1414


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Zobrazení příspěvku č. 810: #

Administrátor --- 30. 7. 2012
O řecké krizi - některé souvislosti

Krize v Řecku - mýty a realita

Sdělovací prostředky věnují řecké krizi velkou pozornost. Ve většině publikovaných materiálů zní slova o "záchraně" a "pomoci" Řecku; zároveň obsahují obvinění vznášená proti této malé zemi, která je obžalována z "nezodpovědné politiky", jež údajně přivedla Evropu (či dokonce svět) na pokraj katastrofy. Pokusíme se oddělit pravdu o výmyslů a rozebrat vznášená obvinění.


Igumen monastýru Vatoped, starec Efrém

 
1. »Krize nemá jen materiální příčiny.«

To je nepochybný fakt. Není vůbec náhodné, že tato rána dopadla právě na zemi, v jejíž ústavě je zakotveno dominantní postavení pravoslavné církve a jejíž obyvatelstvo v naprosté své většině vyznává Pravoslaví. Řecko bylo "kostí v krku" evropským činovníkům, z nichž mnozí z vysokých postů hlasitě požadovali omezení vlivu Pravoslaví v Řecku, oddělení školství od církve, zajištění práv etnických, náboženských a sexuálních menšin.

Již drahně let vedou řecké i evropské sdělovací prostředky kampaň zacílenou na diskreditaci Řecké církve, obviňují ji z vyhýbání se placení daní a z morálního rozkladu duchovenstva. Došlo to až tak daleko, že významní řečtí i evropští politici přímo nazývají pravoslavnou církev bezmála hlavním viníkem evropské krize a požadují oddělení církve od státu.

V proticírkevní kampani byla použita kauza igumena monastýru Vatoped Efréma (u nás viz příspěvek 803) a dále i méně známé případy obvinění pravoslavných monastýrů ze zneužití finančních prostředků. Mnišství se stalo jedním z hlavních terčů masivní antipravoslavné propagandy.


Synod Řecké pravoslavné církve

 
2.) »Řecká církev neplatí daně.«

Tento mýtus vytrvale rozšiřují řečtí i evropští liberálové, kteří si usmysleli obrátit hněv lidu proti "hamižným církevníkům". Posvátný synod Řecké pravoslavné církve, aby smetl tyto domněnky, publikoval (22. února 2012) zvláštní prohlášení, v němž podrobně vyčíslil daňové platby, které církev hradí. Jejich součet činí za rok 2011 přes 12 miliónů Euro. (Viz u nás příspěvek 809.)

Ekonomická krize se stala krutou zkouškou pro pravoslavné duchovenstvo. Před šedesáti lety odevzdala Řecká církev státu významnou část svého majetku, především pozemky. Podle dohody se na oplátku za převzatý církevní majetek stát zavázal vyplácet duchovenstvu mzdy ze státního rozpočtu.

Nyní v rámci politiky striktních úspor stát nejenže krátí platy duchovním, ale dokonce snižuje i jejich počet. Podle nových zákonů může obdržet mzdu od státu pouze jeden nový duchovní místo deseti penzionovaných nebo zemřelých. Přímým důsledkem toho je bolestivý nedostatek farních kněží v odlehlých částech země.

Řecké farnosti a monastýry prokazují nejen duchovní, ale i ohromnou materiální pomoc lidem trpícím krizí. Zřízeny jsou stovky bezplatných jídelen, tisíce rodin dostávají peněžní podporu a potraviny zdarma.


Představitelé "trojky" mezinárodních věřitelů navštívili Athény

 
3.) »Řecko nic neprodukuje.«

Úroveň řecké produkce v posledních letech skutečně poklesla. Jenže byl to právě vstup této země do Evropské unie, co vytvořilo a stále vytváří překážky k rozvíjení možností výroby v Řecku. Před vstupem Řecka do EU Řekové exportovali zemědělské produkty, kdežto nyní je dovážejí. Dříve mělo Řecko několik cukrovarů a několik velkých textilních továren. Nyní nemá nic z toho. Předtím byly v zemi rozvinuté loděnice, nyní prakticky zmizely. Direktivy EU vedly ke snížení úrovně rybolovu, omezení vinařství a úpadku mnohých dalších forem zemědělské výroby.
Když vstoupilo Řecko do EU, muselo vykácet i stoleté olivovníkové háje, které byly považovány za národní bohatství. Řekové totiž kvůli vstupu do EU měli povinnost zajistit tímto aktem snížení produkce a potažmo skoro zrušení vývozu řeckého olivového oleje (který, mimochodem, kvalitou i chutí zřetelně překonává ty, které se dnes "smějí" dostávat na evropský trh z Itálie, Španělska apod.; tak vypadá vize volného trhu a svobodné tržní ekonomiky v EU). Byla to tenkrát úplná národní pohroma.

