1415


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Zobrazení příspěvku č. 829: #

Administrátor --- 15. 9. 2012
Co je pohoršením světu?

Na okraj církevních restitucí

Už nějaký ten měsíc mně připadá dosti divné, že se církve (hlavně na úrovni jejich vedení) nikterak zvláště neznepokojují většinovým a aktivním nesouhlasem české veřejnosti s církevními restitucemi. Církev by pak sice byla finančně zabezpečená, ale oddělená od společnosti barikádou nenávisti a pohrdání. O tom už jsme psali. Dnes se chci na tento jev podívat v jiné souvislosti.

Na celé události se - jak se mi zdá - krutě ukazuje, jak pokrytecké jsou základy tzv. "ekumenismu". Při jeho zdůvodňování totiž stále dokola slýcháváme, že "rozdělení křesťanů je světu pohoršením", a proto musíme toto rozdělení urychleně překonat, a pak se celý svět konečně pohrne do sjednocené církve. To bude radosti. Řím na to sjednocování dokonce vydal encykliku "UT UNUM SINT". (Už se tolik nezdůrazňuje, že tato jednota je samozřejmě míněna pod papežským primátem, byť zřejmě nějak kosmeticky upraveným; zřetelně se to naznačuje v řečené encyklice hned ve 4. bodě).

Proč hovořím o ideologii ekumenismu jako o pokrytecké? Protože to, oč se opírá a čím se zdůvodňuje, ve skutečnosti - jak se dnes ukazuje - ekumenickým lídrům na srdci nikterak neleží. Řeč je o pohoršení. Odstraněním pohoršení je tedy navenek motivována ekumenická idea. Jenže skutečnost, že církevní restituce vyvolávají krajní(!) pohoršení světa, pohoršení nad chováním církví, ekumenisty kupodivu moc nevzrušuje (alespoň to tak vypadá). Proto tomuto proklamovanému zdůvodnění ekumenismu po událostech letošního roku asi nikdo soudný už příliš věřit nebude.

Spíše to s ekumenismem vypadá tak, jak se dalo tušit už dříve. Je to politika, nic víc. Církevní rovina globalizace. Globalizuje a sjednocuje se na úrovni politické, aby mohl svět mít jednoho vládce; na úrovni hospodářské, aby mohla být jeho ekonomika ovládaná z jednoho centra; na úrovni vojenské (NATO) i na úrovni náboženské (to je ekumenismus). Za tím vším stojí úsilí o sjednocení světa a totální centralizaci moci, až bude nakonec veškerá vláda politická, hospodářská, vojenská i náboženská v rukou jednoho jedince. To je předzvěděné v Písmu svatém, a tak nás to nemusí nikterak překvapovat.

Ohromující je průhlednost, s níž se to děje a s níž se ekumenismus vyprofiloval. Člověk by čekal, že se budou alespoň pokoušet předstírat, jak jim jde doopravdy jen o to, aby církve nikoho nepohoršovaly. Místo toho církve - před celým národem a bez obalu - trvají na restitucích a ignorují tak zjevně vyjadřované pohoršení čtyř pětin(!) národa. Tím jasně signalizují, že je nějaké pohoršení jakési lůzy vůbec nezajímá (pojem lůza byl z nejvyšších míst největší církve skutečně použit).

Tím církve hodily za hlavu všechny snahy předstírat, že ekumenismus má nějakou ušlechtilou ideovou základnu (tím však netvrdím, že by řada prostých lidí nevkládala do praktického ekumenismu upřímné naděje a neúčastnila se jej s nejšlechetnějšími pohnutkami; to se však zřejmě netýká ekumenických bossů). Nejde tu o to, aby církve nepohoršovaly, jde tu o politiku s těmi nejtemnějšími cíli, jaké si vůbec lze představit. Byl bych opravdu rád, pokud bych se mýlil.

Kdyby šlo v ekumenismu o odstranění pohoršení, pak by bylo každému ekumenickému grémiu zcela jasné, že rozdělení je na církvích tím poslední kazem na kráse, který svět pohoršuje. Co tedy opravdu pohoršuje? Co mnohé lidi patrně odhání od církve?

1.) Především necírkevní lidi pohoršuje minulost západní církve, od níž se stále nemá síly definitivně distancovat (spíše takové jevy, jako je inkvizice, křižácké výpravy, krvavé misie mečem a křížem, dobu temna, bagatelizuje, zastírá, překrucuje, schovává za dobový kontext apod.) Formálně pronesené omluvy (které papeže ostatně nic nestojí) nemohou zastřít skutečnost, že myšlení západní církve se v jádru nezměnilo.
2.) Druhá věc, která kriticky pohoršuje společnost, jsou mravnostní skandály duchovenstva (to není jen věc posledních deseti let, už celé století prosakují informace o tom, co se děje v klášterech a na farách; myslím, že není potřeba to více rozvádět). Pokusy z nejvyšších církevních míst skrývat tyto delikty a těžké hříchy duchovenstva ukazují, že západní církev nemá vnitřní morální síly vypořádat se s touto rakovinou na svém těle. Toto církevní tělo už není zdravé, nemá protilátky, a proto podléhá infekci hříchu a zločinu.
3.) A v naší zemi a v této době jsou posledním vážným skandálem restituce. Při sametové revoluci prohlašoval kardinál Tomášek, že církev nebude žádat navrácení bývalých majetků. Páter Václav Malý tenkrát veřejně hlásal o katolické církvi: "Chceme jen sloužit lidem." Pak byla veřejnost konfrontována s obratem církve o 180 stupňů: "Co bylo ukradeno, musí být vráceno." Dále přišel absurdní spor o katedrálu, která byla z úst mluvčích západní církve prohlašována za bezmála "normální farní kostel". A letos došla dohřáté veřejnosti trpělivost.

Koho z našich spoluobčanů, kteří dnes demonstrují proti církvím, trápí nějaké rozdělení křesťanských denominací? Dávno si na to všichni zvykli. Těžko dnes někdo bude svůj odpor k církvím odůvodňovat tímto rozdělením, ale vždy vám vyjmenuje některý ze tří výše uvedených bodů (nejspíš všechny).

Navrhuji tedy upřít péči církví na to, abychom nepohoršovali svět našimi skandály. Měli bychom se zaměřit na tři zmíněné body a přestat sebe i jiné klamat ekumenickým fantazírování o tom, "abychom všichni jedno byli".

Zbavme se konečně absurdity ekumenismu, jehož potenciál se dávno vyčerpal (pokud někdy vůbec nějaký byl). Svět kolem nás zajímají na chování církví úplně jiné věci než bezobsažná ekumenická politika. A k tomu, abychom se k sobě chovali slušně a přátelsky, snad žádnou umělou ideologii nepotřebujeme; na to by nám mělo stačit Evangelium.

















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz