1414


Ambon

Pravoslavný weblog a listárna. Určeno pro osvětu a misii.

Zobrazení příspěvku č. 659: #

Administrátor --- 14. 6. 2010
Papež na Kypru - zpráva z tisku s komentáři a úvahami

Zamyšlení nad návštěvou papeže na Kypru a nad možnými souvislostmi

Z tisku:
4. června navštívil na tři dny papež Benedikt XVI. Kypr. Stalo se tak na pozvání hlavy Kyperské pravoslavné církve arcibiskupa Nové Justiniády a celého Kypru Chrysostoma II. a prezidenta Dimitria Christofiase. Současně část pravoslavné obce ostrova, včetně i několika církevních hierarchů, protestuje proti papežské návštěvě Kypru.

Arcibiskup Chrysostom přiznal, že celá řada známých pravoslavných hierarchů vystupuje proti papežské návštěvě. Zdůrazňuje však většina ze 17 členů synodu Kyperské církve návštěvu podporuje.

Uvádí se, že Chrysostom sdílí linii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje a je přesvědčeným přívržencem prohlubování ekumenického dialogu a obnovování církevní jednoty (pravoslavných s Římem; pozn. překl.). Má však na Kypru vysoce postavené oponenty. Za hlavu "antiekumenického" křídla Kyperské pravoslavné církve, který vystupuje proti jakémukoliv dialogu s katolickou církví a proti příjezdu papeže římského, je považován metropolita limassolský Athanasios. V r. 2006 byl málem zvolen za hlavu Kyperské pravoslavné církve, ale nakonec tento post připadl Chrysostomovi.

Metropolita Athanasios nedávno poslal papeži Benediktovi dopis, v němž mu navrhoval, aby zrušil svou cestu na Kypr, protože pravoslavní to mohou považovat za "provokaci". 23. května kyperské noviny citovaly slova tohoto hierarchy: "Bylo by lépe, kdyby (papež) nepřijel. Mám zato, že jeho návštěva nemůže přinést nic dobrého. Doposavad jsem si nevšiml, že by se stalo někdy něco dobrého, když se Vatikán vloží do našich vnitřních věcí." Kyperské noviny také uvádějí, že značná část pravoslavných Kypřanů je připravena vyhlásit papežské návštěvě bojkot. Arcibiskup Chrysostom poradil těm, kteří jsou naladěni proti návštěvě, aby "klidně zůstali doma". Generální vikář Jerusalemského (latinského) patriarchátu pro katolíky latinského obřadu na Kypru, o. Umberto Barato, ve svém prohlášení pro italskou agenturu "SERA" zdůraznil, že "protestům není potřeba přikládat význam, jelikož pravoslavná církev jako celek schvaluje papežskou návštěvu".

Je potřeba uvést, že napětí mezi těmi, kdo jsou naladěni ve prospěch ekumenismu, a těmi, kdo jej rozhodně odmítají, je typické nejen pro Pravoslavnou církev na Kypru, ale i pro celý pravoslavný svět. Např. v dubnu 2009 spatřil světlo světa dokument "Vyznání víry proti ekumenismu".

(Informovali jsme o něm na Ambonu v příspěvku č. 534. Na počátku dokument podepsalo 2200 pravoslavných křesťanů, a nyní už je pod ním 20550 podpisů. K tomu je potřeba uvést, že - jak je zvykem - za celé monastýry je na dokumentu jen jeden podpis - igumena či archimandrity. A to není tento dokument příliš rozšířen po ruském pravoslavném světě; pozn. překl.)
V tomto dokumentu je ekumenismus označován za "křesťanský synkretismus" a za "největší herezi všech dob" (podle slov sv. Justina Popoviče, nedávno kanonizovaného Srbskou pravoslavnou církví, viz příspěvek č. 646; pozn. překl.) a "největší zlo naší doby". Na to odpověděl patriarcha Bartoloměj, který připomenul, že rozhodnutí pokračovat v ekumenickému dialogu bylo schváleno všemi představiteli a posvátnými synody místních pravoslavných církví. "Ten, kdo má zato, že na straně Pravoslaví je pravda, nebojí se žádného dialogu, protože dialog nemůže pravdě ublížit," napsal patriarcha.

(Na to namítá jeho opozice, že schváleno bylo pouze vedení dialogu, nikdo však neschválil společné bohoslužby patriarchy s papežem ve Fanaru nebo v Římě, různé podivné synkretické společné úkony jako např. společné demonstrativní žehnání při bohoslužbách, titulování papeže a celkový způsob chování se k němu jako by to byl pravoslavný římský biskup apod. Podle mého názoru opozice odmítá ekumenický dialog kvůli způsobu, jakým je veden, a kvůli tomu, čím je doprovázen; většina antiekumenistů by nic nenamítala proti dialogu, kdyby se jednalo opravdu jen o dialog. Pozn. překl. Viz o tom i v příspěvku č. 617)
Návštěva papeže začne v pátek 4. června. Tento den se pontifik účastní ekumenické ceremonie. V sobotu bude papež na zdvořilostní návštěvě u arcibiskupa Chrysosoma II a poobědvá s ním. V neděli bude sloužit mši a po ní bude následovat slavnostní oběd papeže s členy speciální episkopské rady pro Blízký Východ a s arcibiskupem Chrysostomem.

Dle materiálů agentury Zenit a Credo ru


Viděl jsem na internetovém přenosu kousek z té návštěvy. Na ekumenismu je rmutná ta duchovní prázdnota, která tak silně vane při všech těchto akcích. Připomíná mi to více záběry z návštěvy politické delegace či ze zasedání nějakých politických klubů, se vším tím politickým pokrytectvím a populismem, potřásáním rukama, prodejností, obchody (i následnou věrolomností). Mám z toho vždy pocit, jako bych byl svědkem hříchu - duchovního vyprázdnění křesťanství, které je tak typické pro západní církve, a nyní skrze trojského koně ekumenismu proniká i do pravoslavného města. Hradby Pravoslaví, které se Západu nepodařilo v průběhu minulých staletí ztéci silou, křižáckými vojsky a politickými úskoky, se nyní podařilo podkopat tunelem ekumenismu. V posledních letech dospívám k názoru, že vnější nádvoří pevnosti je v podstatě dobyto. Tento duchovní mor se už příliš rozšířil a zřejmě nakazil myšlení nadkritického procenta lidí, jejichž duchovní imunita však byla předem oslabena světským duchem, jak o tom často hovoří starec Paisij. Nyní se už bojuje na vnitřních hradbách čili vede se duchovní zápas jen o to, kolik procent pravoslavných se podaří před touto duchovní nákazou zachránit... (Před papežem stojí již jen poslední dosud nedobytá pevnost pravoslaví: Moskva.)

Co se týče naší pravoslavné církve, pak velice závažným rozměrem ekumenismu je rozbití církevní jednomyslnosti. Té jednomyslnosti, které se dovoláváme při každé liturgii (viz liturgické zvolání: "Milujme druh druha, abychom jednomyslně vyznávali..."). Podnikají se dnes totiž v církvi tyto volnomyšlenkářské akce proti vůli, víře a cítění větší či menší (ale vždy nezanedbatelné) části církevního společenství. Ekumenisté silou prosazují svou politiku a nehledí na protesty svých oveček. To jistě bude mít dalekosáhlé důsledky, protože se tím dočista opouštějí prvokřesťanské ideály. Církev se přece snažila žít nikoliv ve stavu násilí jedné skupiny nad druhou (a je v podstatě lhostejné, jestli toto násilí páchá menšina nad většinou nebo většina nad menšinou), ale v jednomyslnosti; snažila se dosahovat konsensu, všeobecného souhlasu, který v Církvi bývá darem Ducha Svatého. Není nic duchovního na tom, když se různými zákulisními piklemi zajistí na nějakém církevní grémiu prohlasování (ať dobrého či špatného) rozhodnutí pofidérní většinou jednoho hlasu. Bohužel do církevního života už masivně pronikl politický duch nepřímých a zakroucených cestiček (i politické manýry a podivný způsob jednání).

Ježíš Kristus, náš Bůh, o sobě pravil, že nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Své učedníky vede k tomu, aby nepanovali nad lidmi, ale aby ti největší mezi nimi byli "služebníky všech". Jak dalece se dnes vzdalujeme tomuto ideálu! (Přečtěte si slova Kristova, která byla vždy považována za jeden ze základních principů služby církevní hierarchie: Marek 10,42-45.)
Stala se dnes na Kypru jakási obdoba toho, co v nedávno v Řecku. Před pár lety řecké církevní představenstvo nebralo ohled na názor věřících a na masové demonstrace v Athénách, jimiž lid církevní protestoval proti návštěvě papeže v Řecku, a následně na tuto zemi dopadá sedm trestajících ran (jak to vidí starec Chrysostomos z monastýru ct. Nikodima Svatohorce). Podle názoru athonských starců (prý) byly strašné (a uměle založené) požáry v Řecku, smrt oblíbeného arcibiskupa athénského Christodula i skandály rozpoutané novináři proti církvi těmi jednotlivými Božími ranami. (A nejspíš i současná řecká krize a následné zostuzení Řecka po celé Evropě sem asi také bude patřit.)

I dnes protestovali kyperští věřící (i s některými biskupy) proti návštěvě papeže v zemi, která je prakticky výhradně pravoslavná (papežovi věřící se tam dají spočítat na ruském kuličkovém počitadlu). Vrchní pastýř Kypru na protesty i prosby odvětil jednoduchou (a jak se mi zdá: dosti přezíravou) radou: ten, komu se návštěva papeže nelíbí, ať zůstane toho dne doma. Opravdu má taková církevní politika rozdělující pravoslavný národ Boží Kristovo požehnání? Samotné slovo církev přece vyjadřuje, že se lidé scházejí, shromažďují, sjednocují. Jak se řecky nazývá ten, kdo rozděluje?


P.S.
Myslím, že nejsem sám, kdo očekával, že po pedofilních skandálech se římská politika zaměří trochu více introspektivně, a před "dobýváním světa" upřednostní řešení vnitřních problémů. Jinými slovy - normální člověk by se poté, co se na veřejnost provalí tak strašný rozsah nemravnosti v jeho domácnosti, asi trošku zastyděl... Papežství však nikterak neubralo na triumfální politice celosvětového tažení. Nerozumím uvažování těch lidí. Vzhledem k faktu, jak široké řady duchovenstva a mnišstva a jak vysoce postavení preláti jsou zasaženi skutečně otřesnými odhaleními do nebe volajících nemravností, by zřejmě byla na místě jistá zvýšená míra zdrženlivosti ve vnější církevní politice. Dávalo by to světu na srozuměnou, že se církev kaje.

A co lze pochopit ještě méně - to je pozvání papeže ze strany vrcholných představitel pravoslavných Kypřanů. Právě v této době, kdy je papežství zmítáno celosvětovou ostudou, demonstrovat ekumenickou jednotu? Nebo pravoslavní kalkulují s tím, že smrtelně raněná hlava apokalyptické šelmy znovu ožije v plné síle, a pak odmění ty, kteří jí v "těžké době" zachovali věrnost? Jinými slovy: je to snad spekulace na to, že právě v této době je politická odměna za pozvání papeže nejvyšší? Touto cestou se má zachránit Kypr před Turky, kteří se nyní aktivizují ve vzniku panmohamedánské blízkovýchodní unie a vznášejí územní nároky proti Řecku? To může dopadnout tak, jako když se chtěli Řekové ekonomicky zachránit bez hledání Boží pomoci - místo Boha se řečtí politici spolehli na EU a na přijetí Eura. A teď nejenže že jsou ožebračeni, zadluženi a mají nad sebou ekonomický protektorát Němců, ale ještě mají z ostudy kabát.

----------------------------

Na přiložené ilustraci k biblické apokalypse je tradiční obrázek šelmy papežství se zraněnou hlavou.)

V knize Zjevení sv. Jana se píše:
1  Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha.
2  Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc.
3  Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou;
4  klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?"
5  A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce.
6  A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi.
7  A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou;
8  budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.
9  Kdo má uši, slyš!
10  Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru.
(Zjevení Janovo 13. kap.)



















Hlavní stránka Ambonu - standardní zobrazení všech příspěvků

Tematický přehled příspěvků Ambonu

Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.

Český pravoslavný web www.orthodoxia.cz