Ambon
Welcome! |
Administrátor
--- 29. 6. 2010
Služba svatým mučedníkům Janu Husovi a Jeronýmu Pražskému
Brožura s návrhem služby k liturgickému uctívání kostnických mučedníků
Na stránce pravoslavný download je ke stažení vysázená brožura se službou mučedníkům.
Ve dvou mutacích - varianta s kladem stránek pro vytištění brožury: jan-hus-sluzba-broz.pdf
Varianta s prostým vzestupným kladem stránek: (např. pro prohlížení na monitoru) jan-hus-sluzba-w.pdf
(Kliknutím na ikonu získáte obrázek ve větším rozlišení)
Administrátor
--- 27. 6. 2010
Z tisku
Episkopální církev USA, která vysvětila ženu-lesbu na biskupa, byla eliminována z ekumeny
Episkopální církev (EC) USA už nadále nesmí představovat anglikánské světové společenství v ekumenickém dialogu. Od teďka má zakázáno účastnit se mezikonfesních akcí, které jsou pořádány Světovým anglikánským společenstvím.
Toto opatření následovalo za nedávnou ordinací na biskupa ženy, veřejně známé lesby, Mary Glasspul v Los Angeles. V r. 2003 se poprvé v anglikánské historii USA objevil homosexuální biskup Gin Robinson, kvůli němuž se anglikánské společenství ocitlo na hranici rozkolu. Primasové anglikánských provincií ve světě vyzvali EC USA, aby uvalila moratorium na ordinace biskupů "netradiční sexuální orientace", a EC s moratoriem souhlasila. Jenže v minulém roce EC moratorium zrušila a Mary Glasspul se stala biskupem.
Rozhodnutí potrestat EC USA oznámil generální tajemník Anglikánského společenství Kennet Kiron dopisem adresovým vedení církve. Biskupka předsedkyně EC USA Katrin Jefferts Shori dopis zkritizovala a obvinila jeho autory z pokusu zavést "centralizovanou vládu" v Anglikánském společenství a z "kolonizačního přístupu". Dále tvrdí, že EC zavádí své reformy, protože jsou diktovány "Božím zjevením". "Konáme s přesvědčením, že naše rozhodnutí jsou diktována Svatým Duchem," prohlásila biskupka.
Blagovest info s odvoláním na CWN
-----------
Zpráva z března 2010
Většina biskupů a diecézí Episkopální církve USA schválila zvolení ženy-kněžky Mary Glasspul za biskupku Los Angeles. Je to už druhý biskup EC USA, který se otevřeně hlásí k homosexualitě. Prvním z nich se stal J.Robinson, vysvěcený v roce 2003. Jeho vysvěcení vyvolalo pobouření křesťanů, kteří se přidržují tradičních pohledů na otázky morálky, následkem čehož se EC USA i celosvětový svaz Anglikánských církví ocitli na hranici rozkolu.
55-ti letá Mary Glasspul, dcera episkopálního kněze, žije už 22 let se svou partnerkou.
Po svém zvolení se M. Glasspul vyjádřila: „Jsem přeplněna radostí, cítím lehkost a znovu můžu dýchat...“
Administrátor
--- 22. 6. 2010
Z tisku - o návštěvě papeže na Kypru (s komentáři na nevděčné ekumenické téma)
Debata o kyperské návštěvě víří v ruských médiích (světských i církevních)
Zdá se mi, jako by Rusové cítili, že poté, co před papežem padl Kypr, na řadě je Rus. Z ruských debat a komentářů vane zřetelná nervozita. A také je tu ten zvláštní souběh s jinou událostí - návštěvou patriarchy Bartoloměje v Moskvě. Souběh jistě nikoliv náhodný. Lze pochybovat o tom, zda patriarchové probírali možnosti, kam papež pojede příště? Resp. kam teď papeže pozvat?
Zprávy z bartolomějské návštěvy ve třetím Římě vypovídají o skutečně vzácném porozumění. Tak jasné nebe nad moskevsko-konstantinopolskými vztahy nikdo nepamatuje. Patriarcha Kyrill si pochvaluje vývoj vztahů s katolickou církví. Patriarcha Bartoloměj zase nadšeně promlouvá o vzkvétání vztahů Ruské pravoslavné církve se státem (což je jinak poněkud kontroverzní téma ;-) atd. Oba jedněmi ústy a jedním srdcem volají po co nejrychlejším svolání velikého všepravoslavného sněmu, který se připravuje už skoro sto let a doposud stále nebyl dosti připraven. To je dosti květnaté pozadí pro návštěvu papeže na pravoslavném ostrově.
Leč nyní k té ostrovní misi unaveného pontifika (při mši na jiném ostrově, v tomtéž moři ale hezký kousek vedle, vyčerpáním usnul, když se přijel omluvit obětem sexuálního násilí vatikánského duchovenstva, 19.4. t.r.). Nejlepší bude přeložit pár článků z ruského církevního tisku (místy si neodpustím komentáře). Začneme zprávami západních agentur, jak je převzala ruská média:
Při své návštěvě na Kypru vyzval římský papež k "plné a viditelné" jednotě všech křesťanů
Ekumenické oslavy na počest příjezdu Benedikta XVI. se 4. června konaly v pravoslavném chrámu Agia Kiriaki Chrysopilitissa, kde se modlí také katolíci a anglikáni.
Ačkoliv jednota mezi různými křesťanskými konfesemi ještě není úplná, církev, kterou založil apoštol (Pavel, Barnabáš a Marek na Kypru) "nás už sjednocuje a zavazuje překonat naše rozdělení a bojovat za to, aby byla obnovena plná a viditelná jednota, kterou Pán přeje svým učedníkům", uvedl papež, který v těchto souvislostech zdůraznil, že "církevní jednota v apoštolské víře není jen darem, ale i výzvou k misii".
Na závěr papež připomenul, že cesta k plné jednotě není jistě bez komplikací, ačkoliv pravoslavná i katolická církev na Kypru již postoupily na cestě dialogu a ustanovení bratrské spolupráce.
glaubeaktuell
No, dobře. Podobné sladké řeči vždy znějí krásně. Ale když je vede zrovna papež, pak je na místě otázka: A kdo mu brání, aby z titulu svého vskutku výjimečného postavení ve své církvi zrušil všechna učení, dogmata a praxe, jimiž se jeho církev rozešla s učením a praxí apoštola Pavla, Marka a Barnabáše? Ať místo těchto uhlazených a ohebných proklamací něco pro tu jednotu udělá a prostě anuluje všechna dogmata, jejichž oficiální přijetí je datováno po roce 1054. A jestli bude někdo v Říme argumentovat tím, že oficiálně bylo po roce 1054 přijímáno jen to, v co římská církev údajně věřila od počátku, pak na to můžeme vstřícně uvést, že o tom můžeme diskutovat, ale nejprve se musejí zrušit oficiální vyhlášení těchto dogmat a alespoň formálně vše uvést do stavu, v jakém byla věrouka před rozkolem. A jestli papežovi věřící věřili v tyto věci i před oficiálním vyhlášením dogmatu (jak tvrdí Řím), tak jim zrušení tohoto oficiálního vyhlášení nebrání, aby v ně věřili i nadále i bez tohoto dogmatu. Každopádně až zrušení oficiálních vyhlášení nových dogmat, které pravoslavní považují za heretická, je možno považovat za připravení půdy k nějakému teologickému jednání o přípravě na sjednocení církví. Pokud jsou v platnosti taková dogmata jako např. filioque, papežský mocenský primát nad celou církví či dokonce jakákoliv forma papežské neomylnosti, očistec, odpustky, neposkvrněné početí Panny Marie ve sv. Anně atd., pak jsou pontifikovy řeči o blížícím se sjednocení jen urážkou pravoslavné úcty ke křesťanské víře a tradici nebo slizkou politikou. Papež nás tím před světem totiž staví do pochybného světla, jako bychom se už už chystali uznat např. papežskou neomylnost (dogma o libovolné formě neomylnosti jakéhokoliv člověka považuje pravoslaví za antikristovské rouhání se Bohu, který jediný je neomylný). A to skutečně musí pravoslavného křesťana hluboce urazit. A proč nás papež jezdí urážet přímo na pravoslavný Kypr, to tedy opravdu nechápu.
------------------
A k těm komplikacím, o nichž papež promluvil. Řekl bych, že takto papežsky pojatý ekumenismus je tou hlavní komplikací jakékoliv možnosti opravdového sjednocení ve víře. Celý tento ekumenismus je veden podle hesla: "aby se vlk nažral a koza zůstala celá" - čili ať se nemusí v žádné církvi nic měnit, nikdo ať se nemusí ničeho zříkat, jde jen o to dokázat vymyslet jaká společná prohlášení naformulovat, aby si je každá strana mohla vyložit podle svého a společně je podepsat. Takovým dojmem ne mě ten slavný teologický dialog působí. (Pozn. překl.)
Určitý údiv vzbuzuje toto stálé vzývaní modly "sjednocení církví" (modlou to nazývám proto, že se jedná o cíl pohříchu politický). A to se děje i v době, kdy "osoba č. 2" Moskevského patriarchátu, biskup Hilarion, uvedl, že sjednocení římsko-katolické a pravoslavné církve je nedosažitelné a na místě je spíše hovořit o (pouhé) spolupráci:-------------------------
Moskva. Eucharistická jednota mezi katolíky a pravoslavnými je spíše nereálná – domnívá se biskup Hilarion Alfiejev, představitel ruského pravoslaví při evropských strukturách. „Nemá smysl řešit problém plné sakramentální jednoty mezi katolíky a pravoslavnými. K rozdělení došlo před tisíci lety a léčení tak hluboké rány je prakticky v podstatě nemožné,“ uvedl pravoslavný biskup. To ovšem podle něj není na překážku spolupráce v obraně tradičních křesťanských hodnot. „I když se formálně nesjednotíme v jedné církvi, můžeme se naučit pracovat jako partneři, jako křesťané, kteří se neshodnou v teologických otázkách, ale plně se shodují v morálních a sociálních otázkách,“ řekl pravoslavný biskup Hilarion Alfiejev. (Zprávu z Rádia Vatican jsme reprodukovali i na Ambonu v příspěvku 387)
A jak dnes vidí protestanti vyhlídky na dosažení papežovy vysněné plné jednoty? Odpovědí je tato zpráva z tisku:
Vedoucí představitelé křesťanů prohlásili, že jednota je zatím nedosažitelná
Vedoucí představitelé ekumenického hnutí a zástupci evangelikálů a římskokatolické církve se v sobotu 5. června 2010 shodli na faktu, že jednotě církví zatím stojí v cestě příliš mnoho překážek a jako taková je zatím nedosažitelná. Stalo se tak na tiskové konferenci, uspořádané v rámci konference Edinburgh 2010, která právě probíhá v hlavním městě Skotska jako připomínka stého výročí začátku moderního ekumenického hnutí, informují internetové noviny Christian Today. „Teprve v nedávné minulosti jsme pochopili, jak hluboké jsou etické rozdíly mezi námi. Rozdělení [církví] je velký problém,“ citují Christian Today biskupa Farella. „Kráčíme společně cestou, která se komplikuje, místo toho, aby byla stále jednoduší.“ Přesto je podle jeho slov nutné, aby křesťané dále usilovali o pokračování ekumenického vývoje, ačkoliv nemají jasnou vizi o jeho budoucnosti a také dodal, že římskokatolická církev je odhodlána dále spolupracovat s křesťany jiných tradicí a že zůstává „zcela oddána hledání cesty vpřed“. (Celý článek zde)
Pojďme však dalším mediálním zprávám:
Papež se modlil v katedrále Kyperské pravoslavné církve v Nikosii za rozřešení etnického konfliktu na ostrově
Benedikt XVI. navštívil 5. června katedrální chrám v Nikosii a tam se pomodlil za vyřešení etnického konfliktu na Kypru, který je rozdělen mezi Kyperské Řeky a Turky.
"Modlím se, aby všichni obyvatelé ostrova s Boží pomocí nalezli moudrost a sílu ke společné práci nad spravedlivým vyřešením bolestivých otázek, které by vedlo k míru, ke kompromisu, budování společnosti a ctilo by práva všech," prohlásil papež při svém vystoupení v chrámu v přítomnosti představitele synodu Kyperské pravoslavné církve arcibiskupa Chrysostoma II.
Pro ty, kteří ještě chápou podobná prohlášení jako vyjádření upřímné touhy po míru a snahy pomoci, by se mělo uvést: takto se dělá papežská politika. (Veřejná modlitba, u níž je podstatné nejen, co se "modlitebně prohlašuje", ale také kde se to prohlašuje a po boku koho se to prohlašuje. To není ve skutečnosti žádná modlitba, ale vyhlášení, jaké je přání mocného papeže, čili normální politická deklarace postoje k danému problému ze strany vatikánského státu, o němž je známo, že jeho síla není ve zbraních, ale v konexích, vlivu, penězích a v neuvěřitelně rozvětvené diplomatické resp. agenturní síti a dalších vlivných pákách.) Kdo má oči k vidění, může v tom spatřit vzkaz Vatikánu Turkům. Tohle byla papežská odměna Kypru za pozvání a za další služby vatikánským zájmům.Papež se zastavil v Nikosii ve starém františkánském klášteře, který je v nárazníkové zóně, kontrolované mírotvorci z OSN. Nikosie je poslední rozdělené hlavní město v Evropě, které je doposud přeseknuto ve dví frontovou linií přerušené války.
Proč směle píši, že veřejná mediální modlitba, jejíž obsah se vystavuje všem ve známost, není ve skutečnosti žádnou modlitbou? Inu, stačí si přečíst v evangeliu slova Kristova, jak má vypadat modlitba: "A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích ... Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí." (Mat 6,5-6)
Papež dále vyzval k pokračování teologického dialogu katolíků a pravoslavných, a poděkoval představiteli Kyperské pravoslavné církve za podporu tohoto dialogu. Dle jeho slov je cílem tohoto dialogu obnovení plného společenství mezi křesťanskými církvemi Západu a Východu.
RIA Novosti
Jinými slovy: papež na závěr připomněl, že za jeho diplomatické služby je potřeba platit. Cena je dohodnutá a pravoslavní mají určené pravidelné splátky. Je to vlastně takový leasing. Finální splátkou je podřízení se papeži, až na to dozraje čas.-------------------
Další článek z tisku:
Římský papež na Kypru před novináři nadšeně hovořil o rozvíjení ekumenického dialogu s pravoslavnými
Papež Benedikt XVI. připomněl novinářům, že jeho návštěva na Kypru má pastýřský a nikoliv politický charakter. Proto se odmítl vyjadřovat k současnému rozdělení Kypru. Podotkl však, že náboženství má lidi lépe připravit, aby mohli najít možnosti pro dosažení míru.
No přece jim neřekne, že tam přijel podpořit Řeky výměnou za jejich vstřícnost k vatikánskému programu pohlcení všech církví... (Pozn. překl.)O rozvíjení ekumenického dialogu s pravoslavným světem pravil papež s nadšením, že se nejedná "jen o sjednocení na základech obrany politické morálky", ale že je to prý "něco skutečně hluboce zakořeněného ve víře". Podle jeho slov se katolíci a pravoslavní sbližují na základě společného vztahu k Písmu a ke křesťanské tradici, a také k "věrovyznání sestavenému dávnými sněmy".
catholicculture
Je zvláštní, že to říká zrovna papež, jehož církev používá poškozený symbol víry. Jinými slovy: sám tento papež přidává při každé své mši nějaký cizorodý dodatek do textu vyznání víry, který byl sestaven "dávnými sněmy" a byl dalšími "dávnými sněmy" potvrzen jako závazný pro křesťanskou církev. Jak se můžeme sbližovat na základě "věrovyznání sestaveného dávnými sněmy", dokud papežova církev definitivně nevyškrtne ze svého vyznání víry to, co tam "dávné sněmy" nezapsaly, a dokud nebude respektovat, že jiné "dávné sněmy" pod hroznou vyloučení z církve přísně komukoliv zakázaly něco do vyznání víry vkládat dalšího nebo z něho něco vyškrtávat? To je jedna z názorných ukázek skutečnosti, že různá ekumenická prohlášení jsou spíše politického charakteru, ale co se týče jejich reálné opodstatněnosti, pak podobné "nadšené projevy" - jak se mi zdá - nemají pevnou půdu pod nohama. (Pozn. překl.)------------------
A nyní jeden ruský komentář:
Bývalý vedoucí referent oddělení vnějších záležitostí Moskevského patriarchátu igumen Innokentij (Pavlov): "Návštěva papeže na Kypru je zajímavou událostí, která bude mít pokračování."
Nebyla to první návštěva papeže v pravoslavné zemi ... Jak víme, negativní reakce byla ne od celé společnosti, ale jen od části... Větší část pravoslavného společenství papežskou návštěvu ignorovala.
Na Kypru ze strany odpůrců pontifikovy návštěvy dokonce zněly hrozby rozkolem ve společnosti, a z druhé strany arcibiskup Chrysostomos dokonce hrozil uvalit sankce na ty, kteří budou pokračovat v protestech proti papežské návštěvě.
Realita je taková, že Kypr je maličká země a církev je tam malá. V podstatě je tato místní církev velká jako jedna eparchie v porovnání s Řeckou nebo Ruskou pravoslavnou církví. Měli tam teď podobnou situaci, jako když kdysi celý episkopát povstal proti arcibiskupu Makáriovi, jenže Makárij zůstal, a celý synodní sbor se ocitl "mimo hru". Počkejme, jak se události vyvinou.
V každém případě současný arcibiskup kyperský Chrysostomos II. sám iniciuje kontakty s papežem. A nejen to! Dokonce se chystá vystupovat jako prostředník mezi apoštolským trůnem (tj. Římem) a Moskvou. Ať je to tedy jakkoliv, je návštěva papeže na Kypru zajímavou událostí a bude mít pokračování.
(Výběr podstatné části rozhovoru na Credo ru)
------------------------
A překlad úryvku z pastýřského slova biskupa Moskevského patriarchátu Pitirima:
Není to svědectví, je to násilí nad vůlí biskupů i pravoslavného lidu!
Prohlášení biskupa Syktyvkarského a Vorkutinského Pitirima ohledně návštěvy papeže římského na Kypru
V pátek 4. června začala třídenní návštěva papeže na Kypru. Řada archijerejů a kněží Kyperské pravoslavné církve vystoupila proti této návštěvě. Pět členů synodu Kyperské církve prohlásilo, že mají v úmyslu bojkotovat setkání pravoslavných hierarchů s Benediktem XVI. Např. biskup limassolský prohlásil, že příjezd pontifika vyprovokuje nespokojenost obyvatel ostrova, kteří považují katolíky za heretiky.
Arcibiskup Chrysostomos II. navrhl "vyloučit ze synodu archijereje, kteří vystupovali proti návštěvě papeže". Na vysvětlení dodal: "Když nedodržují rozhodnutí synodu, pak je jejich přítomnost tam absolutně nesmyslná, a dokonce je urážkou našeho biskupského sboru." Představitel Kyperské církve nazval akce protestů proti ekumenickému dialogu "satanským egoismem".
Biskup Pitirim (RPC Moskevský patriarchát): dle mého názoru všechna ta červnová prohlášení ekumenistů hovoří spíše o hrozícím satanském ekumenismu, tj. ekumenismu, který v současnosti začíná fakticky vylučovat pokračování sborového dialogu. To není svědectví (které ekumenismus proklamuje; pozn. překl.), to je násilí nad vůlí archijerejů i pravoslavného lidu, když jsou ti, kteří se (ekumenistům) protiví, nazýváni "církevní marginálií". Sjednocovat svatost s heretickou a pohanskou ohavností - to je uskutečňování "tajemství nepravosti" (viz apokalyptické proroctví např. 2Tes 2,7). To je platforma, na které stane antikrist. Cožpak pravoslavní svatí s Kristem jako hlavou učili takové "bratrské snášenlivosti", které padne za oběť pravá víra?
Publikováno na site: syktyvkar.eparchia.ru
Administrátor
--- 14. 6. 2010
Papež na Kypru - zpráva z tisku s komentáři a úvahami
Zamyšlení nad návštěvou papeže na Kypru a nad možnými souvislostmi
Z tisku:
4. června navštívil na tři dny papež Benedikt XVI. Kypr. Stalo se tak na pozvání hlavy Kyperské pravoslavné církve arcibiskupa Nové Justiniády a celého Kypru Chrysostoma II. a prezidenta Dimitria Christofiase. Současně část pravoslavné obce ostrova, včetně i několika církevních hierarchů, protestuje proti papežské návštěvě Kypru.
Arcibiskup Chrysostom přiznal, že celá řada známých pravoslavných hierarchů vystupuje proti papežské návštěvě. Zdůrazňuje však většina ze 17 členů synodu Kyperské církve návštěvu podporuje.
Uvádí se, že Chrysostom sdílí linii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje a je přesvědčeným přívržencem prohlubování ekumenického dialogu a obnovování církevní jednoty (pravoslavných s Římem; pozn. překl.). Má však na Kypru vysoce postavené oponenty. Za hlavu "antiekumenického" křídla Kyperské pravoslavné církve, který vystupuje proti jakémukoliv dialogu s katolickou církví a proti příjezdu papeže římského, je považován metropolita limassolský Athanasios. V r. 2006 byl málem zvolen za hlavu Kyperské pravoslavné církve, ale nakonec tento post připadl Chrysostomovi.
Metropolita Athanasios nedávno poslal papeži Benediktovi dopis, v němž mu navrhoval, aby zrušil svou cestu na Kypr, protože pravoslavní to mohou považovat za "provokaci". 23. května kyperské noviny citovaly slova tohoto hierarchy: "Bylo by lépe, kdyby (papež) nepřijel. Mám zato, že jeho návštěva nemůže přinést nic dobrého. Doposavad jsem si nevšiml, že by se stalo někdy něco dobrého, když se Vatikán vloží do našich vnitřních věcí." Kyperské noviny také uvádějí, že značná část pravoslavných Kypřanů je připravena vyhlásit papežské návštěvě bojkot. Arcibiskup Chrysostom poradil těm, kteří jsou naladěni proti návštěvě, aby "klidně zůstali doma". Generální vikář Jerusalemského (latinského) patriarchátu pro katolíky latinského obřadu na Kypru, o. Umberto Barato, ve svém prohlášení pro italskou agenturu "SERA" zdůraznil, že "protestům není potřeba přikládat význam, jelikož pravoslavná církev jako celek schvaluje papežskou návštěvu".
Je potřeba uvést, že napětí mezi těmi, kdo jsou naladěni ve prospěch ekumenismu, a těmi, kdo jej rozhodně odmítají, je typické nejen pro Pravoslavnou církev na Kypru, ale i pro celý pravoslavný svět. Např. v dubnu 2009 spatřil světlo světa dokument "Vyznání víry proti ekumenismu".
(Informovali jsme o něm na Ambonu v příspěvku č. 534. Na počátku dokument podepsalo 2200 pravoslavných křesťanů, a nyní už je pod ním 20550 podpisů. K tomu je potřeba uvést, že - jak je zvykem - za celé monastýry je na dokumentu jen jeden podpis - igumena či archimandrity. A to není tento dokument příliš rozšířen po ruském pravoslavném světě; pozn. překl.)V tomto dokumentu je ekumenismus označován za "křesťanský synkretismus" a za "největší herezi všech dob" (podle slov sv. Justina Popoviče, nedávno kanonizovaného Srbskou pravoslavnou církví, viz příspěvek č. 646; pozn. překl.) a "největší zlo naší doby". Na to odpověděl patriarcha Bartoloměj, který připomenul, že rozhodnutí pokračovat v ekumenickému dialogu bylo schváleno všemi představiteli a posvátnými synody místních pravoslavných církví. "Ten, kdo má zato, že na straně Pravoslaví je pravda, nebojí se žádného dialogu, protože dialog nemůže pravdě ublížit," napsal patriarcha.
(Na to namítá jeho opozice, že schváleno bylo pouze vedení dialogu, nikdo však neschválil společné bohoslužby patriarchy s papežem ve Fanaru nebo v Římě, různé podivné synkretické společné úkony jako např. společné demonstrativní žehnání při bohoslužbách, titulování papeže a celkový způsob chování se k němu jako by to byl pravoslavný římský biskup apod. Podle mého názoru opozice odmítá ekumenický dialog kvůli způsobu, jakým je veden, a kvůli tomu, čím je doprovázen; většina antiekumenistů by nic nenamítala proti dialogu, kdyby se jednalo opravdu jen o dialog. Pozn. překl. Viz o tom i v příspěvku č. 617)Návštěva papeže začne v pátek 4. června. Tento den se pontifik účastní ekumenické ceremonie. V sobotu bude papež na zdvořilostní návštěvě u arcibiskupa Chrysosoma II a poobědvá s ním. V neděli bude sloužit mši a po ní bude následovat slavnostní oběd papeže s členy speciální episkopské rady pro Blízký Východ a s arcibiskupem Chrysostomem.
Dle materiálů agentury Zenit a Credo ru
Viděl jsem na internetovém přenosu kousek z té návštěvy. Na ekumenismu je rmutná ta duchovní prázdnota, která tak silně vane při všech těchto akcích. Připomíná mi to více záběry z návštěvy politické delegace či ze zasedání nějakých politických klubů, se vším tím politickým pokrytectvím a populismem, potřásáním rukama, prodejností, obchody (i následnou věrolomností). Mám z toho vždy pocit, jako bych byl svědkem hříchu - duchovního vyprázdnění křesťanství, které je tak typické pro západní církve, a nyní skrze trojského koně ekumenismu proniká i do pravoslavného města. Hradby Pravoslaví, které se Západu nepodařilo v průběhu minulých staletí ztéci silou, křižáckými vojsky a politickými úskoky, se nyní podařilo podkopat tunelem ekumenismu. V posledních letech dospívám k názoru, že vnější nádvoří pevnosti je v podstatě dobyto. Tento duchovní mor se už příliš rozšířil a zřejmě nakazil myšlení nadkritického procenta lidí, jejichž duchovní imunita však byla předem oslabena světským duchem, jak o tom často hovoří starec Paisij. Nyní se už bojuje na vnitřních hradbách čili vede se duchovní zápas jen o to, kolik procent pravoslavných se podaří před touto duchovní nákazou zachránit... (Před papežem stojí již jen poslední dosud nedobytá pevnost pravoslaví: Moskva.)Co se týče naší pravoslavné církve, pak velice závažným rozměrem ekumenismu je rozbití církevní jednomyslnosti. Té jednomyslnosti, které se dovoláváme při každé liturgii (viz liturgické zvolání: "Milujme druh druha, abychom jednomyslně vyznávali..."). Podnikají se dnes totiž v církvi tyto volnomyšlenkářské akce proti vůli, víře a cítění větší či menší (ale vždy nezanedbatelné) části církevního společenství. Ekumenisté silou prosazují svou politiku a nehledí na protesty svých oveček. To jistě bude mít dalekosáhlé důsledky, protože se tím dočista opouštějí prvokřesťanské ideály. Církev se přece snažila žít nikoliv ve stavu násilí jedné skupiny nad druhou (a je v podstatě lhostejné, jestli toto násilí páchá menšina nad většinou nebo většina nad menšinou), ale v jednomyslnosti; snažila se dosahovat konsensu, všeobecného souhlasu, který v Církvi bývá darem Ducha Svatého. Není nic duchovního na tom, když se různými zákulisními piklemi zajistí na nějakém církevní grémiu prohlasování (ať dobrého či špatného) rozhodnutí pofidérní většinou jednoho hlasu. Bohužel do církevního života už masivně pronikl politický duch nepřímých a zakroucených cestiček (i politické manýry a podivný způsob jednání).
Ježíš Kristus, náš Bůh, o sobě pravil, že nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Své učedníky vede k tomu, aby nepanovali nad lidmi, ale aby ti největší mezi nimi byli "služebníky všech". Jak dalece se dnes vzdalujeme tomuto ideálu! (Přečtěte si slova Kristova, která byla vždy považována za jeden ze základních principů služby církevní hierarchie: Marek 10,42-45.)Stala se dnes na Kypru jakási obdoba toho, co v nedávno v Řecku. Před pár lety řecké církevní představenstvo nebralo ohled na názor věřících a na masové demonstrace v Athénách, jimiž lid církevní protestoval proti návštěvě papeže v Řecku, a následně na tuto zemi dopadá sedm trestajících ran (jak to vidí starec Chrysostomos z monastýru ct. Nikodima Svatohorce). Podle názoru athonských starců (prý) byly strašné (a uměle založené) požáry v Řecku, smrt oblíbeného arcibiskupa athénského Christodula i skandály rozpoutané novináři proti církvi těmi jednotlivými Božími ranami. (A nejspíš i současná řecká krize a následné zostuzení Řecka po celé Evropě sem asi také bude patřit.)
I dnes protestovali kyperští věřící (i s některými biskupy) proti návštěvě papeže v zemi, která je prakticky výhradně pravoslavná (papežovi věřící se tam dají spočítat na ruském kuličkovém počitadlu). Vrchní pastýř Kypru na protesty i prosby odvětil jednoduchou (a jak se mi zdá: dosti přezíravou) radou: ten, komu se návštěva papeže nelíbí, ať zůstane toho dne doma. Opravdu má taková církevní politika rozdělující pravoslavný národ Boží Kristovo požehnání? Samotné slovo církev přece vyjadřuje, že se lidé scházejí, shromažďují, sjednocují. Jak se řecky nazývá ten, kdo rozděluje?
P.S.
Myslím, že nejsem sám, kdo očekával, že po pedofilních skandálech se římská politika zaměří trochu více introspektivně, a před "dobýváním světa" upřednostní řešení vnitřních problémů. Jinými slovy - normální člověk by se poté, co se na veřejnost provalí tak strašný rozsah nemravnosti v jeho domácnosti, asi trošku zastyděl... Papežství však nikterak neubralo na triumfální politice celosvětového tažení. Nerozumím uvažování těch lidí. Vzhledem k faktu, jak široké řady duchovenstva a mnišstva a jak vysoce postavení preláti jsou zasaženi skutečně otřesnými odhaleními do nebe volajících nemravností, by zřejmě byla na místě jistá zvýšená míra zdrženlivosti ve vnější církevní politice. Dávalo by to světu na srozuměnou, že se církev kaje.
A co lze pochopit ještě méně - to je pozvání papeže ze strany vrcholných představitel pravoslavných Kypřanů. Právě v této době, kdy je papežství zmítáno celosvětovou ostudou, demonstrovat ekumenickou jednotu? Nebo pravoslavní kalkulují s tím, že smrtelně raněná hlava apokalyptické šelmy znovu ožije v plné síle, a pak odmění ty, kteří jí v "těžké době" zachovali věrnost? Jinými slovy: je to snad spekulace na to, že právě v této době je politická odměna za pozvání papeže nejvyšší? Touto cestou se má zachránit Kypr před Turky, kteří se nyní aktivizují ve vzniku panmohamedánské blízkovýchodní unie a vznášejí územní nároky proti Řecku? To může dopadnout tak, jako když se chtěli Řekové ekonomicky zachránit bez hledání Boží pomoci - místo Boha se řečtí politici spolehli na EU a na přijetí Eura. A teď nejenže že jsou ožebračeni, zadluženi a mají nad sebou ekonomický protektorát Němců, ale ještě mají z ostudy kabát.
----------------------------
Na přiložené ilustraci k biblické apokalypse je tradiční obrázek šelmy papežství se zraněnou hlavou.)
V knize Zjevení sv. Jana se píše:
1 Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách; na těch rozích deset královských korun a na hlavách jména urážející Boha.
2 Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart, její nohy jako tlapy medvěda a její tlama jako tlama lví. A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc.
3 Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně raněná, ale ta rána se zahojila. A celá země v obdivu šla za tou šelmou;
4 klekali před drakem, protože dal té šelmě svou moc, a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojovat?"
5 A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po čtyřicet dva měsíce.
6 A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi.
7 A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem, jazykem i rasou;
8 budou před ní klekat všichni obyvatelé země, jejichž jména nejsou od stvoření světa zapsána v knize života, v knize toho zabitého Beránka.
9 Kdo má uši, slyš!
10 Kdo má jít do zajetí, půjde do zajetí. Kdo má zemřít mečem, musí mečem zemřít. Teď musí Boží lid osvědčit trpělivost a víru.
(Zjevení Janovo 13. kap.)
Administrátorem Ambonu je Jan Baudiš,
pravoslavný kněz
Celkem v je v Ambonu již 1439 příspěvků (zde zobrazeno 3 příspěvků, od č. 659 do č. 662)
Několik rad pro badatele v archivu Ambonu.
Pro zobrazení starších příspěvků (a pro pohyb v jejich frontě) je určeno speciální okno,
které je dostupné pod názvem "Archiv Ambonu" (příspěvky se v něm zobrazují tak, že starší
jsou nahoře a novější dole, což je pro čtení archivu nejpříjemnější). Ve frontě příspěvků je možnost se pohybovat příslušnými povely
(pro začátek kliknětě na
"nejstarší", aby se Vám ukázaly první příspěvky, jimiž Ambon v roce 2006 začínal, a pak klikejte na "novější",
čímž se Vám vždy zobrazí várka novějších 3 příspěvků; jednotlivé příspěvky lze na
tomto archivním zobrazení číst od horního konce webu (kde jsou starší) a postupovat směrem dolu (kde jsou novější).
Pohyb ve frontě příspěvků:
Skok na nejnovější - Várka novějších - Dávka starších - Skok na nejstarší
Audionahrávky promluv z pravoslavného chrámu v Jihlavě.