomu necítí vůbec žádný problém tomuto sběru aktivně napomáhat. Nějak nám ochabuje křesťanský duch, umdlévá pod tíhou světa, protože už jsou křesťané do toho světa příliš zamotáni. Když křesťan nezachovává věrnost v malých záležitostech (jako jsou elementární prvky křesťanského života - modlitba, půst, plnění přikázání, dodržování nedělí a svátků, účast na Tajinách, následování duchovního vedení a věrnost pravoslavnému duchu), ztrácí se nenápadně blahodatná pomoc potřebná k udržování oddělení od světa. A najednou mu začne připadat příliš těžké zachovat věrnost ve středně významných křesťanských věcech, kdy už musí k zachování plnosti křesťanského ducha překonávat nějaké překážky, nelekat se nepříjemností a pohrdat hrozbami. Nu, a nakonec už bude tak zesláblý, že se nedokáže vzepřít, až se po něm bude žádat zřeknutí se Krista, zapření víry.
Dnešní stav křesťanů je o to podivnější, že jsme církví, která si stále připomíná doby prvních mučedníků, kteří nešli na žádný kompromis se světem v duchovní oblasti. Sv. Fotinie plivla do tváře římskému císaři, když po ní chtěl, aby obětovala modlám; mučedníci dokázali klidně vynadat vysokým státním úředníkům a obvinit je z bláznovství; dávní křesťané se vysmívali státnímu římskému náboženství i tváří v tvář svým katům; svatí otcové nadšeně bořili pohanská obětiště a rozbíjeli modly... Kde to všechno je? Všeobecný duch současné skleslosti, lhostejnosti a tzv. "politické korektnosti" v důležitých náboženských, církevních a duchovních otázkách nemůže mít jiný zdroj, než je plíživě sílící přátelství se světem.
Síla postavit se světu někam vyprchala. Odhodlání postavit politikům, státu, když po nás žádají něco, co se příčí svědomí, jaksi umdlévá - zvláště na západě. Možná je to proto, že dnes už se našemu svědomí nepříčí prakticky nic, dokonce ani hluboký mravní úpadek - mnozí lidé v sobě všemi těmi kompromisy se světem umlčeli hlas svědomí, což je jeden z důkazů vyvanutí blahodati. Vždyť tam, kde je hojnost blahodati, tam je hlasité svědomí a vysoká mravnost. Jak bude mravní stav lidstva dále upadat, společnost se bude morálně rozkládat, svědomí už nikoho obviňovat nebude a společnost se změní na stádo, jemuž stačí ke spokojenosti "chléb a hry".
Žalostné na tom je, že se tento proces úpadku týká i křesťanů, kteří by měli být už ze samotné podstaty svého náboženství, od tohoto světského úpadku odděleni. Pád křesťanů bere světu jeho poslední naději. Vždyť ztratí-li sůl svou chuť, čím bude osolena? V knize výroků starce Antonije se píše, že až se budou lidem rozdávat antikristovy pečeti, což bude konečné stvrzení jejich odpadnutí od Boha a přijetí Antikrista za svého pána, vládce a otce, budou lidé stát na jeho pečeť frontu. Nebudou je nahánět, ale sami si pro ni přijdou a ještě na ni budou čekat ve frontě.
Připomíná mi to jeden smutný obraz z doby, kdy ze západní Evropy vozili židy do koncentračních táborů. Ti první tam jeli dobrovolně - byli nalákáni na různé lživé přísliby; jeli tam komfortními vlaky, ve svátečním oblečení, úplně svobodně. Na jedné zastávce prý vystoupili, aby se občerstvili, a jeden z nich se zdržel, takže mu ten vlak málem ujel - musel utíkat, aby ho chytil - jen tak tak to ještě stihl do něj naskočit. Do koncentráku dorazil včas.
Podobné je to dnes s námi. Ještě jim sami ty sčítací archy vyplníme, pak to neseme odeslat. Stojí nás to energii, čas, síly - jen abychom to stihli a v pořádku to správně vyplněné včas odevzdali. Přitom antikristovský rozměr těchto databází může být každému jen trochu poučenému křesťanu zcela zřejmý. Mám takový dojem, že i tomu nepoučenému by mohlo zdravé duchovní tušení nějak napovědět, že tady asi nebude duchovně všechno úplně v pořádku. Kam zmizel ten duch protestu, který umožnil křesťanům přežít pět set let na Balkáně pod Turky? Je rozleptán pohodlím a komfortem. Ta svědomitá účast na sčítání, s níž křesťané pospíchají, aby byli řádně zaneseni do podivných seznamů, je o to nepochopitelnější, že jim za odřeknutí účasti prakticky nic moc nehrozí. Hlavu jim za to nikdo neutrhne, do vězení je nepošlou a ta pokuta není zas tak vysoká, aby to průměrného občana finančně nadosmrti zruinovalo. Nicméně ani za tak malé riziko už dnešnímu křesťanu zachování svobody svědomí a neposkvrněnosti světskými piklemi nestojí. A tak tu stojíme před zajímavou otázkou: "Co je dnešní křesťan ještě ochoten zaplatit za zachování své oddělenosti od světa, jak to po něm apoštol v Bible žádá?"
P.S.
Těmito řádkami nehodlám nikoho k ničemu nabádat, jen přimět k zamyšlení a vyjádřit svůj soukromý pohled na věc. Toť vše. Netroufal bych si tvrdit, že účast na sčítání lidu je přímo hřích (v teologickém smyslu toho slova). Ale jsem z celého srdce přesvědčen, že tomu, kdo z duchovních příčin odmítne svou účast, dá za to Bůh velkou blahodať.
Pokud jste někteří náhodou dočetli až sem a trochu jste se nad možnými (a nebo třeba: nemožnými) aspekty našeho sčítání lidu zamyslili, splnilo moje psaní svůj účel. Ať už se člověk rozhodne postavit se ke sčítání tak či onak, měl by to učinit nikoliv bezmyšlenkovitě (jen proto, že to někdo nařídil), ale jako rozumná osoba a v souladu se svým svědomím.
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.