Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 18. 1. 2026
Na závěr doby vánočního svátku
O Narození Spasitele
Boží Syn, druhá Osoba Svaté Trojice, se vtělil. Tj. přijal na sebe naše lidství - oblékl se v člověka. V jeho boholidské Osobě je lidství všech lidí, kteří kdy žili, žijí a budou žít, spojeno s Bohem. To, co Adam rozdělil (všechny lidi, kteří byli v Adamovi obsaženi, oddělil od Boha), to Kristus zase spojil. A to se začíná dít právě jeho vtělením z Panny Marie.
Svým vtělením do Mariina lůna se bohočlověk vzdává kontroly nad tím, co je pro nás všechny nejdůležitější - nad svou smrtí. Od okamžiku početí a narození už je jen otázkou času, kdy bude muset Kristus zemřít (proto přijal od mágů dar myrhy). To je nevyhnutelný důsledek zásadního rozhodnutí milujícího Boha - přijmout smrtelnou lidskou přirozenost, stát se jedním z nás - podobným nám ve všem, kromě hříchu.
* * *
Na svátky Narození Kristova v našich chrámech otevíráme evangelium podle Matouše - rodokmen Ježíše Krista. V Novém zákoně máme dva rodokmeny: u Matouše a u Lukáše. "Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova." Proč je Kristus nazván nejprve synem Davidovým? Matouš psal toto evangelium (podle historika Eusebia z Kaisareie) pro lidi židovské národnosti. Pro ně bylo velmi důležité ukázat, že Kristus je pravým potomkem Davida. Rodokmen u Matouše končí Josefem, snoubencem Panny Marie. Josef Krista přijal a dal mu jméno, čímž mu předal práva svého rodu, podobně jako patriarcha Jákob adoptoval syny svého syna Josefa (Manasseho a Efraima) a včlenil je mezi 12 kmenů.
Původ Krista z Davida je základním momentem, protože Hospodin slíbil Davidovi, že jeho trůn nikdy nezanikne. Víme, že Židé o královskou moc přišli, a když se Kristus rodí, vládne jim cizinec - Idumejec Herodes Veliký. Proroctví se však naplňuje, když Kristus usedá na trůn po pravici Boha Otce; na trůnu tak navždy usedá potomek Davidův podle těla.
Dále je Kristus nazván synem Abrahámovým. Východní lidé mají jinou logiku a při čtení těchto slov si kladli otázku: Který "syn Davidův" a který "syn Abrahámův" je zde předobrazem? Odpovědí na "syna Davidova" byl Šalamoun. Šalamoun postavil první chrám zasvěcený Božímu jménu. Tím je Šalamoun ikonou Ježíše Krista, který vybudoval svou Církev - duchovní chrám z živých duší věřících. Který "syn Abrahámův"? Samozřejmě Izák. Nejdůležitějším momentem v životě Izáka byla jeho oběť na hoře Moria. Když už chtěl Abrahám Izáka obětovat, anděl ho zastavil a Hospodin řekl: "Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti." Když Jan Křtitel uviděl Krista u Jordánu, navázal na na začátek Božího národa (tj. na Abrahamovu oběť Izáka) a uzavírá dějiny starozákonního Božího lidu slovy: "Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa."
Proč je rodokmen rozdělen na tři části po 14 generacích?
Matouš v 17. verši říká: "Všech pokolení od Abraháma po Davida bylo čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí po Krista čtrnáct." Proč Matouš u 14 generací někdy vynechává jména králů a v posledním oddílu jich uvádí ve skutečnosti jen 13? Kdo je tím čtrnáctým?
Čtrnáctým je sám Kristus. Ve svém rodokmenu se s námi spojil tak těsně, že podle lidství z rodokmenu vychází, ale podle božství do něj nesmísitelně a nesplynutelně vstupuje. Vyznáváme Ho jako pravého Boha i pravého člověka. Jako pravý člověk je soupodstatný s každým člověkem bez ohledu na národ či barvu pleti. Stal se naším "souputníkem v těle". To je tajemství Vánoc.
Rozdělení na tři části má podle Jana Zlatoústého ukázat, že se změnou politického zřízení se lidé nelepší. Lidé hřešili za patriarchů, za králů i v období politického pluralismu po návratu z Babylonu. Zdrojem naší obnovy není politické zřízení, ale pouze Syn Boží. Nesmíme spoléhat na knížata ani na syny lidské - spása je v Kristu.
