1468

Ambon



Klíč:
Téma:
Příspěvek:


Welcome!

Prosíme přispěvatele, aby při podání nového příspěvku do Ambonu vždy vyplnili kolonku "téma". V případě, že reagujete na některý již uveřejněný příspěvek, tak to důsledně čiňte pomocí funkce "Odpovědět do diskuze na příspěvek číslo...", která je k dispozici vpravo vedle každého zobrazeného příspěvku.


Editovat příspěvek č. 183

Administrátor --- 22. 6. 2007
BPM

Sláva Ježíši Kristu!

V sobotu 30.6. se koná pouť ke sv. Ivanovi do Svatého Jana pod Skalou.
Liturgie začne v 11 hodin.


Pěšky ze Srbska půjde s poutníky o. Patrik Ludvík.
Přijede vlakem v 9:12 (vlak vyjíždí z Prahy hl. n. v 8:26).
Pro ty, kteří tento vlak nestihnou (což je možné i u o. Patrika, bude-li mít vlak z České Třebové zpoždění) je další možnost jet z Prahy z hl. n. v 8:56, příjezd do Srbska v 9:42 - to ovšem přijdete do Sv. Jana těsně před liturgií.
Chtěla bych pěší poutníky požádat, zda by se mohli vzájemně domluvit, kdo vezme procesní kříž a kdo ikonu, aby mohlo procesí proběhnout jak má :-)


Editovat příspěvek č. 182

Administrátor --- 21. 6. 2007
A. Osipov: o svobodě

A. Osipov: O svobodě člověka

Pár vět z Bible:
...i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou popírat Panovníka, který je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu. A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili. ... svévolně se ženou za poskvrňujícími vášněmi a pohrdají každou autoritou. Jsou to drzí opovážlivci; nechvějí se před nadpozemskými mocnostmi a rouhají se jim. ... Je jim požitkem vyhledávat i ve dne rozkoš; poskvrnění a hanební oddávají se prostopášnosti, když s vámi hodují. Oči mají plné cizoložství a nepřestávají hřešit, svádějí nepevné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí. ... Takoví lidé jsou jako prameny bez vody, mračna hnaná bouří; je pro ně připravena nejčernější tma. Řeční prázdně a nabubřele a svádějí nezřízenými vášněmi ty, kdo se právě vymaňují ze života v klamu. Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen. Jestliže tedy ti, kdo poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista unikli poskvrnám světa, znovu se do nich zapletou a podlehnou jim, budou jejich konce horší než začátky. Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nebyli poznali cestu spravedlnosti, než aby se po jejím poznání odvrátili od svatého přikázání, které jim bylo svěřeno.
(2. list Petrův; z 2. kap.)

Můžeme být i otrokem svobody, nebo služebníkem Božím. Skutečně je možno stát se otrokem zlých vášní, žádostí. Tím začíná neštěstí člověka. „Co člověk zaseje, to sklidí.“

Chápání svobody se nakonec soustředí na otázku dobra. Vždyť to, co člověk hledá, je dobro, blaho. Ve svobodě je spatřována jedna z prvních nutných věcí k dosažení dobra - blaha. Co je to tedy dobro a blaho? Z pohanského pohledu: chléb a hry. A víme, k čemu to vede. Z křesťanského pohledu: dobrem je to, co člověka připodobňuje k Bohu.

Dobrem jsou Boží přikázání - nikoliv ve smyslu předpisů, ale jakožto vlastnosti zdravého člověka.

S tím koncem konců souhlasí na elementární rovině všichni. Není žádné vlády a žádného státu, kde by nebyla zakázána vražda, krádež, násilí... To se všude zakazuje. Tedy všichni chápou, že toto není dobro.

Omyl však spočívá v tom, že se sice zakazují tyto nejhrubší projevy zla, ale zcela se opomíjí pohled na to, co je v člověku rodí. Proč to člověk dělá? O tom se nepřemýšlí.

Pohleďte na současnou kulturu. Co se tam děje. Vraždy, násilí, nemravnost, hrozné scény. Hvězdy popmusic za sebou táhnou masy lidí. Naplňují největší stadióny svými koncerty. A společnost to hýčká a pěstuje. A co je ještě horší: prohlašuje se to za kulturu, a dokonce se z toho stává jakási duchovnost.

To je ohromující slepota. Svět nechápe, že policejním potíráním zločinnosti se jen zastřihují výhonky, přičemž však společnost hojně zalévá a hnojí kořeny tohoto stromu zla. Jak je možné hnojit a zalévat kořeny a nedívat se na větve stromu?

Podle avvy Dorotheje se považuje: ctižádost, zištnost, rozkošnictví, za modly. Nechápeme, že tyto modly, které jsou pěstovány a kultivovány, nemohou neporodit jakýkoliv zločin.

Pouze dvěma způsoby je možno zvítězit nad zločinem. Buď tím, který nabízí křesťanství (jež lidi obrací k vnitřnímu člověku a vede je ke správnému životu, k cestě Kristově). A nebo je tu druhá cesta: krajní disciplina, totalitní režim, aby se nikdo neodvážil spáchat zločin; tím se dosáhne kolosální discipliny - za cenu naprostého otroctví. To je cesta Antikrista.

Současná „křesťanská“ civilizace na Západě i na Východě s ohromující smířlivostí hlásá a pěstuje svobodu tělesnou, svobodu žádostivosti; a při tom takřka dokonale ignoruje svobodu lidské duše. Veškerá pozornost je nyní obrácena na tělo. Otevřeně vyhlásila svobodu vášní, s rozhodností zavrhuje ideu křesťanské lásky. Tato civilizace stále očividněji vede své národy do kolapsu, do smrti.

Pramenem všech současných krizí (včetně ekologické) je absolutizovaná vnější svoboda, ze které se zcela vytratil pojem hříchu. Tady se rodí svévole a ty nejnelítostnější vztahy ke všemu: k jinému člověku, k dalším národům, k okolnímu prostředí, k přírodě. Je odmítnutím přirozeného zákona a mravních principů. V konečném důsledku je to svoboda typu „vše je dovoleno“. A taková svoboda dovede lidi k absolutnímu otroctví.

Mimochodem: tuto svobodu jsou lidi schopni prodat za trochu komfortu. Jeden současný spisovatel praví: Všude po světě umírá svoboda; politická, ekonomická i osobní. Žít bez svobody je lehčí. Stále více lidí je ochotno vzdát se své svobody výměnou za pohodlný a klidný život. Když není svoboda, není třeba dělat žádná rozhodnutí. Lidé mají menší odpovědnost.

A skutečně. Mnoho lidí hledá toho, kdo by za ně přijal odpovědnost a činil za ně rozhodnutí. Stačí pohlédnout na sekty - na čem jsou založeny? Přesně na tomto: vůdce sekty za lidi rozhoduje.

Tento odklon od svobody je zcela zákonitý. Lidské vášně, když získají svobodu, plně zotročují člověka. Vášnivý člověk je zotročen. A kdo je to ten zotročený?: rozkošník (tj. závislý na rozkoších), egoistický člověk. A ten, kdo touží po rozkoších, velice snadno prodá i svoje prvorozenství za čočkovou polévku. Vidíme to všude.

Sv. Jan Teolog (apoštol) prorokuje toto všeobecné dobrovolné otroctví: „A pokloní se mu všichni, kteří žijí na zemi a jejichž jména nejsou zapsána v knize života.“

Známý rusky myslitel Ivan Oksakov, když hodnotil vývoj Evropy, psal ve své době prorocky: „Vývoj, který odmítá Boha a Krista, se na konec stane úpadkem. Taková civilizace skončí zdivočením, svoboda bude završena despotismem a otroctvím. Svlékne-li ze sebe člověk Boží obraz, nevyhnutelně se sebe svlékne o obraz člověka (a již k tomu dochází) a stane se zvířetem.“ Současnost potvrzuje pravdivost jeho slov.

Co říci, pokud se už svoboda vztahuje i na satanismus?, na satanismus, který otevřeně prohlašuje, že principem jeho víry je konání zla. A přesto je povoleným náboženstvím. Došli jsme až k šílenství.
Pochopme, že vnější svoboda nemůže být hodnotou jen pro sebe samu. Není cílem. Z pohledu pravoslavného člověka je jen jednou z možných (ale nikoliv nutných) podmínek k dosažení hlavního cíle křesťanského života: duchovní svobody. A tyto vnější svobody musejí být vždy omezené, aby mohly být skutečně užitečné. Konec konců dobře víme, že tyto vnější svobody nikdy a nikde nejsou neohraničené.

Princip, který panuje v současném světě: „svoboda pro svobodu“ (čili převaha svobody nad všemi ostatními hodnotami lidské osobnosti a především převaha nad láskou) je svého druhu drogou, která hubí stále větší množství lidí.

„Svoboda jen pro svobodu“ je narkotikum. Bez duchovně-mravního kriteria není žádná reálná možnost správně řešit otázku vnější svobody. Tj. jaká má být a do jaké míry je přijímat. Tímto křesťanským kriteriem je: primát lásky, obětavé lásky, převažující nad všemi ostatními hodnotami lidského života.

Proto pouze v lásce je možná optimální realizace všech těch práv, která jsou nutná pro lidskou společnost.

Berďájev se naprosto mýlil, když vyhlásil primát svobody nad životem, nad existencí. Hovoří se tu o hlavní náboženské pravdě: „Já jsem jsoucí,“ pravil Bůh. Prohlášení prvotnosti svobody v této sféře není nic jiného, než primátem svobody nad nejvyšší vlastností Toho, kdo je Jsoucí. Nad láskou.

V tom je největší a osudný omyl Berďájeva
Právě proto se Berďájev stal pro západního člověka představitelem pravoslaví, ideologem, géniem. Západního člověka zaujala právě svoboda. Západ naprosto nechápe právě ty pravoslavné principy, o nichž byla řeč výše. Proti současné veliké propagandě západních idejí je potřeba postavit velikou ideu lásky, která je nade vším. Pouze v lásce je skutečná svoboda. Bez lásky není svoboda.
Poznámky z přednášky prof. A. Osipova
(z pravoslavného vysílání Rozhlasu Radoněž)

P.S.
Z podobných důvodů, jako byl Západem oblíben myslitel Berďájev, stal se zde dnes oblíbeným Alexandr Meň (v jehož filosofii svoboda hraje klíčovou roli), který pro Západ stal „symbolem pravoslaví“... (A ze stejných důvodů má na Západě takový úspěch buddhismus, který hovoří o svobodě, ale odmítá pojem hříchu, zvěstuje radost a zavrhuje pokání.)


Editovat příspěvek č. 181

Administrátor --- 19. 6. 2007
Z tisku

Dva gruzínští pravoslavní duchovní byli surově zbiti v Turecku
Kněží přijeli do Turecka jako součást skupiny turistů. Jejich vztah k církvi prozrazovaly náprsní kříže, které měli zavěšeny na krku. Oba muži byli zrovna nakupovat, když k nim přistoupili tři muži a zbili je. Jejich surovostem učinil přítrž až příjezd policie. Zraněné muže dopravili do nemocnice, odkud byli dopraveni do vlasti. Útočníci, kteří zůstali na svobodě, vypověděli, že se rozhodli zaútočit, protože se domnívali, že křesťané přijeli do Turecka za účelem proselitismu.
(Blahovest Info, Millinet)

Ekumenický patriarcha žádá uznání občanských práv křesťanů v Turecku
Patriarcha Bartolomeos I. požaduje, aby křesťané měli stejná práva jako muslimové.
Koncem minulého týdne vyzval patriarcha tureckou vládu, aby uznala náboženské menšiny. „Žádáme nejen svobodu, abychom mohli oslavovat naši víru v našich chrámech, ale přiznání všech občanských práv - stejných jakých požívají naši muslimští spoluobčané v Turecku.“
Turecko zase požaduje, aby konstantinopolský patriarcha byl tureckého původu.
(Agnus, AsiaNews)

V Indii byly uvězněny čtyři tisíce účastníků pokojné demonstrace za ochranu křesťanů
Více než 4000 demonstrantů bylo uvězněno, když konali pochod ulicemi hlavního města Indie a žádali vládu, aby přerušila mlčení o násilnostech proti křesťanům. Na demonstraci před parlament přišlo asi 5000 lidí. Řečníci žádali ochranu lidské důstojnosti a ústavních práv křesťanů.
Policie potvrdila uvěznění 4000 lidí. Brzy poté však byli propuštěni.
Generální tajemník Celoindické křesťanské rady prohlásil: „Poprvé od r. 1997 bylo uvězněno takové množství lidí. Bylo neuvěřitelné vidět katolické jeptišky, protestantské pastory, občanské představitele a další osoby, jak v policejních celách zpívají křesťanské písně.“
(Agnus, AsiaNews)


Editovat příspěvek č. 180

Administrátor --- 19. 6. 2007
3. neděle po Padesátnici

3. neděle po Padesátnici: netrapte se světskými věcmi

Ze čtení evangelia:

22  Svíce těla jest oko; jestliže oko tvé prosté bude, všecko tělo tvé světlé bude.
23  Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude. Proto jestliže světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, co pak sama tma, jaká bude?
24  Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti. Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude, a druhého milovati, aneb jednoho se bude držet, a druhým pohrdne. Nemůžete Bohu sloužiti i mamonu.
25  Protož pravím vám: Nepečujte o život váš, co byste jedli a co pili, ani o tělo vaše, čím byste je odívali. Zdaliž není život více nežli pokrm, a tělo více nežli oděv?
26  Hleďte na ptactvo nebeské, že nesejí ani nežnou, ani neshromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete?
...
31  Nepečujte tedy, říkajíce: Co budeme jísti? anebo: Co budeme píti? anebo: Čím se budeme odívati?
32  Nebo toho všeho pohané hledají. Ví zajisté Otec váš nebeský, že to vše potřebujete.
33  Ale hledejte vy nejprve království Božího a spravedlnosti jeho, a toto vše bude vám přidáno.

(Matoušovo evangelium, 6. kapitola)
(Celé nedělní čtení v kralickém překladu)

Evangelium čtené v pravoslavných chrámech o této neděli by bylo lze stručně charakterizovat jako výzvu k duchovnímu životu a duchovnímu smýšlení. Celá 6. kapitola Matoušova evangelia hovoří o osvobození srdce člověka, což je nezbytnou a základní podmínkou pro reálný duchovní život. Jenom člověk svobodného srdce může sloužit Bohu. Kdo je otrokem tohoto světa, slouží „mamonu“ (to je zde zástupný pojem pro vše světské, pomíjivé, k čemu se upíná nezdravá lidská žádostivost) a nikoliv Bohu. „Duchovní život“ otroků světa je pouhým zdáním, iluzí.

Tvrdá je tato pravda, kterou Ježíš říká bez podobenství, bez obalu a bez jakéhokoliv změkčení: nelze dvěma pánům sloužit. Nemůžeš sloužit zároveň Bohu i mamonu.

Pro dnešní západní lidi je tato pravda těžko snesitelná. Stává se, že když o tomto principu křesťanství vyprávíme běžnému člověku z našeho světa, tak se otočí a jde pryč. Vždyť současný svět nám toho tolik nabízí: pohodlí, luxus, stále komfortnější bydlení, krásné oblečení, lákavé pokrmy a cizokrajné nápoje, mnoho žádoucího zboží, stále dokonalejší automobily, exotické dovolené, vydělávat více a více peněz, výdělek výhodně investovat a rozmnožovat, postupovat po kariérním a společenském žebříku; mít více všeho, užít si nejlepší zábavu... (Znáte to z reklam - to je samé: „více“ a „déle“, a „vy za to stojíte“, „dopřejte si“, nebo „pro bohatší život“, „dejte si to nejlepší“, a „ještě svěžejší“ a „nová chuť“, ale „původní receptura“, a při tom se to už vůbec nedá jíst, jak uměle to chutná; vše musí být čistoskvoucí a dezinfikované, jinak to není doopravdy čisté, takže jsou pak lidé kvůli té sterilní čistotě stále nemocní a z těch hromad jídla navíc ještě tlustí, a tak jsou pro ně tady všelijaké předražené lékárenské preparáty a tělocvičné náčiní, na němž si mohou vychutnat ten úžasný zážitek, dřít se a při tom nepracovat, šlapat a nikam při tom nejet; a pro seniory máme tak silné vitamíny, že se smrti už nemusíte bát; „užij si“, „dej si“, „kup a vyhraj“, „to musíte mít“ „neváhejte“, jinak už nikdy v životě nebudete šťastní... A jestli vaší kočce nedopřejete naše drahé žrádlo umleté z nejlepších australských myší, tak vám vypelichá a pojde, a sousedovi ne. Blázinec.) Tohle je jedna z tváří našeho dnešního světa. A jestli přece jen někdy zemřete, což je však nepravděpodobné, poslouží vaše orgány dalším, aby si to tu užívali ještě o trochu déle. „Krásné je žít“, jenže co když se nějak vytratí celkový smysl toho všeho...?
Ve světle křesťanství vidíme teď naši skutečnou pozici - stojíme před volbou. Použijeme svou svobodu, kterou Bůh každému člověku dává a o kterou nás žádná doba, žádné místo, žádná situace nemohou připravit, - a uskutečníme svůj výběr, zvolíme si. Takovýchto voleb vykonáme ve svém životě bezpočet. Někdy jsou to drobnosti, jindy jsou to zásadní rozhodnutí. Všechny tyto volby, které jsme již uskutečnili, které právě konáme i ty které ještě provedeme, mají svůj význam. Z nich se totiž skládá jedna veliká volba, kterou každý člověk celým svým životem provede, - je to volba jeho věčného údělu.

Svobodu, kterou nám Bůh dal, používáme celý život. Každý může ve všech situacích lidského života uskutečňovat základní výběr: zvolit dobro a zavrhnout zlo. V tom je lidská velikost. Tuto svobodu nám dal Bůh a nikdo nás o ni nemůže připravit. Bůh stvořil člověka jako svobodnou bytost, a svoboda by přece neměla smysl, kdyby ji nebylo možno realizovat, čili kdyby člověk neměl možnost volby. Proto již od samotného začátku existence člověka na zemi, byl Adam postaven před volbu: Bůh anebo něco jiného...? Dobro nebo zlo?
Jeden typ volby, který opakujeme v mnoha různých okolnostech a životních pozicích, je volba: sloužit Bohu či mamonu? Udržet srdce svobodné pro službu Bohu, nebo je nechat uvíznout v pastích světa a ve všech těch propletencích nekončící žádostivosti a zauzlinách nikdy neukojitelného chtíče?

Pouhá formální příslušnost k Církvi není nic platná pro spásu, jelikož ta přichází skrze duchovní život. Spása - to je poznat Boha, s Bohem sám sebe spojit. A to není možné pro člověka, který je srdce spoutaného světskostí.