Vnucuje se myšlenka, že pro pravoslavné země platí už tisíc let ten samý princip - kdykoliv uvěřily Západu, byly oklamány. Současná situace Řeků je velice podobná historickým okolnostem při pádu Byzance resp. dobytí Konstantinopole Turky. Za pomoc si Západ nechal tenkrát od Byzance zaplatit vysokou cenu (hlavně unionizací), a pak stejně nechal Konstantinopol padnout (viz S. Runciman: Pád Cařihradu - zde a zde). (Pozn. překl.) K tomu ještě malé srovnání s naší aktuální situací dole pod článkem.
Vstupem do jednotné Evropy se Řekové zřekli samostatnosti země a začlenili se do celoevropského trhu práce. A tak Řekové budovali postindustriální ekonomiku, v níž dominuje sféra služeb, za což je evropští činovníci chválili a stavěli v rychlosti ekonomického růstu na třetí místo v EU hned po Irsku.

V důsledku této politiky vzrostl podíl sféry služeb v ekonomice země z 62% (1996) na 75% (2009), kdežto podíl průmyslu se významně zmenšil. Tenkrát tomu však nikdo nevěnoval pozornost, neboť úvěry zajišťovaly pro většinu obyvatelstva dostatečně vysokou úroveň příjmů.

Když bylo Řecko přijato do EU, dostalo za úkol změnit vlastnické vztahy a vlastnická práva, a dále privatizovat strategické podniky kontrolované doposavad řeckým státem.

V r. 1992 přijalo Řecko zákon o privatizaci, který se vztahoval na přibližně 700 podniků. K r. 2000 bylo zprivatizováno 27 největších podniků, mezi nimi 5 hlavních bank země. Podíl státu v Národní bance se tenkrát snížil na 50% a k r. 2010 na 33%. Hned po bankách byly prodány telekomunikační společnosti, strojírenské továrny a potravinářský průmysl. Dokonce i výroba slavného koňaku Metaxa se dostala pod britskou firmu Grand Metropolitan. Stát odešel z výdělečné námořní přepravy a začal rozprodávat námořní přístavy.

4.) »Řecko je chudá země.«

Ve skutečnosti Řecko oplývá bohatstvím pod povrchem (viz i nedávná zpráva v českém tisku), silnými průmyslovými jednotkami, rozvinutou námořní plavbou, ohromným potenciálem pro rozmach zemědělské výroby a turismu. V zemi je dost všeho, aby dokázala sama sebe nasytit a zabezpečit. Řecko je obdařeno značnými prozkoumanými zásobami užitečných hornin a nerostných surovin, které se doposavad netěžily kvůli tlaku EU a pro nepatriotskou politiku místních úřadů.


Míting v Athénách požadující rovnoprávnost imigrantů

 
5.) »Příčina řecké krize = obrovské množství (milión) státních zaměstnanců.«

Ve skutečnosti stojí Řecko až na 14. příčce mezi evropskými zeměmi ohledně počtu státních zaměstnanců v porovnání s celkovým počtem pracujících, což je zde 11,4%. Řecký ukazatel je mnohem nižší, než ukazatel země stojící na první příčce, tedy Švédska (30%) a nebo Dánska (29%); řecký ukazatel je dále znatelně nižší než francouzský (21,2%) a je daleko i od Velké Británie (17,8%). V současnosti je v zemi znát nedostatek personálu v nemocnicích a jiných sférách a odvětvích. Nedostává se kněží (kteří jsou v Řeku také státními zaměstnanci).

6.) »Řecko je zahlceno přílivem imigrantů.«

V rámci politiky EU přijala řecká vláda řadu liberálních zákonů, jichž využili cizinci z afrických a asiatských zemí k masové invazi do Řecka; většinou se jedná o muslimy). V Řecku tím vzrostla kriminalita, roste stínová ekonomika a korupce. Imigranti zasadili ničivý úder drobnému obchodu, protože narozdíl od řeckých podnikatelů neplatí žádné daně. Stovky milionů Euro jsou každoročně vyváženy ze země.