Další zajímavostí je, že v rodokmenu Páně jsou zmíněny i ženy, a to mravně i jinak pochybné: Támar (smilstvo s tchánem), Rachab (nevěstka z Jericha, ne-Židovka), Rút (Moábka - podle zákona Moábec nesměl vstoupit do Božího lidu ani v 10. pokolení) a "žena Uriášova" (Betsabé, matka Šalamouna, cizoložství). Proč zde nejsou jména spravedlivých jako Sára nebo Ráchel? Matouš to dělá záměrně. Chce ukázat, že Kristus přišel spasit hříšníky, nikoli spravedlivé. Každá z těchto žen našla milost v Božím odpuštění.
Druhý rodokmen najdeme u Lukáše (3,23-38). Ten jde naopak sestupně: od Ježíše k Adamovi a k Bohu. Obsahuje 77 jmen. Vzpomeňme na Lámecha z knihy Genesis, který spáchal vraždu a řekl, že jeho hřích bude pomstěn v 77. pokolení. Sv. Hilarius z Poitiers a sv. Augustin si všimli, že od Adama ke Kristu je právě 77 biblických pokolení. Lámech skrze pokání získal prorockého ducha a uviděl, že v 77. pokolení přijde Ten, který vykoupí hříchy světa. Když se Petr ptal, kolikrát má odpustit bratru, zda sedmkrát, Kristus odpověděl: "Sedmdesátsedmkrát." Tím naznačil: "Já jsem odpustil všem od Adama až po tyto dny, proč ty se ptáš, zda máš odpustit sedmkrát?"
Proč Matouš uvádí rodokmen Josefa, a ne Marie?
Pokud se Ježíš narodil z Panny Marie bez účasti Josefa, proč Matouš pracně vypisuje Josefovy předky?
V židovské tradici 1. století se rodová linie a dědičná práva (včetně práva na trůn) přenášela výhradně po otcovské linii. I když Josef nebyl biologickým otcem, jeho přijetí Ježíše (akt pojmenování dítěte při jeho obřezání) mu dalo plné právní postavení syna. Aby mohl být Ježíš uznán za Mesiáše (syna Davidova), musel být legálním dědicem Davidova trůnu skrze Josefa. Matouš píše pro židovské publikum, pro které byl tento právní status naprosto zásadní.Lukášův rodokmen: Často se vykládá jako biologický rodokmen Marie. Lukáš uvádí, že Josef byl synem Heliho. Tradice však říká, že Heli (nebo Jóakim) byl otcem Marie, a Josef se stal jeho synem skrze sňatek (nebo v rámci švagrovského práva). (A konec konců: Tím, že Maria byla z rodu Davidova, jak potvrzují jiné texty, a Josef také, byl Ježíš "Synem Davidovým" jak biologicky skrze matku, tak právně skrze adoptivního otce).
Narození v jeslích
"Když tam (v Betlémě) byli, naplnily se dny, kdy měla porodit. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo." (Lukáš 2, 6-7)
Hle, pohled na nejhlubší pokoru, v níž se děje Boží vtělení (tzv. kenoze - sebevydání):
• Bezdomoví: Král vesmíru nemá střechu nad hlavou.
• Jesle: Místo, kde se krmí dobytek, se stává prvním trůnem Spasitele.
• Plenky: Svatí otcové v nich vidí předobraz pohřebního plátna - Kristus se narodil proto, aby za nás zemřel a vstal z mrtvých.
• Chlév = jeskyně: je předobrazem Spasitelova hrobu. V jedné jeskyní se Spasitel rodí do pomíjivého života s hříšníky, v druhé jeskyni vstává z mrtvých, tj. jako bohočlověk se i s naším lidství rodí pro nesmrtelný život s Bohem)
Pastýři
Prvními lidmi, kterým je radostná zpráva o narození Spasitele oznámena, nejsou králové ani kněží, ale pastýři - lidé na okraji společnosti. Anděl jim říká: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost... Dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel, který je Kristus Pán." A náhle se k andělovi připojilo množství nebeských zástupů a chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobrá vůle." Pastýři, odměnění za svou pokoru a chudobu tím, že stávají u betlémského Dítěte zástupci všech židů, spěchají k jeslím, nacházejí Dítě a stávají se prvními hlasateli (a apoštoly) evangelia.
Podle některý tradic to byli právě pastýři, kdo ukázali Josefovi jeskyni a dali ji k dispozici jako nouzové útočiště, kdežto oni sami nocovali venku pod širým nebem i se svými stády.Bůh mluví k lidem - ke každému hovoří srozumitelnou řečí. Používá sny (Josefovi) i politické události (Augustův soupis), aby naplnil svůj plán. Používá astrologii, aby přivedl mudrce - mágy z východu - zástupce pohanského světa. Kristus nepřišel jen pro Izrael, ale pro celé lidstvo.
Paradox Vánoc: Síla se zjevuje ve slabosti, bohatství v chudobě a sláva v zapadlé jeskyni.
* * *
Hvězda a mudrci od východu
"Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: ‚Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.'" (Matouš 2,1-12)
Kdo byli tito mudrci (mágové)? Pravděpodobně učenci, astronomové nebo kněží z Persie.
A co ta hvězda? Svatý Jan Zlatoústý se domnívá, že nešlo o běžné astronomické těleso, ale o rozumnou božskou sílu (anděla), která se projevila jako světlo, aby oslovila ty, kteří studují hvězdy.
Nicméně vše svědčí o tom, že hvězdy byly dvě. První se zjevila mudrcům a přiměla k cestě do židovské země, kam pochopitelně zamířili do hlavního města, kde předpokládali najít nově narozeného krále. V Jerusalemě patrně mudrcové nevěděli, kam dál. Obdrživše radu, vypravili se hledat do Betléma, kde je pohybující se(!) hvězda zavedla k domu, kde bylo Dítě. První hvězda byl zřejmě astronomický úkaz, druhá hvězda, která se pohybovala (což obyčejné hvězdy nedělají), byl patrně anděl. (Viz o tom podrobně v článku O datu Kristova Narození, o Betlémské hvězdě a Zjevení Páně.Herodes zde ztělesňuje strach a paranoiu světské moci. Král, který se třese před dítětem, symbolizuje konflikt mezi "královstvím tohoto světa" a "Královstvím Božím".
Herodes byl dle historických zpráv psychopat, který se tak bál o svou moc, že postupně zavraždil své syny. Nebyl právoplatným králem, vládu si koupil úplatkem od Římanů. Židé ho nenáviděli.Mudrci pak byli ve snu varováni, aby se nevraceli k Herodovi, a vrátili se do své země jinou cestou. To je duchovní metafora: Kdo se skutečně setká s Kristem, nemůže se vrátit stejnou cestou, jakou přišel - jeho život se mění. Je to jinotajné sdělení: Adam odešel z ráje cestou neposlušnosti, vzpoury a pýchy. Kristus nás vede do ráje jinou cestou: pokory, poslušnosti a služby.
* * *
Vánoce nejsou jen vzpomínkou na historii, ale pozváním, abychom se i my - podobně jako pastýři nebo mudrci - vydali na cestu a našli v Kristu světlo pro svůj život.
"Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." (Mystická zpráva o Narození Kristově od apoštola Jana)
Symbolika slunce a východu
Základem pochopení je proroctví proroka Malachiáše (poslední kniha Starého zákona): "Vám však, kdo se bojíte mého jména, vzejde Slunce spravedlnosti a v jeho paprscích bude uzdravení." (Mal 3,20 / 4,2) Když Zachariáš v Lukášově evangeliu zpívá svůj chvalozpěv, přímo na toto proroctví navazuje. Kristus není jen "dalším světlem", je to úsvit nového dne lidstva.
Proč právě "Východ" (Anatolé)? V řečtině má slovo Anatolé dva významy:
1. Východ (světová strana, odkud vychází slunce).
2. Výhonek/Ratolest (rostlina, která vyrazí ze země).
Raní křesťané v tom viděli úžasnou hříčku: Kristus je Ratolestí z rodu Davidova, která zároveň jako Slunce vychází z nebeské výsosti.
Symbolika "Východu z výsosti" (řecky Anatolé ex hypsous) a Krista jako "Slunce spravedlnosti" patří k nejstarším a nejhlubším obrazům raného křesťanství. Tento motiv se táhne od starozákonních proroctví až po liturgické texty, které používáme dodnes.
Sv. Justin Mučedník (2. stol.) píše, že Kristus je oním Světlem, které osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět. Podle něj je Kristus "živým Sluncem", které nezapadá a které dává život lidské duši, nikoliv jen tělu.
Tato symbolika ovlivnila život církve. Modlitba k východu: první křesťané se modlili čelem k východu, protože odtud očekávali druhý příchod Krista (Parusii). Proto jsou naše chrámy orientovány oltářem k východu. A dále se tato prvocírkevní symbolika zrcadlí ve vánočním troparu. V pravoslavné tradici je hlavní vánoční chvalozpěv postaven právě na obrazu východu slunce, v jehož paprscích jsme uzdravováni a poučováni:
Narozením tvým, Kriste Bože náš, vzešlo světu světlo poznání,
neboť v něm ti, kteří hvězdám sloužili, hvězdou naučeni byli
klaněti se tobě, Slunci spravedlnosti, a znáti tebe, Východ z výsosti.
Pane, sláva tobě!
(Toto je znění opravené dle CSL. V Gorazdově sborníku je oproti tomu trochu zastřen právě tento starokřesťanský rozměr Krista Narození jako východu Slunce spravedlnosti.)
* * *
Kristus se rodí, a Bůh se zjevuje. Kristus se rodí, aby spasil člověka. Narozením Kristovo začíná evangelium, které je nejvyšším a nejdokonalejším slovem Božího zjevení. Evangelium je nad všechny proroky a učence. Kristus nám zjevuje, jaký je Bůh a jaký je jeho vztah k člověku. A začátkem tohoto zjevení, tedy evangelia, je Narození Kristovo. Od této chvíle se lidem zjevuje pravda o Bohu v takové plnosti, že si to do té doby nikdo neuměl ani představit. Z evangelia víme o Bohu vše, co je člověku zde možno poznat, co je schopen pojmout.
Kristus se rodí, aby spasil člověka. Nesmrtelný přichází, aby zemřel. Věčný se vtěluje, aby byl uložen do hrobu. Nejvyšší sestupuje, aby se ponořil do nejpropastnějších hlubin, kam jen člověk může padnout. Dobrotivý se vydal za člověkem do největších dálav, kam se jen člověk od Boha může vzdálit.
Když se potápěl Titanik, lidé z paluby se pokoušeli zachránit se na člunech. Kristus je ten, kdo na své loďce připlouvá, aby se nalodil, aby s lidmi utonul - okusil smrt. Jen touto cestou - z hlubin smrti - lze spasit člověka.
Administrátor
--- 15. 1. 2026
K svátku 1. ledna
Obřezání Páně
Písmo svaté věnuje této události jeden jediný verš. Proč tedy církev činí svátek z památky této události, která je suše zaznamenána pouhou zmínkou v Lukášově evangeliu?
Tradiční vysvětlení, kterého se přidržují kazatelé, je zdůraznění vtělení Božího Syna - podtrhnutí skutečnosti, že přijal skutečné lidské tělo a krev. Druhé téma, které se v kázáních dnešního objevují, je poukázání na pokoru Kristovu - Boží Syn se po vtělení podrobuje zákonu, který sám vydal pro Abrahama i Mojžíše, aby jej Boží lid přísně dodržoval. Obřízkou se stává muž příslušníkem lidu, který má s Hospodinem smlouvu.
* * *
Když se rodí Spasitel, hledíme především na nesmírnou pokoru Pána v Jeho sestoupení k nám. On se rodí jako člověk, aniž by k tomu byl povinen, tedy nic Božího Syna nenutilo se takto narodit, ale z pokory, aby na sobě nesl náš úděl a napravil naši cestu, ukázal, že člověk může být svatý až do konce a ve všem - ve všech svých přáních, myšlenkách, citech, v každém slově, v každém činu - ve všem může být člověk skutečně zasvěcen Bohu.
Ježíš je nejen narozen pod zákonem, ale je i samotným zákonodárcem. On každé přikázání, které ustanovil, sám plní až do konce, a to platí i pro přikázání Starého zákona. Tedy nedává Zákon jen lidem, kteří jako nějací trpaslíci mají pobíhat sem a tam ve snaze plnit jej a často selhávají. Ne, On sám přichází na svět a sám plní tato přikázání na sobě, prolévá svou vlastní krev a trpělivě nese jho Zákona až do konce.Je takové výstižné podobenství o Božím Synu, který přišel na svět stát se člověkem, jako jsme my, vzít na sebe lidské hříchy a svést svůj vítězný boj: Náš Pán je jako vojenský velitel, který nesedí někde v bezpečí na velitelském stanovišti a neposílá jen vojáky vpřed do boje, ale jde spolu s vojáky, účastní se stejné bitvy, a přitom stojí v čele, řídí bitvu, přičemž se nachází přímo v epicentru vojenských akcí, v samém žáru boje. V tomto smyslu je Kristus naším skutečným vojevůdcem v duchovním smyslu a plní každé přikázání jako člověk.
Někteří svatí otcové říkali, že v Obřezání Páně se projevilo ještě více pokory než v Jeho Narození, neboť tam přijímá lidskou přirozenost, ale zde na sebe přijímá podobu hříšníka, který odřezává smyslové hříšné žádosti (jak o tom bude řečeno níže). A vlastně je to zkušenost první bolesti Božího dítěte Krista, je to Jeho první prolití krve, předznamenání a předzvěst budoucí obětní smrti na kříži, prolití krve na kříži. Je to přece táž krev, která byla prolita na kříži, jako ta krev, kterou prolil ještě v dětství. Je to ta samá, přečistá krev bohočlověka, která již nyní posvěcuje naši zemi.
* * *
S obřadem obřízky osmého dne po narození bylo spojeno i udělení jména dítěti. Jak píše Lukáš, Spasitel podstupuje tento obřad a: "dali mu jméno Ježíš, které mu dal anděl dříve, než bylo počato v mateřském lůně." Tím se jeho pěstoun Josef, který mu toto jméno udělil, ujímá otcovství dítětě, které se tím stává jeho synem, dědicem i součástí jeho královského rodu.
Obřízka byla nutná také kvůli tomu, že Spasitel Kristus, jak bylo slíbeno skrze proroky, měl být dán právě Bohem vyvolenému národu, tomu národu, smyslem jehož existence bylo očekávání přicházejícího Krista a k tomu byl povinen uchovávat víru uprostřed ostatních pohanských národů. Ano, sám izraelský národ často odpadal, mnohdy byl nevěrný, a proto jej Hospodin tak tvrdě trestal. Vždyť se jednalo o přípravu příchodu Spasitele světa! Leč právě v tomto národě povstávali ti, kteří buď jako proroci, nebo jako spravedliví a soudci Hospodinovi a další zbožní v průběhu starozákonní doby nezlomně očekávali příchod Krista.
Takže Pán Ježíš přijímá tento obřad, je nad Ním vykonána obřízka, aby se ukázalo, že je jako člověk také zahrnut do smlouvy s Bohem a je opravdu synem Abrahámovým. Jinak by Pána Ježíše nikdo nepovažoval za dítě vyvoleného národa a jak by Ho poslouchali jako Mesiáše, kdyby neměl k této smlouvě žádný vztah?
* * *
Při obřízce uděloval otec dítěti jméno (podobně jako v křesťanství při křtu). Jméno Ježíš znamená v hebrejštině „Hospodin zachraňuje“ nebo „Hospodin je spása“ apod. Co vyjadřuje toto jméno? Chápeme, že Ježíš je Spasitel. To je Jeho osobní jméno a vyjadřuje duchovní podstatu celé Jeho služby - On je naším Spasitelem.
A toto je to jméno, které koná zázraky, o němž je řečeno, jak pravil apoštol Pavel, že před jménem Ježíše Krista poklekne každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí. Proto ctíme především jméno Ježíše Krista. A podle své božské přirozenosti je Spasitel předvěký Bůh, Jahve, i to je jeho jméno (i když spíše je to tajemná starozákonní šifra; překládá se zástupným slovem Hospodin). Jméno Ježíš se vyzdvihuje nade všechna jména proto, že je to Bůh vtělený, který se stává člověkem, aby spasil člověka a pozvedl ho k božskému životu. I sám Spasitel řekl, že v mém jménu budou vyhánět démony a konat mnohé zázraky.
Toto jméno, jako střed dějin a osudů celého světa, celého vesmíru, je dáváno v tento den, kdy Spasitel ve své pokoře snáší první bolest kvůli lidstvu, prolévá svou první krev a je mu dáno jméno Spasitel - Ježíš. Takže jméno Ježíše Krista je hned od jeho udělení zpečetěno krví a tohoto jména se bojí démoni, proto s vděčností pronášíme Ježíšovu modlitbu: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nad námi hříšnými.“
* * *
Jako Bůh, je Hospodin nezměrný a nepopsatelný. Nemá žádnou vnější podobu, formu, je nad prostorem, nad časem, je předvěký a nekonečný. Nemůžeme Ho změřit žádnými našimi fyzikálními přístroji, ani mikroskopy, ani teleskopy nám neotevřou božskou přirozenost, protože On je nad světem, On je nekonečná svatost, především láska, která je nevýslovná a nevyčerpatelná. A hle, On se rodí ve svém světě, který stvořil, jako prostý člověk, jako malé nemluvně, které maminka balí do plenek, tiskne ho k sobě ve svém objetí, a jako člověk už získává viditelné formy, stává se hmatatelným, lze se Ho dotknout (a lze zobrazit na ikonách). A důkazem je právě skutečnost, že byl osmého dne na svém těle obřezán.
Ducha přece nelze obřezat. Duch je v tomto smyslu nepolapitelný a žádným nožem tam nic neuděláte. To jsou zcela materiální věci a mohou být Pánu a Bohu našemu provedeny, jedině když přijal naše tělo. Přičemž ne tělo nějaké mramorové, bronzové či kamenné a tak dále, ale naše živé, měkké, utrpení podrobené tělo. A Spasitel tímto obřadem právě potvrdil své skutečné lidství. On se nezdál být člověkem, ale stal se reálným člověkem a posvěcuje naši lidskou přirozenost.
* * *
Nyní je vhodné k pochopení této problematiky připomenout něco o zákonu obřízky.
Skrze obřad obřízky hledíme na úžasný záměr Boží - příběh, jak Hospodin připravuje spásu lidí, jak povolává Abraháma. Abrahám je otec všech věřících, protože Abrahám je první z těch dávných našich praotců, kteří odpověděli na Boží zvěst, kteří se rozhodli zachovat věrnost Hospodinu Bohu. A právě s Abrahámem Hospodin uzavírá svou zvláštní smlouvu a jako viditelné znamení této smlouvy předepisuje Hospodin obřízku. O tom čteme v knize Genesis v 17. kapitole: "Ty pak zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo v budoucích pokoleních." Tedy nejde jen o nějakou individuální smlouvu, dohodu Boha konkrétně s Abrahámem, ale o to, že se to týká všeho potomstva, celého rodu, pokračování rodu. Obřízka se týká té části lidského těla, prostřednictvím níž se vlastně uskutečňuje pokračování rodu, a to na úrovni tělesné či fyziologické.
"Toto je má smlouva, kterou budete zachovávat mezi mnou a vámi i tvým potomstvem po tobě v jejich pokoleních: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. Obřežete svou předkožku a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Osmého dne po narození bude u vás obřezán v každém vašem pokolení každý z mužského pohlaví, i ten, který se narodil v domě," a tak dále. Shledáváme zde nějakou moudrost Božího záměru, že to, co na úrovni fyziologie patří ke zmiňovanému plození, má být ve Starém zákoně zasvěcováno Bohu, a ne nějakým pohanským bohům a božstvům, jak se to dělo ve okolních společnostech.
Hospodin říká Abrahámovi: musíte od sebe odseknout veškerou hříšnou tělesnou smyslnost, chtíč, a tento obřad obřízky znamenal to, že lidé zasvěcení Bohu v Bohem vyvoleném národě od sebe odsekávají tělesnou vášnivost, tuto neukojitelnou žádostivou tělesnou smyslnost. Vždyť když se obřezává předkožka, znamená to povolání překonat smyslnou vášeň, která má hluboké kořeny v člověku. Hospodin prostřednictvím obřadu obřízky vyzývá k vítězství nad naší rozdrážděnou tělesností, smyslností a k zasvěcením se Bohu. To znamená nesloužit už tělu, ale odříznout od svého těla veškeré tělesné požitky - myšleny jsou tím vášnivé a hříšné skutky a myšlenky.
Vše, co Bůh dal člověku - jeho duši, tělo, všechny tělesné orgány - je Boží stvoření, které má krásně sloužit božskému záměru, včetně pokračování rodu. Jenže my jsme zkaženi hříchem, a toto odříznutí předkožky znamenalo, že člověk v Bohem vyvoleném národě měl od sebe odsekávat vše hříšné, a celé jeho potomstvo mělo být také zasvěceno Hospodinu Bohu. Takový byl hlavní smysl tohoto obřadu, mluvíme-li právě o duchovním, posvátném významu tohoto náboženského úkonu.
Tenkrát v dávných dobách mělo být toto zasvěcení doprovázeno určitým prolitím krve, jako dosvědčení věrnosti Bohu tím, že přijetí smlouvy je zpečetěno krví a snášením bolesti už v nejranějším věku. Už jsi zpečetil svědectví skrze vlastní zkušenost bolesti, skrze prolití krve, a z toho vyplývá slib být věrný až do konce.
Bohužel ve Starém zákoně zdaleka ne všichni tuto věrnost skutečně zachovávali, a proto je Hospodin často káral a kázal o vnitřním duchovním smyslu tohoto obřadu. V Deuteronomiu v 10. kapitole, čteme: "Obřežte tedy své srdce a už nebuďte tvrdošíjní, neboť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, mocný a strašný, který nebere ohled na osobu ani nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotkovi a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a oděv."
A zde se nám vnitřní obsah obřízky přelévá i do éry novozákonní. Milujte i vy každého člověka, který k vám přijde - to je to nejdůležitější, co je zde řečeno: obřežte především svého srdce. Jaký má smysl jakýkoliv vnější obřad (a to nejen starozákonní, ale i novozákonní), pokud jsi svou duši nezasvětil Bohu, pokud jsi od srdce neodsekl hříšná přání. O tom mluvil i Spasitel: ten, kdo se podíval na ženu s žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci, nebo když se žena podívala na muže, tak už s ním smilnila ve svém srdci. Nestačí nosit křížek na těle a docházet na bohoslužby. Především ze srdce vytni tělesnou smyslnost a ono vnější znamení není tak důležité; hlavní je, zda je napraveno tvé srdce.
* * *
Nám už není předepsáno provádět obřízku fyzickou, protože nám je předepsána obřízka duchovní. Tak jak tehdy Hospodin říkal: "Obřežte svá srdce." Nebo jak v knize Skutků archidiákon Štěpán kárá židy - a i jiní apoštolové, takovými výroky: "Vy lidé s neobřezanýma ušima a srdcem." O čem se mluví? O tom, že není odseknuta vášnivost, že posloucháte převráceně a v srdcích máte zlé, nedobré myšlenky. To vše je třeba odsekávat.
Křesťanům je tato čistota odseknutí hříchu od duše dávána skrze Tajinu křtu. Při něm se dávají člověku předpoklady k dosahování čistoty, mění se něco v jeho duši, obrozuje se nitro, dávají se síly k boji s hříchem a vášněmi, dává se mu požehnání pomoc shůry k vítěznému boji. Jenže bez vlastního zápasu za posvěcení a za očištění to vše přijde nazmar. Při církevní sňatku se snoubencům dává požehnání, síly a vnitřní uzpůsobení k tomu, aby se stali manželi a žili jako manželé. Dostávají dary Svatého Ducha k růstu v obětavé lásce, k překonávání egoismu a blahodať, aby se dva stali jedním. Avšak bez úsilí manželů, modlitby a askeze ani církevně uzavřené manželství nevydrží.
Apoštol Pavel říká, že v Něm, v Kristu, jste byli obřezáni obřízkou nevykonanou lidskou rukou. Duch Svatý nás při znovuzrození z vody a Ducha obřezává na duši, odděluje od ní to nepotřebné, co je spojeno s hříchem. Jak říkají otcové: Od této chvíle už pokřtěný člověk nemusí hřešit, resp. hřích pro něj není přirozený (jak je tomu v případě pokažené lidské přirozenosti), ale stal se nepřirozeným. Apoštol tedy píše: „V něm jste byli obřezáni obřízkou nevykonanou lidskou rukou, když jste odložili hříšné tělo, obřízkou Kristovou.“ Křest je duchovní obřízka, která se dává každému křesťanovi, a tento poklad asi nedokážeme do konce pochopit a promyslet, ale nejdůležitější je, že skrze Tajinu křtu je s námi Pán Ježíš Kristus, jehož jméno koná zázraky, jehož jméno bylo dáno osmého dne, a který svým obřadem, kterým prošel - obřízkou - ukázal, že je skutečný člověk, který se z lásky a pokory stal kvůli nám člověkem a prolil - obětoval svou krev na kříži, jehož předobrazem se vlastně stal obřad obřízky.
Administrátor
--- 8. 1. 2026
Úvahy nad historickým datem narození Ježíše Krista
O datu Kristova Narození,o Betlémské hvězdě a Zjevení Páně
Viz nový článek na webu orthodoxia.cz.
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1452 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 1449 do č. 1452)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.