Co je to vlastně duchovní život? Pro jedny odříkávání modliteb, pro druhé výšiny hesychasmu. Ti první často nepostihují to, co je pro duchovní život zásadní - jeho niternost a zároveň jeho „bojovost“ (je to zápas - žádné sladké rozjímání a už vůbec ne pouhé drmolení svatých textů). Ti druzí zase často ani nevědí, o čem vlastně mluví (to dnes platí pro většinu případů, kdy můžete někde slyšet někoho „zasvěceného“, jak „vysvětluje“ hesychasmus).
Zeptáme-li se těch, kdo jsou povoláni a opravdu kvalifikováni podat smysluplnou odpověď, starců, pak většinou řeknou, že základem duchovního života je zápas s myšlenkami. To je klíč k nefantazijnímu a realistickému duchovnímu životu. Vyhánět ze své mysli všechny zlé, pyšné, chtivé, závistivé a jiné myšlenky. Neustále. Čistit svou mysl a potažmo své srdce.
Je to neviditelné. Nikdo vám nevidí do hlavy, takže nikdo neví, jestli to děláte, nebo jestli si povolujete mučivě, dráždivě či slastně rozvíjet myšlenky, jaké vám jsou do mysli zasévány. Nikdo o tom neví. Nikdo vás nepochválí. Avšak budete-li to činit, časem vás začne navštěvovat pokoj, který není z toho světa, a který tento svět dát nemůže.

Starec Paisij Athonský říkal: Dnešní lidé mohou mít vše, - kromě dobrých myšlenek. A jindy radil: Učiňte ze svých hlav továrnu na dobré myšlenky. V praxi však jsme my, světští neduchovní lidé, nemocní duší i tělem od špatných myšlenek. (Ze světských lidí to skoro nikdo neprozradí, ale ve skutečnosti je právě vnitřní pokoj to, po čem lidé prahnou nejvíce, ale čeho mají nejméně a nikde to není k mání /ani v Americe/.)

Vnějšími předpoklady tohoto vnitřního duchovního života je život podle Božích přikázání a další náležitosti křesťanského života, které jsou všeobecně známé.
Slova Kristova o „prostém“, resp. čistém, oku vykládá sv. Theofan Zatvornik jako slova o čisté mysli. A tělem se tu podle sv. Theofana míní celý obsah lidské duše, vše, z čeho se duše skládá. Tudíž - je-li mysl čistá, prostá, pak je v duši světlo. Pokud je mysl zlá, špatná, je následně duše potemněná, tmavá.
A dále vysvětluje svatý zatvornik: Prostá mysl je taková, která přijímá vše, co je napsáno v Písmu svatém, a tak, jak je to tam napsáno, a je bez pochybování přesvědčena, že vše je vskutku tak, jak je to v Písmu zapsáno. Nemá v sobě žádné důvtipné výmysly, chytračení, kolísání, váhání. Zlá mysl je taková, která přistupuje k Písmu svatému se lstí, chytráckým zkoumáním s cílem usvědčit je. Taková mysl nemůže věřit upřímně, ale podrobuje Boží slovo svému uvažování. Přistupuje k němu ne jako učedník, ale jako soudce a kritik, který se chce dozvědět, co Bible praví, aby se jí pak mohl vysmát anebo povýšeně pronést: „Ano, tohle není špatné.“ ... Z toho pak je jen kolísání, nepochopení, otázky bez odpovědí; nic pro něho není na svém místě, chodí ve tmě, jen po hmatu. Čistá mysl vidí vše jasně, každá věc má pro ni svůj určitý charakter, určený Božím slovem, vše je u takového člověka na svém místě a on přesně ví, jaký má k čemu udržovat vztah, kráčí po zjevných stezkách...

Tolik sv. Theofan. Současnému myšlení naší civilizace, které - co se týče podobných otázek - už přijalo jako hotovou věc, že nikdy nic není jasné, a jestli je něco jasné, tak je to podezřelé (a vypadá to na fundamentalismus), bude asi dnešní úvaha Thefana Zatvornika znít nelibě. Dopišme tedy ještě připomenutí, že i on chápe výše citované evangelium v souvislosti s vnitřním duchovním životem člověka a s vírou, která začíná důvěrou. Ano, křesťanská víra v Boha pochází od důvěry v Boží slovo - Bibli. A plná víra stojí na plné důvěře...





Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz

Celkem v je v Ambonu již 1468 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 180 do č. 183)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu. Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno, které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely (pro začátek kliknětě na "nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější", čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).

Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší






Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Klikněte sem pro nápovědu a pravidla Ambonu

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz