Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 13. 8. 2009
Slovo patriarchy k problematice autokefality Ukrajinské pravoslavné církve
K přechozím článkům týkajícím se návštěvy patriarchy Kyrilla na Ukrajině
Rozebírali jsme zde minule otázku autokefality Ukrajinské pravoslavné církve. Jistě je zajímavé poslechnout si, co o tom říká sám patriarcha. Přeložil jsem sem výňatky z jeho promluv pronesených při jeho pastýřské návštěvě Ukrajiny.
Z promluvy patriarchy Kyrilla na Ukrajině (za přítomnosti prezidenta Juščenka)
Sv. Vladimír svým velikým dílem - Křtem Rusi - připravil založení místní církve, která již existuje tisíc let. Tato církev, pane prezidente, existuje. Je to místní církev na Ukrajině. Kdyby zde nebyla, nebyla by ani Ukrajina. Na těle této církve se však ukázaly rány a ty je nutno léčit - modlitbou a promýšlením toho, co se stalo se všemi námi a co se děje. ... Stádcem církve jsou všichni pokřtění pravoslavní lidé - bez ohledu na jejich politickou orientaci.
Patriarcha moskevský a celé Rusi žije v Ruské federaci, ve městě Moskva. Leč je to patriarcha moskevský a celé Rusi. Při vytvoření Moskevského patriarchátu v tomosu, který byl podepsán konstantinopolským patriarchou a byl následně přijat všemi východními patriarchy, se praví: patriarcha moskevský a celé Rusi a všech severních zemí. Až do zrušení patriarchátu za Petra Velikého se tak podepisovali moskevští patriarchové.
V tom není žádný imperialismus, žádné panovaní jedněch nad druhými. Je v tom jasná pravoslavná eklesiologie: patriarcha je otcem všem. Bez ohledu na to, jaké barvy je pas, který ten či onen člověk nosí v kapse. Bez ohledu na to, v jakém státu žijeme. Patriarcha je otcem všech, kteří patří k pravoslavné církvi a jsou součástí společné jurisdikce, v jejímž čele patriarcha stojí.
Z promluvy a následné diskuse v Kyjevsko-pečerské lávře
Není možno žádat a dosahovat jednoty a při tom trvat na vítězství svého vlastního osobního názoru. Tak to nechodí. To by měli pochopit všichni pravoslavní (hovořím i o těch, kdo jsou nyní v rozkolu). "Všechno nebo nic," to není církevní rozhovor. Říkají nám: "Buď autokefalita nebo nic." Čili: buď dostaneme autokefalitu nebo budeme v rozkolu. To není diskuse. Osobní názor, který sdílejí skupiny, jež se oddělily od kanonického Pravoslaví, nemůže být předkládán jako kategorická podmínka pro sjednocení všech pravoslavných. Metodou vedoucí k řešení je přece dosažení konsensu. To je jasné každému, kdo má jakoukoliv zkušenost s vedením rozhovorů a řešením konfliktů. ...
Zahlédl jsem některá ze slov na transparentech, jimiž mne vítaly opoziční politické skupiny (fotografie na Ambonu zde). Je překvapující, co všechno tam říkají o patriarchovi jen kvůli tomu, že má na věci jiný názor. A zároveň se obracejí k patriarchovi s žádostí: "Vyslyšte, prosíme, všechny naše požadavky, jestli je však nevyslyšíte, budeme dál o vás říkat, že jste takový a makový" (tj. "moskevský pop - kolonizátor"; pozn. překl.). Takhle se to přece nedělá. Celá tahle metoda, která je dnes předkládána pro vyléčení rozkolu, je v samotných základech nesmyslná.
Moje poselství ke všem pravoslavným tkví v následujícím: církev musí chápat, že je rodným domem pro všechny, levé i pravé, východní i západní, demokraty, komunisty, nacionalisty - pro všechny. Při své misii musí vycházet z toho, že je prostorem pro všechny, a na základě toho musí budovat svůj vztah ke světu. Dnes je idea autokefality radikálně zpolitizovaná a spojená s politickou volbou určitých skupin. Jak by do této reality mohly být zahrnuty životy všech pravoslavných, když mnoho z nich s touto politikou nesouhlasí?
To značí - je nutno sjednotit se kolem společné ideje. Jenže autokefalita touto všeobecnou idejí není. Ne kvůli tomu, že jsou za tím pletichy jakýchsi imperialistů v Moskvě (tuto hloupost často opakují sdělovací prostředky), nýbrž proto, že taková je naše historie. Kyjev je jižní metropolí ruského pravoslaví. Někdy nám jako příklad uvádějí jiné země: Česká republika s Slovensko mají autokefální církev; v Albánii je autokefální církev. Avšak ani České země ani Slovensko pro nikoho nebyly Jerusalémem ani Konstantinopolí. Ani Tirana nebyla pro nikoho duchovním centrem celé církve.
Kdežto Kyjev - to je náš Jerusalem i Konstantinopol, je to srdce našeho života! A kdybychom měli zavřít oči před tisíciletou historií a říci: "Nic strašného se neděje, Ukrajina je už dvanáct let samostatná, odřízneme ji," pak to bude nejen zapřením historie, ale hlavně zřeknutím se církevní Tradice.
Všechny radikální výzvy k autokefalitě jsou založeny výlučně na politických argumentech. Jeden z překvapujících naivních argumentů: "V suverénním státu musí být nezávislá církev." A proč? Ukažte mi jediný kánon (pravidlo církevního práva a posvátné tradice; pozn. překl.) ... Nikde není psáno, že v suverénním státu musí být suverénní církev.
A co se týče praxe. Místní církev - to je eparchie. Kde je biskup, tam je církev. A nad tím existují různé formy jednoty (eparchií). Zvláště ctihodnou formou sjednocení eparchií je patriarchát. Kdysi existovala pentarchie - pět patriarchátů. Nikdy nebyly patriarcháty ohraničeny státními hranicemi. Tak bylo dříve a tak je tomu i dnes. Jak známo, Moskevský patriarchát byl vytvořen po odpadnutí Říma a zaujal jeho místo v pentarchii. V tomosu, který byl vydán patriarchovi moskevskému, se prohlašovalo: "patriarcha moskevský a celé Rusi a všech severních zemí" - tj. těch, které ležely na sever od Byzance. To nejsou pletichy Moskvy, to je eklesiologická sebereflexe pravoslavné církve. A dnes? Konstantinopolský patriarchát - to není jen Turecko ale mnohé státy světa. Alexandrijský patriarchát - to je celá Afrika. Antiochijský patriarchát - celý Střední východ. Jerusalemský patriarchát - Palestina, Izrael, Jordánsko.
Národní patriarcháty, spojené se státy, vznikly až 19. století (Rumunsko, Bulharsko, Srbsko). Skutečnost, že se začaly objevovat národní patriarcháty, vedla ke svolání sněmu do Konstantinopole, který odsoudil entofiletismus. Odsouzeno bylo nikoliv, že se objevily tyto církve, nýbrž to, čím bylo jejich objevení provázeno - pokus těsně spojit církev se státem a národem, postavit proti sobě národní a univerzální rozměr (církve). Přesně to bylo odsouzeno pravoslavnou církví. V naší současné situaci, kdy se patriarcha moskevský, celé Rusi a všech severních zemí stará nejen o Ruskou Federaci, se odráží naše tradice. Tato tradice se může někomu líbit, jinému nikoliv; podobně jako se někomu líbí a jinému nelíbí sám fakt existence křesťanství. Je to však naše tradice, a každé porušení tradice je pro Církev velice bolestné. A každé porušení tradice vyvolává rozdělení.
Mám zato, že církev, která dnes na Ukrajině existuje, odpovídá reálným potřebám národa a země. Ukrajinská pravoslavná církev je samostatnou, jejím představitelem je metropolita Vladimir a posvátný synod, který bez jakéhokoliv vměšování z Moskvy řeší všechny otázky života církve. A naše jednota spočívá v tom, že chápeme sami sebe jako jednu velikou místní pravoslavnou církev, k níž náleží 80 procent pravoslavných věřících světa. ... Mnozí chápou význam jednotné Ruské církve pro všechny země a pro celý svět.
A ještě bych rád dodal: to nejhorší na nesprávném chápání současné situace církve na Ukrajině je používání politických frází a poltických přístupů. ... "Proč se musíme podřizovat patriarchovi v Moskvě?" volají ti, kteří sem zvou konstantinopolského patriarchu. ... Do tohoto chóru se přidávají nejen hlasy pravoslavných ale i řecko-katolíků, které ani na okamžik nenapadne pochybovat o nutnosti podřizovat se Římu. Nezdá se vám, že je tu jasný politický podtext?
Z promluvy ve Svatohorské uspenské lávře
Historie ukazuje, že za dva tisíce let existence křesťanství ještě ani jeden lidský sen, ani jedna politická či národní idea nebyla (zdárně) dosažena a uskutečněna prostřednictvím rozdělení Těla Kristova (tj. Církve). Kde vládne rozdělení, prolévá se krev, ztrácí se energie, přichází se o jednotu a partikulární se klade na místo celku, tam je ztracena schopnost dosahovat cíle, jichž má národ dosáhnout...
Před vámi, kteří jste silou své víry zachovali jednotu Církve zde na ukrajinské zemi, činím hlubokou poklonu a jako patriarcha vám jménem celé Ruské pravoslavné církve děkuji za statečné stání ve víře, za vaši věrnost Pánu a Spasiteli.
(Z oficiálního webu Moskevského patriarchátu)
Administrátor
--- 12. 8. 2009
Katolíci si posvítili religióznost věřících Ruské pravoslavné církve
Římskokatolická organizace si objednala podrobný sociologický průzkum ruské společnosti a zvláště pravoslavných
Bez ohledu na nedávnou ateistickou minulost sovětského státu se již dvacet let hlásí stále více a více obyvatel Ruska k církvi. Láska Rusů k pravoslavné církvi se dokonce vymkla i církevnímu učení, protože zajímavé procento lidí dokonce ani nevěří v Boha (nebo v Něj nevěří v souladu s učením církve) či věří v jakousi vyšší sílu, a při tom se tito lidé prohlašují za pravoslavné. Mnoho těch, kteří se hlásí k pravoslaví, nezná základy věrouky.
Vyplynulo to z nedávno provedeného sociologického výzkumu "Náboženství a religiozita v Rusku", provedeného Levada-centrem v únoru letošního roku, jehož výsledky byly představeny veřejnosti 25. června na sociologické konferenci v Berlíně.
Dotázáno bylo celkem 1600 osob, které představovaly přesný miniaturní model obyvatelstva v Rusku. Průzkum si objednala římsko-katolická organizace "Renovabis".
72,6% dotázaných se prohlašovalo za pravoslavné; za ateisty se prohlásilo pouhých 7,3%. K jakékoliv jiné větvi křesťanství (včetně katolicismu) se hlásí pouhých 1,2%; k islámu, buddhismu a hinduismu - 6,3% účastníků průzkumu.
Avšak jen 42% pravoslavných bezvýhradně věří v Boha; ostatní buď pochybují nebo uznávají nějakou vyšší moc. 12% pravoslavných má nepokřtěné děti. Jen 3% chodí do chrámu každou neděli nebo častěji. 55% jednou či několikrát do roka, především na významné svátky. 12% nechodí nikdy. Průměrná délka modlitby je 8 minut (modlitba, jak ji předpokládá církev, nemůže být kratší než 20 minut).
Zajímavý je i fakt, že nehledě na to, že lidé znají a schvalují náboženské normy (jako např. půst, modlitba, zpověď), přesto mnozí vůbec nehodlají je plnit, i když se považují za pravoslavné (uvedla Natalia Zorkaja z Levada-centra). 73% pravoslavných se nikdy nepostí a 77% dotázaných jí maso dokonce i na Velký pátek, i když vědí o tom, že to není dovoleno.
Další zajímavé momenty. Místní archijerej požívá pravidelně veliké autority dokonce u těch dotázaných, kteří se na něho obrátili, ale nedostalo se jim nejen pomoci ale ani obyčejné odpovědi.
Provedený výzkum ukazuje, kam by měl upřít své síly nový patriarcha. Takový názor vyjádřil vedoucí katedry historie církve MGU igumen Filip (Simonov), který pomáhal připravovat otázky pro sociologický průzkum a analyzovat jeho výsledky. Podle jeho názoru je potřeba zásadní důraz položit na kvalitní vzdělávání duchovních osob. Nesmí se však zapomínat na osvícení věřících. "Lidé si přinášejí do Církve své pověry a snaží se učinit je součástí církevního života," rozhořčuje se kněz.
Ze skutečnosti, že si provedení výzkumu objednala římsko-katolická církev, však igumen Filip žádnou zvláštní radost nemá. "Tak či onak, výsledky průzkumu jsou v prvé řadě užitečné zvláště pro Ruskou pravoslavnou církev, která musí vyvodit závěry z jeho výsledků," uzavírá igumen.
Představitel organizace "Renovabis" Kristof Dam ví o obvinění kvůli výjimečné aktivitě katolíků na kanonickém území Ruské pravoslavné církve, avšak odmítá všechna podezření z využívání výsledků výzkumu s cílem obracení obyvatelstva Ruska na katolicismus. "Je to pro nás zajímavé jakožto sledování procesu obnovování religióznosti ve Východní Evropě, a nic více," tvrdí Dam.
Seznámit se kompletními výsledky provedeného průzkumu je možno v červencovém čísle časopisu Osteuropa německé společnosti pro výzkum Východní Evropy.
(IG - Religii, 1. června 2009)
Administrátor
--- 7. 8. 2009
Z tisku: bývalý zpovědník medžugorských vizionářů zbaven kněžství
Katolický kněz hlásající, že se v bosenském Medžugorje zjevovala Panna Marie, byl zbaven své duchovenské hodnosti
 |
 |
 |
 |
 |
Vlašič byl zpovědníkem šesti lidí tvrdících, že v průběhu 28 let se jim v Medžugorje mnohokrát zjevila Panna Maria. Údajná zjevení měla začít v r. 1981. Dále založil asociaci "Kraljice mira potpuno Tvoji – po Mariji k Isusu" (Královno míru, všechno tobě - k Ježíši skrze Marii).
Během této doby navštívilo bosenské městečko asi 30 milionů poutníků. Přesto Vatikán neuznal zjevení Matky Boží za pravá. (Biskup Mostaru je prý od počátku označoval za podvrh; pozn. překl.)
Vlašič si podal žádost o zbavení statusu klerika i vyloučení z řádu františkánů již v minulém roce, kdy Svatá stolice vyhlásila začátek vyšetřování - tohoto bosenského kněze totiž obvinili, že má románek s jeptiškou. Ve Vatikánu mají také zato, že Vlašič "zveličoval", když vyprávěl historky o zjeveních Matky Boží. Dále knězi kladli za vinu "pochybná učení, hromadnou manipulaci s vědomím, mysticismus a neposlušnost církvi". Klerik de facto vytvořil v Medžugorje své vlastní společenství, nepodřizoval se ani místnímu biskupovi ani vedení františkánů.
Místní biskup tvrdí, že 66-letý Vlašič přestoupil přikázání "nesesmilníš". Americká katolická informační agentura CNS informovala, že mnich Vlašič má dítě.
Vlašič odmítl spolupracovat s vyšetřovateli a byl převezen do kláštera v Itálii, který nesměl opouštět a kde mu zakázali s kýmkoliv hovořit - dokonce i s advokátem - bez povolení představeného. Protože Vlašič už není klerikem ani františkánem, bude vyšetřování vedené proti němu ukončeno. Svou mocí z něho papež sňal všechny mnišské a kněžské sliby, včetně slibu čistoty.
Původní sankce z podzimu loňského roku nebyly tak přísné (nebyl zbaven kněžství, měl jen dočasný zákaz bohoslužeb a zákaz veřejného vystupování a zpovědnictví). Bývalý mnich byl prý představenými varován, že bude-li odporovat, hrozí mu kanonický proces, který povede k ještě přísnějším trestům, vezme-li v úvahu podezření z hereze, z rozkolu, nemluvě o jeho porušování přikázání "nesesmilníš", které mnich ještě ke všemu motivoval mystickým podtextem.
Představený řádu františkánu Chose Rodriges Karbalo však zdůraznil, že Vlašičovi je zakázáno objevovat se na veřejnosti, kázat a vykonávat jakékoliv duchovní vedení. Nesmí vydávat jakákoliv prohlášení týkající se náboženských témat, včetně "fenoménu Medžugorje". Pokud by porušil tento zákaz, riskuje vyloučení z církve.
Blagovest info, CWN, Daily telegraph
P.S.
Bublina splaskla.
Administrátor
--- 5. 8. 2009
Z tisku
Kandidáty na post biskupa v Los Angeles se stal gay a lesbička
Kněz gay a kněžka lesbička kandidují na post biskupa a jejich kandidatura byla přijata Episkopální církví.
Odstupující los angeleský biskup prohlásil, že "vítá tuto různorodost mezi uchazeči, jenže takový výsledek zřejmě vyvolá další konflikt v anglikánském společenství".
Který z kandidátů postoupí po služebním žebříčku, se ukáže v prosinci.
Credo.ru
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1435 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 547 do č. 550)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.