1438
Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 2. 2. 2013
Dokončení studie o působení duchovního klamu na společnost
Vrtěti psem IV.
Co by bylo kdyby ... se stal prezidentem Schwarzenberg?
Chtě nechtě, musíme otevřít o toto téma. Jak jinak totiž doložit reálnost našeho tvrzení o působení duchovního klamu, než poukazem na rozpornost propagandistických proklamací a reality? Jedině tak můžeme ukázat, že "kandidát Karel" je přeludem vytvořeným jeho PR agenturou, jeho prezentace a sliby jsou fata morgána a ty masy, které tomuto přeludu daly svůj volební hlas, si nechaly vzít kritické myšlení, místo něhož jim byly médii nality do myslí fantazie.
Předkládám obrázek s "volebními sliby" (zde vlevo). Cítím se povinován věřit, že valná část přívrženců pana Schwarzenberga upřímně doufala, že by Karel opravdu přinesl, co se zde slibuje. To, nač se v tomto seriálu poukazuji, jsou doklady a důvody, proč by to ani zdaleka nebylo jisté (či je to pravděpodobně vyloučeno). Kromě posledních dvou bodů, k nimiž si netroufám se vyjadřovat. Jinými slovy - ten předvolební letáček lze považovat za propagandistickou agitku, či chartu klamu.
Co by Schwarzenberg jako prezident konal, můžeme jen hádat, nicméně rád bych poukázal na některé souvislosti, které dosti přesvědčivě ukazují, že by mnoho věcí bylo jinak, než jak slibovaly mlhavé sliby jeho volebního týmu. Pokusím se toto téma odbýt v největší stručnosti.
V prvé řadě by bylo jeho nastěhování na Hrad symbolickým a morálním popřením našich vlastních novodobých dějin, protože tato republika se odvíjí od svržení Habsburků a osvobození se od prohnilých západních monarchií. Příchod knížete na Hrad (byť v roli prezidenta republiky, nikoliv jako monarchistického panovníka) by bylo snad až vzpourou proti masarykovské tradici (někteří by možná byli schopni hovořit přímo o poplivání). Demoralizující působení této reminiscence monarchie by bylo dlouhodobé a přelomové.
Náš prezident sice nemá výraznou výkonnou moc, ale jeho morální vliv je veliký a u nás za daných okolností mimořádný. S tím souvisí i značný vliv politický. Na Hradě by seděl člověk, jehož zájmy nejsou s touto zemí. Dává to přesvědčivě najevo, když pravidelně okázale ignoruje státní svátek České republiky (28. října).
Nepochybným důsledkem jeho zvolení by bylo další prohlubování rozdělování Evropy na východ a západ. Tím se míní vytlačování Ruska z Evropy. Tento program by Schwarzenberg uskutečňoval jednak proto, že je součástí kruhů, které tento projekt dlouhodobě realizují, a pak také kvůli tomu, že nenávist k Rusku mají Schwarzenbergovi snad až "na úrovni buňky" čili v genetické výbavě. Zajímavým historickým dokladem je skutečnost, že Karel I. Filip kníže ze Schwarzenbergu (1771–1820) působil v Petrohradě a Paříži a snažil se odvrátit válku od Rakouska. Jako velitel rakouského sboru doprovázel Napoleona Bonaparte při jeho výpravě do Ruska (zdroj). Celé Schwarzenbergovo politické a diplomatické působení je prodchnuto nesympatiemi (jemně řečeno) k východu, ke Slovanům. Podporoval náš vstup do NATO (přestože Havel slíbil národu vojenskou neutralitu), podporoval bombardování Bělehradu, zasadil se o to, že náš stát uznal samostatnost Kosova, které bylo uloupeno Srbsku, a to ještě před tím než vyhlásilo nezávislost.
Jistě není náhodné spojení jména Schwarzenberg s časopisem Respekt, který při válce na Balkáně snad nejfanatičtěji z místních médií vystupoval proti Srbům a proti pravoslavné církvi. Dokonce tento časopis neváhal otisknout i blasfemické výrazy jakéhosi Chorvata pronesené na adresu Srbské pravoslavné církve. Pravoslavná církev v českých zemích požadovala od redakce Respektu omluvu za nechutné vyjádření nehrubšího kalibru vulgarity, které slušný člověk "nepoužívá o nikom", ale odpovědí fanatiků z Respektu bylo jen mlčení.Proč asi hlasoval v roce 2007 v OSN proti přezkoumání účinků ochuzeného uranu, používaného ve zbraních, na civilní obyvatelstvo? Znepokojující nárůst onemocnění rakovinou v bývalé Jugoslávii bombardované letouny NATO, v Iráku, Afghánistánu, to je něco, co Karla Schwarzenberga netrápí.
 |
Karel byl později kritizován za to, že uznání Kosova (kde vládne narkomafie) prosadil navzdory nesouhlasu prezidenta, opozice i velké části veřejnosti. Schwarzenberg soustavné a brutální porušování lidských práv v samostatném Kosovu, vyhánění a vraždy veškerého nealbánského obyvatelstva, etnické čistky (a to ještě i dnes) nikdy neodsoudil a s kosovskými politiky, kteří byli obviněni z válečných zločinů a obchodu s lidskými orgány (nealbánských obyvatel Kosova), udržuje nadstandardní vztahy.
Karel podporoval válku v Afghánistánu, Íráku, Gruzii i další probíhající či chystané intervence (Írán apod.), je také zastáncem vysílání českých jednotek do míst, kde Američané hájí své uzké velmocenské zájmy. Zcela proti diplomatickým zvyklostem (spíše jako aktivista než politik-diplomat) pak vystupuje proti Rusku, které dlouhodobě kritizuje a uráží.
Jak se zdá, tak podporuje vše, co může destabilizovat ruský stát a co je namířeno proti Pravoslaví. Nechvalně známým hanebným punkerkám, které znesvětily hlavní chrám Ruské pravoslavné církve, veřejně na tabuli na Václavském náměstí adresoval vzkaz: "Obdivuji vás!" Z pražského hradu by se po jeho zvolení valila nenávist proti všemu pravoslavnému, slovanskému a ruskému, a bylo by to prezentováno jaký hlas nejvyšší reprezentace našeho národa. Že Schwarzenberg není žádným poslem míru ani spolupráce, ale šikovatelem jedněch proti druhým, to je snad dobře patrné.
Nemá smysl se tu rozepisovat o triumfu sudetoněmeckých spolků a dalšímu porobení Němcům, kteří už teď dosáhli ekonomickou cestou toho, co se jim nepodařilo zbraněmi. Že je obhájcem německých zájmů dal mnohokrát okatě najevo. "Za svůj první úkol bych (jako prezident) ... považoval co nejlepší vztahy s Německem," řekl ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (v rozhovoru pro časopis Týden z 22. srpna). Také si posteskl, že "byly doby, kdy každý vzdělaný Čech uměl jak česky, tak německy a teď prý přišla doba, abychom se do těch časů vrátili". Ve svých diplomatických funkcích prý několikrát zajímavě opominul prosazovat zájmy České republiky. Oddaně však hájí sionistické zájmy Izraele.
Příchylnost Karla Schwarzenberga k Němcům je zajímavá ve světle společného dávného a tradičního protislovanského a protipravoslavného naladění Němců i Schwarzenbergů. Co páchali Němci za druhé světové války na Balkáně a jejich válka proti Rusku, jsou všeobecně známé věci. Méně známý je charakter působení Němců v poslední době v Kosovu, kde byli pod modrými přilbami OSN (KFOR) jako mírotvorci. Právě o německých vojácích KFOR je známo, že (narozdíl např. od českých vojáků), nekladli Albáncům prakticky žádný odpor, když ničili pravoslavné chrámy a snažili se vymazat ze zemského povrchu kulturní poklady svědčící o tisícileté přítomnosti Srbů a Pravoslaví na Kosovu. Nečinnost německých KFOR je o to smutnější, že před tím dali místnímu pravoslavnému biskupovi písemné záruky, že budou chránit pravoslavné svatyně, pro jejichž obranu před znesvěcením, vypálením a demolicí však pak nehnuli ani prstem, vše jen pozorovali.Karel podporuje i bankovní unii či rozpočtovou a hospodářskou unii v podání Berlína a Paříže (ta bude znamenat, že český ministr financí bude předkládat návrh státního rozpočtu ČR Bruselu ke schválení a projednávání rozpočtu českou Poslaneckou sněmovnou už pak bude ryzí formalitou). Tato změna by podle některých mohla znamenat faktický konec parlamentní demokracie v ČR, ale i v celé EU, Karel ale přesto dokonce hrozí odchodem z vlády, pokud se Česká republika k rozpočtové unii bez výhrad nepřipojí. Uvedl, že jako prezident pakt schválí. Ačkoli o tom pro velkou nepopularitu takového kroku příliš nemluví, prosazuje přijetí eura nejpozději do roku 2015.
Srbové, kteří to viděli, se o tom vyjadřovali ve smyslu: "Dnešní Němci se zde chovají podobně, jako Wermacht za 2. světové války." Zde je zpráva z tisku: "Němečtí vojáci nezúčastněně sledovali, jak albánští povstalci založili požár v monastýru sv. Archandělů a tancovali na hrobě svatého krále Dušana," informoval mnich z monastýru. Srbská pravoslavná církev je šokována absencí jakékoliv snahy ze strany německé armády (mírových sil) chránit byť jen jediné pravoslavné křesťanské svaté místo v Prizreni. Zatímco jejich kolegové z ostatních kontingentů (KFOR) riskovali životy, Němci v Prizreni nechávají dav zapalovat kostely, ničit fresky a loupit křesťanské cennosti. Bohužel, dva Němci: velitel KFOR Holger Kammerhof a šéf policie UNMIK Stephan Feller jsou mezi mezinárodními činiteli nejzodpovědnějšími za tak hrozné následky (protisrbského) pogromu. (Více o tom u nás zde.)Podobnou nečinností a zanedbáním svých povinností při obraně Srbů a Pravoslaví vynikal i francouzský kontingent KFOR (viz titulek "Příklad nečinnosti KFOR" tentokrát zde). Jaká náhoda, že zrovna Francouzi mají ve své historii neúspěšné Napoleonovo tažení proti Rusku. Každý národ je svou historií determinován, nosí si ji v sobě a chová se v jejím duchu.
Za nejhorší stránku nástupu Jeho jasnosti Schwarzenberga, maltézského rytíře na prezidentský trůn však považuji to, co je spojeno s jeho údajnou či možnou účastí na takových uskupeních jako je Bildenberg, Trilaterální komise apod. Je to spolek nejbohatších boháčů, všech těch Rotschildů, bankéřů, rytířů, staré šlechty a jiných. To jsou tak temné okruhy vyvolených mocných, že o tom mnozí nechtějí ani přemýšlet (neboť jen ten, kdo o tom nechce přemýšlet, se tomu může posmívat). Sociolog Keller tomu říká diskrétní elita, neboť to jsou ti, s nimiž se nepotkáte ani je na vlastní oči neuvidíte, kteří skutečně vládnou světu, aniž by byli někým voleni, poroučejí jakoby demokraticky zvoleným vládám a diktují svou vůli národům.
To samozřejmě může někomu připadat jako pouhá "jedna ze spikleneckých teorií". Ve skutečnosti je to jev vědecky zkoumaný a doložený zahraničními sociologickým studiemi.Demokracie je sice velevhodný společenský režim pro reálné vládnutí uskutečňování a plánů diskrétní elity, ale přesto - nic není tak dobré, aby se to nedalo ještě zlepšit. Mít svého zasvěcence přímo v nejvyšší ústavní funkci je pro nadnárodní diskrétní elitu dárek k nezaplacení. 45 procent zdejších voličů vedených našimi umělci a intelektuály se rozhodlo tento dárek všem těm Rotchildům dát. Jiných 55 procent voličů jim Českou republiku - chystanou pro ně jako jednohubka na stříbrném talířku - odepřelo.
I z toho úhlu lze nahlížet tyto volby.
Nechali jsme stranou rozebírání spousty dalších "výživných témat", např. nevýrazný vztah Jeho jasnosti ke korupci, ať už korumpoval kníže sám nebo se jedná o jemu svěřenou agendu. Jedna zajímavost za všechny: "v roce 2011 byl propuštěn ředitel IT oddělení Schwarzenbergova Ministerstva zahraničních věcí Jakub Klouzal, který v roce 2010 upozornil ministra Schwarzenberga na předražené zakázky ... Podle MF Dnes měl jasné doklady, že ministerstvo zbytečně utratilo až 60 milionů korun. Klouzal poté dostal ocenění Nadačního fondu proti korupci." (Wikipedie)
Co se týče zdrojů pro tuto kapitolku, byly vybrány jen ty nejznámější a veřejně kolující (a doložené) informace. Některé jsou i na jeho stránce na Wikipedii; jinak jsme čerpali ze studie: "KAREL TROCHU JINAK, obžaloba Karla Schwarzenberga" od Adama B. Bartoše. Jsou tam sesbírané pečlivě ozdrojované informace. Je to jeden z možných pohledů na osobu Jeho jasnosti, který může stát za přečtení tomu, kdo se o ni trochu zajímá: PDF.Uvedli jsme tyto teze, abychom nastínili, jak daleko je realita od volební agitace, resp. že hodnoty které měl podle schwarzengrovců Karel šířit a podporovat, jsou chimérou. Opět podtrhávám: je zarážející, že ničemu z toho nevěnovaly tzv. osobnosti prakticky žádnou pozornost. A zároveň opakuji: zdá, že se jedná o skutečný duchovní klam (prelesť), který se podařilo duchovně rozšířit po naší společnosti.
Tomu odpovídala i skutečnost, že Karlovým přívržencům nevadilo, že kníže toho o svých politických představách a prezidentských vizích moc neříká. Vidí v tom projev skutečného vůdcovství. Vlastně by byli nejradši, kdyby jejich idol neříkal vůbec nic a raději mlčel.
Bohumil Doležal to vystihl: „tahle volba má jednu základní a zcela podstatnou faleš: celá je postavena na iluzi, že volíme někoho jiného, než koho opravdu volíme, totiž že volíme mesiáše.“
Stručně ještě k Benešovi
Téma Benešových dekretů je ve skutečnosti tématem druhé světové války, resp. jejího výsledku. Češi jsou tak citliví na toto téma, protože vedle nacistického Německa a zvláště v souvislosti s Heydrichádou s tím mají své zkušenosti. Dobře chápou, že zpochybňovat dekrety znamená revidovat výsledek druhé světové války, a o to ve skutečnosti různým silám ze zahraničí jde. V německé mutaci česko-německé smlouvy jsou státní hranice označeny jako "stávající hranice". Ze stále žijícího podhoubí snahy jít v restituci majetků před rok 1948 také čas od času vyrazí na povrch nějaká ta prozelenalá prašivka, aby zde vypustila své jedovaté spory. V devadesátých letech se v Německu začala šířit zajímavá exegeze druhé světové války, která přestala považovat Německo za viníka a agresora a prohlásila je za "oběť" (Německo prý nebylo poraženo, ale osvobozeno). Zpochybňování odsunu sudetských Němců tak, jak to předvedl Schwarzenberg, v praxi znamená ignorovat to nezměrné zlo, které nacistické Německo a potažmo Němci - jakožto většina národa - způsobili nám i dalším národům.
Jak to tak vypadá, Karel Schwarzenberg je velkou nadějí sudetských Němců. Však mu také jejich lídr už vyjádřil díky, viz článek - Posselt: Schwarzenberg je morální vítěz voleb.V Německu už otevřeně nazývají českou debatu o sudetských Němcích "bojem starších a méně vzdělaných lidí o zachování nacionální interpretace - v tomto případě historického líčení Čechů jako obětí." (Die Zeit) Jinými slovy - Češi nejsou podle Němců o nic více oběťmi než Němci; a Němci nejsou v událostech kolem poloviny 20. století o nic více viníky než Češi. Tady už je revize reflexe druhé světové války a revize jejích výsledků prakticky na stole.
Náš problém tkví v tom, že čeští novináři jsou nyní placeni německými vlastníky médií, takže každého, kdo trvá na nerevidovatelnosti Benešových dekretů a tudíž i poválečného uspořádání, vyhlásí za nacionalistu či za někoho, kdo znovu oživuje dávnou nenávist nebo se chytá "perverzního národního fetiše" (Reflex).
Zatím se však zdá, že volitelnost politika, zpochybňujícího Benešovy dekrety a či poválečné uspořádání a odsun, bude v České republice snad i nadále asi taková, jako kdyby v Srbsku byl zvolen politik, který by schvaloval uloupení Kosova. Není však vyloučeno, že vymývání mozků mládeže počítačovými hrami a Faceobookem dovede nastupující generaci k takovému stupně demence historické paměti, že pro ně bude volitelný prakticky kdokoliv. A jakou vlastně mají šanci udržet srůst se svými kořeny, když se na ně odevšad valí výsměch jakémukoliv národnímu cítění, které je v duchu globalizační likvidace tradičních hodnot přirovnáváno k nějaké zpozdilosti, jakou je uctívání bůžků svého kmene či k tanci kolem šamanského totemu? Jenže tomu, kdo nezná svou historii, dostane se příležitosti si ji zopakovati.
O socialistickém Československu pravila BBC, že to byl pokus přeprogramovat historickou paměť národa. Při normalizaci se mu říkalo "Království zapomnění". Neděje se dnes něco podobného, leč jinými prostředky?Osobnosti na podporu Schwarzenberga aneb tváře kampaně "Karel na hrad"
 |
Jen málo lidí se nad peticemi akademiků a aktivizací herců tázalo: "Cožpak jsme zase (nebo ještě) v totalitě?" Umělci mají ke své tvorbě svobodu slova, proč se tedy potřebují míchat do politky? Má-li umělec svobodu tvorby, a přece vstupuje do politky na podporu a k prosazení nějaké politické linie v rámci demokratického systému, stává se tím pádem politkem, čímž ztrácí uměleckou svobodu, a tím i hodnověrnost. Umělec ovlivňující demokratické volby vlastně prodává svou tvorbu, slávu i mravní svobodu.
Hodna pozornosti je velká podpora Schwarzenbergovi ze strany církví, církevních představitelů i řady věřících. Raději už ani nebudeme rozebírat samozřejmou zásadu apolitičnosti církví, které by měly být pro každého kajícníka a nezadávat si se světským, když mají být oddány nebeskému.
Přesto se církve s nasazením vrhly do politiky, aby ji ovlivnily ve prospěch jednoho z kandidátů. Při tom je zde pro věřícího (a zvláště církevního pastýře) dost principiálních důvodů proč se od "firmy Schwarzenberg" držet v povzdálí. Připomeňme tu jen jeho vlídný poměr k homosexualitě i tolerance vůči potratům: "podporuje registrované partnerství homosexuálů a adopci dětí osobám žijícím v těchto svazcích, a hlasoval pro rozšíření možnosti potratů" (Wikipedie). Zajímavé, jak na to jsou katolíci (pro které jsou tato dvě témata za jiných okolností zásadní) ochotni rychle zapomenout, když jde o podporu tomu, kdo prosazuje církevní restituce. A pak se budou divit, když jim bude národ spílat, že za mamon prodají své zásady i víru.
Má pak ještě smysl se pozastavovat nad Karlovou podporou "umělcům", kteří páchají blasfemická a rouhačská díla, tj. otevření výstavy vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Günthera Bruse, Otty Muehla a Rudolfa Schwarzkoglera? (Zde je pár obrázků, a zde můžete nahlédnout přehled tvorby H. Nitsche, ale jen pro silné nátury.) Jak si může věřící (a zvláště duchovní) srovnat ve svědomí, že dává svůj hlas takovému člověku a někoho dalšího k tomu ještě vybízí? Nebo už je místním věřícím všechno jedno poté, co bylo v pražské Lucerně za účasti V. Havla instalováno rouhačské (dle autora "žertovné") zpodobení sv. Václava? Není to jasným znakem duchovního obelstění?
Podobně selhalo i sociální cítění, které by mělo být pro církve přirozené a jemuž by snad měl být blíže sociální demokrat než kníže. Říká se, že v 19. století ztratila západní církev dělnictvo, protože se vytrvale přimykala k boháčům a dlouho nepodporovala sociální požadavky dělníků. U nás ztratila spoustu Čechů kvůli svému pevnému obětí s Habsburgy. Zdá, že přes všechny reformy a koncily i aggiornamento působí - hlavně v římsko-katolické církvi - stále ten duch příchylnosti k bohatým a mocným, jehož se asi nikdy nezbaví.Tak tedy ještě k té ošemetné roli církví - zvláště té všemi Čechy nejoblíbenější - katolické. Preláti žijí ve svém vlastním světě a ne dosti dobře chápou, že Schwarzenbergovi by spíše prospěli, kdyby se kampaně nezúčastnili a duchovenstvo o kandidátech na veřejnosti zarytě mlčelo. Biskupové by Schwarzenbergovi pomohli nejvíce tím, že by si všichni na celou předvolební dobu vzali dovolenou a odjeli na Kanárské ostrovy. Tím, že zůstali a dokonce se i vyjadřovali, vykonali pro svého oblíbence vskutku medvědí službu. Jenže jak se říká: "Když musíš, tak musíš. Je to silnější než ty." Obejít se bez angažmá v politice a ponechat bez zájmu přerozdělování světské moci - to jsou pro preláty nepředstavitelná muka - jako olizovaní plameny očistcovými. Zvláště když pro ně jejich volební favorit pomáhal připravit štědrou restituční nadílku a jeho zvolení na Hrad by garantovalo bezproblémový transfer příslušných majetků.
Níže je stručný výběr ze zveřejněných zpráv; přehlídka toho, jak jednotliví církevní činitelé dávali Schwarzenbergovi svůj polibek smrti. Nečekejte ve prospěch kandidáta na prezidenta od teologů nějaké racionální a konkrétní politické argumenty. V podstatě říkají trochu květnatě i oni jen to, že "Karel je prostě fajn".
"Někteří duchovní, například z římskokatolické církve, Českobratrské církve evangelické či Církve bratrské, podpořili před druhým kolem prezidentských voleb ... Schwarzenberga."
"Prohlášení na podporu Schwarzenberga poslaly ČTK v prohlášení více než tři desítky farářů a duchovních." "Volíme prezidenta, který bude reprezentovat naši vlast doma i v zahraničí a budovat civilizaci úcty, odpovědnosti a soucitu k potřebným. Služba občanům a vlasti vyžaduje víc než jen dovednost útočit na druhé jako v televizním ´Kotli´. Jsme přesvědčení, že pan Karel Schwarzenberg je mnohem blíže sv. Václavovi, sv. Anežce Přemyslovně, Karlu IV., J. A. Komenskému a Boženě Němcové než druhý kandidát," konstatovali.
Na stranu Schwarzenberga se například přiklonil biskup pražské římskokatolické arcidiecéze Karel Herbst, duchovní Tomáš Halík či probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě Petr Piťha, bývalý ministr školství ve vládě Václava Klause. (Zdroj)
Václav Malý, světící biskup pražský o Schwarzenbergovi: "Není demagog, neslibuje nesplnitelné, má mezinárodní respekt, je otevřený vůči Evropě, podporuje lidská práva v problematických zemích, má pochopení pro poslání křesťanských církví. Svůj hlas dám Karlu Schwarzenbergovi s vírou, že tím podpořím větší noblesu a nadhled na Pražském hradu.
Joel Ruml (synodní senior Českobratrské církve evangelické, předseda Ekumenické rady církví v ČR) vyzdvihuje u Schwarzenberga nadhled vůči sobě samému, že se neprosazuje se za každou cenu, nepotřebuje usilovat o kariéru za každou cenu, umí svému národu sdělovat, proč my potřebujeme Evropu, a že je v cizině přijímán a vážen, a bude spojovat, sjednocovat. O Schwarzenbergovi prohlašuje: 1) je autentičtějším ve vztahu k základním hodnotám života než jeho protikandidát, nehledě na to, že také jako autentičtější křesťan je mu bližší; 2) právě proto, že žil delší dobu v cizině, získal zvláštní pochopení pro naši malost vnější i vnitřní a dovede dobře dávkovat impulsy pro růst naší hrdosti; 3) jeho styl humoru není laciný a podbízivý, ale moudrý a jemu bližší.
Tomáš Halík, kněz a profesor Univerzity Karlovy: "v Karlu Schwarzenbergovi však ctím kvality a zkušenosti státníka. Pražský Hrad a česká společnost si nyní zaslouží mít v čele gentlemana."
Petr Pokorný, profesor Evangelické teologické fakulty UK (bývalý prezident světové Studiorum Novi Testamentum Societas) o Schwarzenbergovi: "Je to člověk upřímný a neúplatný."
"Členky Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje ... se jednomyslně shodly na podpoře ... Schwarzenberga." (zdroj) Co na to asi sv. Cyril a Metoděj? Schwarzenberg je přece příslušníkem západní franské šlechty (pod jménem Seinsheim doložena už v r. 1172), která navazuje na franské bavorské panstvo likvidující cyrilometodějské dílo a poněmčující český národ. Erkinger von Schwarzenberg se v letech 1420–21 účastnil válečné výpravy proti husitům (a tím jakož i značnými půjčkami získal od krále Zikmunda zástavu měst Žatec, Kadaně a Berouna); o cyrilometodějské podstatě husitství také víme. Schwarzenbergové byli jedni z těch, kteří vlekli Moravany a Čechy pryč od jejich východního a pravoslavného dědictví. O účasti na tažení Napoleona proti Rusku jsme se již zmiňovali. Pro rod Schwarzenberga je doposavad typický negativní vztah vůči pravoslaví, jak už jsme zde také dokládali.
A znovu opakuji. Tady vůbec nejde o to, pro koho ty jeptišky hodily do urny svůj hlas. To je jejich soukromá věc. Jenže když veřejně oznamují své rozhodnutí a zároveň se hlásí ke jménu sv. Cyrila a Metoděje, tvrdíce tím nepřímo (či vlastně přímo), že nesou jejich odkaz, tak má vyhlášení jejich volebních preferencí jakýsi podtón ve smyslu: "Svatí Cyril a Metoděj by volili Karla Schwarzenberga!""Stálá rada České biskupské konference (katolická církev) v prohlášení minulý týden uvedla, že doufá v to, že lidé zvolí prezidenta, který se bude opírat o vnitřní morální kodex, dokáže důvěryhodně reprezentovat a jako státník naplní vědomí odpovědnosti za Českou republiku. (V celkovém kontextu církevních doporučení a vyjádření je dost zřejmé, koho tím měla ČBK na mysli; pozn. naše.) Z jiného úhlu pohledu to ale také může být výraz poděkování za to, že Schwarzenberg společně s Miroslavem Kalouskem prosadili ve vládě církevní restituce, a církve se tak mohou těšit na mnoha miliardové odškodnění a vrácení rozsáhlých pozemků." (Zdroj)
Přiznám se, že bych alespoň u kněžstva a teologů očekával jistou míru odolnosti vůči propagandě a potažmo vůči duchovnímu klamu, který zatemňuje mysl. Pokud i teologové uvádějí jako důvod proč někoho volit na prezidenta jen to, že je upřímný, že má nadhled, je to gentleman apod., tak je tak je to další důvod pro zamyšlení nad stavem našich církví. Je-li u teologů paralyzováno kritické myšlení (ačkoliv to ateista asi neuzná, tak kritické myšlení je základem duchovního života a to znamená že i pravé teologie), pak se do vedení církví valí myšlení nerealistické, opojené, fantazijní, což je ve skutečnosti konec zdravé víry. V pravoslavné spiritualitě se tomuto stavu mysli říká "prelesť" (čili duchovní klam, mysl je oklamána a neuvažuje správně, je vláčena vášněmi nebo opojením, pohybuje ve snovém světě fantazií).
Takto byly publikovány volební preference "významných českých teologů" (téměř uniformě pro Schwarzenberga - jako v dobách, kdy církve byly součástí jednotné kulturní fronty). Vybral jsem něco z té první poloviny (ti "známější"). I u těchto lidí, kteří by měli být schopni pracovat s argumenty, doklady, dokumenty, je vidět, že se jejich vztah ke Schwarzenbergovi zakládá téměř výhradně na pocitech či abstraktních tvrzeních, která lze jen obtížně doložit, nebo argumentech vágních (viz např. "má pochopení pro církve").
Způsob, jakým přispěchal Schwarzenbergovi na pomoc miláček národa kardinál Vlk, však lze nazvat medvědí službou jen obtížně, protože takové označení je ještě příliš slabé. Místo, aby svému oblíbenci prokázal milost a mlčel jako zařezaný, kardinál totiž v denním tisku zřetelně instruoval celý národ, koho lidé určitě nemají volit (dokonce svému neoblíbenému kandidátovi podsouval, že by se snad mohl spojit i s čertem - to pak na člověka dýchne žár středověkých hranic, že?). Tak to byla kardinálně smrtící hubička pro urozeného starouška. Hromada Čechů - ať už ateisticky či husitsky naladěných (kteří by třeba jinak zůstali sedět doma) - tudíž běžela volit Zemana.
I další osobnosti připojily svá vyjádření aktivizačním stylu (tj. kouřová či abstraktní velebení bez konkrétních argumentů).
Jiří Grygar, astrofyzik: "Budu volit Karla Schwarzenberga, jenž pokračuje velmi zdatně v tradici svých předků, kteří byli českými vlastenci ... Jeho angažmá po převratu ve prospěch obnovy demokratických tradic českého národa i mezinárodního postavení České republiky považuji rovněž za příkladné. Navíc má báječný smysl pro humor."
Český vlastenec se švýcarským pasem, který se podle svých slov cítí být "Rakušanem, Frankem, Švýcarem i Čechem", je úkazem hodným muzea kuriozit. Otec jeho manželky byl vysokým příslušníkem jednotek SA a obdivovatelem Adolfa Hitlera: "Velmi záhy vstoupil do nacistických organizací a dotáhl to až na führera (velitele) SA," píše ve Schwarzenbergem autorizovaném životopise rakouská novinářka B. Tóth. (Do takové rodiny neměl náš vlastenec Schwarzenberg problém se přiženit.) Byl také členem Německého klubu v Rakousku ... Jeho stanovy z té doby říkají, že "členy mohou být jen Němci árijského původu, kteří se hlásí k zásadám nacionálního socialismu." Podle soudních spisů z roku 1945 patřili k jeho zakladatelům "nefalšovaní nacisté, kteří si od Třetí Říše slibovali počátek zlatého věku".) Prohlašuje-li se Grygarův favorit za českého vlastence, tak to je asi onen hvězdářem zmiňovaný "báječný smysl pro humor".A pak je tu plejáda frenetického potlesku Jeho knížecí urozenosti ze strany herců. Výroky jsou to dosti často skutečně stupidní. U intelektuálů je míra stupidity těchto devotností vskutku zarážející. Za všechny ty bláboly jen jeden: České centrum PEN klubu. To oznámilo, že „radostně podporuje svého člena Karla Schwarzenberga. Tentokrát s heslem ,Kníže má k lidu blíže!‘.“ (A nazpívali to jako trapnou písničku; můžeme jen naivně doufat, že se jedná o jakousi nezdařilou recesi.)
Zazněly však i opatrnější hlasy (a byly opatrněji publikovány).
Jak poukázal prof. Václav Hořejší (ředitel Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, profesor Přírodovědecké fakulty UK): "Fascinuje mě, jak intenzivní mediální kampaň způsobila, že značná část veřejnosti p. Schwarzenberga doslova miluje. Jako milované bytosti mu pak odpouštějí i to, co by u jiného považovali za neodpustitelné ... Je to podobný iracionální nekritický vztah, jaký mnozí měli k V. Havlovi..."
Tady vidíte názor člověka, který si dokázal zachovat kritické myšlení.Doc. Ivan Štampach, religionista, Univerzita Pardubice: "Ve druhém kole je těžké rozhodování. Karel Schwarzenberg je spojen se současnou vládní politikou, která je nepřijatelná nejen eticky a politicky, ale i ekonomicky. Vede k destrukci české ekonomiky. Schwarzenberg jako místopředseda této vlády nese plnou odpovědnost za asociální vládní reformy, které s vládou předkládá a v parlamentu hlasováním podporuje."
Po volbách
Reflex vytvořil pro voliče Schwarzenberga placku "Zeman není můj prezident". Jsou tam různé varianty (na mě se nekoukej, já volil knížete; vládne mi Putin; emigruji; stydím se za svého prezidenta; nápisy azbukou atd.) Šířili by podobné placky urážející Schwarzenberga Zemanovi voliči, kdyby jejich kandidát neuspěl? Nejprve média na podporu Schwarzenberga zmobilizovala a téměř zfanatizovala část veřejnosti, až to nemělo daleko ke vzniku občanských bouří, teď jako by nehodlala dovolit situaci ve společnosti uklidnit se.
Tzv. "osobnosti" znovu podepisují další petici, v níž neznávají Zemana svým prezidentem. Uvědomují si, co tím říkají o demokracii, kterou jinak tolik vzývají? Uvědomují si, co tím říkají o své kulturnosti, kterou se stále zaštiťují? Společným rysem demokracie i slušnosti je uznání volební porážky. Už se proti zvolenému prezidentovi organizují petice a stránky na internetu. Dojde i na demonstrace? Převezme menšina iniciativu, aby se pokusila o hradní převrat? Myslím, že je to nepravděpodobné, ale nic z toho není úplně vyloučeno. Můžeme od rozezlených příznivců Schwarzenberga očekávat, že se ve jménu demokracie a slušnosti odhodlají ke všemu?
Jeden z příznačných faktorů posledních voleb by bylo lze nazvat "selhání intelektuálních elit" - nevyčítám jim, že volily toho či onoho, ale že hodily přes palubu kritické myšlení a bez argumentů bez pokusu o odpor se daly do služeb toho ducha, který se jich zmocnil. Je to jev, který se pravidelně - byť v různé míře - vyskytuje při nástupu totalitních režimů. Vůbec bych se nedivil, kdyby byl tento jev v blízké budoucnosti předmětem nějakého sociologického zkoumání a konstatovalo se, že myšlení významné části intelektuálů se v těchto dnech dostalo do takového stavu národnostního uvědomění, stavu sociální soudržnosti a stavu jakéhosi reflexu sebezáchovy společnosti, který bychom mohli přirovnat k demenci.
Reflexe volebního výsledku na Západě
V USA už den před volbami otiskli Schwarzenbergův životopis. Po zvolení Zemana panovalo mlčení.
Na západ od našich hranic jsou bez sebe vzteky. Dokonce i diplomatický jazyk už šel stranou. Tisk tam nadává Zemanovi do populistů a hulvátů. Označuje-li takto lidem svobodně zvoleného prezident, je to vlastně nadávka namířená na všechny Čechy a Moravany. Vidíme jak křehká je vlídnost našeho silného souseda. Stačí, aby Češi odmítli nastrčeného západního knížete, a všechna ta nevraživost a pocit nadřazenosti sebevědomých Němců je zpět, a historie opět ožívá. Jakékoliv poukázání na viníky druhé světové války považuje německý tisk za "antiněmecké resentimenty". Die Welt dokonce žádá, aby německá vláda nezvala českého prezidenta do Berlína.
Němcům je tedy potřeba i dnes vytrvale připomínat, že to byl jejich národ (ne jen Hitler s hrstkou pomatenců), kdo rozpoutal druhou světovou válku, která si vyžádala 62,537.400 lidských obětí (zdroj). A ať tu nikdo nevytahuje falešnou kartu nepřípustnosti kolektivní viny; tato nepřípustnost se totiž vztahuje jen na právní zodpovědnost nikoliv na morální. Za druhou světovou válku je morálně kolektivně zodpovědný celý německý národ. Kdyby se za každý zmařený lidský život kálo Německo jen jednu jedinou hodinu, pak by doba jeho pokání trvala 7.138 let. Ruská církev vyhlásila už před deseti lety den celonárodního pokání Rusů za vraždu cara; co kdyby také Němci přišli na to, že by se měli z něčeho kát?Další dozvuky voleb
Zrovna teď si v Německu připomínali 80. výročí Hitlerova nástupu k moci, tak mají příležitost znovu promyslet a reflektovat, co Německo způsobilo Evropě a tolika lidem. "Nacismus se před 80 lety dostal k moci, protože většina Němců mlčela. Není to možné říct jinak, než že vzestup nacismu byl umožněn tím, že se na něm podílely elity a části německé společnosti, ale především tím, že velká většina Němců tento vzestup přinejmenším trpěla," uvedla Merkelová. "Zhruba půl roku (po nástupu Hitlera) ... nacisté získali totální kontrolu nad německou politikou, médii a společností. Stačilo šest měsíců ke zničení celé té mnohotvárnosti," připomněla Merkelová. Tato slova dávají naději, že pravdivá reflexe úlohy Německa na vzniku druhé světové války není ještě v Německu ztracena. (Zdroj)V tom souhrnném počtu jsou i německé oběti (7,5 milionu). A co se týče bolesti národa, jehož prezident bude M. Zeman, - podle posledních bádání historiků Vojenského ústředního archívu v Praze činí počet obětí německého nacismu zhruba 343 tisíc osob. Do tohoto počtu však nejsou zahrnuti lidé, kteří zemřeli po 2. světové válce na následky týrání, perzekucí, věznění v koncentračních táborech a věznicích, totálního nasazení apod. (Zdroj)
Otevřený dopis knězi Tomáši Halíkovi
Při bohoslužbě den po skončení voleb jste proti sobě postavil příznivce obou kandidátů jako stranu dobra a stranu zla, jako na jedné straně menšinu, která v sobě nese veškerou naději, na druhé straně temnou masu, která nestojí za pozornost, za úvahu, za zmínku. Dále jste mluvil o tom, že tato strana dobra, stoupenci Karla Schwarzenberga, jsou lidé mladí, vzdělaní, studenti a vysokoškolští pedagogové. Na té druhé, temné straně jsou zřejmě jen lidé staří, nevzdělaní, neperspektivní... Před kázáním jste četl text Lukášova evangelia o prorocké radostné zvěsti směřující k chudým, zajatcům, slepým a zdeptaným. Mrzí mě, že jste pak nepřipomenul také ty, kdo nevolili kandidáta této vlády právě proto, že jsou sociálně slabí a ohrožení, zdravotně postižení, vydaní na milost a nemilost zvůli druhých. Mohu Vám potvrdit, že i mezi nimi jsou lidé vzdělaní, přemýšliví, zodpovědní, dokonce i mladí. I oni mohou být nositeli naděje, i oni si zaslouží, aby se s nimi počítalo. I oni si zaslouží pozornost. (27. ledna 2013. Zdroj)
Pohled ze strany Schwarzenbergova přívržence
Kampaň i volby ukázaly, že je naše společnost dost ostře rozdělena. Nesdílím názor, že jde o rozdělení na politickou levici a pravici. Jde o rozdělení na ty, kdo chtějí věcně řešit problémy, které před námi stojí, a na ty, kdo jednají podle krátkodobých a navíc osobních či skupinových zájmů nebo podlehnou povrchní přitažlivé agitaci. (Petr Piťha)
Po tom všem, co jsem zde uvedl doposavad o propagandě a demagogii, už nebudu výrok Petra Piťhy rozbírat. Jen ho používám na zdokumentování skutečnosti, že dívají-li se dva na tu samou věc, nemusí vůbec vidět to samé. To je důsledek duchovního klamu, který všude působí. Takže bychom všichni měli na sobě aplikovat základní pravidlo zdravého duchovního života a zdravého kritického myšlení - neustále o sobě pochybovat, nevěřit skálopevně své myšlence a svým pocitům. Můžeme být snadno manipulováni nejen politiky ale především temnými zákulisními silami (těmi pozemskými i těmi duchovními).
* * *
 |
Karlovi stoupenci neskládají zbraně. I to je jeden z příznaků nemocného ducha, který se rozšířil kolem tohoto kandidáta a hrozil dalším šíření po celé společnosti. Jistě, duchovně nezdravé ovzduší je pro volby typické a jistě bychom je nalezli i kolem Karlových protikandidátů. To, co se rozpoutalo po volbách v Karlově fanklubu se však vymyká běžné povolební frustraci přívrženců neúspěšné strany. Náznaky fašismu a totalitního myšlení mi připadají velice smutné a zdají se mi potvrzovat duchovní diagnózu těchto voleb - atmosféra této společenské události a zvláště to, co vycházelo z okruhů kolem Schwarzenberga, vykazuje známky působení zlého ducha.
Rád bych to obrátil tak trochu do žertovné polohy a zlehčil to např. kolující citací Ambrose Bierce: "Hlasování (volby) to je nástroj a symbol schopnosti svobodného muže udělat ze sebe pitomce a ze své země trosku." Zřejmě to však takhle jednoduché nebude... Není dokonce vyloučeno, že duch, který zde působil, vytvářel v podstatě atmosféru, která vykazuje řadu shodných rysů s budováním kultu osobnosti.
Veliký rozruch vzbudil inzerát jakéhosi bývalého estébáka: "Nevolte Karla Schwarzenberga", obsahující zkreslené informace (viz o tom zde). Porovnejte ho však se zveřejněným "návrhem na známku" ze strany Schwarzenbergova přívržence. Ten obrázek v sobě ve zkratce obsahuje pečeť a znak té zvláštní nenávisti, která se kolem knížete tak lavinovitě šířila. Asi by to nebylo možno vystihnout lépe. Vzhledem k vulgaritě tohoto "návrhu na známku" nechci, aby tento obrázek visel přímo na naší stránce, dávám k dispozici jen odkaz. Tohle odhaluje ducha, který se rozprostíral kolem Schwarzenbergovy kandidatury.
Ještě jedna zajímavá ukázka zmatenosti těch, kteří se nechali opít vínem propagandy "volte knížete!" Jeden publicista prohlašuje snad prakticky vše, co kde zaznělo proti jeho milovanému knížeti, za špinavost, resp. ty, kteří se takové podlosti dopustili, označuje za "špinavce", dovolávaje se aristokratické slušnosti a gentlemantství. Při tom však stejné pero neváhá napsat o jedné z kandidátek na prezidentský úřad, že je to "šovinický prejt v latexu", a publikovat to (a tím rozhodně nechci ani naznačit, že bych dotyčnou kandidátku považoval za volitelnou). V tomto duchu se chovalo všechno námořnictvo na palubě Karlova volebního škuneru - jako zpité rumem.* * *
Jistě, někdo bude skutečnost, že u nás má propaganda takové možnosti, svádět na neprofesionalitu většiny českých novinářů. Je to však pravda jen z části. Místní novináři (a to i ve veřejnoprávních médiích) jsou zvláštním úkazem - nechce se jim informovat či seznamovat své čtenáře (posluchače, diváky) se světem kolem nich. Nebaví je realitu popisovat - oni ji chtějí vytvářet. Takže místo informací dostáváme komentáře, v nichž nám novinář (více či méně šikovně, tj. více či méně nenápadně) sděluje, co si máme myslet. Nechce, abychom si sami vytvářeli názor, chce, abychom si pouze mysleli, že jsme si jej sami udělali. To pak nejsou média ale manipulátoria. (Pozn. o novinařině viz Britské listy)
Viz k tomu poslední zprávu: Stížnost na jednu z demagogických glos, které ve prospěch Schwarzenberga chrlila média, byla uznána za oprávněnou. (Britské listy)Profesionalita novinářů by však mohla postup propagandy a šíření duchovního klamu jen zpomalit, nikoliv zastavit. Vždyť i poctivý, profesionální a etický novinář může být duchovním klamem snadno infikován, a pak jej bude šířit.
Zde je výňatek z "novinářské" práce dotčeného manipulátora přenášené veřejnoprávním médiem: "Hlavní dobrá zpráva z prvního kola zní, že v českých zemích (nejen v Praze) žije víc než milión lidí, kteří nejsou stiženi stupidními předsudky, tudíž pro ně není zásadní překážka, že „jejich“ kandidát neumí perfektně česky, je to šlechtic spjatý s Rakouskem, je katolík a podporoval protikomunistickou opozici. Zjednodušeně řečeno, jde o lidi, jejichž duchovní obzor přesahuje svět Krkonošských pohádek." Dále Český rozhlas hovořil o Zemanovi, který by byl prezident, který je bohužel vyzpytatelný jen v tom nejhorším. (PDF)
* * *
Na tomto místě bych rád podotknul, že jsem se při shánění materiálů pro tuto studii ohlížel i po nějakém kvalitním materiálu od strany schwarzenbergovců. Chtěl jsem čerpat i z těch zdrojů, jež Karlovi jsou příznivě nakloněny, a to ve smyslu čerpání kvalitních státnických, politických či společenských idejí. Jenže ať jsem googlil, jak jsem googlil, nepodařilo se mi od nich najít nic, co by obsahovalo skutečné argumenty či alespoň nějakou hlubší reflexi. Nemohu tvrdit, že nic takového neexistuje, ale buď jsem to nenalezl nebo jsem to přehlédl. Až teď, na konci svého psaní, jsem se setkal s něčím, co mohu označit jako hodnotný materiál Schwarzenbergovy strany a jako takový jej zde nabídnout (aniž bych se při tom musel obávat, že budu čelit podezření ze škodolibého poukazování na nějaký hloupý, bezobsažný nebo trapně zaujatý text s podlým úmyslem skrytě tak poškodit knížete). Bylo to vydáno v mnou nemilovaných Lidovkách. Argumenty tam sice také absentují, ale je tam alespoň jakási hlubší (byť převážně pocitová) reflexe jejich pohledu na věc a dá nám nahlédnout do způsobu myšlení Karlových sympatizantů. A jako takový se má zdá tento text cenný. Proto jej mohu - bez dalších komentářů - doporučit ke čtení: Přežijem to aneb Žalozpěv pro knížete.
A tím už končím.
(Skok na první díl seriálu.)
 |
„Humor je noblesa plebejců.“ »My jsme v dějinách došli několikrát k tomu, co se dá označit jako dekapitace, byli jsme zbaveni hlavy. To je svým způsobem tradiční jev, který se táhne od Bílé hory, kdy byli vypuzeni čeští šlechtici a měšťanský výkvět a intelektuální elita, nejen univerzitní profesoři, ale samozřejmě i celá ta církevní hierarchie. Tohle všecko, tenhle ten exodus nebyl nikdy skončen a de facto hrozil i pak v té nedávné minulosti, třeba reprezentovánu právě koncepci Heydricha. Vyplývá z toho jedna věc, a proto se o tom zmiňuju, my jsme vlastně tady zůstali, neboť jsme byli přivázáni jako nevolníci. My jsme z chalup, my jsme plebejci a nad tím mnozí ohrnují nos ... Když máte v sobě plebejskou zkušenost, díváte se zdola a zdola jsou zpravidla hodnoty daleko víc a líp vidět. Když se člověk dívá ze shora, tak celou řadu věcí rychle vytěsňuje. Na nich nemá zájem, aby je vnímal. Když se díváte zdola, máte v podstatě vlastně jakoby geneticky vrozený demokratismus ... A pak ještě jednu věc, plebejci v podstatě nikdy nebyli v útoku. Ti byli v sebeobraně a jejich ideálem bylo - já pán, ty pán. A velmi často ta jejich situace byla strastiplná, k pláči. A oni to jmenovitě u nás překlenovali humorem. Všimněte si toho, ten humor je de facto černý, šibeniční, ale je v něm noblesa ... Humor je noblesa plebejců. Oni totiž vědí daleko líp, humor je samozřejmě hlubší vědění. A tenhle ten fakt sám, ten tady má obrovskou tradici a pro mě jako pro literáta, celá ta vývojová větev literatury, která vypráví o věcech otřesných, ale způsobem, kdy se vlastně můžete potrhat smíchy, počínaje Havlíčkem přes Haška až po Hrabala, to je větev nesmírně usilovná a svědčí o velikém mravním zdraví.« (Zdeněk Mahler pro Český rozhlas, leden 2013) |
Administrátor
--- 31. 1. 2013
Volby ukázaly, že se společností je možno prováděti „psí kusy“
Vrtěti psem III.
Pokračuji v zamyšlení nad proběhlými prezidentskými volbami, v kterém se snažím poukázat na mentální i duchovní stav společnosti - zvláště s přihlédnutím k nástrojům, jimiž může být vůle společnosti ovládána a manipulována (jak nám to volby - dle mého názoru - opravdu názorně předvedly). Propaganda tentokrát nedosáhla svého cíle, ale její úspěch byl značný - zvláště s ohledem na "kvality" toho, jehož propagandisté hodlali katapultovat na nejvyšší místo ve státu. Vidím v proběhlé předvolební kampani neocenitelnou lekci, která se nám může někdy v budoucnosti hodit.
 |
Dalším poraženým jsou média, hlavně novinová
Pro mnohé to - jak doufám - nebylo nic objevného, ale snad i řada dalších se přesvědčila o současné vyprázdněnosti pojmu "nezávislá média". Hlouposti o tom, že média jsou "hlídacím psem demokracie", už po těchto volbách můžeme definitivně smést se stolu. Vždyť právě tehdy, kdy si měla média nejpečlivěji hlídat svou nestrannost (v nejhorším případě ji alespoň pečlivě předstírat) - a to jsou volby a předvolební kampaň - tak naše české noviny vstoupily zcela nepokrytě do služeb jednoho z kandidátů. To by jim nemělo být zapomenuto. Čím se vlastně liší tato média od Rudého práva? Je tu vůbec ještě nějaký podstatný rozdíl? Rudé právo pracovalo pro jednu stranu. Ostatní noviny pro ni pracovaly také, ale s trochu menším nasazením (a menším formátem i nákladem). V současnosti jsou noviny: Právo, MF Dnes, Lidové noviny, Aktuálně.cz, Reflex, Respekt atd. semknuty v jedné nerozborné frontě pro jednoho a toho samého z kandidátů, o němž někdo někde v zákulisí rozhodl, že to bude ten správný prezident pro naše pracující.
Málokdo už popírá fakt, že prakticky všechna masmédia stála proti Zemanovi a jednoznačně propagovala Schwarzenberga. Kouzlem nechtěného je, že Zeman jako vítěz tím dostal auru opravdového hrdiny, který dokázal zvítězit proti stonásobné přesile, v zápasu proti všem temným totalitním silám. Jestliže mu média vyčítají, že v rámci předvolebního klání použil nějaké "podpásové údery", tak nepřiznávají, že hlavním faulem těchto voleb, byl faul médií. Vše, co Zeman provedl sporného, je jen chabým vyrovnáváním toho, že jeho soupeř v tomto zápolení měl oficiálně schválený doping a podplaceného rozhodčího - tj. média stojící bezvýhradně na jeho straně.
Vítězství Zemana je v tomto případě nutno označit jako vítězství demokracie, protože zvítězily hlasy voličů nad totalitními médii. Schwarzenberg se v těchto volbách dostal do velice nedůstojné situace, kdy jeho "značka" reprezentovala nedemokratické praktiky, totalitní spřažení valné části těch, kdo zde mají nějaký vliv, úplný rozvrat kritického myšlení v jeho táboře a nedůstojné stalinistické hnětení lidových mas. Ti, kteří se tolik zaklínali demokracií ve prospěch Karla, nyní běsní, když většina se nerozhodla podle jich přání. Zároveň je Zemanovo zvolení české vítězství demokracie nad feudalismem, neboť hlavním lákadlem našich kovaných demokratů na knížete Karla byla jeho urozenost či "duch šlechtický" (Menzel).
Mezi Schwarzenbergovými médii však jeden deník - jak se mi zdá - dokázal obzvláštně vyniknout v arogantně předváděné nenávisti vůči Zemanovi a v servilitě vůči knížeti. Tímto deníkem, který dokázal nemožné, myslím Lidové noviny, které na mě v době předvolební kampaně působily dojmem, že je vydává Schwarzenbergův volební tým. Vrcholem nechutné zaujatosti a naprosté absence byť jen náznaku férovosti byl titulek, který celých deset dní před volbami visel na hlavní stránce novin tak vysoko, aby byl při každém otevření tohoto webu dobře vidět. Titulek byl odkazem na poměrně nenápaditý, plytký a nic moc neříkající fejeton, ale o ten tu nešlo. Znění titulku: "Zlý dědek z Vysočiny." (Snímek zde) Kdo by snad odebíral papírovou verzi novin, mohl by si je i s jejich propagandou stalinského typu rozstříhat a nabodnout na toaletě na hák. Kdo zná LN jen z internetu, může si nad tímto plátkem alespoň postesknout - tohle je skutečný problém české společnosti, nikoliv Zeman, ale noviny tohoto neetického stylu jsou jakýmsi prokletím, které se nad naší společností vznáší jako temný mrak. Je to jakési duchovní hnízdo zlých skřítků, takových, jací dokázali kdysi uštvat Karla Čapka...Lidové noviny dnes zoufale úpějí, že volby vyhrál kandidát, který prý používal lež za lží. Že zrovna tyhle noviny, o nichž se lze domnívat, že bezkonkurenčně nejvíce manipulovaly se svými čtenáři! Pokud by Zeman opravdu takhle lhal, pak by Lidovky byly v pozici vztekajícího se lháře, jemuž nevyšly jeho lži, protože jeho protivník lhal lépe než on.
Po volbách Lidovky už jen srdceryvně zalkaly: "Češi nepřekročili svůj stín a zvolili jistotu a cestu do minulosti. Zvítězil strach z jiného, nedostatek vlastního sebevědomí, čecháčkovství a podlé nacionalistické žvásty. Tak si to soudruzi užijte a Pán Bůh s námi." (Zdroj)
Jiná média hodnotí příčiny Schwarzenbergova neúspěchu už o poznání střízlivěji: "Schwarzenberg neměl ... žádné volební téma vyjma toho, že je "antizeman" a chodil na televizní debaty zoufale nepřipraven..." (Reflex)
Zde dokonce Karlovi nakloněný časopis naznačuje jeden z viditelných rozdílů mezi projevy obou kandidátů. Nemusíme se všemi názory, jež Zeman prezentuje, souhlasit, ale jeho rozhled, množství nápadů a schopnost reflexe světa kolem jsou s tím, jak se prezentoval jeho protikandidát, nesouměřitelné. O to pozoruhodnějších je těch 45% pro Karla, jež nelze vysvětlit jinak než sílou jeho propagandistické kampaně.
"Zeman byl zvolen i proto, že se většina médií chovala nekriticky a pokoušela se pana Schwarzenberga do veřejného prostoru vnutit jako společného kandidáta občanské společnosti, aniž by současně předložila věrohodné argumenty, jež by takou kandidaturu legitimizovaly. Placky knížete s čírem či pěvecký sbor českého PEN klubu jimi rozhodně nebyly." (Britské listy)
A další hlas z internetu: "Vyhrál Miloš Zeman. Navzdory totálnímu nasazení médií ve prospěch Karla Schwarzenberga. Ukazuje se, že voliči jsou ve své většině někde jinde, než českoněmecká média. Většina má pořád ještě rozum. Média se ráda chlubí tím, že jsou čtvrtou mocí ve státě. Už méně tím, že jsou tou nejméně demokratickou mocí ... Tyto volby byly lakmusovým papírkem, zda jsme již připraveni ... Ukázalo se, že nejsme. Díky Bohu, padnutí Německu do náruče se odkládá o pět let. (Zdroj) I tohle jeden z možných pohledů na věc.
Co říci na závěr tohoto tématu? Demokracie je dnes nemožná bez kvalitně fungujících nezávislých a alespoň přibližně objektivních médií, jimž vládne jasně definovaná novinářská etika. A protože taková média zde prakticky nejsou a nejspíše ani nebudou, hrozí, že přes občasná vítězství, demokracie tu bude i nadále jen zdáním resp. kamufláží.
Mobilizace osobností
| Je zajímavé, že Schwarzenbergovy příznivce neodrazují tyto obrázky, což nejsou momenty zachycené nějakým zlomyslným fotografem, protože pan Schwarzenberg se v takové situaci bez okolků vystavuje na veřejnosti opakovaně a na dlouho. Dokonce se i přes tak nespolečenské a nezdvořilé (ba skandální) opakované chování (a to na mezinárodním fóru) neochvějně hlásají, že kníže nebude dělat naší republice ve světě ostudu. Domnívám se, že je to ukázka demagogií ovlivněného myšlení, které má tendenci u svého oblíbence všechno omlouvat. Nezasmáli bychom se všichni ještě před pár lety nad představou, že by někdo podobný u nás kandidoval na prezidenta? |
 |
 |
 |
 |
 |
Proč se vlastně nechávají zmobilizovat (či možná slovy F. Koukolíka: zdebilizovat) lidé jinak moudří, vzdělaní, obdaření mnoha výjimečnými talenty? Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly, praví staré přísloví. Ti dobří lidé prostě mají pocit, že mohou napomoci dobré věci, jenže nemají duchovní zakotvení, které by jim umožnilo nadhled, a nemají světlo, které by jim umožnilo rozpoznat klam. Vždyť tito lidé, kterým Schwarzenbergovo tsunami podrazilo nohy a spláchlo, nebyli přes všechen svůj bystrý intelekt i vzdělanost schopni uplatnit ani to nejzákladnější kvalifikační měřítko, které je jako první síto, jímž lze najít a oddělit lež od pravdy. Ten základní princip zní: "vytvářet hodnotové měřítko, jímž posuzuji svého oblíbence, na základě jeho skutků" (čili biblické: strom se pozná po ovoci), a přesně to se kruzích kolem Schwarzenberga neprovádělo.
F. Koukolík by o nich nejspíše řekl: Nemají kritické myšlení, jsou instruováni a manipulováni reklamou, ovládáni několika jedinci. Psychologický klam působí na dvou rovinách - jednak si zdroj klamu pečlivě vybírá informace, o nichž se mluví, a dále si stejně pečlivě vybírá, o čem mluvit nebude. Tento propagandistický klam se poznává podle toho, že se vemlouvá a přemlouvá, snaží se vás dostat na svou stranu, aniž by přednesl hodnotné argumenty. Smyslem propagandy je dosažení nebo udržení politické moci. Propaganda se obecně chápe jako názor vyjadřovaný za účelem ovlivňování akcí jednotlivců i skupin... Propaganda stojí na čtyřech pilířích: 1.) jednoduchosti, 2.) oslovení emocí, 3.) oslovení představivosti, 4.) opakování. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problému, o kterém propagandistické poselství mluví, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená.Intelektuál si samozřejmě uvědomuje, že se podepisováním veřejné petice podílí na nějakém nátlaku na ostatní čili že se stává aktivní součástí manipulačního procesu, který jsou druzí lidé ovlivněni a je tím oslabována jejich vnitřní svoboda. Pokud se však tento intelektuál přesto zúčastní, pak je nutno pochybovat o jeho mravnosti. Byť uznávám, že jsou tu i nějaké polehčující okolnosti.
Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin (tzv. "cíle" propagandy) je špatná a snadno manipulovatelná. Dobře vymyšlená jednoduchá metafora ("nálepka"), která se stane rozšířeným sloganem, je k nezaplacení (např. "Kníže lidu blíže"). Součástí mediální propagandy je kladné i záporné cejchování - ten je slušný, tamten není slušný; s jedním kandidátem do omrzení spojujeme pojmy jako "urozený, uznávaný ve světě a čestný či budoucnost", k druhému kandidátu vytrvale připojujeme slova "komunisté, becherovka, arogance nebo minulost" a zmiňujeme, že se "provinil" (to je jedno, čím, - opoziční smlouvou nebo tím, že loni byla tuhá zima) - takto se v ovlivňovaných lidech vytváří krátké spojení s nějakou skupinou či pocitem, a kladné či záporné asociace).
Jak pravil s úsměvem a naprostou vnitřní jistotou zkušeného člověka vlivný (americký) televizní činitel: "Budeme-li chtít, uděláme z vás během šesti měsíců prezidenta. Bude-li to nutné, za dalších šest měsíců vás zlikvidujeme." Záleží jen na tom, aby se uměle vytvořený obraz systematicky, dlouhodobě opakoval a posiloval, například za pomoci výsledků průzkumů veřejného mínění, vhodně volenými rozhovory s celebritami...
S průzkumy veřejného mínění se dá různě čarovat např. tím, že kandidát "A" měl před měsícem 20% a teď má 25% preferencí; kandidát "B" měl 80% a nyní má 75%, přičemž volební tým oznámí naprosto pravdivou zprávu, že jimi podporovaný kandidát A neustále posiluje, kdežto kandidát B stále ztrácí podporu občanů, přičemž absolutní čísla jsou zamlčena; čili i z takového výsledku průzkumu lze vytěžit prospěch pro outsidera a poškodit jasného favorita. Nebo se po zveřejnění čísel začne vysvětlovat, že outsidera volí hlavně vzdělaní (a potažmo inteligentní) lidé, kdežto favorit má svoji voličskou základnu na venkově. Lidská psychologie je už taková, že člověk chce patřit do dobré společnosti a udělá to tak, že volí stejně jako vzdělanci; z hlediska férovosti je to však manipulace s voliči. Možnosti různého falšování průzkumů či pokládaní manipulativních otázek respondentům snad ani nemusíme rozebírat.Jedinec nebo skupina, kteří kontrolují hlavní masová media, tímto způsobem buď nepřipustí nebo doslova odepíší jakoukoli politickou konkurenci, byť by byla jakkoli moudrá nebo tvořivá. V současnosti se běžně k propagandistickému "zpracování" posluchačů a čtenářů najímají PR agentury (Public relations agency). (Použity teze z přednášek a knihy F. Koukolíka o stupidologii.)
Řada našich spoluobčanů je tak frustrována morálním stavem politiky, že touží po změně a jsou připraveni použít všechny své síly a možnosti k tomu, aby vynesli na vrchol politiky osobnost, o níž věří, že by mohla zjednat nápravu či alespoň zlepšení. To je snadno pochopitelné. Obtížněji pochopitelné pak je, že jsou v tomto svém nadšení pro svého favorita ochotni přehlížet jeho názory, dosavadní působení, kroky a dílo, a nechají se omámit jen jakousi zcela povrchní abstraktní aurou. Dočista nepochopitelné pak pro mne je, že na této auře vybudují veškerou svou kampaň a celé své poselství, jímž chtějí získat (či zmanipulovat) pro svou věc ostatní spoluobyvatele dané země. Nu a na závěr - co mne nutí zapochybovat o jejich zdravém myšlení, je skutečnost, že tuto amorfní (a pro kritické myšlení spornou) auru používají jakožto argument, resp. místo argumentů. Čili místo názorů se lidem podbízí šlechtický původ, místo dosavadních skutků, činnosti a odvedené práce se podstrkuje údajné gentlemanství či slušnost. (Píši údajné, protože ne každý bude považovat za příklad slušnosti skutečně hojné veřejné používání vulgárních slov, která jsou sice zamíchána mezi infinitivy končící na -ti, což zní roztomile archaicky, ale sprosté slovo kvůli tomu nepřestane být jazykem mravní spodiny.)
* * *
Mezi mobilizovaným a aktivizovanými osobnostmi byli i starší lidé. Zvláštní je, že jim to, čeho se účastní, vůbec nepřipomnělo stalinistickou aktivizaci. Tito lidé, z nichž o některých by se mohlo zdát, že jsou moudří, si vůbec nevšímali, co se dělo v pod působením toho ducha, jemuž ze všech sil napomáhali v šíření po české společnosti. Bible praví, že strom se pozná po ovoci. Ano, máme-li neznámý strom, není ještě ostudou, když nevíme, jakého je druhu a jestli je vhodný do sadu. Teprve až urodí ovoce, vidíme, jestli je to strom dobrý k pěstování, či nikoliv. V tomto smyslu chápu, že někteří se mohli nechat strhnout Schwarzenbergovým "šarmem" a příslibem kultivace zdivočelé politické scény. Proč však ignorovali, co se pro úspěch jejich kandidáta děje ve společnosti? To přece už byl zřetelný projev vypovídající o tom, jakého ducha sem tento kandidát přináší. (Rozdělení společnosti provázelo jak bolševický tak nacistický převrat. "Rozděl a panuj," je starověká poučka všech, kteří touží po moci.)
Strom už přece začal rodit a vydávat ovoce. Ovoce dosud nevídané vzájemné nenávisti ve společnosti (to ještě nebylo při žádných volbách za posledních 20 let). Nevraživost a hádky rozbrázdily společnost i napříč rodinami. Jak jsem četl, lidé se hádali i v kostele. Přívrženci Schwarzenberga vyvíjeli naprosto totalitní a vyděračský morální tlak na ostatní - a to nejen na obyčejných pracovištích, ale i ve veřejném a kulturním i akademickém prostoru. Někde byl tlak jemnější: nosily se placky, jenže kdo ji neměl, ocital se mezi kolegy volky-nevolky v pozici demaskovaného asociála, na něhož se hledí s nedůvěrou či opovržením či ještě hůře (kolik morálně slabších jedinců tu placku asi nosilo, i když pak v tichosti hodili do urny hlas pro Zemana, se nikdy nedozvíme). Podstatně totalitnější je už sepisování peticí (jakoby zavanul duch padesátých let a sepisování petic, v nichž něco ne moc mravného žádali pracující ze všech závodů; a nebo to může připomenout petice schvalující vpád vojsk Varšavské smlouvy či podepisování tzv. "anticharty" - tentokrát to byly petice "Karel na hrad!" Co to asi bude příště?) Cožpak ti umělci, akademici a vědci se nikdy neoprostí od podepisování nějakých politických nátlakových či kolaboračních petic?
Ti, kteří tvrdí, že podepisování petic bylo dobrovolné, jednak nemluví ve všech případech pravdu. A především zamlčují, že kolektivní podepisování čehokoliv nebývá nikdy úplně dobrovolné. Dle příkladu kolegů se podepíše i řada těch, kteří by sami nic nesepsali, nic by nepodepisovali ani nemají potřebu se vůbec vyjádřit. Pak tu působí morální tlak - strach z jinakosti, ze společenského vyloučení. A v případě všech "elitních" pracovišť je tu vždy i strach ze ztráty exkluzivního či milovaného zaměstnání. Kdo se svým názorem ocitne mimo kolektiv, je nejlepším kandidátem na odchod. Nevěřme tedy řečem, že nějaké hromadné podpisy jsou naprosto a úplně dobrovolné, že každý, kdo nosí politickou placku v zaměstnání, činí to radostně a s chutí. Proto by měla být apolitičnost většiny pracovišť důsledně dodržována a vymáhána.
Na školách opět jako za komunismu běsnily učitelky a profesorky, dávajíce politické školení svěřené mládeži. Byla to podle různých svědectví taková mentální masáž, že by se za to nemusel stydět žádný bolševický politruk. Málokterý student se odvážil špitnout, že by nechtěl volit Schwarzenberga, protože to, co pak v některých školních třídách následovalo, bylo skutečné kolektivní odsouzení a sociální vyloučení prováděné pod taktovkou fanatické učitelky (podobně se soudružky učitelky chovaly v SSSR vůči věřícím dětem, které chodily v neděli na bohoslužby). Vymývání mozků mládeži ve školách a na Facebooku se povedlo do takové míry, že starý a lehce senilní pán měl nakonec největší podporu právě mezi mládeží. A to přes jeho podporu projektu drastického omezení svobody internetu (kauza ACTA), tedy té svobody, na které právě mládeži dost záleží. Takže v mládežnických volebních preferencích racionalitu nehledejte.
Mezinárodní smlouvu ACTA (silně omezující svobodu na internetu), která se pokusila nepřípustně přehnaným způsobem ochránit autorská práva, především na internetu, Evropská unie nakonec pod tlakem bouřící se veřejnosti odmítla.Poučný je zde zvláště vliv médií na mladé lidi. "Média lidi neuvěřitelným způsobem formují. Dostává se to člověku pod kůži. Pokud se vytvoří obraz, který nám vsugeruje, že tu existují jakési mediální ostrovy autenticity, ať už politické, nebo ekonomické – například (nějaké noviny), ale i jiná média, pak se vytvoří určitý background pro usměrnění našeho myšlení. Když se ... redakce (nějakých novin) většinově přiklánějí k nějakému ideovému proudu nebo k nějakému člověku jako teď ke Schwarzenbergovi, pak to má obrovskou přitažlivou sílu hlavně pro mladé lidi, kteří se snaživě pídí po autenticitě. Ti tomu pak věří, nezkoumají ani, kdo tato média financuje. Je to ve své podstatě nerozumné." (J. David)
Materiál ve prospěch ACTA byl vládě předložen k hlasování 1. místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem! Přijat byl na jeho návrh jednomyslně. (Zdroj)
Jestli lze touto cestou dojít k větší slušnosti ve společnosti, to pak už třeba lze pod vedením komunistů dojít k ráji na zemi. Nelze přece zlými prostředky dosáhnout dobrého cíle, po špatné cestě nedojdeš, kam sis přál dojít. Zní to tak jasně a pochopitelně. Jak to, že to neviděli ti, které společnost pokládá za svou intelektuální elitu? Jak zde naznačujeme často - je možné být vysoce vzdělaným, mít IQ 150, být vynikajícím umělcem, a přesto zůstat duchovně slepým a snadno manipulovatelným jedincem. To, co osvobozuje člověka, není inteligence, ani vzdělání, ani umělecký talent, ale Evangelium: "Poznejte pravdu, a pravda vás osvobodí," praví Ježíš Kristus, který o sobě říká: "Já jsem ta pravda..."
Fauly ve volební kampani
Na úvod kapitolky hlas z internetu, tentokrát zřejmě od příznivce vítězného kandidáta: "Zkuste se prosazovat, je-li nad vámi klatba mediálního interdiktu. Když vás fotografové mají za úkol vyfotografovat z co nejméně lichotivého úhlu, v co nejškodlivějším světle. Když média překrucují vaše výroky. Když média zamlčí vaše úspěchy a pasou se na vašich chybách. Když televizní štáb vnikne do nemocnice k vašemu synovi, který trpí depresemi a pokusil se o sebevraždu." A příznivcům Schwarzenberga vzkazuje: "A co vaše kampaň? Co kádrování kolegů na pracovišti? Co šikana dětí, jen proto, že jejich rodiče volí toho druhého?" (Britské listy)
 |
Stále od schwarzenbergovců slyším, že Zeman vyhrál tím, že lhal a urážel. Nevím, ale urážek valících se na Zemana z okruhů jeho protikandidáta, různých podlých obvinění a posměchu, hanobení, jsem na internetu viděl také dost a dost.
Faulů se zřejmě dopouštěli oba kandidáti. Zeman se několikrát utnul při různých citacích, což mu bylo médii okamžitě předhozeno jako "lež" (i když v jednom z případů bylo mylné tvrzení, za něž se Zeman posléze omluvil, jen součástí prezentace prokázaných faktů o horlivě nacistické minulosti Schwarzenbergovy rodiny z manželčiny strany; v druhém případě byla podstata tvrzení správná, pletl si jen osobu, z jejíchž úst pocházela, což nemělo na vyznění výroku žádný významný vliv). Na podporu Schwarzenberga se na oplátku stále demagogicky skandovalo mrtvé heslo "opoziční smlouva", na kterou se účelově svádí všechno zlo v této zemi.
Opoziční smlouvu lze nahlížet různě. Kromě současného účelového démonizování se můžeme setkat i s odlišným hodnocením jiných politologů. Ti říkají, že v praxi se jednalo o legitimní obranu politiků před diletantskými a pomstychtivými pokusy V. Havla zasahovat vyděračsky do vedení politických stran, a navíc jsou jevy připomínající naši opoziční smlouvu v demokratickém světě běžné všude tam, kde má vládnout menšinová vláda. Společenskou nenávist, kterou rozdmychaly havlovské okruhy běsnící nad tím, že se politici dokázali domluvit i bez Havla, způsobila daleko větší škody než opoziční smlouva sama. A následná politika tzv. "nulové tolerance", kterou si tato nenávist na politicích vynutila, přivedla zemi k politické resp. vládní nestabilitě. (Další podrobnosti zde)Vytahování "opoziční smlouvy" na Zemana není o nic méně trapný faul než jeho výrok o hajlování kdesi na jakémsi hradě v zahraničí. A téma, které je Zemanovi nejvíce vytýkáno jako jeho nejhorší podraz, jsou Sudeťáci. Jenže toto téma nadhodil Zemanovi sám Schwarzenberg svým neuvěřitelně skandálním výrokem, kterým prezidenta Beneše posílal do Haagu jako válečného zločince. Zeman by takhle nadhozené téma musel zvednout, i kdyby snad nechtěl.
Jen tak na okraj. Dnes ČT vysloveně lže (tj. úmyslně a účelově tvrdí nepravdu, nikoliv omylem), když hlásá, že "Miloš Zeman ... téma kampaně stočil k Benešovým dekretům". Jak si může každý ověřit ze záznamu, téma nastolil Václav Moravec svou otázkou položenou Schwarzenbergovi, a ten na ni otřesným způsobem odvětil. (Britské listy) Není to nic nového. V tomto smyslu noviny běžně obviňují Zemana, že prý zákeřně vytáhl populistické téma Sudeťáků.Skutečně pěkně to Karlovi a všem schwarzenbergovcům natřel válečný hrdina, který na tu ostudu se zpochybňováním odsunu reagoval rázně a při tom s noblesou, k níž nepotřeboval šlechtický původ: "Brigádní generál Alexandr Beer, nositel Řádu Bílého lva a hrdina od Dukly, Sokolova a Kurska, v úterý vyzval Karla Schwarzenberga, aby odstoupil z kandidatury na post prezidenta. A to kvůli výrokům na adresu československého prezidenta Edvarda Beneše a dekretů, které vydal." „Vaše názory a postoje, pane Karle Schwarzenbergu, jsou neslučitelné s funkcí prezidenta republiky ČR,“ uvedl v prohlášení Beer, který se též podílel na osvobození Ostravy. „Hrubě jste degradoval hrdinství českých vlastenců a nás vojáků,“ doplnil na Schwarzenbergovu adresu ve výzvě k odstoupení z kandidatury. Beer se do prezidentského kandidáta opřel i kvůli jeho tchánovi. Uvedl, že byl členem nacistické SA. „To je ostuda ČR, že tento člověk vůbec kandiduje,“ dodal brigádní generál. Vyslovil přitom i odsudek, že nejhorší členové SS a SA byli Rakušané.
Další z veteránů druhé světové války, plukovník Pavel Vranský, dokonce obvinil Schwarzenbergovu rodinu, že využívala jako pracovní sílu vězně z koncentračního tábora Lety. „On není svázán s touto zemí,“ prohlásil na adresu prezidentského kandidáta. Na tiskové konferenci zazněla i výtka, že Schwarzenberg přivedl ČR k uznání Kosova.Smutné je, že apelování na národnost je mnohými vydávána za populismus. Nepřekvapuje, že se tento názor hojně spojuje s okruhy kolem římsko-katolické církve nebo okruhy havlovskými. Oba okruhy byly a zřejmě i budou ohnisky "odnárodňování" národa. Katolíci v tom mají tisíciletou praxi (viz např. poněmčování českého pohraničí katolickými mnichy, jak o tom fakta vědecky zpracoval vladyka Gorazd) a havlovci jsou duchovně napájeni z nadnárodních "zednářských" rovin, takže tam je to také pochopitelné. Takové jevy jako např. "národní obrození", záchrana českého jazyka, budování české kultury, příslušnost ke Slovanstvu, to vše je těmto dvěma okruhům buď vyloženě k smíchu nebo alespoň předmětem zlehčování či špatně skrývaného pohrdání. My ostatní Češi a Moravané bychom si však neměli nechat zviklat ve svém národním přesvědčení, neboť - jak psal už svatý vladyka Gorazd - národnost je velký dar od Boha. Takže snad alespoň my pravoslavní v tomhle máme trochu jasno.
Proti Schwarzenbergovi a na podporu Miloše Zemana se na tiskové konferenci vyslovili i zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS), Sdružení Českého národního povstání, Společnosti Ludvíka Svobody, Svazu vojenských veteránů ČR, Slovanského výboru, Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Sdružení zahraničních vojáků II. světové války, Křesťanskosociálního hnutí a Rady seniorů ČR.
Všechny tyto organizace se před druhým kolem prezidentské volby sdružily do zastřešujícího Vlasteneckého fóra. „Nemůžeme se složenýma rukama přihlížet, aby se prezidentem stal Karel Schwarzenberg, který o odsunu hovoří jako o vyhnání,“ citoval ze společného prohlášení šéf ČSBS Jaroslav Vodička. „Do prezidentského křesla musí usednout člověk, který bude hájit národní příslušnost a sociální cítění. Takovým je pro nás Miloš Zeman,“ dodal. (Publikováno na Novinky.cz)
* * *
K dalším Zemanovým výrokům
Označení islámu za anticivilizaci je problematické. Islám samozřejmě civilizací je, ale zároveň je namířen proti křesťanské civilizaci a neslučitelný s jejími hodnotami, takže v tomto smyslu by byla ta předpona "anti-" pochopitelná. Pravdu má Zeman, že mohamedánství je nesrovnatelně agresivnější a intolerantnější než soudobé křesťanství, buddhismus, konfuciánství, šintoismus a další světová náboženství. Zeman uvedl, že Korán obsahuje řadu pasáží, které "vyzývají k podrobení, zotročení, a dokonce vyhlazení nevěřících". Kritizovat Zemana za tyto výroky je trapné.
Vtipy o zdegenerovaných knížatech si mohl Zeman ušetřit. Na druhou stranu, každý snad chápe, že šlo vtip a že tento žert navazoval na propagandu schwarzergovců, že "kníže je lepší než zeman".
Karlovy zájmy v České republice: pole, louky, les (a nějaký ten zámeček)
Jak poznamenal Z. Svěrák o Schwarzenbergovi: "Vaším nedostatkem je dostatek." Poukázal tím na Schwarzenbergovo bohatství, ale nezmínil se, že by je Karel rád ještě zvelebil i restitucemi majetku zabaveného před r. 1948. Kníže sám uvedl, že "tomu v současnosti objektivně brání právní situace v ČR". V případě, že by právní situace dovolila něco jiného, Schwarzenberg by se majetku domáhal. Podle vyjádření své advokátky Christy Friesové v rakouském časopise Format "Karel Schwarzenberg už vícekrát prohlásil, že bude aktivní" (ve snaze získat tento majetek) "pokud právní stav něco připustí". O několik měsíců dříve v interview pro rakouský týdeník News prohlásil: "Bezpochyby bylo vyvlastnění mého strýce (ve skutečnosti adoptivního otce - pozn. překl.) sviňárna." Schwarzenbergova advokátka k tomu bezelstně řekla: "Karl von Schwarzenberg odsunul další snahy (tj. o získání majetku z roku 1947) na později, aby ... počkal na okamžik, kdy bude (v ČR) restituce politicky prosaditelná. (Jedná se o obrovský, zejména jihočeský majetek, který byl roku 1947 znárodněn zákonem národního shromáždění.) (Celé znění se všemi citacemi viz Britské listy)
Příště dokončení
 |
Administrátor
--- 31. 1. 2013
Intermezzo - o síle a metodách propagandy
Vrtěti psem II.
Intermezzo - o síle a metodách propagandy
Proběhlé volby nám daly poučnou lekci o tom, jak vypadá a co dokáže propaganda. Údiv na tím můžeme číst v různých rozborech; vyberu jeden citát: "Schwarzenberg překonal jak Fischera, tak Dienstbiera k všeobecnému úžasu, nikdo dnes nedokáže vysvětlit, jak se to stalo." (Ondřej Neff, Lidové noviny) Domnívám se, že odpověď je prostá: Schwarzenbergova kampaň - to je přímo učebnice propagandy.
Už jsme v prvním dílu zmínili různé psychologicko-propagandistické fígle, které na nás byly použity a měly Schwarzenbergovi dopomoci k prezidentování. Proč tedy Schwarzenberg nezvítězil? Že by tentokrát ocas nebyl chytřejší nebž pes? Myslím, že se ve skutečnosti jednalo jen o dílčí neúspěch "ocasu". Je však cenný tím, "ocas" otevřeně odkryl způsob své práce a své praktiky. Především bezskrupulózní propagandu.
Když jsme takovou lekci dostali, vytěžme z ní, co se dá, a zkusme pochopit alespoň něco z toho, jak propaganda pracuje. Druhý díl našeho miniseriálu jsem založil z valné části na výňatcích z knihy: ZÁKLADY STUPIDOLOGIE: Propaganda a logické klamy (František Koukolík, Jana Drtilová) - citace jsou označeny »špidlatými uvozovkami«. Občas tam přidám pár komentářů.
Jak již bylo řečeno, na některé propagandistické metody použité ve Schwarzenbergově kampani jsem už poukázal minule. Takže dnes jen pokračujeme:
Oplackování voličů, soudružské podepisování peticí
»Propagandistický nástroj označený pojmem "Jedna rodina" říká například: "Jsme na jedné lodi!", případně: "Takto přece uvažuje každý normální člověk!" Za tím účelem se najímají sportovní haly, koncertní sály, stadiony, náměstí, divadla, televizní stanice, pořádají se procesí, pochody a mítinky. Zde jsou lidé na jedné lodi a to pro něco a zároveň proti něčemu. V prvním případě se lichotí a zaklíná, v druhém zaklíná a proklíná, v obou se často hromadně a rytmicky skanduje. Lidé mívají stejná barevná označení, odznaky (např. placky), případně uniformy nebo jejich části, dresy, mávají stejnými vlajkami. Společný jmenovatel zní: "Cítíme tak všichni, koukej cítit stejně."«
Jiný propagandistický rozměr kampaně: strašení Zemanem
»Propagandistická práce používá strach a to ve čtyřech krocích. První krok oznamuje ohrožení nebo hrozbu. Následuje doporučení, jak se má "cíl", to jest občané, chovat. "Cíl" poté pochopí, že řešení, které jsme doporučili, hrozbu zvládne (překoná). "Cíl" zároveň musí vědět, že se podle našeho doporučení chovat dokáže. Klasická pravidla práce se strachem (Pratkanis a Aronson, 1991) říkají: čím se jedinec víc bojí, tím snadněji se účastní nějaké preventivní akce. Cíl propagandy však přitom musí uvěřit, že toto preventivní doporučení je efektivní a proveditelné.«
V našem případě to bylo průhledné. Hrozbou je návrat Zemana, což bude znamenat návrat komunistů k moci (ano, i tohle zaznělo), každopádně to bude znamenat další bujení korupce a všech nešvarů, které nás na společenském a politickém životě štvou. Naštěstí je tu Schwarzenberg a nabízí řešení. Stačí udělat jen málo - dát mu svůj hlas. A všechny problémy kníže díky svým kouzelných schopnostem vyřeší, je to přece šlechtic a šlechtici disponují různými tajemnými možnostmi, o nichž my nemáme ani tušení. Tak ho nechme, ať tu práci svými kouzly udělá za nás.
V předvolebních debatách používal Schwarzenberg jeden osvědčený propagandistický nástroj, který mu zvláště vyhovoval: Snížení vnímavosti a rozptylování pozornosti.
»Smyslem tohoto postupu je snížit vnímavost cíle propagandy vůči nějakému problému. Úspěch značně záleží na tónu, který propaganda užívá - v zásadě zní: "Ale prosím vás, vždyť o nic nejde", "o co jde...?", "je zbytečné dělat z komára velblouda", "byla by chyba vylévat dítě s vaničkou", " to je už dávno za námi", "to přece máme z krku", "neohřívejte starou polévku"... Vnímavost cíle propagandy vůči neřešenému problému se snižuje nudným opakováním, které nepřináší nic nového (někdy se mluví o argumentum ad nauseam, neboli argumentaci vyvolávající pocit na zvracení). Snížení vnímavosti se obvykle kombinuje s pečlivým výběrem informací, které se sdělují a informací, které se pokud možno nesdělují. Snížení vnímavosti bývá nejúčinnější tam, kde jde o významnou, někdy klíčovou část problému, kterou je nutné udržet pod pokličkou co nejdelší možnou dobu. Podaří-li se do kritické chvíle vnímavost veřejnosti dostatečně snížit, může projít kritická část problému za naprosté apatie lidí, jichž se životně týká. Zdá se, že současná propaganda využívá tento mechanismus například v otázce česko-německých vztahů, nebo v otázce vztahů k Evropské unii.«
Běžně používanou metodou propagandy je dezinformace.
»Obvykle desinformace užívá nejrůznější druhy logických klamů, často dobře promyšlených, vnitřně soudržných a bezrozporných, působících přesvědčivě.« Je to druh lži. »Smyslem lži je klamání, zavádění, manipulace jedincem nebo větším počtem lidí.«
Příklad tohoto klamu. Vytáhli na nás přibližně tuto ideovou sekvenci: Zeman požádal komunisty o volební podporu, to znamená, že dostane-li se Zeman k moci, budou zde vládnout komunisti. (Klam je to zjevný - hlasy udělené prezidentskému kandidátovi od těch, co volí do parlamentu komunisty, nikterak neimplikují podíl komunistů na vládě.) Jiný příklad: Odsun byl založen na nepřijatelném principu kolektivní viny a je to podle našich měřítek válečný zločin. (Klam tkví v tom, že se zde odsun vytrhuje z kontextu druhé světové války.)
»Se lží se dá pracovat obratně. Zapomínáme, že jako druh lži je možné užít i pravdivý výrok (např. vytržený z kontextu). Vedle lži se vyskytuje i chování mrtvého brouka: na otázky, které tázaná strana chápe jako ohrožující, prostě neodpovídá.« Jiným typem lži a očernění protivníka je dát ho do souvislosti s něčím nepěkným, a pak ho nechat to popřít a prostě o tom pravdivě informovat. Např. můžete pravdivě oznámit: "Papež popírá, že by byl pedofilem." Spojení papeže se zneužívám dětí však už v lidech zůstane. »"Bláto se přilepí", říká obsah tohoto postupu. Je na něm založena destruktivní, negativní propaganda, která se nápadně projevuje například v průběhu amerických prezidentských volebních kampaní posledních let.«
»...Stratégové (volební kampaně) jsou si plně vědomi, že voliči říkají, jak je mediální házení špíny, unavuje. Z toho důvodu vydávají velké peněžní částky i spoustu energie na to, aby přesvědčili veřejnost, že kampaň jejich oponentů je daleko negativnější než ve skutečnosti je...« Nepřipomíná vám to, co zní z tábora schwarzenbergovců před i po volbách neustále...?
Skutečností, myslím, je, že Zeman nebyl většinou kritizován konkrétně (věcně), ale spíše tak, že byl neustále dáván do negativních souvislostí (korupce, chiméra opoziční smlouvy, komunisti a k tomu další špinění obviňováním z: nacionalismu, hulvátství, bonmotů, kouření, čecháčkovství). »Jeden z důvodů, proč je negativní propaganda účinnější než pozitivní, spočívá v tom, že lidé pozitivní údaje zkoumají, nejsou k nim příliš důvěřiví, zatímco negativní údaje přijímají daleko snadněji a příliš je nezkoumají.«
Nejhloupějším bodem kampaně byla nízká a neférová pseudoargumentace Karlovou urozeností. Informace, že "Kníže je lepší než zeman", která byla vtloukána národu do hlav, působila kontraproduktivně. Hodní králové patří v Čechách do pohádek, kde si však všelijaká ta hrabata a knížata většinou nakonec vezme čert, a je to takhle správné (je přesvědčen Čech). Hodný kníže nějak nezapadá do národní archetypální zkušenosti, takže voliči poslali Jeho jasnost tam, kam nosí knížata a hrabata čert v pohádkách.
Zeman ještě před tím smetl celou ubohou konstrukci, vztyčenou na Karlově urozenosti, jedinou (a zdvořilou) větou, kterou oznámil, že bude prezidentem "dolních deseti miliónů".
Pokus: »201 vysokoškolských studentů vystavili politické reklamě propagující politiky, které studenti znali jen málo. Tři z těchto politických reklam se opíraly o pozitivní vyjádření, sedm dalších vrhalo špínu. Dobrovolníci byli pak dotázáni, které reklamy se jim líbily, a které nikoli, které jim připadaly vtipné, důvěryhodné, nové a férové, zda by volili kandidáta nebo jeho oponenta.Propaganda je zacílena na srdce (tj. na city), teprve až pak na rozum
Negativní reklamy dobrovolníky ovlivnily: mluvící kandidát se jim líbil, konkurenta, kterého špinil, dobrovolníci zavrhli. Pozitivní reklamy dobrovolníky neovlivňovaly v žádném směru - ani pro, ani proti. Z toho plyne, že úspěšnější je kampaň negativní.
Nejúčinnější zjištěné pravidlo zní: "Chcete-li vyhrát kampaň, očerněte protivníka něčím zcela novým, přitom účinným, do rozboru skutečných politických problémů se přitom nepouštějte." Zjistilo se totiž, že opakovaná, stejná špína, kterou posluchači a diváci už znají, je bez vlivu.«
Zdá se, že tady leží jedna z příčin selhání swarzengrovské propagandy - jeho volebnímu týmu došla zásoba špíny, kterou měli na Zemana připravenu. V druhé polovině kampaně už se opakovali, používali stále stejná obvinění, a kvůli tomu jim to přestalo fungovat.
»Stejně bez vlivu na možné voliče je poctivá snaha o hlubší rozbor skutečných problémů, které má politik po svém případném zvolení řešit.«
Tím se Schwarzenberg řídil důsledně. Nic konkrétního nerozebíral a na otázky, co by jako prezident dělal, odpovídal mlhavými frázemi. Stejně tak jeho volební tým se při líčení světlých zítřků, které nastanou, bude-li Karel na Hradě, omezil jen na abstraktní řeči o slušnosti a jednání napříč celým politickým spektrem a bla bla bla...
»Vysokou účinnost špinění v amerických prezidentských i Kongresových volebních kampaních dokládají Ansolabehere a Iyengar (1997). Odhadují, že špinění znamenalo v průběhu prezidentské volební kampaně r. 1992 ztrátu 6 milionů voličských hlasů. Negativní kampaň prospívala více republikánům než demokratům, mužům více než ženám. I tito autoři jsou přesvědčeni, že je špinění účinnější než pozitivní argumentace. Republikánské primární volby, které rozhodují mezi uchazeči a konečnou kandidaturu za tuto stranu, udávají tón celonárodním volbám a začínají neutuchajícími útoky. Výsledkem je znechucení zejména vzdělanější a otevřenější části voličů. Tyto kampaně je mění na politicky apatické jedince, kteří k volbám nechodí.«
»Základním úkolem propagandy je užití psychologického umění k vytvoření příznivé atmosféry. Jak říká Schopenhauer: "Vzdoruje-li srdce, mysl nepřijme." Základní postoj veškeré úspěšné propagandy je optimistický. Kdo připustí průnik pesimismu, nemůže očekávat nic jiného než odpor a nejistotu. Optimismus však za všech okolností znamená důvěru!«
»Úkoly propagandy tedy jsou: přinášet ideu, podkopávat pozici nepřítele všemi silami a prostředky, které má k dispozici. Propaganda stojí uprostřed života, uprostřed událostí, nese nutné důsledky. Je zcela lhostejné, zda jsou prostředky propagandy morálně správné, zda propaganda slouží skutečnosti, nebo idejím. Skutečnost, které propaganda čelí, je tak zmatená, vztahy, jimž čelí, tak nepřirozené, nové ideje, které propaganda přináší, o tolik lepší, že by bylo neomluvitelnou slabostí, kdyby propaganda ke smetení shnilého systému před nímž stojí, neužila jakýkoli prostředek, který má.«
Dalším propagandistickým nástrojem je "Palebná příprava".
»V hromadných sdělovacích prostředcích se začnou objevovat články, úvahy, příběhy, zprávy a komentáře, jejichž úkolem je připravit veřejnost na klíčové sdělení. Po přípravě tohoto druhu je přijetí propagandistovy informace snazší. Lidé jsou seznámeni s tématem, do jejich vědomí vstoupí "myšlenkový směr", "rámec", do kterého pak sdělovaná informace snadno vklouzne. Dobrá propagandistická palebná příprava je nepřímá, zdánlivě bez vztahu ke klíčovému sdělení, podobně jako dobrá palebná příprava nesděluje směr hlavního úderu.«
Možná se mýlím, ale mám pocit, že nějakou dobu před volbami se začaly (v míře větší než obvyklé) objevovat výroky a články o strašlivém stavu, v němž je náš společenský a politický život. Psalo se náhle stále jen o bezvýchodnosti toho stavu, který už nezmění žádné nové parlamentní volby. Třeba je to jen náhoda nebo to vyvolaly aféry kolem Věcí veřejných. Každopádně to báječně připravilo půdu pro Schwarzenbergovu kampaň: Přichází někdo z jiného světa (rozuměj: není to plebejec jako my, je to jiná rasa). Zachránce. Svým příkladem, slušností, konexemi všechno změní, vyvede nás z české bažiny a uvede do jiného světa.
Kvalifikující obraz
 |
 |
Pro fotografa není problém pořídit obě tyto fotografie. Je jen na něm (a na redakci jeho novin), kterou z nich použije a kterou zahodí. Sami si zhodnoťte Zemanovy fotografie, které se posledních týdnech objevovaly ve většině novin; ke které z těch dvou, co jsou zde, měly blíž? |
»Kvalifikující jazyk (Prejudicial language)
Místo věcné argumentace užívá klam manipulující, někdy citově nabité pojmy. V argumentaci se užívají pojmy "rozumný člověk", "vlastenec", "slušná žena", "slušný člověk", "mravný člověk", "hodné dítě", "dospělý jedinec", "odpovědný člověk", "věřící", "dobrý lékař", "správný chlap" a podobně. Pojmy se vztahují k lidem, kteří mají argumentaci přijmout ("Rozumný člověk ví, že...,) Jakmile ji přijmout nechtějí nebo nemohou, řadí se tito lidé automaticky do opačné skupiny.«
Co jsme neustále slyšeli od Schwarzenbergova volebního týmu? Je slušný člověk, vlastenec, rozumný, věřící (pro mládež byla vyrobena punková cool varianta správného maníka). Tím se nepřímo říká, že jeho protikandidát - není slušný, není vlastenec, není rozumný, není věřící, není cool... A nevyřčeně se toto cejchování přenáší i na širší okruhy voličů. Kdo je slušný, vlastenec, rozumný, věřící atd., volí Karla. Kdo volí Miloše, není slušný, není vlastenec atd.
Moc médií
»Není nám jasné, zda je současná společnost skutečně médii uhranutá, nebo zda to média o sobě jen tvrdí a o uhranutí společnosti se snaží. Z toho, co se v Čechách v posledních deseti letech děje, lze o možnosti uhranutí propagandou uvažovat.
Bez ohledu na to, co o sobě média tvrdí, bychom neměli zapomínat na prosté skutečnosti: je důležité, komu média patří, kdo a za co je platí, co sleduje, co chce se společností provést, kde "chce lidi mít." Zjištění těchto prostých skutečností je však obtížné.
Jestliže média o sobě stereotypně opakují, že jsou strážní psi demokracie, pak bychom neměli zapomenout na otázku, který demokrat je právě krmí. Média jsou obrovský pramen možného zisku. Neměli bychom zapomínat, že novináři i majitelé médií jsou korumpovatelní zcela stejně jako jiní členové společnosti.
Z kapitoly o propagandě by mělo vyplynout, že média nejsou arbitrem skutečnosti. Zato se zdá, že stále účinněji vytvářejí virtuální světy, které mají se skutečností společného jen něco a jen někdy. Vypadá to však, jako by si společnost na virtuální světy médií, právě pod tlakem médií, zvykala.«
Politická propaganda
»Nikdo dnes nepochybuje o velkém významu politické propagandy v minulých desetiletích. Německo zasáhly propagandistické vlny, nechaly tu spoušť. K vlastní obraně jsme neměli nic podobného. Sílu a účinnost této moderní zbraně rozlišili naši vůdci pozdě. Je to zbraň, která nemá meze, duní mohutněji než dělostřelecká palba, je ničivější než plynový útok.
Tato zbraň nám vnutila světovou válku, ukovala spojenectví proti Německu, přiváděla na frontu nové armády, dávala jim sebedůvěru. Užívala všechny metody, neboť je všechny vlastnila. Úspěch jejich armádám řekl, že jsou v právu. Jejich vojenské velení shledávalo věci neproveditelné. Pro generální štáb jejich propagandy bylo naopak možné všechno.
Propaganda je nejmodernější zbraň. Trpěli jsme pod ní, poučili jsme se z ní. Učit se ze zkušenosti je nutné. Nyní ji užíváme.«
Vidím-li, jak velkou sílu má propaganda, mám se na pozoru před každým, který ji používá v takové míře jako Schwarzenberg.
* * *
P.S.
R. 1925 popsal Karel Čapek nástroje propagandy, které pojmenoval Dvanáctero figur zápasu perem čili příručka písemné polemiky. (Doplněno aktualizačními poznámkami.)
 |
2. Figura druhá čili Termini... záleží v tom, že se užívá jistých speciálně polemických obratů. Napíšete-li, dejme tomu, že po vašem zdání pan X. nemá v něčem pravdu, odpoví pan X. že jste se na něho "zákeřně vrhl"...podobně se říká "láteří" místo protestuje, "klevetí" místo poznamenává, "spílá" místo kritizuje... (Podobné výroky se používaly - a povolebně používají - na Zemanovu adresu dosti často; pozn. naše.)
3. Třetí figura sluje Caput Canis (psí hlava, pozn.aut). Záleží v jisté dovednosti užívat jenom takových slov, jaká mohou vzbudit o popíraném odpůrci špatné mínění. Jste-li rozvážný, je možno o vás říci, že jste opatrnický... jste-li nakloněn prostým a věcným důvodům, možno říci že jste všední a triviální... (Prostě nejste šlechtic, nemáte chování, nemáte ve světě konexe, jste nula. Jste sociální, což znamená, že rozhazovačný a zadlužíte zemi. Myslíte-li na chudé a neúspěšné, znamená to, že povedete náš stát "řeckou cestou". Jste-li vlastenec, dají vám schwarzenbergovci nálepku nacionalisty. Máte-li témata, které lidi zajímají, je možno o vás říci, že jste populista. To, jak se Zeman vyjadřuje, se dá ze strany jeho sympatizantů nazývat "otevřeným vyjadřování, mluvit na rovinu, co na srdci to na jazyku", nebo se naopak dá jeho mluva např. s novináři označit středově pojmem "nebere si servítky", kdežto jeho odpůrci budou vždy stále pokřikovat o "aroganci, hulvátství atd." /Neospravedlňuji Zemanův nešťastný způsob chování k novinářům, jen dokládám, kolika - od sebe na hony vzdálenými - pojmy to lze kvalifikovat/; pozn. naše.)
4. Non habet čili figura čtvrtá: ...jste-li třeba učený myslitel... je možno říci, že se vám nedostává lehkého vtipu, smyslové bezprostřednosti a intuitivní fantazie. Kdybyste však náhodou byl bezprostřední a intuitivní, je možno vás usadit objevem, že se vám nedostává pevných zásad, hlubokého přesvědčení a vůbec etické odpovědnosti. Jste-li tvor rozumový, nejste k ničemu, neboť se vám nedostává hloubky citu; jste-li tvor citový, jste pouhá onuce, neboť se vám nedostává vyššího rozumového principu... (Máte-li podporu na venkově, napíší odpůrci, že se od vás distancují města; když vás volí lidé bez vysoké školy, kterých je mimochodem ve společnosti většina, lze to překroutit tak, že vzdělanci vás zavrhují. Jinými slovy: kdo je inteligentní, volí Schwarzenberga, z čehož plyne, že kdo volí Zemana, není dost inteligentní a vzdělaný; - takže si vyberte, do jaké společnosti chce patřit; pozn. naše.)
5. Pátá figura sluje Negere a záleží v tom, že se vám prostě upře, co jste nebo co je vaše... Tvrdil-li jste neústupně deset let, že (dejme tomu) věříte v čertovu babičku nebo v Edisona, je možné jedenáctého roku o vás polemicky prohlásit, že nikdy jste se nepovznesl k pozitivní víře v existenci čertovy babičky nebo Tomáše Alvy Edisona. Je to možno proto, že nezasvěcený čtenář o vás beztoho nic neví a zasvěcený má z toho zlomyslnou radost, že se vám upírá nos mezi očima. (Nechám na každém, aby si to aplikoval na doby, Zeman byl v politice a měl i nějaké ty úspěchy. Zeman byl sociální politik - dnes je však představen jako ten, kdo se chystá "odírat lidi"; pozn. naše.)
 |
 |
7. Pugna je figura blízká figuře předešlé. Záleží v tom, že se odpůrci nebo věci, kterou zastává, dá falešný název, načež se polemizuje s těmito libovolnými obecnými slovy... Odpůrce se nařkne z nějakého nepatřičného ismu, a pak se tento ismus vítězoslavně popírá. (Zeman je spojenec komunistů, a my jsme proti komunismu bojovali, bojujeme a budeme vždy bojovat. Podobně i nacionalismus atd.; Idnes prý píše, že Zeman je komunista; pozn. naše.)
8. Ulyxes je figura osmá. Její podstata je uhnout na jiné pole a mluvit o něčem jiném, než o čem se vede spor... (Jak se mi zdá, dělali to oba kandidáti zhruba tak stejně.)
9. Testimonia. Tato figura značí, že časem lze s výhodou užít dovolávání se nějaké (kterékoli) autority... Při jisté sčetlosti lze na každé mínění nalézt nějaký citát, který je jedním rázem zdrtí. (Hlavním zaklínadlem schwarzenbergovců používaným proti Zemanovi bylo vzývání Masaryka a Havla; často se to používalo v jemnější ale stejně účinné podobě: Schwarzenberg byl prezentován jako ten, kdo je - narozdíl od Zemana - nástupcem Masaryka a Havla; pozn. naše.)
10. Quosque. Tato figura... se nedovolává žádných autorit. Řekne se prostě "to je dávno odbyto", nebo "už dávno překonané stanovisko nebo "každé dítě ví, že..." a tak dále. (To je univerzální pseudoargument, který Schwarzenberg i Zeman používají, kudy chodí; pozn. naše.)
11. Impossibile. Odpůrce nesmí mít pravdu nikdy a v ničem. Kdyby se mu přiznala jen špetka rozumu a správnosti, byl by polemický zápas jaksi ztracen. Nelze-li nějakou jeho větu vyvrátit, je vždy ještě možno říci:...Pan X. se ohání pravdami tak plochými a dávno známými, jako jeho "objev", že... (Tento způsob byl - jak se mi zdá - spíše bližší Zemanovi. Ano, tohle je jeho klacek, jímž mydlí mnohé kolem sebe. Jen bych k tomu dodal, že většinou je schopen tezi protivníka vyvrátit, což mu však nezřídka nestačí ke spokojenosti, a ještě ho majzne po hlavě tímto klackem, který Čapek nazývá "Impossibile"; pozn. naše.)
12. Jubilare. Toto je jedna z nejdůležitějších figur a záleží v tom, že z literního boje je vždy nutno odcházet s gestem vítěze. Expertní polemik není nikdy poražen; vždy je to ten druhý, kdo "byl usvědčen" a "je hotov"... (Lepší popis povolebního uvažování schwarzenbergovců bychom asi nenašli, viz různě modifikovaná teze: Zeman se ve volbách znemožnil. Naproti tomu Schwarzenberg obstál se ctí, všechno zvládnul, za svou porážku nemůže; pozn. naše.)
Karel Čapek: Marsyas. 4. vyd. Praha, Československý spisovatel 1971, s. 38 - 41.
Zemanovi nelze upřít, že se alespoň částečně postavil proti propagandistickým tendencím v jeho táboře. Na otázku, na co není hrdý, veřejně v TV odvětil, že na některé své voliče, kteří říkají, že "kdo volí Schwarzenberga, není Čech". Kéž by se s podobně protidemagogickou reflexí obrátil ke svým přívržencům i Karel Schwarzenberg.
Pokračování zítra
 |
Administrátor
--- 29. 1. 2013
Jakou lekci nám udělily prezidentské volby?
Vrtěti psem I.
Protože pes je chytřejší než ocas.
Kdyby byl chytřejší ocas,
vrtěl by ocas psem."
(Ze známého filmu o amerických volbách)
 |
Úvodem. Píši tyto řádky po ukončení voleb, protože jsem se jimi nechtěl zapojovat do té ostudy, která se jmenovala předvolební kampaň a která rozdělila národ téměř ke hranici občanských bouří (a ještě to neskončilo). Zároveň jsem nehodlal svými názory nikoho ovlivňovat v jeho volbě, protože se domnívám, že naším úkolem (jakožto křesťanů) není ovlivňovat, ale pozorovat a sledovat postup apostase, resp. vyhodnocovat míru působení antikristovského ducha ve společnosti. To je to, co je pro nás primárně důležité.Ještě než začnu - také jste si všimli, že povolit národu všelidové hlasování o prezidentovi je vynikajícím prostředkem na odvedení pozornosti? Přestane se mluvit o zvyšování daní, zdražování a úpadku zdravotnictví, důchodové reformě a dalších antisociálních opatřeních, které vláda dříve přijala a v tichosti dále zavádí, ale nikdo se už o to nestará... Bohatí ještě více bohatnou a chudí chudnou, ale koho to zajímá, když se volí prezident? Nuže, nechme i my vládu vládou a pojďme se věnovat divadlu posledních dnů.
Když jsem se minulý týden chystal k tomu, že budu v pondělí po volbách psát tento článek, byl jsem přesvědčen, že volby dopadnou přesně opačně. Sleduji politiku a společenské dění téměř výhradně přes internet, a ten byl zcela v rukách jediného kandidáta, takže to vypadalo, že má příliš masivní převahu, než aby mohl nevyhrát. Jsem rád, že jsem se mýlil - především kvůli tomu, že virtuální svět zatím nemá převahu nad světem reálným.
Jedním z hlavních poražených těchto voleb je internet
Virtuální svět byl poražen realitou (protentokrát ještě ano). Zajímavým poznatkem je odhalení, jak daleko je od sebe virtuální svět sociálních sítí a reálný svět městeček a vesnic (s reálnými sociálními sítěmi). Virtuální svět byl masivně nakloněn Schwarzenbergovi. Jenže mezi tímto světem a skutečnou společností je (zatím) hluboký příkop. Virtuální prostor si žije svým životem a je daleko snáze ovlivnitelný různými náladami či abstrakcemi. Je to svět čar a kouzel, kde racionálně založený argument má daleko menší váhu, než ve světě reálném, a je kladen na stejnou úroveň jako plky. Oproti tomu "makatelná" realita se drží více při zemi (příznivec virtuality by asi řekl, že je "přízemní"). Zdá se, že tento svět skutečnosti je ještě dost při síle. Jenže na jak dlouho ještě? Mezi mládeží, která je "zblbnutá" (jak by asi řekla Jeho jasnost) počítači, je patrný přesun duševního života čím dále tím více do virtuálního světa. Platí to zvláště pro lidi odtržené od přírody, tj. městské lidi - život mezi panely a na kamenných ulicích asi nutí ty nešťastníky k úniku pryč od této prašné, hlučné a neživé reality (což se projevilo i ve volbách - Schwarzenberg měl podporu zvláště ve městech; samostatným případem je pak Swancenbergovi oddaná Praha, což je svět sám pro sebe odtržený prakticky od všeho - jak od zbytku republiky, tak od reality; pokrytí síťovou konektivitou tam má větší význam než počasí). Znepokojivou otázkou je, jak dlouho tento vratký stav ještě vydrží - kdy internetová virtualita pohltí duševní svět většiny národa. Půjde to ruku v ruce s generační obměnou?, nebo je to jev spojený s určitým životním stylem, a bude mu ubývat na síle s vylidňováním měst, resp. se vzrůstající mírou kontaktu s přírodou a hlínou?
Uvědomí si lidé (např. po zkušenostech s těmito volbami), jak snadno lze na internetu manipulovat s lidským myšlením, které se dokáže pro něco zmobilizovat a nadchnout, aniž by mu byly předloženy argumenty? Ve věku informačním ztrácejí viditelná a definovatelná média část své moci. Ideje se už nešíří z jasně zjistitelného zdroje. Spíše to funguje na principu infekce. Nakažený člověk se sám stává aktivním bacilonosičem a s vypětím všech svých sil šíří dále ideje, jimiž byl infikován (tj. rozesílá spamy a SMS, vyjadřuje se do diskusí, bloguje, píše na Facebook, aktivizuje ostatní, kritizuje a deptá ty, kdo si myslí něco jiného atd.) Šíření informací a myšlenek po internetu se řídí úplně jinými zákony, než známe z reálného světa; a podstata těchto zákonů je nám stále záhadou. Právě kauza Schwarzenberg ukazuje, co dokáže virtuální svět s lidským myšlením. A tak se tento svět, existující jen někde v drátech, procesorech a optických kabelech, vtěluje do reálného světa a může měnit naši společnost k obrazu svému. A zatím nic nenasvědčuje, že by to byl obraz pozitivní.
 |
Bude úkolem sociologů zjistit, zda nejsou tyto volby přelomové i masivním zapojením "frikulínů" do politického života (frikulín - z mládežnického slangu, složenina z "free", "cool" a "in"). Odteďka bude zřejmě každá volební kampaň mít svou stránku obracející se speciálně k této frikulínské generaci, pro niž je bohužel typické opuštění její tradiční ozdravné role ve společnosti. A je otázkou, co vyroste z generace, která si neprošla vzpourou proti establishmentu a jeho pseudohodnotám.Bráním se tomu uvěřit, ale třeba je virtuálním prostorem odchovaná mládež už tak povrchní, že je pro ní nejdůležitější, že se prostě něco děje. Je vlastně jedno co. Důležité je něco cítit, prožívat, mít pocit, že jsem u něčeho velikého. Stačí, když je u toho koncert (možná i s jointem) a plká se o tom na síti. Možná má mládež prostě jen pocit nespokojenosti, že už toho strašně málo cítí a neprožívá nic opravdově či do hloubky (viz český film Samotáři).
"Nynější podpora šéfa TOP 09 ze strany studentů, kteří loni na jaře demonstrovali proti likvidaci akademických samospráv vládou, jíž je Schwarzenberg prvním vicepremiérem, je pro mě naprosto nepochopitelná," říká studentka audiovizuálních studií na FAMU a filozofie na FF UK Kateřina Krejčová.
"Schwarzenberga podpořili i věřící vysokoškoláci z Hradce Králové, jehož zvolení prezidentem by (podle nich) šlo proti tolika českým stereotypům a neblaze zakořeněným tradicím českého národa, které mrzačí jeho duši a působí to chronické a přitom neplodné „naštvání“ na všechny a na všechno. Zvolením Karla Schwarzenberga ... by se paměť i duše národa mohla začít léčit a uzdravovat".
Studenti si zřejmě neuvědomují, že za libými slovy o léčení a uzdravování paměti národa by se spíše skrývalo její vymazání.V pozadí za těmi citovaným slovy studentů prosakuje nedůvěra k demokracii (s nímž by ještě bylo možno souhlasit) a pocit, že když se po 20 letech prokázalo, že si sami vládnout nedokážeme, potřebujeme knížete - bez ohledu na jeho názory. Frustrace národa, že po celých dvacet let není schopen si zvolit vládu, na kterou by mohl být hrdý a důvěřovat jí, je zřejmě hlavním podprahovým motivem, proč lidi začali věřit v knížete.
J. David poznamenává svou zkušenost se studenty, kteří neznají ani nedávné osobnosti: "...oni vůbec nepracují s pamětí. Pro ně všechno začíná teď, a to „teď“ je třeba i ta schwarzenbergovská ukradená a původního obsahu zbavená placka. „Teď“ jsem tady přítomen, „teď“ se připojuji k domnělému autentickému dění, „teď“ dělám svou revoluci. Historie neexistuje. Jinak jsou celou dobu skrytí za virtuální počítačovou realitou."
 |
Nicméně, doba už došla tak daleko, že velké skupině plebejců již "pouhá" urozenost nestačí a potřebují u vládce vidět i nějakou tu ideovou náplň. Aristokratická uhlazenost, vytříbené chování a dvorní mrav jsou pěkné, a pro plebejce impozantní, ale nějaké názory a ideje si národ žádá k následování - tím se trošku lišíme od nevolníků. Schwarzenberg se tváří, jako by buď žádné názory neměl, nebo je musel skrývat. Ani jedno ani druhé důvěru nevzbuzuje. A tenhle hendikep nedokázala převážit ani sláva celebrit, kterou mu složily k nohám, když nastoupily do jeho služeb.
Malá citace z jakési lidové povolební diskuse o roli internetových sociálních sítí: "...možná by bylo dobře uvědomit si, že nestačí jen zahltit prostor hesly "Karel na hrad", ale je potřeba i nějaký obsah či názor, nad nímž by lidé mohli přemýšlet. Schwarzenberg je zoufale bezobsažná mýdlová bublina..." Z dob pozdního unaveného komunismu víme, že právě na bezobsažnou propagandu lidé reagují zdravým vzdorem či posměchem.
"Nikdo z těch, kteří jsou uvedeni na jeho stránkách coby volební štáb, se nenarodil před rokem 1970, a naprostá většina je, troufám si tvrdit, z jedné sociální třídy. Okouzleni vlastní vtipností při vymýšlení punkového vizuálu kampaně a nejrůznějších facebookových vychytávek či koncerty o nás pro nás." (Řádky z pera Zemanova nepřítele)
Není vyloučeno, že i to nošení placky je vlastně znakem veřejně vystavované intimity, jak se to mládež naučila na Facebooku. Tou intimitou je teď sounáležitost a je vlastně úplně jedno s čím; v tuhle chvíli je to sounáležitost s volbou Schwarzenberga. (Viz Jiří David)
 |
Podle některých komentářů se Schwarzenbergovu volebnímu týmu dokonce podařilo vyvolat něco, co se blíží davové psychóze. Jak jinak než pomatením či zatměním rozumu vysvětlit, že se v očích veřejnosti podařilo smazat jakoukoli spoluzodpovědnost Schwarzenberga za činy vlády, která má podle průzkumů nejnižší podporu občanů od roku 1989? "Během několika dní se spontánně zrodila davová mánie, jako by Schwarzenberg byl jedinou možnou volbou slušného člověka…" (Národní myšlenka) Velké části lidí se podařilo vsugerovat myšlenku, že slušní lidé volí Schwarzenberga, a z toho nevyřčeně plyne obvinění: kdo volí Zemana, není slušný člověk. (To je slušná lekce demagogie.)
Tragikomické je zjištění, že ti samí lidé, kteří byli před pár měsíci na náměstí protestovat proti antisociálním reformám, pod nimiž je Schwarzenberg spolupodepsán, minulý týden chodili s jeho plackou na klopě.
Souhlasím s Jiřím Davidem, že na počátku toho výbuchu iracionality nepochybně stál účelový kalkul. "Bylo to jen několika málo jedinců, kteří dokázali skrze svůj vliv proměnit společenskou atmosféru."
 |
Ukázka propagandy, která se učí od toho, co se již osvědčilo. Co na tom, že se to osvědčilo bolševikům? Karlovi to dobře poslouží i dnes. Na volebním klip TOP 09 je Schwarzenberg kormidelníkem, který volá „jdeme do toho, je nás víc, než si myslíte“. To je převzetí motivu ze slavného stalinského plakátu, na němž je Stalin vyobrazen jako kormidelník, který vede stranu sovětů od vítězství k vítězství (viz obrázek). Ve stejném videu je použitý i bolševický motiv vymetání nekalých živlů (kapitalistů, bankéřů, kněží) koštětem. Na sovětských plakátech vždy zametá Lenin, ve volebním klipu TOP 09 vymetají námořníci admirála Schwarzenberga rudé a oranžové krysy z podpalubí. Fungovalo to skvěle tehdy i nyní. (Studentka audiovizuálních studií na FAMU a filozofie na FF UK Kateřina Krejčová) |
Virtuální kníže, holografická projekce prezidentského kandidáta
Filozof Václav Bělohradský napsal v souvislosti se Schwarzenbergovou kampaní: „Je nebezpečně snadné vytvořit v Česku simulakrum.“ (Simulakrum - forma bez obsahu, vyprázdněný obraz, přízrak)
Značka „Schwarzenberg“ je umně vytvořeným marketingovým produktem, jenž rozpoutal iracionalitu, říká vizuální umělec Jiří David. A když si vzpomeneme na Schwarzenberga v punkovém vydání ve stylu frontmana Sex pistols, tak snad uznáme, že se tu nejedná o reálnou osobu z masa a kostí, ale o výrobek k použití v propagandě - personalistický obchodní produkt nějaké agentury. Celkově jde o sofistikovanou manipulaci osvědčenými propagandistickými nástroji.
Úkaz "Schwarzenberg for prezident" připomínal jev hojně používaný ve sci-fi filmech. Někdo vypadající jakž takž reálně vlastně reálný není, je to jen holografická projekce (ve sci-fi většinou přichází z budoucnosti, v našem případě spíše z minulosti). Dnes už jsou tyto projekce částečně technicky realizovatelné, ale v případě Karla to s tou jeho virtualitou samozřejmě myslíme metaforicky. Řada studií a rozborů před volbami poukazovala na to, že nikdo takový, jako je Karel Schwarzenberg v podobě distribuované jeho volebním štábem, neexistuje. Vykouzlená podoba tohoto prezidentského kandidáta je nereálným úkazem.
Vytváření imaginárních bytostí, holografických obrazů, mluvících soch, přízraků apod. patřilo vždy do rejstříku dovedností kouzelníků. Dnešní mediální a PR mágové se těmto dávným čarodějům docela podobají. Dnes je to však jev apokalyptický - antikristovský. Možná i na této rovině zažíváme před-okušení antikristovských zázraků; vždyť je psáno, že nechá promluvit sochu či obraz, a ten vydá rozkaz, aby se všichni poklonili před šelmou (Zjevení 13,11-15). Ale zpět k imaginacím v našich volbách.
Filozof Václav Bělohradský soudí, že Miloš Zeman a jeho volba ztělesňují realitu a přijetí našich - třeba nepovedených - dějin. Kdežto Karel Schwarzenberg znamená mýtus a jeho volba naši historii popírá. „Jsme v pokušení zvolit si (alespoň na chvilku) snění o tom, že jsme ještě poddanými a píšeme ponížené supliky dobrému pánu. V politice ale platí neúprosně tato zásada: i mizerná realita je lepší než krásný únik před ní," píše Bělohradský. To je vlastně z jiného konce a podrobněji formulovaná myšlenka, že prezident by měl „patřit do této země", kterou zpopularizoval Václav Klaus. Souhlasím, že Schwarzenberg je mýtus a cizorodý element, „zkonstruovaný kulturní frontou“, jak říká Bělohradský.
Urozenost místo názoru čili absence argumentů
Ani teď se mi ještě nechce věřit, že lidé, kteří jsou považováni za jakousi elitu (a měli by být tedy alespoň inteligentními jedinci, jak by se např. od PEN klubu očekávalo) jsou schopni místo argumentů ve prospěch prezidenta zpívat slabomyslnou píseň "Kníže je lidu blíže" (a to ještě na nápěv stalinistické odrhovačky: Už máme, co jsme chtěli; viz např. zde). Po tak zjevném nevkusu by mohl někdo škodolibý vyjádřit jisté uspokojení, že zrovna tito chasníci zatím "nemají, co chtěli".
Někteří si v komentářích všimli, že kampaň pro Schwarzenberga jako by pocházela ze stejné propagandistické dílny, v jaké byly ušity všelijaké ty barevné revoluce na východě. Dalším typickým znakem ducha kolem Schwarzenberga byly orwelovské motivy, které jsou charakteristické pro Havla a kruhy kolem něj: válka je mír, svoboda je otroctví, černá je bílá, útok je obrana, odsun je vyhnání apod. Sem patří i ta vytrvale proklamovaná slušnost, jenže dosaženo jí mělo být prostředky bezmála stalinskými. Propagandou bez argumentů, nadšením pro knížecí urozenost ale bez opory tohoto nadšení v konkrétních politických skutcích vykonaných jeho v dosavadní kariéře pro tento stát. Vytvářením davového morálního tlaku. Naháněním přívrženců do stáda (příslušnost ke stádu se cejchovala nošením placky). Vytvářením nepřítele státu (nepřítelem byl samozřejmě protikandidát a potažmo jeho voliči). Chyběly už jen persekuce jinak smýšlejících.
Místo myšlenek je tu nabízen punkový účes, místo konkrétních politických návrhů či programu jen šlechtický původ, a místo ideové linie (tj. kam budeme pod jeho vedením směřovat) se tu poukazovalo jen na jakousi neurčitě zdokladovanou "slušnost" či zdvořilost, šarm apod. Zdá se, že většina národa jakousi intuicí správně vytušila, že se jim kýmsi podstrkuje loutka, za jejíž nitky bude tahat kdovíkdo ze zahraničí, senilní stařeček, který sice projevuje neutuchající mládí ducha v šaramantním obdivu k mladým slečnám (ilustrační obrázek), ale jinak se už moc neorientuje. To bylo vidět v debatách, kde nedokázal adekvátně reagovat a nepohodlné dotazy bez vysvětlení prostě smetl ze stolu (např. otázku na případ ACTA).
Když se mu pak nepovedlo ani podat platný hlas do volební urny (dokumentace), tak člověk sice pocítí lidskou lítost nad stařečkem a soucit s nemilosrdným stárnutím, jež čeká nás všechny, ale poslat takového člověka na Hrad si asi mnoho lidí rozmyslelo. Určitě mu nepřispělo i jeho proslulé klimbání na politických jednáních v českém parlamentu i na jeho pracovních jednáních v zahraničí, neboť si to lze vyložit buď jako senilitu nebo neúctu. Při jeho tvrzení, že spí jen tehdy, když kolegové v parlamentu říkají "blbosti", si může volič pomyslet, že lesk jeho údajné šlechtické noblesy by asi potřeboval trochu přeleštit. A knížecí slova určená občanům, kteří na něj před parlamentem čekali se svou otázkou, leč dostalo se jim odpovědi: "Polibte si..." vzbuzují obavy, jestli je vlastně ještě co lešit.
Výroky intelektuálů, herců a ostatních podporovatelů ve prospěch volby Schwarzenberga se většinou nesou v podobném tónu argumentační prázdnoty jako tento: "Vůbec se nezajímám o politiku, ale volím Karla, protože je to osobnost." Jinými slovy: volím, nevím co, nevím proč a nevím koho, ale dělám to rád a chci, abys to udělal taky.
Argumentaci na úrovni brilantně pronikavého intelektu ve stylu: "Kníže je prostě kníže," předvedl Jiří Menzel, který celé předvolební frašce nasadil korunu, když prohlásil, že volí Karla, „protože má ducha šlechtickýho“. Ti ostatní vedle něj nejsou nic jiného než potomci nevolníků. „Lidé, kteří mají zbabělou povahu.“ A basta fidli.
Pokračování zítra
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1438 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 875 do č. 878)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.