Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 8. 5. 2013
K popaschálnímu svátku svatých mučedníků
Mč. Rafael, Nikolaos a Irena z ostrova Mytiliny
Nové video o posvátném poutním místě svatých mučedníků
Poetická filmová pohlednice z ostrova Mytiliny.
Všechny odkazy na naše stránky týkající se ostrova Mytiliny:
Nový článek o mučednících Rafaelovi, Nikolaovi a Ireně z ostrova Mytiliny.
Svatí mučedníci Rafael, Mikuláš a Irina z ostrova Mytiliny (starší článek s přiloženým videem starého filmu)
Zázračný reliéf archanděla Michaela (svátost v mytilinském monastýru svatých archandělů)
Anglicky psaný článek:
A Miracle of St. Raphael of Lesvos
Administrátor
--- 6. 5. 2013
Po Pasše
Vstal z mrtvých Kristus!
Pravoslavní křesťané včera oslavili největší svátek křesťanského kalendáře - svatou Paschu čili vzkříšení Kristovo. Letos bylo paschální počasí poněkud uplakané - jako by tím vyjadřovalo náladu mnohých věřících, jimž se zatím nevrátil jejich oblíbený pastýř.
Věřící proto sami zorganizovali řádnou petiční akci za návrat vladyky Kryštofa. Výtisky petice zaslal petiční výbor na pravoslavné farnosti v Čechách a na Moravě. Zároveň prosil předseda petičního výboru duchovní správce církevních obcí, aby dovolili svým věřícím vyjádřit se na toto téma. Údajně už jsou shromážděny vysoké tisíce podpisů.
Petice je k dispozici i na internetu. Připojit se k ní lze na adresách:
http://www.christofor.cz/dokumenty/petice
--------------
http://jednej.cz/petition.php?id=2262
(Zajímavá je tam diskuse pod peticí.)
Další materiály:
http://www.pravoslavnacirkev.info/
Po církvi se šíří dezinformace, že se vl. Kryštof prý už nemůže vrátit, protože dobrovolně abdikoval. Na toto téma se vyjádřil i známý ruský teolog otec Andrej Kurajev, který případ vl. Kryštofa sleduje (a zdá se mi, že doufá v jeho návrat). Uvedu sem překlad jeho vyjádření:
Návrat odstoupivšího představitele církve je v Pravoslaví zcela možný. V r. 1990 na několik měsíců odešel patriarcha Theoktist. 10. ledna (dva týdny po zastřelení Ceausesca) požádal na zasedání synodu o uvolnění na znamení svého pokání; pak odešel do monastýru v rumunském městečku Sinai. Avšak v dubnu na nátlak věřících synod odvolal své rozhodnutí (přijaté před tím ohledně uvolnění patriarchy) a požádal Theoktista, aby se vrátil. Revoluční tisk tenkrát obviňoval patriarchu Theoktista z toho, že nedokázal zachránit před zničením několik chrámů v centru Bukurešti, které byly zbořeny na příkaz Ceausesca.Otázka ohledně situace u nás tedy zní, zda náš synod vyslyší hlas zástupu svých věřících a požádá vladyku Kryštofa, aby zrušil svou abdikaci.
V 17. - 19. stol. někteří konstantinopolští patriarchové nastupovali a odstupovali třikrát až čtyřikrát.
Administrátor
--- 23. 4. 2013
Poznámka k událostem těchto dnů č. 6 - velkopostní výzva
Otevřený list biskupům posvátného synodu a církvi
Naši církev zasáhl v letošním Velkém půstu vážný úder. Všichni čtenáři jistě vědí, co mám na mysli. Domnívám se, že celá tato kauza nese od samého svého vzniku, počáteční medializace, přes její průběh až doposavad jasné známky démonického působení. Dokonce i načasování celé kauzy přesně do velkopostní doby je toho výmluvným potvrzením. Pokud chceme následovat známou radu starce Paisije Svatohorce: "Na všechno hleďte duchovně," jistě tuto duchovní rovinu aktuálních církevních událostí snadno uvidíme. Jinými slovy: je to pokušení, které nás má prověřit. Zjevuje se tím, jak na tom duchovně jsme, jestli jsme opravdu křesťany a zdali se dokážeme démonickým zkouškám postavit duchovními zbraněmi. A od toho se odvíjí i jediný správný způsob řešení našeho aktuálního problému.
Hledě na celý vývoj událostí, jak se staly v posledním měsíci, dovoluji si pozvat všechny, jichž se tyto události přímo či jen okrajově dotkly, k všeobecnému vzájemnému odpuštění. Všichni víme o překotném vývoji událostí a o tlacích, pod nimiž se události děly. Blíží se týden vzpomínky utrpení Kristova, velkopáteční den Ukřižování Páně, kdy nás Spasitel smířil s Bohem (Řím 5,10). Což je možné, abychom se ve světle Kristova kříže nesmířili i my v církvi mezi sebou? Přece pro nás není vzpomínání na Kristovu spásu už jen nějakou hrou, která se hlubin našeho srdce nedotýká. Stále věřím, že nám paschální světlo Kristova vzkříšení dává sílu a inspiraci přemáhat v sobě lidskou slabost a naše vášně, abychom dokázali kráčet po nebeské cestě, kterou nám Pán Ježíš otevřel a na niž nás zve.
Proto prosím všechny, aby si druh s druhem odpustili a vrátili stav věcí a církevních záležitostí tam, kde byl před začátkem letošního Velkého půstu a vzplanutím oné kauzy. Prosím o to církevní orgány i jednotlivé osoby kvůli Kristu, který se za nás nechal ukřižovat. Prosím náš posvátný synod, aby byl naším duchovním vůdcem na této očistné cestě odpuštění a zajistil na úrovni naší nejvyšší kanonické církevní správy rychlý návrat věcí do původního stavu. Prosím metropolitního správce vladyku Simeona, aby inicioval zahájení procesů, které pokud možno do Paschy povedou k anulování všech právních a církevně-správních aktů provedených v souvislosti s touto kauzou, a stal se před církevním lidem garantem tohoto návratu. Posvátný synod má kanonické postavení v církevní správě, které je dostatečně silné, aby mohl tyto kroky učinit.
Všichni duchovní vědí, že vzájemné smíření je evangelijním předpokladem k přinášení eucharistické oběti. Vždyť Pán Ježíš pravil: "...nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar" (Mat 5,24). A tak budeme jistě všichni chtít přinést paschální oběť čistou a neposkvrněnou nesmiřitelností vůči někomu.
Jsem si jist, že obnovou původního stavu církevní správy se duchovně posuneme daleko vpřed. Každé překonané pokušení přece přináší pokrok na duchovní cestě a velké Boží dary. Z celého srdce jsem přesvědčen, že překonání současného hrozného pokušení nám přinese pomoc shůry a Boží zastání. Tam, kde je mezi lidmi odpuštění, milosrdenství a láska, je možno počítat s tím, že se Bůh sám do věci vloží a ujme se svého stádce. A tam lze očekávat zázraky.
Projevíme se tím jako skutečná Církev Kristova, která žije evangeliem, a Kristova přikázání lásky jsou pro ni základní normou ve spravování jejích záležitostí. Taková církev má duchovní perspektivu a opodstatnění své existence. Před národem se tím ukážeme jako pravá cyrilometodějská církev, v níž i dnes žije podstata toho, co k nám sv. Cyril a Metoděj přinesli, - tj. smíření, milosrdenství, láska a spása. To jsou přece projevy a dary pravé víry - čili svatého pravoslaví.
Opakuji, že stále věřím, že v naší místní církvi je ještě ta síla potřebná k překonání stávajícího pokušení. Věřím, že naše církev jako celek stále žije podle principu evangelia lásky. Nevím, co si počít, pokud by se ukázalo, že tato moje víra byla marná a že slova o lásce a odpuštění, která tak často citujeme v kázáních, jsou už jen jako dunění prázdného zvonu.
"Kdybychom mluvili jazyky lidskými i andělskými,
ale lásku bychom neměli,
jsme jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybychom měli dar proroctví,
rozuměli všem tajemstvím a obsáhli všecko poznání,
ano kdybychom měli tak velikou víru, že bychom hory přenášeli,
ale lásku bychom neměli, nic nejsme.
A kdybychom rozdali všecko, co máme,
ano kdybychom vydali sami sebe k upálení,
ale lásku bychom neměli,
nic nám to neprospěje."
(1 Kor 13,1-3)
prot. Jan Baudiš
Administrátor
--- 22. 4. 2013
Kdo málo miluje, tomu se málo odpouští
5. neděle Velkého půstu – CT. MARIE EGYPTSKÉ
Evangelium podle Lukáše
7,36 Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním.
7,37 A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí,
7,38 poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí.
7,39 Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: "Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříšnice?!"
7,40 "Šimone," oslovil ho Ježíš, "chci ti něco říci." "Jen mluv, mistře," odpověděl farizeus.
7,41 "Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.
7,42 Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který z nich ho bude mít raději?"
7,43 "Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil," odpověděl Šimon. "Správně," řekl Ježíš.
7,44 Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: "Vidíš tu ženu? Když jsem přišel do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy slzami a utírala je svými vlasy.
7,45 Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy jsem vešel, nepřestala líbat nohy.
7,46 Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona mi pomazala nohy mastí.
7,47 Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů, proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo."
7,48 Tehdy jí řekl: "Tvé hříchy jsou odpuštěny."
7,49 Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: "Kdo to vůbec je, že i hříchy odpouští?"
7,50 On ale té ženě řekl: "Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji."
Čtení dnešní neděle míří přímo k jádru křesťanské duchovnosti. K odpuštění hříchů a k lásce. Kdo nevidí své hříchy, může stokrát denně opakovat (jak ho to naučili): "Já hříšník," ale bude to jen hra. Hra na zbožnost, hra na křesťanství. Jeden z nejhorších klamů, kterým ďábel umrtvuje duši člověka, je předstírání zbožnosti nejen před lidmi ale před sebou samým. Takový stav je podle Otců prakticky neléčitelný, proto se ho střezme.
A když člověk nevidí své hříchy (nebo jen tak pár hříšků, aby se neřeklo), pak nepotřebuje mnoho odpuštění, a tudíž málo miluje. Spasí málo lásky člověka? K odpovědi stačí jen nahlédnout do evangelia, co Pán Ježíš pravil o těch kněžích a farizejích, jako byl Šimon, kteří málo milovali. "Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky." "Celníci a nevěstky vás předcházejí do království nebeského." A tím se tu asi nechce říci, že nejdříve celník a posléze za ním vejde i farizej. Spíše to znamená, že celník vejde, a pak se brána zavře, a ten kdo se loudal za celníkem, zůstane venku.
A jak se projevuje člověk, který nevidí své hříchy? Podle svatých Otců je tu jedno jasné a veřejně se projevující znamení. Souzení a odsuzování. Kdo je slepý vůči svým hříchům, vidí vždy překrásně hříchy ostatních a soudí je. Kdo však hledí na své hříchy, je slepý vůči hříchům bratra. Takový nemůže vůbec soudit. Je to tak prosté.
A kdo soudí druhé, sám upadá do jejich hříchů. To je nevyhnutelný proces probíhající dle duchovních zákonů. A další duchovní zákonitost tkví v tom, že zákony lásky jsou takovému křesťanu už zcela nepochopitelné. Jeho mysl i srdce jsou zatemněny. Vůbec nechápe, jak někdo může podle něčeho tak nepraktického a neperspektivního, jako jsou principy lásky, uvažovat.
Farizej Šimon při pohledu na tu ženu neviděl její lásku, ale její hříšnou minulost. Ježíš Kristus hleděl na tu samou ženu a viděl úplně jiný obraz než farizej. Když tu rozdílnost odlišných úhlů pohledu na tu samou realitu vyostříme ještě více, pak můžeme poukázat na rozdílnost pohledu ďábla od Božího pohledu. Démoni vidí jen lidské hříchy a všechno to, co je na duši hříšníka "jejich" - tj. démonického. Bůh i andělé si všímají především toho, co je na duši od Boha. Člověk, který vidí na svém bratru hlavně jeho chyby a hříchy, hledí očima ďábla. Ten, kdo pokrývá lidské chyby, má pohled božský. Oba tito lidé žijí sice ve stejné pozemské realitě, ale při tom jsou jejich duše ve dvou zcela rozdílných světech. První je už zde v pozemském životě duší v pekle, druhý už v nebi.
Podobnost mezi ďáblem a odsuzujícím člověkem jde však ještě dál. Oba maskují absenci lásky spravedlností. Ďábel uplatňuje své nároky, na které má dle formální spravedlnosti právo, a podobně i někteří lidé argumentují právem na spravedlivý soud nad tím, kdo chybuje. Nechápou, že jakou mírou měří, takovou jim bude měřeno. Soudí-li "spravedlivě" bratra, budou i oni sami spravedlivě odsouzeni. A to nejen na Božím soudu, ale většinou už zde na zemi. Lidé jim to časem vrátí. Nikdo není bez hříchu a nějaká záminka jak odsoudit toho, kdo sám dříve soudil, se vždycky najde. Naší nadějí na Božím soudu je, že se k nám Bůh nebude chovat podle spravedlnosti ale podle lásky. A pro pozemský život platí přesně to samé - budu-li se k lidem, v nichž jsem nenalezl zrovna zalíbení, chovat podle lásky, mohu i já dojít lásky od těch, jimž budou vadit moje hříchy a nedokonalosti. Sám však musím nejprve dát lidem příklad, aby mne mohli s láskou snášet, i když to pro ně nebude zrovna lehké.
A tak nitěmi lásky a milosrdenství tkáme nejen obraz svého věčného údělu, ale i svého pozemského osudu.

Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1439 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 902 do č. 905)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.