Muslimové se modlí v centru Athén

 
7.) »Ekonomiku Řecka fakticky ovládají jeho věřitelé.«

To je vskutku tak. Evropa otevřeně dává Řecku ultimata. Během okamžiku Řecko ztratilo téměř veškerou svou suverenitu a ocitlo se pod přísným dohledem "trojky" - Evropské centrální banky, Eurokomise a MMF. Tyto instituce nedopustily provedení referenda, v němž by Řekové mohli sami určit svůj vztah k ekonomickým opatřením státu, jež přivedou stovky tisíc lidí na hranici chudoby.

V současnosti evropští vládcové a masmédia vydírají řecké voliče hrozbou, že jestli nebudou při červnových volbách hlasovat, jak "je potřeba", (tj. nepodpoří ty, kteří přijali závazky a diktované podmínky), čeká Řecko "strašná a temná budoucnost".

Západ požaduje od Řecka nejen ekonomické ale i politické ústupky: zmenšit armádu, oddělit církev od státu, zajistit rovná práva imigrantům-jinověrcům.

Probíhá otevřená intervence do vnitřních záležitostí Řecka. Např. známý úředník EU nedávno "poradil" řecké vládě, aby vyloučila z voleb nacionalistickou stranu "Zlatá záře". Představitelé evropských vládních kruhů nejednou doporučovali Řecku, aby "přemýšlelo o prodeji několika řeckých ostrovů". Člen německé vládní koalice Scheffeler dokonce publikoval v časopise Bild článek s provoláním: "Řekové - bankrotáři, prodávejte ostrovy! A také Akropolis!"


Turecká vlajka nad Akropolí (provokace německých novin Frankfurter Allgemeine)

 
8.) »Evropa "zachrání" Řecko.«

Tato teze, kterou masmédia vnucují, je více než sporná. Podle slov novináře Michaila Leontieva Evropané "zadupávají Řecko do země..." V době začátku evropské dluhové krize, když se země EU rozhodly, že je ta správná chvíle Řecko zachránit, tvořil řecký dluh 112% HDP a to se považovalo za hrozivé číslo. Nyní v procesu "záchrany" vzrostlo toto číslo na 150% a další "zachraňování" tato procenta ještě zdvihne. Opatření ke krácení rozpočtu, k nimž Brusel Athény nutí a stanovuje je jako podmínku poskytnutí pomoci, principiálně podlamují další ekonomický růst země a vlastně likvidují jakékoliv další možnosti tohoto růstu. Zdroje k úhradě dluhu jsou ničeny, takže dluh musí nutně dále narůstat. (Zdroj)

Balíček pomoci Řecku ve skutečnosti neřeší jeho finanční problémy, ale konzervuje je. Dluh zůstane každopádně stejně příliš velikým (120% DPH v r. 2020), není možno jej uhradit a je prakticky nereálné ho obsluhovat. Řecko padá do finanční pasti, kdy bude nuceno pracovat jen na obsluhu tohoto dluhu, de facto bez možnosti zlepšení života svého lidu.

9.) »Evropa ve skutečnosti nepomáhá Řecku, ale sama sobě.«

Nabídnutá finanční pomoc pro Řecko nebude stačit, ale stačí Evropě k tomu, aby řecký dluh přestal být noční můrou pro evropské banky.


Angela Merkelová - zlý duch Řecka

 
10.) »Věřitelé nesou větší odpovědnost za situaci Řecka, než samotné Řecko.«

Do současného dluhu upadlo Řecko právě v důsledku plnění doporučení EU. V průběhu mnoha let mu vlastně nutili stále další a další půjčky.

Řecký problém stejně jako všechny ostatní "bubliny" a "díry" ve světové ekonomice, byl vytvořen především věřitelem a nikoliv dlužníkem. Řecký dluh ve vztahu k HDP před tím, než Řekům začali prokazovat pomoc, byl menší než americký (analogicky ve vztahu k HDP).

Už v r. 2009 nebyla platební neschopnost Řecka pro nikoho tajemstvím, ale "hodní strýčkové" z EU mu vnutili ještě 90 miliard eurokreditů. Vždyť každá poskytnutá půjčka slibuje ohromné finanční výhody. Řekové utráceli neúměrně ke svým prostředkům, ale ti, kteří je úvěrovali, dostávali procenta a vydělávali na tom.

11.) »Evropa využívá krize v Řecku pro své blaho.«

Dle výroku jednoho řeckého politika hrají evropští finančníci "pokr s lidskými životy". A tato hra je z hlediska finančního - jak nutno uznat - velice výhodná.

Nejvíce na této krizi vydělalo Německo. Tato země si může půjčovat prakticky bez úroků, a následně je s určenými úroky přepůjčit Řecku. Dle názoru předsedy řecké strany PASOK Evangelose Venizelose Germania mohlo Německo na podobných spekulacích vydělat za poslední dva roky přibližně 400 milionů Euro.
Nedávno prošla českým tiskem zpráva, že se němečtí občané bouří proti tomu, aby pomoc Řecku hradilo především Německo. Angela Merkelová je uklidňovala vysvětlením, že na pomoci Řecku Německo vydělává. (Pozn. překl.)


Slzy řeckého důchodce

 
12.) »Řekové jsou darmožrouti, kteří jako národ žijí z dotací na účet EU.«

To je jeden hlavních mýtů, které nám masmédia vnucují. Ve skutečnosti tkví paradox evropské pomoci v tom, že ani jediné Euro ze "strukturálních fondů" EU nelze utratit na zvýšení penzí nebo sociálních podpor. Zato je však možné je vynakládat na nikomu nepotřebné a nerentabilní objekty infrastruktury (např. gigantická letiště v malých městech nebo ohromné sportovní stavby). Takové dotace přirozeně nejsou výhodné pro lid, ale pro evropské i řecké činitele a finančníky.

Z toho je zřejmé, že výroky typu: "Pracovití Němci hradí výplaty Řekům," nejsou nic více než mýtus. Ani jediné procento z dotací EU nešlo do sociální sféry. Byly to investice do infrastruktury, které jsou výhodné v prvé řadě pro samotnou EU.

13.) »Řekům umazali polovinu dluhu.«

Ve skutečnosti jim nikdo žádné dluhy neodpustil. 27. října 2011 bylo dosaženo posledních dohod s EU o - zdánlivém - umazání 50% řeckých dluhů. Toto odepsání poloviny dluhu se však týkalo ne celého dluhu ale jen 50% z dluhu soukromým investorům. Německu, které si půjčuje na trzích peníze za úrok menší než 1,5% a dává Řecku na dluh s úrokem 3,5%, zůstává Řecko dlužno stejně jako dříve. Pověstní "soukromí investoři" to jsou především řecké banky, které se kvůli umazání poloviny dluhu ocitly na hranici kolapsu, a řecké penzijní fondy, které ztratí 50% svých aktiv. Takže takto vypadá ono "umazání poloviny dluhů".

14.) »Krize v Evropě vznikla kvůli Řecku.«

Ve skutečnosti by byla krize ať už s Řeckem nebo bez Řecka (což v interview pro Financial Times Deutschland otevřeně prohlásil bývalý německý ministr financí a nyní člen výkonného výboru Evropské centrální banky Jörg Asmussen).


Jörg Asmussen

 
Francie, Itálie, Portugalsko mají ještě větší vnější dluh a ekonomické těžkosti. Připomínáme čtenářům, že podle existující evropské dluhové normy nesmějí dluhy země převyšovat 60% jejího HDP. Žádný člen EU nesplňuje tuto normu a to včetně Německa, které teď obviňuje Řeky ze všech smrtelných hříchů.

Dnes se německé sdělovací prostředky zalykají nenávistí k Řekům, prohlašují je za darmošlapy, povaleče a lenochy. Jenže sami Němci (spolu s Francouzi) jsou světovými jedničkami v takových ukazatelích, jako je krátký pracovní týden, délka dovolené či počet svátků. Průměrná mzda v Řecku činí 750 Euro, zatímco v Německu je to 2,5 tisíce Euro.

Řeky, kteří každoročně pohostinně přijímají ve své zemi stovky tisíc evropských turistů, teď nazývají "prasaty, která prožrala půjčky", "profesionály na odpočinek" a "karnevalovým národem". A to přesto, že HDP Řecka v přepočtu na jednoho obyvatele je 42. ve světě a je jen o 9% menší, než průměrný HDP v EU. Tedy mnohem vyšší než v Maďarsku, Česku, Estonsku či Litvě, o nichž se v souvislosti s krizí nic neříká. Co je to jiného než "dvojí metr"?


Tele u newyorkské burzy

 
13.) »Současná krize je první vážnou krizí nové konzumní éry.«

O objektivních příčinách všeobecné krize se dobře hovoří v provolání k národu vydaném Řeckou pravoslavnou církví:

"Naše ekonomická krize je spojena s nerovnováhou mezi produkcí a spotřebou. Mezi pomalými tempy výroby, jichž se nám daří dosáhnout, a vysokou životní úrovní, na niž jsme si zvykli. Když spotřeba výrazně převyšuje produkci, vychyluje se ekonomická rovnováha na stranu schodku...

Disproporce mezi konzumem a výrobou není jen ekonomickou kategorií, ale především ukazatelem duchovního úpadku. Je to příznak morální krize, která zasáhla jak vládu tak i lid. Vláda nedokázala chovat se odpovědně k národu, nemohla či nechtěla hovořit k lidem jazykem pravdy, propagovala falešné ideály, napomáhala korupci. Jejím jediným cílem bylo udržení moci. V praxi vláda působila proti zásadním zájmům lidu i naší země.

Na druhé straně i my, řecký lid, jsme se chovali nezodpovědně. Zbožňovali jsme bohatství, hledali jen materiální dostatek a spokojený život. Nehnusili jsme si klam a nechali se snadno ulovit...

Podstata duchovní krize tkví v absenci smyslu života, kdy se člověk uzavírá v této ploché realitě se svými egocentrickými samolibými instinkty. To je přítomnost bez budoucnosti, bez ideálů a vize. Přítomnost odsouzená k nudě a monotónnosti. Lidský život se tím mění na dočasné mezidobí mezi dvěma událostmi: narozením a smrtí; je tu pak už jediná neznámá - kolik času mezi nimi uplyne." (Viz)


Mikis Teodorakis

 
15.) »Mezi Řeky převládají protizápadní nálady.«

To je pravda. Masové protesty Řeků v r. 1999 znemožnily vládě nabídnout řecké vojenské základny k použití při agresi NATO proti Jugoslávii. Řekové s jásotem vítali ruský mírový kontingent mířící do Kosova.

Ve volbách na jaře 2012 se více než 70% řeckého lidu vyjádřilo proti politice vlády, která svazuje Řekům ruce argumentem, že není jiného východu z dané situace než přijímat od Evropy její zlodějské půjčky.

Poslechněte si, co o situaci říká předseda Hnutí nezávislých občanů "Jiskra", významný řecký skladatel Mikis Teodorakis: "Navrhujeme domluvit se o půjčce s Ruskem nebo s Čínou. Úroky by byly nižší. Dále navrhujeme snížit výši dluhu cestou spolupráce s ruskými společnostmi, např. v rámci projektu ropovodu Burgas-Alexandropolis s cílem společného těžení nerostného bohatství naší země. Pod povrchem naší země jsou cenné suroviny a na šelfu jsou objevena ložiska ropy a plynu. Máme mnoho přístavů, které mohou být použity pro různé účely, včetně vojensko-opravářské základny (např. na Sirosu, kde dříve kotvily opravované sovětské křižníky). A co je nejdůležitější - věříme, že sblížení ruského a řeckého národa dá naší zemi svobodně vydechnout, neboť v současnosti jsme nuceni sklánět hlavu před zájmy a rozmary bohatých západních zemí." (Zdroj)

agionoros.ru



Protesty před řeckým parlamentem

 

Poznámka překladatele k úpadku řeckého zemědělství.

Položme si otázku: Je situace v ČR po dvaceti letech od pádu komunismu zas až tak odlišná od řecké? K nastínění možné odpovědi stačí skrze prosté číselné ukazatele pohlédnout na naše domácí zemědělství, resp. co z něj vývoj po revoluci (tzv. "transformace") a následný vstup do EU udělal. Už v průběhu 90. let klesla naše zemědělská produkce o 30 procent. Stejně tak klesl v témže období o třetinu počet osob zaměstnaných v zemědělství. Za první desetiletí 21. století klesl počet osob zaměstnaných v našem zemědělství opět o třetinu a očekává se, že v průběhu 2. desetiletí zase o třetinu klesne. Mimochodem, vzpomeňme, kolik u nás bylo cukrovarů (zatímco v roce 1990 fungovalo v Česku 56 cukrovarů, v roce 2002 jich bylo pouze 12 - kvůli koncentraci výroby v souvislosti se vstupem zahraničního kapitálu); dnes cukr dovážíme. V období od poloviny 90. let k druhé polovině prvního desetiletí 21. století se celková osázená plocha brambor zmenšila na třetinu. Naopak plocha pro pěstování technických plodin (kterých se nenajíš) se ztrojnásobila. Počet skotu byl zredukován na polovinu. Národní produkce potravin je uměle omezována kvótami, jejich překročení EU trestá. Kvóty pro ČR byly v rámci našeho vstupu do EU vyjednány na základě parametrů z dob hlubokého zemědělského úpadku v 90. let a pod brutálním tlakem "starých zemí" EU. Netřeba zdůrazňovat, že potravinová soběstačnost či dokonce schopnost exportu potravin je základní strategickou oporou národa.




















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz