1439
Ambon
Administrátor
--- 18. 12. 2024
K zamyšlení nad otázkami půstu (z došlé pošty)
Půst současných lidí za okolností doby, ve které žijeme
| Dokument z předsněmovního přípravného jednání k Velkému všepravoslavnému sněmu. Zpráva kyperské církve na téma: Přivedení církevní disciplíny o půstu do souladu s moderními požadavky. (1982) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
_1.jpg) |
Naopak před stanovenými svátky se všichni [obecně] věřící – laici i mniši – musí postit [pouhých] pět dní…“!
A na otázku patriarchy Marka III. Alexandrijského: „Existují-li povinné půsty [před] svátky svatých apoštolů a narozením Krista a Zesnutím [pře]svaté Matky Boží a [Proměněním] Spasitele, nebo je [jejich nedodržování] omluvitelné a nesmyslné?“ (Otázka 55.) Balsamon odpovídá: „Je třeba dodržovat půsty před následujícími čtyřmi svátky: svatých apoštolů, Narození Krista, Proměnění Krista a Boha našeho, a Zesnutí přesvaté Bohorodice, ale pouze pět dní, neboť čtyřicetidenní půst [je vyžadován] pouze jediným půstem souvisejícím se svatou a velkou Paschou. Pokud se ale někdo postí déle než pět dní před svátkem svatých apoštolů a svátkem Narození Krista – ať už z vlastní vůle, nebo podle pokynů zakladatelských Typikonů – nemusí se za to stydět…“
Pár slov k půstu před svátkem Narození Pána našeho Ježíše Krista
Na Západě vznikl v VI. století. Na východě se již v IX. stol. projednávala povinnost vánočního půstu, který nebyl považován za apoštolské ustanovení, nýbrž za mnišské, a trvání vánočního půstu na pravoslavném východě v tomto období (v závislosti na oblasti) bylo 5, 7, 12 nebo 18 dní.
Během vánočního půstu bylo dovoleno konzumovat jakékoli jídlo kromě masa (s výjimkou jednoho dne, „Štědrého dne“, který byl dnem strohého půstu). Vyplývá to ze Studijského typikonu.
Konstantinopolský sněm za patr. Lukáše Chrysoberga a císaře Manuela Komnéna (1143-1180) stanovil, aby vánoční půst započal od 14./27. listopadu.
Slavný vykladatel kánonů, antiochijský patriarcha Theodor Balsamon (XII. stol.) ve svém výkladu pravidel výše zmíněného sněmu, považuje vánoční půst za povinný pouze pro MNICHY, přičemž trvá na tom, aby se laikové postili posledních 5 dní. Praví, že by měl být pouze jeden čtyřicetidenní půst – svatá Čtyřicátnice - před Vzkříšením Kristovým.
Co by asi řekl Balsamon na to, že dnes kvůli kalendářnímu posunu trvá petro-pavlovský půst např. 42 dnů? (Viz rok 2010; pozn. red.) A ještě se tím chlubíme, jak pěkně dodržujeme staré tradice a jací jsme asketi...
Ve XIV. stol. se na cařihradském dvoře tento půst dodržoval 10 dní.
P.S.
O velkém sněmu na Krétě
V Rusku z tohoto a podobných dokumentů (přípravy k chystanému novému všeobecnému sněmu) vznikla mezi věřícími hysterie, která byla podněcována různými „starci“ (většinou to byly ososby, které při jiných příležitostech vybízeli věřící, aby spálili své občanské průkazy, tj. pasy, protože je v nich někde znamení ďábla, či později s podobným odůvodněním vytáhli do boje proti čárovým kódům apod.) Nakonec to vyústilo v lidové přesvědčení, podporované všelijakými „proroctvími starců“, která se šuškala mezi ruskými babkami a vousatými mužiky v rubáškách, že na chystaném všepravoslavném sněmu budou zrušeny půsty, zaveden ženatý episkopát, a že se tam konstantinopolský patriarcha podřídí papeži, a všichni pravoslavní - kromě Rusů - odpadnou od pravoslaví do hereze a církev si podřídí antikrist.
Toho pak šikovně využila ruská hierarchie ve své staleté vzpouře proti Konstantinopoli, v rámci níž se závistivý Moskevský patriarchát, kterému jsou posvátné kanonické tradice úplně ukradené, stále snaží dosáhnout prvenství a stát se papežstvím světového pravoslaví (ruským papežem moskevský patriarcha defacto už dávno je). Dnes názorně vidíme, jaká by to byla katastrofa a morální pád celé církve do ruské hereze, kdyby se jim to podařilo. Ačkoliv se Rusové aktivně podíleli na padesátiletitých přípravách velkého sněmu, tak nakonec moskevský episkopát těsně před sněmem navrhl změnit program a pod touto záminkou se všepravoslavného sněmu na Krétě (r. 2016) nezúčastnil, a ještě za to sklidil potlesk svých zfanatizovaných věřících za to, že se tam ruští biskupové nepřijeli poklonit antikristu. To je prostě ruská mentalita: My jsme Rusové a kdo je víc? My nikoho nepotřebujeme. (Uvědomují si v Rusku, že takové Rusy také nikdo nepotřebuje?, a že ti ostatní jsou rádi, když si toto samolibé tmářství mohou držet v bezpečné vzdálenosti?)
Sněm se nakonec konal i bez Rusů, ač je konstantinopolský patriarcha ještě v průběhu sněmu zval, aby přijeli; leč ruská pýcha se před světovým pravoslavím nepokořila. Krétský velký sněm v r. 2016 proběhl, žádné sjednocení s papežem se nekonalo, ani antikrist se nedostavil a sněmovní encyklika o půstech také nakonec žádnou revoluci nepřinesla. Promarnila se však příležitost vyřešit tam sněmovně a celocírkevně otázku Ukrajiny, takže ekumenický patriarchát musel případ Ukrajiny řešit bez Rusů, čehož později Moskvani využili k vyvolání rozkolu mezi Moskvou a Ekumenickým patriarchátem. Je zajímavým okrajovým jevem, že v postoji k chystanému sněmu se Moskva dostala na jednu loď se všemi rozkolníky světa, neboť ti všichni věštili svým ovečkám, co všechno hrozného - až antikristovského - se na tomto sněmu stane.
Zde přiložený dokument s kyperským návrhem na úpravu postní praxe (takové úpravy a vývoj probíhaly v dávných staletích průběžně) je cenný především tím, že konstatuje současnou situaci v celé pravoslavné církvi, kde naprostá většina křesťanů nařízené půsty v plnosti nedodržuje, ale buď používají nějakou míru ikonomie (úlevy z přísnosti půstu) nebo tyto půsty, které se jim zdají v jejich osobní situaci (a v dnešní době) neúnosné, prostě vůbec nedodržují, resp. ignorují. Návrat ke starším a realističtějším formám těchto půstů by jednak dal nějaký legální rámec všem těm ikonomiím, které si vytvářejí ti, kdo nezvládnou celou přísnost půstu, a za druhé by možná přivedl k půstu ty, které přísnost starých (ale ne původních) postních pravidel úplně odradila od jakéhokoliv pokusu se postit s církví.
Zkuste žádat dělníka na stavbě, aby teď jedl 14 dní ve všední dny jen suchý chleba, zavařeninu a houby, nebo nemaštěné brambory s vařenou zeleninou. To bylo možné v minulosti pro rolníky, kteří v dobách např. filipovského půstu měli po sezóně a těžké práce měli za sebou. Letní půsty zase byly původně ustanoveny z praktického hlediska proto, že v dobách horka často vznikal mor a další infekce z jídla, neboť se živočišné potraviny rychle kazily a množili se v nich paraziti; asketický rozměr se pak k těmto praktickým důvodům přidružil. Ani jedna z uvedených příčin už není aktuální. Zůstává jen asketický rozměr, který je samozřejmě důležitý (a proto nelze tyto půsty zrušit), ale musí být realistický: člověk není pro sobotu, ale sobota pro člověka; a podobně i půst je tu pro nás, a ne my pro půst.
Další význam celocírkevního nového řešení postní otázky by bylo stanovení jisté normy, která by odstranila současné různohlasí všelijakých pravidel a výkladů. Např. jestli půst bez oleje znamená jen zříkat se olivového oleje (jak to učil biskup Kallistos Ware), nebo zda to znamená zákaz všech rostlinných olejů a margarínů. Jestli se půst vztahuje i na výrobky ze sóji (všechna ta sójová masa a pomazánky), jak to hlásá např. prof. Osipov z MDA. Jestli se může v půstu jíst vepřové sádlo (stará ruská praxe). Nejvíce rozkolísaná jsou postní pravidla k filipovskému půstu - někteří říkají, že v první polovině půstu se může olej a víno kromě střed a pátků a v sobotu a neděli ryba, kdežto druhá polovina tohoto půstu je prakticky jako v době velkopostní. Jiná pravidla praví, že po celý filipovský půst se jí ryba, kromě střed a pátků (v našem kalendáři se pohybujeme někde mezi oběma variantami, ale občas přijdou rozlobené e-maily, že jsme moc benevolentní a vedeme lidi k nedodržování půstu, a stejně tak čas od času přicházejí maily s tím, že jsme moc přísní a že takové nároky, jaké na lidi nakládáme, nelze splnit). Další otázkou, která zajímá místní pravoslavné křesťany, je štědrovečerní ryba. To je místní česká tradice a jaký má význam kvůli východním pravidlům zakazovat i to málo, co ještě zbylo v našem národě z dávné české (kdysi pravoslavím ovlivněné) křesťanské tradice a co téměř zázrakem zůstává součastí české kultury dodnes?
Na druhou stranu - přiznám se, že co se týče svaté čtyřicátnice, zdá se mi, že kyperský návrh příliš ustupuje od postních tradic. Myslím, že tento jediný půst, který je kanonicky definovaný, by měl zůstat úpravami nedotčen, a případná neschopnost současných věřících postit se dle původní tradice by se měla řešit individuální či hromadnou ikonomií. I když vím, že velká část fyzicky pracujících běžných zbožných věřících se postí jen první týden půstu a poslední týden před Paschou (tj. čistý a strastný týden). Předpokládám, že kyperský návrh byl připraven jako podklad k jednání na sněmu a tudíž v něm jsou připraveny možnosti ke kompromisu a k ústupu od navrhované linie.
Ze své kněžské praxe bych uvedl jedno pozorování: případy, kdy přísný půst světským lidem duchovně prospívá, jsou velice vzácné; viděl jsem nemálo těch, kteří se o to pokoušeli, a prakticky všem to duchovně jen uškodilo.
Shrnuto: sněmovní řešení půstů je stále v nedohlednu. To znamená, že konkrétní řešení je stále na zpovědníkovi, který zváží možnosti konkrétního věřícího (jeho práci, životní okolnosti, zdraví a věk atd.) a navrhne mu nějakou ikonomii. Nebo si ikonomii zvolí sám věřící s vědomím, že se bude zodpovídat jedině Bohu samotnému, který dobře ví, jak by se tento člověk mohl postit a co už je mimo jeho možnosti. Každý rozumný zpovědník ví, že nemůže oddělovat od svatých Tajin člověka, který by se rád postil a snaží se nějak postit, ale není v jeho silách či možnostech postit se, jak se dle církevního pravidla postit má.
Administrátor
--- 13. 12. 2024
Kalendář na rok 2025
Nový pravoslavný kalendář
Velký liturgický pravoslavný kalendář je k dispozici. Opět jsou připraveny dvě mutace odlišující se od sebe jen kladem stránek: diář pro vazbu na boku nebo nástěnný pro vazbu nahoře a k zavěšení na zeď.
Barevný tisk právě probíhá v tiskárně. Výtisky budeme mít k dispozici asi tak za týden.
Kdo by si chtěl kalendář ještě objednat, nechť napíše na adresu: kalendar(a)pravoslavi.cz
Nezapomeňte uvést, jakou si přejete mutaci a kolik kusů.
PDF můžete nahlédnout či si vytisknout a svépomocí svázat také sami (ale v případě barevného tisku vás to vyjde podstatně dráž než si objednat dodání od nás).
Obvyklá adresa této kalendářní edice s PDF v plném rozsahu je: pravoslav.or.cz/kalendarium
K listům s kalendářem patří ještě zadní karton, který je oboustranně potištěn (i ten najdete v PDF na výše uvedené adrese).
Administrátor
--- 6. 12. 2024
Pozvánka na výuku psaní ikon
Pětidenní kurz psaní ikony Bohorodice Vladimírská
Viz stránka ikony.or.cz
Administrátor
--- 4. 9. 2024
Zákon o likvidaci UPC???
 |
(Kliknutím si obrázek zobrazíte ve větším rozlišení) |
O co skutečně jde v novém ukrajinském „zákoně pro likvidaci církve“?
Rozhodující zřejmě bude, zda je Ukrajinská pravoslavná církev skutečně připravena úplně se oddělit od Moskevského patriarchátu.
Dvacátého srpna 2024 přijala Verchovna rada, ukrajinský parlament, zákon „o ochraně ústavního řádu v oblasti činnosti náboženských organizací“.
Pro nový zákon hlasovalo 265 z celkového počtu 424 poslanců, 29 bylo proti a čtyři se zdrželi hlasování.
Za poněkud těžkopádným názvem se skrývá projekt, který před téměř dvěma lety inicioval ukrajinský premiér s cílem zakázat činnost Ruské pravoslavné církve a s ní spojených organizací na Ukrajině. Ruská pravoslavná církev a především její hlava patriarcha Kirill se totiž staly hlásnou troubou kremelské propagandy a legitimizují válku Ruska proti Ukrajině.
Někteří její hierarchové dokonce popírají právo Ukrajiny na státnost a propagují obnovení „historického“ Velkoruska. Vzhledem k tomu je zcela pochopitelný s tímto zákonem spojený cíl posílit národní bezpečnost Ukrajiny a jejích občanů.
Přesto se po rozhodnutí parlamentu objevilo mnoho rozruchu v médiích. V mezinárodním tisku se nový zákon téměř všude označuje za „zákaz“ nebo dokonce „likvidaci“ Ukrajinské pravoslavné církve.
I papež František trvá na nedotknutelnosti všech církví a Světová rada církví dokonce hovoří o „neodůvodněném kolektivním potrestání jednoho celého náboženského společenství“ a „porušení principů svobody náboženského vyznání a víry“.
Jsou tato obvinění v pořádku?
Ukrajinská pravoslavná církev, která zahrnuje více než 10 tisíc církevních obcí na Ukrajině, byla do roku 2022 autonomní církví v rámci Moskevského patriarchátu. Vzhledem k celonárodnímu útoku Ruska na Ukrajinu hlava Ukrajinské pravoslavné církve metropolita Onufrij (Berezovskij) hned první den války odsoudil vojenskou agresi a vyzval prezidenta Vladimira Putina, aby okamžitě ukončil „bratrovražednou válku“.
Zároveň podpořil ukrajinskou armádu a její obranu ukrajinské suverenity. Když se v následujících týdnech ukázala teologická a historická legitimizace ruské invaze ze strany patriarchy Kirilla a dalších hierarchů Ruské pravoslavné církve, Ukrajinská pravoslavná církev na národním sněmu 27. května 2022 vyhlásila svou „úplnou samostatnost a nezávislost“.
Přesto Moskevský patriarchát si tohoto rozhodnutí nevšímá a dodnes považuje Ukrajinskou pravoslavnou církev za autonomní (dílčí) církev pod svou pravomocí. V církevních ročenkách Ruské pravoslavné církve pro roky 2023 a 2024 jsou všichni biskupové Ukrajinské pravoslavné církve nadále uváděni jako biskupové Moskevského patriarchátu.
Podle řádu Ruské pravoslavné církve je metropolita Onufrij dokonce po patriarchovi nejvýše postaveným stálým členem moskevského posvátného synodu, nejvyššího řídícího orgánu Ruské pravoslavné církve, který se schází pravidelně.
Ačkoli se Onufrij od celonárodní ruské invaze na Ukrajinu neúčastní zasedání v Moskvě, zatím neoznámil své vystoupení ze posvátného synodu Ruské pravoslavné církve a ani neprotestoval proti svému zařazení do hierarchie Ruské pravoslavné církve. Takové něco není známo ani o dalších biskupech Ukrajinské pravoslavné církve. Avšak protojerej Ukrajinské pravoslavné církve Volodymyr Saveliev v prosinci 2022 veřejně protestoval proti svému nevyžádanému zařazení do Vydavatelské rady Ruské pravoslavné církve na nejbližší roky.
Vzhledem k tomu nepřekvapuje, že na Ukrajině se již dva roky opakovaně objevují pochybnosti o nezávislosti Ukrajinské pravoslavné církve. Byl to snad jen krok k uklidnění veřejnosti nebo vlastních církevních obcí? Existují snad stále úzké vazby mezi jednotlivými biskupy Ukrajinské pravoslavné církve a moskevským církevním vedením v pozadí?
To jsou otázky, které si klade poměrně mnoho lidí na Ukrajině. Důvěru ukrajinských úřadů vůči Ukrajinské pravoslavné církvi v době války pravděpodobně nezvýšila ani skutečnost, že metropolita Onufrij a řada dalších hierarchů mají nebo měli i ruské občanství, což však obvykle přiznali až po zveřejnění příslušných důkazů.
Vzhledem k této nejasné situaci ukrajinské státní orgány a domácí zpravodajská služba SBU od prosince 2022 opakovaně provedly razie v domech biskupů a kněží této církve a některé osoby i zatkli. Ukrajinská pravoslavná církev musela opustit velkou část monastýru Kyjevská lávra, který využívala, ale který patří státu.
Proti více než sto duchovním Ukrajinské pravoslavné církve včetně několika biskupů bylo zahájeno vyšetřovací řízení pro kolaboraci s Ruskem nebo pro omlouvání či popírání ruské útočné války. Mezitím nejméně 26 případů vyústilo v soudní odsouzení. Avšak vedení Ukrajinské pravoslavné církve se veřejně nedistancovalo od těchto černých ovcí, které zjevně existují v řadách duchovenstva.
Tyto a podobné pochybnosti o skutečném postoji Ukrajinské pravoslavné církve k Ruské pravoslavné církvi nyní zřejmě vedly k tomuto kontroverznímu zákonu. Je to opravdu porušení Evropské úmluvy o lidských právech a svobody náboženského vyznání zaručené ukrajinskou ústavou?
Proti tomu hovoří už i samotné znění zákona, které výslovně uznává uvedené právní normy a uvádí, že žádné ustanovení tohoto zákona nelze vykládat jako omezení svobody náboženství a víry. Zákon zakazuje jen činnost zahraničních náboženských organizací na Ukrajině, mají-li sídlo ve státě, který útočí na Ukrajinu zbraněmi nebo okupuje části jejího území, nebo takových organizací, které přímo nebo nepřímo podporují vojenskou agresi proti Ukrajině.
Konkrétně jde o činnost Ruské pravoslavné církve – ne Ukrajinské pravoslavné církve! – na Ukrajině, protože Ruská pravoslavná církev je „prodlouženou ideologickou rukou režimu agresorského státu“ Rusko.
Zákon zároveň zakazuje propagaci ideologie „ruského světa“. Tuto ideologii Rusko využívá k popírání státní suverenity Ukrajiny a dalších bývalých sovětských republik a k propagaci imperiálního Velkoruska.
Světový koncil ruského lidu, který vede patriarcha Kirill a který založila Ruská pravoslavná církev, v březnu 2024 prohlásil, že podporuje právě tyto cíle. Jménem jednoty „ruského světa“ byla v rezoluci Světového koncilu označena „speciální vojenská operace“ na Ukrajině za „svatou válku“ a zazněla výzva, aby se celé území dnešní Ukrajiny po ruském vítězství stalo „výlučnou zónou vlivu Ruska“.
Podobný zákon byl již přijat i v Lotyšsku
Tento zákon ukrajinského parlamentu tedy v žádném případě není všeobecným zákazem Ukrajinské pravoslavné církve, jak se to všude tvrdí, ale je spíše organizačním, jurisdikčním a také politicko-ideologickým oddělením Ukrajinské pravoslavné církve, jejích eparchií a farností od Moskevského patriarchátu.
Podobný zákon, který stanoví úplnou nezávislost na Ruské pravoslavné církvi, přijal například lotyšský parlament 8. září 2022, načež se tamní pravoslavná církev na říjnovém sněmu prohlásila za nezávislou. Zajímavé je, že v Lotyšsku se tak stalo bez jakéhokoli protestu ze strany církve a bez obvinění, že stát porušuje náboženskou svobodu.
Od Moskvy se oddělila i církev v Estonsku
A týž den, kdy Verchovna rada přijala nový zákon na Ukrajině, vyhlásil v Estonsku svou odluku od Ruské pravoslavné církve místní sněm tamní pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. Stalo se tak v rámci realizace předchozí dohody s estonskou vládou s perspektivou sjednocení s pravoslavnou církví v Estonsku, která podléhá Ekumenickému patriarchátu.
To, co se víceméně potichu odehrává v těchto dvou zemích – které na rozdíl od Ukrajiny ještě nebyly přímo napadeny Ruskem – se však považuje za útok na náboženskou svobodu a v případě Ukrajinské pravoslavné církve za pokus o likvidaci celé církve.
A přitom ukrajinský stát nepožaduje od Ukrajinské pravoslavné církve nic víc, jen aby důsledně prosadila do praxe to, o čem v květnu 2022 rozhodla samotná církev. Bývalý poslanec parlamentu a současný šéf Státní služby pro etnopolitiku a svobodu svědomí Viktor Jelenskij, který radí ukrajinskému prezidentovi v náboženských otázkách a nyní je zodpovědný za implementaci nového zákona, mezitím informoval hlavu Ukrajinské pravoslavné církve, že toto a nic jiného je podmínkou státního uznání Ukrajinské pravoslavné církve.
K tomu, aby se na Ukrajinskou pravoslavnou církev nevztahovala ustanovení nového zákona, by podle Jelenského stačilo, aby Ukrajinská pravoslavná církev písemně vyhlásila vystoupení svých hierarchů z posvátného synodu Ruské pravoslavné církve a ze všech ostatních orgánů Moskevského patriarchátu a oficiálně informovala ostatní světové pravoslavné církve o této úplné odluce od Ruské pravoslavné církve.
Ze strany státu se nepožaduje sjednocení Ukrajinské pravoslavné církve s Pravoslavnou církví Ukrajiny. Jelenskij nepodmiňuje státní uznání Ukrajinské pravoslavné církve jejím vyhlášením autokefality, protože podle pravoslavného kanonického práva může autokefalitu udělit jen mateřská církev.
Nedokáže Ukrajinská pravoslavná církev splnit tyto požadavky?
Není takové vystoupení z orgánů Ruské pravoslavné církve po sněmu v květnu 2022 už dávno na spadnutí? A neměla by mít sama Ukrajinská pravoslavná církev zájem na tom, aby se v jejích chrámech nešířila Putinova imperialistická ideologie „ruského světa“?
To jsou otázky, které si musí položit metropolita Onufrij a jeho duchovenstvo. Ostatní ukrajinské církve, tedy Pravoslavná církev Ukrajiny, Ukrajinská řeckokatolická církev a Římskokatolická církev, jakož i různé protestantské církve a jiná náboženská společenství, na videokonferenci s prezidentem Volodymyrem Zelenským, uspořádané krátce před přijetím zákona, nevznesly žádné námitky proti návrhu tohoto zákona.
Namísto toho odsoudily propagandistické aktivity Ruské pravoslavné církve, která se stala „komplicem krvavých zločinů ruských okupantů proti lidskosti“. „Podle členů Všeukrajinské rady církví a náboženských organizací „hlavní hrozbou pro náboženskou svobodu na Ukrajině je ruská agrese, v jejímž důsledku okupanti zabili desítky duchovních a zničily stovky chrámů a bohoslužebných míst“.
Názory kritiků zákona
Přesto mimo Ukrajinu katolíci a protestanti v současnosti ostře kritizují nový zákon. V této věci nyní existuje pozoruhodné spojenectví mezi Římem, Ženevou a Moskvou. Je samozřejmé, že i Ruská pravoslavná církev označila zákon za nový vrchol státního pronásledování kanonického pravoslaví na Ukrajině.
Moskevský posvátný synod prohlásil, že zákon uvrhne „miliony pravoslavných věřících na Ukrajině“ do ilegality a připraví je o majetek a bohoslužebná místa. Rozsah státního pronásledování Ukrajinské pravoslavné církve je prý srovnatelný s „dechristianizací Francie během Francouzské revoluce“, „ateistickými represemi v Sovětském svazu“ a se „zničením albánské církve“ za vlády Envera Hodži.
Prospěch z tohoto zákona bude mít prý Pravoslavná církev Ukrajiny, kterou Ekumenický patriarchát v roce 2019 propustil do autokefality a jejíž hierarchové a duchovní byli za tento zákon. Za nimi však stojí ekumenický patriarcha a konstantinopolský arcibiskup Bartoloměj. Ten je podle Ruské pravoslavné církve „osobně zodpovědný za organizování pronásledování věřících Ukrajinské pravoslavné církve“.
Jedná se o dlouhodobou válečnou propagandu Moskevského patriarchátu, která je vlastně sama o sobě příčinou vyhlášení tohoto zákona.
Co se bude nadále dít na Ukrajině?
Zákon podepsaný prezidentem Zelenským 24. srpna nabude účinnosti 30 dní po svém zveřejnění. Potom bude na úřadě v čele s Jelenským, aby na základě nového zákona zahájil vyšetřování a v případě potřeby požádal jednotlivé eparchie, farnosti a monastýry, aby přerušily své vazby s Ruskou pravoslavnou církví.
Pokud by požadavku nevyhověly, Státní služba pro etnopolitiku a svobodu svědomí by musela dosáhnout jejich zákazu u soudu. Jelikož však každá církevní obec Ukrajinské pravoslavné církve je registrována jako samostatný právní subjekt a v současnosti existuje více než 10 tisíc církevních obcí, mohlo by jít o velmi zdlouhavý proces, zejména proto, že zákon stanoví, že soudní řízení nemůže začít dříve než za devět měsíců.
Rozhodující otázkou v tomto konfliktu bude pravděpodobně to, zda je Ukrajinská pravoslavná církev skutečně připravena zcela se oddělit od Moskevského patriarchátu. Vedoucí informačního oddělení Ukrajinské pravoslavné církve metropolita Kliment (Večeřa) ve svých prvních vyjádřeních k novému zákonu nevyvolal tento dojem.
Místo toho zaujal stanovisko, že zákon porušuje ukrajinskou ústavu a evropské normy. Autorům tohoto zákona prý nešlo ani tak o samotnou církev, jako spíše o její majetek. To mu připomíná časy Sovětského svazu, kdy ateističtí vládci rovněž nařídili konfiskaci církevního majetku a zbavení církve jejích práv.
Současné metody používané k realizaci těchto plánů jsou prý stejné. Při používání této argumentace neexistuje ani nejmenší náznak, že by se vedení Ukrajinské pravoslavné církve obsahově distancovalo od vedení Ruské pravoslavné církve. Ačkoliv lze chápat kanonicky složitou situaci Ukrajinské pravoslavné církve, přesto je třeba potvrdit alespoň určitou polovičatost jejího vedení, co se týče realizace její samovyhlášené nezávislosti na Ruské pravoslavné církvi.
A teď?
Bude se Ukrajinská pravoslavná církev, která od roku 2022 ztratila značný počet členů, držet této linie? Ukrajinská pravoslavná církev pravděpodobně podá proti zákonu žalobu k Ústavnímu soudu Ukrajiny, jakož i k Evropskému soudu pro lidská práva. I tato řízení budou pravděpodobně trvat dlouho.
Už nějakou dobu se však ozývají i hlasy uvnitř Ukrajinské pravoslavné církve. Viktor Jelenskij upozornil, že v posledních dnech více než 400 kněží opět vyzvalo metropolitu Onufrije, aby svolal další sněm s cílem oficiálně ukončit všechny zbývající vazby mezi Ukrajinskou pravoslavnou církví a Ruskou pravoslavnou církví.
Právě to je záměrem nového zákona. Avšak metropolita odmítl přijmout byť i jen jednu delegaci z této skupiny. Pokud Ukrajinská pravoslavná církev bude nadále odmítat ustoupit, její věřící a někteří kněží budou hlasovat nohama (tj. odejdou). Pravoslavná církev Ukrajiny, která od roku 2019 soupeří s Ukrajinskou pravoslavnou církví, již oznámila, že rada přijme duchovní a věřící z Ukrajinské pravoslavné církve.
Původně publikováno na noek.info. Přeloženo
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1439 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 1424 do č. 1427)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.